Všichni Autoři a témata

Stanislav Grof (17)

Stanislav Grof je americký psychiatr českého původu, jeden ze zakladatelů transpersonální psychologie. Kromě teoretického nástinu tohoto hnutí zkoumal také využití změněných stavů vědomí pro léčení. Vyvinul metodu holotropního dýchání, napsal několik knih s poznatky z aplikace této metody a na téma psychospirituální krize. Jeho práce mu přinesla několik ocenění, např. cenu VIZE 97 manželů Dagmar a Václava Havlových. Na druhou stranu ho jeho kritikové obviňují z podporování nevědecké psychologie a je nositelem dvou Bludných balvanů. Pochází z České Třebové, jeho matka pocházela z katolické rodiny, rodina jeho otce byla bez náboženského vyznání. Dohodli se, že malého Stanislava i jeho bratra budou vést k náboženství a nechají je rozhodnout se v pozdějším věku, „aby si našli svoji vlastní cestu“. Na vysokou školu se dostal na přelomu 40. a 50. let 20. stol. Původně se chtěl stát psychoanalytikem – uchvátil ho Freudův Úvod do psychoanalýzy. Pracoval ve Výzkumném ústavu psychiatrickém v Praze Bohnicích pod doc. Jiřím Roubíčkem, jenž v průběhu 50. let dostal v rámci výzkumu zásilku LSD, které následně Grof osobně vyzkoušel. Grof byl jedním z desítek lékařů, kteří s diethylamidem kyseliny lysergové v socialistickém Československu legálně experimentovali. Pocity a stavy vědomí spjaté s použitím této drogy na něj udělaly zásadní dojem. Grof poté začal studovat použití psychotropních látek v jiných kulturách a náboženstvích včetně mysticismu a různých koncepcí spirituality jako protipól západní medicíny, která se podle jeho slov tyto zážitky snaží patologizovat. V roce 1967 dostal stipendium do Spojených států amerických – v Maryland Psychiatric Research Centre v Baltimore. Zde se účastnil několika výzkumných projektů . Po srpnu '68 se rozhodl v USA zůstat, v marylandském výzkumném ústavu povýšil na vedoucího výzkumu. V té době dostal nabí...

Simon Adams (22)

Autor populárně-naučných publikací a encyklopedií pro děti

Shari Lapeña (14)

Shari Lapena je kanadská spisovatelka, která nyní žije v Torontu v Kanadě. Než se začala věnovat psaní na plný úvazek, pracovala jako právnička a učitelka angličtiny. Debutovala knihou Manželé odvedle.

Sergej Nikolajevič Lazarev (19)

Sergej Nikolajevič Lazarev je praktický filozof, parapsycholog a badatel. Zabývá se zkoumáním zákonů duchovního života člověka a jejich vlivu na zdraví a osud. Narodil se 4. září 1952 v ruském městě Jejsk. Vystudoval Ruskou státní pedagogickou univerzitu A. I. Gercena a zároveň absolvoval 11měsíční rekvalifikační kurz na Petrohradské státní univerzitě, kde získal kvalifikaci jako praktický psycholog. Věnuje se zkoumání informačních a energetických polí člověka od začátku 80. let. Od roku 1993 pořádá semináře, prezentace a přednášky v Moskvě, Petrohradě a dalších ruských městech, ale také v Německu, Izraeli, Polsku, Česku a na Ukrajině. Od začátku 90. let vyšlo 25 knih Sergeje Lazareva z knižní řady „Diagnostika Karmy" a „Člověk budoucnosti". Sergej Lazarev se zajímá o spojitost mezi vnitřním stavem duše člověka a jeho zdravím a osudem a mezi náboženským a morálním stavem lidstva a perspektivami jeho existence v moderním světě. V této oblasti objevil Sergej Lazarev empirickou metodou řadu posloupných zákonů, díky kterým dokázal vytvořit ucelený filozofický systém vnímání světa. Výzkumu informačních a energetických polí člověka se Sergej Lazarev začal věnovat v letech 1980–1981 a koncem 80. let se začal profesionálně zabývat léčitelstvím. Po osvojení diagnostiky člověka na dálku v laboratoři Vadima Poljakova u sebe Sergej Lazarev objevil schopnost získávat informace o zdravotním stavu v poli člověka, a to nejen ve vztahu k jeho přítomnosti, ale i minulosti a budoucnosti. Na počátku své léčitelské praxe pracoval Sergej Lazarev s energetickými poli, které lidské tělo vyzařuje. Pole tedy bylo ve vztahu k tělu druhotným. Tělo bylo příčinou a pole následkem. Ve své badatelské práci nicméně S. Lazarev rozvíjel také hypotézu o existenci jiného druhu polí. Polí, která by byla ve vztahu k tělu a jeho orgánům prvotní. Poté, co se Sergej Lazarev přesvědčil, že veškeré informace o povaze, osudu, minulosti i budoucnosti čl...

Robert Silverberg (17)

Robert Silverberg je americký spisovatel, jeden z autorů zlaté americké generace science fiction. Už odmalička vášnivě četl. V roce 1956 úspěšně vystudoval anglickou literaturu na Kolumbijské univerzitě. Téhož roku se oženil s Barbarou Brownovou . Jeho druhou ženou se stala sci-fi autorka Karen Haberová v roce 1987. S tvorbou začal už ve svých nedospělých letech, kdy odesílal své příspěvky do různých sci-fi časopisů. V roce 1949 začal vydávat sci-fi fanzin Spaceship a o 4 roky později prodal svou první literární práci časopisu Science Fiction Adventures. Silverberg literárně debutoval v roce 1954 povídkou "Gorgon Planet" v magazínu Nebula. Ve stejný rok mu byl publikován první sci-fi román pro mládež Revolt on Alpha C. Sám přiznává, že šlo o dílo, které by co nejvíce splňovalo požadavky nakladatele . Příběh muže ve službách Hlídky je v duchu autorových oblíbených témat - nedůvěra v autoritu a v tradice. Ve svém raném literárním období se autor řídil potřebami trhu a často i dobovým vkusem čtenářů. Nevyužil naplno svůj talent, přesto vytvořil některé čtivé a přímočaré příběhy. O Robertu Silverbergovi se tvrdí, že průměrně napsal milion slov za rok , chrlil jeden příspěvek za druhým převážně do časopisů. V té době byl literární veřejnosti znám jako dobrý řemeslník, kterému chybí osobitost. Během první poloviny šedesátých let se pod patronátem Frederika Pohla postupně vypracoval na jednoho z nejnápaditějších a nejplodnějších autorů. Přestal se koncentrovat především na komerční stránku a vypracoval si vlastní osobitý styl. V tomto zhruba desetiletém období došlo v autorově tvorbě k prouhloubení charakterových vlastností postav. Nepolevil ve své vysoké produktivitě, ačkoli omezil publikování nežánrových a teoretických děl psaných pod pseudonymy. V roce 1959 ustal zájem o sci-fi literaturu a Silverberg dočasně přesunul ...

Robert Schumann (20)

Robert Schumann byl německý skladatel a vlivný hudební kritik, který je všeobecně považován za jednoho z největších skladatelů romantické éry. Narodil se 8. června 1810 v saském Cvikově, nejprve studoval práva a poté se plně věnoval hudbě. Schumannovy rané hudební touhy zbrzdilo zranění ruky, kvůli kterému se místo kariéry klavírního virtuosa zaměřil na kompozici.

Richard Hooker (8)

Hiester Richard Hornberger ml. byl americký spisovatel a chirurg, píšící pod pseudonymem Richard Hooker. Jeho nejznámějším dílem je román MASH založená na dramatických i zábavných zážitcích ze života chirurga během Korejské války. Napsal ji společně s W. C. Heinzem. Román se stal předlohou pro velmi úspěšný film MASH a o dva roky později pro stejnojmenný televizní seriál. Narodil se v Trentonu v New Jersey. Navštěvoval Bowdoin College v Brunswicku, kde také studium úspěšně zakončil a kde se také stal členem studentského spolku Beta Theta Pi. Poté odešel na Cornell Medical School do New Yorku. Po úspěšném ukončení školy byl povolán do války v Koreji a umístěn v 8055th MASH. Nebyli sice přímo na frontě, nicméně byli velmi blízko a blízkost bojů dosvědčoval i velký počet zraněných proudící do polní nemocnice. Mnoha zdejším lékařům zde bylo jen málo přes dvacet let a velmi často měli jen malé praktické chirurgické zkušenosti. Během bitev však dokázali ošetřit „až 1000 případů denně“. Podle vzpomínek Hornbergerových kolegů byla válka v Koreji silná, často ji popisovali jako peklo. Hornbergera popisovali jako výborného chirurga se skvělým smyslem pro humor. Ačkoliv Hornberger pojmenoval svůj stan „Bažina“ , stejně jako ve svém románu, byl politicky konzervativní. Po válce Hornberger pracoval na Ministerstvu pro záležitosti veteránů Spojených států amerických, poté odešel na soukromou praxi ve Waterwille v Maine. Nakonec se usadil v praxi na Broad Cove v Bremen v Maine. Jeho zkušenosti v 8055 MASH se staly základem pro budoucí román. Roku 1956 začal své vzpomínky vkládat do knihy. V šedesátých letech se setkal se svým bývalým kolegou z MASH a jeho manželkou , přičemž si večer u alkoholu vyprávěli příběhy z války. Hornberger později přiznal, že tento večer jej motivoval k dopsání rukopisu. Kniha byla odmítnuta několika vydavateli, proto začal spolupracovat se s...

Radoslav Nenadál (18)

Radoslav Nenadál byl český spisovatel a překladatel anglojazyčné literatury, amerikanista a anglista, vysokoškolský pedagog. Narodil se 30. října 1929 v Šumperku, avšak už v dětství se s rodinou přestěhoval do Prahy. Tam posléze vystudoval angličtinu a češtinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Po studiích začal pracovat jako vysokoškolský pedagog. Překládal do češtiny například díla Ernesta Hemingwaye, Trumana Capoteho či Johna Irvinga a dalších. Mezi jeho překlady patří i román Sophiina volba amerického prozaika Williama Styrona. V roce 1981 Nenadál získal Cenu překladatelské sekce za překlad knihy Jamese Thurbera Filozof a ústřice a rovněž Cenu nakladatelství Odeon za práci v oblasti americké literatury. V roce 2017 byl uveden do Síně slávy v rámci Cen Josefa Jungmanna, udělovaných Obcí překladatelů. Od 80. let 20. století také psal vlastní uměleckou prózu. Mezi jeho povídkové sbírky a romány patří Rakvářova dcera a jiné prózy , Přijď zpět , Dušinky , Gaudeamus či My tě zazdíme, Aido, dále Škorpión, Zahrada či Sešitky chrámové pěvkyně . V jeho dílech se objevovalo vysokoškolské prostředí, Praha nebo také tabuizované téma homosexuality. Publikoval také vědecké práce z oblasti literární kritiky a historie, učebnice, skripta a další texty.

Petr Král (20)

Petr Král, vlastním jménem Petr Chrzanovský byl český básník, prozaik, esejista a překladatel píšící česky a francouzsky. Vystudoval FAMU, pracoval jako redaktor filmové literatury v nakladatelství Orbis. V roce 1968 emigroval do Francie, kde přednášel o filmu, pracoval jako lektor, fotolaborant, tlumočník aj., po roce 1989 působil krátce na čs. velvyslanectví v Paříži, poté žil v Praze.

Petr Il'jič Čajkovskij (20)

Ruský hudební skladatel.

Petr Casanova (17)

Zakladatel internetového konceptu FirstClass.cz, magazínu FC a vzdělávacího systému osobního rozvoje First Class Academy. Před maturitou a studiem práv na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze již začal psát pro noviny po sedm let. Následně se sedm let věnoval televizi a poté sedm let vydával časopisy. Pro jeho texty je typická víra v to lepší v lidech, pokora a optimismus. O svých textech říká: ,,Pořád je mnoho lidí, kteří se cítí bezradně, denně mi jich píše stále víc. Je tedy evidentní, že v tom, co dělám, tak úspěšný nejsem. Chcete-li porazit zlo, není vizitkou úspěchu to, že zlo je stále silnější.“

Peter James (28)

Peter James je anglický spisovatel, scenárista a producent. Je jedním z nejprodávanějších autorů detektivek. Narodil se v Brightonu 22. srpna 1948. Jeho matka Cornelia James byla proslulá svou výrobnou rukaviček pro královnu Alžbětu II., kterou řídila společně s jeho otcem Petera Jamese, který pracoval také jako účetní. Po vystudování filmové školy v Ravensbourne strávil několik let v Kanadě a ve Spojených státech amerických, kde pracoval jako scenárista a producent. V 70. letech 20. století založil vlastní nezávislou produkční společnost, která se brzy stala jednou z významných ve Spojených státech amerických. Později svůj podíl ve společnosti prodal a vrátil se do Anglie. Zde spoluzaložil v roce 1993 jednu z prvních britských internetových společností. O čtyři roky později spoluzaložil první filmovou společnost a v roce 2001 druhou, na které působil po tři roky jako generální ředitel. V Anglii patří mezi uznávané bestselerové autory a filmové producenty. Na svém kontě má kolem dvaceti filmů a seriálů, z těch novějších to je Kupec benátský s Al Pacinem v hlavní roli. Všechny jeho práce prozrazují mimo jiné, hluboký zájem o medicínu, přírodu a paranormální jevy. Díky svým hororům bývá někdy nazýván jako „britský Stephen King“. Má svůj rozhlasový pořad na BBC. V současné době žije v Sussexu. Zabývá se nejen filmovou a literární tvorbou, ale i studiem prožitků mimo vlastní tělo, například při klinické smrti. K jeho koníčkům patří sbírání starých luxusních aut a závodění. Peter James má na svém kontě již více než 15 000 000 prodaných výtisků a v současné době se připravuje televizní seriál podle jeho detektivek.

Pavol Dobšinský (24)

Pavol Dobšinský byl slovenský evangelický kněz, folklorista, básník, spisovatel, překladatel a sběratel lidové slovesnosti, který je řazen do období romantismu a je jedním ze spisovatelů tzv. štúrovské generace. Narodil se v rodině evangelického faráře. Vzdělání získal na gymnáziu v Rožňavě a Miškovci. Od roku 1840 studoval na evangelickém lyceu v Levoči. V roce 1850 úspěšně dostudoval a složil kněžskou zkoušku. V letech 1848–1849 se přidal k revoluční armádě a později se stal vojákem císařského vojska. V letech 1850–1852 působil v Levoči jako asistent u evangelického faráře a etnografa. Díky svému zaměstnavatelovi se začal věnovat sbírání a vydávání slovenské lidové slovesnosti. Od roku 1852 pracoval jako pomocný redaktor v časopisu Slovenské pohľady, později působil jako kaplan, v letech 1858–1861 jako profesor slovenského jazyka a literatury v Banské Štiavnici, a později se usadil v Drienčanech, kde od roku 1861 působil jako farář. Oženil se celkem dvakrát – poprvé si vzal Paulinu Schmidtovou, jeho druhou družkou se stala vdova po Jánovi Čajakovi a sestra Terezie Vansové Adela Medvecká-Čajaková. Začátky jeho literární tvorby se datují ještě do dob jeho studií na evangelickém lyceu. Už v té době psal básně v intencích štúrovské poezie. Byly to zejména variace na lidové písně, vlastenecké a alegorické básně. Soustavně též překládal ze světové poezie. V různých časopisech mu postupně vyšly překlady G. G. Byrona, A. L. Lamartina, A. M. Mickiewicza. Vydával rukopisný časopis Holubica, vydával časopis Sokol, recenzoval almanachy Concordia a Lipa. Jako editor se zasloužil o vydání literárních prací Jána Čajaka, Jána Botty či Ľudovíta Kubániho. Těžiště jeho činnosti spočívá ve folkloristice. Už jako student se zaobíral problematikou lidové slovesnosti. Časopisecky publikoval folkloristické studie a shrnul je do knihy Úvahy o slovenských pověstech . Soustavně sbíral a zapisoval p...

Pavel Roubal (26)

Pavel Roubal byl český disident. Vystudoval na strojní fakultě ČVUT. V lednu 1977 podepsal Chartu 77. Od roku 1977 do 1978 vázal na půdě rodinného domu v Praze Strašnicích samizdatové knihy rozepisované v rámci brněnské edice Jiřího Müllera. Začátkem července 1978, v souvislosti s návštěvou Leonida Iljiče Brežněva, byla v domě Pavla Roubala provedena domovní prohlídka a zabaveno větší množství knih připravených ke svázání. Pavel Roubal byl vzat do vazby a vyšetřován pro rozšiřování románu Dotazník Jiřího Gruši, který byl rovněž zadržen. Oba disidenti byli po necelých třech měsících z vazby propuštěni. 19. 6. 1979 se Pavel Roubal stal členem Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných , monitoroval soudní přelíčení s politickými vězni a podával zprávy pro „Sdělení VONS“. V lednu a v únoru roku 1980 se v bytě manželů Roubalových v Častrově ukrývala Drahuše Šinóglová, celostátně hledaná osoba, odsouzená pro rozmnožování samizdatů. Během domovní prohlídky v tomto bytě se ukryla v nefunkčních akumulačních kamnech a policie ji neodhalila. Pavel Roubal se také věnoval otázce životního prostředí. Během sametové revoluce 1989 Pavel Roubal organizoval protestní akce na Pelhřimovsku. S manželkou Věrou Roubalovou , rovněž signatářkou Charty 77, měl čtyři děti Jana Roubala, Pavla Roubala, Petra Roubala a Martu Kolskou . V roce 2009 Václav Havel zařadil ve svém projevu k výročí 17. listopadu Pavla Roubala do seznamu těch, kteří se zasloužili o svobodu.

Pavel Jansa (26)

Pavel Jansa je český lékař a spisovatel. Jeho dětství a mládí je spjato s městy Prostějovem, Brnem a s obcí Radějov u Strážnice, v nichž střídavě žil. Roku 1959 složil v Prostějově maturitní zkoušku, v roce 1964 úspěšně ukončil studia medicíny v Brně. Po studiích se uplatnil v medicínském oboru, mezi lety 1964–1971 působil v Brně ve Výzkumném ústavu pediatrickém a ve Fakultní nemocnici. V letech 1971–1994 působil v Olomouci na Lékařské fakultě Univerzity Palackého, od roku 1994 pak jako manažer výzkumných, marketingových a edičních projektů jak ve vlastní agentuře, tak v domácích i zahraničních korporacích. Neomezil se pouze na české prostředí, jeho jméno je známé i v zahraničí díky vědecké práci a přednáškám v USA, Velké Británii, Německu a Rakousku. Od roku 1990 se soustavně věnuje beletrii, ovšem psal, překládal a redigoval i popularizační příručky, učebnice, odborné texty a časopisecké články s medicínskou tematikou. V současné době žije v Olomouci. Jeho manželka MUDr. Katarína Jansová, CSc., je docentka stomatologie, starší syn Pavel je lékařem, mladší syn Petr právníkem. Má dva vnuky Patrika a Davida a jednu vnučku Sophii Patricii. Ve svém odborném výzkumu studoval problematiku buněčných obranných reakcí. Výsledky této práce se staly základem jeho disertací – CSc. v Bratislavě roku 1967 a DrSc. v Praze roku 1979. Habilitační práci obhájil na Masarykově univerzitě v Brně a v roce 1975 byl jmenován docentem. Profesorské řízení proběhlo na Univerzitě Karlově v Praze a profesorem byl jmenován v roce 1983. V roce 1982 získal medaili Pro merito Univerzity Palackého v Olomouci, v roce 1984 mu byla udělena cena České lékařské společnosti za vědeckou práci roku, roku 1987 obdržel medaili Za obětavou práci ve Fakultní nemocnici v Olomouci. Roku 1994 byl jmenován členem Newyorské akademie věd. Výsledky své rozsáhlé vědecké práce publikoval ve více než 350 statích v odb...

Pavel Dobeš (6)

Pavel Dobeš je český písničkář a hudebník, známý svými humornými a často satirickými písněmi. Na české hudební scéně se objevil v 70. letech 20. století a popularitu si získal v 80. letech 20. století svým osobitým stylem, v němž se mísí folková hudba s vtipnými texty, často komentujícími každodenní život a společenské problémy. Dobešova schopnost navázat kontakt s publikem prostřednictvím vyprávění příběhů a chytré hry se slovy z něj učinila oblíbenou osobnost české kultury. V průběhu let vydal několik alb, na nichž se projevuje jeho skladatelský a textařský talent.

Patricia Highsmith (18)

Patricia Highsmithová, rodným jménem Mary Patricia Plangmanová byla americká spisovatelka. Proslula svými psychologickými thrillery s násilnickým obsahem a prvky černého humoru. Hned ten první, Strangers on a train, proslavil svou stejnojmennou filmovou adaptací z roku 1950 Alfred Hitchcock. Slavnou se stala rovněž postava vraha Toma Ripleyho, která se objevuje v několika jejích knihách, jimž se někdy říká "ripliáda". Z nich nejznámější - opět i díky filmovým adaptacím - je Talentovaný pan Ripley . Literární kritika vede spory o to, zda Highsmithovou vnímat jako představitelku literárního popu, či vážného umění. V mládí psala i komiksy. Knihu The Price of Salt napsala pod pseudonymem Claire Morganová a dlouho se k ní nehlásila, patrně kvůli autobiografickému lesbickému obsahu. Její životopisci ji popsali jako velmi samotářskou, obsesivní, misantropickou, krutou, rasistickou, antisemitskou alkoholičku. Kvůli své sbírce povídek Little Tales of Misogyny byla rovněž obviněna z misogynie. Na své zahradě chovala tři sta hadů.

Oroken (7)

Moravanka (19)

Moravanka je tradiční moravská lidová hudební skupina z České republiky, kterou v roce 1976 založil vynikající akordeonista a skladatel Jan Slabák. Soubor je proslulý autentickou interpretací moravské lidové hudby, která se vyznačuje živými melodiemi, bohatou instrumentací a regionálními kulturními vlivy. Během své kariéry vydal Moravanka řadu alb, která oslavují tradiční zvuk Moravy a do svého repertoáru často zařazují charakteristické lidové tance a písně tohoto regionu. Kapela se těší popularitě nejen ve své vlasti, ale i na mezinárodní scéně, kde vystupuje na různých festivalech a akcích, na nichž prezentuje živé lidové tradice Moravy. Jejich hudba významně přispívá k zachování a propagaci regionální české kultury a dědictví.

Mons Kallentoft (18)

pracoval v reklamě a novinách, debutoval románem Pesetas. Za tuto knihu získal prestižní Katapultpriset za nejlepší švédský debut roku 2000. Napsal další dvě oceňované beletristické práce. Jeho čtvrtou knihou byl detektivní román Zimní oběť s hlavní hrdinkou kriminální inspektorkou Malin Forsovou. V této sérii ve Švédsku dále vyšly knihy Podzimní vražda, Jarní mrtvola a Páté roční období.

Miroslava Varáčková (24)

Miroslava Varáčková žije a tvorí v Trnave. Je vydatá a má dve malé deti. Píše príbehy pre young aldults a väčšina jej kníh sa radí do žánru fantasy. Je verná novým, originálnym témam. Vo voľnom čase sa venuje svojej rodine, s ktorou často chodí do hôr. Miluje svoje deti, manžela, knihy, turistiku, cestovanie, dobré filmy a rockovú hudbu. Bojí sa hlbokej vody a neznáša faloš.

Miroslav Slach (17)

Miroslav Slach byl prozaik a dramatik, původně autor literatury pro mládež s historickou tematikou, od konce 60. let též autor literatury pro dospělé s náměty z okupace a pobytu J. W. Goetha v Čechách. Miroslav Slach se narodil v učitelské rodině. Jeho otec působil jako profesor, později ředitel na rolnických školách na Slovensku. Studoval na reálném gymnáziu v Prešově a Bánské Bystrici, kde v roce 1938 maturoval. Na lékařské fakultě v Praze studoval Miroslav Slach jen do uzavření vysokých škol. Pracoval zprvu jako zemědělský dělník, až se mu podařilo se dostat na Amerlingův učitelský ústav v Praze. Po jeho absolvování působil jako učitelský praktikant a výpomocný učitel. V roce 1944 byl Miroslav Slach totálně nasazen jako stavební dělník v Hradci Králové, koncem války byl v ilegalitě. Po osvobození začal opět učit na měšťance ve Všetatech a při zaměstnání studoval na filozofické fakultě v Praze obory dějepis, filozofie, slovanská filologie a literární historie. Doktorskou práci obhájil na téma Drama a Karel Čapek. Učil na středních školách, byl i ředitelem základní školy. V roce 1979 se rozhodl věnovat pouze literární práci.

Miroslav Rutte (23)

Miroslav Rutte byl český literární a divadelní kritik, esejista a publicista, dramatik, prozaik a básník, filmový estetik, autor filmových scénářů. Narodil se v Praze v rodině c.k. notáře Eugena Rutteho. Studoval na gymnáziu v Žitné ulici a v letech 1908–1914 na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Po ukončení studia se posléze ujal jako sedmý v řadě divadelních referentů divadelní rubriky Národních listů a to po odchodu Otokara Fischera. Svůj první referát zde uveřejnil 5. ledna 1923. V Národních listech působil nepřetržitě až do válečných let . Zemřel roku 1954 a byl pohřben na Olšanských hřbitovech.

Mircea Eliade (21)

Mircea Eliade byl rumunský religionista, historik a filosof náboženství, spisovatel, esejista, kritik, profesor a také diplomat fašistického Rumunska , od roku 1966 naturalizovaný Američan. Hovořil plynně rumunsky, francouzsky, německy, italsky a anglicky, ovládal také hebrejštinu, perštinu a sanskrt. Pro religionistiku jde o jednu z nejdůležitějších postav vůbec. V roce 1928 se na Bukurešťské univerzitě setkal s Emilem Cioranem a Eugène Ionescem. V tomto období Eliade udržoval styky se Železnou gardou , krajně pravicovou politickou organizací. Léta 1928–1931 zahrnují jedno z nejdůležitějších Eliadových období – pobyt v Indii. Po získání soukromého stipendia se v Kalkatě věnuje studiu sanskrtu a jógy. Učitelem se mu stává indický filozof Surendranath Dasgupta, do jehož dcery Maitreyi se Eliade zamiluje. Protože jde o nerovný vztah, musí Eliade opustit učitelův dům a odchází meditovat do jednoho himálajského kláštera. Po návratu z Indie vydává své vzpomínky a v roce 1933 román Maitreyi, který ho okamžitě v Rumunsku proslaví. V březnu 1940 byl s podporou rumunského ministra propagandy Constantina Giuresca jmenován kulturním atašé při velvyslanectví Rumunska v Londýně a téhož roku vycházejí fantastické novely Tajemství doktora Honigbergera a Noci v Šúrámpuru . V létě roku 1940 se v Rumunsku diktatura krále Carola II transformovala v totalitní fašistický režim orientovaný na Německo. V únoru 1941, poté co Velká Británie přerušila diplomatické styky s Rumunskem, je Eliade přemístěn do Portugalska, kde pracuje na velvyslanectví v Lisabonu. V červenci 1942 přijíždí naposledy do Rumunska, aby osobně předal rumunskému diktátorovi Ionu Antonescovi poselství od portugalského ministerského předsedy Antonia Salazara. V období od listopadu do prosince 1944 napsal mnoho článků o Eliadově návratu Oscar Lemnaru. Mircea Eliade se chce vrátit...

Miloš Nesvadba (17)

Miloš Nesvadba byl český herec, spisovatel, ilustrátor, výtvarník, dlouholetý člen činohry Národního divadla v Praze známý svými kresbičkami a malůvkami pro děti, působil také jako komiksový kreslíř, karikaturista, divadelní a televizní scénograf. Jeho syn Michal Nesvadba je známý herec, bavič a mim. Vyrůstal se starším bratrem Jiřím, který se stal scénografem a divadelním režisérem. Odmaturoval na reálném gymnáziu a přihlásil se na Státní konzervatoř v Praze. Jeho studia však přerušila druhá světová válka a po válce se na konzervatoř již nevrátil. Hereckou průpravu získal v Souboru mladých Jindřicha Honzla . V roce 1948 byl angažován do činohry Národního divadla, kde ztvárnil desítky rolí. Poslední představení, derniéru Revizora zde odehrál spolu s Lubou Skořepovou dne 18. června 2014. Na filmovém platně se objevil ve více než 30 filmech, většinou v drobných rolích. Debutoval v historické komedii Miroslava Cikána Alena v roce 1947. Nejvíce filmových rolí ztvárnil v průběhu 50. let, později se objevoval na filmovém plátně celkem zřídka. Nezapomenutelnou roli prince ze Země zacházejícího slunce si zahrál v pohádce Bořivoje Zemana Pyšná princezna . Příležitostně se objevoval i v televizních seriálech a inscenacích. Velkou oblibu si také získal svými hereckými a kreslířskými výstupy v pořadech pro děti. V roce 1977 podepsal tzv. antichartu a jeho jméno díky podpisu bylo na druhé stránce Rudého práva. Vedle herectví od mládí projevoval neobyčejné výtvarné nadání, díky kterému proslul také jako kreslíř karikatur a vtipů, ilustrátor knih, z nichž některé sám napsal. Kreslil do novin a časopisů, jako výtvarník stál i u zrodu časopisu Dikobraz. Svou práci převážně zasvětil dětem a jeho jméno je také úzce spjato s dvěma dětskými časopisy Mateřídouška a Sluníčko, ve kterých hojně publikoval svoje kresby i literární díla. V roce 1964 se stal zakládajícím členem Odboru přátel a př...

Milena Holcová (18)

Dlouhá léta žila v Brně, nyní žije v Praze. Popírá přívlastky spisovatelka a cestovatelka, přestože projela skoro celý svět a napsala již devět knih. Pobývala mezi mongolskými pastevci, africkými Masaji, zambijskými venkovany, islandskými farmáři, americkou střední vrstvou, laponskými intelektuály, afgánskými táliby, poznala orinocké a mexické indiány, domorodce v Laosu i venkovany na Kubě… Cestování chápe jako životní filosofii a styl, který upřednostňuje svobodu a zajímavost před bezpečím. Věří, že celý svět se dá objevit v jedné vesnici, jde jen o to umět se dívat a naslouchat. Přestože byla pozvána do mnoha „klubů cestovatelů“, členství odmítá, protože nechce patřit k sortě výkonostních cestovatelů.kteří byli nejvýš, nejdál, tam kde ještě žádný běloch nebyl… V prvenství nenachází nic smysluplného, popisy podobných zážitků jí připadají zoufale nudné. Podle vlastních slov cestuje, aby si potvrdila nebo vyvrátila některé soukromé hypotézy, které pak čtenářům nabízí, ale nevnucuje.

Milan Rúfus (23)

Milan Rúfus byl slovenský básník, literární historik, překladatel a esejista. Narodil se v rodině zedníka a vzdělání získal v lidové škole ve svém rodišti, na gymnáziu v Liptovském Mikuláši, kde v roce 1948 úspěšně maturoval. V letech 1948-1952 studoval slovenštinu a dějiny na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě. Po ukončení vysokoškolských studií zůstal na Filozofické fakultě Univerzity Komenského jako pedagog. Přednášel zde dějiny slovenské a české literatury. V školním roce 1971-1972 působil na univerzitě Instituto Universitario v Neapoli, kde přednášel slovenský jazyk a literaturu. První básně publikoval v časopisech Prameň, Nový rod, Mladá tvorba a Borba. Debutoval básnickou sbírkou Až dozrieme, která znamenala výrazný posun dobového chápání poezie. Jeho tvorbu ovlivnil symbolismus, měl silné sociální cítění a nechal se inspirovat i dílem fotografa M. Martinčeka. Inspiroval se slovenskou lidovou slovesností a díly vícero slovenských malířů. Kromě tvorby pro dospělé se věnoval také psaní knih pro děti a mládež. Svojí tvorbou patří k nejvýraznějším básnickým zjevům. Představil se jako básník s autonomním pohledem na životní a morální hodnoty lidského jednání, na lásku, pravdu, krásu, utrpení i tragiku člověka i světa druhé poloviny 20. století. Velmi vnímavě a citlivě hledá smysl a podstatu lidského života. Hluboko nazřel do jeho starostí, bolestí, nejistot, radosti, štěstí i vzdoru. Je to poezie vysokých ideových, morálních a estetických hodnot zakotvená v mnohorozměrném prostoru lidského světa. Kromě vlastní tvorby též přebásnil Dobšinského prostonárodní pověsti a věnoval se překladům z norštiny, španělštiny, ruštiny a češtiny. Jeho díla vyšla v angličtině, bulharštině, češtině, francouzštině, maďarštině, němčině, norštině, polštině, ruštině, italštině a dalších jazycích. Od roku 2002 vychází ve vydavatelství MilaniuM Souborné dílo Milana Rúfuse (do...

Milan Holub (22)

Narozen 18. 9. 1934 v Praze, zemřel 12. 11. 2004. JUDr., CSc., práce z oboru občanského práva.

Michail Aleksandrovič Bulatov (12)

Malý Orchestr Carmen Party (3)

Louise Penny (27)

Louise Pennyová je kanadská spisovatelka, autorka detektivních románů z prostředí kanadské provincie Quebec. Narodila v roce 1958 v Torontu. Její matka byla vášnivou čtenářkou s velkým zájmem o detektivní romány. Ona sama v dětství četla díla Agathy Christie, Georga Simenona, Dorothy L. Sayersové a Michaela Inna. V roce 1979 absolvovala Ryerson Polytechnical Institute . Po ukončení studií pracovala 18 let jako novinářka a rozhlasová moderátorka v Canadian Broadcasting Corporation. Jejím manželem se stal Michael Whitehead, vedoucí hematolog v nemocnici Montreal Children's Hospital . V současné době žije na vesnici jižně od Montréalu. Po svatbě odešla z CBC a začala se věnovat psaní. Začala psát historický román, ale potíže s jeho dokončením vedly k tomu, že přešla k psaní detektivních románů. Od roku 2005 vydává sérii klasických detektivek. Její první román Zátiší se umístil v soutěži Debut Dagger ve Spojeném království na druhém místě mezi 800 účastníky. Román získal další ceny, včetně New Blood Dagger, Arthur Ellis Awards v Kanadě za nejlepší první kriminální novelu, dále Anthony Award, Dilys Award a Barry Award za nejlepší první novelu ve Spojených státech amerických. Ústřední postavou jejích románů je vrchní inspektor Armand Gamache z oddělení vražd Sûreté du Québec. Tyto romány se dočkaly mnoha ocenění , pravidelných zařazení mezi tituly roku a především celosvětové čtenářské přízně. Téměř všechny její další romány získaly nominace na řadu ocenění a několik cen poté také získaly. V roce 2009 pomohla založit novou cenu pro začínající kanadské autory detektivek. V roce 2013 se stala členkou Řádu Kanady, za svůj přínos pro kanadskou kulturu. Několik let nechtěla televizi a filmu prodat práva na svá díla z obavy, že by ztratila kontrolu nad svými postavami. Nicméně, když ji ...

Louis De Bernières (19)

Louis de Bernières je britský prozaik, který se proslavil zejména románem Mandolína kapitána Corelliho. V roce 1993 se umístil v seznamu 20 nejlepších mladých britských autorů sestaveném literárním časopisem Granta. O rok později byl vydán jeho čtvrtý román Mandolína kapitána Corelliho, který vyhrál Cenu spisovatelů Commonwealthu za nejlepší knihu a dostal se do užší nominace na knihu roku 1994 týdeníku Sunday Express. Román byl přeložen do více než 11 jazyků včetně češtiny a stal se z něj mezinárodní bestseller. 16. července 2008 byl Louisi de Bernièresovi udělen čestný doktorát na De Montfortově univerzitě v Leicesteru, kde dříve studoval . Louis H P de Bernière-Smart se narodil poblíž londýnského předměstí Woolwich a vyrůstal v hrabství Surrey, přičemž první část příjmení získal pro francouzském předkovi hlásícím se k hugenotům. Navštěvoval školu Bradfield College a v 18 letech vstoupil do armády, kterou však po čtyřech měsících služby ve městě Sandhurst opustil. Studoval na Victoria University of Manchester a na institutu vzdělávání University of London. Než se z něj stal spisovatel na plný úvazek, vystřídal řadu různých povolání – pracoval mimo jiné jako mechanik, moto kurýr či učitel angličtiny v Kolumbii. V současné době žije spolu se svou družkou a dvěma dětmi ve městě Bungay v hrabství Suffolk. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Louis de Bernières na anglické Wikipedii.

Lorna Byrne (17)

Lorna Byrne je irská mystička a spisovatelka, autorka mezinárodních bestsellerů Andělé v mých vlasech , Schody do nebe a Andělské poselství naděje . Narodila se roku 1953 v Dublinu do chudé rodiny a již od svého nejútlejšího dětství prý viděla anděly a komunikovala s nimi. Když byla malá, myslela si, že je to normální a že tyto bytosti vidí každý. Později však zjistila, že tomu tak není a o andělech, které ji provázeli nikomu neříkala. Dospělým její chování, kdy se nezajímala o fyzický svět kolem sebe, přišlo nenormální a považovali ji za mentálně zaostalou. 18. srpna 1975 se vdala za Joeho, přesně jak jí anděl Eliáš předpověděl. Joe měl však vážné zdravotní problémy, a tak žili se svými čtyřmi dětmi v chudobě. Když v roce 2000 manžel zemřel, zůstala Lorna s dětmi sama. Nyní žije na irském venkově. Kniha Andělé v mých vlasech je kronikou Lornina neobyčejného života. Popisuje v ní svá setkání s anděly a rozhovory s nimi. Na knize začala pracovat v roce 2003. V květnu 2008 kniha poprvé vyšla v Anglii a Irsku. Nyní je už kniha přeložena do 27 jazyků, vyšla v 50 zemích světa a prodalo se jí přes půl milionů kopií. Ve Své druhé knize Schody do nebe píše o vztahu lidské duše k tělu nebo například plánům, které má Bůh a andělé s lidstvem. Jak oslovit anděly s prosbou, píše v nejnovějším, třetím díle Andělské poselství naděje , kde zdůrazňuje sílu modlitby, lásky. V Česku její knihy vydává nakladatelství Ikar.

Liane Schneider (31)

Německá spisovatelka. Autorka knih pro děti. Původním povoláním učitelka.

Laura Joh Rowland (18)

Laura Joh Rowlandová vyrostla v Michiganu, kde vystudovala obory mikrobiologie a hygiena, v kteréžto branži pracovala na různých postech pro různé společnosti Nejdříve chtěla ve volném čase ilustrovat dětské knížky, a tak navštěvovala kurzy psaní, aby mohla ilustrovat svou vlastní knihu. Ale samotné psaní se jí zalíbilo natolik, že už u něj zůstala. Aby mohla se svou tvorbou prorazit na trhu, musela si najít téma, které tu ještě nebylo. A kombinací lásky ke klasickým detektivkám, kulturního dědictví svých asijských předků a nechuti k stylu vyšetřování založeném na různých forenzních analýzách a technických vymoženostech objevila Tokio 17. století. Město a čas, nezasažené západní civilizací, uzavřené samo pro sebe, kde se pro objasnění zločinu dá počítat jen se svědky, alibi, motivy a dedukcí. Hlavním hrdinou všech jejích zatím 11 knih je samuraj Sano Ičiró, vyšetřovatel odpovědný samotnému šógunovi. Nyní kromě psaní autorka dokončuje studium umění, stará se o své tři kočky a chodí na procházky se svým mužem Martym.

Konstantin Aleksandrovič Fedin (21)

Ruský prozaik.

Kōhei Horikoshi (21)

Japonský manga výtvarník.

Karel Svoboda (13)

Karel Svoboda byl významný český hudební skladatel, který se významně zapsal do světa hudby, zejména ve své vlasti. Narodil se 19. prosince 1938 v Praze a nejprve se věnoval zubařství, než se díky své vášni pro hudbu stal jedním z nejplodnějších a nejoblíbenějších skladatelů v Československu. Svoboda je znám především díky své práci na filmové a televizní hudbě a také díky psaní písní pro mnoho populárních zpěváků. Jeho skladby se často objevovaly v dětských pořadech, včetně znělky pro kultovní dětský seriál "Večerníček".

Karel Kapoun (19)

Karel Kapoun je český politik, v letech 2008 až 2014 senátor za obvod č. 36 – Česká Lípa, v letech 2000 až 2012 zastupitel Libereckého kraje a v letech 2002 až 2014 místostarosta města Doksy. Je členem ČSSD. Po základní škole Karla Hynka Máchy v Doksech nastoupil na českolipské gymnázium, kde odmaturoval v roce 1973. Poté dva roky absolvoval dřevařskou nástavbu a v letech 1975 až 1980 studoval Vysokou školu lesníckou a drevárskou ve slovenském Zvolenu. Po základní vojenské službě nastoupil v roce 1981 do Severočeských dřevařských závodů Česká Lípa, kde v různých funkcích setrval do roku 1998, pracoval také v mimoňské firmě FALCON jako vedoucí technického oddělení a po krátkodobé nezaměstnanosti se šest let živil jako finanční poradce. Stále působí jako aktivní fotbalový rozhodčí a byl 17 let předsedou Okresního fotbalového svazu v okrese Česká Lípa.. V únoru 2013 již nekandidoval. Je ženatý, s manželkou Jitkou má dvě dcery, Jitku a Ivu. Členem ČSSD je od roku 1997. V letech 2000 až 2012 byl členem zastupitelstva Libereckého kraje. Od roku 2002 do roku 2014 působil jako místostarosta města Doksy. V roce 2008 se rozhodl kandidovat do Senátu PČR. V prvním kole obdržel 27,76 % hlasů a byl poražen tehdejším hejtmanem Libereckého kraje Petrem Skokanem z ODS, který získal 32,11 %. Ve druhém kole se poměr sil obrátil a Ing. Karel Kapoun zvítězil ve volbách se ziskem 59,53 % všech platných hlasů. V horní komoře zastával funkci místopředsedy Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice a současně byl předsedou Podvýboru pro sport Výboru pro vzdělání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Karel Kapoun působil v dozorčí radě krajské nemocnice v České Lípě. Z funkce byl novým zastupitelstvem kraje 18. prosince 2012 odvolán. V komunálních volbách v roce 2014 obhájil za ČSSD post zastupitele města Doksy. Na kandidátce byl původně na 6. místě, vlivem preferenčních hlasů však skončil první....

Karel Boušek (19)

Karel Boušek byl český básník, překladatel a politický pracovník. Narodil se jako syn cukrářského dělníka, předválečného člena KSČ. Roku 1942 absolvoval obchodní školu a obchodní akademii v Chocni a pak do roku 1945 pracoval v kanceláři nemocnice v Ústí nad Orlicí. V letech 1945–1947 působil ve Východočeském rozhlasu v Pardubicích a krátce v redakci Mladé fronty. Poté byl propagačním pracovníkem firmy Velton v Hradci Králové a později ředitelem národního podniku Panar v Praze. V letech 1951–1967, kdy pracoval v Gramofonových závodech , připravil řadu literárních pořadů pro Divadlo hudby, jehož byl ředitelem. Od roku 1967 do roku 1969 byl politickým pracovníkem oddělení kultury sekretariátu ÚV KSČ, v letech 1970–1971 ředitelem odboru knižní kultury Ministerstva kultury ČSR a pak do roku 1976 ředitelem Divadelní a literární agentury DILIA, pro kterou připravil řadu literárních pásem. Poté se stal šéfredaktorem nakladatelství Odeon a roku 1984 odešel do důchodu. Debutoval ještě během středoškolských studií ve Studentském časopise a roku 1940 sbírkou básní Probuzené město, ve které se přihlásil k odkazu Jiřího Wolkra. Hned jeho následující sbírka Prameny žízní se ale vyznačuje katolickou orientací, křesťanskou symbolikou a hymnickým patosem. Následujících třicet let nepublikoval a věnoval se své profesní a politické činnosti. Až roku 1971 vydal sbírku básní Ploty. Po ní následovala celá řada dalších sbírek a výborů, které upevnily jeho postavení jako jednoho z oficiálních básníků normalizačních sedmdesátých a osmdesátých let. Kromě lyrické poezie a písňových textů psal také básně s politicky orientovanými náměty. Patřil tak mezi prorežimní autory a roku 1982 obdržel titul zasloužilý umělec. Po roce 1990 uveřejnil už jen dva tituly, ale roku 1995 obdržel Cenu Jiřího Wolkera. Za jazykové spolupráce překládal poezii z bulharštiny a němčiny....

Karel Bartuška (18)

Karel Bartuška byl pedagog fyziky a autor učebnic. Karel Bartuška absolvoval v roce 1955 Matematicko-fyzikální fakultu a posléze nastoupil jako učitel na střední školu, ze které se později stalo Gymnázium Nad Štolou v Praze 7, kde zůstal učit celý svůj profesní život. Na této škole byl 40 let předsedou předmětové komise pro fyziku a správcem fyzikálních sbírek. Je autorem řady odborných knih, publikoval odborné články v časopisech, byl členem redakční rady časopisu Matematika a fyzika ve škole a časopisu Věda, technika a my, pracoval na MŠMT jako člen poradního sboru pro gymnázia a člen dvou odborných komisí, byl předsedou komise pro vytvoření osnov fyziky. Dále byl členem Ústředního výboru Jednoty českých matematiků a fyziků, kde 6 let vykonával funkci místopředsedy. Profesor Bartuška odešel v roce 1996 do důchodu, přičemž na škole dále působil. Zemřel v roce 2008. Je autorem nebo spoluautorem řady odborných knih včetně učebnic fyziky. Jeho učebnice tvoří základ současné středoškolské fyzikální literatury. Jeho bibliografie v katalogu Národní knihovny zabírá několik stránek.

Kamil Krofta (19)

Kamil Krofta byl český historik Gollovy školy, univerzitní profesor, československý politik a diplomat. Kamil Krofta se narodil v rodině plzeňského advokáta a staročeského politika Josefa Krofty a jeho ženy Marie, rozené Svátkové. Byl třetím z deseti sourozenců. Vystudoval gymnázium v Plzni a v letech 1894–1896 studoval na filozofické fakultě Karlovo–Ferdinandovy univerzity v Plzni. Poté studoval na Institut für Österreichische Geschichtsforschung ve Vídni. Doktorem filozofie byl promován v Praze v roce 1898. O rok později ukončil i vídeňská studia. Po ukončení studií pobýval dva roky na stipendijním pobytu ve Vatikánu, kde připravoval k vydání bohemika – papežské listiny z let 1378–1404. Vynikající výsledky jeho práce byly referencí pro přijetí do pražského Zemského archivu, kde pracoval v období 1901–1911. V roce 1904 byl jmenován dopisujícím členem České akademie pro vědy, slovesnost a umění a v následujícím roce se habilitoval na pražské české univerzitě. Dne 11. listopadu 1911 byl Kamil Krofta na této univerzitě jmenován mimořádným profesorem rakouských dějin a 29. února 1912 opustil Zemský archiv, aby na univerzitu nastoupil. V roce 1919 byl Kamil Krofta jmenován řádným profesorem československých dějin se zvláštním zřetelem ke Slovensku, ale již 22. března 1920 se stal prvním vyslancem ČSR u Svatého stolce a ve funkci byl do prosince 1921 . V lednu 1922 se stal vyslancem ve Vídni, od roku 1925 v Berlíně. V roce 1927 se vrátil do Československa, kde byl zaměstnán na ministerstvu zahraničí jako šéf jeho presidia. Byl zástupcem tehdejšího ministra zahraničí Edvarda Beneše a v době jeho nepřítomnosti ministerstvo řídil. Stejně tak zastupoval ministra zahraničí Milana Hodžu poté, co byl Edvard Beneš v roce 1935 zvolen presidentem republiky. V červnu 1936 odešel do důchodu. Po svém zvolení presidentem zprostil E...

Jostein Gaarder (25)

Jostein Gaarder je norský spisovatel knih převážně pro děti a mládež. Narodil se v učitelské rodině. Jeho otec byl ředitelem střední školy a matka učitelka. Jeho matka Inger Margrethe je autorkou několika knih pro děti. Jostein studoval skandinávské jazyky a teologii na univerzitě v Oslu, v letech 1981–1991 vyučoval filosofii a literaturu na vysoké škole v Bergenu. V této době napsal spolu se svými kolegy šest učebnic k dějinám náboženství a filosofie. Mezinárodní úspěch Sofiina světa: "románu o dějinách filozofie" vydaného v roce 1991 mu umožnil se psaním živit. Ve svých knihách provází dějinami filozofie, náboženství, pojednává o základních otázkách lidské existence a nabádá čtenáře k tomu, aby neztráceli schopnost okouzlení ze světa kolem nich. Angažuje se také v politice a ekologii, kterou podporuje prostřednictvím Nadace Sophie. Anna – Jaký bude rok 2082? Anně je 16 let, baví ji přírodovědný kroužek a moc by chtěla vědět, jak bude vypadat svět v budoucnosti. To se jí vyplní – po gaarderovsku – prostřednictvím snu. Anna se ocitne v roce 2082 a zjistí, že svět budoucnosti vypadá docela jinak. Kam zmizel hmyz potřebný k opylování stromů, proč vyhynula některá zvířata? V knize najdou čtenáři řadu opakujících se motivů ze Sofiina světa. Místo filosofie a dějin myšlení se román zajímá o přírodu a ekologii. To je otázka Odkud a kam jdeme? Byl svět odjakživa? Bude dál existovat, až tu nebudu? Kniha otázek, které  sestavil Jostein Gaarder s hlubokým porozuměním a citem pro dětské chápání a vnímání. Každá otázka navozuje okruh dalších a dalších témat, o nichž si budou děti s rodiči povídat. Jostein Gaarder, autor románu o dějinách filosofie Sofiin svět, dokázal, že stejně citlivě dokáže promlouvat k  dětem jako k teenagerům.   Dívka s pomeranči Oduševněle napsaný zamilovaný příběh, který osloví čtenáře všech věkových kategorií. V průběhu jednoho večera, během něhož 15let...

Josef Formánek (18)

Josef Formánek se narodil 16. června 1969 v Ústí nad Labem. Spolu s Miroslavem Urbánkem založil v roce 1992 geografický časopis Koktejl. V roce 1993 mystifikoval českou mediální scénu příjezdem falešného Woody Allena do České republiky. Stál též u zrodu časopisů Oceán, Everest, Fénix, Kleopatra a Nevěsta. Založil školu pro reportéry, která funguje při magazínu Koktejl už několik let. Jako reportér procestoval více než 30 zemí světa. V tropickém pralese na ostrově Siberut strávil několik měsíců a podstoupil zde rituální tetování u kmene Mentawaj. Na podzim roku 2002 vystavoval mentawajské artefakty a fotografie v Národním muzeu v Prazev expozici Siberut - Oči duchů v rámci výstavy Tajemná Indonésie, kterou spolupořádal s Jiřím Hanzelkou, Miroslavem Zikmundem, Rudolfem Švaříčkem a Miroslavem Stinglem. V červnu 2004 se Formánkovi podařilo za přítomnosti veřejnosti napsat za 11 hodin a 19 minut ve výloze knihkupectví Neoluxor na Václavském náměstí v Praze svou druhou knihu Létající jaguár. Nakladatel ji za necelých 12 hodin vydal a dodal do knihkupectví od Ústí nad Labem po Ostravu. Stala se tak nejrychleji napsanou, vytištěnou a rozdistribuovanou knihou na světě. Své první dílo psal Formánek naopak dlouho. Když po sedmi letech psaní jeho knižní debut Prsatý muž a zloděj příběhů v listopadu 2003 vyšel, vzbudil tento román o ďáblu a zázracích, které může potkat každý z nás, obrovský ohlas u čtenářů a kritiky. Během jednoho roku se ho prodalo 26 000 výtisků a vychází již v pátém vydání. Propadl pití takovým způsobem, že skončil v protialkoholní léčebně. Napsal o tom knihu Úsměvy smutných mužů , podle níž vznikl stejnojmenný film. Josef Formánek žije v Malé Tatimerzi, nejmenší vesnici Českého středohoří. Má dceru Karolínu. A kamaráda Dalibora Nesnídala, který jeho texty ilustruje. Na podzim roku 2004 se Formánek rozhodl odejít z magazínu Koktejl a věnovat se již pouze psaní....

Joachim Friedrich (24)

Joachim Friedrich je německý promovaný ekonom a profesor podnikového hospodářství. Vedle vědeckých publikací píše i knihy pro mládež, které byly přeloženy do více než 40 jazyků a divadelní hry.

Jiří Kropáček (8)

doc. PhDr Jiří Kropáček Jiří Kropáček se narodil 27. 2. 1930 v Praze a zemřel tamtéž 22.1.2009. Otcem byl italský legionář, plukovník generálního štábu čs. armády, který byl za odbojovou činnost 13. prosince 1943 v Drážďanech Němci popraven. Jiří Kropáček vystudoval obor dějin umění na filozofické fakultě univerzity Karlovy v Praze. Zde se setkal s velkými osobnostmi českého dějepisu umění Antonínem Matějčkem, s Josefem Cibulkou či Janem Květem. Po studiích pracoval nejprve v Alšově jihočeské galerii na Hluboké, kde se podílel na prezentaci jihočeské pozdní gotiky a potom v Národním muzeu v Praze . V roce 1961 se stal asistentem na katedře dějin umění a estetiky FF Karlovy University. Zde se také habilitoval. Habilitační řízení proběhlo v dubnu 1990, docentem pro obor teorie a dějiny umění jmenován k 1.5.1990. Od r. 2003 přešel na Katolickou teologickou fakultu na Ústav dějin křesťanského umění. Člen národního komitétu ICOMOS . V prosinci 1955 se oženil se studentkou mediciny Libuší Křelinovou, dcerou spisovatele Františka Křeliny, odsouzeného v červenci 1952 za protistátní činnost na 12 let. Byl zatčen 24.8.1951 na Spořilově a vězněn do roku 1960, kdy byl v květnu propuštěn na amnestii.

Jiří Hajíček (15)

Jiří Hájíček je český spisovatel. Vyrůstal v obci Purkarec, vystudoval gymnázium v Týně nad Vltavou a pak Zemědělskou fakultu Jihočeské univerzity. Začínal s poezií, mimo jiné v pořadech Mirka Kováříka koncem osmdesátých let, knižně publikuje od roku 1998 jako prozaik. Ve svých povídkách a románech reflektuje především prostředí jihočeského venkova. V roce 2006 získal jeho román Selský baroko cenu Magnesia Litera za prózu. Jaroslav Rudiš vybral jeho román Rybí krev do Finnegan's List pro rok 2013 – seznamu vydávaného Společností evropských autorů a obsahujícího díla, která by měla být více překládána do evropských jazyků. Rybí krev byla následně vyhlášena knihou roku v soutěži Magnesia Litera 2013. V roce 2015 byl Hájíček hostem 16. ročníku Měsíce autorského čtení. Román Děšťová hůl zvítězil v anketě Kniha roku Lidových novin 2016 a získal Cenu Česká kniha 2017. V roce 2016 Dan Wlodarczyk podle knihy Jiřího Hájíčka natočil film Zloději zelených koní. Na protest proti zpolitizování členů poroty odmítl v roce 2018 udělení Státní ceny za literaturu. Romány Rybí krev, Dešťová hůl a Plachetnice na vinětách vydalo nakladatelství One Hot Book jako audioknihy.

Jaromír Hořec (23)

Jaromír Hořec byl český básník, spisovatel, novinář a publicista. Stal se jedním ze zakladatelů Mladé fronty v roce 1945 a do roku 1950 byl jejím šéfredaktorem a zároveň ředitelem nakladatelství. 1950-1953 redaktor nakladatelství Mír, 1953-1965 šéfredaktor časopisu Hlas revoluce. Díla: "Sovětské slunce míru" , "Takový je fašismus - K americké agresi v Koreji" , "K úloze československých legií v Rusku - Politika světových imperialistů a česká buržoasie v intervenci proti SSSR" , "Poslední boj Julia Fučíka" , "Cesty zrady - Několik kapitol o protisovětské a protinárodní politice české buržoasie a světových imperialistů" a další. V období 1965–1969 působil na Karlově Univerzitě. Z politických důvodů ji však musel po roce 1968 opustit. V roce 1979 založil samizdatovou edici Česká expedice, dva roky poté skončil na půl roku ve vazbě za podvracení republiky a za šíření ineditní literatury. Příležitostně psal texty k jazzové a taneční hudbě . Od roku 1989 byl členem Masarykova demokratického hnutí, později též jeho předsednictva a Nadace pro postavení pomníku T. G. Masaryka v Praze. V roce 1993 obnovil spolu s místopředsedou Masarykova demokratického hnutí doc. Vratislavem Preclíkem vydávání Masarykovsko-Herbenovského časopisu Čas v původní úpravě a formátu. Za tuto činnost obdržel v roce 2000 od MDH čestnou medaili T. G. Masaryka za věrnost jeho odkazu. Po pádu komunismu a rozpadu SSSR spoluzaložil Společnost přátel Podkarpatské Rusi jejímž nákladem vydal řadu knih o historii země. Jeho strýcem byl spisovatel a věrný spolupracovník prezidenta Masaryka dr. Jan Herben. Zemřel roku 2009 v Praze. Byl pohřben na Vinohradském hřbitově.

Jarmila Průchová (18)

Propagátorka nového životního způsobu člověk 21. století - makrobiotiky. Má za sebou řadu publikací, vystoupení v rozhlase i v televizi, pořádá přednášky a kurzy makrobiotického vaření.

Jan Wenig (18)

Dr. Jan Wenig byl český spisovatel a rozhlasový publicista. Byl synem spisovatele a pedagoga Adolfa Weniga a Pavlíny , rozené Korbové, dcery pražského obchodníka. Rodina žila na Královských Vinohradech. Kromě otce bylo v rodině několik dalších osobností z oblasti kultury: Josef Wenig , Adolf Wenig ml. , František Adolf Šubert , Vojtěch Kristián Blahník . Jan Wenig maturoval na v roce 1924 na reálném gymnáziu na Vinohradech a vystudoval pražskou filozofickou fakultu, obor srovnávací dějiny literatur a dějiny divadla. Promoval v roce 1930. V letech 1931–1933 byl zaměstnán jako knihovník v Národní knihovně v Praze. Poté byl do roku 1937 zaměstnán jako redaktor časopisu Radiojournal. Od roku 1937 až do roku 1966 pracoval v pražském rozhlasu a byl autorem řady rozhlasových pořadů. V rozhlase vystupoval s vlastními pořady a přednáškami. Byl správcem pozůstalosti svého otce Adolfa Weniga. Je pochován v rodinném hrobě na Vinohradském hřbitově . V počátcích vydával dívčí romány. V době okupace se zvýšil jeho zájem o národní minulost a umění. Po válce se především věnoval kulturnímu místopisu Prahy. Dr. Jan Wenig byl autorem námětů filmů: Scénář: Jazykový poradce: Jan Wenig pravidelně vystupoval v rozhlase s osvětovými pořady. Byl autorem stovek drobných rozhlasových pořadů a rozhovorů, zejména s herci. Námětem rozhlasových pořadů Jana Weniga nebyla jen kultura, ale např. i civilní obrana – téma "Zabezpečujeme dům proti leteckému útoku" v roce 1938.

Jan Filip (24)

PhDr. Jan Filipský, CSc. je český vysokoškolský učitel, jazykovědec, zaměřením indolog, a také překladatel. V 60. letech 20. století vystudoval tamilistiku, indologii a anglistiku na FF UK v Praze. Několikrát absolvoval dlouhodobé pobyty v jižní Asii. Působí jako vědecký pracovník Orientálního ústavu Akademie věd ČR. Za svůj život napsal několik odborných monografií a článků. Překládá zejména z tamilštiny, sanskrtu a páli, ale i dalších jazyků. Zdroje: a)http://www.orient.cas.cz/kontakty/pracovnici/filipsky.html b)aleph.nkp.cz

Jan Beneš (21)

Emil Hakl se narodil 25. 3. 1958 v Praze. Pracoval jako aranžér, knihovník, skladník, strojník, zvukař, textař a redaktor. Vystudoval Státní konzervatoř Jaroslava Ježka, obor tvorba textu. Je jedním ze zakládajících členů volného literárního sdružení Moderní analfabet. Publikoval v časopisech Iniciály, v revui Moderní analfabet, v Literárních novinách, ve Tvaru, v internetovém časopise Dobrá adresa a v různých sbornících a almanaších. V současné době se živí jako novinář v týdeníku Instinkt. Ve své literární tvorbě se zpočátku věnoval poezii, prózu píše od roku 1998.

Jamie Oliver (22)

James Trevor Oliver , známější jako Jamie Oliver, je kuchař, autor kuchařských knih, moderátor, podnikatel v oblasti gastronomie pocházející z Anglie, je známý též jako šéfkuchař bez čepice . Oliver uváděl desítky televizních show s tematikou vaření a vydal desítky velmi úspěšných kuchařských knih, z nichž některé vyšly i v českém překladu. Vyrůstal v Essexu, kde jeho rodiče Trevor a Sally vlastnili hospodu s názvem The Cricketers, kterou vedli od roku 1976. O svých rodičích říká, že ho naučili pracovní morálce, respektu a slušnosti k ostatním a přátelskému vystupování i v komplikovaných situacích. Oliver je dyslektik a strávil pět let školní docházky ve speciální třídě. S manželkou Jools se seznámil ve svých 17 letech. Sezdali se roku 2000 a mají pět dětí: dcery Poppy Honey Rosie , Daisy Boo Pamela a Petal Blossom Rainbow a syny Buddy Bear Maurice a River Rocket Blue . Zpočátku však jeho žena trpěla problémy s plodností kvůli syndromu polycystických ovárií a musela podstoupit umělé oplodnění - své potíže shrnula i v knize "Minus Nine To One: The Diary Of An Honest Mum". Jools je designérkou vlastní značky dětských oděvů Little Bird. Po ukončení střední školy začal Oliver pracovat v restauracích - nejprve umýval nádobí hospodě svých rodičů, poté začal pracovat pro italského kuchaře Antonia Carluccia, než v roce 1997 přesídlil do The River Café v Hammersmithu. Tam se jako sous chef také poprvé objevil na televizních obrazovkách v pořadu BBC na Vánoce roku 1997. Později odstartoval svou vlastní kuchařskou show "The Naked Chef", ke které vydal i stejnojmennou kuchařku. Přezdívku "naked chef" si vysloužil podle své snahy očesat komplikované recepty na jednoduché základní ingredience. Díky svému pořadu se stal celeb...

Ivo Toman (22)

Ivo Toman je český politik za Občanskou demokratickou stranu, po sametové revoluci československý poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění, počátkem 21. století regionální politik a krátce i hejtman Pardubického kraje. Vystudoval Stavební fakultu ČVUT v Praze, obor pozemní stavby. Pak pracoval v podniku Stavoprojekt Choceň jako projektant. Patří mezi zakládající členy Občanské demokratické strany. Ve volbách roku 1992 byl zvolen za ODS, respektive za koalici ODS-KDS, do Sněmovny lidu . Ve Federálním shromáždění setrval do zániku Československa v prosinci 1992. V parlamentu pracoval v hospodářském výboru a byl místopředsedou parlamentního klubu. Po rozpadu Československa nastoupil na Okresní úřad Ústí nad Orlicí, kde po osm let zastával funkci zástupce přednosty a vedoucího kanceláře. V letech 2002-2008 byl členem republikového smírčího výboru ODS. V roce 2000 byl jmenován do funkce zástupce ředitele Krajského úřadu Pardubického kraje a vedoucího kanceláře ředitele. V krajských volbách v říjnu 2004 se stal krajským zastupitelem a náměstkem hejtmana. V únoru 2008 byl zvolen pro zbytek funkčního období hejtmanem Pardubického kraje. V krajských volbách v říjnu 2008 v čele kandidátky ODS neúspěšně usiloval o obhájení hejtmanského postu. V prosinci 2008 se stal členem Výkonné rady ODS. Je členem představenstva firem Přístav a.s. a EAST BOHEMIAN AIPORT a.s. V roce 2005 ho Ministerstvo školství ČR jmenovalo členem Správní rady Univerzity Pardubice. Zasedá v dozorčí radě podniku EVO Pardubice, a.s. a ve správní radě firmy Technopark Pardubice, k.s. 5. ledna 2009 ho vláda jmenovala zmocněncem vlády pro liniovou výstavu rychlostní silnice R35 . 13. července 2009 ho kabinet pověřil navíc i obdobnou koordinační rolí pro dálnici D11. Tento post zastával do srpna 2010, kdy se stal náměstkem ministra dopravy. V říjnu 2011 se stal také předsedou dozorč...

Irena Fabiánová (21)

Spoluautorka učebnice "Slabikář" pro 1. ročníka ZŠ.

Helena Dvořáková (22)

Rozená Čubová, pocházela z učitelské rodiny. 1912 maturovala na gymnáziu v Praze, 1913 absolvovala obchodní abiturientský kurz v Chrudimi, 1915 složila státní zkoušku z francouzštiny. Jako mimořádná posluchačka navštěvovala 1924–29 na FF UK přednášky z dějin literatury a psychologie. 1931 podnikla studijní cestu po Itálii. V 30. letech byla redaktorkou v Melantrichu, od 1951 v Osvětě, která 1953 splynula s Orbisem. Do důchodu odešla 1959. Přispívala do novin a časopisů: Cesta, Host, Lidové noviny, Lumír, Národní osvobození, Pramen, Panoráma, Právo lidu a Literární noviny. * 6. 8. 1895, Praha † 23. 6. 1970, Praha

Helena Binterová (24)

Narozena 27. 4. 1963 v Českých Budějovicích. Doc., RNDr., matematička a vysokoškolská pedagožka. Specializace na didaktiku matematiky.

Hana Primusová (21)

Narodená 30. December 1961.Študovala na Přírodovědecké fakulté UK. Žije v Praze. Hana Primusová o sobe: Celý život se dřu jako blázen, abych mohla dělat zejména to, co mě baví, čehož je poměrně dost. Ačkoli jsem vystudovala Přírodovědeckou fakultu UK, vědě jsem se věnovala pouze rok. Místo bádání pořád jen píšu, maluju, edituju, rediguju, čtu a koukám kolem sebe a snažím se to vnímat.

Graham Masterton (19)

Graham Masterton je nejen uznávaným autorem hororů, ale píše i thrillery, katastrofické romány, historické knihy. Dokonce je autorem série instruktážních příruček o sexu. Ve svých 24 letech se stal šéfredaktorem časopisu Penthouse. Několik jeho děl se stalo fenomény žánru, část z nich byla dokonce zfilmována. Nejvíce ho proslavilo jedno z prvních děl, konkrétně z roku 1976, The Manitou. Velice úspěšná je také série krimipříběhů v hlavní roli s komisařkou Katie Maguirovou . Jako jediný autor mimo Francii získal prestižní cenu Prix Julia Verlanger za svůj román Family Portrait , který je inspirován novelou O. Wilda Obraz Doriana Graye. V roce 1989 se začaly vydávat autorovy horory v Polsku a od té doby se stal Graham Masterton jedním z nejuznávanějších a nejčtenějších autorů v této zemi. V roce 2014 se autor zúčastnil literárního festivalu Měsíc autorského čtení, který je pořádaný brněnským nakladatelstvím a agenturou Větrné mlýny. Tato agentura natočila pro Českou televizi cyklus “Skotská čítanka – Don't Worry – Be Scottish” - díl s Grahamem Mastertonem režíroval Mátyás Prinkler.

Gianni Rodari (8)

Gianni Rodari byl italský novinář a spisovatel literatury pro děti a mládež. Po světě se proslavil jako autor moderních pohádek pro děti i dospělé. V roce 1970 se stal laureátem Ceny Hanse Christiana Andersena, nejvyššího mezinárodního ocenění na poli dětské literatury. Do češtiny bylo přeloženo několik Rodariových knih pro děti. Mezi nejznámější patří: