Všichni Autoři a témata

Vojtěch Hruban (1)

Vojtěch Hruban je český basketbalista. Je členem českého reprezentačního týmu a hráčem ČEZ Basketball Nymburk. V roce 2006 začínal v USK Praha, od roku 2012 hraje za Nymburk.

Ivan Majzlík (1)

Doc., Ing., Mgr., CSc., vysokoškolský pedagog, vedoucí katedry genetiky a šlechtění agronomické fakulty České zemědělské univerzity v Praze.

R. M Jex (1)

Autor příruček s radami a tipy k osobním automobilům.

Arnošt Pálka (1)

Eugen Schmahl (1)

Německý historik, publikace z oboru.

Magdalena Janečková (1)

Kurt Brandt (1)

Karel Váchal (1)

Autor práce o historii oblasti Chodska.

Magdalena Kozak (1)

Polka Magdalena Kozak se narodila v roce 1971. Vystudovala medicínu, pracuje v klinickém výzkumu. Její hobby jsou militaria všeho druhu. Skáče padákem, střílí, pěstuje bojové sporty. Literárně debutovala povídkou Nuda v internetovém časopisu Fahrenheit, kde je nyní členkou redakce. Publikuje v časopisech, převážně se zaměřením na fantastiku. Nocař je její první román, v roce 2007 vyšlo v Polsku pokračování s názvem Renegát.

Josef Drnec (1)

Narozen 21.12.1864 v Hrádku u Rokycan, zemřel 15.7.1930 v Plzni. Učitel, učebnice přírodopisu.

Jiří Kapitán (1)

Zemřel 3.5.1980 v Praze. Literatura o Srbské Lužici.

Vojta Erban (1)

Erban Vojta, vlastním jménem Adalbert Eckstein, 19. 8. 1913 Praha – 28. 1. 1981 Praha, politik a publicista. 1935-38 vystudoval práva na Karlově univerzitě v Praze. V létě 1939 odešel do Polska a odtud po vypuknutí 2. světové války do SSSR, kde 1942 vstoupil do čs. vojenské jednotky, posléze se stal náčelníkem její rozvědky a tajným spolupracovníkem sovětské zpravodajské služby. 1945 krátce vedoucí kabinetu ministra průmyslu; 1945-48 zástupce generálního tajemníka Čs. sociální demokracie a současně poslanec Národního shromáždění. Před únorem 1948 zastával ve vedení ČSSD dvojaké postoje, ve skutečnosti zde plnil úlohu komunistického agenta. V červnu 1948 odešel z politického života, 1948-50 a 1952-62 zastával různé hospodářské funkce ve sféře vnitřního obchodu. Začátkem 50. let vězněn, poté spolupracoval se Státní bezpečností a jako agent-provokatér nasazován proti bývalým sociálně demokratickým funkcionářům . 1962-76 šéfredaktor nakladatelství Academia, 1971-76 poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění; od 1962 člen ústředního výboru Svazu protifašistických bojovníků a redakční rady časopisu Hlas revoluce, kde hojně publikoval. Autor válečných memoárů Běženci a vítězové ; spoluautor vzpomínkové knihy Ludvíka Svobody Z Buzuluku do Prahy . V 70. letech přední normalizační publicista, zaměřený na ideologickou desinterpretaci nedávné minulosti.

Karel Brutar (1)

Autor publikací z oboru polygrafie.

Montague Compton Mackenzie (1)

Leonhard Huizinga (1)

Mimo jiné autor humoristických románů o dvojčatech Adrianovi a Oliverovi. Jeho otec byl kulturní historik Johan Huizinga.

Vlastimil Čejka (1)

PhMr., farmaceut. Publikace z oboru.

Miloslav Vondráček (1)

Miloslav Vondráček je český lingvista, bohemista, externí spolupracovník Katedry českého jazyka a literatury na Univerzitě Hradec Králové. V roce 1987 úspěšně zakončil magisterské studium na Pedagogické fakultě Hradec Králové, kde také pokračoval v navazujícím studiu a roku 1990 se stal doktorem pedagogiky. Studiu se následně věnoval na Filosofické fakultě UK v Praze, kde roku 2002 získal titul Ph.D. a roku 2003 PhDr. Po ukončení magisterského studia nastoupil Miloslav Vondráček jako učitel na Základní školu ve Včelákově. V roce 1993 se stal akademickým pracovníkem Pedagogiké fakulty UHK, kde se věnoval lexikologii a stylistice. Na UHK zastával v letech 2003–2005 funkci proděkana pro studium, v letech 2006–2012 se stal statutárním zástupcem děkana a proděkana pro studium. Od roku 2005 působí jako vědecký pracovník Ústavu pro jazyk český Akademie věd ČR. Miloslav Vondráček se účastnil několika zahraničních stáží. Roku 2011 pobýval na Univerzitě Komenského v Bratislavě na Katedře slovenského jazyka Filozofické fakulty. V letech 1994 až 2001 působil jako lektor českého jazyka v Polsku . V roce 2003 se stal splupracovníkem specifického výzkumu PdF UHK – Český jazyk jako druhý jazyk-studijní podpory pro neslyšící. V roce 2005 spolupracoval na výzkumu GAČR 405/03/0377 s názvem Možnosti a meze gramatiky češtiny ve světle Českého národního korpusu. V letech 2005 až 2011 se stal spolupracovníkem na výzkumu VZ MSMT 0021620823 s názvem Český národní korpus a korpusy dalších jazyků. V letech 2006 až 2008 se účastnil výzkumu GAČR 405/06/1057 s názvem Kapitoly z české gramatiky. V letech 2012 až 2016 výzkum MŠMT LM2011023 s názvem Český národní korpus. Od roku 1993 je členem Jazykového sdružení ČR. V letech 2003 až 2012 působil jako člen Vědecké rady Pedagogické fakulty UHK. V roce 2008 se stal členem redakční rady časopisu Češtinář a členem oborové rady doktorského studijního programu Filologie, st.obor Česk...

Stanislav Zelenka (1)

Narozen 12.11.1883 ve Strakonicích, zemřel 16.5.1963 v Chrudimi.Ing., dr., ředitel hospodářské školy, publikace z oboru zemědělství.

Michal Brzák (1)

Básně začal psát v polovině 80-tých let 20. století a ukládal je do šuplíku či rozdával svým přátelům. V 90. letech publikoval v několika knihách o nápojích a v odborném gastronomickém tisku o černém a zeleném čaji. V letech 1996-1998 působil v recesistické společnosi přátel Jaroslava Haška , kde přispíval do Pražských Brejškových novin . Psal články o rockových kapelách a rozhovory s hudebníky a je spoluautorem knihy "Vitaci - Spirála času" . Poezii se aktivně věnuje od roku 2010. Časopisecky ji publikuje v literárním časopise Divoké víno a Obrys-Kmen, resp. Literatura-Umění-Kultura.

Antonín Melka (1)

Antonín Melka je český hokejový útočník. Antonín Melka je kladenským odchovancem. Svůj extraligový debut absolvoval za mateřský klub ve svých devatenácti letech, kdy nastoupil k jednomu zápasu v play-out v sezóně 2008/09. Za kladenský extraligový tým nastupoval i v následujících čtyřech sezónách, v nichž také hostoval v klubech HC Řisuty, HC Berounští Medvědi a IHC Písek. V sezónách 2008 — 2010 by členem reprezentace do 20 let. Před sezónou 2012/13 váhal Melka s podpisem nové smlouvy a zvažoval odchod do zahraničí. Nakonec sezónu v Kladně odehrál, ovšem po jejím skončení přestoupil do HC Motor České Budějovice, v němž se po převedení extraligové licence do Hradce Králové tvořilo nové mužstvo pro 1. ligu.

Peter Nieländer (1)

Německý ilustrátor.

Evžen Štáfl (1)

Narodil se v Havlíčkově Brodě 10.6.1953. Studoval na Výtvarné škole v Praze, v roce 1986 odešel do Rakouska a poté Spojených států, kde pokračoval v dalším studiu v oboru užité grafiky a designu. Zde začíná jeho hlubší zájem o fotografii krajiny jako prostředku uměleckého vyjádření.

Jiří Münzer (1)

Narozen 1923, zemřel 1944 v Osvětimi. Autor deníku.

Elizabeth Lanyon (1)

Julius Wiedemann (1)

Brazilský spoluautor publikace z oblasti designu.

Václav Filip (1)

Rodák z Mladé Boleslavi,po maturitě nastoupil do Čs.televize a jako asistent režie zažil ještě dobu živého vysílání. Po jednoleté praxi osvětlovače na Barandově byl 5 let asistentem kamery v krátkém filmu,kde se poprvé dostal k samostané práci kameramana. Od ledna 1968 pracoval v Čst.Absolvoval FAMU-obor filmová a televizní kamera. Získal na 40 ocenění za dokumentární filmy, realizované v Krátkém filmu s V.Borovičkou a za pořady natočené v Čst z oblasti historie a umění. Od roku 1990 už jako scenarista, kameraman připravil pro Čst přes 150 autorských pořadů např. historicko.cestopisné o Maroku, Tunisu,Kanárských ostrovech. Ze zdravotní tematiky " Než se srdce zastaví,Tichý zloděj kostí. Od roku 1994 připravoval pro Českou televizi cyklus Potomci slavných.

Eva Uhrová (1)

Narozena 7.4-1933 v Praze. PhDr. CSc., filoložka v oboru germanistiky, časopisecké články.

Vicki Lansky (1)

Americká spisovatelka a nakladatelka. Autorka knih o rodičovství.

Simon (1)

Simona Monyová byla česká spisovatelka, zaměřující se především na romány pro ženy, pro které sbírala inspiraci ve vlastním životě. Kolem patnáctého roku věku u Simony rodiče diagnostikovali rozvinutou formu grafomanie. Její román Tchyně a uzený… se stal předlohou stejnojmenného televizního filmu režisérky Lenky Wimmerové. S manželem Borisem Ingrem vlastnili vydavatelství, ve kterém od roku 2002 vycházely její knihy. Simona Monyová se narodila v Brně jako prvorozená dcera manželů Jitky a Gustava Urbánkových, o pět let později se narodil bratr Gustav. Před nástupem do školy bydlela Simona i s rodiči u prarodičů z matčiny strany. K dědečkovi, profesionálnímu hudebníkovi, měla velice blízký vztah a právě jím vytvořenou přezdívku „Mony, Monynka“ použila později pro svůj profesionální pseudonym „Monyová“. Tragickým se Simoně Monyové stal dlouhodobě disfunkční vztah s manželem Borisem Ingrem, který ji 3.srpna 2011 ve svém domě v Brně-Obřanech zavraždil několika bodnými ranami. Simona Monyová byla úspěšná už od základní školy, kde se účastnila různých literárních soutěží. Zprvu psala básně a texty k písním. V roce 1997 vydala, přes potíže s nakladateli, svůj první román Osud mě má rád, který však nepřinesl očekávanou odezvu. Cílevědomě pokračovala v honbě za svým snem, až se jí podařilo prorazit a stát se úspěšnou spisovatelkou s 30 tituly na kontě.

Charles Poncé (1)

Charles Poncé intenzivně psal a přednášel o Jungově psychologii, srovnávací náboženské vědě a příbuzných disciplinách. V současnosti pracuje v Pacifica Graduate Institute v Santa Barbaře a působil jako mimořádný hostující pedagog na Sanfranciském uměleckém institutu a Kalifornské škole umění a řemesel . Je supervizorem terapeutického výcviku a má soukromou praxi v San Francisku. Studoval srovnávací náboženskou vědu, psychologii a psychologii náboženství na Newyorské univerzitě, Kolumbijské univerzitě a na Nové škole sociálního výzkumu.

O. v. Hanstein (1)

Komilla Sutton (1)

Anglická astroložka.

Richard Alan Miller (1)

Přírodovědec širokého zaměření. Zabývá se parapsychologií, šamanismem, magií, alchymií, léčivými bylinami.

Václav Ertl (1)

Václav Ertl byl český filolog, bohemista, překladatel z francouzštiny a středoškolský pedagog. Středoškolská studia ukončil na příbramském gymnáziu v roce 1898, následně vystudoval bohemistiku a romanistiku na Filozofické fakultě UK . Souběžně učil na obchodní škole v Kolíně , reálných gymnáziích Praha-Žižkov a Náchod , od roku 1904 až do svého skonu působil jako profesor pražské reálky v Ječné ulici a dívčího gymnázia Minerva . V letech 1919–1929 zastával funkci ředitele Kanceláře Slovníku jazyka českého, publikoval a od roku 1920 byl odpovědným redaktorem časopisu Naše řeč. Jeho zásluhy ve vědním oboru jazykověda byly oceněny členstvím v České akademii věd a umění , mimořádným členem Královské české společnosti nauk se stal 13. ledna 1926. Významným způsobem přispěl k rozvoji vědecké teorie spisovné češtiny, zejména ve stanovení kritérií jazykové správnosti mluvené i psané řeči, ve svých převážně časopisecky publikovaných studiích a statích se zabýval také problémy syntaktickými, morfologickými, lexikálními a významoslovnými. Byl autorem ve své době normativní mluvnice češtiny , příruček o dějinách literatury, sestavovatelem čítanek a upravovatelem školních mluvnic Jana Gebauera. Věnoval systematickou pozornost teorii vyučování češtině na středních školách, vydal staročeské literární památky a překládal z francouzštiny. Jako lexikograf se výrazně organizačně i autorsky podílel na přípravě vydání Příručního slovníku jazyka českého, který vycházel v letech 1935–1957....

Bohumil František Hakl (1)

Bohumil František Hakl byl římskokatolický kněz, pedagog, prozaik a básník. Bohumil František Hakl se narodil 10. září 1827 do rodiny tkalce a mistra textilní továrny v Hrabačově. Vlastenecky orientovaný otec chtěl, aby se z Bohumila stal učitel a dopřával mu vzdělání. Hakl studoval na gymnáziu v Jičíně, kde na něho měl velký vliv profesor Simeon Karel Macháček a na gymnáziu v Litomyšli, kde odmaturoval roku 1847. V letech 1846 až 1850 studoval teologii v semináři v Hradci Králové a roku 1851 byl vysvěcen na kněze. Působil jako katecheta na reálce a učitelském ústavu v Hradci Králové, od roku 1854 pak v rakouském vojenském výchovném ústavu v Belunni v Itálii. Po návratu z Itálie učil náboženství na vyšším gymnáziu v Hradci Králové. V roce 1870 mu byla přidělena fara v Hořicích, od roku 1882 tu byl děkanem a vikářem. Roku 1877 navštívil Itálii a začal cestovat po Evropě. Navštívil Berlín a Drážďany a o rok později Bavorsko a Istrii. Umírá 12. září 1904 na faře v Hořicích. Hakl literárně debutoval již roku 1852 v časopise Školník. Jeho tvorba byla ovlivněna jeho povoláním. Psal učebnice náboženství pro gymnázia, vydával duchovní spisy. Největší slávy se však dočkala jeho próza pro děti. Přispíval do řady katolických periodik a pomáhal vydávat knihy z Knihovny kazatelské tím, že přijímal do tohoto projektu práce na své faře. Spolu se svými blízkými přáteli Jirsíkem, Brynychem, Stojanem a dalšími připravoval mezi českým kněžstvem půdu pro pontifikát Lva XIII. a jeho modernizační snahy. Psal hlavně didaktické a výchovné hry pro děti

Adolf Hofmeister (1)

Německý historik, činný na greifswaldské univerzitě.

Jaroslav Egon Salaba-Vojan (1)

Narozen 3. 2. 1872 v Praze, zemřel 29. 7. 1944. JUDr., profesor obchodní akademie, česko-americký novinář, redaktor, překladatel z angličtiny, účastník 1. odboje.

Namkhai Norbu (1)

Učitel dzogčhenu. Ve věku dvou let byl Namkhai Norbu rozpoznán jako reinkarnace Adzom Drugpy *, jednoho z velkých mistrů dzogčhenu začátku minulého století. Duchovní vůdce školy Karma Kagjü Jeho svatost 16. Gjalwa karmapa a 11. Tai situ rinpočhe, pak rozpoznali osmiletého Norbu rinpočheho také jako inkarnaci mysli Lhodug Žabdrung rinpočheho, inkarnaci velkého mistra linie Drugpa Kagjü Pema Karpa a skutečného historického zakladatele Bhútánu. V současnosti se Namkhai Norbu rinpočhe plně věnuje Komunitě dzogčhenu, jejíž centra jsou již na všech kontinentech . Namkhai Norbu rinpočhe představuje nesektářský proud v tibetské tradici, který podporuje vzájemnou spolupráci všech mistrů. Hlavní centrum je v Merigaru, v italských horách mezi Florencií a Římem. Čhögjal Namkhai Norbu je autorem mnoha knih o buddhismu, dzogčhenu, bönu a historii Tibetu, v češtině byly dosud vydány jeho knihy "Křišťál a cesta světla", "Zrcadlo", "Dzogčhen, přirozeně dokonalý stav" v nakladatelství DharmaGaia a "Snová jóga a praxe přirozeného světla" v nakladatelství Avatar.

Vida Neuwirthová (1)

Vida Neuwirthová, rozená Skalská, je česká herečka. Pod svým dívčím jménem hrála princeznu Bosanu ve filmové pohádce Tři veteráni z roku 1983. Objevila se též ve filmech Prodavač humoru, Vesničko má středisková, Píseň o lítosti nebo Golet v údolí či v televizních seriálech Největší z Pierotů a Dobrodružství kriminalistiky. Podílela se na vzniku česko-německého dokumentu o židovských obětech druhé světové války, k nimž patřili členové její rodiny, s názvem Rekviem za ty, kteří přežili. Dlouhodobě se však věnuje loutkoherectví. Do roku 1999 byla členkou pražského divadla Minor, v roce 2001 režírovala v Divadle v Celetné pro Divadelní spolek Kašpar a zakládala dětské divadlo Feigele při pražské židovské obci, které vede od roku 1983. Kromě toho se věnuje průvodcovské činnosti, při níž provází turisty po pražském židovském městě nebo po Terezíně a občas moderuje v rozhlase. Pro malé čtenáře napsala knihy s převyprávěnými biblickými příběhy a židovskými legendami. V roce 1995 ji vyšla kniha s názvem Opuštěný palác a jiné židovské pohádky a v roce 2003 kniha Dobře ukryté poklady aneb příběhy z midraše.

Václav Rajlich (1)

Práce z oboru kybernetiky.

Radovan Šindelář (1)

Autor informační publikace o včelích produktech.

Dimitri Moraitis (1)

Producent a režisér v oblasti zábavy a reklamy. Píše s B. Martinovou knihy o duchovní energii, je spoluzakladatelem Spiritual Art Institute.

Barbara Y Martin (1)

Americká spisovatelka, zabývá se duchovní energií. Píše knihy a články o metafyzice a auře.

Ilse Maly (1)

Rakouská terapeutka, pracuje s Bachovou květovou terapií.

Martin A Lee (1)

Americký novinář, autor historických prací o fašismu a nacismu.

Helmut Gebelein (1)

Je emeritním profesorem didaktiky a chemie na Justus-Liebig-Universität v Giesenu. Zabývá se historií, filosofií a přírodními vědami. Stal se známým také pro své studium alchymie a hermetických věd. V průběhu života studaval ve Frankfurtu nad Mohanem, v Paříži a také v Tel Avivu.

Sat Chuen Hon (1)

Americký cvičitel čínského původu.

Albertus (1)

Albert Veľký alebo Albertus Magnus alebo Albert z Bollstädtu – † 1280, Kolín) nemecký filozof, teológ a prírodovedec, člen dominikánskeho rádu, doctor universalis a učiteľ Tomáša Akvinského. Dielo Alberta Veľkého Pri tvorbe svojho filozoficko-teologického systému sa opieral o Aristotelovu filozofiu. Albertovo dielo podáva pokus o súborné transformovanie aristotelizmu do kresťanskej filozofie Albert ako prvý obsiahol svojimi komentármi celé Aristotelovo dielo a na tomto základe sa snažil vedecky zvládnuť otázky, ktoré sa týkajú tak filozofie ako aj teológie, ako napr. pôvod sveta, istota racionálneho poznania, predpoklady šťastného života atď. Prvým v stvorení bola hmota, čas, anjeli a empireum, čiže nehybné, najvyššie, všeobklopujúce nebo, samo obklopované už iba Trojicou . Empireum je príčinou pohybu vo svete. Albert Veľký bol odporcom averroistov: nešlo mu o primárne, slobodné postavenie filozofie , ale rozum chcel včleniť na miesto, ktoré im určili veľkí filozofi patristiky: vytvoríť harmóniu rozumu a viery, podriadiť rozum viere, no nezničiť ho vierou. V záležitostiach zjavenia platí autorita Božieho Slova. Filozofiu považuje za nevyhnutnú spojenkyňu teológie, ktorá nie je proti viere, ale jej úvodom, účinne jej pomáha k jasnosti a presvedčivosti. Prirodzený rozum má svoju oblasť v logike, etike a metafyzike, v empirických záležitostiach však musí zachovávať zdržanlivosť, lebo tu platia iné zákony. Albert Veľký sa venoval aj prírodným vedám, kde sa usiloval vychádzať z pozorovania a skúsenosti. Zviera ako kategória čohosi všeobecného je skoršie ako konkrétne zviera, hoci v poriadku prirodzeného jestvovania je jednotlivo-konkrétne zviera skoršie. Albert Veľký pripravil pôdu pre vystúpenie svojho žiaka Tomáša Akvinského. V roku 1931 bol vyhlásený za svätého. V roku 1941 ho pápež Pius XII. vyhlásil za patróna prírodovedcov. Žiaci • Johannes Eckhart • Ján z Freiburgu • Hugo Ripelin • Tomáš A...

Ján Bienik (1)

RNDr., CSc. Slovenský autor publikací v oboru alternativní medicína, ředitel vydavatelství Eko konzult.

Lon Milo DuQuette (1)

Americký spisovatel, okultista.

Ghanshyam Singh Birla (1)

Zabývá se hinduistickým učením, magnetoterapií a astrologií. Přednáší v Kanadě a USA.

Ruth Clydesdale (1)

Britská autorka prací o umění, náboženství a filozofii.

Gurudev Čitrabhanu (1)

Jakub S Trojan (1)

Narozen 13. 5. 1927 v Paříži . Prof., Ing., ThDr., teolog a ekonom, práce z oborů, filozofické, sociologické a politologické práce, překlady. Autor sbírky básní.

Richard J Davidson (1)

Americký psycholog a psychiatr, autor a editor odborných publikací o výzkumech v oblasti psychopatologie a psychofyziologie.

Wumen Huikai (1)

Čínský mnich a učitel.

Helmut Thomä (1)

Německý psycholog.

Horst Kächele (1)

Německý psychoterapeut.

David Pond (1)

Narozen 4.12.1948. Magistr věd v experimentální metafyzice, astrolog, učitel jógy, spisovatel a průvodce duchovních poutí na posvátná místa světa.

Jaroslav Matoušek (1)

Jaroslav Matoušek byl vůdčí osobností starognostické společnosti Kroužek přátel filosofie a členem pražské lóže martinistů. Jeho studie pojednávající o gnósi pohanské i křesťanské, o gnostických naukách, o původu a povaze gnóse jakožto poznání cesty ke spáse, a s ukázkami gnostických textů, představovala ve své době vrcholnou úroveň faktografické a interpretační činnosti. Spojuje vnitřní vhled do gnostické zkušenosti s precizním úsilím odpovědného interpreta. Proto je Matouškova studie stále podnětná, a nadto je už klasickým pramenem poznání předválečné religionistické práce.