Výpis všech autorů

C. D Payne

Humoristický spisovatel C. Douglas Payne se narodil v roce 1949 v Akronu , průmyslovém městě plném továren a vlezlé zimy. Přesto vyrostl v teplém ovzduší, obklopen láskou rodičů a tří sester. Po studiu na Akronské střední škole se zapsal na Harvard College, kde jeho hlavním oborem byla evropská historie. Absoloval ji v roce 1971 a odebral se studovat život, což činil mimo jiné jako sázeč, redaktor, fotograf, reklamní agent, grafik, výrobce nábytku a hraček, projektant a stavitel přinejmenším jednoho domu, svého vlastniho. Momentálně sní o profesi ambulantního hráče na akordeon, o němž věří, že bude nástrojem jednadvacátého století. Psaní pro něj nikdy nebyl problém , horší bylo přimět někoho, aby mu za ně platil. Po skvělém úspěchu prvotiny románu Mládí v hajzlu, je tento problém dokonale vyřešen. V současné době žije C. D. Payne se svou manželkou ve městě Sonoma County, severně od San Franciska.

Belva Plain

Belva Plain, rodným jménem Belva Offenberg byla americká spisovatelka, jejíž díla se řadila mezi ženskou mainstreamovou fikci. Narodila se v New Yorku, kde i vyrůstala, a patří do třetí generace amerických židovských imigrantů z Německa. Vystudovala historii na Barnard College, Columbia University, kde roku 1939 zdárně odpromovala. Žila v Short Hills ve městě Millburn v New Jersey. Jejím manželem byl po více než čtyřicet let Irving Plain, který zemřel roku 1982. Než se stala spisovatelkou, psala krátké příběhy do časopisů. Svůj první příběh prodala v 25 letech do časopisu Cosmopolitan a později přispívala do řady ženských časopisů. První román Evergreen vydala roku 1978. Po čtyřicet jedna týdnů se držel v čele žebříčků bestsellerů deníku The New York Times a na jeho motivy byl natočen televizní seriál. V době její smrti bylo jejích více než 20 románů vydáno ve 22 jazycích a prodáno v počtu 30 milionů výtisků. Dvacet z jejích románů se objevilo v žebříčků bestsellerů deníku The New York Times. Nevlastnila počítač a všechna svá díla napsala ručně. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Belva Plain na anglické Wikipedii.

Antonín Příhoda

Narozen 2.11.1919. Ing., docent lesnické fytopatologie na vědeckém lesnickém ústavu Vysoké školy zemědělské, mykolog. Práce v oborech, publikoval též časopisecky.

Antonín Pelc

Antonín Pelc byl český karikaturista, malíř a ilustrátor. V letech 1913–1918 vystudoval malbu na pražské akademii v ateliéru Vlaho Bukovace a Maxe Pirnera. Věnoval se volné malířské tvorbě a spontánní politické karikatuře, publikoval v časopisech Šibeničky, Právo lidu, Tvorba, Rudé právo, Lidové noviny, Kulturní tvorba, Literární noviny. Na začátku války roku 1939 emigroval spolu s Adolfem Hoffmeisterem do Francie, přesto neunikl koncentračnímu táboru. Nakonec se přes Maroko a Martinik dostal do USA, kde pokračoval v ilustracích a karikaturách, například pro The New York Times. Cestoval po světě. Po druhé světové válce se vrátil do Prahy a vstoupil do KSČ. Jeho dílo stalo nositelem komunistické ideologie. V pozdních letech se věnoval hlavně malbě, který byla ovlivněna pozdním kubismem. Namaloval například Duo, Atelier II, Venkovské zátiší apod. Vedle toho vyučoval na pražské akademii. V roce 1946 byl jmenován profesorem ilustrace na Uměleckoprůmyslové školy v Praze, roku 1955 profesorem Akademie výtvarných umění v Praze. V roce 1963 obdržel titul národní umělec, byl také laureátem státní ceny a nositelem Řádu práce. V letech 1934–1949 byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes. Ve volné malířské tvorbě vyšel z lyrického kubismu, a byl ovlivněn novou věcností. Tato jeho raná díla patří k nejvýše ceněným. Ve 20. letech se prosadil jako politický karikaturista, publikoval například v časopisech Šibeničky, Právo lidu, Tvorba, Rudé právo, Lidové noviny, The New York Times, Kulturní tvorba, Literární noviny atp. Jeho dílo v 50. letech ztratilo spontaneitu a stalo se nositelem komunistické ideologie. Ilustroval mnoho knih, předevím beletrie. V pozdních letech se také věnoval olejomalbě, která byla ovlivněna pozdním kubismem. Obrazy:

Alice Pinková

Narozena 11. 4. 1926, zemřela 26. 5. 2001. Autorka kuchařských a gastronomických příruček a publikací z oblasti rad pro domácnost.

Vladimír Pikora

Vladimír Pikora je český analytik finančních trhů a makroekonom. Působí jako ekonom vlastní poradenské společnosti Next Finance, kterou založila jeho manželka Markéta Šichtařová. Vystudoval Národohospodářskou fakultu VŠE v Praze, kterou zakončil doktorátem. V letech 2000 až 2005 působil ve Volksbank CZ na pozici ekonoma, v letech 2005 až 2006 v pozici hlavního ekonoma. Od roku 2006 působí jako hlavní ekonom poradenské společnosti Next Finance, s.r.o., kterou založila jeho manželka a ve které je současně jednatelem a společníkem. Od června 2015 do července 2018 byl členem dozorčí rady České exportní banky. Studuje vývoj penzijních systémů a čtvrté průmyslové revoluce. Ve svých přednáškách a publikacích se zaměřuje na vliv technologií na ekonomiku a společnost. Věnuje se výuce finanční gramotnosti na základních školách. Pravidelně píše ekonomické názory pro Reflex. Je členem České společnosti ekonomické, kde působil jedno volební období i ve vedení. Agenturou B.I.G. byl v roce 2001 oceněn za přesnost prognóz. Časopisem Týden byl označen za médii nejcitovanějšího českého analytika v roce 2005. Je ženatý s ekonomkou Markétou Šichtařovou, má s ní šest dětí. Společně napsali několik publikací a poukazují na různé ekonomické problémy. Mimo jiné na problémy důchodové reformy a na její případné dopady na obyvatele. Je odpůrcem povinného spoření v penzijních fondech. Vladimír Pikora se hlásí k pravicovému a konzervativnímu pohledu na ekonomická a politická témata. Zvláště jeho hypotéza, že ekonomiky zemí eurozóny a částečně i ČR se od roku 2008 permanentně nachází ve stavu specifického typu krizového vývoje, který sice kvalitativně vykazuje všechny znaky ekonomického rozvratu, ale současně je z důvodu silně expanzívní monetární politiky a kvantitativního uvolňování centrální banky maskován falešným růstem HDP, je částí ekonomů a komentátorů z etatistické pozice často napadána. Na základě své hypotézy,...

Václav Pumpr

Práce z oboru chemie.

Václav Pacina

PhDr. Václav Pacina se narodil 12. dubna 1928 v obci Kopisty. Maturoval roku 1947 v Jičíně. Poté vystudoval na pražské UK. V roce 1953 začal pracovat jako sportovní novinář v Mladé frontě Dnes. Představoval novinářskou legendu, byl symbolem nejen tohoto deníku, ale i celé sportovní žurnalistiky. Jeho originální styl poznamenal několik generací čtenářů, byl nezaměnitelný a průkopnický. Václav Pacina vystudoval dějiny umění a šíře jeho záběru pronikala do každého článku. Jeho styl byl zasvěcený a kultivovaný, v mnoha směrech esteticky krásný. Měl takový talent, že by mohl psát knihy, což v několika případech uskutečnil. Ať už to byly odborné knihy jako Malá encyklopedie hokeje, kterou napsal společně s trenérem Karlem Gutem, nebo publicistické dílo Sport bez svatozáře. Čtenáře provázel řadou sportů po více než pět desítek let na stránkách Mladé fronty, kde pracoval od roku 1953, a později Mladé fronty DNES. Jeho záběr sahal od Zátopkovy poválečné generace až po novodobé olympijské hrdiny s Jaromírem Jágrem. Měl hluboký vztah ke kultuře, dokázal zasvěceně psát o divadle i hudbě, nebo vést erudovaný rozhovor s Karlem Gottem. Velkou autorskou sílu dokázal ještě v srpnu, když pro MF DNES připravil obsáhlou a ojedinělou přílohu Doping v Československu. Do posledních chvil byl obrovsky energický.

Sofie Podlipská

Sofie Podlipská, uváděna též jako Žofie, rozená Rottová, byla česká spisovatelka a překladatelka, sestra Karoliny Světlé. Otcem Sofie Podlipské byl obchodník Eustach Rott , matka Anna, rozená Vogelová . Měla sestru Johannu a bratra Jindřicha . Společně se sestrou byla vychovávána v bohatší pražské rodině stranou od vlasteneckých vlivů. Literární práci a činnosti v ženských spolcích se začala věnovat až po sňatku s lékařem Josefem Podlipským . V manželství měla syna Prokopa a dceru Ludmilu . Po ovdovění se veřejně angažovala ještě intenzivněji. Přátelila se s Boženou Němcovou a Jaroslavem Vrchlickým, který se stal manželem její dcery Ludmily. Přispívala do Osvěty, Světozoru, Květů , Rodinné kroniky, Zlaté Prahy. Redigovala Ženskou bibliotéku a svůj almanach Souzvuk. Překládala z francouzštiny . Ve svém díle se pokoušela kriticky zobrazit současnou zbohatlickou společnost , čerpala z historických témat , líčila probouzející se národní uvědomění patricijských rodin . Část díla věnovala výchovným tématům , tvorbě pro děti či boji za zlepšení společenského postavení žen. Pro přílišné zdůraznění výchovných prvků, nedostatečné prokreslení postav, konstrukci děje směrem k násilně šťastnému řešení či lyricky rozplizlý sloh nenalezlo její dílo významnější odezvy....

Sharon Kay Penman

Sharon Kay Penman je americká autorka historických románů. Proslavila se dvěmi historickými trilogiemi - Velšský Princ a Plantangent. Kromě toho napsala čtyři středověké romány - první z nich, Královnin muž, byl nominován jako nejlepší prvotina na cenu Edgar v roce 1996.Její romány a mysteria se odehrávají v Anglii, Francii a Walesu, a jsou o anglické a velšské šlechtě středověku. Narodila se v New Yorku a vyrůstala v New Jersey. Získala bakalářský titul v oboru historie na Texaské Univerzitě v Austinu. Kromě historie studovala také práva na Rutgers University school of Law, kde získala titutl doktor práv. Nějakou dobu se zabývala daňovým právem. Žije v New Jersey, druhým domovem je pro ni Wales, zde se inspiruje pro svou spisovatelskou činnost.

Prúdy

Prúdy je významná skupina v historii slovenské hudby, známá především svou tvorbou v 60. a 70. letech 20. století. Skupinu založil Pavol Hammel v Bratislavě a stala se jedním z průkopníků slovenské rockové hudby. Jejich zvuk byl směsicí rocku, popu a prvků lidové hudby, což dobře rezonovalo s tehdejší mládeží. Prúdy si získala široké uznání svým albem "Zvoňte, Zvonky" z roku 1969, které je často považováno za milník slovenské rockové hudby a zanechalo v tomto žánru trvalý odkaz. Album svým novátorským přístupem spojilo poetické texty s moderními hudebními aranžemi a stanovilo nový standard slovenské populární hudby. Během své kariéry skupina Prúdy pokračovala ve vydávání úspěšných alb a zůstala vlivnou silou na slovenské hudební scéně. S jejich diskografií jsou spojeny také tituly "Šlehačková Princezna" a "The Best Of", které dokládají všestrannost a neutuchající popularitu skupiny.

Pavel Pecina

Narozen 7.10.1938 v Praze. Entomolog, zoolog, etolog a publicista, práce z oborů, též práce o ochraně přírody.

Martin Prošek

Narozen 25. 3. 1979 v Teplicích. PhDr., Ph.D., lingvista, bohemista, ředitel Ústavu pro jazyk český Akademie věd České republiky. Zabývá se jazykovou kulturou a českým pravopisem.

Martin Pitro

Narozený 1971 v Kolíně, absolvoval Akademické gymnázium Štěpánská v Praze a poté vystudoval historii na FF UK. Zabývá se slovanským náboženstvím, obdobím středověku a popularizací historie vůbec. Kromě množství článků a studií je autorem knih Krutí vládci a jejich povedené manželky , Pyskatí Habsburkové a Otřesné dějiny českých zemí . Spoluautorsky se podílel na publikacích Bohové dávných Slovanů , Drsný střed Evropy , Drsný střed Evropy II , Země v srdci Evropy a Zanícené národní obrození .

Libor Pešek

Libor Pešek je uznávaný český dirigent, známý svou interpretací české klasické hudby, zejména děl Antonína Dvořáka. Pešek se narodil 22. června 1933 v Praze a má za sebou vynikající kariéru ve světě klasické hudby. V letech 1987-1997 působil jako šéfdirigent Královského filharmonického orchestru v Liverpoolu, kde se významně zasloužil o jeho mezinárodní renomé. Jeho působení v orchestru se vyznačovalo četnými nahrávkami a turné, které se setkaly s velkým ohlasem kritiky.

Karel Patočka

Narozen 2. 7. 1915 v Brně. RNDr., pracovník katedry přírodopisu pedagogické fakulty, biolog. Popularizační práce v oboru.

Jindřich Pokorný

Jindřich Pokorný byl český překladatel , editor a spisovatel. Překládal také z italštiny, latiny a vlámštiny, podílel se na překladech z maďarštiny. Je znám především pro svůj překlad Rostandova Cyrana z Bergeracu. Spolu s literárním historikem Bedřichem Fučíkem napsal knihu vysvětlující původ a význam různých rčení a přísloví s názvem Zakopaný pes . V roce 2009 vydal knihu Parsifal , k jejímuž napsání se odhodlal podle vlastních slov převážně proto, že historikové se této oblasti nevěnují, jak by podle něj měli. V letech 1946–50 studoval souběžně Právnickou a Filosofickou fakultu UK v Praze. V roce 1950 zakončil studia práv doktorátem , dokončit Filosofickou fakultu mu nebylo z politických důvodů umožněno, pokračoval soukromě v bytových seminářích u Jana Patočky. Za svoji překladatelskou práci obdržel roku 1998 Státní cenu za překladatelské dílo, v roce 2014 pak ještě francouzský Řád akademických palem. V roce 2014 mu byla udělena Cena Václava Bendy .

Jana Pacnerová

Narozena 6. 5. 1955 v Praze. Překladatelka beletrie a literatury faktu z angličtiny. Autorka scénářů k televizním pohádkám. Původním povoláním právnička.

Drahomíra Peukertová

Autorka publikací z oboru vaření a domácího hodpodaření.

Bohumír Polách

Bohumír Polách byl český prozaik, textař a dramatik. Na raných dílech spolupracoval s Františkem Kožíkem. Pokřtěn byl jako Bohumír Josef Skočovský, syn notářského kancelisty Antonína Skočovského a jeho manželky Marie, rozené Kopřivové . Literatura bez dalšího upřesnění uvádí, že vyrůstal v rodině důstojníka. Jednalo se o Cyrilla Polácha , majitele realit v Žabovřeskách, později ruského legionáře a důstojníka čsl. armády. Bohumíra Skočovského ale adoptoval až v roce 1920 a ten přijal příjmení svého adoptivního otce Polách. Na úmrtním oznámení Cyrilla Polácha je již Bohumír Polách uveden jako syn. Studoval na obchodní akademii v Brně. V době studií se již věnoval amatérskému divadlu ve spolku Mošna v Brně-Žabovřeskách. V roce 1917 musel studia přerušit, narukoval a byl odeslán na frontu. Maturoval v roce 1919 a byl až do roku 1954 zaměstnán jako bankovní úředník. V roce 1922 vystoupil z církve. Ve 30. letech ho Václav Jiřikovský vyzval ke spolupráci. Bohumír Polách vytvořil autorskou dvojici se spisovatelem Františkem Kožíkem , který v ní publikoval pod pseudonymem Jiří Žalman. Spolu napsali především řadu operet a písňových textů . Ve své době byla tato díla úspěšná, některá byla zfilmována, vesměs byla uvedena na předních operetních scénách; kritikou byla přijímána spíše vlažně. V roce 1945 vstoupil Bohumil Polách do KSČ a jeho život se zpolitizoval. Změna v díle Bohumíra Polácha v poválečném období byla natolik zřejmá, že i Rudé právo později označilo rok 1945 v jeho díle za „jasný předěl“. V roce 1946 se podílel na volební kampani a v letech 1948–1952 pracoval v brněnských akčních výborech. Od roku 1952 žil v Praze. Zde byl od roku 1954 do roku 1961 ředitelem Českého literárního fondu. Po odchodu do důchodu žil v Brně, kde též zemřel. Auto...

Bartíková Petra

Vladimír Paulista

Narozen 27.3.1922. Před druhou světovou válkou získal stipendium francouzské vlády ke studiu na Carnotově lyceu v Dijonu. Díky dobré znalosti několika cizích jazyků se po válce uplatnil jako reportér brněnského rozhlasu. Ale tuto práci musel v únoru v roce 1948 opustit, neboť se stal „nepřítelem socialistického režimu“. Poté devatenáct let pracoval jako svářeč. Jeho velkým koníčkem byl sport. Stal se hráčem košíkové, tenisu a stolního tenisu a to na mezinárodní úrovni. V roce 1968 využil Paulišta svých jazykových znalostí a vědomostí z mysliveckého oboru a nastoupil u pařížské kanceláře ORCHAPE jako lovecký průvodce a expert pro zahraniční turistiku v Československu. Díky této funkci navštívil velmi mnoho států ve čtyřech světadílech a to jako průvodce, fotograf, vnímavý pozorovatel nebo reportér. Vladimír Paulišta je u nás dnes už jediným představitelem přesně vyhraněného literárního žánru – lovecké beletrie s reportážní literaturou faktu. Také přispíval svými články do francouzských, belgických a italských časopisů. Stále se věnuje myslivosti, píše do časopisů a je vyhledávaným vypravěčem o lovech v cizině.

Stanislav Peleška

Narozen 11. 11. 1930 v Žáru na Prachaticku, zemřel 14. 4. 2019. RNDr., biochemik, práce z oboru zahrádkářství.

Renata Petříčková

Oblasti jejího zaměření: profesionální redakční práce, knižní tvorba, publicistika a copywriting zahrnující například tvorbu obsahu pro www stránky a blogy, PR články a jejich umístění na weby, rozhovory, reportáže, tiskové zprávy a recenze knih a filmů nebo jiné texty na zakázku. Psaní článků různých žánrů a stylů zpracovaných s netradičním pohledem na věc. Specializace na dětskou knižní tvorbu a témata pro ženy a rodiče. Také individuálně tvořené propagace knih pro nakladatele, jazykové korektury, stylistické úpravy a ilustrace nebo návrhy ilustrací.

Plútarchos

Plútarchos, starořecky Πλούταρχος byl řecký spisovatel, historik a filozof, autor historických a moralistických děl. Plútarchos v mládí hodně cestoval po tehdy známém světě – osobně poznal Řecko, Egypt, Malou Asii, několikrát navštívil Řím. Studoval v Athénách, Korinthu a v egyptské Alexandrii a získal velmi kvalitní vzdělání. V pětačtyřiceti letech se usadil ve svém rodném městě a žil zde až do smrti. Stal se slavným již za svého života. V rodném městě zastával významné úřady a založil zde pobočku platónské akademie. Získal čestné občanství Athén, byl poctěn přátelstvím římských císařů Traiana a Hadriana a udržoval úzké kontakty s delfskou věštírnou, kde pravděpodobně působil jako kněz. Plútarchos byl velmi plodný autor. Ve starověku bylo známo 227 jeho literárních prací, do současnosti se dochovalo jen asi 150. Jeho hlavním historickým dílem jsou Životopisy slavných Řeků a Římanů , dvacet dva dvojic životopisů významných řeckých a římských osobností, které navzájem porovnával a které měly podle něho být vzorem a poučením pro život. Plútarchos totiž nehledal jen společné rysy slavných osobností, ale především jejich morální kvality. Plútarchovy životopisy měly velký význam i v pozdějších obdobích, kdy z nich čerpali náměty pro své hry mnozí světoví dramatici . Druhou velkou skupinu jeho děl tvoří moralistická etická díla, latinsky nazývaná Moralia . Jde o drobnější práce, které řeší mnohé etické otázky každodenního života, morálky a chování . Napsal také mnohá díla, která se věnovala literatuře, přírodovědě, filozofii, matematice, náboženství a dalším oborům. Pro svou manželku napsal dílko Útěcha ženě a kromě toho vytvořil asi sto stručných příběhů Ctnosti žen....

Martin Patřičný

Martin Patřičný je český výtvarník a spisovatel. Jeho současná tvorba zahrnuje především „dřevěné obrazy“ a v menší míře také dřevěné sochy. V minulosti se zabýval i tvorbou uměleckých notových pultů, které vystavil např. v roce 1998 v Obecním domě v Praze. Jeho knižní tvorba se věnuje jak dřevu, v knihách Dřevo krásných stromů a Pracujeme se dřevem, tak volné tvorbě ve sbírkách povídek Jako v nebi, Patřičný nejen dřevo a nejnověji v Patřičné Čítance. V letech 2008–2011 odvysílala Česká televize dokument Kus dřeva ze stromu, kde Patřičný se svým vnukem, Jiřím, poeticky seznamují diváky s jednotlivými českými stromy, jejich dřevem, zvláštnostmi, použitím. Na scénáři pracoval Patřičný s B. Ludvíkem, který byl zároveň režisérem. Výtvarník, recitátor, autor knih. Má dva bratry, Pavla a Jana. Řemeslu – řezbář a soustružník dřeva – se vyučil soukromě u svého strýce. Prošel několik středních škol a maturoval na gymnáziu. V době totality pracoval v dělnických profesích, skladník, dřevorubec, řidič aj. V prvním manželství se narodila dcera Martina. Od roku 1982 podruhé ženat – děti manželky Miluše – Pavel, Šárka. V roce 1985 se narodil syn Martin. Od roku 1988 se plně věnuje výtvarné práci se dřevem. Má za sebou řadu výstav v tuzemsku, např. 1993 - Rudolfinum, Praha, 1995 - Lichtenštejnský palác, HAMU, 1998 - Obecní dům a Národní muzeum v Praze, 2002 - Akademie věd. Včetně několika expozic pro veletrh Svět knihy. V zahraničí vystavoval kromě Evropy - např. v roce 2003 v Haagu a Naardenu, 2006–2007 - Salon des artistes indépendants, Paříž v roce 2008 v Torontu - Library North York Centre, v New Yorku - Queens College Arts centre, 2013. Největší výstava Patřičný a hosté – O dřevě Národní zemědělské muzeum Praha. Za výtvarnou práci získal mj. ocenění v roce 2005 - Médaille bronze za dekorativní umění . Od roku 1998 uspořádal přes sto Dřevěných večerů diskusních i hraných s poezií a živou hu...

Jakub Pavel

Jakub Pavel byl český historik umění, pedagog a památkář. V letech 1922–1928 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy zeměpis a všeobecné dějiny a na Faculté des Lettres v Remeši s podporou stipendia francouzské vlády. Studia ukončil v Praze obhajobou disertace roku 1928. V letech 1928–1930 působil jako středoškolský učitel v Českém Brodě a v letech 1930–1942 na Jiráskově gymnáziu v Praze Resslově ulici 10. V letech 1942–1945 pracoval ve Státním fotoměřickém ústavu. Po válce pracoval na ministerstvu školství a ve Státním ústavu památkové péče . Od roku 1961 byl docentem dějin umění na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Věnoval se dokumentaci památkových měst a objektů. Jako teoretik památkové péče byl spoluautorem a signatářem Benátské charty, která v roce 1964 položila základy moderní mezinárodní památkové péči.

Hana Pinknerová

Hana Pinknerová , je křesťansky orientovaná spisovatelka a publicistka. Vystudovala pedagogickou fakultu obor čeština, hudební výchova. Pracovala jako redaktorka hudebního časopisu Opus musicum, korepetitorka v divadle, umyvačka oken, archivářka, učitelka, redaktorka knižního vydavatelství a domácí učitelka. Pro rozhlasovou stanici Trans World Radio psala a nahrávala příspěvky, čtyři roky vysílala pravidelnou relaci Zadáno pro dámy. V 90. letech byla ředitelkou konference pro křesťanské umělce Hrejte dobře a zvučně. Pravidelně publikuje. Nyní provozuje knihkupectví a galerii. Je vdaná, má dvě dcery, žije v Brně.

Chuck Palahniuk

Charles Michael Palahniuk, známější jako Chuck Palahniuk je americký postmoderní spisovatel. Věnuje se depresivním tématům na pozadí současné americké společnosti, čerpá ze svých vlastních frustrací a vlastní novinářské kariéry, jeho díla končí téměř vždy tragicky. Jeho romány byly zprvu nakladateli odmítány jako příliš temné a depresivní, brzy se ale staly kultovními. Jeho nejvýznamnějším dílem je jeho prvotina Klub rváčů , zfilmovaná v roce 1999 režisérem Davidem Fincherem. Oficiální stránky autora o sobě uvádějí, že jsou největším a nejrychleji se měnícím autorským webem na internetu. Narodil se Pascu ve státě Washington. Jeho rodiče se jmenují Carol a Fred Palahniukovi. Vyrůstal se svou rodinou v mobilním domě v přilehlém městě Burbank. Rodiče se později rozvedli, a tak Chuck a jeho tři sourozenci trávili hodně času se svými prarodiči na jejich dobytkářské farmě ve východním Wahshingtonu. Vystudoval žurnalistiku na Oregonské universitě. Školu dokončil v roce 1986. Při studiu pracoval ve stanici KLCC, která přísluší k National Public Radio v městě Eugene v Oregonu. Po studiích se přestěhoval do Portlandu. Krátkou dobu psal pro místní noviny, poté začal pracovat v továrně na kamiony Freightliner jako mechanik dieselových motorů. V této práci zůstal až do chvíle, než se rozběhla jeho spisovatelská kariéra. V té době také psal návody jak opravovat kamiony a krátkou dobu psal pro noviny . Po náhodné účasti na úvodním semináři organizace zvané Landmark Education své novinářské práce definitivně zanechal v roce 1988. Protože ve svém životě chtěl dělat něco víc než jen své zaměstnání, stal se dobrovolníkem pro útulek pro bezdomovce. Později byl také dobrovolníkem v hospici, kde vozil smrtelně nemocné pacienty na sezení jejich terapeutických skupin. S dobrovolnictvím přestal po smrti jednoho pacien...

C. Northcote Parkinson

Cyril Northcote Parkinson byl britský důstojník, historik a spisovatel, autor knihy Parkinsonovy zákony, satirické analýzy moderní byrokracie a rozhodování v institucích. Námořní historii vystudoval v Cambridge a v Londýně, kde roku 1935 obhájil práci o válce ve východních mořích v letech 1793 – 1815. Nastoupil do armády a současně pracoval v Cambridgi, učil na různých školách, v letech 1946 – 1949 na univerzitě v Liverpoolu a od roku 1950 v Singapore. Roku 1958 vydal knížku Zákony profesora Parkinsona, která ho okamžitě proslavila. Přednášel na několika amerických univerzitách a od roku 1961 žil jako spisovatel na ostrově Guernsey. Roku 1986 se odstěhoval do Canterbury, kde v roce 1993 zemřel. Vytvořil rozsáhlé Dějiny Malajska a několik dalších prací o námořní historii, řadu historických románů, zejména z období napoleonských válek, a několik knih o managementu. Proslul svými satirickými eseji o iracionálním fungování státní byrokracie a byrokratickém rozhodování vůbec. „Parkinsonovým zákonem“ se obvykle rozumí první věta článku, který vyšel roku 1955 v časopise Economist: On sám sám však v knize jako „zákon“ označuje to, že počet úředníků roste nezávisle na objemu jejich úkolů. Dokládá to růstem počtu úředníků britských koloniálních úřadů v době, kdy se britská říše rozpadala, nebo růstem počtu admirálů v době, kdy se britské námořnictvo redukovalo. „Británie má víc admirálů než lodí.“ Počet úředníků roste o 5 až 7 % ročně, bez ohledu na to, kolik práce mají vykonat. Vysvětluje to působením dvou sil: Dále rozvinul novou vědu, kterou nazval „komitologie“ – nauka o činnosti komitétů a vlád. Historická zkušenost říká, že čím více lidí se podílí na rozhodování, tím nesmyslnější jsou jejich rozhodnutí a zformuloval vzorec pro nekompetentnost, kde hlavní proměnnou je počet účastníků schůze. Jak roste počet ministrů, klesá schopnost vlády rozumně rozhodovat, a při počtu „někde mezi 19,9 ...

Ward Penelope

Václav Pfleger

Narozen roku 1940. RNDr., pracovník zoologického oddělení Národního muzea v Praze. Malakolog, práce v oboru, publikovány též časopisecky.

Steve R Pieczenik

Americký psychiatr, odborník v oblasti zahraniční politiky, mezinárodního krizového managementu, vyjednávání a psychologické války, vydavatel a autor psycho-politických thrillerů.

Sergei Prokofiev

Sergei Prokofiev byl významný ruský skladatel, klavírista a dirigent, považovaný za jednoho z nejvýznamnějších skladatelů 20. století. Prokofjev se narodil 23. dubna 1891 v Soncovce a již od mládí projevoval mimořádný hudební talent. Ve třinácti letech nastoupil na petrohradskou konzervatoř, kde studoval u skladatelů jako Nikolaj Rimskij-Korsakov a Anatolij Ljadov.

Pavel

Spisovatel a novinář Ota Pavel, původním jménem Ota Popper, se narodil 2.7.1930 v Praze jako syn obchodního cestujícího. Za války pobýval s rodiči a dvěma bratry na Kladensku a tam začal r. 1943 pracovat jako havíř. V chlapeckých letech aktivně provozoval fotbal a hokej. Po válce žil opět v Praze; navštěvoval zde obchodní a jazykovou školu. V letech 1949-56 pracoval Pavel v Československém rozhlase jako sportovní redaktor , r. 1956 byl zaměstnán v časopise Stadion, od r. 1957 v časopise Československý voják. Při zaměstnání vystudoval střední školu pro pracující a ukončil ji r. 1960 maturitou. V r. 1962 provázel fotbalisty pražské Dukly na jejich zájezdu do Spojených států; navštívil i několik dalších cizích zemí . V únoru 1964 Ota Pavel onemocněl vážnou duševní chorobou a byl nucen pobývat v psychiatrických ústavech a trvale se léčit. Z léčeben se vracel do zaměstnání a ke své tvůrčí práci pouze na krátká období. R. 1966 mu byl přiznán plný invalidní důchod. Přes velké zdravotní potíže Pavel i v posledních letech svého života horečně literárně tvořil. 31.3.1973 náhle zemřel na zástavu srdeční činnosti. Je pochován na Židovském hřbitově v Praze-Strašnicích. Ota Pavel začal publikovat velice záhy, už od počátku 50. let uveřejňoval v denním tisku drobnější, převážně reportážní práce. Jeho prvním velkým literárním úspěchem byla kniha Dukla mezi mrakodrapy , kterou se uvedl v žánru tzv. sportovní beletrie. Po ní následovaly soubory kratších próz a črt o našich předních i méně známých sportovcích . Celou knížku věnoval vyprávění o Jiřím Raškovi . Hned několik Pavlových prací z oboru sportovní beletrie bylo poctěno novinářskými a literárními cenami , někt...

Oldřich Petránek

RNDr. Autor učebnic matematiky.

Malý Orchestr Carmen Party

Lenka Požárová

Lenka Požárová je česká spisovatelka a autorka kuchařek. Lenka Požárová vystudovala střední ekonomickou školu v Brně. Následovalo roční studium německého jazyka, studium na rakouské obchodní akademii a studium Masarykovy univerzity v Brně, ekonomicko-správní fakulty. Několik let pracovala jako daňový poradce. Po více než pětiletém působení v poradenské kanceláři a prožitém syndromu vyhoření profesi opustila. Ve vlastním nákladu vydala čtrnáctidílnou edici kuchařek "Což takhle dát si...". Ta byla poprvé v české historii oceněna zahraniční cenou Gourmand Cookbook Awards. Její doménou jsou nevšední kombinace surovin. Recepty na zakázku vymýšlela pro známé značky a postupně se začala uplatňovat i jako fotografka svých výtvorů. Vydala knihu "Jak jsem projela svět", kde shrnula své zážitky z cest, recepty a fotografie. Později vydala román "Muž s vůní kávy, žena se špetkou skořice", která obsahuje autobiografické prvky. Následovala "Kuchařka z románu s vůní kávy a špetkou skořice", která je proložena fotografiemi z cesty do Střední Ameriky. Dva roky měla svou rubriku s kulinárními reportážemi a vlastními fotografiemi v IN magazínu Hospodářských novin, přispívala i do dalších časopisů. Odmítla být tváří několika reklam i natočit kulinární show, která měla být kopií zahraniční předlohy.

Ladislav Ptáček

Spisovatel, lékař v Českém Krumlově. V prostředí vojenského tábora na Šumavě se odehrává povídka Město pod stany. Autor řady románů, např. V klopě růži , S andělem v náručí atd. Otec byl železničním kovářem. První manželka Olga Macháčková byla autorkou próz pro děti a překladatelkou z ruštiny, dcera Olga Uličná je rusistkou a překladatelkou. Obecnou školu a reálku vychodil Ptáček v Nymburku; po doplňovací maturitě na reálném gymnáziu v Brandýse nad Labem studoval na FF UK, ale po roce přešel na Lékařskou fakultu. Z existenčních důvodů studia přerušil a střídal příležitostná zaměstnání, mj. 1934–36 pracoval jako medik v ordinaci Praporů práce hl. města Prahy. 1936 nastoupil základní vojenskou službu, 1938–45 byl redaktorem v nakladatelství Leopolda Mazáče. 1945–47 byl ředitelem nakladatelství při Státní tiskárně ve Varnsdorfu, 1947 dostudoval Lékařskou fakultu . Od téhož roku byl lékařem nejprve v Aši, od 1949 v České Kamenici, pak v porodnici v Praze, od 1955 v Českém Krumlově a 1960–69 v Českých Budějovicích, kde žil i na odpočinku. Počínaje 1923 publikoval v periodikách: Studentský časopis , Polabský kraj, Občanské listy, Naše zájmy , Oheň , Země, Právo lidu, Čin , Volná myšlenka, Sobota, Rozpravy Aventina, Nové obzory, Mladý svět , Ahoj , České slovo , Svět práce, Jihočeská pravda , Stráž severu aj. V 30. letech psal pro Čs. rozhlas reportáže, přednášky a za okupace byly vysílány i jeho původní rozhlasové hry . Redigoval Almanach Studentské kolonie na Letné 1920–30 a knižnici Nová cesta . 1947–48 naps...

Jindřiška Ptáčková

Jindřiška Ptáčková Po vysoké škole pracovala nejprve ve školství, posléze jako redaktorka v Učitelských novinách, v časopisech Mladá dáma, Delfín, Světem zvířat a v nakladatelstvích Orbis a Rodiče jako knižní redaktorka. Publikovala povídky, pohádky a básničky například ve Sluníčku. Trvale žije v Praze, e-mail: jindriptac@centrum.cz

Eleanor H Porter

Eleanor H. Porter se narodila v New Hampshire v roce 1868. Milovala hudbu. Po ukončení studia na New England Conservatory of Music v Bostonu, se stala sbormistryní, zpěvačkou a učitelkou. Když jí bylo 24 let vzala si Lymana Portera. Cestovali společně do Tennessee, a později se usadili v New Yorku. Eleanor začala vydávat knihy.Z prvu povídky a pak mnoho románů pro dospělé i děti. Někdy používala pseudonym Eleanor Stuart. Román Pollyanna, napsaný v roce 1913 byla její nejúspěšnější kniha a byla oblíbena v mnoha zemích po celém světě. Eleanor vydala i několik dalších knih o této malé dívce. V roce 1920 Eleanor Porter zemřela.

Edward Packard

EDWARD PACKARD absolvoval Prince-tonskú univerzitu a Právnickú fakultu Columbijskej univerzity. Keď vymýšľal príbehy pre svoje deti Caroline, Andreu a Wellsa, objavil jedinečný rozprávačský štýl, ktorý použil v seriáloch Vyber si vlastné dobrodružstvo.

Zdeněk Pokorný

Narozen 27.2.1947 v Brně,zemřel 5.12.2007 tamtéž. RNDR., CSc., astronom, práce z oboru.

Václav Prokůpek

Václav Prokůpek byl český spisovatel, novinář, představitel Agrární strany a oběť komunistického režimu. Narodil se v Dolním Lochově u Jičína, v rolnické rodině. Gymnázium vystudoval v Jičíně a v Nové Pace, v Praze pak studoval na ČVUT. Technice se ovšem nikdy nevěnoval, neboť se záhy začal věnovat novinařině, především v agrárnických tiskovinách. Od roku 1928 byl redaktorem největšího agrárnického listu Venkov. Souběžně začal psát povídky a romány z venkovského prostředí, byl představitelem meziválečného ruralismu. K nejznámějším patří knihy Kamarádi , Baba , Ve stínu hor či Ztracená země . Za druhé světové války odešel do Brna, kde byl jmenován ředitelem nakladatelství Družstva Moravského kola spisovatelů. Funkci vykonával až do roku 1948, poté byl sesazen na post účetního. V roce 1951 byl v rámci Procesu se Zelenou internacionálou zatčen. Zelená internacionála byla mezinárodní agrárnická organizace, Prokůpek byl označen za součást protistátní „klerofašistické odnože“ této internacionály. Ve vykonstruovaném procesu byl v roce 1952 odsouzen k 22 letům vězení. Propuštěn byl v roce 1964. V roce 1967 byl rehabilitován. Zemřel v Brně.

Thomas Perry

Uznávaný současný spisovatel Thomas Perry je autorem čtenářsky velmi atraktivních, chytře promyšlených a napínavých příběhů. Narodil se roku 1947 v Tonawandě v New Yorku. V roce 1969 získal na Cornelově univerzitě titul bakaláře, o pět let později ukončil studia anglické literatury doktorátem na univerzitě v Rochesteru. Pracoval jako laborant, údržbář, rybář, mechanik zbraní, úředník i učitel na univerzitě, tvůrce a producent televizních scénářů. Thomas Perry žije v jižní Kalifornii se svou ženou a dvěma dcerami. Za svou knihu Řezníkův chlapec obdržel v roce 1983 cenu E. A. Poea za nejlepší prvotinu v detektivním žánru, kterou uděluje americká organizace spisovatelů tajemných příběhů . Od té doby vydal dalších 16 úspěšných a kritikou vysoko hodnocených knih. V češtině vyšly následující knihy Thomase Perryho: Řezníkův chlapec , Kocourův pejsek , Kdo schovaný není , Nedrážděte spící psy , Tanec za mrtvé , Žena stínů , Totožnost je príma kšeft , Krvavé peníze , Štvanice , Přímý zásah a Ostrov .

Šárka Pešková

Mgr., bohemistka, spoluautorka příručky českého jazyka a literatury pro střední školy.

Richard Platt

Britský spisovatel a fotograf, autor popularně-naučných publikací pro děti a mládež o vědě, technice, historii, též píše o námořních tématech, fotografování, špionážích a forenzních vědách.

Richard North Patterson

Narozen 22.2.1947 v Barkeley, California. Psaní studoval u Jesse Hilla Forda na univerzitě v Birmingamu v Alabamě. Pracoval jako právník ve Washingtonu a v San Franciscu. Patterson byl také asistentem ministra spravedlnosti v Ohiua tajemníkem zvláštíního žalobce na případu Watergate. Za své romány získal cenu Edgara Allana Poea a také cenu Grand Prix de Littérature Policiére.

Pia Pedevilla

Smět zůstat po celý život dítětem - to je krédo sympatické designérky a autorky knih Pia Pedevilly, která i přes svůj úspěch zůstává stále skromná. Kreativita je pro ni životním elixírem a život si bez své práce vůbec neumí představit. Pia Pedevilla žije a neúnavně pracuje v idylickém poklidném městečku Bruneck v Jižním Tyrolsku, v Itálii. Patří k malému a už skoro zapomenutému třicetitisícovému národu Ladinů, žijícího doslova kousek od nás – v italských Dolomitech, v horských údolích na půli cesty mezi Italy a Němci, hovořícího rodnou ladinštinou, ale také italsky a německy. Vydala více jak šedesát knih, předloh k malování a omalovánek, které vyšly v devíti jazycích v celkovém nákladu více jak milion kusů. V češtině vydala třicet a ve slovenštině deset knížek. „Již jako dítě jsem ráda malovala a vyráběla. Pocházím ze selské rodiny, moje maminka měla jedenáct sourozenců a já jsem vyrůstala se svými bratranci a sestřenicemi. Neměli jsme moc peněz a téměř žádné hračky, proto jsme si je vyráběli často z přírodních materiálů. Dělala jsem spoustu koláží a šila šaty pro své panenky. Tenkrát jsem se chtěla stát módní návrhářskou,“ prozradila na sebe autorka. O své tvorbě říká: „Chci předávat svou radost ze života. Mé figurky se často smějí, jsou vyzývavé a troufalé, občas trošku drzé, děti by řekly husté. Navrhuji pro děti a jejich maminky. Když jsem na počátku své kariéry připravovala s argentinským karikaturistou Guillermem Mordillem kolekce dřevěných hraček, vždycky jsme si říkali: musí se vycházet ze srdce. Proto mají mé figurky hlavy zešikma, smějí se křivými pusinkami a mají veselé pohyblivé nožičky. Mám ráda to hravé a cítím přání smět zůstat po celý život dítětem.“ A o tvořivém vyrábění si myslí, že se právem stalo oblíbeným koníčkem: „Člověk ho nedělá proto, aby ušetřil, ale aby prožil nad svou tvorbou pěkné chvilky. Skuteční umělci jsou osamoceni, ale při tvořivém vyrábění jsme s ostatními a ještě k tomu spolu můžeme komunikovat.“ Kromě tvorby se Pia Pedevilla...

Otfried Preussler

Otfried Preußler rozený jako Otfried Syrowatka byl německý spisovatel, jenž proslul dětskou literaturou. Mezi jeho nejznámější díla patří knihy Die kleine Hexe , Der Räuber Hotzenplotz a Krabat . Náplně svých knih a povídek čerpal hlavně z lidových vypravování a pověstí blízkého okolí po obou stranách hranice dělící Čechy a Slezsko. Narodil se v Liberci. Jeho předkové pocházeli z Jizerských hor a z Krkonoš. Byli skláři, malozemědělci a řemeslníci. Jeho rodiče byli učiteli. Jako dítě trávil mnoho času v obsažné knihovně svého otce. Ten se věnoval vlastivědě a sbíral lidové povídky, kvůli čemuž putoval českou vlastí. Syn Otfried jej na cestách často doprovázel. Dalším inspiračním zdrojem ke spisovatelské činnosti byla babička Dora, která ho značnou měrou ovlivnila a usměrnila svým bohatým vypravováním. Otfried vyrůstal v době růstu nacismu v Německu, který se snažil mladým lidem vnutit , že pravé hodnoty najdou v oddílech Hitlerjugend. Jako dospívající člověk propagandě uvěřil, proto jeho prvním spisovatelským počinem, které napsal v pouhých sedmnácti letech, je příběh o partě chlapců v Sudetech. Příběh prolezlý nacistickou propagandou nazvaný Erntelager Geyer propojuje romantiku letního tábora s nacistickým Hitlerjugend. Po válce byl román zakázán a úplně se na něj zapomnělo. V roce 1942 byl z gymnázia povolán do války a poslán na východní frontu, kde roku 1944 padl do sovětského válečného zajetí a pět let přežíval v zajateckých lágrech v Tatarstánu, odkud se do Německa vrátil v roce 1949. V bavorském městě Rosenheim našel svou rodinu, která byla mezitím vysídlena z Československa a také svou nevěstu Annelies Kind, s níž se v témže roce oženil. Narodily se jim tři dcery. Stal se učitelem prvního stupně. Kromě toho pracoval jako místní novinář a začínal psát povídky pro dětský rozhlas. Jako učitel pracoval až do roku 1970. Pak se v...

M. Scott Peck

Americký psycholog a spisovatel.

Lukáš Pavlásek

Lukáš Pavlásek je český komik, herec, autor a textař. Narodil se 24. července 1978 v Humpolci, dnes žije v Praze. Začínal u piva jako hospodský komik, posléze se dostal do pořadu Na stojáka, který se natáčí v baru a stal se barovým komikem pohybujícím se ve všech stylech a zákoutích humoru. Kromě standup comedy hraje v divadelní hře Gogol na Stojáka aneb Ženitba a v představení Český lev v Brně. V televizi se scénáristicky a herecky podílel na skečové show KOKO TV na TV Barrandov. Vystupoval v Manéži Bolka Polívky nebo na Nominačním večeru Českého lva. Kromě jiného píše texty k písním, jedním textem přispěl na poslední desku Davida Kollera. V roce 2012 vydal knihu básní pro děti s vlastními ilustracemi - Jestli počkáš trochu dýl, tak sem přijde krokodýl

Ladislav Pokorný

Prof. ThDr. PaedDr. Ladislav Pokorný byl římskokatolický teolog, kněz, liturgista, spisovatel, redaktor, kanovník kapituly Všech svatých na Hradě pražském, děkan a vysokoškolský pedagog. Pocházel ze Zdic u Berouna. V Berouně absolvoval reálné gymnázium a maturoval v roce 1934. Po gymnáziu nastoupil ke studiu na bohosloveckou fakultu Karlovy univerzity v Praze, kterou dokončil v roce 1939. Po absolutoriu byl v roce 1939 vysvěcen na kněze, nastoupil do pastorace a vyučoval jako profesor na středních školách. Dne 12. prosince 1951 získal doktorát z teologie na Římskokatolické Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Bratislavě. Jeho disertační práce měla název "Péče moderní pastorace o některé obtížné případy". K jeho dalším studiím patří: v letech 1946-1950 studium na Pedagogické fakultě Karlovy univerzity v Praze; 1964-1965 uměleckohitorický kurs PIS; 1964 a 1972 Ústřední politická škola ČSL a Liturgisches Institut v Curychu . Od 1. září 1949 do 20. června 1950 byl profesorem pedagogiky a katechetiky na diecézním bohosloveckém učilišti v Litoměřicích. Dne 2. října 1950 byl jmenován na Římskokatolické cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Praze státním docentem pro obor pedagogiky a katechetiky, s účinností od 1. září 1950. Dne 30. října 1951 byl pověřen tamtéž přednáškami pastorální teologie od zimního semestru roku 1951–1952, přednášel do konce roku 1952–1953. Jeho působení v akademickém prostředí bylo ukončeno dne 31. srpna 1953. Poté odešel do pastorace. Dne 15. prosince 1965 byl jmenován na Římskokatolické cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Praze se sídlem v Litoměřicích lektorem pro obor pedagogika v roce 1965–1966, tento pracovní poměr trval v období od 1. září 1965 do 28. června 1968. 12. října 1970 byl jmenován na CMBF docentem pro obor křesťanské archeologie a liturgiky, s účinností od 1. října 1970. Habilitační řízení tamtéž pro obor liturgiky bylo ukončeno dne 2. srpna 1971, kdy předložil soubor prací. Dne ...

Karel Půhoný

Ing., autor publikací z oboru potravinářství.

Jiřina Pechová

Učitelka, spoluautorka učebnice a pracovního sešitu z literatury.

Ilka Pacovská

Ilka Pacovská je česká knihovnice a spisovatelka. Pracovala ve Státní technické knihovně. V roce 2004 začala na internetu uveřejňovat fantasy ságu Sedmý smysl, která následně začala vycházet i knižně. Nejvýraznějším autorčiným dílem je desetidílná fantasy sága pro mládež Sedmý smysl Hrdinové příběhu jsou tři sirotci Hanka, Rafan a Sváťa, kteří vyrůstají v sirotčinci, ale projevují nadání pro magii . Na žádost neznámé osoby jsou vysvobozeni džinem Vronem a přijati na magickou školu. Postupně se seznamují se svou dobrodinkou, dračicí Kamamedunou, jejím synem Plamem, ktrý má zvláštní spojení s Hankou, trpaslíkem Zachariášem a mnoha dalšími postavami. Příběh zpočátku vykazuje silnou inspiraci Harry Potterem.

Františka Pecháčková

Františka Pecháčková byla česká spisovatelka.

František Polívka

František Polívka – 2. července 1923 v Olomouci), byl český botanik. Vystudoval gymnázium v Hradci Králové a přírodní vědy na filozofické fakultě UK v Praze. Od roku 1884 byl vychovatelem v Nasavrkách u Chrudimi a od roku 1886 působil jako suplující učitel na českém gymnáziu v Olomouci. V roce 1902 se stal ředitelem české reálky v Olomouci a byl jmenován okresním školdozorcem pro české školy obecné městského okresu Olomouckého. Jeho socha z diabasu Julia Pelikána byla odhalena v roce 1933, nachází se na žulovém podstavci v Olomouci ve Smetanových sadech. Jeho manželkou se stala Filomena Polívková . Všechny Polívkovy knihy patří k základním kamenům české botanické bibliografie a vycházejí z nich, nebo je citují i současní botanikové.

Adele Parks

Adele Parksová po štúdiu anglického jazyka a literatúry pracovala v oblasti reklamy. Roku 2010 dostala čestný doktorát literatúry na Teeside University. Prvý román vydala roku 2010 a ešte v tom roku ju Evening Standard zaradil do londýnskeho rebríčka Dvadsať tvárí, ktoré si treba všímať. V Británii sa predalo jeden a pol milióna výtlačkov jej diel a preložili ich do 25 jazykov.

Tomáš Pasák

Tomáš Pasák byl český historik a vysokoškolský pedagog. Od 60. let 20. století působil na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kterou však musel v období tzv. normalizace z politických důvodů opustit. Pracoval v Pedagogickém muzeu Jana Amose Komenského, jehož se po listopadovém převratu stal ředitelem, a tehdy se též vrátil na akademickou půdu. Jeho profesní aktivity ukončilo předčasné úmrtí ve věku 62 let. Ve svých odborných pracích se zabýval zejména českými dějinami v období první a druhé republiky, a především obdobím Protektorátu Čechy a Morava. Zaměřoval se na spornou a nedostatečně objasněnou tematiku, často formou biografií předních osobností politiky . Jeho starší práce jsou poněkud ovlivněny tehdejší ideologií, ty pozdější však umožnily zaplnit některá „bílá“ místa v českých dějinách. Většina z nich mohla vyjít až po roce 1989. Za knihu o Emilu Háchovi získal Cenu Egona Erwina Kische. Spolu se svou manželkou u sebe přechovával urnu s ostatky československého generála a protektorátního předsedy vlády Aloise Eliáše, které díky tomu mohly být v roce 2005 se všemi poctami pohřbeny v Národním památníku na pražském Vítkově.