Výpis všech autorů

Sharon Page

Americká autorka eroticky zaměřených románů.

Sandra Pogodová

Sandra Pogodová Rodné jméno Sandra Pogodová Narození 16. dubna 1975 Olomouc, Československo Československo Některá data mohou pocházet z datové položky. Sandra Pogodová je česká herečka. V roce 1993 začala hrát v divadle ABC a v roce 1998 odešla do New Yorku, kde pracovala jako au-pair. Po návratu se opět vrátila k herectví a účinkuje v pražských divadlech. V současnosti moderuje Dámský klub v rádiu Frekvence 1.

Richard Pogoda

Richard Pogoda se narodil 16. 8. 1944 v Olomouci. Jeho otec byl dlouholetým ředitelem Divadla hudby a Filmového klubu v Olomouci. Vystudoval Slovanské gymnázium, typografickou školu v Praze, dále klavír a dirigování u prof. Františka Preislera na olomoucké konzervatoři. Od r. 1965 byl členem Amatérského studia při olomouckém Divadle Oldřicha Stibora a spolu s Pavlem Dostálem výraznou autorskou a hereckou dvojicí . V letech 1966-1967 působil společně s Pavlem Dostálem v legendárním DEX-klubu . V době normalizace se živil jako diskžokej, s Emilem Viklickým psal jazzové pořady pro Divadlo hudby, hrál na klavír v kapele Falešní hráči s Karlem Plíhalem. Přátelil se s Miroslavem Horníčkem – zkomponoval hudbu k jeho hře Tvrďák a od konce 80. let se stal doprovodným pianistou a jevištním kolegou v představení Hovory H o V+W. S Pavlem Dostálem upravili Horníčkovu hru Dva na smetišti. Je spoluautorem deseti muzikálů, ze kterých jsou dodnes hrané např. Případ Grendwall, Výtečníci, Gaudeamus Igitur, Princ a chuďas, též autorem řady písní na texty Lubomíra Feldeka, Aloise Mikulky, Jiřího Žáčka. Od začátku své umělecké kariéry se věnuje pořadům pro mládež, uváděl např. koncerty Moravské filharmonie pro mládež. Spolupracoval s Českým rozhlasem Ostrava a Brno a v devadesátých letech se stal na krátkou dobu kmenovým hudebním redaktorem Českého rozhlasu Olomouc. Od roku 1997 až do roku 2013 vysílal v olomouckém rozhlase své Jazzoviny.

Radim Passer

Radim Passer je český podnikatel a developer, který je zakladatelem a generálním ředitelem společnosti Passerinvest Group, jejíž jméno je spjato především s realizací rozsáhlého polyfunkčního komplexu BB Centrum v Praze 4 – Michli. To je jedním z největších developerských projektů svého druhu v České republice. Podle časopisu Forbes je 33. nejbohatším Čechem s majetkem okolo 6 miliard korun. Je silně nábožensky orientovaný. Po vysokoškolských studiích na stavební fakultě ČVUT, která však nedokončil, pracoval v realitní společnosti Skala Immobilien V roce 1991 začal podnikat a založil společnost Passerinvest Group, kterou dodnes řídí a většinově vlastní. Od druhé poloviny 90. let je Passerinvest Group jako investor a developer spojován převážně s BB Centrem v Praze 4 – Michli. Dalším projektem je Nová Karolina Park v Ostravě. V červnu 2017 společnost oslavila 25. výročí svého založení. V roce 2002 založil neziskovou křesťanskou organizaci Maranatha z.s., která má za cíl svými projekty šířit úžasnou naději na věčný život v Ježíši Kristu a seznamovat lidí s Boží láskou. Radim Passer je hluboce věřícím křesťanem – členem Církve adventistů sedmého dne. Jeho obrácení na víru souvisí s úmrtím prvorozeného syna Maxe, který v důsledku těžké nemoci několik měsíců po svém narození zemřel. O svém životě podnikání a víry hovoří na sérii biblických přednášek Ježíš - Tvá naděje. V souladu se svou vírou vybudoval v rámci BB Centra křesťanskou střední, mateřskou i základní školu Elijáš, spravována českým sdružením Církve adventistů sedmého dne. Vyjadřuje otevřeně své názory k současné situaci na politické scéně i v celé české společnosti. Radim Passer je podruhé ženatý . Má syny Radima, Samuela, Benjamina, Timothea a Mattea. V mládí hrával vrcholově fotbal, byl členem TJ Bohemians Praha a dodnes je velkým příznivcem tohoto sportu. Je vlastníkem dvou vozů značky Bugatti, vlast...

Radij Petrovič Pogodin

Ruský prozaik, spisovatel pro děti.

Pierre Alexis de Ponson du Terrail

Petr Pasečný

Ing. Petr Pasečný píše knihy již od roku 1996, pro nakladatelství Grada pak od roku 1999. Na svém kontě má již osm publikací a všechny byly pro svůj mimořádný úspěch dotiskovány.Vystudoval Střední zemědělskou školu v Mělníku a VŠZ Brno - specializace zahradní architektura, sadovnictví a krajinářství v Lednici na Moravě. Od roku 1990 soukromě podniká v oboru sadovnické tvorby. Napsal mnoho článků pro české i slovenské časopisy .

Pavel Procházka

Vzdělání Fakulta žurnalistiky UK v Praze Rigorózní zkouška na FTVS UK v Praze – titul PhDr. Roční odborný kurz na FTVS UK v Praze Gymnázium s rozšířeným vyučováním jazyků v Praze 4 Na vítězné pláni Praxe Šéfredaktor sportovního magazínu HATTRICK Regionální šéfredaktor týdeníku Sedmička pro Prahu a střední Čechy Šéfredaktor deníku 24 HODIN Zástupce šéfredaktora deníku Sport Zástupce vedoucího fotbalového oddělení deníku Sport Redaktor deníku Lidových novin Redaktor deníku Československý sport Funkce a ocenění v žurnalistické praxi Člen Rady Syndikátu novinářů ČR Člen výboru Klubu sportovních novinářů ČR Šéfredaktor deníku 24 HODIN, který byl vyhlášen organizací SIMP „Společensky odpovědnou firmou roku 2008“ v kategorii „Mediální podpora pro neziskový sektor“ Literární činnost Věčná Slavia Fotbal do kapsy Spanilá cesta Pohárem UEFA Zlatý Turín Hry XXVII. olympiády – Sydney 2000 Mistři! – kronika mistrovství světa v ledním hokeji 1985

Pavel Pavlíček

Narozen 11. 8. 1946. Milovník kaktusů, vydavatel novin o kaktusech, organizátor akcí, autor atlasu kaktusů.

Orhan Pamuk

Ferit Orhan Pamuk je turecký spisovatel, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 2006. Jeho dílo bývá řazeno k postmodernismu. Narodil se 7. června 1952 v Istanbulu. Jeho dědeček byl inženýrem a obchodníkem a vydělal jmění stavbou železnic a továren. Jeho otec ale následně všeho pozbyl. Vzdělával se od roku 1970 na soukromé škole v Istanbulu, tři roky studoval architekturu, pak ale studium přerušil a zapsal se na žurnalistiku. Rozhodl se, že se stane spisovatelem. Ve 22 letech napsal svůj první román Pan Cevdet a jeho synové. Tento román vyhrál literární cenu za románovou prvotinu, navzdory tomu však trvalo čtyři roky, než se Orhan Pamuk dočkal jeho vydání. V roce 1982 se oženil s Aylin Türegün, dívkou ze sousedství. Roku 1991 se jim narodila dcera, kterou pojmenovali Rüya po hrdince Černé knihy. V roce 2001 se rozvedli, zůstali ale dobrými přáteli. Dlouho žil s matkou a věnoval se výhradně psaní. Mezi lety 1985 a 1988 pobýval v New Yorku, kde jeho druhá žena studovala a získala doktorát na Kolumbijské univerzitě. Roku 2006, měsíc před obdržením Nobelovy ceny, začal Orhan Pamuk vyučovat na Kolumbijské univerzitě literaturu. V roce 2013 se zúčastnil Festivalu spisovatelů Praha. V roce 2014 získalo Muzeum nevinnosti, které Pamuk vybudoval v Istanbulu podle stejnojmenného románu, prestižní ocenění EMYA za rok 2014. Dne 12. října 2006 mu byla jako prvnímu Turkovi udělena Nobelova cena za literaturu. V odůvodnění udělení ceny se píše: „Při hledání melancholické duše svého rodného města objevil nové symboly civilizačních střetů a kontaktů.“

Norman Vincent Peale

Norman Vincent Peale byl americký protestantský kazatel a spisovatel, autor příruček o pozitivním myšlení. Absolvoval studia teologie na Ohio Wesleyan University a Boston University School of Theology. Roku 1922 byl ordinován metodistickým duchovním, ale od roku 1932 byl členem reformované denominace „Reformed Church in America“ a po dobu 52 let pastorem Marble Collegiate Church na Manhattanu. Během této doby se stal známým kazatelem a napsal několik desítek knih, z nichž kniha Síla pozitivního myšlení z října 1952 se stala bestsellerem. Roku 1934 zahájil týdenní rozhlasový program The Art of Living, který trval 54 let, vystupoval i v televizi. Roku 1984 mu prezident USA Ronald Reagan udělil Prezidentskou medaili svobody za jeho přínos na poli teologie. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Norman Vincent Peale na anglické Wikipedii.

Niccolò Paganini

Niccolò Paganini byl italský houslista, violista, kytarista a skladatel, všeobecně považovaný za jednoho z největších houslových virtuózů všech dob. Paganini se narodil 27. října 1782 v Janově a jeho výjimečný talent se projevoval již od útlého věku. Hudbě se učil od svého otce a poté studoval u různých místních hudebníků. V 16 letech se vydal na profesionální dráhu.

Monika Peetz

Monika Peetz vystudovala germanistiku, komunikační vědu a filozofii na Mnichovské univerzitě. V letech 1990 - 1998 působila jako dramaturgyně v redakci televizních filmů v Bayerischer Rundfunk. Od roku 1998 pracuje jako scénáristka v Německu a Nizozemsku. Podílela se na filmech Ein Baby zum Verlieben , Noch einmal zwanzig sein či na třídílné sérii pro ZDF Die Rebellin . Je autorkou úspěšné série o pěti kamarádkách Úterní ženy, která byla také zfilmována, a jen v německy mluvících zemích se prodalo přes milion výtisků. Nejnovější román Jedna + 1 není součástí této série. Autorčiny knihy vyšly již v pětadvaceti zemích.

Michelle Paver

Michelle Paverová je anglická spisovatelka a vystudovaná biochemička. Michelle Paverová se narodila v Lilongwe, hlavním městě afrického státu Malawi . Spolu s rodiči, belgickou matkou a anglickým novinářem, se po vyhlášení nezávislosti země v roce 1964 vrátila do Londýna, konkrétně do londýnské čtvrti Wimbledon, kde vyrůstala. Vystudovala biochemii na univerzitě v Oxfordu, poté působila ve firmě zaměřené na patentové právo. Přestože bylo její zaměstnání výnosné, rozhodla se z firmy odejít a splnit si dětský sen - stát se spisovatelkou. Autorku ovlivnilo už v dětství vyprávění chův o mýtech starodávných kmenů. Ve svých dílech se snažila zobrazit život prehistorických lovců z dob, kdy sever Evropy pokrýval mohutný ledovec. Aby její knihy působily co nejdůvěryhodněji, chtěla Michelle Paverová věrně popsat prostředí, v němž se děj odehrává. Procestovala tedy skandinávské fjordy, horstva Kanady, Jižní Ameriky či Karpat, v nichž čelila nástrahám nástrahám drsné přírody, kterou poté zobrazila ve svých dílech. Mnohé z nich patří k vrcholům současné britské literatury pro děti a mládež. Největším dosavadním literárním úspěchem Paverové je cyklus Letopisy z hlubin věků, započatý roku 2004 románem Bratr vlk. https://web.archive.org/web/20161031212528/http://citarny.cz/index.php/nove-knihy/knihy-mladez/beletrie-mladez/117-paver-letopisy-z-hlubin-veku Šestisvazkový seriál zobrazuje živobytí i představy pravěkých lovců na pozadí osudů chlapce Toraka. Získal řadu ocenění, byl přeložen do 45 jazyků. Režisér sir Ridley Scott si zakoupil práva na filmovou adaptaci Torakova příběhu.

Michal Plzák

Narozen 28. 4. 1963 v Praze. Evangelický farář, redaktor nakladatelství Kalich, překladatel, specializuje se na knihy rozhovorů s jednotlivými osobnostmi a problematiku holokaustu.

Michal Plavec

Narozen 26.3.1973 v Nymburce. Novinář, regionální historik, práce z oboru vojenských dějin, pracuje jako kurátor leteckých sbírek Národního technického muzea.

Metoděj Pleský

Metoděj Pleský se narodil 22. dubna 1891 v Domášově u Brna. Studoval na české reálce v Brně a na odborné sochařské škole; po jejím absolvování se živil jako sochař. V říjnu 1912 byl odveden do armády a po vypuknutí světové války odjel s c. k. pěším plukem 8 na ruskou frontu do Haliče. V květnu 1915 se mu podařilo přeběhnout k Rusům, přihlásil se do čsl. legií a v dubnu 1916 byl zařazen do 1. čs. střeleckého pluku. Zúčastnil se mnoha rozvědek a bitvy u Zborova. V říjnu 1917 byl zařazen do 4. čs. stř. pluku, kde byl ustanoven velitelem jízdního průzkumného oddílu; do vlasti se vrátil v červnu 1920 v hodnosti kapitána. Zůstal v činné službě, absolvoval školu gen. štábu a v roce 1923 také II. ročník Válečné školy. Jako major gšt. sloužil u p. pl. 47 v Turnově. V září 1927 byl přemístěn jako náčelník štábu k 5. divizi do Č. Budějovic, v prosinci 1927 byl povýšen na pplk. gen. štábu. Od ledna 1930 byl převelen k horskému praporu 5 do Ružomberoku. Od října 1931 sloužil u p. pl. 46 v Chomutově, v říjnu 1934 byl přeložen k p. pl. 47 do Mladé Boleslavi. V dubnu 1937 byl přeložen do výslužby, ale v září 1938 byl aktivován a určen velitelem p. pl. 205 na Vltavské linii, kde byl po vládní kapitulaci zatčen pro pokus o převrat. V rozjitřeném období II. republiky byl jeho případ tiše smeten ze stolu. Metoděj Pleský byl literárně činný – v roce 1927 vydal Dějiny 4. střeleckého pluku, v roce 1931 vydal knihu věnovanou památce zesnulého gen. Čečka s názvem Bratr generál, v roce 1936 legionářskou pentalogii Velezrádci a v roce 1938 dvoudílný román Srdce ze zlata a ocele, přibližující osud tzv. Kornilovců, roty čsl. dobrovolníků v ruské armádě. Za okupace se Pleský zapojil do odbojového hnutí, podařilo se mu uprchnout z protektorátu a přes Bělehrad dorazil v lednu 1940 do tábora čsl. zahraničního vojska ve francouzském Agde. Byl jmenován velitelem I. praporu p. pl. 1, s nímž se v červnu 1940 účastnil ústupových bojů proti němec...

Martina Pašková

Pedagožka, didaktické materiály a učebnice k výuce českého jazyka na ZŠ a SŠ.

Marcel Prévost

Marcel Prévost byl francouzský romanopisec a dramatik, v letech 1909–1941 také řádný člen Francouzské akademie , žijící a autorsky tvořící v období Třetí francouzské republiky. Marcel Prévost navštěvoval křesťanskou základní školu v Orléans, Châtellerault, Bordeaux a Paříži, posléze studoval na pařížské École polytechnique. Než nastoupil na ministerstvo, byl zaměstnán jako inženýr v tabačce. Dle Souborného katalogu Národní knihovny České republiky bylo k lednu roku 2018 přeloženo již více než třicet prozaických literárních útvarů, jejichž autorem je francouzský romanopisec Marcel Prévost. Většina z těchto níže uvedených děl byla do češtiny přeložena z francouzštiny ještě za spisovatelova života, tj. na přelomu 19. a 20. století, popř. v jeho prvních třech dekádách, a to nezřídka kdy pod nejrůznějšími pseudonymy, či neúplně zaznamenanými jmény. V jeho románech je patrný zájem o něžné pohlaví. Zřejmě nejvýznamnějším dílem, které kdy napsal, je eroticky laděný román Les demi-vierges , přeložený záhy do češtiny jako Polopanny, či jako Polonevinné. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Marcel Prévost na francouzské Wikipedii.

Luděk Pachman

Luděk Pachman, též po emigraci Ludek Pachman byl československý a od roku 1972 německý mezinárodní šachový velmistr, šachový teoretik, pedagog, publicista a politický aktivista, bratr mezinárodního velmistra kompozičního šachu Vladimíra Pachmana. Luděk Pachman se stal roku 1944 mistrem ÚJČS, mezinárodním mistrem roku 1950 a titul velmistra mu byl udělen roku 1954. Hrál v šesti mezipásmových turnajích. Sedmkrát vyhrál mistrovství Československa v šachu . Zvítězil nebo obsadil čelná místa v řadě dalších silných turnajů . V období 1952–1966 osmkrát reprezentoval Československo na šachových olympiádách a v letech 1959–1967 působil jako redaktor Československého sportu. Ačkoli byl zprvu sám komunistou, po událostech roku 1968 změnil své přesvědčení a stal se aktivním antikomunistou a členem katolické církve. Byl několikráte zatčen, vězněn a mučen, nakonec roku 1972 donucen emigrovat do Spolkové republiky Německo, kde vedle své šachové činnosti působil i v emigrantských politických kruzích a v CDU-CSU. V roce 1976 mu bylo odebráno československé občanství, a tak reprezentoval SRN na šachové olympiádě a roku 1978 se stal mistrem SRN. V Německu také působil jako šéfredaktor časopisu Das Schach-Archiv, stálý spolupracovník deníku Die Welt a dalších německých listů. Po sametové revoluci se vrátil do vlasti a zapojil se do politických kampaní KDU-ČSL. Před rozpadem Československa mluvil o možnosti opětovného připojení Podkarpatské Rusi. Podílel se na založení nakladatelství ŠACHinfo. Žil střídavě v Německu a v Praze, od roku 1998 pouze v Německu. O svém členství v komunistické straně po změně svého přesvědčení napsal: „Patřil jsem k podivnému společenství lidí, pro které jakési budoucí vidiny jsou vším a současn...

Luboš Pospíšil

Luboš Pospíšil je významný český hudebník a písničkář, uznávaný pro svůj přínos rockovému a bluesovému žánru na české hudební scéně. Svou kariéru zahájil v 70. letech 20. století a proslavil se jako člen skupiny C&K Vocal, která měla v československém hudebním světě velký vliv. Po odchodu z C&K Vocalu se Pospíšil nadále prosazoval jako sólový umělec. Jeho tvorba se často vyznačuje introspektivními texty a osobitým stylem zpěvu, který mu získal oddané fanoušky. V průběhu let vydal Pospíšil několik alb, na nichž se projevuje jeho skladatelský i interpretační talent. Jeho přínos české hudbě byl oceněn různými cenami a vyznamenáními, což upevnilo jeho status významné osobnosti hudebního dědictví jeho země.

Louis Pergaud

Louis Pergaud byl francouzský spisovatel, známý jako autor Knoflíkové války. Narodil se v obci Belmont blízko švýcarských hranic, působil jako učitel v několika vesnicích kraje Franche-Comté. Jako příznivec odluky církve od státu se dostal do sporu s místními autoritami a v roce 1907 odešel do Paříže. Snažil se prosadit jako spisovatel na volné noze, ale žil ve velké bídě. Vydal sbírku básní Úsvit, prosadil se až díky povídkám ze života zvířat: Havranova pomsta a Od straky k lišce . Bestsellerem se stala Knoflíková válka, kterou vydal v roce 1912 s podtitulem Román mého dvanáctého roku. Kniha vypráví o rvačkách mezi chlapci ze dvou sousedních vesnic. Jejich zvláštností je, že zajatým nepřátelům se uřezávají knoflíky. Tak kluci, kteří odešli z domu v pořádku, se musí vrátit v oblečení s uřezanými knoflíky, za což je doma čeká samozřejmý rodičovský výprask. Příběh je vyprávěn jadrným skatologickým jazykem a obsahuje ironické paralely ke světu velké politiky. Román vyšel v mnoha vydáních a byl přeložen do předních světových jazyků, vznikla podle něj také opera. V roce 1962 natočil Yves Robert podle Knoflíkové války film, který mj. obdržel Cenu Jeana Viga. Louis Pergaud padl za první světové války, když po zranění padl do německého zajetí a polní lazaret se stal terčem francouzského bombardování.

Leo Perutz

Leo Perutz byl rakouský židovský spisovatel a dramatik. V letech 1918–1933 patřil ke světově nejčtenějším spisovatelům německého jazyka. Leo Perutz se narodil v Praze v rodině majitele textilní továrny Benedikta Perutze a jeho manželky Emilie, rozené Österreicherové . Měl tři mladší sourozence . V roce 1901 přesídlila rodina do Vídně, kde se Perutz později stal úředníkem v pojišťovně. V 1. světové válce byl Perutz na východní frontě roku 1916 těžce raněn. Po válce působil jako novinář a spisovatel ve Vídni. V roce 1938 byl Perutz přinucen emigrovat. Jeho novým domovem se stala Palestina. Od konce 40. let 20. století žil střídavě v Tel Avivu a v Rakousku, kde zemřel na srdeční infarkt. Mezi jeho přátele patřili např. Gustav Meyrink a Franz Werfel.

Lea Paulínová

Lektorka, konzultantka, koučka, terapeutka, grafoložka, příležitostná autorka. Vystudovala FF- UK, obor psychologie-pedagogika, pracovala jako zdravotní sestra, poté učila na střední zdravotnické škole v Praze, později na Karlově univerzitě v Praze a pak se vrhla na soukromou praxi – lektorská činnost, manažerské, vzdělávací a tréninkové aktivity pro společnosti a firmy, koučink, psychoterapie, diagnostika osobnosti.

Kateřina Prokešová

Překladatelka z angličtiny, dětská literatura.

Karel Polák

Narozen 31.10.1912, zemřel 13.3.1987. Akvarista, práce z oboru.

Karel Pavelka

Narozen 23.4.1954 v Praze. Doc., MUDr., CSc., revmatolog, práce z oboru.

Josef Poulík

Josef Poulík byl český archeolog, odborník na tzv. střední dobu hradištní . Proslul zejména výzkumy lokality Valy u Mikulčic. Narodil se v Jiříkovicích u Brna. Studoval nejprve na Průmyslové škole textilní a na reálném gymnasiu. Zájem o archeologii, resp. archeologické nálezy v okolí svého rodiště, projevovaný již od dětství, ho přivedl k zaměstnání technika v laboratoři archeologického oddělení Moravského zemského muzea v Brně, kde působil v letech 1934-1942. Vystudoval archeologii na Karlově univerzitě v Praze. Od roku 1942 pracoval v brněnské pobočce Státního archeologického ústavu v Praze, kde byl od roku 1945 vedoucím. Roku 1953 se jeho pracovištěm stal Archeologický ústav ČSAV. Zkoumal hlavně archeologické lokality a sídliště starých Slovanů. Pod jeho vedením bylo v květnu a červnu roku 1941 prozkoumáno rozsáhlé keltské pohřebiště ze 4. až 3. století př. n. l. v Brně-Maloměřicích. Josef Poulík byl spolu se dvěma kolegy vedoucím archeologického výzkumu hradiska Staré Zámky u Líšně v letech 1948-1965, v letech 1948-1950 prokopal knížecí mohylu doby stěhování národů na Žuráni u Brna. Koncem roku 1949 vedl záchranný výzkum v lokalitě Špitálky ve Starém Městě; ten ho přivedl k výzkumu velkomoravského období. Věhlas v oblasti slovanské archeologie však získal především díky svým výzkumům na lokalitě Valy u Mikulčic, dnes známé pod oficiálním označením „Slovanské hradiště v Mikulčicích“, kde byl po celou řadu let vedoucím systematického archeologického výzkumu v období 1954- 1975. Vedl i práce na vytvoření dalších muzejních expozic na Valech, kde byly prezentovány dosavadní archeologické nálezy. Ve známost v českých zemích, v Evropě i ve světě vešly Mikulčice díky jeho odborným i populárně naučným pracím, knihám a článkům, jichž bylo přes 230. V roce 1962 obhájil docenturu na tehdejší brněnské Universitě Jana Evangelisty Purkyně a v roce 1964 byl na této univerzitě ...

Josef Píč

Zemřel 21.1.1983 v Praze. Ing., DrSc., profesor Českého vysokého učení technického v Praze. Spoluautor technického spisu.

Josef Pelnář

Josef Pelnář byl český lékař, jeden za zakladatelů českého vnitřního lékařství. Vytvořil vědeckou školu, ze které vzešla řada významných českých internistů. Josef Pelnář se narodil v rodině obuvnického mistra Tomáše Pelnáře a jeho ženy Barbory. Vystudoval domažlické gymnázium a poté pokračoval ve studiu na lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Zde jej nejvíce inspirovaly osobnosti profesora vnitřního lékařství Josefa Thomayera a patologa Jaroslava Hlavy. Na II. lékařské klinice začal pracovat už v době studia, které ukončil roku 1897. Poté zde pokračoval jako externista. Prošel také ústavem patologické anatomie, posádkovou nemocnicí na Pohořelci nebo patologickým ústavem prof. Obrzuta ve Lvově. V letech 1901–1902 byl asistentem na Kuffnerově psychiatrické klinice, poté pět let na Thomayerově klinice. V roce 1905 se habilitoval pro patologii a internu. Podnikl studijní cesty do řady evropských zemí. Od roku 1907 pracoval jako soukromý odborný lékař. Roku 1912 byl jmenován mimořádným profesorem odborné patologie a terapie nemocí vnitřních, o pět let později skutečným mimořádným profesorem. Za 1. světové války pracoval v Srbsku, poté ve vojenské nemocnici v italském Terstu. V roce 1920 získal titul řádného profesora. O rok později se stal přednostou II. interní kliniky Lékařské fakulty UK v Praze. V roce 1939 byl nuceně penzionován. Na kliniku však docházel po zbytek života tak dlouho, dokud mu to zdraví dovolilo. Zemřel roku 1972 a byl pohřben na Vyšehradském hřbitově.

Josef Pacák

Josef Pacák byl profesor organické chemie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde pracoval nejprve jako asistent , později jako docent . Hodnost doktora věd získal obhajobou práce z oboru fluorovaných sacharidů , profesorem byl jmenován roku 1990. Během svého působení na UK publikoval desítky původních vědeckých prací, napsal téměř 30 učebních textů. Je autorem nebo spoluautorem více než 12 knižních publikací, které se staly pro svou srozumitelnost a přehlednost oblíbenými zejména mezi středoškolskými a vysokoškolskými studenty; některé z nich byly vydány v zahraničí. Řadu let byl i autorem úloh z organické chemie pro účastníky Chemické olympiády, za což byl vyznamenán ministrem školství . V letech 1962-1963 přednášel na Universidad de Oriente v Santiago de Cuba, kde byl jmenován čestným profesorem. V roce 2004 byl vyznamenán kolumbijským řádem Al Merito za účast na založení celostátní soutěže Premio Iberoamericano, určenou studentům španělštiny a portugalštiny. Za významný podíl na vývoji pozitronové emisní tomografie , první syntézu fluorglukosy , mu bylo roku 2003 uděleno čestné členství České lékařské společnosti JEP, a to její Společností nukleární medicíny. Z téhož důvodu byl nominován na velmi prestižní cenu "Japan Price 2003", udělovanou samotným japonským císařem. Kromě organické chemie se zabýval také problematikou výuky chemie, a proto je dobře známý mezi středoškolskými pedagogy. Vedoucím katedry chemie na Pedagogické fakultě UK byl v letech 1965-1967, vedoucím katedry učitelství a didaktiky chemie na Přírodovědecké fakultě UK v letech 1990-1994. Vrcholem jeho řídící činnosti byla funkce prorektora Univerzity Karlovy . Za svou práci byl odměněn cenou Českého literárního fondu, zlatou medailí Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy a stříbrnou i zlatou medailí téže univerzity....

Josef Bernard Prokop

Narodil se a studoval v Praze . Po krátké pedagogické praxi zakotvil roku 1992 v Českém rozhlase, kde je redaktorem a moderátorem. Kromě toho je také autorem více než dvou stovek rozhlasových pořadů, spoluautorem televizních pořadů a autorem dvou divadelních her. Aktivně koncertuje na varhany, a to nejenom v Čechách, ale ve většině zemí Evropy. Je aktivní i v muzikologické práci, mj. je zakladatelem a předsedou České společnosti Jana Ladislava Dusíka. Vychovává mladé klavíristy v ZUŠ Jana Zacha v Čelákovicích.

Johnson Pete

John C Parkin

John C. Parkin řekl Fuck It ke své práci v mediálním průmyslu v Londýně a utekl s manželkou a syny do Itálie, otevírat tam centrum. Rychle se ukázalo, že se k němu Fuck to říkají stejně velká síla má dát dohromady jako všechny moudrosti učení Dálného východu, který studoval více než 20 let. Dnes mu dává jeho Fuck to ustupuje do velkolepé místech po celé Itálii, včetně sopky Stromboli. Fuck It-Botschaft se šíří i při Fuck It kurzů na internetu, a to is Fuck It hudbou. Tráví zbytek času se svou rodinou, chodí na kopci nebo zdřímnout na slunci.

Joan Palmer

Anglická zooložka.

Jiří Patočka

Narozen 24. 4. 1939. Prof. RNDr., toxikolog.

Jiří Pánek

Narozen 4. 7. 1960 v Praze. Spisovatel, editor a nakladatelský redaktor, překladatel. V letech 2000-2002 šéfredaktor v nakladatelství Slovanský dům. Majitel nakladatelství Litera.

Jiří Padrta

Jiří Padrta byl český teoretik umění, výtvarný kritik, redaktor, kurátor a překladatel. V letech 1948–1953 vystudoval výtvarnou výchovu a francouzštinu na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy a obhájil zde rigorózní práci . Po ukončení studia byl zaměstnán jako středoškolský profesor v Soběslavi. V letech 1955–1970 byl redaktorem časopisu Výtvarná práce . Roku 1956 byl na tříměsíčním pobytu ve Francii. Roku 1957 organizoval spolu s Miroslavem Lamačem a J.M. Tomešem přelomovou výstavu Zakladatelé moderního českého umění v Domě umění města Brna, kde byla poprvé od komunistického převratu představena česká předválečná avantgarda. V témže roce vyšel jeho článek Umění nezobrazující a neobjektivní, jeho počátky a vývoj v časopisu Výtvarné umění, kde představil abstraktní umění Kandinského, Duchampa, Hartunga, G. Mathieu, Mondriana, Miróa, Wolse, Pollocka, Dubuffeta, P. Soulage, italských futuristů, ad. Tento článek zásadně ovlivnil mnoho českých umělců a stál u vzniku domácího abstraktního umění. Padrta ovládal francouzštinu, němčinu, italštinu a ruštinu, znal se osobně s významnými zahraničními umělci i kunsthistoriky a díky práci v redakci Výtvarné práce, kam přicházely odborné časopisy ze zahraničí, patřil k nejlépe informovaným českým výtvarným teoretikům. Podle Jiřího Šetlíka, který vedl redakci Výtvarné práce od roku 1964, si Padrta vydobyl úctu mimo jiné svou schopností analyzovat na základě pramenů teoretická východiska avantgardního umění. Roku 1964 byl spoluzakladatelem a teoretikem skupiny Křižovatka a svou rozsáhlou teoretickou a publikační činností se podílel na uvedení konstruktivních tendencí do Československa. Podílel se na významných výstavních projektech věnovaných lettrismu a abstrakci (Nov...

Jean Piaget

Jean Piaget byl švýcarský filozof, přírodní vědec a vývojový psycholog, který se proslavil studiem dětského myšlení a teorií kognitivního vývoje či genetické epistemologie. Soustavným empirickým zkoumáním se pokusil vysvětlit, jak se v dětství vytvářejí základní struktury a předpoklady poznávání, které Immanuel Kant pokládal za apriorní. Byl druhým nejcitovanějším psychologem 20. století. Významně se přičinil o reformy školního vzdělávání a jak říká Ernst von Glasersfeld, byl také "velkým průkopníkem konstruktivistické teorie znalostí". Piaget se narodil v Neuchâtelu ve francouzskojazyčné části Švýcarska. Jeho otec, Arthur Piaget, byl profesorem středověké literatury na Neuchâtelské universitě. Piaget byl nadprůměrně nadané dítě se zájmem o biologii a přírodu, zvlášť ho zajímali měkkýši a ještě před ukončením střední školy publikoval několik prací. Svou dlouhou kariéru vědeckého výzkumu začal vlastně již v jedenácti letech publikací krátké práce o albínském vrabci. V průběhu svého života napsal Piaget více než šedesát knih a několik set článků. Doktorát v oboru zoologie obdržel na Neuchâtelské universitě, na universitách v Curychu a v Paříži studoval dětskou psychologii a pedagogiku. Během této doby publikoval dvě filozofické práce, které vyjadřují směr jeho tehdejšího myšlení, které však později zavrhl jako nezralé. Jeho zájem o psychoanalýzu jako psychologický přístup, který se právě tehdy bouřlivě rozvíjel, také spadá do tohoto období. Roku 1919 se přestěhoval ze Švýcarska do Paříže, kde učil na chlapecké škole Grange-aux-Belles vedené Alfredem Binetem, tvůrcem tzv. Binetova testu inteligence. Při známkování několika takových inteligenčních testů si všiml, že malé děti opakovaně chybovaly v určitých otázkách. Piageta tolik nezajímal samotný fakt, že děti chybovaly, ale že stále dělaly stejný druh chyb, který starší děti a dospělí nedělali. To ho vedlo k myšlence, že v poznáv...

Jaroslav Průcha

Autor publikací z oboru alternativní medicíny.

Jaroslav Pavelka

Jaroslav Pavelka je český hokejový brankář, a bývalý mládežnický reprezentant. Svoji hokejovou kariéru začal v Tamboru Dvůr Králové nad Labem. V průběhu mládeže zamířil do týmu HC VČE Hradec Králové, kde v sezoně 2010/11 ve věku 17 let poprvé chytal za A-mužstvo tehdy působící v první lize a zároveň formou střídavých startů pomáhal klubu TJ SC Kolín ze třetí nejvyšší soutěže. V roce 2011 odešel do zámoří a nastupoval v juniorské OHL za kanadské týmy Niagara IceDogs, se kterým vybojoval v ročníku 2011/12 ligové stříbro, a Windsor Spitfires. V červenci 2013 zamířil na zkoušku zpět do Hradce Králové, kde uspěl a po podpisu smlouvy doplnil v extraligovém mužstvu tehdejší brankářskou dvojici Ondřej Kacetl - Pavel Kantor. Krátce po svém příchodu si s klubem zahrál na turnaji European Trophy 2013 v severní divizi, kde Hradec skončil v konfrontaci s týmy Luleå HF , EC Red Bull Salzburg , HC Škoda Plzeň, HC Kometa Brno, Kärpät Oulu , Hamburg Freezers a Eisbären Berlín na osmém nepostupovém místě. V Hradci vykonával převážně pozici třetího brankáře a kvůli většímu hernímu vytížení nastupoval za Stadion Vrchlabí či Stadion Litoměřice. Svůj první zápas za Hradec Králové v nejvyšší soutěži odchytal v říjnu 2014 proti mužstvu HC Oceláři Třinec. 9. března 2015 královéhradecké vedení využilo předkupní právo a prodloužilo s Pavelkou kontrakt. V ročníku 2016/17 se částečně podílel na historickému úspěchu Hradce, se kterým získal v lize bronzovou medaili. Jaroslav Pavelka je bývalý mládežnický reprezentant České republiky, nastupoval postupně za výběry do 16, 17, 18 a 20 let. S reprezentací U18 se představil v roce 2011 na Mistrovství světa do 18 let v Německu.

Jarmila Pospíšilová

Vystudovala práva a od roku 1993 pracuje jako advokátka. K literatuře ji to táhne celý život, je pro ni zdrojem nových vědomostí, ale i rozptýlení. Její oblíbenou četbou jsou detektivky, věnuje se jim i jako autorka. Je přesvědčená, že tento žánr má velký potenciál, dobrý detektivní román může být současně i kvalitním literárním dílem. Kromě několika knih s touto tematikou napsala i společenský román a v současné době pracuje na dalším. Psaní je pro ni nejen záliba, ale poskytuje jí i určitou protiváhu k náročné profesi. Náměty čerpá výlučně ve své vlastní fantazii, jakékoli popisování skutečných událostí by ji nejspíš neuspokojovalo. Díky své práci poznala mnoho lidských příběhů a osudů, a to jí umožňuje vytvářet zápletky svých knih a nechávat jednat vymyšlené postavy tak, aby působily věrohodně a čtenář z nich měl autentický dojem. Jarmila Pospíšilová žije v malé vesnici na rozhraní Hané a Drahanské vrchoviny a kromě literatury ráda zahradničí, houbaří a chodí se psem na dlouhé procházky do přírody. Její detektivky jsou vesměs zasazeny na venkov a kloubí se v nich znalost tohoto prostředí s problémy současného života. Ve společenských románech klade spíše důraz na mezilidské vztahy.

Jana Příhonská

RNDr., Ph.D., matematička, práce z oboru.

Jan Pohribný

Jan Pohribný je český fotograf, umělec a pedagog. Věnuje se zejména inscenované krajinářské fotografii a land-artu. Jeho tvorba je charkteristická užitím instalací, barev a světelné malby, kterou autenticky „zviditelňuje“ energie zvolených přírodních lokalit, posvátných míst a bytostí, které jsou součástí „ztraceného ráje“, jehož je autor věčným hledačem. Je držitelem titulu MQEP . K fotografii se dostal v roce 1969 „náhodou“, když nalezl svůj první fotoaparát v bazilice svatého Marka v Benátkách, v počáteční tvorbě byl však ovlivněn rodiči . Vzdělání absolvoval na Střední průmyslové škole grafické v Praze a pak na Filmové a televizní fakultě AMU v Praze . Po jejím dokončení odjel na půlroční stáž na Taideteollinen korkeakoulu v Helsinkách . Od roku 1986 pracuje jako samostatný fotograf-výtvarník. Vedle své volné tvorby se věnuje převážně reklamní a ilustrační výtvarné fotografii, příležitostně i grafickému designu. Spolupracuje s řadou předních agentur, firem, vydavatelství a časopisů i s některými výraznými umělci doma a v zahraničí. Od roku 1990 je členem a od roku 2017 prezidentem Asociace profesionálních fotografů . APF zastupuje od roku 2018 ve správní radě Evropské federace profesionálních fotografů a je členem vedení Světového fotografického poháru . Od roku 1990 je členem Pražského domu fotografie , kde v letech 1992–1997 byl lektorem a hlavním koordinátorem Letních dílen PHP a od roku 2003 je členem jeho správní rady. Od roku 1995 je zakládajícím členem a do roku 2016 i prezidentem Spolku pro obnovu únětické kultury. Od roku 1998 – 2013 byl pedagogem na Institutu tvůrčí fotografie při Slezské univerzitě v Opavě. Od roku 2011–15 byl externím pedagogem na VOŠ Michael. Od r. 2020 přednáší na Vysoké škole kreativní komunikace. Od r. 1990 působí jako lektor workshopů doma i v zahraničí, ...

Jan Petrus

Narozen 18.12.1890 ve Vsetíně, zemřel 14.1.1968 v Praze. PhDr., pedagog, beletrista, autor knih pro děti a mládež, příspěvky do četných literárních a denních časopisů.

Jan Pečírka

Narozen 17. 4. 1926 v Praze, zemřel 18. 1. 1993. PhDr., CSc., docent věd o antickém starověku. Práce v oboru.

Ivo Pospíšil

Narozen 14. 5. 1952 v Budišově u Třebíče. Prof., PhDr., DrSc. slavista, rusista, slovakista, literární kritik, publicista, překladatel, editor.

Ilona Plevová

Narozena 1. 2. 1972 v Havířově. PhDr., PhD., ošetřovatelka a vysokoškolská pedagožka, práce z ekonomiky a managementu ve zdravotnictví a z ošetřovatelské péče.

Hana Prašková

Narozena 1956. MUDr., psychiatrička a psychoterapeutka, práce z oboru.

Gustav Pallas

Autor se narodil v Hořovicích. Po studiích na UK se věnoval historii české literatury a byl znalec severské literatury a jejich autorů. Mimo vlastní knihy byl i překladatel zejména autorů severských

Giovanni Papini

Taliansky spisovateľ, esejista, kritik literatúry, novelista a básnik.

Gilles Perrault

Vystudoval Collège Stanislas de Paris a Institut d\‚études politiques. Právník, novinář a spisovatel. Právní praxi vykonával pouze pět let, později se vrhnul na politické reportáže. Jeho román Le Secret du Jour J získal cenu od Comité d\‘action de la Résistance a byl mezinárodním bestsellerem. Kniha L\'Orchestre Rouge byla ještě úspěšnější. Několik jeho románů bylo zfilmováno.

Giacomo Puccini

Giacomo Puccini byl italský skladatel proslulý svými operami, které patří k nejčastěji uváděným v běžném repertoáru. Puccini se narodil 22. prosince 1858 v italské Lucce v rodině s dlouhou hudební historií a byl předurčen k tomu, aby v této tradici pokračoval. Studoval na milánské konzervatoři u Amilcare Ponchielliho a Antonia Bazziniho. Pucciniho kariéra se vyznačovala schopností spojit moderní prvky s tradiční italskou operou.

Cyril Podolský

Narozen 10. 7. 1974 ve Frýdlantě v Čechách. Spisovatel, scenárista, režisér, animátor, též herec.

Charles-Louis Philippe

Charles-Louis Philippe byl francouzský spisovatel. Pocházel z chudé rodiny, jeho otec byl výrobcem dřeváků. Po maturitě odešel do Paříže, kde nebyl přijat na vysokou školu ani do armády, nakonec se uchytil jako státní úředník. Roku 1897 vydal svoji první knihu Čtyři příběhy o ubohé lásce. Jeho prózy jsou ovlivněny naturalismem, odehrávají se v prostředí pařížských chudých vrstev. Nejznámějším Philippeovým dílem je román z prostředí pouliční prostituce Bubu z Montparnassu, který byl přeložen do řady jazyků a v roce 1971 ho zfilmoval Mauro Bolognini. Patřil do okruhu časopisů La Revue blanche a Nouvelle Revue Française, přátelil se s Andrém Gidem, Paulem Claudelem nebo Octavem Mirbeauem, který Philippea neúspěšně navrhl na Goncourtovu cenu. Zemřel na břišní tyfus ve věku 35 let. Philippeovo dílo mělo v českém prostředí značný ohlas: Vítězslav Nezval o něm napsal svoji dizertační práci, Emil František Burian složil operu Bubu z Montparnassu. František Xaver Šalda napsal ve svém nekrologu: „Philippe byl básník světa vyděděnců a ubožáků, básník prostý vší sentimentality, velmi autentický, a proto ve svých chvílích i veliký a monumentální.“ Jan Keller věnoval Philippeovi jeden z esejů ve své knize Odsouzeni k modernitě. Rozsáhlou studii o něm napsal také György Lukács, autorem předmluvy k anglickému vydání Bubu z Montparnassu byl Thomas Stearns Eliot. Od roku 1935 se jeho odkazu věnuje literární společnost L'Association internationale des Amis de Charles-Louis Philippe.

Boris Andrejevič Pil'njak

Ruský spisovatel.

Blaise Pascal

Blaise Pascal byl francouzský matematik, fyzik, spisovatel, teolog a náboženský filosof. Pocházel ze zámožné a vzdělané rodiny. Matka brzy zemřela a otec, který se roku 1631 přestěhoval s dětmi do Paříže, mu poskytl vynikající humanitní vzdělání; ač sám byl dobrým matematikem, před chlapcem vědu zatajil. Musel však kapitulovat, když zjistil, že asi desetiletý Blaise už si sám odvodil několik vět Eukleidovy geometrie. Roku 1638 se jeho otec – správce královských daní – dostal do konfliktu s kardinálem Richelieu kvůli novým daním a odstěhoval se do Rouenu; pro něho Blaise zkonstruoval svůj počítací stroj. V 16 letech napsal Pojednání o kuželosečkách, které ocenila Pařížská královská akademie a Descartes je pokládal za práci jeho otce. V roce 1647 vydal pojednání o tlaku vzduchu a o vakuu, založené na přesných srovnávacích měřeních s Torricelliho trubicí na hoře Puy-de-Dome. Po otcově smrti vedl v Paříži nákladný život s velkým dvorem a rozešel se se svou sestrou Jacqueline, která vstoupila do přísného kláštera Port-Royal. Od mládí měl chatrné zdraví, trpěl různými bolestmi a roku 1647 na čas ochrnul. Roku 1654 se při jedné vyjížďce málem zabil, když se na mostě v Neuilly-sur-Seine splašili koně a jeho kočár zůstal viset na zábradlí; Pascal se zachránil, ale upadl na dva týdny do bezvědomí. Když koncem listopadu 1654 přišel k sobě, měl mystické vidění, z něhož si zapsal: „Oheň. Bůh Abrahamův, Izákův a Jákobův, ne Bůh filosofů a učenců…“ a věnoval se pak už jen filosofii a náboženství. Klášter v Port-Royal, kde pobývala i jeho sestra a kam se po svém zážitku uchýlil, byl střediskem jansenismu, morálně přísného katolictví, a právě hledal obhájce ve sporu s pařížskou Sorbonnou a s jezuity. Tohoto úkolu se ujal Pascal a začal psát velmi ostré kritiky na uvolněnou morální teorii, „kazuistiku“, která hledala různé omluvy pro mravně pochybná jednání a kterou šířili zejména jezuité. Tyto listy vycházely ...

Andrej Platonovič Platonov

Ruský prozaik a dramatik.

Andrea Pavlíčková

Mgr., učitelka základní školy.

Adolf Plachý

Autor česko-německých slovníků a učebnic němčiny pro střední školy.