Všichni Autoři a témata

Karel Těšík (2)

Narozen 06.09.1906 Brno, malíř, grafik.

Christian Stock (1)

Německý lékař a psychoterapeut.

Christine Wilding (1)

Britská psychoterapeutka, zabývá se kognitivně behaviorální terapií.

Olga Frejková (1)

Jaroslav Mezník (1)

Jaroslav Mezník byl český historik, profesor na filozofické fakultě Masarykovy univerzity a v letech 1994 až 1995 zde působil též jako děkan. Odborně se zabýval středověkými dějinami střední a západní Evropy. Jaroslav Mezník se narodil v rodině moravskoslezského zemského prezidenta Jaroslava Mezníka , který byl za německé okupace zastřelen. Po gymnáziu absolvoval historii a archivnictví na filozofické fakultě Masarykovy univerzity. V 50. letech jako politicky nespolehlivý sloužil u tzv. Pomocných technických praporů. V letech 1953-1956 pracoval jako archivář ve Státním archivu v Janovicích u Rýmařova a od roku 1956 v Historickém ústavu Československé akademie věd. V roce 1972 byl z politických důvodu uvězněn a ve vězení byl až do roku 1974. Po propuštění z vězení mohl pracovat jen jako skladový dělník. Byl signatářem Charty 77 a v období 1977-1989 byl znovu dvakrát vězněn. Po roce 1989 byl krátce poslancem Federálního shromáždění, vrátil se k práci v Historickém ústavu Československé akademie věd a od roku 1992 se stal profesorem starších obecných dějin na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Zde také v letech 1994-1995 působil jako děkan fakulty. Byl členem vědeckých rad Masarykovy univerzity v Brně, Slezské univerzity v Opavě a Historického ústavu AV ČR a členem redakční rady Českého časopisu historického. V roce 1996 se ucházel o křeslo senátora ve volebním obvodě Brno-město.

Ivan Mezník (1)

Narozen 17.7.1942 v Brně. RNDr., prof., matematika a aplikovaná matematika, práce a učebnice z oboru.

Jenny Zoë (1)

Dcera švýcarského nakladatele a malířky prožila dětství v Řecku, ve švýcarském Tessinu a v Basileji. Její literární debut, novela Pokoj posypaný pylem , ji rázem vynesla mezi nejuznávanější švýcarské spisovatele. V průběhu jednoho roku vyšla kniha v osmi, do současnosti v dvaceti pěti vydáních a prodalo se jí přes čtvrt milionu výtisků. Získala několik prestižních literárních ocenění a byla přeložena do 27 jazyků. Následovaly další prózy: Der Ruf des Muschelhorns – Volání lastury , knížka pro děti Mittelpünktchens Reise um die Welt – Medvídkova cesta kolem světa , Ein schnelles Leben – Rychlý život a Das Portrait – Portrét . Zatímco Pokoj posypaný pylem, který zaujal prostým poetickým vyjádřením skeptické zkušenosti dětí generace osmašedesátníků, patří k povinné školní četbě, další díla Zoë Jenny se dočkala spíše kritického přijetí. Zoë Jenny žije od r. 2003 v Anglii a v r. 2010 má vyjít román The Sky Is Changing, a to současně německy a anglicky.

Evžen Köppl (1)

Autor, dlouholetý funkcionář ČOS , za okupace persekuovaný za odbojovou činnost. Po osvobození krátce pracoval ve funkci místopředsedy ČOS, navštívil USA na pozvání našich krajanů a místních Sokolů. Po roce 1948 opět pronásledován komunistickým režimem.

April Lindner (1)

April Lindner je prozaička, básnířka a profesorka na univerzitě Saint Joseph´s ve Philadelphii. Za svou první sbírku poezie obdržela cenu určenou začínajícím autorům, román Jane je jejím prozaickým debutem. V současnosti pracuje na knize Catherine, variaci na slavný román Na Větrné hůrce. Miluje rock a sestry Bronteovy a žije v Havertonu v Pensylvánii s manželem a dvěma syny.

Petr Zatloukal (1)

MUDr., CSc., pneumolog a pneumoonkolog. Od roku 1997 přednostou Kliniky pneumologie a hrudní chirurgie 3. LF UK a FN Na Bulovce v Praze a vedoucí katedry TRN Institutu prostgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví. Publikace v oboru.

Jack Drummond (1)

Jediné dítě ředitelky školy a námořního důstojníka, Martin O´Brien, studoval na Oratory School a Hertford College Oxford. Pracoval ve Vogue, procestoval celý svět. Poté napsal knihu All the Girls - cestovatelovy příhody o prostitukách a nevěstincích celého světa a poté psal články o cestování a životním stylu pro americké vydavatele. Několik let pracoval jako scénarista a filmový producent. Po dvaceti letech života v Londýně se s manželkou a dvěma dcerami odstěhoval na venkov, kde začal psát knihy s Jacquotem.

Cyril M Klimesh (1)

Vzpomínky Čechoameričana na emigraci vesničanů z Jižních Čech do Spillville ve státě Iowa.

Luboš Kafka (1)

Narozen 1962. PhDr., historický etnolog, práce z oboru.

Záviš Kalandra (1)

Záviš Kalandra byl český historik, publicista, divadelní a filmový kritik, estetik, překladatel, představitel umírněného komunismu, jedna z obětí komunistických procesů v 50. letech 20. století. Záviš Kalandra byl synem lékaře Břetislava Kalandry, spolupracovníka T. G. Masaryka a F. Krejčího. Po studiu na klasickém gymnáziu ve Valašském Meziříčí studoval starořeckou filozofii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Studia sice dokončil, ale titulu doktora filozofie nikdy nedosáhl. Ve studiu filozofie pak Záviš Kalandra pokračoval v letech 1928 a 1930 v Berlíně. Během vysokoškolských studií vstoupil v roce 1923 Záviš Kalanda do komunistické strany. Byl politicky aktivní, zejména v Komunistické studentské frakci , kterou spolu s I. Sekaninou v letech 1926 – 27 vedl. Od druhé poloviny 20. let se Záviš Kalandra věnoval žurnalistické a politické činnosti v levicovém komunistickém hnutí. Jako literát debutoval v roce 1926 v časopise Avantgarda. Od roku 1927 působil Záviš Kalandra jako komunistický novinář. Od roku 1929 publikoval v Rudém večerníku a Dělnické rovnosti. Později spolu s Juliem Fučíkem a K. Konrádem působil v redakcích Rudého práva a Tvorby. V polovině 30. let začal Záviš Kalandra spolupracovat se Surrealistickou skupinou, kterou založil jeho přítel Vítězslav Nezval. Přispívá do sborníku Surrealismus v diskusi. Ve své studii Princip slasti a princip reality v umění se zabývá úlohou feudalismu v surrealismu. Ve 30. letech patřil Kalandra ke skupině levicových intelektuálů, kteří kritizovali moskevské stalinské procesy. Do této skupiny patřili i J. Weil, K. Teute a E. F. Burian. Za svoji kritiku je Záviš Kalandra označen za trockistu a vyloučen s řadou dalších z Komunistické strany Československa. Kalandrovy názory pak vyvolávají bouřlivé reakce ortodoxních komunistů Julia Fučíka, L. Štolla, Zdeňka Nejedlého a dalších, kteří na něho nevybíravě útočili. Po vyloučení z KSČ a odešel Kalandra z komunistického tisku. Začal pracovat v red...

Brázda karel (1)

Kessler Jan (1)

Narozen 5.9.1892 v Hluku na Moravě, popraven 8.4.1943 v Berlíně-Plötzensee . MUDr., plukovník, překladatel z ruštiny.

Pavel Tkadlec (1)

Narozen 22.10.1909 v Jihlavě, zemřel 3.10.1976 v Praze. Básník, prozaik, dramatik, autor rozhlasových her, publicista a překladatel z němčiny.

Fabrizio Ciano (1)

Ernst von Hesse-Wartegg (1)

Rakouský diplomat, autor cestopisů.

Antonín Kleveta (1)

Narozen 18.1.1904 ve Vítčicích u Kojetína, zemřel 16.5.1969 v Olomouci. ThDr., asyriolog a biblista, práce v oboru.

Jan Halla (5)

Jan Halla byl český malíř, grafik, ilustrátor, sochař, textilní výtvarník. Pocházel z lékárnické rodiny. Otec i matka , byli oba lékárníci. Ovládal několik cizích jazyků, mimo jiné chorvatštinu, francouzštinu, němčinu, angličtinu, italštinu. Navštěvoval Francouzskou obecnou školu v Praze, poté absolvoval Akademické gymnázium v Praze Na příkopě. Během druhé světové války pracoval v totálním nasazení nejprve v lékárně svého otce na Starém Městě, poté ve vojenské parní prádelně. V roce 1945, na samém konci války, byl nacisty uvězněn. Toužil po studiu výtvarného umění, ale na přání otce začal po válce studovat farmacii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Souběžně však v letech 1945–1949 studoval obor sochařství na Akademii výtvarných umění v Praze u profesorů Karla Pokorného a Jana Laudy a začal se více zajímat o grafiku. V roce 1948 byl promován magistrem farmacie. Studia na Akademii výtvarných umění musel v roce 1949 z politických důvodů ukončit. V témže roce se oženil a vzápětí nastoupil základní vojenskou službu v Košicích, Ružomberku a Vojenské nemocnici v Praze. Od roku 1951 žil s rodinou v Českých Budějovicích, kde do roku 1954 pracoval jako lékárník. V letech 1959–1961 si doplnil výtvarné vzdělání u profesora Karla Svolinského na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Roku 1962 byl přijat za řádného člena Svazu československých výtvarných umělců , po jeho zrušení v 70. letech byl veden jako registrovaný výtvarník Českého fondu výtvarných umění . Až těsně před smrtí byl přijat za člena Svazu českých výtvarných umělců . Těžištěm jeho tvorby byla volná a užitá grafika. Pracoval v technikách leptu, též v barevném, mědirytu, dřevorytu, barevné a škrábané litografii. Vytvořil přes 120 ex libris, která ho proslavila i za hranicemi Československa. Rovněž vytvořil značný počet novoročenek a jiných drobných grafik. Výtvarně doprovodil asi 30 kni...

Lela Geislerová (1)

Ilustrátorka, komiksová tvůrkyně, příležitostná zpěvačka, kostýmní výtvarnice.

Douglas M Lambert (1)

Univerzitní profesor v USA, práce z oboru logistiky.

Sylva Gilbertová (1)

MUDr.,CSc., předsedkyně České ergonomické společnost, práce zaměřené na ergonomii a pracovní lékařství.

R. E Urquhart (1)

Britský vojenský důstojník.

Vasilij Grigor'jevič Chomjakov (1)

Ruský elektrochemik, práce z oboru.

Marian Gawalewicz (1)

Marian Gawalewicz byl polský spisovatel, novinář a divadelní kritik. Vystudoval gymnázium ve Lvově, poté začal studovat na Vysoké škole technické v Krakově a na filozofické fakultě Jagellonské univerzity. V roce 1868 debutoval ve lvovském tisku jako romanopisec a básník. Přispíval do Szkice Społeczne i Literackie, Kurier Warszawski, Tygodnik Powszechny, Kłosy, Romans i Powieść, Tygodnik Ilustrowany a Bluszcz. V letech 1899-1901 byl uměleckým ředitelem Lidového divadla ve Varšavě. Poté sloužil v této funkci v lvovském městském divadle . Byl také ředitelem Velkého divadla v Lodži v letech 1903-1905. Jeho životní partnerkou byla Gabriela Zapolska. Je pochován na Łyczakowském hřbitově blízko Gabriely Zapolské a Władysława Bełzy. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Marian Gawalewicz na polské Wikipedii.

Lucie Olivová (1)

Doc. Lucie Olivová, M.A., Ph.D., DSc. je česká sinoložka, expertka na kulturní dějiny Číny. Přednáší sinologii na Univerzitě Palackého v Olomouci. Je autorkou řady publikací o čínské kultuře a umění, překládá z klasické i moderní čínské literatury. Vystudovala čínštinu a dějepis na Univerzitě Karlově v Praze. V letech 1981-1991 žila a studovala v Číně, USA a na Tchaj-wanu. V roce 1998 získala doktorát na Univerzitě Karlově v Praze v oboru Dějiny a kultura zemí Asie a Afriky. V roce 2007 ukončila habilitační řízení v oboru historie na Univerzitě Palackého v Olomouci. V roce 2011 získala titul doktor filologických věd.

Sidonia de Cara (1)

Narozena 5.9.1905 v Praze. Básnířka.

Jean-michel Olivier (1)

Hans Jörg Schrötter (1)

německý novinář a právník, specializuje se na mezinárodní a evropské právo

Roland Gerth (1)

Judith Arlt (1)

Wolfgang Arlt (1)

Thérèse de Dillmont (1)

Vychovatelka a pedagožka, autorka knih o ručních pracích.

Macura Jaromír (1)

Narodil se v Českém Těšíně, ale trvale žije v Praze. S fotoaparátem rád křižuje svět. Nejraději m krajinářskou fotografii. Díky zákazům cestovat mohl objevovat svět až po roce 1989. Kromě Antarktidy navštívil všechny světadíly. Poznávat dosud nepoznané je stále jeho cílem. Přede mím jsou stále nové a nové výzvy. Fotografickou tvorbou se snaží přiblížit svět zejména těm, kteří nemají možnost cestovat. Vystavuje, publikuje a dělá besedy o zemích naší fantastické planety. Vydává knihy fotografií z cest v edici nazvané Skvělé dny na zeměkouli, zásadně bez reklam a sponzorských příspěvků, aby si mohl udržet svoji nezávislost.

Ludvík Poslušný (1)

Narozen 24. 8. 1913 v obci Pluhův Žďár, zemřel 9. 6. 1995 v Rychnově nad Kněžnou. Učitel, vlastivědný a tělovýchovný pracovník, autor publikací o rychnovském regionu.

Petr Chňoupek (1)

Narozen 24. 1. 1972 v Mastníku. Novinář a politik. Šéfredaktor Horáckých novin. Autor a ilustrátor knihy o dějinách obce Mastník.

Vojtěch Trubka (1)

Vojtěch Trubka sjezdil celou Evropu s cirkusem jako slavný krotitel dravé zvěře. Narodil se 14. 4. 1903 v Oseku. Rodina Trubkova bydlela ve Skočících v čísle 10 ve staré myslivně. Měli sedm dětí, Vojtěch byl druhorozeným dítětem, ale prvním synem a tak se počítalo, že převezme malé hospodářství. Od mala, tak jako v jiných chalupách té doby, musely děti pracovat, pomáhat na poli, pást dobytek a také se postarat o mladší sourozence. Vojtěcha to nebavilo, táhlo ho to do světa. Toužil poznávat svět. Ale na to bylo potřeba peněz. Otec mu je dát nemohl. Nějaké si vydělal výrobou dřeváků, které chodil prodávat na trh do Vodňan. Když nějaké ušetřil, snažil se s dělníky, kteří dělali u cirkusu, dostat do Francie. Podařilo se mu to v roce 1922. Dělal všechno, co je u cirkusu potřeba, ale každou volnou chvíli se díval, jak mistr krotitel Alfréd Court cvičil v manéži šelmy. Po čase si ho tento slavný krotitel vybral jako sluhu ke zvěři. To byl první krok k jeho vysněné práci. Píle, vytrvalost, odvaha a naslouchání rad zkušených, ho přivedla k povolání krotitele. S cirkusem projel celou Evropu, cvičil medvědy, lvy, tygry, hyeny, pumy, v jednotlivých skupinách nebo společně. Jeho vrcholným číslem bylo vystoupení smíšené skupiny tygrů, lvů, hyen, ledních medvědů, černých medvědů a dvou skvrnitých dog. Taková skupina pohromadě byla Vojtěchem Trubkou vycvičena poprvé. Dvacet pět šelem, které se v divoké přírodě nenávidí, zápasí spolu o prostor, pracovalo svorně pohromadě. Šest let s touto skupinou jezdil po Evropě a získával mnohá ocenění. Stal se uznávaným krotitelem, o něhož usilovaly všechny cirkusy a varieté. Přiznával, že být krotitelem dravé zvěře je práce zajímavá, že přízeň publika je krásná, ale jak sám říkal: „Podstoupil jsem během těch dvaceti let tolik zápasů, že dnes nemám téměř kousek zdravého místa na těle." I to patří k povolání krotitele. „Za těch dvacet let jsem prošel všechna větší evropská města, všechny země." A připomínal, že z většiny znal j...

Jiří Mikulášek (1)

Mons. Mgr. Jiří Mikulášek je český římskokatolický kněz a od roku 1992 generální vikář brněnské diecéze. Po vystudování Střední průmyslové školy elektrotechnické Brno pracoval osm let jako technik v brněnské Zbrojovce. V letech 1968 až 1973 vystudoval teologii na olomoucké pobočce Cyrilometodějské bohoslovecké fakulty a v roce 1973 byl v brněnské katedrále sv. Petra a Pavla vysvěcen na kněze. Poté působil jako farní vikář v Jedovnicích a jako duchovní správce v Blansku , Hovoranech a ve farnosti u katedrály sv. Petra a Pavla v Brně. S účinností od 15. srpna 1992 byl jmenován generálním vikářem brněnské diecéze, jímž je dosud. Od roku 1994 je kanovníkem Královské stoliční kapituly sv. Petra a Pavla v Brně a 5. dubna 2008 byl instalován jejím děkanem. V roce 2000 byl jmenován papežským prelátem.

Miroslav Penka (1)

Narozen 8. 7. 1952 v Brně. Profesor vnitřního lékařství , MUDr., CSc. , hematolog . Vystudoval LF UJEP v Brně v roce 1976. Specializuje se na klinickou hematologii, zejména na problematiku poruch krevního srážení, antitrombotickou prevencí a léčbou, léčbou krvácení a diagnostikou a léčbou Ph-negativních myeloproliferací. Publikace z oboru.

André Ferrière (1)

André Ferriére je bývalý lékař , otec čtyř dětí, který chtěl přispět svými poznatky k obeznámení širší veřejnosti se sexualitou, v rámci katolické církve.

Jan Ladislav Dusík (1)

Narozen 12. 2. 1760 v Čáslavi, zemřel 20. 3. 1812 v Saint Germain. Hudební skladatel, virtuozní hráč na klavír a skleněnou harmoniku.

J Gut (1)

Marečková Petra (1)

Robert Michael Citino (1)

Americký profesor evropské historie.

O. Karel (1)

Mogens Eilertsen (1)

John Henry Newman (1)

Svatý John Henry Newman byl anglikánský a katolický teolog a filozof, roku 1879 jej Lev XIII. jmenoval kardinálem. Ctihodným byl prohlášen 21. ledna 1991. Papež Benedikt XVI. jej při své návštěvě Spojeného království 19. září 2010 v Birminghamu blahořečil. Papež František jej svatořečil 13. října 2019. Jako anglikánský duchovní byl Newman představitelem reformního tzv. Oxfordského hnutí v anglikánské církvi. Jeho snahy bývají označovány též jako anglokatolicismus. Newman se proslavil svými hlubokými studiemi dějin křesťanství a katolicity církve. Ve svých 90 traktátech obhajoval katolicitu anglikánské církve. V slavném traktátu č. 90 kritizuje 39 článků anglikánské víry. Později konvertoval ke katolictví. Jeho dílo ovlivnilo spisovatele G. K. Chestertona natolik, že také přestoupil do katolické církve.

Boris Bálent (1)

Boris Bálent bol bibliograf, knihovník. Pseudonym: Cyril Todorov, Dr. Boris, C. Bálent.

Georges M Grant (1)

Frederick James Gould (1)

Narodil se v Brightonu, syn Williama Jamese Goulda a jeho manželky Julia. Vyrůstal v Londýně a ve věku sedmi let byl poslán ke studiu a zpěvu ve sboru v kapli sv. Jiří, Windsorského hradu. Poté šel do školy v Chenies v Buckinghamshire, kde se stal denním a nedělním posluchačem. Ve věku patnácti let si myslel, že slyšel hlasy v jeho hlavě, které zvolaly: "Jak úžasná je láska Boží!" Studoval teologii "v druhu zbožného vzteku". Nicméně poté, co byl v roce 1877 jmenován vedoucím učitelem ve velké škole Missendenu, začal rozvíjet pochybnosti o své vlastní náboženské víře. V roce 1879 se přestěhoval do Londýna a začal pracovat jako učitel ve veřejně financovaných školách v chudších částech východního konce. Brzy v roce 1880 se aktivně zapojil do Secularistického hnutí. On byl přeložený ze školy v Bethnal Green do Limehouse v roce 1887, poté, co jeho publikované poznámky v světském přehledu viděl jeho zaměstnavatel, Londýnská školní rada, a on byl zbaven možnosti vyučování Bible. Později požádal, aby mu bylo dovoleno pokračovat v biblickém učení, zdůraznit jeho etické, nikoli nadpřirozené prvky, ale toto bylo odmítnuto.

Karel Prach (1)

Narozen 20.10. 1953 v Plané u Mariánských lázní, Prof., RNDr., CSc., botanik a vysokoškolský pedagog, publikace z oboru.

Pavel Chalupa (1)

Působí v oblasti prezentace umění, a to zejména v česko-francouzském kulturním okruhu. Autor výstav, katalogů a obrazových publikací.

Luboš Göbl (1)

Narozen 11.6.1952 v Pelhřimově. Novinář.

Aleksandr Tamonikov (1)

František Houska (1)

23.7.1873 – 10.8.1945 Svojí činností v kynologické oblasti působil již v období Rakousko-Uherska, hlavně pak v období boje o záchranu plemene českého fouska po první světové válce. Za největší úsilí možno považovat léta 1924 – 1945, kdy zemřel. Vynikajícími odbornými znalostmi a organizační schopností, dále nekompromisností a zkoumáním historie plemene se zařadil na přední místo své doby v záchraně plemene českého fouska. Stal se největší osobností Klubu chovatelů českých fousků. Z jeho podnětu byl v roce 1924 ustaven Spolek pro ohaře hrubosrsté – český fousek. Vyhledával a zachraňoval poslední zbytky chovného materiálu. Jméno Františka Housky je zapsáno v historických dokumentech české myslivecké organizace mezi významnými postavami, a to mezi literáty 20. století. Byl významným publicistou. Po smrti Podhajského se stal odborným redaktorem časopisu Stráž myslivosti pro loveckou kynologii. Jeho nejvýznamnějším vydáním bylo dílo OHAŘ, dále pak CHOV A VÝCVIK LOVECKÝCH PSŮ. Z jeho zachovalé korespondence víme, že psal další, mnohem rozsáhlejší vydání odborné knihy o loveckých psech, která měla být dána do tisku po skončení 2. světové války. Zemřel a profesoru Jaroslavu Svobodovi a bratrovi Františka Housky se ani po určité době nepodařilo rukopis nalézt. OHAŘ byl výsledkem jeho životních zkušeností v teoretických studiích všech známých světových kynologických děl. Zařadil se mezi naše nejpřednější odborníky své doby. Získal také mnoho cenných poznatků o původu českého fouska, značnou měrou se podílel na zdokumentování toho, že český fousek je opravdu nejstarším plemenem hrubosrstých ohařů v Evropě a také naším národním plemenem. V této práci dále pokračoval MVDr. Josef Kuhn. Houska byl zakladatelem Jihočeského loveckého klubu v Písku, který stál též při zrodu České myslivecké jednoty v roce 1923....

Edi Vesco (1)

Edi Vesco se poprvné zjevuje v únoru 1955 v městečku Arona u Laga Maggiore. Po maturitě nenachází vhodnou fakultu čar a kouzel, která by odpovídala jejímu zaměření, a proto vystuduje filozofickou fakultu. Po promoci začíná pracovat v jednom milánském nakladatelství a nechává se okouzlit vydavatelským poradenstvím. Edi, šťastně provdaná za jednoho inženýra, který je sou racionálností jejím pravým opakem, takže se potvrzuje, že protiklady se přitahují, matka třináctiletého syna a majitelka tříletého papouška, žije v Miláně v domku s čarovnou zahradou.

Richard Hulata (1)

Wolf-Dieter Wichmann (1)

Německý učitel, trenér a rozhodčí karate, publikace z oboru.