Všichni Autoři a témata

Vilém Němec (12)

Narozen 18. 5. 1857 v Praze, zemřel 23. 2. 1942 v Praze. PhMr. Cestovatel, vůdce loveckých výprav, obchodník s africkými zvířaty, lékárník, preparátor, ředitel pštrosí farmy, projektant plicního sanatoria, lovec lebek, balzamátor nebožtíků, úředník v paláci egyptského panovníka, zvěrolékař, etnograf, autor odborných článků a úspěšných knih, majitel soukromé zoologické zahrady, dobrodruh a dobrý člověk. Jeho první cesta do zahraničí vedla do Sofie, kde vedl lékárnu vojenského lékaře Dr. Nádherného. Po návratu studoval zoologii na UK v Praze a arabštinu, aby získal odborné znalosti pro své další cestování. V l. 1886-1910 uskutečnil řadu loveckých výprav do východní Afriky a Přední Asie. Studoval africkou přírodu a sbíral národopisné doklady o životě obyvatel afrických pouští. Část jeho přírodovědeckých sbírek je dnes v Národním muzeu v Praze. Po návratu do vlasti žil v Benešově, ve vile nazvané "El Kahýra", která byla plná loveckých trofejí. - Autor řady cestopisných knih a pamfletu na poměry v konopišťském panství.

Viktor Petrovič Astaf'jev (9)

Ruský spisovatel, autor próz s vojenskou tematikou, esejista a dramatik.

Viktor Kotrba (8)

Viktor Kotrba byl historik architektury, pracovník památkové péče a výtvarný teoretik. Narodil se v Günzburgu jako syn řezbáře Viktora Kotrby a bratr českého malíře a restaurátora F. Kotrby, pozlacovače a restaurátora Karla Kotrby , řezbáře a restaurátora Heřmana Kotrby , malíře, pozlacovače a rámaře Josefa Kotrby a historičky umění M. A. Kotrbové . V letech 1926–1930 studoval technické vysoké školy v Mnichově a v Karslruhe, obory architektura a pozemní stavitelství a dějiny umění na univerzitě v Mnichově. V letech 1933–1935 působil v architektonické kanceláři J. Stockara-Bernkopfa v Brně. V letech 1935–1936 spolupracoval se svým otcem na inventarizaci sbírek v muzeu Thaulow v Kielu. V roce 1937 nastoupil do Státního fotoměřického ústavu. Současně studoval dějiny umění na Karlově univerzitě . Studium ukončil roku 1951 získáním titulu PhDr. V letech 1940–1958 byl zaměstnán ve Státní památkovém úřadu, poté do roku 1973 vedl oddělení architektury v Ústavu teorie a dějin umění ČSAV. Byl členem redakční rady časopisu Umění a členem rady Klubu Za starou Prahu . Zemřel v Praze roku 1973 a byl pohřben na hřbitově Malvazinky. Odborné články, většinou vycházející z památkářské praxe a aktuálních objevů, uveřejňoval ve Zprávách památkové péče. Z oboru středověké architektury se zabýval především dílem Petra Parléře, cihlovou gotickou architekturou a jagellonskou gotikou. Významně přispěl také k výzkumu barokní architektury, když vydal práce o Kiliánu Ignáci Dientzenhoferovi a zejména o barokní gotice Jana Blažeje Santiniho.

Veronika Rubínková (6)

Veronika Rubínková se narodila 16.05.1980 v Praze. Příjmení přejala po svém dědečkovi, protože si to tak přála. Publikuje už několik let na literárních serverech, zajímá se o historii, záhady, architektonické památky a válečnou a poválečnou dobu.

Veronika Mrázková (8)

Středoškolská učitelka českého jazyka.

Věra Ptáčková (8)

* 6.11. 1933 Ostrava 1951 Maturita na reálném gymnáziu v Ostravě – Přívoze. 1956 Absolventka dějin umění a klasické archeologie FFUJEP v Brně. 1967 doktorát z dějin umění a divadelní vědy 1959 - 1995 Divadelní ústav, scénografický odbor 1979 Angažována na katedře scénografie DAMU doc. A. Pražákem jako externí pedagog; po měsíci z politických důvodů úvazek zrušen. 1990 - 2000 Externí pedagog na JAMU, 1995 docentura tamtéž. Od roku 1996 externí pedagog na katedře alternativního a loutkového divadla, DAMU. Téma: zprvu česká scénografie XX. Století, posléze s krátkým historickým rozšířením od barokní scénografie přes 19. století a s úvodem, který má upozornit jednak na specifičnost oboru, jednak na jeho měnící se funkci v celku dramatického díla. Smyslem není pasivní znalost historie jako nutná součást vzdělání, ale její praktické uplatnění, možnosti aktualizace. Orientace v dějinách scénografie měla by pro posluchače znamenat osvojení si nástrojů, kterými vládli jejich slavní kolegové v minulosti a upevnění vlastního povědomí o tvarovém bohatství a možnostech scénografie. Jako srovnávací materiál jsou tu i dějiny evropské scénografie. Látka, která je ve dvou semestrech těžko k zvládnutí, spíš jako inspirace než jako klasická výuka. Přednášky na Palackého univerzitě v Olomouci, katedra teorie a dějin dramatického umění.

Věra Olivová (5)

Věra Olivová byla přední česká historička, věnující se především dějinám první republiky a dějinám sportu. Věra Olivová vystudovala historii a geografii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Krátce pracovala v Politickém archivu kanceláře prezidenta republiky, kde získala přístup k soukromému archivu Edvarda Beneše. Poté nastoupila na Vysokou školu politických a hospodářských věd a mezi léty 1953–1970 působila na Katedře československých dějin na FF UK, kde se zabývala převážně obdobím první republiky. Po roce 1970 nesměla pedagogicky působit a jejím pracovištěm se stala Katedra etnografie FF UK, kde se věnovala nepolitickým tématům, zejména pak dějinám sportu v kontextu jeho antické kulturní tradice. Po roce 1989 pokračovala ve své badatelské práci, především se zaměřila na svou činnost ve Společnosti Edvarda Beneše, jejíž je dlouholetou předsedkyní. Jejím manželem byl klasický filolog profesor Pavel Oliva. Dne 28. října 2014 jí prezident Miloš Zeman udělil medaili Za zásluhy I. stupně.

Věra Lamačová (7)

Práce z oboru dietetiky.

Věra Hrochová (7)

Věra Hrochová byla česká historička a byzantoložka. V roce 1957 absolvovala studium historie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Poté působila na téže fakultě jako pedagog a vědecký pracovník na katedře obecných dějin a katedře věd o antickém starověku. Vědecky se zaměřovala na středověké dějiny Byzantské říše a východního Středomoří a na historii křížových výprav. V roce 1991 byla jmenována docentkou a v roce 1997 profesorkou . Vedle prací ze středověkých dějin se podílela na řadě učebnic pro základní, střední i vysoké školy a na několika kolektivních dílech. Jejím manželem byl historik Miroslav Hroch.

Vendy Vrbatová (7)

Vanda Schreierová (6)

Odbornice a instruktorka v oblasti péče o novorozence, zaměřuje se na kojenecké plavání.

Václav Veber (8)

Václav Veber byl český historik, působící na katedře politologie a v Centru pro evropskou integrační politiku Filozofické fakulty Univerzity Hradec Králové a v Ústavu historických věd Filozofické fakulty Univerzity Pardubice. Odborně se zabýval dějinami 20. století se zaměřením na dějiny východní Evropy, dějiny Ruska a dějinami „sjednocené Evropy“. Po studiu na klasickém gymnáziu v Hradci Králové absolvoval v letech 1950–1953 pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Po studiu působil od roku 1953 jako asistent a odborný asistent na pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a od roku 1961 jako odborný asistent na katedře základů marxismu-leninismu filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1962 obhájil interní aspiranturu na FF UK a v roce 1967 získal titul docenta. V roce 1970 musel z politických důvodů odejít z univerzity a poté působil až do roku 1990 v různých povoláních . V roce 1990 se vrátil jako pedagog na filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Působil také na Metropolitní univerzitě Praha.

Václav Špičák (8)

Václav Špičák byl český lékař působící v oblastech alergologie, imunologie a pediatrie. Po promoci v roce 1953 na Fakultě dětského lékařství UK v Praze nastoupil na 1. dětskou kliniku Fakulty dětského lékařství UK v Praze . V letech 1978–1981 zde pracoval jako ordinář pro alergologii a klinickou imunologii. Roku 1981 se stal primářem dětského oddělení Fakultní nemocnice na Bulovce, kde působil až do roku 1996. Od roku 1996 řídil Českou iniciativu pro astma, o.p.s, v roce 2005 byl oceněn cenou J.Purkyně. Vedl časopis Alergie. V březnu 2009 byl pasován na hodnost Rytíře českého lékařského stavu. Jeho manželkou byla dětská lékařka As. MUDr. Vojtěcha Špičáková CSc., neonatoložka I. dětské kliniky v Praze Motole.

Václav Špála (8)

Václav Špála byl český akademický malíř, grafik a ilustrátor. Mezi sběrateli je jedním z nejvyhledávanějších českých umělců moderního umění. Václav Špála se narodil ve Žlunicích u Nového Bydžova jako jedno z devíti dětí cihlářského mistra Jana Špály a matky Barbory, rozené Jandové. Studoval školu uměleckého zámečnictví v Hradci Králové, v soukromé škole Ferdinanda Engelmüllera , kurs ornamentální kresby na Uměleckoprůmyslové škole v Praze a v letech 1903–1909 Akademii výtvarných umění . Dostal pokyn odejít, neboť „pracoval po celý rok mimo školu a směřoval k odchylným, v rámci školy neležícím uměleckým cílům“. V letech 1909-1911 byl členem SVU Mánes. Roku 1911 vystoupil a byl spoluzakladatelem Skupiny výtvarných umělců. Byl vojákem v první světové válce v letech 1915-1916. Od roku 1918 byl členem skupiny Tvrdošíjní, od roku 1925 byl dopisujícím členem vídeňského Hagenbundu. V letech 1921-1946 byl znovu členem SVU Mánes, v letech 1938-1939 byl předsedou. Jako teoretik a publicista přispíval články do časopisů a novin . V roce 1945 byl jmenován Národním umělcem. Dne 19. listopadu 1918 se v Praze oženil s Johannou Rychlíkovou . Jejich syn Jan Špála byl též malířem. Malířství se věnovala i Špálova švagrová Milada Špálová. V počátcích své tvorby se nechal ovlivňovat především zahraničními umělci. Pod dojmem Munchovy výstavy v roce 1905 vznikla Skica venkovského děvčete , obraz Baruše je inspirován Cézannem, Kvetoucí jabloň pak van Goghem. Následující léta bychom mohli označit za hledání osobitého stylu tvorby, v kresbách tuší si osvojoval umění fauvismu. V roce 1911 v obraze Idyla poprvé použil typickou kombinaci dvou barev: navzájem se vyvažující teplé červené a studené modré, která se v jeho tvorbě objevuje a...

Václav Špaček (12)

Václav Špaček, též uváděn nesprávně jako Ferdinand byl český barokní architekt, stavitel a pražský měšťan. Byl žákem významného architekta Františka Maxmiliana Kaňky, který mu byl také za svědka na svatbě. V jeho pracích jsou zřejmé vlivy Kiliána Ignáce Dientzenhofera, Jana Blažeje Santiniho a vídeňské architektury. V letech 1718–1741 byl dvorním stavitelem Anny Marie Toskánské. Václav Špaček se narodil v rodině zednického mistra Martina Špačka, přesné datum není známo. Pokřtěn byl 28. srpna 1689. Vyučil se v otcově dílně a v roce 1717 se stal zednickým mistrem. Špačkovo autorství je přímo doloženo pouze v některých případech, jindy vyplývá z historických souvislostí či je podpořeno charakteristickým provedením některých stavebních prvků:

Václav Potužník (3)

MUDr. Václav Potužník, lékař, primář ORL v někdejší nemocnici v Lomnici n. P., cestovatel a spisovatel, narozen 4.1.1928 v Trenčíně, zemřel 1.11.2003 v rakouském Schwarzachu.

Václav Křístek (5)

Narozen 26.9.1954 v Olomouci. Mgr., filmový režisér a scénárista, textař.

Václav Krejčík (10)

Narozen 15.9.1971 v Chrudimi. Vystudoval VŠ obor francouzština/čeština, instruktor aerobiku a dalších stylů aerobního charakteru, lektor powerjógy. Instruktor powerjógy a jógy, jehož zájem o jógu je založen na svobodě a neomezenosti. Má rád powerjógu, hathajógu a jógovou terapii, a kdyby nemusel používat rozlišovací slovíčka před nebo za slovem jóga, byl by nejraději. Sportovní kariéru začal v roce 1993, kdy se stal mistrem republiky ve sportovním aerobiku. V roce 2003 otevřel jógové centrum...

Václav Jelínek (5)

Narozen: 4.11.1932 Praha, zemřel: 14.7.1979 Praha. básník, prozaik, překladatel; abs.dělostřeleckého učiliště Hranice; red.čas. Granát /1956-/, Čs.voják /1960-69/, Obrana lidu /1970-71/, Tvorba /1971-73/. /Jeden ostrý na muže, Bez receptu, Zběh, Ranní slavnost deště, Malé Waterloo, Šest centimetrů do civilu, Zatoulaný hříbek, Výšky; překlady: A.Tvardovskij, J.Vinokurov, M.Versinin, V.Solouchin, J.Jevtušenko aj.; verše v čas.mj.Čs., voják, Tvorba, Tribuna, Lit.měs., Sov.lit., OL./ Nekrology: Lit.měs.,8,1979,č.8,s.119-120. - Práce,18.7.1979, s.6.

Václav Cháb (10)

Narozen 30.3.1895 v Černově u Pelhřimova, zemřel 30.6.1983 v Praze. Redaktor, historické, kulturní a společenskovědní práce, překladatel z ruštiny, beletrie.

V Žák (13)

Umi Sakurai (9)

Ulf Stark (8)

Celým jménem Ulf Gottfrid Stark je švédský spisovatel a scénarista. Je považován za předního švédského spisovatele pro děti a mládež. Vyrostl na předměstí Stockholmu v Stureby. Do těchto míst se několikrát vrátil ve své tvorbě. Jeho kariéra začíná poměrně brzy, již na střední škole. V 19 letech vydal svou první básnickou sbírku a nedlouho poté následoval první román. První dětskou knížku napsal v roce 1975, sktuečný průlom však nastal až v roce 1984. Je autorem několika filmových adaptací svých knih, v roce 1999 napsal filmový scénář filmu Tsatsiki, morsan och polisen . V letech 1989 - 1998 působil ve Švédské acociaci pro dětské knihy.

Tynion (12)

Tsugumi Ohba (13)

Je známý jakožto autor manga příběhu Desu Nōto , který ilustroval Takeshi Obata. Jeho pravá identita je přísně hlídaným tajemstvím, ale někteří čtenáři se domnívají, že jde o autora jménem Hiroshi Gamō.

Tristan Corbière (4)

Tristan Corbière, vlastním jménem Édouard-Joachim Corbière, byl francouzský básník pocházející z Bretaně. Narodil se na pobřeží Congar, kde žil po většinu svého života a nakonec i zemřel. Jeho dílo nebylo příliš známé až do doby, kdy jej Paul Verlaine zařadil mezi prokleté básníky . Verlainovo slovo stačilo k tomu, aby si veřejnost všimla díla tohoto bretaňského rodáka a zařadila jej mezi mistry symbolismu. Corbière psal básně z prostředí námořníků a moře, ovlivněn svým rodným krajem. Jedinou publikovanou sbírkou básní za jeho života byla sbírka Žluté lásky . Zemřel na tuberkulózu ve věku 29 let.

Tracey Cox (7)

známá a oblíbená autorka, je mezinárodně uznávanou poradkyní v oblasti sexu a partnerských vztahů a častým hostem televizních pořadů na podobné téma. Několik let uváděla vlastní televizní show Hot Love a provázela pořad vysílaný národní rozhlasovou stanicí v Sydney. Nyní dvakrát týdně vystupuje v populárním britském ranním televizním vysílání a jednou týdně v nejsledovanějším vysílacím čase na stanici BBC2 v dokumentárně laděném pořadu o lásce, vztazích, schůzkách, zkrátka o „chození“, nazvaném Would Like to Meet . Její kniha Žhavý sex se okamžitě stala světovým bestsellerem; snad proto, že se netváří smrtelně vážně, ale kromě cenných rad přináší i pořádnou porci humoru a pobavení. Tracey, přestože je seriózní vystudovaná psycholožka, bývalá redaktorka australského Cosmopolitanu a přispěvatelka dalších časopisů pro ženy, si totiž na umělou vážnost moc nepotrpí. Taky proto se nejspíš nezlobí, když bývá přáteli, anebo i v tisku, občas označovaná za „sexperta“.

Toto Cutugno (2)

Salvatore "Toto" Cutugno je italský zpěvák a skladatel populární hudby. Celosvětově proslul svým hity jako L'Italiano , Solo Noi , Serenata nebo Soli. Roku 1990 vyhrál soutěž Eurovize s písní Insieme: 1992, která vyzývá ke sjednocení Evropy a zapadla přesně do euforické atmosféry po pádu Berlínské zdi. Napsal též řadu skladeb pro ostatní zpěváky, zejména francouzské . Roku 1982 vystupoval na Bratislavské lyře. Cutugno sklízel největší úspěch v osmdesátých letech dvacátého století, kdy vznikly jeho nejznámější písně. Během devadesátých let stále vystupoval, nicméně po roce 2000 zmírnil tvorbu desek a počet vystoupení. Věnoval se zejména psaní písní pro jiné umělce. V roce 1990 získal ocenění na mezinárodní pěvecké soutěží Eurovision Song Contest.

Tony Allan (8)

Autor publikací o mýtech a tajemstvích.

Tomáš Janovic (12)

Tomáš Janovic je slovenský spisovatel, novinář, textař, básník, autor rozhlasových, televizních, divadelních her a autor literatury pro děti a mládež. Narodil se v rodině úředníka a své vzdělání získal v Bratislavě a v Košicích, posléze však znovu v Bratislavě, kde vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Komenského, odbor slovenština a dějepis. Po ukončení svých studií nastoupil do redakce satirického časopisu Roháč, kde pracoval v letech 1960-1991. Od roku 1991 se věnuje profesionálně literární tvorbě. Svoje díla začal publikovat v časopise Roháč už v roce 1954, knižní debut mu vyšel v roce 1959. Věnuje se tématům jako jsou generační problémy, období válek, rasové pronásledování a další. Tematicky často čerpá ze vzpomínek na vlastní dětství a mládí, které se snaží literárně zachytit. Používá velmi jednoduchý a prostý jazyk, volný verš doplněný zejména o výborný vypravěčský talent a satirické myšlení. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tomáš Janovic na slovenské Wikipedii.

Tomáš Chudý (9)

2001– současnost překladatel humanitní literatury ; 2006 – současnost Úřad vlády ČR: právní analytik v legislativní oblasti se zaměřením na právo EU; 2012–2014 – Panevropská vysoká škola; 2011 – současnost lektor MBA a LLM programů na Business institut, s. r. o., a Cambridge Business School, s. r. o., 2015 – současnost člen Komise Legislativní rady vlády pro Evropské právo.

Tomáš Čechtický (7)

Tomáš Čechtický maturoval na tříleté střední všeobecné vzdělávací škole v Plzni, pak navštěvoval plzeňskou Lékařskou fakultu UK. Medicínu nedokončil. Vykonával rozmanitá zaměstnání: zřízenec na patologii, sanitář mobilní koronární jednotky, lesní dělník, elév v redakci Československého rozhlasu, pomocný technik přímých přenosů Československé televize. Vystudoval televizní specializaci na Fakultě žurnalistiky UK, promoval v roce 1981. Od té doby až dodnes je reportérem. Ve Stadionu do jeho zániku v roce 1994, pak krátce v pátečních Lidových novinách. Od prvního čísla v roce 1994 byl redaktorem Týdne, v roce 2008 přešel do Instinktu. Posílal reportáže z osmi olympiád . Má dvě dcery a čtyři vnučky.

Tom Robbins (9)

Thomas Eugene Robbins je americký spisovatel, píšící pod jménem Tom Robbins. Tom Robbins se narodil 22. července 1932 v Blowing Rock Georgi T. Robbinsovi a Katherine B. Robinsonové. Oba Robbinsovi dědečci působili jako baptističtí kazatelé. Jeho vzdáleným příbuzným je i spisovatel Daniel Defoe. Robbinsův otec pracoval jako elektrotechnik a charakter jeho práce nutil rodinu k častému stěhování. Po změně vlastnických poměrů u jeho zaměstnavatele se Robbinsovi přestěhovali do státu Virginie, nejprve do Urbanny a později do Richmondu. Robbinsův prospěch a chování na střední škole nebyly na takové úrovni, aby získal doporučení ke studiu na univerzitě, a proto nastoupil na Hargraveovu vojenskou akademii ve virginském Chathamu. Přispíval do školních novin a za povídku Vúdú měsíc získal Medaili za esej. V 50. letech 20. století Robbins studoval žurnalistiku na Washingtonově a Leeově univerzitě. V prvním ročníku pracoval jako elév sportovní redakce školních novin, kde jako jeho nadřízený působil později známý novinář Tom Wolfe. Dále Robbins pracoval jako stážista v listu Richmond Times-Dispatch. Studia předčasně opustil na konci druhého ročníku, krátce pracoval na poštovním oddělení pojišťovny v Richmondu a poté ve stavební společnosti. V roce 1953 se Robbins přihlásil do armády a u letectva strávil následující čtyři roky jako meteorolog, včetně ročního pobytu na vojenské základně v Koreji. Po návratu z Asie strávil ještě dva roky na vojenské základně Offnut v Nebrasce, patřící Strategickému velení vzdušných sil. Během svého vojenského angažmá se Robbins úspěšně zapojoval do armádních literárních soutěží. Z letectva odešel v roce 1957, vrátil se do Richmondu a naplno se zapojil do žurnalistiky a do života místní bohémské scény. Zde si získal reputaci svými performancemi a autorským čtením poezie v beatnickém podniku Rhinoceros Coffee Hou...

Tom Rob Smith (9)

Tom Rob Smith je anglický spisovatel románů. Smith se narodil roku 1979 v Londýně jako syn anglického otce a švédské matky. Studoval na Univerzitě v Cambridgi a poté absolvoval roční kurz tvůrčího psaní v Itálii. Od té doby působí jako spisovatel a scenárista. Největší úspěch sklidil jeho první román Dítě číslo 44, publikovaný v roce 2008. Získal ocenění Ian Fleming Dagger za nejlepší thriller roku, byl nominován na Man Bookerovu cenu a přeložen do více než 30 jazyků. Na Dítě číslo 44 volně navazují další dva romány odehrávající se v Sovětském svazu. Po nich Smith napsal psychologický thriller Farma. Román Dítě číslo 44 byl v roce 2013 zfilmován v produkci Ridleyho Scotta, film se stejnojmenným názvem měl premiéru v dubnu 2015. Natáčelo se také v České republice, mimo jiné v pražském metru nebo u Máchova jezera. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tom Rob Smith na anglické Wikipedii. Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Tom Rob Smith

Timothy Snyder (11)

Timothy David Snyder je americký historik, profesor na Yaleově univerzitě, je stálým pracovníkem na Institutu společenskovědních oborů ve Vídni. Věnuje se dějinám střední a východní Evropy, zaměřuje se na holokaust, po roce 2010 se začal zabývat současnou politikou, zdravím a školstvím. Snyder se narodil 18. srpna 1969 v jihozápadním Ohiu, jeho matka Christina byla v domácnosti, otec Estel Eugen Snyder byl zvěrolékař. Vystudoval střední školu v Centerville v Ohiu, poté historii a politické vědy na Brownově univerzitě v Rhode Islandu. Doktorát z filozofie získal v roce 1995 na Oxfordské univerzitě. Od roku 1991 do 1994 působil na postgraduální stipendum na oxfordské Balliol College. Timothy Snyder napsal pět knih a na dvou spolupracoval. Jedna z nich, Intelektuál ve dvacátém století, napsal s Tonym Judtem v době, kdy Judt trpěl pozdním stádiem ALS. Snyder píše eseje pro International New York Times, týdeník The Nation, The New York Review of Books, Times Literary Supplement, The New Republic, Eurozine, Tygodnik Powszechny, the Chicago Tribune, a Christian Science Monitor. Snyder dokáže psát a číst jedenácti evropskými jazyky. To mu umožňuje používat přímé, nepřeložené zdroje a vyhledávat v archivech. Velmi mu to pomohlo například při psaní knihy Krvavé země - Evropa mezi Hitlerem a Stalinem . Snyder popisuje znalost dalších jazyků jako velmi důležitou: Krvavé země byly nakonec přeloženy do dvaceti jazyků. Snyder je členem Výboru pro svědomí Muzea památky holokaustu v USA . Od roku 2004 je ženatý s Marci Shore, profesorkou evropské kulturní a intelektuální historie na univerzitě Yale. Mají spolu dvě děti. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Timothy D. Snyder na anglické Wikipedii.

Tiffany White (7)

Anna Eberhardt se narodila v St. Louis, Missouri. Její manžel se narodil v Evropě. Její knihy byly přeloženy do mnoha jazyků. Anna píše non-fiction články pro časopisy a navrhuje řadu pohlednic Smart, které se prodávají na národní úrovni. Anna píše také pod názvem Tiffany White.

Tibor Déry (10)

Tibor Déry byl maďarský spisovatel, básník, dramatik a esejista. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Déry Tibor na maďarské Wikipedii.

The New England Conservatory Ragtime Ensemble (2)

The New England Conservatory Ragtime Ensemble byla inovativní skupina, kterou na počátku 70. let založil Gunther Schuller, v té době prezident New England Conservatory v Bostonu ve státě Massachusetts. Soubor byl složen ze studentů konzervatoře a vznikl za účelem provozování a nahrávání tehdy opomíjené hudby éry ragtimu, která trvala od konce 19. do počátku 20. století. Jejich práce sehrála významnou roli v tehdejším ragtimovém obrození.

The Moody Brothers (1)

The Moody Brothers je americké country trio, které původně tvořili bratři Carlton, Charles a Danny Moodyovi. Pocházejí ze Severní Karolíny a jsou známí svou instrumentální zručností a pevnou vokální harmonií. Skupina se prosadila v 80. letech 20. století a získala uznání za svůj přínos country i gospelové hudbě. Za svou tvorbu obdrželi nominace na cenu Grammy, což svědčí o jejich hudebních schopnostech a kvalitě jejich produkce. The Moody Brothers byli úspěšní také v Evropě, kde za svá vystoupení získali ocenění a uznání. Během své kariéry vystupovali na prestižních místech, včetně Grand Ole Opry, kde předváděli svůj tradiční a zároveň inovativní přístup ke country hudbě.

Tarryn Fisher (7)

Americká spisovatelka románů pro ženy, zakladatelka módního blogu. Tarryn Fisher je autorkou deseti románů pro New York Times a USA Today Bestseller . Narodila se jako " nepřítel slunce " ; v současné době žije se svými dětmi, manželem a psychotickým huskym v Seattlu ve Washingtonu. Tarryn píše o darebácích. ...

Sydney Omarr (10)

SYDNEY OMARR se narodil ve Filadelfii 5.srpna 1926 — magii čísel si uvědomoval ještě před pátým rokem svého života. Tento dnes erudovaný a všeobecně uznávaný astrolog byl jediným z astrologů, který měl možnost vykonávat vojenskou službu ve svém oboru. Na počátku 2. světové války, krátce po svých osmnáctých narozeninách, narukoval do armády a byl přidělen do válečného letectva; stal se jediným vojákem, který se mohl plně věnovat astrologii. Omar vystupuje v mnoha televizních estrádách — vždy je představován jako Astrolog hvězd. Je známý nejen jako astrolog, ale i jako odborník v dalších oblastech věšteckého umění, jako jsou okultní vědy a spiritismus, chiromantie nebo numerologie. Dokázal přesně předpovědět pro nás dnes legendární historické události, jako byly například volba F.D. Roosevelta, konec 2. světové války, zavraždění J. F. Kennedyho, aféra Watergate, Nixonův pád a další. Mezi četné Omarrovy klienty se řadí i známé hollywoodské hvězdy: z osobností, které využily Omarrova věšteckého nadání, jmenujme například Elizabeth Taylorovou, Michaela Jacksona, Sytvestra Stallona, Glenna Close, Jacka Nicholsona či Arnolda Schwarzeneggera.

Swing Kvartet (3)

Czech jazz combo, led by by pianist Vladimír Klusák.

Svetozár Hurban Vajanský (13)

Svetozár Hurban-Vajanský, vlastním jménem Svetozár Miloslav Hurban byl slovenský spisovatel, publicista, literární kritik a politik. Narodil se jako nejstarší syn Jozefa Miloslava Hurbana a jeho manželky Anny Hurbanové, roz. Jurkovičové. Vystudoval právnickou akademii v Bratislavě. Pracoval jako koncipient v Trnavě, Budapešti, Bratislavě i Vídni a poté si otevřel vlastní právní praxi ve Skalici. V roku 1875 se oženil s Idou Dobrovitsovou. V roce 1878 byl povolán do armády. Později se stal redaktorem Národních novin v Martine a později jejich šéfredaktorem. Působil jako spolupracovník časopisu Oro, roku 1881 obnovil vydávání časopisu Slovenské pohľady, okolo kterého se soustředil slovenský literární a kulturní život. Od roku 1894 byl též tajemníkem ženského spolku Živena. Vícekrát byl za svoji novinářskou a publicistickou činnost vězněn. Pochován je na Národním hřbitově v Martině. Náhrobek navrhl Dušan Jurkovič Svojí literární tvorbou se řadí mezi autory slovenského realismu. Většinu děl napsal ve slovenštině, ale psal též německy a jeho manželka část jeho prací přeložila do němčiny. Ve svých dílech reagoval na soudobé společenské problémy, věnoval se i problematickým vztahům jednotlivce a národa nebo i boje za zachování národa. Zpočátku se věnoval zejména psaní poezie, později se věnoval i próze a překladům.

Svatebčanka (4)

Volksmusic ensemble of Jiří Zmožek.

Stuart Woods (9)

Stuart Woods se narodil v malém americkém městě Manchester v Georgii, absolvoval sociologii na University of Georgia. Stuart Woods je úspěšným autorem více než třiceti románů. Získal Cenu Edgara Allana Poea. Je rozvedený, s bývalou manželkou má ve střídavé péči labradora a žije v Key West na Floridě, na Mount Desert Island v Maine a v New Yorku.

Stromboli (4)

Stromboli je česká rocková skupina, kterou v roce 1982 založil kytarista a zpěvák Michal Pavlíček. Kapela se rychle stala známou pro svou jedinečnou směs rockové hudby, která obsahovala prvky jazzu a progresivního rocku. Získali si pověst díky svým dynamickým živým vystoupením a složitým hudebním aranžmá. V roce 1987 vyšlo debutové album " Stromboli ", které představilo jejich inovativní styl a získalo jim uznání kritiky na české hudební scéně.

Stormie Omartian (9)

Americká autorka křesťanské náboženské literatury.

Štifter Jan (4)

Steve Hamilton (6)

Steve Hamilton je autorem šestnácti úspěšných titulů a je jedním z pouhých dvou lidí, jimž se dosud podařilo získat prestižní ocenění Edgar, které udílí sdružení Mystery witers of Amerika, za nejlepší debutový román a za nejlepší knihu roku. Jeho knihy získaly v USA a Velké Británii snad každé ocenění nebo nominaci a jsou vydávány ve dvaceti jazycích po celém světě. Přízeň čtenářů si získal sérií o neochotném soukromém detektivovi Alexi McKnighovi

Števa Opremčáková (7)

Stephen R Donaldson (8)

Stephen Reeder Donaldson se narodil v roce 1947 v Clevelandu a literárně debutoval Covenantovou trilogií . Od tří do šesnácti let žil v Indii, kde jeho otec, chirurg ortoped, provozoval rozsáhlou praxi mezi malomocnými – právě po vyslechnutí jedné otcovy promluvy na téma lepry si vytvořil postavu Thomase Covernanta jako hrdiny epické fantasy. V roce 1968 absolvoval střední školu v Ohiu, dva roky vykonával práce v nemocnici v rámci náhradní vojenské služby v Akronu a posléze navštevoval Kentskou státní universitu, kde dosáhl v roce 1971 titulu mistr svobodných umění v angličtině. Dnes žije v Albuquerque v Novém Mexiku.

Stéphane Mallarmé (6)

Stéphane Mallarmé byl francouzský básník a esejista. Bývá řazen mezi prokleté básníky a považován za nejvýraznějšího představitele symbolismu. Ve svém bytě pořádal od roku 1880 literární salony . Jeho tvorba je symbiózou hudby, malířství a poezie – verše mají navodit hudebnost, grafické členění celé básně i jednotlivých veršů pak výtvarný dojem. Báseň má bez ohledu na obsah či formu vyvolávat dojmy. Za důležitou považuje inspiraci – sen, který vsugeruje dojmy. „Báseň je tajemství, k němuž čtenář musí hledat klíč.“„Účinek básně není daný obsahem, formou, ale dojmem, který vzbudí.“ Mallarmého dílo je dílem cizeléra - neprodukoval básnické sbírky, ale spíše jednotlivé básně. Mnohá díla nedokončil , jiná přepracovával a posléze opustil . Existuje řada Mallarmého básní, které sám nazýval popěvky, a které se výrazněji neliší od produkce generace Parnasistů. Mallarmé vycházel stylově z Baudelaira, jeho celoživotním vzorem bylo ale dílo Edgara Allana Poea, které překládal do francouzštiny. Oběma autorům se postupně vzdálil důrazem na maximální prokomponovanost relativně krátkých veršových útvarů. Mezi vrcholná Mallarmého díla pak patří jednotlivé sonety, které nesou prostě jména svých úvodních strof . Mallarmé je koncipoval jako hermetická, do sebe se zavíjející sdělení, často ve formě jediné, bohatě rozvinuté věty, dokonale propracované, psané širokodechým vázaným veršem. Pro pochopení Mallarmého díla je dobré znát jeho zájem o filosofii a lingvistiku, o to, jak se liší jazyk hovoru a básně. Většina Mallarmého díla se dotýká toho nejpodstatnějšího s čím se lidská existence v životě potkává: metafyzické zkušenosti. Proto bývá Mallarmé považován za nejvýznamnějšího francouzského symbolistního básníka první generace tohoto směru. Mallarmé sám svou metodu přiro...

Štěpán Smolen (7)

Pochází z Českého Krumlova. Ve školce se naučil zavazovat si tkaničky jako poslední. Přijímačky na základní školu udělal napodruhé. Řidičák napočtvrté. Absolvoval Ústav filozofie a religionistiky na FF UK v Praze. Aby pak s touto kvalifikací nezahynul hlady, živil se jako ošetřovatel v nemocnici Milosrdných sester sv. Karla Boromejského v Praze pod Petřínem. Vstoupil do semináře, vystudoval Katolickou teologickou fakultu UK a stal se knězem litoměřické diecéze. Působí v Mladé Boleslavi.

Stella Tack (8)

Německá psychoterapeutka a spisovatelka. Autorka fantasy románů pro mládež.

Stanislav Sousedík (8)

Stanislav Sousedík je český katolický filosof patřící do okruhu žáků Jana Patočky. Po maturitě v roce 1950 se dvakrát ucházel o přijetí na FF UK , ovšem nebyl přijat pro „nepostačující ideové předpoklady“. V letech 1951 až 1954 studoval na katolické teologické fakultě . V letech 1955 až 1956 studoval na VŠE, v této době se sblížil s Jiřím Němcem a Ladislavem Hejdánkem. Vyloučen byl pro laický apoštolát , záminkou ovšem byla údajně zatajená politická minulost otce. Po vyloučení z VŠE nastoupil k 67. technickému praporu. V letech 1959 až 1964 pracoval jako stavební dělník . V roce 1963 uzavřel sňatek s Jarmilou Váňovou a nastoupil jako lektor cizích jazyků v Osvětové besedě v Praze 10. V této době se stává filosofie „jediným zájmem“. Zakládal kroužky, kde vyučoval filosofii . V letech 1964–1968 studoval externě na FF UK filozofii a němčinu; diplomovou práci napsal o Rodrigovi de Arriaga. Na doktora filozofie byl promován roku 1969. V roce 1968 zahájil aspiranturu na FÚ ČSAV, ale po třech letech byl odtud z politických důvodů vyloučen. Čtvrtý rok aspirantury absolvoval v Kabinetu pro studia řecká, římská a latinská, kde také dokončil kandidátskou práci o Stanislavu ze Znojma, ale vstup mezi kandidáty věd mu byl uzavřen. V roce 1972 začal vyučovat na Jazykové škole v Praze, ale již po půl roce nastoupil do Pedagogického ústavu J. A. Komenského ČSAV jako editor latinských spisů J. A. Komenského. Pracoval zde až do roku 1989. V roce 1989 byl nejprve rehabilitován ve FÚ ČSAV. Na podzim 1990 začal přednášet jako odborný asistent na FF UK, roku 1991 se habilitoval pro dějiny filozofie a v roce 1993 byl jmenován řádným profesorem filozofie. Od roku 1994 pře...

Sof'ja Leonidovna Prokof'jeva (8)

Spisovatelka knih pro děti, dramaturgička.

Šin'iči Fukuda (13)

Simon Vestdijk (5)

Simon Vestdijk byl nizozemský spisovatel, překladatel a publicista. Používal také pseudonymy Petit Moune a S. Tascorli. Pocházel z učitelské rodiny. Vystudoval medicínu na Amsterdamské univerzitě, po krátké praxi lodního lékaře v Nizozemské východní Indii se od roku 1932 věnoval pouze psaní. Spolupracoval s časopisy De Vrije Bladen, Groot Nederland a Forum. Od roku 1939 žil v městečku Doorn. Za druhé světové války byl jedním z nizozemských intelektuálů, které němečtí okupanti internovali v Sint-Michielsgestel. Ve svých prózách přinášel ironický obraz nizozemské měšťácké společnosti, vycházel z psychoanalýzy a vypravěčských postupů Franze Kafky a Jamese Joyce. Hlavním hrdinou je často autobiografická postava Antona Wachtera. Vydal více než 200 knih, z toho 52 románů, vedle beletrie se věnoval také esejistice a hudební kritice, zajímal se o psychologii a metafyziku. Do češtiny byly přeloženy jeho historické romány El Greco, malíř absolutna a Puritáni a piráti. Podle jeho předlohy natočila v roce 1998 Dana Nechusthanová film Strážci slonoviny. V roce 1955 získal Cenu Constantijna Huygense. Patnáctkrát byl nominován na Nobelovu cenu za literaturu. Adriaan Roland Holst o něm prohlásil: „Simon Vestdijk píše rychleji, než Bůh stačí číst.“

Silver RavenWolf (6)

Narozena 11. 9. 1956, zabývá se magií, publikace z oboru.

Silke Hilpert (12)

Autorka učebnic němčiny.