Všichni Autoři a témata

Jan Lakosil (15)

Ing. Jan Lakosil je absolvent Fakulty stavební ČVUT v Praze, nyní pracuje jako projektant pozemních staveb u soukromé firmy v Praze. Člen KHV Brno od roku 1998, spoluzakladatel internetových stránek www.ropiky.net. Dlouhodobě se věnuje terénnímu průzkumu předválečného i poválečného opevnění a spolu s kolegy z KHV Brno se podílel na dokumentaci více než 7000 objektů lehkého opevnění. Spoluautor řady publikací s tématem čs. opevnění, kniha Utajená obrana železné opony byla oceněna v roce 2008 výroční cenou Mladé fronty v kategorii naučná literatura. Spolupodílel se i na řadě článků o opevnění publikovaných v domácích i zahraničních časopisech. Sběratel dobových fotografií objektů lehkého opevnění.

Jan Jelínek (20)

Univ. prof. RNDr. Jan Jelínek, DrSc. byl český antropolog. Universitní studia ukončil r. 1949 doktorátem přírodních věd v oboru fysické anthropologie a srovnávací anatomie. V následujících čyřech letech pokračoval ve studiu archeologie a ethnologie a v dvouletém studiu lidské anatomie se záměrem studovat fossilní a současné přírodní populkace lovců a sběračů, jejich fysický a kulturní charakter. Počínaje r. 1949 byl zaměstnán v Moravském muzeu Brno nejprve jako vědecký pracovník v oboru anthropologie, od r. 1951 jako vedoucí oddělení paleolitu. R 1952 navrhl založení nového Ústavu Anthropos v rámci Moravského muzea s programem komplexního studia původu a vývoje člověka. V následujících letech organizoval stavbu odpovídajících nových budov. V r. 1959 byl jmenován ředitelem Moravského muzea s jeho 15 odděleními, z nichž jedno byl i nový ústav Anthropos. V r. 1959 založil serii monografií "Anthropos" a r. 1962 mezinárodní časopis "Anthropologie" vycházející 3x ročně. Byl jeho editorem následujících 34 let. Aby podpořil odbornost muzejní práce založil r. 1962 na brněnské Universitě první evropskou katedru muzeologie. Od r. 1962 spolupracoval s Mezinárodní radou muzeí ICOM přiUnescu v Paříži a r 1971 byl zvolen prezidentem této celosvětové organizace. V letech 1972-1990 byl předsedou organizace čs. anthropologů a v letech 1981-1983 byl prezidentem Evropské anthropologické Associace. Pokud se týče vědecké práce, většina jeho publikací se zabývá palaeoanthropologií a lidským vývojem. Publikoval více než 250 původních vědeckých prací a pět knižních prací: Anthropologie der Bronzezeit in Maehren , Anthropologie der jungeren Steinzeit in Maehren , Obrazový atlas pravěkého člověka, The great Art of the Early Australians , Societes des Chasseurs a poslední svazek nyní připravený do tisku: The prehistoric Rock Art of the Libyan Sahara je výsled...

Jan Hajšman (14)

Jan Hajšman byl český publicista a novinář. Narodil se roku 1882 v Netunicích u Plzně. Po odchodu T. G. Masaryka do zahraničí se stal v roce 1915 členem jeho odbojové organizace "maffie". Působil jako publicista a novinář, jádrem jeho tvorby byly především politické, životopisné a cestopisné knihy. Studium techniky nedokončil, působil jako ministerský úředník, novinář a autor cestopisů. Během druhé světové války strávil 6 let v koncentračním táboře, což výrazně ovlivnilo jeho tvorbu.

Jáchym Topol (20)

Jáchym Topol je český básník, prozaik, hudebník a žurnalista, jenž se stal v říjnu roku 2017 za román Citlivý člověk laureátem Státní ceny za literaturu. Jáchym Topol se narodil 4. srpna 1962 v Praze jako syn básníka a dramatika Josefa Topola a Jiřiny Topolové, dcery spisovatele Karla Schulze. V roce 1981 složil maturitu. V letech 1981–1984 studoval na střední škole sociálně právní, kterou předčasně opustil. V jeho klubovém bytě v Radlicích tehdy proběhlo pásmo literárně-dramatických pořadů. Do roku 1986 pracoval jako skladník, topič, nosič uhlí, poté do roku 1990 pobíral invalidní důchod. Od roku 1991 je spisovatelem z povolání, od roku 1996 byl posluchačem oboru etnologie na Filozofické fakultě UK, studium nedokončil. Přibližně od roku 1980 působil jako zpěvák a textař skupiny Psí vojáci , později skupiny Národní třída, jeho básně zhudebnila i Monika Načeva. Je představitelem undergroundu. Do roku 1993 byl šéfredaktorem časopisu Revolver Revue. Byl členem redakce týdeníku Respekt od jeho založení v roce 1990 do roku 2007. V letech 2009–2011 působil v redakci deníku Lidové noviny, nyní pracuje jako dramaturg Knihovny Václava Havla. V září 2010 se stal laureátem Ceny Jaroslava Seiferta. V září 2015, na závěr Vilenického mezinárodního literárního festivalu, byl oceněn Vilenickou cenou, kterou mu udělil Slovinský svaz spisovatelů za mimořádnou literární činnost ve střední Evropě. Je monarchista, na jaře 1988 se stal prvním aktivistou monarchistické opoziční iniciativy České děti a prvním signatářem monarchistického manifestu Návrat krále hned po jeho autorovi Petru Placákovi. V roce 1999 se stal jedním ze signatářů monarchistického prohlášení Na prahu nového milénia a účastní se akcí za monarchii, pořádaných studentským spolkem Babylon. Během první poloviny 90. let opustil básnickou tvorbu a věnuje se doposud výhradně próze....

Ivo Odehnal (19)

Ivo Odehnal je český spisovatel a básník. Od roku 1957 žije v Brně. Je autorem 20 sbírek veršů, příležitostných televizních scénářů, jako učitel filozofie zpracoval učebnici Úvod do filozofie člověka. Věnuje se také poezii pro děti. V roce 2009 vyšla v brněnském nakladatelství Doplněk jeho sbírka veršů Brněnská pasáž, která je věnována městu Brnu, v němž autor prožil přes padesát let života. Koncem roku 2013 vydalo nakladatelství SURSUM skladbu Šaman z kančích hor pouští žílou motýlům paměti, která je autorovou existenciální sebereflexí a jistým završením výpovědí o básníkově rodném Valašsku. Pochází z rodiny soudního úředníka. Studoval reálné gymnázium ve Valašských Kloboukách ; na Agronomické fakultě VŠZL v Brně absolvoval dva semestry . Několik měsíců pracoval jako inspektor státních příjmů finančního odboru ONV. Po prezenční vojenské službě se přihlásil na FF UJEP v Brně, studia filozofie a dějepisu ukončil 1962 diplomovou prací Kritika voluntarismu a marxistické pojetí vůle. V letech 1962–69 byl odborným asistentem na katedře filozofie Vysokého učení technického v Brně, , titul PhDr. obhájil roku 1968 prací Pojem vůle jako výraz aktivního vztahu člověka ke světu; složil též zkoušky z tzv. kandidátského minima. Po zrušení katedry filozofie VUT a následné výpovědi působil krátce jako vědecký pracovník při rektorátu téže školy. 1970–79 učil na Učňovské škole oděvní v Brně ; v období 1974–1977 absolvoval tři ročníky rozšiřovacího studia češtiny; 1979–89 byl ředitelem nakladatelství Blok; na funkci rezignoval, nadále ale působil jako nakladatelský redaktor. Po 1989 učil externě filozofii na Vysoké škole zemědělské v Brně a na Ústavu společenských věd VUT, kde zpracoval učební text Úvod do filozofie člověka (vyd. Akad. Nakl. CERM, Brno 200...

Ivan Šafhauser (11)

Český spisovatel krimi. První publikace vydal v autorské dvojici s Antonínem Jirotkou. Ta vznikla v redakci časopisu Signál, kde oba po mnoho let pracovali na společných reportážích především z oblasti kriminality. Tehdy také začali psát svou první detektivní novelu Stopa vede k moři, která vyšla v edici Magnet v roce 1982. Později zmíněnou redakci opustili a Antonín Jirotka se rozhodl pro svobodné povolání spisovatele, kdežto Ivan Šafhauser zůstal věrný novinářské práci.

Ivan Muchka (10)

Narozen 21.5.1946 v Praze. Historik umění a architektury, památkář, fotograf, historik informačních technologií, autor publikací z oboru historie architektury a uměleckých památek.

Ivan Kříž (15)

Ivan Kříž byl český prozaik, novinář a scenárista. Pocházel z rodiny stolaře, který byl během druhé světové války popraven za odbojovou činnost. Do základní školy chodil Ivan Kříž ve svém rodišti, v Brně vystudoval reálné gymnázium , zároveň jako mimořádný posluchač navštěvoval brněnskou konzervatoř. Po druhé světové válce vystudoval právnickou fakultu Masarykovy univerzity . Současně s vysokoškolským studiem byl členem kulturní redakce brněnské Rovnosti. Zde publikoval své první povídky a kulturní recenze. Po roce 1948 působil v různých funkcích Svazu československých spisovatelů, v roce 1954 se stal členem redakční rady časopisu Host do domu, kterým byl až do jeho zrušení v roku 1970. V letech 1968–1969 byl poslancem České národní rady a předsedou jejího kulturního výboru. V sedmdesátých letech 20. století nesměl publikovat, od roku 1973 pracoval jako vychovatel mládeže v několika výchovných ústavech . Zde získané zkušenosti použil v románech Nebezpečné znalosti a Na útěku. V dalším desetiletí patřil k „trpěným“ spisovatelům. Na jaře 1990 byl zvolen předsedou Obce moravskoslezských spisovatelů, byl jím však jen krátce v souvislosti se svou novou funkcí ředitele brněnského studia Československého rozhlasu . Měl výrazný umělecký vliv na Stanislava Mošu, který oceňoval, že Ivan Kříž ho přivedl k pohledu na svět, v němž je třeba vše nejprve zanalyzovat a teprve poté si utvářet svůj vlastní názor. V 50. a 60. letech 20. století často scenáristicky spolupracoval s režisérem Ladislavem Helgem. Je autorem scénářů k jeho filmům Škola otců , Velká samota , První den mého syna a Stud . Jeho román Pravda o zkáze Sodomy byl uveden v dramatizaci brněnským Divadlem bratří Mrštíků v roce 1989. V České ...

Ivan Horký (15)

Narozen 1946. Architekt, urbanista.

Herma Svozilová-Johnová (18)

Herma Svozilová-Johnová byla česká spisovatelka a básnířka, orientovaná zejména na tematiku společenských a citových vztahů; autorka próz pro mládež. Narodila se na samém začátku 1. světové války do známé prostějovské rodiny. Otec Cyril Svozil byl prostějovský advokát, poslanec a sběratel výtvarného umění. Josef Svozil , její děd, se proslavil jakožto průkopník v oboru chmelařství a pivovarnictví na Litovelsku. Byl rovněž vydavatelem olomouckých Selských listů a litovelské Selské stráže. Její osobnost formovalo kultivované rodinné prostředí paralelně se vzděláním, kterého se jí dostalo. Nejprve v letech 1926 až 1928 studovala na klasickém gymnáziu v Prostějově a poté mezi lety 1928 a 1930 na lyceu Saint-Germain-en-Laye ve Francii. Maturovala v roce 1934 na francouzském reálném gymnáziu v Praze. V letech 1935 a 1937 absolvovala pobyt na univerzitě v Oxfordu. Během svého života vystřídala mnohá občanská povolání. Pracovala například na státních statcích na zámku Kačina u Kutné Hory či v Žacléři nebo v zelinářství v Praze-Jinonicích. V letech 1958 až 1960 působila v zahraničním oddělení Ústředního domu lidové tvořivosti a mezi lety 1966 a 1970 v zahraničním oddělení Svazu československých spisovatelů. Do literatury vstoupila již v roce 1929, kdy začala publikovat drobné články v regionálním tisku. Po druhé světové válce tiskl časopis Vlasta její verše zaměřené na budovatelské tovární prostředí. V prvních novelách a románech věnovala pozornost životu na rodném Prostějovsku a zajímavě popsala nerovný vztah muže a ženy. Do tohoto období náležejí zejména díla S okupační tematikou úspěšně pracovala v díle Vysoké napětí z roku 1948. Traumata padesátých let vylíčila v knize Justina je svědek . K válečné atmosféře se vrátila v knize Odskok z Oxfordu , zasazené do moravské vesnice v předvečer 2. světové války. V Mořském dně se pokusila o beletristickou reflexi československé...

Henry Denker (17)

Henry Denker se narodil 25. listopadu 1912 v New Yorku, stát New York, USA. Americký spisovatel, scénárista, filmový producent, rozhlasový a divadelní dramatik. Autor několika desítek románů a divadelních her, začal publikovat již v polovině 50. let. Zaměřuje se především na žánr „mystery“ .Ve všech svých dílech se autor zaobírá etikou, ať už lékařskou či právnickou, a vždy jde o silný příběh člověka, kterého souběh okolností dožene až před osudovou volbu či nutnost prokázat správnost svého úsudku a chování, třeba i navzdory všeobecnému mínění. Zemřel 15. května 2012.

Helena Sobková (9)

Helena Sobková je česká spisovatelka a pedagožka, známá především svými studiemi o životě Boženy Němcové. Narodila se v Dobřanech, dětství prožila ve Zbůchu. Maturovala na gymnáziu v Plzni a vystudovala Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy, obor český jazyk, literatura a dějepis). Od roku 1953 žije v Praze, provdána byla za Vladimíra Sobka , učitele na gymnáziu ve Vršovicích. V letech 1963–2014 často pobývala na chalupě v Jizerských horách, prostředí ji inspirovalo k napsání knihy Pohádka o protržené přehradě. Významnou část svého díla věnovala Helena Sobková výsledkům svého bádání o životě Boženy Němcové a širších souvislostech. Prostudovala mj. českoskalické i vídeňské matriky a zejména došla k závěru, že se Božena Němcová narodila dříve, než bylo dosud udáváno, a že možnými rodiči mohli být Dorothea von Biron a Karel Jan Clam-Martinic. Jiní badatelé, jako Jaroslav Šůla , teorii o šlechtickém původu Boženy Němcové odmítají. Odbornými či vzpomínkovými texty přispívá Helena Sobková do periodického tisku, např.:

Heinz-Peter Röhr (16)

Heinz-Peter Röhr se 25 let zabývá psychoterapií závislostí na odborné klinice v německém Fredeburgu. Původně vystudoval sociální práci a pedagogiku. Je autorem mnoha knih. V nakladatelství Portál vyšly jeho tituly Narcismus – vnitřní žalář, Hraniční porucha osobnosti, Hysterie – strach z odmítnutí, Závislé vztahy.

H. C McNeile (10)

Herman Cyril McNeile, MC, běžně známý jako Cyril McNeile a publikující pod jménem H. C. McNeile nebo pseudonymem Sapper, byl britský voják a autor. Čerpal ze svých zkušeností v zákopech během první světové války a začal psát povídky a publikovat je v Daily Mail.

Gustav Pfleger Moravský (22)

Gustav Pfleger Moravský byl prozaik, básník a dramatik moravského původu. Narodil se 27. července 1833 v Karasíně u Bystřice nad Pernštejnem. Jeho otec Matyáš Pfleger tu sloužil jako hraběcí nadlesní. V Karasíně začal chodit do školy. Dětství trávil na různých místech Moravy, v Bystřici nad Perštýnem, Kojetíně a ve dvoře „Na Skalách“ u Lhoty. Navštěvoval školu ve Vitochově, Bystřici, Rozsochách i ve Lhotě. Otec mu však záhy zemřel a matka Johanna Pflegerová odešla s celou rodinou do Prahy. V Praze Gustav chodil zprvu do německé školy u karmelitánů na Malé Straně; z počátku měl pro neznalost němčiny studijní problémy a musel opakovat jednu třídu. Od roku 1845 navštěvoval německé malostranské gymnázium v dnešní Hellichově ulici, kde svou němčinu zdokonalil tak, že se v ní vyjadřoval lépe než v češtině. Na jeho národnostní uvědomění zapůsobil revoluční rok 1848. Roku 1851 přešel na české Akademické gymnázium, která sídlilo ve Štěpánské ulici. Zde působil jako profesor Václav Kliment Klicpera a Gustavovým spolužákem byli Jan Neruda a Ferdinand Schulz. Gustav Pfleger v té době zanechal básnických pokusů v němčině a přešel na češtinu. Plicní choroba ho přinutila studium v roce 1852 přerušit a později ukončit; vzdělával se sám, především četbou v šesti cizích jazycích. Roku 1854 začal pracovat v České spořitelně jako úředník. Poklidný život úředníka jej však neuspokojoval, a tak v roce 1856 podnikl cestu do severního Německa, navštívil Drážďany, Berlín a Hamburk, a roku 1858 ještě Pruské Slezsko a Sasko. Po nějakou dobu pracoval jako dramaturg a později se stal se novinářem. Zabýval se též překládáním poezie z francouzštiny a v roce 1853 mu v časopisu Krasořečník vyšel překlad básně Victora Huga. V 50. letech 19. stol. byly potlačovány všechny projevy české kultury i veřejného života. Pfleger v té době, roku 1857, zveřejnil svoji sbírku prvních veršů Dumky v jediném českém beletr...

Gregg Andrew Hurwitz (20)

Americký spisovatel, filmový scenárista, producent a autor komiksů. Též lektor tvůrčího psaní.

Geoffrey Chaucer (13)

Geoffrey Chaucer byl největší básník anglického středověku. Jeho nejznámějším dílem jsou Canterburské povídky. Významně se podílel na správě věcí veřejných Anglického království jako dvořan, diplomat a státní úředník. Geoffrey Chaucer byl synem zámožného ipswichského obchodníka s vínem Johna a Agnes de Copton, ale zřejmě trávil větší část svého dětství v Londýně. V letech 1354–1357 byl pážetem hraběnky Alžběty z Ulsteru. Už v té době se pokoušel o první lyrické skladby a popěvky. Roku 1359 se účastnil v oddíle hraběnčina manžela tažení do Francie v rámci stoleté války. Začátkem roku 1360 byl zajat a vykoupen králem. Až do roku 1367 toho o jeho životě moc nevíme. Z nepřímých svědectví je pravděpodobné, že se věnoval studiu. Od tohoto období byl váženým vládním úředníkem, často byl vysílán do ciziny na tajná diplomatická jednání, díky čemuž se naučil francouzsky a italsky. Na cestách se pravděpodobně seznámil i se svou ženou Filipinou, dcerou heroldského krále v Guyenne sira Gilese Roelta. Jejich manželství trvalo dvacet let, narodily se jim nejméně dvě děti. Filipina zemřela na podzim roku 1387. V roce 1374 byl Geoffrey Chaucer jmenován velitelem celníků v londýnském přístavu. To mu umožnilo pořídit si vlastní statek v hrabství Kent, kam se přestěhoval v září 1386 poté, co nakrátko upadl v nemilost . Byl zvolen smírčím soudcem, poslancem do parlamentu a věnoval se literární tvorbě. Na svém svém největším díle, Canterburských povídkách, začal pracovat v roce 1385. V roce 1389 se stal úředníkem zodpovědným za veškeré práce prováděné na palácích a ostatních královských nemovitostech. Během výkonu funkce byl na cestách několikrát přepaden a oloupen. O dva roky později Chaucer na toto místo rezignoval a přijal méně náročné místo vedoucího správce královského majetku v Somersetu. Zůstal v přízni královské rodiny i po státním převratu v roce 1399, kdy se do čela dostal nový král Jindřich IV. Pobíral ...

Frederick Marryat (15)

Frederick Marryat byl anglický spisovatel dobrodružných příběhů s námořní tematikou. Je považován za zakladatele anglického námořního románu a jeho žánrové varianty, románu pirátského. Narodil se roku 1792 v Londýně jako syn člena parlamentu, ale již jako chlapec se chtěl stát námořníkem a údajně prý kvůli tomu třikrát utekl z domova. Skutečností ale je, že již roku 1806 ve svých čtrnácti letech vstoupil do Královského námořnictva, kde sloužil do roku 1830. Bojoval v napoleonských válkách a roku 1812 byl povýšen na poručíka. Poté se v letech 1812–1814 zúčastnil britsko-americké války. Roku 1819 se oženil s Catherine Shairpovou, se kterou měl čtyři syny a sedm dcer. V další válce proti Barmě v letech 1824–1826 obdržel vyznamenání a domů se vrátil jako námořní kapitán. Velmi obdivoval skotského spisovatele a básníka Tobiase Smolletta , původně lodního lékaře, proslulého svými pikareskními romány, a pokoušel se podle jeho vzoru literárně zpracovat své bohaté životní zážitky. Jeho první román The Naval Officer zaznamenal slušný úspěch a to jej přivedlo k rozhodnutí vzdát se po dvaceti čtyřech letech slibné námořnické kariéry a zcela se věnovat psaní. V letech 1832-1835 se stal vydavatelem časopisu The Metropolitan Magazine, kde publikoval i své práce. Po dvou letech strávených v Kanadě a ve Spojených státech se vrátil do Londýna a roku 1843 se odstěhoval do Langhamu v anglickém hrabství Norfolk, kde také roku 1847 zemřel. Jeho knihy nebyly určeny přímo mládeži, ale díky pestrému a dobrodružnému ději, humornému způsobu vyprávění a chytrým, čestným a poctivým hrdinům, oplývajícími anglickými ctnostmi jako je odvaha, láska k pravdě a pokora před Bohem, se staly brzy oblíbenou dětskou četbou....

František Götz (17)

František Götz byl český literární historik, kritik, dramatik, dramaturg a programový mluvčí Literární skupiny. Věnoval se také překladu. V roce 1912 maturoval v Bučovicích, absolvoval abiturientský kurs v Brně a pracoval jako učitel. Byl zakládajícím členem brněnské expresionistické Literární skupiny, v letech 1921–1928 spoluredigoval její časopis Host a byl spoluautorem významného manifestu Naše naděje, víra a práce . V roce 1923 jej z Brna povolal Karel Hugo Hilar na místo lektora činohry Národního divadla. V letech 1928–1944 byl dramaturgem ND. Po Hilarově smrti v roce 1935 se stal vedoucí osobností činohry ND. Jako dramaturg uváděl díla českých autorů . Před nástupem Otokara Fischera do funkce šéfa činohry v závěru roku 1935 a od jeho smrti v březnu 1938 byl sice titulárním šéfem činohry ředitel ND Stanislav Lom, ve skutečnosti činohru vedl Götz a to až do nástupu Jana Bora do této funkce v březnu 1939. Na krátké období sezóny 1944/1945 byl z rozhodnutí ministra Emanuela Moravce zbaven funkce dramaturga ND a jmenován ředitelem Divadla na Vinohradech. V roce 1947 se vrátil do Národního divadla, kde byl do roku 1948 šéfem činohry, pak dva roky náměstkem uměleckého ředitele. V letech 1965–1969 pokračoval ve funkci hlavního dramaturga činohry ND. Významná byla i jeho pedagogická činnost. Nejdříve přednášel externě na Filosofické fakultě UK , v roce 1950 byl jmenován profesorem praktické dramaturgie na DAMU, kde byl v období 1952–1954 i vedoucím katedry divadelní vědy a dramaturgie. V období 1949/1950 a opakovaně 1952/1953 zastával funkci děkana DAMU. Od září 1960 až do srpna 1969 přednášel také jako profesor na katedře teorie a dějin divadla Filosofické fakulty UK. Další dva roky zde působil jako profesor – konzultant. Velmi významné bylo jeho kritické působení, a to literárn...

Francesco Petrarca (9)

Francesco Petrarca byl italský spisovatel a básník. Společně se svým vrstevníkem a přítelem Boccacciem je považován za jednoho z prvních autorů renesanční literatury. Bývá označován za největšího humanistu a nejvlivnějšího italského lyrického básníka. Tvořil v latině i v italštině a jeho nejproslulejším dílem je italsky psaný Zpěvník, popisující v 366 básních zejména platonickou lásku k idealizované Lauře. Petrarcova latinská tvorba zahrnuje smyšlený dialog básníka se svatým Augustinem známý jako Mé tajemství, filosofický traktát O lécích proti štěstí a neštěstí nebo polemické spisy proti lékařům či aristotelikům. Svým dílem navazoval jak na Vergilia, Ovidia, Cicerona, Senecu, svatého Augustina a další antické autory, tak na pozdně středověkého Danta Alighieriho. Také Petrarcův život je předmětem zájmu, zejména jeho kontakty s jinými učenci a spisovateli té doby, obsáhlá korespondence, politická a diplomatická činnost a také vztah k přírodě. Sám Petrarca se ke svému životu vracel ve svých básních, vzpomínkových textech a úvahách, a tím vnímání své osoby značně ovlivnil. Vzhledem ke své zálibě v cestování bývá někdy Petrarca označován za prvního turistu. Obzvláštní pozornost je věnována jeho popisu výstupu na Mont Ventoux. Petrarca tuto horu pravděpodobně skutečně zlezl v dubnu 1336. Podle dobových pramenů však byly výlety na vrchol hory v Petrarcově době běžnou záležitostí, a jeho důležitost tedy spočívá spíše ve skutečnosti, že o své cestě a prožitku podal literární zprávu. Čeština připouští skloňování jména jak se zachováním písmena -c- , tak v podobě vytvořené v souladu s výslovnosti, tedy -k- . V titulech knih i v odborné literatuře se lze setkat s oběma variantami. Francesco Petrarca se narodil roku 1304 v toskánském městě Arezzo. Jeho otec, florentský právník Ser Pietro di Parenzo byl z rodného města v...

Fabio Bourbon (10)

Autor turistických průvodců a naučně-populárních publikací o kulturních a uměleckých památkách zejména starověkých civilizací.

Evžen Škňouřil (9)

Ing. Evžen Škňouřil , lodní kapitán, numismatik, autor publikací o lodích a lodní dopravě.

Eva Šašinková (24)

Narozena 2. 11. 1972 v Kyjově. Kontrabasistka a autorka hudebních publikací.

Eva Horáková (12)

Eva Horáková je učitelka s dlouholetou praxí, matka dvou dětí. Vydala několik knížek prvního čtení v edici První čtení, to nic není nakladatelství Portál: Zvířátka, Pohádkový svět a Svět hraček a her.

Erin Watt (18)

Erin Watt je společný pseudonym kanaďanky Elle Kennedy a američanky korejského původu Jen Frederick - přičemž každá z nich píše a publikuje též pod svým vlastním jménem. Viz: https://www.databazeknih.cz/autori/elle-kennedy-87384 Viz: https://www.databazeknih.cz/autori/jen-frederick-129677

Ennio Morricone (19)

Ennio Morricone byl italský skladatel, orchestrátor, dirigent a bývalý trumpetista, který psal hudbu v široké škále hudebních stylů. Morricone se narodil 10. listopadu 1928 v Římě a je považován za jednoho z nejplodnějších a nejvlivnějších filmových skladatelů své doby. Zkomponoval více než 400 hudebních skladeb pro film a televizi a přes 100 klasických děl. Jeho hudba k filmu Hodný, zlý a ošklivý je považována za jeden z nejvlivnějších soundtracků v historii a je ikonická díky použití pískání a výstřelů.

Émilie Beaumont (11)

Francouzská autorka dětských knížek. Od roku 1992 je ředitelkou nakladatelské společnosti Éditions Beaumont, která se zaměřuje na vzdělávací knihy pro nejmenší děti.

Emil Filla (18)

Emil František Josef Filla byl český kubistický malíř, grafik a sochař. Narodil se 4. dubna 1882, do rodiny železničního úředníka Františka Filly a Žofie, roz. Kotoučkové, v Chropyni č. p. 146. Dětství prožil v Brně, kde také absolvoval obchodní školu, a poté pracoval jako úředník pojišťovny. Práce úředníka jej však vůbec nenaplňovala, a proto po několika měsících odešel do Prahy. V letech 1903 - 1906 studoval v Praze na Akademii výtvarných umění monumentální malbu, v ateliéru Vlaho Bukovace. Školu však opustil po třech letech, kvůli konvenčním metodám a náplni výuky, a spolu s několika svými spolužáky se rozhodl hledat novou cestu. V prvním období tvorby jej výrazně ovlivnilo především dílo malíře Edvarda Muncha, který měl v roce 1905 v Praze výstavu. Filla se stal členem skupiny Osma, s níž vystavoval v letech 1907 a 1908. Z této doby pochází jeho expresionistické dílo . V roce 1909 vstoupil do Spolku výtvarných umělců Mánes, jehož byl nepřetržitě členem – s přestávkou působení ve Skupině výtvarných umělců – až do své smrti. V roce 1910 se v jeho tvorbě poprvé začaly objevovat prvky kubismu, nejprve jako kuboexpresionismus , který byl mj. ovlivněn dílem raně barokního malíře El Greca, postupně však vytvářel i díla vysloveně kubistická, silně ovlivněná kubistickými obrazy Pabla Picassa a Georgesa Braqua. V té době maloval především zátiší . Zabýval se však také sochařskou tvorbou , figurální malbou . V zátiší se objevují i prvky koláže , protože do nich vlepuje části novinového textu, etikety atp. Dne 27. března 1912 se v Praze, na Královských Vinohradech, oženil s dcerou profesora filozofie na praž...

Elizabeth George (19)

Susan Elizabeth George, americká autorka detektivních románů, se narodila 26. února 1949 ve Warren v Ohiu. Vystudovala angličtinu na University of California a získala magisterský titul v oboru psychologie a poradenství. Je autorkou dvaceti románů. Podle série jedenácti příběhů, které popisují případy inspektora Lynleyho, byla natočena televizní adaptace pro BBC.

Elaine Mazlish (10)

Americká psycholožka, autorka příruček o komunikaci v rodině.

Drahomíra Červená (9)

Hoci má manželka a spoluautorka Karla Červeného dve maturity. rozhodla sa, že pre zdravie ich dvoch detí zostane doma v domácnosti. S veľkým záujmom vymýšľa a preveruje recepty na zdravé a chutné jedlá.

Dorothy Laudan (12)

Spisovatelka.

Don Sparling (17)

Narodil se v kanadské Ottawě. Na Torontské a Oxfordské univerzitě vystudoval anglický jazyk a literaturu. Do Československa poprvé přicestoval pár týdnů po před 21. srpnem 1968, v březnu 1969 nastoupil jako lektor do brněnské Státní jazykové školy. V letech 1970-1977 vyučoval angličtinu v Praze, poté v letech 1977-2009 působil na Masarykově univerzitě coby učitel na katedře anglistiky, odkud přešel jako zakladatel a ředitel do Centra zahraničních studií. Jako manažer vedl několik let Brno Expat Centre. Obdivuje slovácký folklor .

Desider Galský (14)

Desider Galský byl československý spisovatel a publicista židovského původu pocházející ze Slovenska. Po studiu historie v Praze pracoval v rozhlase a na ministerstvu zahraničních věcí. Od roku 1951 se však musel osm let živit jako dělník v ČKD Praha. V roce 1959 mohl začít pracovat jako nakladatelský redaktor a začal také publikovat. Postupně se také stal význačným činitelem české židovské komunity. Od roku 1979 řídil Věstník Židovských náboženských obcí a Židovskou ročenku a roku 1980 byl zvolen předsedou Rady židovských náboženských obcí v České republice. Zemřel na následky automobilové nehody. Jako spisovatel se zaměřoval na historické náměty a jako publicista řešil především problematiku mezinárodních vztahů. Zemřel roku 1990 v Praze. Pohřben byl na Novém židovském hřbitově na Olšanech.

David Deida (11)

David Deida je považován za jednoho z nejpřevratnějších a nejprovokativnějších duchovních učitelů současnosti. Jeho učení a knihy o radikálně praktické spiritualitě hluboce ovlivnily směr našeho duchovního a sexuálního růstu. Jeho knihy byly přeloženy do více než pětadvaceti jazyků a stávají se doporučenou literaturou na univerzitách, workshopech a mužských i ženských skupinách na celém světě. Jako cenný zdroj pro duchovní transformaci a posvátnou sexualitu ho cituje mnoho dalších autorů, od koučů jako Tony Robbins, přes filosofy jako Ken Wilber až po duchovní mluvčí Marianne Williamson.

Daniel Kovář (21)

Daniel Kovář je jihočeský archivář a spisovatel. Působí jako vedoucí českobudějovické pobočky státního oblastního archivu v Třeboni. Od roku 1998 napsal nebo se podílel na množství článků i knih o Českobudějovicku i o jednotlivých vesnicích

Dana Winklerová (20)

Autorka knížek pro nejmenší čtenáře.

Dan Millman (15)

Dan Millman je americký autor sedmnácti knih z oblasti duševního růstu přeložených do 29 jazyků, z nichž je nejslavnější poloautobiografický román Cesta pokojného bojovníka . Dan Millman zvítězil na Mistrovství světa ve skocích na trampolíně v roce 1964, spolukoučoval tým gymnastů na Univerzitě v Berkeley, pracoval jako instruktor gymnastiky na Stanfordské univerzitě a jako profesor tělovýchovy na Oberlinské vysoké škole. Je často spojován s hnutím za rozvoj lidského potenciálu společně s Anthony Robbinsem. Millmanova první kniha o duševním rozvoji, Cesta pokojného bojovníka, je zčásti autobiografická fikce zasazená do doby, kdy autor studoval na vysoké škole. V roce 2006 byla Cesta pokojného bojovníka zfilmována. Hlavní knihy přeložené do českého jazyka jsou Cesta pokojného bojovníka 1. díl, Návrat pokojného bojovníka 2. díl, Skrytá škola – nejnovější kniha z r. 2017 3.díl, Dvanáct bran na cestě osobnímu růstu, Čísla života, Božské zásahy, Sokrates, Čtyři pilíře smyslu života, Nevšední okamžiky, Tvůj život má cíl, Zákony Ducha. Dan Millman přednášel v Praze 23. října 2018 na „Nejodvážnější konferenci podzimu“.

Dalibor Vácha (17)

Dalibor Vácha je český historik a spisovatel historických a fantasy románů. Vystudoval Pedagogickou fakultu Jihočeské univerzity roku 2012 obhájil disertační práci na Filozofické fakultě téže univerzity. Zabývá se dějinami velkých válek 20. století, problematikou československých legií v Rusku a meziválečnými dějinami Československa. Váchův debut Červenobílá obdržel Literární cenu Knižního klubu.

Collegium Musicum (10)

Collegium Musicum byla slovenská progresivní rocková skupina, kterou koncem 60. let založil Marián Varga, významný klávesista a skladatel. Kapela byla známá svou jedinečnou směsí rocku s vlivy klasické hudby, často se složitými aranžemi a rozsáhlými instrumentálními pasážemi. Během své kariéry se Collegium Musicum stala jednou z předních skupin československé progresivní rockové scény a v sedmdesátých letech získala značnou popularitu.

Chris Carter (22)

Chris Carter je původem Ital, narozený v Brazílii. Vystudoval psychologii a chování zločinců na Michiganské univerzitě. Jako člen týmu soudní psychologie michiganského státního zastupitelství vyslýchal a studoval mnoho zločinců včetně sériových a mnohonásobných vrahů, odsouzených k doživotním trestům. Začátkem 90. let se Carter přestěhoval do Los Angeles, kde strávil deset let jako kytarista v různých glamrockových skupinách. Pak opustil hudební branži a stal se spisovatelem na plný úvazek. Nyní žije v Londýně. Dvojitý kříž je jeho první román. Navštivte jeho internetové stránky www.chriscarterbooks.com.

Charles Darwin (18)

Charles Robert Darwin, FRS byl britský přírodovědec a zakladatel evoluční biologie. Evoluční teorii opíral o přírodní výběr a pohlavní výběr. Byl synem lékaře a vnukem botanika. Vystudoval teologii na University of Cambridge, studia ukončil v roce 1831. Zpočátku se zabýval studiem geologických formací v horách Walesu, načež se roku 1831 vydal na 1742 dnů trvající výzkumnou cestu kolem světa na lodi HMS Beagle . Během této plavby Darwin shromáždil cenný přírodovědecký materiál a uspořádal svou základní koncepci přirozeného vzniku a vývoje druhů evolucí, jejímž hlavním hybatelem měl být dle jeho názoru přírodní výběr. Nejzásadnější byl pro něj v tomto ohledu pětitýdenní pobyt na Galapágách. O autorství teorie evoluce se Darwin dělí s Alfredem R. Wallacem. Charles Darwin se narodil v Mount House, ve Shrewsbury, hrabství Shropshire, v Anglii, dne 12. února 1809 jako pátý ze šesti dětí bohatého lékaře Roberta Darwina a Susannahy Darwin . Byl vnukem hrnčíře a podnikatele Josiaha Wedgwooda a Erasma Darwina, lékaře, vynálezce, básníka a vědce, liberálního whigovce, který formuloval evoluční myšlenky již na konci osmnáctého století v lékařsko-zoologickém pojednání Zoonomie. Erasmus Darwin dokonce přidal do rodinného erbu 3 lastury hřebenatky a latinsky psaný text „E Conhis Omnia“, tedy „Vše pochází z lastur“, což převzal i jeho syn Robert Darwin a přidal si ho do svého ex libris. Oba dědečkové pocházeli z prominentní anglické rodiny Darwinů–Wedgwoodů, která podporovala unitářskou církev. Jeho matka zemřela, když mu bylo pouhých osm let. Již o rok později nastoupil na „internátní“ školu v Shrewsbury. Na podzim...

Čeněk Zíbrt (23)

Čeněk Zíbrt, vlastním jménem Vincenc Jan Zíbrt , byl český kulturní historik, folklorista a etnograf, profesor Karlovy univerzity. Někdy vystupoval pod pseudonymem E. Horský. Vincenc Zíbrt byl český kulturní historik a bibliograf. Studoval na gymnáziu v Písku a později na filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde byl roku 1888 promován na doktora filozofie. Ve studiu pokračoval na univerzitách v Mnichově, Berlíně, Krakově, Lvově, Varšavě a v Petrohradu. Podnikl několik studijních cest do Norimberka, do Paříže, Ženevy a Basileje. Roku 1891 se stal docentem všeobecné kulturní historie na české Filozofické fakultě se specializací na Rakousko-Uhersko a zároveň byl přijat za písaře knihovny Muzea království českého. Roku 1901 byl mu udělen titul mimořádného profesora a začal přednášet o kulturní historii. Psal o „Kulturní historii“ do Ottova slovníku naučného. Zároveň působil v Muzeu království českého a roku 1904 po odchodu knihovníka Adolfa Patery do výslužby byl jmenován na jeho místo. Zíbrt patřil mezi nejplodnější české spisovatele. Literárně činný byl od roku 1884, napřed v časopisech, pak řadou samostatných děl a studií z oboru kulturní historie a folkloru. Věnoval se totiž vedle prací o všeobecné historii hlavně studiu lidu československého a chtěje porozumět jeho minulé historii, přirozeným postupem vydal se na studie o nynější lidové tradici v životě lidovém, kdežto Zikmund Winter obírá se hlavně dějinami měst českých a August Sedláček dějinami šlechty. Tím dán jest rozvrh Zíbrtových prací. Jsou to jednak teoretické úvahy o studiu kulturní historie a rozpravy v oboru hlavně dějin středověkých, jednak jsou to obrazy z kulturních dějin českých, jednak srovnávací studie o českém lidu v celém jeho vývoji až po dnešní dobu. Úřad knihovníka dal Zíbrtovi kromě toho podnět k několika pracím na poli knihovědy a pomohl při provádění jeho životního monumentálního díla "Bibliografie české h...

Cathie Linz (18)

Americká autorka romantických románů.

Caroline Cross (17)

Narodila se a vyrůstala ve státě Washington. Na vysoké škole studovala obor politické vědy. Nepraktičnost tohoto studia se projevila záhy, když nemohla najít pořádnou práci. Až jednou byla nucena zůstat doma, protože dcery onemocněly neštovicemi a Caroline neměla doma nic ke čtení , soused jí přinesl hromadu romantických příběhů, do kterých se zamilovala. Rozhodla se, že zkusí sama jeden napsat a za tři roky nato vydala svou první knihu. Našla své místo. Nyní spolu se svým manželem a dcerami žijí v Seattlu.

Camille Lemonnier (12)

Camille Lemonnier byl belgický, francouzsky píšící symbolistický spisovatel, básník, novinář a výtvarný kritik. Pocházel z vlámské rodiny, jeho výchova ale byla čistě francouzská. Nedokončil studia práv, určitou dobu pracoval jako úředník. Od roku 1870 se věnoval pouze literatuře. Střídavě žil na belgickém venkově a v Paříži. Napsal více než 70 knih.

Brandon Bays (9)

Brandon Bays je světoznámou pokrokovou učitelkou v oblasti léčení těla a mysli. V roce 1992 u ní byl zjištěn nádor, který si sama vyléčila za necelých sedm týdnů, bez absolvování operací a bez použití jakýchkoliv léků. Na základě svých zkušeností vyučuje unikátní metodu zvanou Cesta , která umožňuje lidem vyzkoušet účinnou léčbu emocionálních a fyzických problémů na buněčné bázi. Její zaměření zahrnuje mimo jiné psychoneurologickou imunologii, neurolingvistické programování, neuroasociativní úpravu, akupresuru, kinesiologii, iridologii a výživu. Cesta patří dnes mezi mezinárodně nejuznávanější, vysoce účinné léčebné procesy. Brandon Bays se usadila ve Velké Británi a v současné době pořádá po celém světě semináře, na kterých každým rokem učí tisíce lidí najít způsob vlastní léčby přírodní cestou. Je známá svou srdečností a laskavým humorem a její práce všem přináší inspiraci, radost a hluboké poznání.

Bohuslav Hoffmann (15)

Narozen 22. 2. 1940 v Miroticích. PhDr., CSc., literární vědec, bohemista, vysokoškolský učitel, v letech 1977-2003 působil na Katedře české a slovenské literatury a literární vědy FF UK v Praze, člen redakční rady časopisu Český jazyk a literatura.

Blanka Stehlíková (15)

Historička umění, publicistka PhDr. Blanka Stehlíková Csc., se narodila 26. 8. 1933 v Březových Horách jako dcera básníka a malíře Ladislava Stehlíka. Do školy chodila v Myslívi, poté navštěvovala Spolkové dívčí gymnázium v Českých Budějovicích a od roku 1945 až do roku 1951 Státní reálné gymnázium Jana Masaryka v Praze. Poté vystudovala Filozofickou fakultu UK v Praze, obor dějiny umění. Diplom kandidáta věd, za disertaci Česká angažovaná grafika 1917 – 1927, jí byl předán v roce 1989. Bohatá je její odborná činnost v oblasti umění 20. století , pracovala také jako vědecká síla v kabinetu pro teorii, kritiku a dokumentaci Svazu čs. výtvarných umělců, dále jako redaktorka Večerní Prahy. V letech 1986 – 1991 byla členkou poroty Nejkrásnější knihy ČSSR. Od roku 1990 je členkou vědecké rady Památníku Terezín. Bohatá je také její kurátorská a publikační činnost. Je také autorka četných novinových a časopiseckých článků. V roce 1986 převzala cenu Svazu českých výtvarných umělců za přínos v oblasti knihy a ilustrace, dvě pamětní medaile Památníku Terezín a v roce 2007 obdržela medaili Václava Hollara. Zaměřuje se na oblast ilustrací dětské knihy, je autorkou několika monografií a mnoha výstav, spolupracovala s kolegy ve Spojených státech amerických, v Německu i v Japonsku

Bernard Horst (19)

Bernard Horst, vlastním jménem Otakar Poupa byl český spisovatel a nakladatelský redaktor. Pracoval jako železničář a železniční manažer, v letech 1952–1962 byl ředitelem Dopravního nakladatelství. Literárně činný byl od 1928, publikoval povídky a prózy, často z Rudohoří a z Podkrkonoší.

Augustin Eugen Mužík (19)

Augustin Eugen Mužík byl český básník, překladatel a dramatik. Narodil se v rodině truhláře, gymnázium vystudoval v letech 1871–1879 v Hradci Králové. Studoval na filozofické fakultě Univerzity Karlovy, studia ale nedokončil. Po celý život se věnoval literatuře, pracoval jako nakladatelský redaktor. Žil v Praze, oženil se roku 1891 se vdovou Wilhelminou Hrabalovou, rozenou Pštrossovou . S podporou Svatoboru vycestoval v roce 1896 na Slovensko a do Haliče, v roce 1890 obdržel 150 zl. „k cestě do Moravy, do Alp a k moři Jaderskému“. Jeho první sbírka, elegicky laděná Jarní bouře , je velmi ovlivněna byronismem a romantismem vůbec, tento charakter ale v dalších sbírkách ustupuje do rezignovaného klidu, inspirovaného částečně českým venkovem a související také s náboženským laděním a poté do náboženské vroucnosti a také do soucitu s trpícími chudými . Jeho básně se inspirují husitským hnutím , ale i aktuální sociální tematikou a dále Mír , Krůpěje rosy , Postavy a děje . Prózou vydal Trosky života , Skvrny a paprsky , Tichá dramata, Zlomené okovy , Oni i ony . V orlím hnízdě je aktovka ze života K. Havlíčka Borovského . Kromě toho množství básní a prosy je v Květech, Zlaté Praze, Osvětě, Lumíru, Domácím krbu, Besedách lidu a ve Světozoru, kde byl přes čtvrt století hlavním redaktorem. Překládal z cizích jazyků např. z angličtiny báseň E. A. Poe „Havran“ a z němčiny román O. Ludwiga „Mezi nebem a zemí“ aj., na 15 operních textů z němčiny, francouzštiny, italštiny, polštiny a ruštiny. Byl členem výboru Máje a po Nerudovi a Sv. Čechovi i jeho předsedou. Psal také epiku, básně v próze, povídky a novely, všechny byly publiková...

Anne Hooper (14)

Britská spisovatelka, novinářka a moderátorka. Autorka publikací o sexuologii.

Anna Tučková (15)

Narozena 1923 v Brně, zemřela 1. 11. 2012. Promovaná novinářka, redaktorka, politické publikace.

Anita Ganeri (21)

Indická spisovatelka, žije ve Velké Británii. Autorka populárně-naučných publikací pro děti a mládež.

Ana Huang (21)

Americká spisovatelka, autorka romantických knih a románů pro mládež.

Ally Blake (17)

Narodila se v malém městečku v Queenslandu v Austrálii. Odmalička velmi ráda tančila a tak není divu, že při studiu na University of Queensland se stala členkou roztleskávaček fotbalového týmu. Dokonce tančila před 50 tisíci diváků a vystupovala v televizi. Svou první knížku vydala v roce 2003, která o rok později byla navržena na cenu o nejlepší romanci.Na otázku, kde bere inspiraci pro své knížky, sama říká: „O knížce přemýšlím stejně, jako bych pekla náš oblíbený čokoládový dort. Znám základní ingredience a nasypu je do mísy tak, jak mi zrovna přijdou pod ruku. Po upečení ho dám na chvíli do lednice a pak na něj rozetřu sladkou čokoládovou polevu. A s knížkami je to stejné: základní linie příběhu a pak všechny ty drobnosti, které si zjišťuju o hlavních hrdinech a jejich cestách… Dort se dá také sníst bez polevy, ale pokud ji přidáte, pak je jeho chuť mnohem bohatší, lahodnější a stravitelnější. A také báječnou inspirací je mé okolí. Jsem připravena kdekoli a kdykoli si zapsat sebemenší myšlenku, která mě napadne, poslouchám konverzace lidí okolo mě, zamýšlím se nad slovy romantických písní a hlavně hodně cestuji.“

Ali Hazelwood (18)

Neurovědkyně a spisovatelka.

Aleš Sigmund (5)

Alejo Carpentier (12)

Alejo Carpentier y Valmont byl kubánský romanopisec a muzikolog, který významně ovlivnil jihoamerickou literaturu. Jeho styl „zázračně reálného“ je často spojován s magickým realismem. Alejo Carpentier se narodil 26. prosince 1904 v Lausanne. Sám sebe považoval za Kubánce, ačkoli jeho rodiče byli Francouz a Ruska, kteří se potkali ve Švýcarsku. Původně studoval architekturu, později se věnoval hudbě a muzikologii. Jako levicový novinář utekl Carpentier před diktátorským režimem Gerarda Machada a později i Fulgencia Batisty. V letech 1928-1939 žil v Paříži, kde se setkal se surrealisty, přidružil se k avantgardním literárním proudům, působil jako dopisovatel latinskoamerických časopisů, spolupracoval s rozhlasem a psal libreta k baletům. Po návratu do Havany byl jmenován spoluředitelem rozhlasu, avšak již v roce 1945 z Kuby opět odešel a žil v exilu ve Venezuele. Do vlasti se vrátil až v roce 1959 za vlády Fidela Castra. Z návštěvy na Haiti napsal svou nejznámější novelu Království z toho světa. Jedna z vlastností jeho tvorby je fascinace kultem voodoo.

Albert Arthur Yongden (4)

Tibetský lama, spoluautor poémy o lamovi Mi-pham.