Všichni Autoři a témata

Herbert Czaja (1)

Německý politik, prezident Svazu německých vyhnanců.

Ludmila Drozdková (1)

Autorka příruček pro šikovné ruce.

Robert I Sutton (1)

Americký profesor managementu, publikace z oboru.

Josef Čermák (1)

Narozen 13. 6. 1950 v Hluboši. Mgr., obor pedagogika a psychologie, též grafik, zaměřený na vydavatelskou a nakladatelskou činnost.

Lynn Barber (1)

Britská novinářka a spisovatelka, autorka interview s mnoha známými osobnostmi.

Jack Lance (1)

Nizozemský novinář a spisovatel, beletrické práce publikuje pod pseunonymem Jack Lance.

Moriz Rubrom (1)

Magdalena Nespěšná-Hamsíková (2)

Narozena 17. 9. 1976 v Praze. Mgr., Ph.D., historička umění, vysokoškolská pedagožka. Zaměřuje se na malířství středověku a novověku a na renesanční umění střední Evropy.

Zdena Nikodémová (1)

Ing., autorka publikací o rostlinách a pěstitelství.

Lewis D Solomon (1)

Americký právník, práce z oboru právních aspektů finančnicví, korporací a politických práv.

Anja Schriever (1)

Německá instruktorka jízdy na koni, publikace z oboru.

Michael Spitzbart (1)

Narodil se 30. září 1957 v Düsseldorfu. Německý lékař a expert na zdraví. Publikace z oboru.

Maria Wilhelm (1)

Americká spisovateka a editorka tradičních i nových médií.

Pamela Clare (1)

Americká spisovatelka, též novinářka. Vystudovala archeologii.

Markéta Agnes Hrubínová (1)

Narozena 15.5.1963 v Praze. Mgr. et MgA., klinická logopedka, arteterapeutka, hlasová pedagožka, divadelnice, básnířka, textařka, autorská herečka a hudebnice na volné noze. Píše prózu, básničky, písničky a divadelní hříčičky.

Rudolf Roztočil (1)

Autor kuchařky.

Joanne Bell (1)

Autorka knihy pro děti.

Antonyj Surožskij (1)

Antonyj Surožskij , známý také pod jménem Anthony Bloom, se narodil jako syn ruského diplomata ve švýcarském Lausanne. Ke křesťanství se obrátil, když mu bylo patnáct let; v roce 1939 složil mnišské sliby. Roku 1948 byl vysvěcen na kněze a od roku 1950 se staral o ruskou pravoslavnou obec v Londýně. Jako biskup převzal v roce 1958 zodpovědnost za ortodoxní věřící Velké Británie a Irska. Hodnost arcibiskupa mu byla udělena v roce 1962 a v roce 1963 byl jmenován patriarchálním exarchou pro západní Evropu. V roce 1966 se stal metropolitou, jeho titulárním stolcem byla ruská Surož. Funkci metropolity na vlastní žádost složil v roce 1974, aby se mohl lépe věnovat své pastýřské službě, především těm, kdo za ním chodili jako za duchovním rádcem. Počínaje 90. léty minulého století vešlo jeho dílo do povědomí mnoha křesťanů i ve střední a východní Evropě. Metropolita Antonyj zemřel v pověsti svatosti 4. srpna 2003.

Ladislav Kokoška (1)

Ing., Ph.D. Práce z oboru tropického a subtropického zemědělství - obor rostlinná výroba.

Štefan Fekete (1)

Slovenský odborník v oblasti ochrany přírody.

John L Allen (1)

Vatikánský dopisovatel listu National Catholic Reporter a analytik CNN a National Public Radio. Je autorem knih „Cesta Benedikta XVI. k papežskému stolci“ a „Všichni papežovi muži:jak ve skutečnosti uvažuje Vatikán“. Jeho články vycházejí v New York Times, Boston Globe, Miami Herald a v mnoha dalších listech. Allenovy internetové stránky The Word from Rome považují odborníci za nejlepší a nejzasvěcenější pramen zpráv o dění ve Vatikánu v anglickém jazyce.

Ralph Sarchie (1)

Ralph Sarchie je bývalý newyorský policista, který se později stál démonologem. Napsal knihu "Chraň nás od zlého", která popisuje spoustu jeho paranormálních vyšetřování.

Lisa Collier Cool (1)

Americká novinářka a autorka, známá zejména díky její práci týkající se tématu zdraví. Pravidelně přispívá do Yahoo Health a dalších tištěných i online časopisů. Na základě její knihy Beware the Night z roku 2001, na které spolupracovala s policistou z New York City, Ralphem Sarchie, vznikl roku 2014 film Chraň nás od zlého .

Alois Tlučhoř (1)

Autor se narodil v Dačicích u Pardubic ve známé selské rodině, studia absolvoval na Gymnaziu v Melku, dokončil je ve Vídni jako Dr. phil. Působil jako pedagog, vedle pedagogických spisů vydával i pohádky a básně, známým se stal především svou trilogií svou trilogií Die Höhlenkinder . Byl více známý pod svým pseudonymem Alois Theodor Sonnleitner, zemřel ve Vídni r. 1939.

Meindert De Jong (1)

Americký autor literatury pro děti. Narozen v Holandsku.

Marcela Drobná (3)

Kateřina Tachovská-Vestman (1)

Narozena 7. 1. 1950. Autorka detektivního románu. Od roku 1968 žije v Německu.

Fritz Hofmann (1)

Fritz Hofmann byl německý sportovec – atlet a gymnasta. Účastnil se 1. letních olympijských her 1896 v Athénách v běžeckých a skokanských disciplínách a byl kapitánem úspěšného německého družstva gymnastů. Získal celkem dvě zlaté, jednu stříbrnou a jednu bronzovou medaili. Fritz Hofmann byl také dobrým veslařem a cyklistou. Jako cvičitel se účastnil i 2. letních olympijských her 1900 v Paříži, roku 1904 v Saint Louis byl vedoucím družstva a na mezihrách r. 1906 v Athénách si ještě aspoň v rozběhu zkusil běh na 100 m. Tam byl současně také jako trenér . 6. dubna 1896 se konaly rozběhy závodu na 100 m. K této disciplíně bylo přihlášeno 21 závodníků, kteří byli vybráni do tří rozběhů, první dva z každého rozběhu se kvalifikovali do finále. To se běželo 10. dubna. Fritz Hofmann běžel ve 3. rozběhu s pozdějším vítězem Tomem Burkem z USA a postupoval za ním jako druhý časem 12,6 s. Do finále nenastoupil Američan Tom Curtis, za vítězem Tomem Burkem byl Fritz Hofmann druhý časem 12,2 s, o třetí místo se dělil Slovák v družstvu Maďarska Alojz Sokol s Francisem Lanem z USA. Po rozbězích na 100 m přišly na řadu 6. dubna i rozběhy na 400 m. První dva z každého ze dvou rozběhů postoupili do finále, které se běželo 7. dubna. V prvním rozběhu Fritz Hofmann postoupil z druhého místa časem 58,6 s, před ním skončil Američan Herbert Jamison. Hofmann byl přitom za chybný první start penalizován při opakovaném startu o dva metry dozadu společně s Francouzem Griselem. Finále 7.4. se Hofmannovi nezdařilo, zůstal v něm čtvrtý . Vyhrál Tom Burke před Jamisonem a Britem Charlesem Gmelinem. Stříbrná medaile byla pro Hofmanna ze sportovního hlediska cennější než zlata z týmové soutěže gymnastů. Mezi rozběhy na 100 a 400 m proběhl na athénském stadionu 6. dubna první finálový závod moderních olympiád. Skákalo se zvláštním stylem, jemuž se anglicky říkalo „hop, skip and jump“. Historicky prvním olympijským vítězem vůb...

Eva Vohryzková (1)

Jan Ševčík (1)

Ján Ševčík byl slovenský a československý politik, poválečný poslanec Prozatímního Národního shromáždění a Ústavodárného Národního shromáždění za Demokratickou stranu a člen Sboru pověřenců. Po únorovém převratu v roce 1948 předseda Strany slovenské obrody, za níž zasedal v Národním shromáždění republiky Československé. Po roce 1952 politicky pronásledován a vězněn. Za první světové války bojoval v československých legiích v Rusku. Po návratu absolvoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. V meziválečném Československu působil v letech 1926–1934 jako tajemník poslaneckého klubu Hlinkovy slovenské ľudové strany. Pak přešel do Republikánské strany zemědělského a malorolnického lidu, v níž v letech 1935–1939 zastával post zemského tajemníka agrárních odborů na Slovensku. Za druhé světové války se podílel na domácím odboji a na Slovenském národním povstání. Během povstání byl pověřencem pošt a telegrafů v 2. Sboru pověřenců. tuto funkci pak zastával i v 5. Sboru pověřenců v roce 1945. V 6. Sboru pověřenců v letech 1945–1946 byl pověřencem zdravotnictví. V letech 1945–1946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za Demokratickou stranu. Po parlamentních volbách v roce 1946 usedl za Demokratickou stranu do Ústavodárného Národního shromáždění, kde zastával post místopředsedy. Po parlamentních volbách v roce 1948 byl zvolen ve volebním kraji Bratislava do Národního shromáždění, nyní již za Stranu slovenskej obrody. V parlamentu setrval do své rezignace v květnu 1952. V letech 1945–1946 byl pověřencem zdravotnictví. Už krátce před únorovým převratem roku 1948 se stal v rámci Demokratické strany představitelem prokomunisticky orientované frakce, která žádala očistu strany. Během vlastní únorové politické krize byl 25. února 1948 jmenován státním tajemníkem na ministerstvu národní obrany v druhé vládě Klementa Gottwalda a přidal se tak na stranu komunistů. Tento krok podniknutý b...

Viktor Ivanovič Andrijanov (1)

Ruský publicista.

Tadeusz Hołuj (1)

Tadeusz Hołuj - polský spisovatel, prozaik a novinář. Navštěvoval střední školu v Jaslo. Před druhou světovou válkou, byl co-editor "Naše slovo". Vystudoval práva a polskou literaturu na Jagellonské univerzitě. Během okupace, byl členem Svazu ozbrojeného boje. V roce 1942 byl zatčen a uvězněn v německém koncentračním táboře v Osvětimi. Byl členem Battle Group Chief v Osvětimi. Byl v různých koncentračních táborech až do konce válce. Po válce byl politický a společenský aktivista, člen strany Polské dělnické a komunistické strany. Také se stal členem v parlamentu PRL VI a VII mandátu. Od roku 1965 působil jako generální tajemník Mezinárodního osvětimského výboru. Byl spoluzakladatelem levicového klubu Krakow Forge.

Josef Šebela (1)

Josef Šebela byl římskokatolický kněz, člen Společnosti Božího Slova, misionář, vydavatel, vězeň nacistického koncentračního tábora a perzekvovaný komunistickým režimem. Narodil se do rodiny domkáře Aloise Šebely a Františky rozené Adlerové. Studoval na německém gymnáziu v Kroměříži, stejně jako jeho starší bratr Alois Šebela. Na kněze byl vysvěcen v roce 1907. Po vysvěcení působil jako kaplan v Třebařově a také v Litovli, poté byl kooperátorem, farářem v Bohuňovicích a v roce 1929 v Kunovicích v roce 1930 a 1931. V březnu 1932 odjel z Nitry do Mödlingu a vstoupil do řádu Společnosti Božího Slova. Po skončení první světové války a vytvoření Československé republiky se počítalo s působením verbistů v Čechách, ale došlo k němu až po 21 letech. Začátkem července 1939 odcestoval P. Josef Šebela SVD z Nitry do Prahy, kde čekal na rozhodnutí arcidiecézního úřadu o ustanovení za farního administrátora a následné převzetí správy kostela a fary v Bratronicích u Kladna. Po udělení administrace a převzetí fary se P. Šebela nastěhoval do Bratronic, které tehdy patřily do Protektorátu Čechy a Morava. Po několika měsících oprav byla tamní fara zmodernizovaná, byl zaveden vodovod a elektřina. Při organizaci oprav pomáhal P. Jozef Kotek, který přišel se Šebelou z Nitry. Prvními obyvateli domu byli P. Šebela a dva řeholníci, Jozef Lizák SVD a Irenej Pospěch SVD. Řeholníci vykonávali farní pastoraci a věnovali se především mládeži. Do správy dostali i časopis Říše Boží, kterým upozorňovali na potřebu misií ve světě. V letech 1942 a 1943 vydal Josef Šebela v Bratronicích kalendář Náš misionář. Velkou pomocí bylo i přijetí, kterého se verbistům dostalo v děkanátu. Až do konce měsíce srpna 1943 probíhala v Bratronicích klasická farní pastorace. Dne 31. srpna 1943 byl P. Josef Šebela gestapem zatčen, podle nacistů byli verbisté nebezpeční Říši. Byl vyslýchán  a mučen v německém policejním vězení na Pan...

Herbert Ziergiebel (1)

Zámečník, technický kreslič, konstruktér, za účast v antifašistickém odboji vězněn v Dachau, potom vystudoval historii, literaturu a divadelní vědu, byl redaktorem berlínského rozhlasu, spisovatel. Těžiště jeho tvorby spočívá mimo oblast SF. Je autorem několika historických románů, reportáží, povídek a rozhlasových her. Z. vkladem do SF jsou dva romány a jedna povídka. Die andere Welt líčí katastrofu kosmické lodi a snahu lidí na Zemi přesvědčit úřady, že je naděje na záchranu posádky. Zeit der Sternschnuppen pojednává o pozemšťanovi uneseném mimozemskou kosmickou lodí na Japeta, kde se setká s třemi bytostmi: s mimozemšťanem, který po úrazu existuje již jen jako mozek, a dvěma lidmi , kteří byli uneseni ještě ze starého Babylónu. Hrdina se má rozhodnout, zda se dá přeprogramovat a zůstane v kosmu s milovanou Babylónankou, nebo zda se vrátí na Zemi.

Karol Olgierd Borchardt (1)

Karol Olgierd Borchardt byl synem lékaře a úřednice. Po základní škole studoval gynnásium Adama Mickiewicze a posléze práva na univerzitě ve Wilně. Následně studoval námořní školu v Tčewu. Pak se plavil na pasažérských lodích, kde plnil převážně důstojnické funkce. V roce 1936 získal diplom kapitána a v roce 1938 začal pracovat na námořní škole v Kdyni jako zástupce velitele školní plachetnice Dar Pomorza. Během druhé světové války byl dvakrát vážně raněn. Po návratu do Polska byl uznán neschopným služby na lodi. Věnoval se přednáškám na různých školách a psal do novin a časopisů. Zemřel v roce 1986 v Gdyni.

Markéta Lhotová (1)

Vystudovala etnografii a historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a muzeologii na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně. Pracoval ve Státním židovském muzeu v Praze a od roku 1994 je kurátorkou sbírek v Severočeském muzeu v Liberci. Zabývá se dějinami Židů, likvidací židovských obcí v období druhé světové války a poválečnými dějinami Liberecka.Autorsky se podílela na několika publikacích o dějinách Liberecka, je spoluautorkou knihy Liberec z edice Zmizelé Čechy a autorkou mnoha článků publikovaných v regionálních časopisech a sbornících věnovaných dějinám Židů na našem území.

Max H Flindt (1)

Americký vědec, zabýval se výzkumem vesmíru.

Jan Cibuzar (1)

Narozen 12.5.1886 v Netolicích, zemřel 10.8.1959 v Českém Krumlově. Úředník, novinář, prozaik.

Portia De Rossi (1)

Portia de Rossi, celým jménem Portia Lee James DeGeneres , je australská herečka. Proslavila ji role právničky Nelle Porter v seriálu Ally McBealová, za kterou získala cenu Screen Actors Guild Awards. Další rolí, která stojí za zmínku je postava Lindsay Fünke v sitcomu Arrested Development . Také si zahrála Oliviu Lord v dramatickém seriálu Plastická chirurgie s. r. o. a Veronicu Palmer v seriálu Ted a spol. . Je lesba a její manželkou je od roku 2004 americká herečka Ellen DeGeneresová, kterou si v srpnu roku 2008 vzala za manželku. V srpnu 2010 si de Rossi podala návrh na změnu jména na Portia Lee James DeGeneres. Návrh byl schválen 23. září 2010. Jejími rodiči jsou Margareth Rogers a Barry Rogers, její otec ovšem zemřel, když bylo Portie 9 let. Brzy poté se stala dětskou fotomodelkou a hvězdou mnoha reklam australské produkce. Roku 1988, když jí bylo patnáct let, přijala své umělecké jméno Portia de Rossi, pod kterým je nejvíce známá dodnes. V roce 2005 o této změně promluvila v souvislosti s tím, že procházela jakousi krizí osobnosti a doufala, že dojde k nějaké formě znovuobjevení sebe samé, pokud přijme jméno její knižní ikony Porcie, známé ze Shakespearova Kupce benátského. Na příjmení "de Rossi" narazila náhodně v seznamu obsazených herců na konci filmu. Prošla dívčí střední školou Girls Grammar School v Melbourne a poté studovala rok právech na univerzitě také v Melbourne. Studium po roce ukončila kvůli své roli ve filmi Sirény. Školní období pro ni bylo obtížné, protože v tento čas trpěla již vážnější formou anorexie, kterou začala trpět hlavně kvůli své práci modelky. K vyléčení z anorexie a později také bulímie ji pomohlo ježdění na koni. Z tohoto důvodu si také nechala vytetovat znak svého koně na zápěstí. Otevřeně přiznává, že z těchto problémů jí také pomohla láska a ...

Vladimír Pechar (1)

Narozen 19.1.1931 Příbram. Výtvarník, hudebník.

Boris Nikolajevič Golovkin (1)

Ruský biolog, autor publikací z oboru.

Gordon Smith (1)

Věrohodné médium , kterého kontaktují duchové zemřelých ve snaze předat zprávu svým pozůstalým příbuzným. Při svých vystoupeních se Smith neptá lidí, které předtím nikdy neviděl, předem na jejich soukromý život, ale sám jim říká informace z jejich života a oni jen potvrzují jejich pravdivost. Všechna turné dělá zdarma ve snaze pomáhat lidem. Průvodce nevysvětlitenými jevy Posel duchovních světů Na vlastní oči

Josef Žák (1)

Josef Žák je český římskokatolický kněz, bývalý generální vikář plzeňské diecéze, dnes spirituál pražského semináře. Kněžské svěcení obdržel 29. června 1985 v Praze. Poté působil jako farní vikář plzeňského arciděkanství a v letech 1989 až 1993 byl duchovním správcem v Rokycanech. Od 15. července 1993 se stal prvním generálním vikářem nově vzniklé plzeňské diecéze, ze svých dosavadních ustanovení byl uvolněn k 1. září 1993. Když ze zdravotních důvodů nemohl svou funkci vykonávat , zastupoval ho od podzimu 1996 Pavel Adrián Zemek OPraem, který jej nakonec od 1. února 1997 v úřadu generálního vikáře nahradil. Josef Žák se stal biskupským vikářem pro pastoraci, a poté, co se ze zdravotních důvodů vzdal i této funkce, byl od 1. září 1997 ustanoven administrátorem v Mýtě a výpomocným duchovním ve farnostech Rokycany a Osek. V roce 1999 se stal duchovním správcem v Plánici a od 1. prosince 1999 také administrátorem excurrendo ve farnostech Neurazy, Němčice a Žinkovy. Dne 15. dubna 2004 byl jmenován čestným občanem města Plánice. Farářem v Plánici a administrátorem excurrendo ve farnosti Neurazy zůstal až do 30. června 2005 a následně se od 1. července 2005 stal biskupským vikářem – spirituálem kněží a jáhnů plzeňské diecéze. Po úmrtí generálního vikáře Roberta Falkenauera byl s účinností od 8. září 2011 opět jmenován generálním vikářem plzeňské diecéze. Od 1. července 2016 se stal spirituálem pražského semináře, ve funkci generálního vikáře jej vystřídal Krzysztof Dędek.

Květa Drábková (1)

Narozena v roce 1918. Nakladatelská redaktorka v Československém spisovateli v Praze, editorka klasické literatury.

Bohuslav Svoboda (1)

Bohuslav Svoboda je český lékař v oboru gynekologie a porodnictví a politik Občanské demokratické strany, který v letech 2010 až 2013 zastával post primátora hlavního města Prahy – nejprve v koalici občanských demokratů s ČSSD a později s TOP 09. Mezi roky 1990 až 2011 působil jako přednosta Gynekologicko-porodnické kliniky 3. LF UK a FNKV, v letech 2003 až 2010 byl děkanem 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a v obdobích 1990 až 1997 a opět 2010 až 2011 také jejím proděkanem. Od roku 2016 je přednostou Gynekologické kliniky 3. LF UK a ÚVN. V roce 1992 se stal druhým prezidentem České lékařské komory. Od ledna 2012 do listopadu 2013 předsedal regionálnímu sdružení Občanské demokratické strany Praha. Zastává názor, že problémem narůstajícího boje proti korupci je neochota přijímat rozhodnutí a braní odpovědnosti na sebe, kterou nahrazuje snaha vyhnout se riziku a vyhovět předpisům. V roce 1967 absolvoval Lékařskou fakultu hygienickou UK. Poté nastoupil do nemocnice v Příbrami, odkud po dvou letech odešel na Gynekologicko-porodnickou kliniku FNKV a 3. LF UK v Praze. Na tomto pracovišti setrval v různých pozicích až do současnosti. Po sametové revoluci, kdy byla vyhlášena svobodná výběrová řízení, zvítězil v konkursu na přednostu kliniky, kterým byl v období 1990–2011. V roce 1990 se také habilitoval v oboru gynekologie a porodnictví. V akademickém roce 1986–1987 uskutečnil studijní pobyt v Institutu Nazionale per lo Studio e la Cura dei Tumori v italském Miláně. V letech 1990–1996 zastával funkci proděkana 3. LF UK, v roce 1996 pak neúspěšně kandidoval na pozici děkana, kterým se stal v roce 2003 a byl jím i ve druhém volebním období . Poté, než se stal pražským primátorem, byl do roku 2011 opět proděkanem fakulty. V letech 1992–1998 byl prvním prezidentem České lékařské komory. Patřil k jedné z klíčových postav sporu mezi komorou na jedné straně a Lékařským odborovým klubem na straně druhé. Po uplynutí druhého fu...

Louis Claude de Saint-Martin (1)

Francouzský filozof, překládal z němčiny.

Klára Popelková (1)

Narozena 1979 v Uherském Brodě. Výtvarnice, grafička, ilustrátorka, publikace o ručních práce.

Ken Keyes (1)

Ken Keyes, jun. je zakladatelem nauky o štěstí. Cílem jeho práce je nabídnout lidem účinné techniky, které by jejich životní problémy vyřešily. Ken Keyes žil v oregonském Cocos Bay, kde většinu času trávil výukou, psaním a organizováním kursů. Jeho zasvěcený výklad již pomohl tisícům lidí objevit sílu skutečné lásky.

Vera Rosival (1)

Dr., česká emigrantka v Německu, publikuje převážně německy literaturu z oboru alternativní medicíny a homeopatie.

Franco Mazza (1)

Eduard Schmidt-Weissenfels (1)

Německý spisovatel, novinář, literární historik a politik, autor biografií.

Paul Moran (1)

Spisovatel a esejista Paul Morand patřil k francouzským modernistům.

Miroslav Hudek (1)

Jiří Doležel (1)

PhDr. Jiří Doležel archeolog. Vedoucí referátu památkové péče Archeologického ústavu AV ČR, práce z oboru, středověk. Zabývá se dějinami středověkého osídlení, zejména proměnami složek sídelní struktury 8.- 15. století, vznikem a počátky městských obcí, vrcholnou kolonizací 13. století, středověkými fortifikacemi a těžbou drahých kovů. Po studiích archeologie na brněnské univerzitě působil jako odborný pracovník- historik v Muzeu Vyškovska a poté jako archeolog v tehdejším Okresním muzeu Brno-venkov v Ivančicích a v Předklášteří. Od roku 1994 pracuje v brněnském Archeologickém ústavu jako vědecký pracovník, v současnosti také ve funkci vědeckého tajemníka a vedoucího Referátu památkové péče.

Vladimir Vasil'jevič Ustinov (1)

Ministr spravedlnosti Ruské federace, bývalý generální prokurátor.

Ivan Ivanovič Golokolenko (1)

Autor publikace z oblasti vojenství.

Dušan Dostál (1)

Narozen 22.7.1950 v Praze. RNDr., geofyzik, též fotograf se zaměřením na divadlo a společnost.

Petr Roth (1)

Narozen 3.3.1961 v karlových Varech. RNDr., CSc., přírodovědec, ekolog, publikace týkající se ochrany přírody, publikuje též v angličtině.

Josef Havlík (3)

Narozen 11.4.1850 v Líchovech u Sedlčan, zemřel 6.1.1912 v Praze. Prozaik, autor převážně drobných sociálněpsychologických próz z městského i venkovského prostředí.

Henry Edward Manning (1)

Narodil se 15. července 1808 v Copped Hall, Totteridge, Hertfordshire jako třetí syn Williama Manninga, obchodníka a ředitele Bank of England. Vystudoval Oxford, získal svěcení v anglikánské církvi a stal se žákem Johna Henryho Newmana. Po sporech ohledně působení eucharistie přestoupil Manning v roce 1851 do katolické církve. V roce 1865 byl jmenován arcibiskupem z Canterbury. Ultramontanistické názory a blízké vztahy s papežem Piem IX mu umožnily prosazovat v římské politice moderní pohled na sociální spravedlnost. V roce 1870 se jako účastník prvního vatikánského koncilu stal významným podporovatelem konceptu papežské neomylnosti.