140341–140400 z 142432 Autoři
Antonie Hofmanová (1)
Antonie Hofmanová – Tonička byla česká katechetka, členka sekulárního františkánského řádu, katolická disidentka a politická vězeňkyně komunistického režimu v Československu. Za komunistického režimu vězněna za propagaci jocismu. Odsouzena v 50. letech na šest let, ve vězení strávila dva a půl roku ve Svatém Janu pod Skalou. Po propuštění vykonávala několik let pomocné práce v jilemnické nemocnici. Poté zakotvila v dětské ozdravovně v Jánských Lázních.
Více od autora
Martin Jarolímek (1)
Martin Jarolímek je český psychiatr, psychoterapeut, bývalý primář Denního psychoterapeutického sanatoria Ondřejov v Praze. Je českým odborníkem v oblasti komplexní terapie psychóz, tématu s věnuje již více než 30 let. Publikoval řadu článku a brožur na toto téma. V roce 2018 byla vydána jeho kniha Já blázním s vámi. Jako primář sanatoria Ondřejov se touto problematikou zabývá jak v rámci skupinové, tak individuální terapie. Založil řadu různých organizací na pomoc lidem s psychotickou poruchou. Nejznámější z jeho projektů je kavárna Café na půl cesty v Praze 4, kde již po 20 let probíhá pracovní rehabilitace těchto lidí. Tento smělý počin byl inspirací ke vzniku dalších tréninkových kaváren pro lidi jak s duševním, tak tělesným postižením. Od roku 1988 se společně se svými kolegy aktivně podílel na procesu transformace psychiatrické péče v ČR. Ve svém terapeutickém přístupu kombinuje prvky různých psychoterapeutických škol a zkušenosti získané v zahraničí. Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Martin Jarolímek
Více od autora
Richard Nicolaus von Coudenhove-Kalergi (1)
Narozen 16.11.1894 Tokio , zemřel 27.2.1972 Schruns . Doktor filozofie, spisovatel, rakouský politik a sociolog, 1923 založil Panevropskou unii, působil v USA, Švýcarsku.
Více od autora
Michel Peissel (1)
Francouzský etnolog, himalájský badatel, tibetolog, knihy z různých zemí himalájské oblasti a střední Ameriky.
Více od autora
Václav Morch (1)
Ing. Václav Morch byl český zeměměřič a kartograf. Základní školu absolvoval v rodných Domoušicích. Maturoval na reálce v Lounech v roce 1927. Poté studoval geodézii na ČVUI. Studia zakončil v roce 1931 a byl promován zěměměřickým inženýrem. Po ukončení studia pracoval v Inspektorátu katastrálního vyměřování v Trenčíně. V roce 1937 nastoupil do Triangulační kanceláře Ministerstva financí, ze které později vzniklo oddělení triangulace Geodetického a topografického ústavu . Od roku 1956 až do odchodu do důchodu v roce 1970 pracoval na Ústřední správě geodezie a kartografie. Ve školním roce 1957–1958 působil jako externí učitel na Střední průmyslové škole zeměměřické. Je autorem řady map v odborných a populárních cestopisných publikacích i v dobrodružných knihách pro mládež.
Více od autora
Erwin Berghaus (1)
Německý reportér, autor cestopisů a publikací o dějinách železnice a letectví.
Více od autora
Théophile Alexandre Steinlen (1)
Théophile Alexandre Steinlen , často známý pouze jako Steinlen, byl původem švýcarský malíř, grafik a ilustrátor, který působil v Paříži. Znám byl svými návrhy plakátů, zejména pro kabaret Le Chat noir, ve stylu francouzské secese.
Více od autora
Blanka Votavová (1)
Narozena 5. 4. 1933 v Praze, zemřela 18. 5. 2018 v Bratislavě. Výtvarnice a ilustrátorka.
Více od autora
Přemysl Kubela (1)
Přemysl Kubela byl český malíř, ilustrátor, grafik, historik a tvůrce vystřihovánek.. Přemysl Kubela vystudoval v letech 1939–1943 pod vedením profesorů Jaroslava Bendy a Zdeňka Kratochvíla Uměleckoprůmyslovou školu v Praze. Ilustroval knihy a časopisy, například Vpřed a ABC. Pro časopis ABC vytvořil od roku 1979 115 vystřihovánek dobových figurek, dioramat, prostorových obrázků v krabičce a hracích karet, v drtivé většině s historickou tematikou. V letech 1985–1991 ilustroval rovněž pro ABC encyklopedii vydávanou na pokračování Jak to bylo, jak to je, která vyšla roku 2013 knižně.
Více od autora
Michael Rittstein (1)
Michael Rittstein je český výtvarník. Patří k nejvýznamnějším představitelům expresivní figurální malby. Žije a pracuje v Praze. Je otcem sochaře Lukáše Rittsteina, a "Miki-discjockey" . V letech 1964 až 1968 studoval na SOŠV Václava Hollara a v letech 1968 až 1974 na Akademii výtvarných umění v Praze pod vedením Arnošta Paderlíka, kde je od roku 2001 vedoucím Malířského ateliéru III. Je členem výtvarných skupin „12:15“, „Pozdě, ale přece“, „Nová skupina“ a „SVU Mánes“. Je zastoupen v četných významných sbírkách, kupř. Národní galerie v Praze, Galerie hl. města Prahy, Českého muzea výtvarných umění v Praze, Památníku národního písemnictví Praha, oblastních galeriích v Česku, na Ministerstva kultury ČR, Centre G. Pompidou v Paříži, ve vídeňském Albertinum, a soukromých sbírkách v Česku, Evropě, USA a Austrálii.
Více od autora
Dalibor Nesnídal (1)
Rytec skla, sochař, malíř, ilustrátor a muzikant. Dvorní ilustrátor knih Josefa Formánka. V letech 1969 – 1973 absolvoval Školský ústav umělecké výroby v Praze, obor umělecké kovářství. V roce 1981 začal pracovat se sklem jako rytec ve sklárně Moser. Téhož roku také vznikly jeho první vlastní skleněné objekty. Od roku 1990 do roku 2009 spolupracoval se sklárnou Milan Mottl v Karlových Varech. V současnosti žije a tvoří v malé vesničce Semtěš u Žlutic. Obklopen přírodou využívá často ve svých dílech to, co v ní nachází - dřevo, klacky, kameny a kosti. Maluje obrazy, ilustruje knihy a časopisy. V posledních letech se věnuje i umělecké knižní vazbě…
Více od autora
Ivan Martin (1)
Ivan Martin Jirous, zvaný též Magor, byl básník, výtvarný kritik a teoretik, jeden z významných představitelů literárního a hudebního undergroundu. Ivan Martin Jirous vystudoval dějiny umění. Od roku 1969 byl uměleckým vedoucím hudební skupiny The Plastic People of the Universe, rovněž organizoval hnutí českého undergroundu. Byl jedním ze zakladatelů samizdatové revue V okno. Za negativní postoje a kritiku vládnoucího režimu, za „hanobení národa“ a za „pohoršující vulgární texty“ byl Ivan Martin Jirous v letech 1973–89 několikrát soudně trestán. Ve vězení strávil celkem přes osm let. Jeho díla mohla vycházet pouze v samizdatu. Básník Ivan Martin Jirous zemřel doma v Praze dne 10. listopadu 2011, ve věku 67 let.
Více od autora
Pavel Poucha (1)
Pavel Poucha, byl český orientalista, mongolista, zakladatel české tocharistiky. Narodil se ve Vídni, v rodině krejčovského dělníka Františka Pouchy. V roce 1912 se rodina vrátila do Čech. Roku 1924 maturoval na gymnáziu v Jindřichově Hradci. Studia na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy absolvoval v letech 1924–1929, jako obory si vybral studium germánské a slovanské literatury a srovnávací lingvistiku. Na doktora filosofie byl promován 28. června 1929. Během studia navštěvoval přednášky orientálních jazyků, např. sanskrtu, hindštiny, bengálštiny, hebrejštiny, turečtiny či perštiny. Již před promocí pracoval jako výpomocný učitel němčiny. V roce 1931 byl jmenován středoškolským profesorem a do roku 1947 vyučoval češtinu a němčinu na pražských gymnáziích. Současně se věnoval orientalistice a zveřejnil své první práce. Počátkem září 1931 se oženil s Máničkou Voženílkovou. V té době byl profesorem gymnázia v Praze XI. Koncem Protektorátu obdržel protektorátní vyznamenání, tzv. Protektorátní orlici. Roku 1948 předložil habilitační práci. Od 1947 byl pracovníkem Orientálního ústavu, kde se vypracoval na vedoucího indologického oddělení a náměstka ředitele. V letech 1950-57 byl též externím vyučující na Filozofické fakultě UK, vyučoval i na Škole orientálních jazyků, kterou i řídil. V tomto období byl vysílán jako odborník do zahraničí. V srpnu až prosinci 1955 byl jako pracovník Orientálního ústavu vyslán na stáž do Mongolska. V roce 1957 odjel na roční pobyt do Číny a Mongolska. Zdroje uvádějí bez podrobností, že v roce 1957 byl z funkcí z politických důvodů odvolán. Nadále se věnoval vědecké práci. V roce 1970 odešel do důchodu, ale publikoval až do své smrti. V roce 1908 určili němečtí vědci Emil Sieg a Wilhelm Siegling tocharštinu, kterou byly psány rukopisy z 2. poloviny 1. tisíciletí n. l. nalézané v Turkestánu jako indoevropský jazyk. Pavel Poucha se věnoval ...
Více od autora
Michael Novak (1)
Michael Novak byl americký katolický filozof slovenského původu, novinář, spisovatel a diplomat. Byl autorem více než 25 knih, v nichž se zabýval filozofickými a teologickými, ale i ekonomickými tématy. Jeho nejznámějším dílem je kniha Duch demokratického kapitalismu z roku 1982. V letech 1981–1982 Novak pracoval jako americký diplomatický zástupce v Radě pro lidská práva OSN. Čtyři roky poté pak vedl americkou delegaci při jednání KBSE. V roce 1994 obdržel Templetonovu cenu. Byl ženatý, měl tři děti a čtyři vnoučata. Jeho rodina měla zajímavý původ – ze strany otce byl potomkem slovenských přistěhovalců a matka byla již z „klasické“ slovensko-americké rodiny z oblasti východního pobřeží. Již ve velmi útlém věku jeho směřování bylo jasně přimočaré – vstoupil do Kongregace sv. Kříže a podstoupil kněžskou formaci nejdříve se studiem filosofie ve Stonehill College a následně pak v Římě, kde vystudoval teologii na Papežské gregoriánské univerzitě. Několik měsíců po jeho kněžském svěcení v roce 1960 u něj ale došlo k zásadnímu zlomu, kněžskou službu opustil, a o několik let později byl i laicizován. Po opuštění kněžského stavu vystudoval obor dějiny a filosofie náboženství na Harvardské univerzitě a od počátku šedesátých let se živil jako žurnalista. Stal se dopisovatelem časopisů Commonweal a National Catholic Reporter a pak následně pracoval jako zahraniční dopisovatel magazínu Time informující z Říma o průběhu jednání druhého vatikánského koncilu. Později pak pracoval převážně jako editor pro periodika Commonweal a Christian Century, dále pak jako náboženský editor v National Review a jako redaktor časopisu First Things a pak mnohem později i jako šéfredaktor Crisis Magazine. Od druhé poloviny šedesátých let se začal aktivně zapojovat také do politického života. V roce 1968 pomáhal v kampaních Eugenovi McCarthymu a Robertu F. Kennedymu. Psal ...
Více od autora
Vasilij Vasil'jevič Sokolov (1)
Sovietsky a ruský filozof, odborník v histórii zahraničnej filozofie. Doktor filozofie , profesor. Čestný profesor Moskovskej štátnej univerzity . Riadny člen Akadémie prírodných vied. Študoval históriu na MIFLI v rokoch 1936-1939, a od roku 1939 na Filozofickej fakulte. Vyštudoval Moskovskú štátnu univerzitu Filozofickú fakultu v roku 1943. Účastník Veľkej vlasteneckej vojny. V novembri 1941 sa zúčastnil bojov v Moskve, v júli - auguste 1942, sa podieľal na odrazení tankového útoku na Voronežskej fronte. Rád "Červenej zástavy" medaila "Za chrabrosť" a v roku 1985 - Rád Vlasteneckej vojny. Profesor na Katedre dejín zahraničné filozofie Filozofickej fakulty Moskovskej štátnej univerzity. Čestný vedec z RSFSR. Čestný diplom prezidenta Ruskej federácie .
Více od autora
Jack De Craft (1)
První povídku publikoval v roce 1983, debutový román pak v roce 1986. Je také publicistou, píše články do odborných časopisů o počítačích, zastával funkci šéfredaktora časopisu Fantastyka. Jeho nejznámějším dílem jsou knižní cykly o Arivaldovi z pobřeží a Mordimeru Madderinovi. Inkvizitor Mordimer je znám i u nás díky souboru Sluga Bozy . V dohledné době nás patrně čeká trojice pokračování Kladiva na čarodějnice, Meč andělů, Lovci duší. Známe také několik kratších prací, vyšly v antologii Maladie a v časopise Nemesis a samozřejmě i v časopise IKARIE. Pod pseudonymem Jack de Craft vyšel česky i román Conan a královna smrt.
Více od autora
Dakh Hunter (1)
Jenny Nowak se narodila 28. 6.1955 v Jihlavě, ve městě proslulém gotickou historií, stříbrnými doly a tajemnými podzemními chodbami. Tam bydlela do patnácti let, kdy odešla na střední školu do Třebíče , aby vystudovala návrhářství obuvi. Během studií se naučila jezdit na koni a zjistila, že jí to přináší nepoměrně větší uspokojení než kreslení bot. Proto u svého oboru a u kreslicího prkna setrvala po maturitě jen chvíli a brzy se přestěhovala do Napajedel jako ošetřovatelka koní, anglických plnokrevníků, v tamním hřebčíně. Vdala se a v roce 1977 se jí narodila dcera Katrin Protože se ,,životem kovboje" byl tím pádem konec, Jenny se vrátila do Jihlavy a nastoupila v místní zoologické zahradě jako chovatelka exotických zvířat. Do široké škály jejích svěřenců patřili medvědi, vlci, levharti, lvi, tygři, pumy, ale také antilopy, poníci, mývali, potkani... Po pár letech se odstěhovala do západních Čech, do vsi blízko Domažlic, kde se živila jako dojička v kravíně. To už měla vlastního koně, huculského hřebce jménem Grak, a služební byt, což byly dostatečné důvody pro tak radikální rozhodnutí. Po krávách ošetřovala bažanty v bažantnici a přesídlila kousek dál, do Horšovského Týna, do zříceniny kdysi prý zvané skleněný zámek. Kromě bažantů se starala o jestřába a o divoké prase, co uvízlo v železech a přišlo o jednu nohu. Teprve když začal skleněný zámek zoufale chátrat a v kuchyni v zimě mrzlo, vzdala tuhle ztracenou vartu a podruhé se vrátila do Jihlavy i do zoo. Po dalších bezmála deseti letech u zvířat se seznámila s básníkem Václavem Moravcem, vzala si ho a odstěhovala se s ním do Prahy. Prvních pár měsíců v hlavním městě se živila zametáním nádvoří Pražského hradu a čekala, až se uvolní místo v zoologické zahradě. K...
Více od autora
Stephani Perry (1)
Autorka je známá pod zkratkou svého jména jako S. D. Perry a je dcerou spisovatele Steva Perryho. Perry píše především knihy, které se volně inspirují filmy jako Resident Evil nebo Star Trek. Žije v Portlandu se svým manželem, dvěma dětmi a dvěma psy.
Více od autora
Jeremy Fielder (1)
Po maturitě na gymnáziu studoval na Filosofické fakultě Masarykovy univerzity filosofii a religionistiku . Pracoval jako pomocný vychovatel v Diagnostickém ústavu pro mládež a jako pracovní terapeut dlouhodobě duševně nemocných v občanském sdružení Práh. Zajímá se o cizí jazyky, počítačovou grafiku, magii a okultismus, chov více i méně exotických zvířat, šachy. Žije v Brně. Debutoval v roce 1993 v Rodokapsu povídkou Noc útěku , od té doby publikuje povídky v Ikarii i dalších časopisech. Je autorem sbírky povídek Deus Miseratur a pod pseudonymem J. A. Poloni, resp. Jeremy Fielder románů Conan a nefritový amulet , Cimmeřan a Ohňodárce a Conan – Třetí krok do hlubin . Píše také poezii . Poslední zmíněná kniha, Conan – Třetí krok do hlubin, vyšla autorovi v říjnu 2008 ve druhém, upraveném vydání, tentokrát již pod vlastním jménem Jaroslav A. Polák. Z anotace nakladatelství Brokilon: Jedno z nejtemnějších Conanových dobrodružství, inspirované nejen tvorbou R. E. Howarda, ale i dílem Lovecraftovým, se vrací na náš trh v zrevidované podobě – autor znovu prošel a opravil celý text, doplnil mnohé scény a jako dárek čtenářům vložil do textu novou kapitolu. Okultista, spisovatel, terapeut, Kojot. Píše od roku 1993. Jeho tvorba zahrnuje horor, fantasy a fantaskní literaturu; v současné době píše také filosofující eseje na různá témata. Publikoval v časopisech Ikarie a Fantázia , v antologii 2004: Český horor a v několika sbornících vítězných povídek soutěže Ježíšku, já chci plamenomet . Je spoluautorem dvou knih o Conanovi, k nimž se raději nehlásí, a autorem knihy Conan – Třetí krok do hlubin , ke které se hlásí a jejíž druhé doplněné a revidované vydání vyšlo v roce 2008. V současné době své texty publikuje na svém weblogu www.kojot.name Kromě studia evropské magické tradice se zajímá také o psychologii, filosofii,...
Více od autora
A. R. R. R Roberts (1)
Anglický literární historik, spisovatel, autor sci-fi a parodií. Pod pseudonymem Robertski Brothers napsal parodii McAtrix Recesed na film Matrix, pod pseudonymem Don Brine parodii Va Dinci Cod na Kód da Vinci, pod pseudonymem A.R.R.R. Roberts parodie Silmámilion a Hoblit na Tolkienovy knihy Silmarilion a Hobit.
Více od autora
Zdeněk Vašíček (2)
Zdeněk Vašíček byl český filosof, esejista, historik, archivář, archeolog, disident a prvosignatář Charty 77. Rodinné kořeny vycházely z Kyjova, kde měl jeho otec Květoslav Vašíček na náměstí železářství. Jeho mladší bratr byl Pavel Vašíček. V roce 1957 absolvoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obory filosofie a historie. Po ukončení školy nastoupil do kroměřížského archivu, kde působil v letech 1957–1959. Následovaly pracovní zkušenosti v Muzeu Podkrkonoší v Trutnově a v Moravském zemském muzeu v Brně . V letech 1966–1968 absolvoval postgraduální studium muzeologie na Filozofické fakultě Univerzity J. E. Purkyně v Brně, doktorát složil na Filozofické fakultě University Palackého v Olomouci roku 1970. V roce 1966 se stal členem KSČ, roku 1970 byl ovšem vyloučen. V letech 1972–1973 byl vězněn za trestný čin podvracení republiky, poté byl podmínečně propuštěn. Byl iniciátorem pozdravného dopisu československých politických vězňů Světovému mírovému kongresu v Moskvě v říjnu 1973 a spolu s Janem Tesařem hlavním organizátorem jeho ilegálního odeslání na Západ. Dopis byl na kongresu zveřejněn západními delegáty. Od propuštění z vězení až do své emigrace v roce 1981 byl zaměstnán na pozici dělníka. Jako jeden z prvních podepsal dokument Charta 77. V zahraničí žil v několika zemích, postupně přednášel na univerzitách v Římě, Cambridgi, Bochumi a Paříži, po sametové revoluci působil také na domácích vysokých školách v Brně a Praze. V letech 1998–2005 byl členem oborové rady Filozofické fakulty Univerzity Karlovy pro dějiny české literatury a teorii literatury. Je laureátem Ceny Revolver Revue za rok 2000, Ceny F. X. Šaldy a Ceny Ferdinanda Dobrotivého za rok 2006. Publikoval v češtině, francouzštině, angličtině a italštině, některé stati vydával v samizdatu. Publikace o archeologii vydával ve spolupráci s Jaroslavem Malinou a pod jeho...
Více od autora
Josef Kollmann (1)
Narozen 27. 6. 1920 v Trenčíně , zemřel 17. 6. 2007 v Praze. PhDr., archivář, editor souborů dokumentů k českým dějinám.
Více od autora
Jan Brychta (1)
Jan Brychta byl český malíř, ilustrátor, grafik a filmový výtvarník. Studoval v Praze na Státní grafické škole a poté na Vysoké škole uměleckoprůmyslové . V 60. letech 20. století se prosadil především jako ilustrátor knih, převážně dětských. Věnoval se též filmu, animovanému i hranému, navrhoval kostýmy, vytvořil loutky, plakáty. Režíroval animovaný film Šašci a sám hrál ve filmech Černý prapor a Máte doma lva? . Jako výtvarník je podepsán například pod televizním zpracováním Klapzubovy jedenáctky. Po srpnové okupaci v roce 1968 odešel Jan Brychta se svou rodinou do Londýna. Spolupracoval s dětským vysíláním televize BBC, maloval, ilustroval knihy a učebnice, tvořil plakáty a ilustroval také řadu českých knih, vydávaných v exilových nakladatelstvích Rozmluvy a '68 Publishers. Po roce 1990 občas navštívil Prahu, nikdy ale neměl v Česku samostatnou výstavu. Zúčastnil se výstavy "Brychtovi: 4 generace", která se uskutečnila v roce 2009 v pražském Mánesu. Představilo se na ní 10 výtvarníků z širší rodiny Brychtů. Vedle Jana Brychty byla zastoupena jeho žena Lída Brychtová a syn Alex Brychta. Dcera Brychtových Edita Brychta je herečka.
Více od autora
Man-Džung Kim (1)
Romanopisec a politik ze slavné rodiny, který žil v období dynastie Čoson.
Více od autora
Nik Vincent (1)
Anglická spisovatelka, autorka knih a komiksů pro děti, též autorka fantasy, kterou píše společně s Danem Abnettem.
Více od autora
Jan Antonín Pacák (1)
Jan Antonín Pacák byl český malíř, kreslíř, grafik, ilustrátor a hudebník. Byl synem architekta, filmového výtvarníka, scénografa a pedagoga na pražské FAMU Jana Pacáka . Po vyučení keramikem ve Staré Roli navštěvoval rok Výtvarnou školu Václava Hollara a v letech 1959–1965 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze – obor nástěnná a monumentální tvorba, u profesorů V. Sychry a A. Paderlíka. Od roku 1964 spolupracoval s televizními a filmovými studii , výtvarně se podílel na sedmi animovaných filmech, vytvořil několik audiovizuálních pořadů. Od roku 1965 rovněž pracoval jako grafik a ilustrátor ve svobodném povolání, zabýval se časopiseckou a knižní ilustrací ; v letech 1988–1994 byl výtvarným redaktorem v nakladatelství a vydavatelství Mladá fronta a zároveň ilustrátorem časopisu Světová literatura . V letech 1976–1978 učil výtvarnou výchovu na SZŠ, 1996–1999 vedl ateliér propagační grafiky na Soukromé střední výtvarné škole v Písku , jako pedagog působil i na stavební fakultě ČVUT v Praze. Věnoval se i loutkářské tvorbě, návrhům divadelních i filmových plakátů a programů, obalům na hudební a zvukové nosiče, divadelním výpravám a kostýmům, návrhům pro hudební festivaly, výtvarné publicistice . Kreslil nejčastěji barevným pastelem, tuší nebo v kombinovaných technikách, které často doplňovaly koláže. Ve volné grafice pracoval téměř výhradně technikou dřevořezu. V roce 1992 se přihlásil na I. Mezinárodní sympozium malby kobaltem pod glazuru do továrny Český porcelán v Dubí u Teplic, od té doby se malbě na porcelán věnoval a jako jeden z mála využíval pro své práce tradiční cibulový vzor a časem i porcelánové střepy, víčka od kon...
Více od autora
Nick Vandome (1)
Publikace z oboru programování a internetu, také autor encyklopedie z oblasti kriminalistiky.
Více od autora
Walter N Lang (1)
Je konzultantem časopisu National Defense, který vydává Asociace pro připravenost k obraně USA, vedoucím tiskového oddělení American Forces Information Service se sídlem nedaleko Washingtonu, D.C. Je nositelem akademických hodností Master of Arts v oboru politických věd a Master of Science v oboru anglického jazyka.
Více od autora
Margarete Buber-Neumann (1)
Margarete Buber-Neumann byla německá komunistka a novinářka, která prošla sovětskými i německými koncentračními tábory. Narodila se jako dcera ředitele pivovaru a po maturitě studovala učitelství pro mateřské školy. Ve 20 letech vstoupila do komunistické mládeže a roku 1926 do Německé komunistické strany . Roku 1922 si vzala Rafaela Bubera, syna známého filosofa Martina Bubera, ale roku 1925 se s ním rozešla. Z tohoto manželství se narodily dvě dcery, které později žily v domácnosti M. Bubera. Od roku 1928 pracovala v redakci mezinárodního časopisu Kominterny, kde se seznámila s komunistickým poslancem Heinzem Neumannem. Nacistický převrat 1933 je zastihl ve Španělsku, následující rok žili ve Švýcarsku a 1935 odjeli do Moskvy. Roku 1937 byl Heinz Neumann zatčen a popraven a roku 1938 byla i Margarete odsouzena k pěti letům vězení v Karagandě v Kazachstánu. Po sblížení nacistického Německa a Sovětského svazu, které bylo završeno v srpnu 1939 podpisem paktu Ribbentrop–Molotov, byla roku 1940 spolu s dalšími vydána do Německa a odsouzena jako komunistka na pět let do koncentračního tábora Ravensbrück. Tam se setkala s Milenou Jesenskou, přítelkyní Franze Kafky, o níž později napsala knihu. Po osvobození v dubnu 1945 žila u své matky a pracovala jako publicistka. Ve svých knihách podala svědectví o obou koncentračních táborech a totalitních systémech. Svým svědectvím podpořila ruského emigranta Viktora Kravčenka, který byl francouzským komunistickým tiskem obviněn, že pomlouvá Sovětský svaz. Roku 1980 byla vyznamenána Křížem za zásluhy Spolkové republiky Německo.
Více od autora
Laurent Rucker (1)
Doktor politické sociologie na Universitě Paříž X, přidružený badatel Skupiny pro studia a sledování demokracie , vyučuje na Ústavu politických studií v Paříži. Zároveň je členem redakce časopisu Le courrier des pays de l'Est.
Více od autora
J. E Johnson (1)
Anglický vicemaršál letectva, spoluautor publikace o leteckých bitvách.
Více od autora
Karel Littloch (1)
Narozen roku 1890 v Náchodě, zemřel 5.8.1971 v Praze. Středoškolský profesor. Autor publikace o koncentračním táboře Mauthausen.
Více od autora
Milorad Pavić (1)
Milorad Pavić, srbsky Милорад Павић, byl srbský spisovatel a překladatel především z ruštiny. Patřil k stěžením autorům srbské literatury 80. let 20. století Jeho nejznámějším dílem je Chazarský slovník. Byl profesorem Bělehradské filozofické fakulty . Zabýval se historií srbské literatury, o níž napsal několik prací. Kromě toho vydal i beletristická díla a dvě sbírky básní.
Více od autora
Tilman Rammstedt (1)
Tilman Rammstedt je německý spisovatel, jenž se stal v roce 2008 za román „Der Kaiser von China“ laureátem jak Ceny Ingeborg Bachmannové, tak i Ceny Annette von Drosten Hülshoffové. Tilman Rammstedt je synem německého sociologa a vysokoškolského učitele Ottheina Rammstedta. Studoval filozofii a srovnávací literární vědu na univerzitách v Edinburghu, Tübingenu a Berlíně. V roce 2009 se stal na dva měsíce stipendistou Pražského literárního domu autorů německého jazyka.
Více od autora
Val Shushkewich (1)
Americká historička a antropoložka, autorka knihy o předobrazu medvídka Pú.
Více od autora
Eduard Milén (1)
Eduard Milén, původním jménem Eduard Müller , byl český malíř, grafik, ilustrátor, scénograf a designér. Mezi lety 1908 a 1912 byl posluchačem Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze, po první světové válce pokračoval na Akademii výtvarných umění. Mezi světovými válkami působil jako výtvarný redaktor Lidových novin. V brněnské redakci navázal blízké vztahy s Mahenem, Těsnohlídkem, Janáčkem a dalšími významnými kulturními postavami, přes které se dostal k divadlu. Nejznámější Milénovo scénografické dílo byla výprava a kostýmy pro původní premiéru Janáčkových Příhod lišky Bystroušky. Od roku 1917 soustavně zachycoval podobu Brna v kresbách, grafických listech a litografiích. V roce 1961 vyšel jejich výběr knižně pod názvem Brno.
Více od autora
Josef Vach (1)
Josef Váchal byl českým malířem, grafikem, ilustrátorem, sochařem a řezbářem, konečně také spisovatelem a básníkem. Jeho tvorba byla ovlivněna expresionismem a prvky symbolismu, naturalismu a secese, pokoušel se však o vlastní stylově nevyhraněné umělecké vyjádření. Váchal se narodil do nemanželské rodiny, jeho otcem byl Josef Šimon Aleš-Lyžec, bratranec Mikoláše Alše. Z dětství si odnesl záporný vztah k měšťanskému prostředí. V roce 1902 se vyučil knihvazačem a pracoval pak v Bělé pod Bezdězem. Roku 1905 studoval malbu u Aloise Kalvody a Rudolfa Béma, následujícího roku se na soukromé škole věnoval grafice. V roce 1910 Váchal spoluzaložil skupinu Sursum. Později se podílel i na vzniku revue Veraikon. Váchal byl na počátku 20. století v úzkém kontaktu s představiteli katolické moderny, následně však křesťanskou víru zavrhl a začal se inspirovat okultismem. Spolu s tím odmítl taktéž humanistické ideje. V roce 1916 byl mobilizován, jeho aktivní účast na bojištích první světové války silně zasáhla do tvorby zejména nedlouho po válce. Váchal se zaměřoval zejména na grafické práce, využívající primitivistické vyjádření životních postojů autora. Snažil se však v grafice hledat a formovat nové velice originální postupy. Vytvářel vlastní knihy, které nesly podobu uměleckého rukodělného artefaktu. Umísťoval do těchto knih četné ilustrace dřevorytem, knihy sám sázel, vázal a tiskl, a to jen ve velmi omezeném nákladu několika kusů. Takto vzniklé knihy Krvavý román, Šumava umírající a romantická a Receptář barevného dřevotisku se zařadily mezi nejvýznamnější díla české grafiky 20. století. Po nástupu komunistického režimu se postupně dostával do izolace a Váchalovo dílo se na veřejnosti téměř neobjevovalo. Váchalův život v zapomnění nezvrátila ani krátká změna atmosféry ve společnosti roku 1968. Váchal byl oceněn titulem národní umělec a krátce potom umírá. Rozsah a význam jeho díla mohl být znovuobje...
Více od autora
Václav Horák (1)
Bedřich Fučík byl literární kritik a historik, editor a překladatel. Vedle Alberta Vyskočila, Miloše Dvořáka a Rudolfa Černého patřil k významným představitelům literární kritiky orientované katolickým směrem. Šlo o pozici stavící se odmítavě k avantgardnímu umění, jež s sebou neslo spolu s idejí proletářské revoluce i tvarovou destrukci.
Více od autora
Menandros (1)
Menandros, řecky Μένανδρος, byl antický řecký dramatik, nejznámější z autorů Nové attické komedie. Narodil se v zámožné rodině a jeho otec Diopeithés je podle některých totožný s athénským generálem a guvernérem Chersonésu stejného jména. Byl přítelem a možná i žákem Theofrastovým a jeho blízkým přítelem byl athénský diktátor Démétrios z Faléru. Byl také chráněncem makedonského generála Ptolemaia Sótéra, který ho zval ke svému dvoru, což Menandros odmítl. Žil ve své vile v Pireu a podle jedné zprávy se utopil při koupání. Menandros napsal přes sto komedií a v každoroční soutěži při athénském festivalu Lénaia osmkrát zvítězil. Velmi populární byl také ve Římě, kde na něj někteří autoři navazovali , jiní od něj přebírali celé pasáže včetně zápletky. Ještě v 11. století měli prý v Konstantinopoli rukopisy 23 jeho her. Ty se však asi ve středověku ztratily. Zlom nastal v roce 1905, kdy se v egyptské Káhiře při stavbě kanalizace našly pozůstatky knihovny antického advokáta Dioskora, žijícího ve 3. století, a s nimi fragment Menandrovy komedie Perikeiromené a značná část komedie Epitrepontes . Další objev přišel v roce 1958, kdy se znovu v Egyptě našla další Menandrova hra, tentokrát kompletní. Byl to Dyskolos. Světu ji představil profesor Ženevské univerzity Victor Martin. Jinak je známo množství zlomků a sbírka slavných citátů, které se hojně užívaly.
Více od autora
Lubomír Přibyl (1)
Lubomír Přibyl je český malíř a grafik. V letech 1952–1957 absolvoval Střední výtvarnou školu Václava Hollara, kde vyučovali prof. Zdeněk Balaš, Karel Müller a Karel Tondl. Roku 1957 složil přijímací zkoušky na Akademii výtvarných umění v Praze , ale akademická výuka ho neuspokojovala a po roce studia byl pro nezájem vyloučen. Mezi jeho spolužáky patřili tvůrci českého informelu, kteří ho ovlivnili ve volbě netradičních výtvarných materiálů. Roku 1959 se seznámil s Jiřím Kolářem a Bělou Kolářovou. Následující dva roky pracoval v propagačním oddělení továrny ČKD Přístroje ve Vysočanech, kde se seznámil s Vladimírem Boudníkem a Josefem Hamplem. Poprvé vystavoval roku 1959 s V. Boudníkem v závodní jídelně ČKD a v témže roce samostatně v divadle Rokoko. Během zaměstnání v továrně měl možnost navštívit režimem přísně střeženou zkušebnu v Běchovicích, vybavenou generátory vysokého napětí. Lubomír Přibyl se pak začal hlouběji zabývat světelnými fenomény, fyzikálními a geometrickými zákony a technikou. Roku 1961 se spolu s V. Boudníkem, J. Istlerem a R. Fremundem zúčastnil bienále v Lublani, kde si jeho grafický list z cyklu Mythy vybrala k vydání International Graphic Arts Society v New Yorku. V Praze Přibyla navštěvovali zahraniční galeristé z Paříže, Baden-Badenu a nizozemského Curaçao a zvali ho k výstavám. Roku 1963 se stal členem SČUG Hollar. Od roku 1964 se účastnil výstav Pratt Graphic Center v New Yorku. Na Bienále v Lublani získal roku 1963 ocenění a z Bienále 1965 jeho grafický list zakoupila Knihovna Kongresu ve Washingtonu. Koncem roku 1964 se uskutečnila Přibylova souborná výstava v Galerii Fronta v Praze. V letech 1966–1968 ho v Praze zastupovala Galerie Platýz a v Německu Klaus Staeck, který vydal několik jeho grafických listů a vystavil Přibylovy práce v galeriích v Mannheimu a Heidelbergu. V Paříži vystavovaly jeho práce Galerie Lambert a Galerie Arnaud, v USA od šedesátých let Ja...
Více od autora
