Výpis všech autorů

C. Northcote Parkinson

Cyril Northcote Parkinson byl britský důstojník, historik a spisovatel, autor knihy Parkinsonovy zákony, satirické analýzy moderní byrokracie a rozhodování v institucích. Námořní historii vystudoval v Cambridge a v Londýně, kde roku 1935 obhájil práci o válce ve východních mořích v letech 1793 – 1815. Nastoupil do armády a současně pracoval v Cambridgi, učil na různých školách, v letech 1946 – 1949 na univerzitě v Liverpoolu a od roku 1950 v Singapore. Roku 1958 vydal knížku Zákony profesora Parkinsona, která ho okamžitě proslavila. Přednášel na několika amerických univerzitách a od roku 1961 žil jako spisovatel na ostrově Guernsey. Roku 1986 se odstěhoval do Canterbury, kde v roce 1993 zemřel. Vytvořil rozsáhlé Dějiny Malajska a několik dalších prací o námořní historii, řadu historických románů, zejména z období napoleonských válek, a několik knih o managementu. Proslul svými satirickými eseji o iracionálním fungování státní byrokracie a byrokratickém rozhodování vůbec. „Parkinsonovým zákonem“ se obvykle rozumí první věta článku, který vyšel roku 1955 v časopise Economist: On sám sám však v knize jako „zákon“ označuje to, že počet úředníků roste nezávisle na objemu jejich úkolů. Dokládá to růstem počtu úředníků britských koloniálních úřadů v době, kdy se britská říše rozpadala, nebo růstem počtu admirálů v době, kdy se britské námořnictvo redukovalo. „Británie má víc admirálů než lodí.“ Počet úředníků roste o 5 až 7 % ročně, bez ohledu na to, kolik práce mají vykonat. Vysvětluje to působením dvou sil: Dále rozvinul novou vědu, kterou nazval „komitologie“ – nauka o činnosti komitétů a vlád. Historická zkušenost říká, že čím více lidí se podílí na rozhodování, tím nesmyslnější jsou jejich rozhodnutí a zformuloval vzorec pro nekompetentnost, kde hlavní proměnnou je počet účastníků schůze. Jak roste počet ministrů, klesá schopnost vlády rozumně rozhodovat, a při počtu „někde mezi 19,9 ...

Bohuslav Pernica

Bohuslav Pernica byl český spisovatel, sběratel, redaktor. Povoláním učitel, známý však zejména jako národopisec a sběratel folklorních materiálů z Horácka. K jeho nejznámějším dílům patří Rok na moravském Horácku a Rok na moravském Horácku a Podhorácku. Po maturitě na reálném gymnáziu v roce 1927 absolvoval abiturientský kurz na brněnském učitelském ústavu. Poté učil na různých obecních nebo měšťanských školách na Moravě – ve Znojmě, v Šumné, v Šatově a v Kroměříži. V roce 1940 přesídlil do Prahy, kde opět působil na měšťanských a osmiletých školách. Po válce studoval na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně a v roce 1953 obhájil dizertační práci o Boženě Němcové. Později si své pedagogické vzdělání doplnil ještě na Vysoké škole pedagogické v Praze a více než tvůrčí činnosti se věnoval své učitelské profesi na pražských středních školách. Sběratelské práce o lidové tvořivosti: Je autorem knih o českém přírodozpytci a vynálezci hromosvodu, členu premonstrátského řádu, Prokopu Divišovi:

Arturo Pérez-Reverte

Arturo Pérez-Reverte Gutiérrez je španělský spisovatel a novinář. Po vystudování politologie započal svou novinářskou kariéru v nyní už zaniklých novinách Pueblo, poté pracoval v letech 1973 až 1994 pro španělskou státní televizní stanici Televisión Española především jako válečný reportér, naposledy v Perském zálivu a v bývalé Jugoslávii. Od roku 1991 je komentátorem novinové přílohy El Semanal, která je součástí dvaceti pěti španělských deníků. Roku 2003 se stal členem Španělské královské akademie . Pérez-Reverte patří mezi nejčtenější a nejpřekládanější současné španělské spisovatele. Jeho romány jsou nabité historickými fakty a také odkazy na jiná literární nebo výtvarná díla. Zároveň však obsahují napínavou zápletku a nečekané rozuzlení, takže jsou čtenářsky velmi atraktivní. Pro spojení intelektuálních námětů se čtenářsky přitažlivým zpracováním bývá někdy označován za španělského Umberta Eca. Doposud publikoval více než 20 románů a sbírky novinových článků. Řada jeho děl byla zfilmována. Las aventuras del capitán Alatriste je románová série odehrávající se v 17. století v letech vlády krále Filipa IV. Kapitán Diego Alatriste je vysloužilý voják, který vyšetřuje záhady a zločiny. Série se zatím skládá z těchto dílů:

Andrej Plávka

Andrej Plávka byl slovenský spisovatel a básník a komunistický funkcionář. Užíval i pseudonymy Martin Podhorský, Plávka-Podhorský, Podhorský, Vladimír Veselý, Vl. Veselý atd. Narodil se v rodině koželuha. Vzdělání získával v Liptovské Sielnici, Liptovském Mikuláši a později na právnické fakultě Karlovy univerzity v Praze , ale studium nedokončil. V letech 1931–1945 byl úředníkem v organizaci křesťanské mládeže YMCA, v roce 1939–1945 vedoucím ústavu pro sociální a kulturní péče v Banské Bystrici. V letech 1945–1946 byl náměstkem pověřence informací, v letech 1946–1947 byl tajemníkem Národní fronty a zároveň do roku 1949 rovněž pracoval v Úřadu Sboru pověřenců. V letech 1949–1968 pracoval jako ředitel knižního vydavatelství Tatran, přičemž byl také v letech 1957–1963 tajemníkem Svazu slovenských spisovatelů a v letech 1958–1966 členem ÚV KSS, také členem ÚV NF SSR. V letech 1963–1965 se věnoval výhradně literární činnosti a v letech 1969–1982 byl předsedou Svazu slovenských spisovatelů. Své první básnické dílo uveřejnil v roce 1922 v časopise Nový rod, a později publikoval iv dalších časopisech. Knižně debutoval v roce 1928 sbírkou básní Z noci i rána. Ve své tvorbě se inspiroval zejména starší generací Slovenská autorů, jako byli Štúrovci, ale zejména Pavol Országh Hviezdoslav, ale zároveň se věnoval i moderním uměleckým směrem, jako jsou poetismus a nadrealizmus. Jeho dílo je přeloženo do mnoha cizích jazyků . V tomto článku byl použit překlad textu z článku Andrej Plávka na slovenské Wikipedii.

Zdeněk Vojtěch Peukert

Zdeněk Vojtěch Peukert byl český spisovatel detektivních a dobrodružných knih, většinou publikovaných pod pseudonymy. Pracoval jako novinář a byl také československým reprezentantem a později trenérem v pistolových sportovních disciplínách. Psal detektivní a dobrodružnou literaturu pod mnoha pseudonymy . Pod vlastním jménem psal pohádky, romány a novely pro mládež. V některých svých knihách se vydával pod vlastním jménem za jejich překladatele.

Vladimír Poštulka

Vladimír Poštulka byl český textař, spisovatel a gurmet-kritik. Byl autorem textů k mnoha písničkám, ale také hodnotitelem jídla. Z rodné Ostravy odešel po maturitě do Prahy, kde vystřídal řadu zaměstnání, publikoval své básně v časopisech, potom absolvoval FAMU, obor scenáristika a dramaturgie, jeho profesory byli Milan Kundera a Vladimír Bor. V roce 1968 začal psát texty k písničkám, především pro divadlo Apollo a brněnské nebo ostravské zpěváky , později pro zpěváky divadla Semafor a některé další interprety, především pro Helenu Vondráčkovou a Martu Kubišovou. Mezi nejznámější písně s jeho texty patří Sladké mámení, Veď mě dál cesto má, Nedělní ráno, Nechoď do kláštera, Bludička Julie, Gwendolýna, Měli jsme se potkat dřív, S tím bláznem si nic nezačínej, Táňo nashledanou, Pojď stoupat jak dým, Pojď dál a zpívej, Muž na konci světa, Léta letí, Sopka, Proč přicházíš tak pozdě lásko. Autor divadelních her a filmových scénářů . V roce 2006 získal za Blues pro Stalina druhé místo v soutěži Cena Sazky o nejlepší zatím nerealizovaný scénář, která se uděluje v rámci výročních filmových cen Český lev. Autor knihy Dějiny pornografie v datech . Jako spisovatel debutoval v roce 1979 novelou Nemluvme o tom. V roce 2004 vydal román Půdorys harému. V roce 2008 vyšel jeho román Blues pro Stalina. Jako publicista působil nejprve v týdeníku Story, který společně s Halinou Pawlowskou založil. Potom společně s Magdalenou Dietlovou založil měsíčník Xantypa. Od roku 1991 se profesionálně věnoval kulinářské publicistice. V roce 1997 založil a řídil měsíčník Labužník, byl autorem a moderátorem televi...

Václav Prokůpek

Václav Prokůpek byl český spisovatel, novinář, představitel Agrární strany a oběť komunistického režimu. Narodil se v Dolním Lochově u Jičína, v rolnické rodině. Gymnázium vystudoval v Jičíně a v Nové Pace, v Praze pak studoval na ČVUT. Technice se ovšem nikdy nevěnoval, neboť se záhy začal věnovat novinařině, především v agrárnických tiskovinách. Od roku 1928 byl redaktorem největšího agrárnického listu Venkov. Souběžně začal psát povídky a romány z venkovského prostředí, byl představitelem meziválečného ruralismu. K nejznámějším patří knihy Kamarádi , Baba , Ve stínu hor či Ztracená země . Za druhé světové války odešel do Brna, kde byl jmenován ředitelem nakladatelství Družstva Moravského kola spisovatelů. Funkci vykonával až do roku 1948, poté byl sesazen na post účetního. V roce 1951 byl v rámci Procesu se Zelenou internacionálou zatčen. Zelená internacionála byla mezinárodní agrárnická organizace, Prokůpek byl označen za součást protistátní „klerofašistické odnože“ této internacionály. Ve vykonstruovaném procesu byl v roce 1952 odsouzen k 22 letům vězení. Propuštěn byl v roce 1964. V roce 1967 byl rehabilitován. Zemřel v Brně.

Václav Podzimek

Václav Podzimek je český spisovatel a dramatik. Jeho kniha Osm a půl sestřelu se stala předlohou pro socialistickou filmovou agitku Vysoká modrá zeď , na níž se podílel i jako scenárista.

The Police

The Police byla vlivná rocková skupina založená v Londýně v roce 1977, kterou tvořili Sting na baskytaru a zpěv, Andy Summers na kytaru a Stewart Copeland na bicí. Skupina je známá svým charakteristickým zvukem, který v sobě mísí vlivy punku, reggae a jazzu. Proslavili se hity jako "Roxanne", "Message in a Bottle" a "Every Breath You Take". Během své kariéry vydali The Police pět studiových alb a dosáhli širokého komerčního úspěchu a uznání kritiků. Získali několik ocenění, včetně šesti cen Grammy, a v roce 2003 byli uvedeni do Rokenrolové síně slávy. Navzdory relativně krátkému působení kapely - fakticky se rozpadli v polovině 80. let po turné Synchronicity - zanechali The Police svým inovativním zvukem a dynamickými vystoupeními trvalý odkaz v hudebním průmyslu. V letech 2007 až 2008 se krátce znovu sešli na světovém turné, které bylo v té době jedním z nejvýdělečnějších.

Sharon Kay Penman

Sharon Kay Penman je americká autorka historických románů. Proslavila se dvěmi historickými trilogiemi - Velšský Princ a Plantangent. Kromě toho napsala čtyři středověké romány - první z nich, Královnin muž, byl nominován jako nejlepší prvotina na cenu Edgar v roce 1996.Její romány a mysteria se odehrávají v Anglii, Francii a Walesu, a jsou o anglické a velšské šlechtě středověku. Narodila se v New Yorku a vyrůstala v New Jersey. Získala bakalářský titul v oboru historie na Texaské Univerzitě v Austinu. Kromě historie studovala také práva na Rutgers University school of Law, kde získala titutl doktor práv. Nějakou dobu se zabývala daňovým právem. Žije v New Jersey, druhým domovem je pro ni Wales, zde se inspiruje pro svou spisovatelskou činnost.

Šárka Pešková

Mgr., bohemistka, spoluautorka příručky českého jazyka a literatury pro střední školy.

Martin Patřičný

Martin Patřičný je český výtvarník a spisovatel. Jeho současná tvorba zahrnuje především „dřevěné obrazy“ a v menší míře také dřevěné sochy. V minulosti se zabýval i tvorbou uměleckých notových pultů, které vystavil např. v roce 1998 v Obecním domě v Praze. Jeho knižní tvorba se věnuje jak dřevu, v knihách Dřevo krásných stromů a Pracujeme se dřevem, tak volné tvorbě ve sbírkách povídek Jako v nebi, Patřičný nejen dřevo a nejnověji v Patřičné Čítance. V letech 2008–2011 odvysílala Česká televize dokument Kus dřeva ze stromu, kde Patřičný se svým vnukem, Jiřím, poeticky seznamují diváky s jednotlivými českými stromy, jejich dřevem, zvláštnostmi, použitím. Na scénáři pracoval Patřičný s B. Ludvíkem, který byl zároveň režisérem. Výtvarník, recitátor, autor knih. Má dva bratry, Pavla a Jana. Řemeslu – řezbář a soustružník dřeva – se vyučil soukromě u svého strýce. Prošel několik středních škol a maturoval na gymnáziu. V době totality pracoval v dělnických profesích, skladník, dřevorubec, řidič aj. V prvním manželství se narodila dcera Martina. Od roku 1982 podruhé ženat – děti manželky Miluše – Pavel, Šárka. V roce 1985 se narodil syn Martin. Od roku 1988 se plně věnuje výtvarné práci se dřevem. Má za sebou řadu výstav v tuzemsku, např. 1993 - Rudolfinum, Praha, 1995 - Lichtenštejnský palác, HAMU, 1998 - Obecní dům a Národní muzeum v Praze, 2002 - Akademie věd. Včetně několika expozic pro veletrh Svět knihy. V zahraničí vystavoval kromě Evropy - např. v roce 2003 v Haagu a Naardenu, 2006–2007 - Salon des artistes indépendants, Paříž v roce 2008 v Torontu - Library North York Centre, v New Yorku - Queens College Arts centre, 2013. Největší výstava Patřičný a hosté – O dřevě Národní zemědělské muzeum Praha. Za výtvarnou práci získal mj. ocenění v roce 2005 - Médaille bronze za dekorativní umění . Od roku 1998 uspořádal přes sto Dřevěných večerů diskusních i hraných s poezií a živou hu...

Lukáš Pavlásek

Lukáš Pavlásek je český komik, herec, autor a textař. Narodil se 24. července 1978 v Humpolci, dnes žije v Praze. Začínal u piva jako hospodský komik, posléze se dostal do pořadu Na stojáka, který se natáčí v baru a stal se barovým komikem pohybujícím se ve všech stylech a zákoutích humoru. Kromě standup comedy hraje v divadelní hře Gogol na Stojáka aneb Ženitba a v představení Český lev v Brně. V televizi se scénáristicky a herecky podílel na skečové show KOKO TV na TV Barrandov. Vystupoval v Manéži Bolka Polívky nebo na Nominačním večeru Českého lva. Kromě jiného píše texty k písním, jedním textem přispěl na poslední desku Davida Kollera. V roce 2012 vydal knihu básní pro děti s vlastními ilustracemi - Jestli počkáš trochu dýl, tak sem přijde krokodýl

Karel Plíhal

Karel Plíhal je český písničkář, básník a kytarista, známý svými vtipnými texty a osobitým přístupem k hudbě. Plíhal se narodil 23. srpna 1958 v Přerově v Československu a poprvé se prosadil na počátku 80. let 20. století jako součást české folkové a akustické hudební scény. V roce 1985 vyšlo jeho debutové album s vlastním názvem " Karel Plíhal ", na němž se projevil jeho talent kombinovat chytré hry se slovy a složitou kytarovou práci.

Josef Polák

Josef Polák byl významným odborníkem v oblasti muzejnictví a památkové péče. Jeho dráha je spojena především s Východoslovenským muzeem v Košicích a válečným pražským Židovským ústředním muzeem. Josef Polák se narodil 3. února 1886 v pražské židovské rodině, která však byla sekularizovaná a rovněž mluvila česky. Josefův otec Jakub Polák byl drobným podnikatelem, vlastnil malou továrnu na kartonáž . Matce Terezii se rok po Josefovi narodil ještě jeden chlapec, Ferdinand. Poté, co získal základní vzdělání na české obecné škole a maturitu na českém gymnáziu v Truhlářské ulici, uvažoval Josef Polák o studiu dějin umění, které ho dlouhodobě přitahovaly, na doporučení rodičů se však přiklonil k oboru s všestrannějšími možnostmi uplatnění – právům. I přesto si však posléze našel čas na kunsthistorické přednášky, zejména Karla Chytila. Nezanedbával ani spolkovou činnost – byl členem Svazu českých pokrokových židů a Spolku českých akademiků – židů, kde byl dokonce místopředsedou. Kupodivu mu zbýval čas ještě na ochotnické divadlo, psaní populárně naučných článků a organizaci vycházek po židovských památkách. Nadto ještě stačil absolvovat dobrovolnickou vojenskou službu u C. K. zeměbraneckého pluku č. 8. Po promoci, která proběhla 23. října 1909, získával sice právní zkušenosti v advokátní kanceláři a na různých soudních institucích, především se však věnoval svým umělecko-historickým zájmům, pracoval v muzeích a publikoval. Josef Polák narukoval ke 12. střeleckému pluku a s ním byl vyslán na východní frontu. Záhy však utržil zranění a po rekonvalescenci se již do bojové jednotky nevrátil. V zázemí mu byla svěřena práce cenzora korespondence, kvůli jeho samorostlému přístupu k ní a předválečné politické angažovanosti byl ohodnocen jako nespolehlivý a pro zdravotní stav roku vyřazen 1915 z činné vojenské služby . Vrátil se ke svému předválečnému zaměstnání v advokátní kanceláři, válečn...

Jirí Pribán

Jiří Přibáň je český právník a sociolog. V roce 1989 absolvoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, kde roku 1997 habilitoval a v roce 2002 získal profesuru v oborech teorie, sociologie a filozofie práva. Od roku 2001 také působí na Cardiff Law School, Velšské univerzitě, od roku 2006 už jako profesor. Mimoto přednášel např. na Stanfordově univerzitě, New York University, Kalifornské univerzitě v Berkeley, Katolické univerzitě v Lovani a řadě dalších zahraničních univerzit. Jiří Přibáň v současné době vede právně-sociologické centrum na Univerzitě v Cardiffu , na jehož založení se významně podílel. Přibáň označil referendum o nezávislosti Katalánska v roce 2017 za „frašku a čistou politickou provokaci“.

Jindřich Pokorný

Jindřich Pokorný byl český překladatel , editor a spisovatel. Překládal také z italštiny, latiny a vlámštiny, podílel se na překladech z maďarštiny. Je znám především pro svůj překlad Rostandova Cyrana z Bergeracu. Spolu s literárním historikem Bedřichem Fučíkem napsal knihu vysvětlující původ a význam různých rčení a přísloví s názvem Zakopaný pes . V roce 2009 vydal knihu Parsifal , k jejímuž napsání se odhodlal podle vlastních slov převážně proto, že historikové se této oblasti nevěnují, jak by podle něj měli. V letech 1946–50 studoval souběžně Právnickou a Filosofickou fakultu UK v Praze. V roce 1950 zakončil studia práv doktorátem , dokončit Filosofickou fakultu mu nebylo z politických důvodů umožněno, pokračoval soukromě v bytových seminářích u Jana Patočky. Za svoji překladatelskou práci obdržel roku 1998 Státní cenu za překladatelské dílo, v roce 2014 pak ještě francouzský Řád akademických palem. V roce 2014 mu byla udělena Cena Václava Bendy .

Jaroslava Pavlíčková

Dietní sestra, spoluautorka populárně naučných publikacích o léčbě a prevenci nejčastějších chorob.

Henri Pourrat

Henri Pourrat byl francouzský spisovatel, sběratel lidových příběhů a pohádek v oblasti Auvergne. Stát se spisovatelem nebylo Pourratovým původním záměrem. Na tuto životní dráhu jej přivedla tuberkulóza, jejíž léčba vyžadovala pobyt na čerstvém vzduchu. Při toulkách po okolí města Ambert začal sbírat a zapisovat lidové příběhy. Do češtiny jeho dílo překládali bratři Jan a Václav Čepovi, později Jiří Reynek.

Gustav Pfleger Moravský

Gustav Pfleger Moravský byl prozaik, básník a dramatik moravského původu. Narodil se 27. července 1833 v Karasíně u Bystřice nad Pernštejnem. Jeho otec Matyáš Pfleger tu sloužil jako hraběcí nadlesní. V Karasíně začal chodit do školy. Dětství trávil na různých místech Moravy, v Bystřici nad Perštýnem, Kojetíně a ve dvoře „Na Skalách“ u Lhoty. Navštěvoval školu ve Vitochově, Bystřici, Rozsochách i ve Lhotě. Otec mu však záhy zemřel a matka Johanna Pflegerová odešla s celou rodinou do Prahy. V Praze Gustav chodil zprvu do německé školy u karmelitánů na Malé Straně; z počátku měl pro neznalost němčiny studijní problémy a musel opakovat jednu třídu. Od roku 1845 navštěvoval německé malostranské gymnázium v dnešní Hellichově ulici, kde svou němčinu zdokonalil tak, že se v ní vyjadřoval lépe než v češtině. Na jeho národnostní uvědomění zapůsobil revoluční rok 1848. Roku 1851 přešel na české Akademické gymnázium, která sídlilo ve Štěpánské ulici. Zde působil jako profesor Václav Kliment Klicpera a Gustavovým spolužákem byli Jan Neruda a Ferdinand Schulz. Gustav Pfleger v té době zanechal básnických pokusů v němčině a přešel na češtinu. Plicní choroba ho přinutila studium v roce 1852 přerušit a později ukončit; vzdělával se sám, především četbou v šesti cizích jazycích. Roku 1854 začal pracovat v České spořitelně jako úředník. Poklidný život úředníka jej však neuspokojoval, a tak v roce 1856 podnikl cestu do severního Německa, navštívil Drážďany, Berlín a Hamburk, a roku 1858 ještě Pruské Slezsko a Sasko. Po nějakou dobu pracoval jako dramaturg a později se stal se novinářem. Zabýval se též překládáním poezie z francouzštiny a v roce 1853 mu v časopisu Krasořečník vyšel překlad básně Victora Huga. V 50. letech 19. stol. byly potlačovány všechny projevy české kultury i veřejného života. Pfleger v té době, roku 1857, zveřejnil svoji sbírku prvních veršů Dumky v jediném českém beletr...

Giacomo Puccini

Giacomo Puccini byl italský skladatel proslulý svými operami, které patří k nejčastěji uváděným v běžném repertoáru. Puccini se narodil 22. prosince 1858 v italské Lucce v rodině s dlouhou hudební historií a byl předurčen k tomu, aby v této tradici pokračoval. Studoval na milánské konzervatoři u Amilcare Ponchielliho a Antonia Bazziniho. Pucciniho kariéra se vyznačovala schopností spojit moderní prvky s tradiční italskou operou.

Ema Potužníková

Jazyková redaktorka a překladatelka z francouzštiny, angličtiny a němčiny, autorka textů knih pro děti ve společnosti Presco Group zaměřené na produkci knih, kalendářů a diářů.

Bohumír Polách

Bohumír Polách byl český prozaik, textař a dramatik. Na raných dílech spolupracoval s Františkem Kožíkem. Pokřtěn byl jako Bohumír Josef Skočovský, syn notářského kancelisty Antonína Skočovského a jeho manželky Marie, rozené Kopřivové . Literatura bez dalšího upřesnění uvádí, že vyrůstal v rodině důstojníka. Jednalo se o Cyrilla Polácha , majitele realit v Žabovřeskách, později ruského legionáře a důstojníka čsl. armády. Bohumíra Skočovského ale adoptoval až v roce 1920 a ten přijal příjmení svého adoptivního otce Polách. Na úmrtním oznámení Cyrilla Polácha je již Bohumír Polách uveden jako syn. Studoval na obchodní akademii v Brně. V době studií se již věnoval amatérskému divadlu ve spolku Mošna v Brně-Žabovřeskách. V roce 1917 musel studia přerušit, narukoval a byl odeslán na frontu. Maturoval v roce 1919 a byl až do roku 1954 zaměstnán jako bankovní úředník. V roce 1922 vystoupil z církve. Ve 30. letech ho Václav Jiřikovský vyzval ke spolupráci. Bohumír Polách vytvořil autorskou dvojici se spisovatelem Františkem Kožíkem , který v ní publikoval pod pseudonymem Jiří Žalman. Spolu napsali především řadu operet a písňových textů . Ve své době byla tato díla úspěšná, některá byla zfilmována, vesměs byla uvedena na předních operetních scénách; kritikou byla přijímána spíše vlažně. V roce 1945 vstoupil Bohumil Polách do KSČ a jeho život se zpolitizoval. Změna v díle Bohumíra Polácha v poválečném období byla natolik zřejmá, že i Rudé právo později označilo rok 1945 v jeho díle za „jasný předěl“. V roce 1946 se podílel na volební kampani a v letech 1948–1952 pracoval v brněnských akčních výborech. Od roku 1952 žil v Praze. Zde byl od roku 1954 do roku 1961 ředitelem Českého literárního fondu. Po odchodu do důchodu žil v Brně, kde též zemřel. Auto...

Antonín Polách

Antonín Polách je český lékař a spisovatel historických románů. Po maturitě v roce 1978 studoval na lékařské fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, kde promoval v roce 1984. Vojenskou službu si odbyl na Slovensku, na Vysoké letecké škole v Košicích, poté pracoval až do roku 1995 na interním oddělení Nemocnice s poliklinikou v Popradě. Odtud odešel do Rakouska, do nemocnice ve štýrském Stolzalpe, kde dodnes pracuoval do roku 2012 jako zástupce primáře interního oddělení. Poté přešel do nemocnice ve Wagně v Jižním Štýrsku, kde pracuje ve funkci Ausbildungsoberarzta, tedy lélaře zodpovědného za vzdělávání mladých lékařů. Vedle oboru vnitřního lékařství získal i specializace v oborech nefrologie a gastroenterologie . V době svého popradského působení vstoupil v roce 1989 do komunální politiky a pracoval jako poslanec městského zastupitelství v Popradu a člen městské rady. Po vzniku samostatné Slovenské republiky patřil k zakládajícím členům Českého spolku na Slovensku. Do literatury vstoupil v roce 1989 rozsáhlým historickým románem Stín Persepole, ve kterém vylíčil vznik perské říše jako tehdejší velmoci za králů Kýra, Kambýse a Dareia v 6. století př. n. l. Mladý autor, ani ne třicetiletý, prokázal nejen hluboké znalosti historie, ale i vypravěčské mistrovství, připomínající slavného Miku Waltariho. Po jeho vzoru nechává celý příběh vyprávět očitého svědka, Dareiova přítele z dětství, který se po Dareiově boku zúčastnil Kambýsovy dobyvačné výpravy do Egypta a po králově nečekané smrti pomohl Dareiovi na trůn a stát se největším ze všech perských panovníků. Významnou postavou románu je i prorok Zarathuštra. V dalším románu, Bratři ze Soluně, použil kombinovanou metodu. V římském klášteře umírá Konstantin, od mládí zvaný pro své neobyčejné vzdělání a schopnosti Filozof, který nedávno přijal mnišské jméno Cyril. Každý den ho navštěvuje jeho starší bratr Michal, mnišským jménem Metoděj, kterému Konstantin vypráví o sv...

The Pretenders

The Pretenders je anglicko-americká rocková skupina založená v březnu 1978. Původní kapelu tvořili zakladatelka a opora Chrissie Hynde , James Honeyman-Scott , Pete Farndon a Martin Chambers . Debutové album "Pretenders" vyšlo v roce 1980 a mělo úspěch u kritiky i na trhu. Obsahovalo hitové singly jako "Brass in Pocket", "Kid" a "Stop Your Sobbing". Následující album "Pretenders II" vyšlo v roce 1981 a pokračovalo v úspěchu díky singlům jako "Talk of the Town" a "Message of Love".

Radim Passer

Radim Passer je český podnikatel a developer, který je zakladatelem a generálním ředitelem společnosti Passerinvest Group, jejíž jméno je spjato především s realizací rozsáhlého polyfunkčního komplexu BB Centrum v Praze 4 – Michli. To je jedním z největších developerských projektů svého druhu v České republice. Podle časopisu Forbes je 33. nejbohatším Čechem s majetkem okolo 6 miliard korun. Je silně nábožensky orientovaný. Po vysokoškolských studiích na stavební fakultě ČVUT, která však nedokončil, pracoval v realitní společnosti Skala Immobilien V roce 1991 začal podnikat a založil společnost Passerinvest Group, kterou dodnes řídí a většinově vlastní. Od druhé poloviny 90. let je Passerinvest Group jako investor a developer spojován převážně s BB Centrem v Praze 4 – Michli. Dalším projektem je Nová Karolina Park v Ostravě. V červnu 2017 společnost oslavila 25. výročí svého založení. V roce 2002 založil neziskovou křesťanskou organizaci Maranatha z.s., která má za cíl svými projekty šířit úžasnou naději na věčný život v Ježíši Kristu a seznamovat lidí s Boží láskou. Radim Passer je hluboce věřícím křesťanem – členem Církve adventistů sedmého dne. Jeho obrácení na víru souvisí s úmrtím prvorozeného syna Maxe, který v důsledku těžké nemoci několik měsíců po svém narození zemřel. O svém životě podnikání a víry hovoří na sérii biblických přednášek Ježíš - Tvá naděje. V souladu se svou vírou vybudoval v rámci BB Centra křesťanskou střední, mateřskou i základní školu Elijáš, spravována českým sdružením Církve adventistů sedmého dne. Vyjadřuje otevřeně své názory k současné situaci na politické scéně i v celé české společnosti. Radim Passer je podruhé ženatý . Má syny Radima, Samuela, Benjamina, Timothea a Mattea. V mládí hrával vrcholově fotbal, byl členem TJ Bohemians Praha a dodnes je velkým příznivcem tohoto sportu. Je vlastníkem dvou vozů značky Bugatti, vlast...

Petra Prochazkova

Petra Procházková je česká humanitární pracovnice a novinářka. Stala se známou především svým zpravodajstvím z válečných konfliktů, které vznikly po rozpadu Sovětského svazu na Kavkaze. Po vystudování gymnázia absolvovala fakultu žurnalistiky Univerzity Karlovy. Doktorát získala v lednu 1989 za práci na téma kreslené seriály, s důrazem na vývoj časopisu Čtyřlístek. Do té doby pracovala v časopise Květy, odkud však byla v polovině ledna 1989 propuštěna za účast na Palachově týdnu. Následně začala pracovat v Lidových novinách jako reportérka domácí rubriky. V roce 1992 byla vyslána do Ruska, kde pracovala jako zahraniční korespondentka. Působila také jako válečná zpravodajka, její první reportáže pocházely z Abcházie. V roce 1994 spolu s Jaromírem Štětinou založili soukromou novinářskou agenturu Epicentrum. Začala pracovat s kamerou a natočila různé reportáže. Přispívala do Lidových novin, slovenského deníku SME, týdeníku Týden a dalších časopisů. Podávala zprávy a svědectví o konfliktech v Osetii, Abcházii, Gruzii, Tádžikistánu, Náhorním Karabachu, Afghánistánu, ale i o uprchlických táborech a vypálených kurdských vesnicích v Kurdistánu. Dokázala se dostat i mezi gerilové bojovníky na Východním Timoru. Několik let se zajímala o problematiku Čečenska. V roce 1994 byla očitým svědkem bombardování. V době diverzní akce Šamila Basajeva se s několika novináři nabídla jako rukojmí místo pacientů nemocnice. V roce 2000 přerušila zpravodajskou práci a po dobu jednoho roku se intenzivně věnovala nezávislé humanitární práci v Grozném. Zde založila dětský domov pro 50 válečných sirotků, o které se stále stará. V témže roce ji ruské úřady označily jako personu non grata, a musela tak Rusko opustit. V roce 2001 a 2002 byla zpravodajkou a korespondentkou v Afghánistánu. Spolu s Janou Hradilkovou založila v roce 2001 občanské sdružení Berkat , které pomáhá dětem, ženám a dalším v Čečensku, Afghánistánu i uprchlíkům v České r...

Paleček-Janík

České folkové duo Vznik 1967

Pablo Picasso

Pablo Ruiz Picasso byl španělský malíř a sochař. Jeho celé jméno je Pablo Diego José Picasso. Je jednou z nejvýznamnějších osobností umění 20. století. Společně s Georgesem Braquem je považován za zakladatele kubismu. Odhaduje se, že Picasso vytvořil asi 13 500 obrazů a skic, 100 000 rytin a tisků, 34 000 ilustrací a 300 skulptur a keramických děl. Byl aktivním členem francouzské komunistické strany . Jeho obraz Alžírské ženy byl v květnu 2015 v newyorské aukční síni Christie's vydražen za 179,4 milionu dolarů , čímž se stal historicky nejdražším výtvarným dílem prodaným v aukci. Narodil se v Malaze ve Španělsku, byl prvním dítětem José Ruize y Blasco a Maríe Picasso y López. Byl pokřtěn jako Pablo, Diego, José, Francisco de Paula, Juan Nepomuceno, Maria de los Remedios, a Cipriano de la Santísima Trinidad. Picassův otec, José Ruiz, byl malířem, jehož specialitou bylo realistické zobrazení ptáků a který byl většinu svého života profesorem umění na škole řemesel a kurátorem v muzeu. Picasso už jako chlapec prokazoval vášeň i cit pro kresbu. Podle jeho matky bylo jeho první slovo „piz“, což je zkrácenina od lápiz, španělsky tužka. Otec vyučoval Picassa různým technikám, např. kresbě a olejové malbě. Picasso studoval i na Akademii umění v Madridu, ale studia nedokončil a po roce ji opustil. Po studiích v Madridu se vydal do Paříže, centra umění v Evropě. V Paříži bydlel s Maxem Jacobem , který mu pomohl naučit se francouzsky. Picasso pracoval hlavně v noci, kdy Max spal. Prošli spolu časy chudoby a beznaděje, hodně z Picassova díla se v té době muselo spálit kvůli teplu. V roce 1901 založil Picasso v Madridu společně se Solerem časopis Arte Joven. První číslo celé ilustroval sám. Od té doby se Picasso podepisuje jen Picasso, už ne Pablo Ruiz y Picasso. První léta 20. století trávil Picasso mezi Barcelonou a Paříží,...

Marek Pečenka

Marek Pečenka vystudoval češtinu a dějepis na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Od roku 1993 přednáší na Institutu mezinárodních studií FSV UK. V letech 1993-2000 působil v nakladatelství Libri, od roku 2001 je spolumajitelem nakladatelství Dokořán. Je autorem prací s tematikou 19. století .

Marco Polo

Marco Polo byl benátský kupec a cestovatel, který se proslavil svými cestami po Číně, zaznamenanými v knize Il Milione . Byl prvním Evropanem, který podrobněji popsal východní Asii. Je po něm pojmenován kráter Marco Polo na přivrácené straně Měsíce. Marco se narodil v benátské kupecké rodině. Jeho otec Niccolo a strýc Matteo podnikli už v letech 1255–1269 dlouhou cestu do nitra Asie , na které dospěli až k mongolskému chánovi Kublajovi do Pekingu. Po mnoha letech se vrátili přes přístav Akkon do Benátek s Kublajovým poselstvím pro papeže Řehoře X. Velký chán, jehož matka byla nestoriánkou, si přál, aby papež vyslal do jeho říše stovky křesťanských kněží. Roku 1271 se bratři vypravili na cestu. Tentokrát je doprovázeli dva křesťanští duchovní, kteří se však zalekli obtížného putování a z Arménie se vrátili domů. Z Arménie putovali Polové na jih, přes západní Ílchanát do Bagdádu, Basry a Hormuzu, který byl důležitým obchodním přístavem v jihovýchodním cípu Perského zálivu. Sem přijížděli kupci z Indie s kořením, drahými kameny a perlami, hedvábnými látkami a slonovinou, které místní obchodníci prodávali do mnoha dalších zemí. Polové chtěli odsud plout do Číny, ale svůj úmysl neznámo proč změnili. Vydali se po souši na sever, vyprahlými oblastmi východní Persie, kde dlouhé dny neviděli živého tvora a jejich cesta byla lemována kostrami zvířat i lidí. Severním Afghánistánem přes pohoří Pamír a Turkestán pak dorazili na okraj největší asijské pouště Gobi a s karavanou se pustili přes ni. Cílem jejich cesty byl opět Peking, od roku 1264 sídlo velkého mongolského chána. Kublaj je přijal s velkými poctami. Nejvíce si oblíbil mladého Marka a během sedmnácti let, které tu pobýval, mu svěřoval různé úřady. Například ho na tři roky zmocnil správou města a okresu Jang-čou v jižní Číně. Na cestách z titul...

Kristína Pavelková

Slovenská spisovatelka. Též právnička.

Katharine Susannah Prichard

Katharine Susannah Prichard byla australská spisovatelka a zakládající členka Komunistické strany Austrálie.

Josef Prošek

Narodil se 19. října 1923 v dnes již zaniklé obci Podol u města Mšené-lázně. Od roku 1940 psal básně, intenzivně začal fotografovat. Stýkal se s avantgardou z Bubenské ulici č. 39 v Praze na Letné, kde také krátce bydlel. Po válce začal studovat obor fotografie na Státní grafické škole v Praze, ale ještě během studií byl na doporučení Josefa Sudka přijatý jako řádný člen uměleckého spolku Mánes. Tím začala jeho profesionální dráha fotografa. Několik let byl zaměstnaný jako fotograf-žurnalista v časopisu Květy, později jako výtvarný fotograf v magazínu Plamen. Od 60. let pracoval jako volný fotograf ve svobodném povolání, kde setrval až do konce života. Vystavoval samostatně, na svazových přehlídkách i mezinárodních salonech v Berlíně, Moskvě, Kodani, Paříži, Bruselu, Bělehradě, Mexiku-City aj. Byl nositelem čestného titulu Excellence FIAP. Zemřel 9. prosince 1992 v Praze.

Jiří Pokorný

Narozen 16. 6. 1957 v Praze. Prof., PhDr., CSc., historik, činný na Katedře dějin a didaktiky dějepisu PedF UK, historické práce.

Jimmy Palmiotti

Americký ilustrátor, tvůrce komiksů a editor. Autor filmových scénářů a scénáře k videohře. Spoluzakladatel komiksových společností.

Jaroslav Pánek

Jaroslav Pánek je český historik, odborník na české a středoevropské dějiny raného novověku. Poté, co v letech 1965–1970 absolvoval studium historie, pomocných věd historických a slavistiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, pracoval jako archivář a ředitel v Okresním archivu v Benešově. V roce 1976 nastoupil do Ústavu československých a světových dějin ČSAV , kde působí dodnes. V letech 1998–2005 byl jeho ředitelem a dalších sedm let zastával post místopředsedy Akademie věd. Od roku 1990 působí také na FF UK a krátce přednášel i na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Habilitoval se v roce 1992 na FF UK v oboru raně novověkých dějin a v roce 1996 byl jmenován profesorem českých a slovenských dějin. V letech 1997–2000 byl prorektorem pro zahraniční styky Univerzity Karlovy. Kromě toho po několik let vedl Sdružení historiků České republiky a Český národní komitét historiků a hostoval na univerzitách v Německu a ve Francii. Momentálně je vedoucím redaktorem Českého časopisu historického, ředitelem Českého historického ústavu v Římě a členem celé řady tuzemských i zahraničních profesních sdružení, odborných komisí a vědeckých i redakčních rad. Překládá také ze slovinštiny a srbštiny. Je autorem kontroverzního posudku, v němž odmítá plagiátorství Martina Kováře, bývalého vedoucího Ústavu světových dějin Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, jehož práce zabývající se Stuartovci a Walpolovou érou byly etickou komisí FF UK a Univerzity Karlovy v únoru 2019 jednoznačně označeny za plagiát. Pánek tehdy ve svém posudku uvedl, že „důvody pro obžalobu nesdílím a důvody pro ni odmítám, neboť podklady žalobců jsou nesprávné a zčásti přímo lživé“. Více než 60 českých historiků ve společném prohlášení jeho posudek označilo za problematický s tím, že představuje takovou relativizaci hodnotících kritérií etiky vědecké práce, která může mít "pro historickou vědu v našem prostředí dev...

Jan Pikous

Jan Pikous, narozený 9. března 1929 v Hrejkovicích, okres Písek, žije v Liberci. Zabývá se volnou tvorbou , výzdobou interiérů, výtvarnými plakáty, ilustrační fotografií v časopisech, knihách, kalendářích a fotografií užitou v propagaci aj. Zúčastnil se mnoha domácích i zahraničních výstav, na nichž obdržel různé ceny a uznání, získal též několik ocenění v soutěžích výtvarné fotografie. Je členem Unie výtvarných umělců ČR. Vyvrcholením jeho dosavadní tvorby bylo sedm samostatných výstav v Japonsku, které v této zemi dosáhly neobyčejného ohlasu.

Iva Prošková

Narozena 12. 2. 1946 v Jestřabí v Krkonoších. Pedagožka, výtvarnice, autorka publikací o paličkování, tkaní, výšivce, síťování a drátovaném šperku, bývalá vydavatelka časopisu Paličkování.

Herbert Puchta

Profesor angličtiny, autor učebnic.

Eleanor H Porter

Eleanor H. Porter se narodila v New Hampshire v roce 1868. Milovala hudbu. Po ukončení studia na New England Conservatory of Music v Bostonu, se stala sbormistryní, zpěvačkou a učitelkou. Když jí bylo 24 let vzala si Lymana Portera. Cestovali společně do Tennessee, a později se usadili v New Yorku. Eleanor začala vydávat knihy.Z prvu povídky a pak mnoho románů pro dospělé i děti. Někdy používala pseudonym Eleanor Stuart. Román Pollyanna, napsaný v roce 1913 byla její nejúspěšnější kniha a byla oblíbena v mnoha zemích po celém světě. Eleanor vydala i několik dalších knih o této malé dívce. V roce 1920 Eleanor Porter zemřela.

Antonín Přidal

Narozen 13. 10. 1935 v Prostějově, zemřel 7. 2. 2017 v Brně. Spisovatel, publicista, básník, autor populárně naučných cyklů pro rozhlas, rozhlasových a divadelních her. Překladatel z angličtiny, španělštiny a francouzštiny.

Zdeněk Procházka

Zdeněk Procházka byl český fotbalista, československý reprezentant a účastník mistrovství světa roku 1954 ve Švýcarsku . Za československou reprezentaci odehrál 8 zápasů a v nich dal 1 gól. V československé lize vybojoval dvakrát mistrovský titul, a to se Spartakem Praha Sokolovo . Do Sparty přišel z Viktorie Žižkov, v níž hrál v letech 1946–1952 a po ukončení angažmá v letenském klubu se do ní zase vrátil a působil zde v letech 1961–1965. Celkem odehrál 188 ligových zápasů a v nich dal 17 gólů. Měl přezdívku "Frigo".

Zdeněk Pokorný

Narozen 27.2.1947 v Brně,zemřel 5.12.2007 tamtéž. RNDR., CSc., astronom, práce z oboru.

Vladimír Petřík

Vladimír Petřík je bývalý český fotbalista. V československé lize hrál v sezóně 1969/70 za TJ Gottwaldov. Nastoupil ve 26 ligových utkáních. Gól v lize nedal. Vítěz Českého a Československého poháru 1970.

Vladimír Papoušek

Narozen 19.12.1957 v Českých Budějovicích. Prof., PaedDr., CSc., literární historik, bohemista, vysokoškolský učitel, práce z oboru české literatury.

Vilma Partyková

MUDr., anestezioložka a všeobecná lékařka. Otevřeli jste osobní stránky MUDr. Vilmy Partykové, které se opírají o její spolupráci s pacienty, čtenáři jejích knih a článků, posluchači jejích seminářů a přednášek, a s Nakladatelstvím Impuls, které vydává převážně její knihy. MUDr. Vilma Partyková je absolventkou Fakulty všeobecného lékařství Univerzity Karlovy v Praze. Po skončení studia pracovala 7 let na klinice, z toho 5 let jako anesteziolog na anesteziologicko-resuscitačním oddělení Fakultní nemocnice na Královských Vinohradech v Praze. Tento obor jí byl vynikající průpravou pro další lékařské působení. Přes 20 let pracovala jako všeobecná a obvodní lékařka. Tři roky pracovala jako vedoucí lékařka polikliniky československého velvyslanectví v Moskvě. Při pobytu v Moskvě absolvovala postgraduální kurz reflexní terapie a akupunktury na Lékařské fakultě Lomonosovovy univerzity. Získala řadu odborných kontaktů a s jejich pomocí se seznámila také teoreticky a prakticky s netradičními léčebnými postupy, jako jsou bezkontaktní masáže, urinoterapie a léčebné hladovění, o nichž u nás odborné publikace patrně neexistují. Vlastní nemoc ji utvrdila v tom, že je potřebné tyto netradiční metody používat a šířit mezi odbornou a laickou veřejnost. Během posledních let sepsala soubor publikací o přírodních léčebných metodách prevence nemocí a léčení nemocí, které se postupně dostaly k desítkám tisíc čtenářů. MUDr. Partyková má rovněž rozsáhlou přednáškovou a konzultační činnost, zejména s využitím internetu. Jako přední odborník se účastnila světových urinoterapeutických kongresů 2003 v Brazílii a 2009 v Mexiku.

Václav Pokorný

Ing., profesor, publikace z oboru vytápění. Překlad z ruštiny.

Philip Pullman

Philip Pullman je britský spisovatel fantasy a přední představitel britského ateismu. Už v dětství přišel o otce, který byl pilotem Royal Air Force, takže vyrůstal jenom se svoji matkou, svým otčímem a svým dědečkem, který byl kněz na anglickém venkově. Nějaký čas studoval v Oxfordu na Exeter College. Napřed učil několik let angličtinu na střední škole, později se stal asistentem na Westminster College v Oxfordu. Žije v Oxfordu se svou ženou Jude, má dva syny, Jamieho a Toma. Úspěch Pullman získal trilogií Sally Lockhart, která vyšla v letech 1988–1992. Obsahovala svazky The Ruby in the Smoke, The Shadow in the North a The Tiger in the Well. V roce 1996 vydal román The Northern Lights , což byl první díl jeho fantasy trilogie His Dark Materials . Román The Northern Lights získal v roce 1995 Carnegieho medaili za literaturu. Po první knize následovaly díly The Subtle Knife a The Amber Spyglass . Philip Pulman je jedním z nejznámějších a nejaktivnějších členů ateistických organizací British Humanist Association a National Secular Society, které prosazují kupříkladu vyloučení biskupů ze Sněmovny lordů, chtějí zrušit církevní školy, osvobození církví od daní a zákon o blasfemii a vyžadují zákaz působení kněží v nemocnicích, vězeních a ozbrojených silách. Pullmanova díla jsou kritizována jako protináboženská a protikřesťanská propaganda, Pullman sám v rozhovoru pro Washington Post výslovně prohlásil, že cílem jeho děl je poškodit náboženství a podrýt jeho základy. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Philip Pullman na slovenské Wikipedii....

Peyo

Pierre Culliford , známý také jako Peyo, byl belgický kreslíř komiksů, nejvíce známý jako autor Šmoulů. Pierre Culliford, narozen v Bruselu, jako nejmladší z dětí anglického otce, investora a belgické matky. Měl sestru a bratra. V mládí kreslil do svých školních sešitů a knih. Do školy chodil rád, miloval především gymnastiku a historii. Kromě toho hrál při škole divadlo, miloval četbu a zpíval ve sboru. Při pravidelných rodinných setkáních vždy vyprávěl příběhy, které znal z hodin dějepisu a později z novin – příběhy myšáka Mickeyho apod. Byl členem organizace Fédération des Scouts Catholiques, která sdružuje katolické skauty. Jeho středoškolské studium probíhalo jak na houpačce: začal v obchodním směru, ale musel první rok opakovat. Během druhého ročníku skončil a přestoupil na teoretičtější směr studia. Jeho spolužáci měli náskok a Culliford studia ukončil. Jeho otec zemřel v roce 1935, a tak si musel ve věku 15 let hledat zaměstnání. Nastoupil do kina jako asistent. Při této práci setrval rok po konci druhé světové války. Práce mu připadala nudná. Poté dělal jiné, krátkodobé práce. Setrvával ve skautu, od svých sedmnácti již ne v katolickém. V roce 1945 nastoupil jako asistent do kreslícího studia CBA, pro retuše s kvašem. Stal se nejmladším kolegou André Franquina, Eddyho Paapeho a Morrise. Firma však o několik měsíců později, v roce 1946 zbankrotovala. Zůstal však ve styku s ostatními, kteří šli pracovat pro znovuzaložené Spirou . Culliford se u nich pokusil žádat o práci, ale nebyl přijat. Aby si zlepšil svou kreslířskou techniku, začal studovat na akademii umění v Bruselu. Po třech měsících skončil, neboť se chtěl naučit kreslit humoristicky, ne akademicky. Vstoupil do reklamního sektoru. V té době také podepsal poprvé svůj vlastní komiks jménem „Peyo“, jak jeho bratranec vyslovoval jeho přezdívku „Pierrot“....

Petr Pavlík

Narozen 9. 5. 1933 v Netolicích, zemřel 30. 12. 2012. Pedagog, beletrista.

Pavel Příhoda

Narozen 13.1,1934 v Praze. Ing., arch., lektor planetária, populárně naučné příručky z oboru astronomie.

Otto Pospíšil

Autor publikací z oboru rybářství.

Oscar Peterson

Oscar Peterson byl kanadský jazzový pianista a skladatel, který se díky své virtuozitě a strhujícím výkonům stal jednou z nejuznávanějších a nejvlivnějších osobností jazzového světa. Peterson se narodil 15. srpna 1925 v Montrealu v Québecu a již v mládí se začal učit hrát na klavír u svého otce a později u klasického pianisty maďarského původu Paula de Markyho. Jeho talent se rychle projevil a ve čtyřicátých letech už vystupoval profesionálně.

Miroslav Popelka

Narozen 8.4.1957 Mělník. Archeolog, autor středoškolských učebnic dějepisu a článků v odborném tisku.

Miloš Pohorský

Miloš Pohorský byl český literární kritik a historik. Narodil se na pražském Žižkově v rodině bankovního úředníka. Vystudoval Akademické gymnázium v Praze, kde maturoval v roce 1948. Poté studoval literární vědu a estetiku na filosofické fakultě Univerzity Karlovy. Ještě během studií v roce 1950 začal na katedře působit jako asistent na katedře české s slovenské literatury. V roce 1953 získal titul PhDr. obhajobou práce Boje o demokratickou linii literatury v padesátých letech 19. století. Od roku 1952 pracoval v Ústavu pro českou literaturu ČSAV. Nejprve jako vědecký aspirant u Jana Mukařovského, od roku 1958 pak jako vědecký pracovník. V tomto roce rovněž obhájil kandidátskou práci s titulem Česká literatura od roku 1858 do let sedmdesátých. V ústavu pracoval s krátkými přestávkami až do roku 1990. Vedl postupně oddělení současné literatury , edičního a textologického oddělení , oddělení dějin české literatury . V letech 1964–1965 pracoval jako redaktor kulturní rubriky Rudého práva. Rovněž přednášel na filosofické a novinářské fakultě UK. V letech 1981–1982 byl rovněž externím dramaturgem Filmového studia Barrandov. Spolupracoval s divadlem Viola a s nakladatelstvím Československý spisovatel, kde byl v letech 1990–1992 ředitelem. Po odchodu do důchodu působil jako učitel na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy . Koncem padesátých let byl vedoucím kolektivu autorů, kteří vytvořili Dějiny české literatury, díl III.. Přispíval do časopisů Česká literatura, Impuls, Literární měsíčník, Literární noviny, Orientace, Plamen a další. Věnoval se především dějinám české literatury druhé poloviny 19. století. Byl členem řady redakčních rad a podílel se na vydání děl mnoha českých spisovatelů . K mnoha publikacím napsal doslovy....

Luděk Pachman

Luděk Pachman, též po emigraci Ludek Pachman byl československý a od roku 1972 německý mezinárodní šachový velmistr, šachový teoretik, pedagog, publicista a politický aktivista, bratr mezinárodního velmistra kompozičního šachu Vladimíra Pachmana. Luděk Pachman se stal roku 1944 mistrem ÚJČS, mezinárodním mistrem roku 1950 a titul velmistra mu byl udělen roku 1954. Hrál v šesti mezipásmových turnajích. Sedmkrát vyhrál mistrovství Československa v šachu . Zvítězil nebo obsadil čelná místa v řadě dalších silných turnajů . V období 1952–1966 osmkrát reprezentoval Československo na šachových olympiádách a v letech 1959–1967 působil jako redaktor Československého sportu. Ačkoli byl zprvu sám komunistou, po událostech roku 1968 změnil své přesvědčení a stal se aktivním antikomunistou a členem katolické církve. Byl několikráte zatčen, vězněn a mučen, nakonec roku 1972 donucen emigrovat do Spolkové republiky Německo, kde vedle své šachové činnosti působil i v emigrantských politických kruzích a v CDU-CSU. V roce 1976 mu bylo odebráno československé občanství, a tak reprezentoval SRN na šachové olympiádě a roku 1978 se stal mistrem SRN. V Německu také působil jako šéfredaktor časopisu Das Schach-Archiv, stálý spolupracovník deníku Die Welt a dalších německých listů. Po sametové revoluci se vrátil do vlasti a zapojil se do politických kampaní KDU-ČSL. Před rozpadem Československa mluvil o možnosti opětovného připojení Podkarpatské Rusi. Podílel se na založení nakladatelství ŠACHinfo. Žil střídavě v Německu a v Praze, od roku 1998 pouze v Německu. O svém členství v komunistické straně po změně svého přesvědčení napsal: „Patřil jsem k podivnému společenství lidí, pro které jakési budoucí vidiny jsou vším a současn...

Lucie Peštuková

Lenka Požárová

Lenka Požárová je česká spisovatelka a autorka kuchařek. Lenka Požárová vystudovala střední ekonomickou školu v Brně. Následovalo roční studium německého jazyka, studium na rakouské obchodní akademii a studium Masarykovy univerzity v Brně, ekonomicko-správní fakulty. Několik let pracovala jako daňový poradce. Po více než pětiletém působení v poradenské kanceláři a prožitém syndromu vyhoření profesi opustila. Ve vlastním nákladu vydala čtrnáctidílnou edici kuchařek "Což takhle dát si...". Ta byla poprvé v české historii oceněna zahraniční cenou Gourmand Cookbook Awards. Její doménou jsou nevšední kombinace surovin. Recepty na zakázku vymýšlela pro známé značky a postupně se začala uplatňovat i jako fotografka svých výtvorů. Vydala knihu "Jak jsem projela svět", kde shrnula své zážitky z cest, recepty a fotografie. Později vydala román "Muž s vůní kávy, žena se špetkou skořice", která obsahuje autobiografické prvky. Následovala "Kuchařka z románu s vůní kávy a špetkou skořice", která je proložena fotografiemi z cesty do Střední Ameriky. Dva roky měla svou rubriku s kulinárními reportážemi a vlastními fotografiemi v IN magazínu Hospodářských novin, přispívala i do dalších časopisů. Odmítla být tváří několika reklam i natočit kulinární show, která měla být kopií zahraniční předlohy.

Ladislav Pecháček

Ladislav Pecháček je český lékař, spisovatel a humorista. Na jedenáctileté střední škole v Litoměřicích odmaturoval v roce 1958. Po té studoval medicínu na vojenské lékařské fakultě v Hradci Králové, kterou absolvoval v roce 1964. Po studiích pracoval jako sekundář ve Vojenské nemocnici v Plzni. Od roku 1966 působil jako posádkový lékař v Chomutově. Po svém vyloučení z armády v 1971 z politických důvodů pracoval dále v Chomutově jako obvodní lékař. V letech 1974 až 1989 byl obvodním a závodním lékařem v Prachovicích na Chrudimsku. V letech 1990 až 1991 pracoval v Chrudimi jako posudkový lékař, později se zde stal vedoucím referátu zdravotnictví a zástupcem přednosty Okresního úřadu. V roce 2001 odešel do penze a současně pracuje pro zdravotní pojišťovnu. Žije v Pardubicích. Debutoval 1981 v Rovnosti, dále publikoval v Rudém právu, Dikobrazu, Tvorbě, Vlastě, Pochodni , Kmeni, Literárním měsíčníku aj. Podle jeho námětů a scénářů napsaných ve spolupráci s režisérem Dušanem Kleinem vznikla filmová hexalogie Jak svět přichází o básníky , Jak básníci přicházejí o iluze , Jak básníkům chutná život , Konec básníků v Čechách… , Jak básníci neztrácejí naději a Jak básníci čekají na zázrak . Dále pak filmy Dobří holubi se vracejí a Vážení přátelé, ano . Scenáristicky se podílel také na filmu Kdo se bojí, utíká . Je autorem scénáře televizní inscenace Dáma ví, kdy přijít . Román Osvobozené kino Mír pro Český rozhlas zdramatizovali Jana Pithartová a Pavel Krejčí . Podle Slovníku české literatury po roce 1945: PROKOP, Vladimír. Přehled české literatury 20. století. Sokolov: O.K. - Soft, 2003.