Všichni Autoři a témata

Ottwell Binns (1)

Ottwell Binns byl plodný autor detektivních románů. Binns se narodil v roce 1872 v Rochdale, Lancashire. Psal také dobrodružné romány a westerny, často používal pseudonym Ben Bolt.

Ondřej Tůma (1)

Výtvarník, básník a hudebník.

Francis Westerman (1)

Percy Westerman se narodil 22. února 1876 v Portsmouthu v Anglii a vzdělával se na Portsmouthské střední škole. psal literaturu pro děti, mnoho jeho knih bylo dobrodružných s námořní tématikou. Vzal si v roce 1900 Florenci Wagerovou z Portsmouthu. Vždy byl horlivý námořník a tak strávli líbánky na plachetnici v Solentu. Jejich syn John F.C. Westerman se narodil roku 1901 a také psal dobrodružné knihy pro chlapce Ve svých 70ti letech byl neochotně přinucený zůstat v hausbótu na suché zemi, ale dál spěšně psal. Napsal sérii příběhů o pilotu Colonu Standischovi , česky vyšlo pouze Emírův Rubín. Zemřel v 82 letech

André Couvreur (1)

Francouzský literát, povoláním lékař, který se snaží ve svých nevýznamných sensačních románech vyvážit mělkou fantastičnost zájmem fysiologickým a sociálním. Z jeho četných prací, shrnutých do dvou skupin, nazvaných Dangers sociaux a Famille, přel. do češt. romány Vpád makrobů a Rys .

Milena Králová (1)

Pedagožka a lektorka seminářů o moderní výchově dětí. Více než 25 let pracuje ve školství, mimo jiné působila ve speciální škole pro žáky s více vadami, ve třídě s prvky Montessori výuky, v dětském domově, v azylovém domě pro matky s dětmi, v mateřské školce i v základní škole, v dětském krizovém centru a také byla profesionální chůvou dvojčat a chůvou autistického chlapce. Je matka dvou dospělých dětí.

Frank Niepel (1)

Autor knih pro domácí kutily i řemeslníky

Štěpán Novák (1)

Ilustrátor.

Jens Bursell (1)

Dánský rybář a spisovatel.

František Pirk (1)

Narozen 7.8.1923 v Praze. MUDr., DrSc., práce o trávicím ústrojí.

Jaroslav Josef Svoboda (1)

Narozen 28. 6. 1894 v Praze, zemřel roku 1944 tamtéž. Legionář, bankovní úředník, prozaik, překladatel z ruštiny a němčiny.

Václav Špoula (1)

Fotograf.

Michael Sharpe (1)

Publikace o letadlech.

Jan Chudoba (1)

Jan z Vartenberka řečený Ralsko nebo též Chudoba byl bohatý český šlechtic ze severních Čech, potomek Markvarticů a Vartenberků, vlastník mnoha hradů a panství, římskokatolický kněz a kanovník. Přesná data narození a úmrtí nejsou známy. Rod pánů z Vartenberka vzešel ze starého rodu Markvarticů, který se rozrostl ve 13. století do řady větví. V jedné z nich zvané dnes děčínské je znám Jan ze Stráže , kterému patřila na severu Čech celá řada hradů a panství. Měl několik synů, všechny movité a s pohnutými osudy, jedním z nich, prvorozeným byl další Jan, zvaný postupem času také z Vartenberka či Jan Chudoba. Koncem března roku 1379 byl jmenován kanovníkem pražské katedrály, místa se však v roce 1390 zřekl. Jeho dravá povaha se pro kněžský život nehodila. Během 11 let působení v Praze se seznámil s Janem Husem. Koncem roku 1382 zemřel Janovi otec a během následujících 8 let získal dědictvím značný majetek, mj. i hrad Vartenberk, jiné statky měl s bratry v podílu. V listopadu 1398 Jan dobyl Lemberk a získal panství lembersko-jablonské. Téhož roku se oženil. V těchto letech na sklonku 14. století si nechal postavit hrad Ralsko a tak se začal psát Johanes Ralsko de Wartmberg. Během svého života měl zcela či částečně podíl na šestnácti různých farních obročích. Sloužil ve vojsku králi Zikmundovi Lucemburskému. V době husitských válek měnil občas svou přízeň a měl značný vliv na společnost v česko-lužickém pomezí. V roce 1420 tvořila jeho družina část posádky Pražského hradu. Dne 17. dubna byl společně se Zikmundem z Vartenberka zajat Čeňkem z Vartenberka, který je přijel na hrad navštívit. Čeněk zajatce o několik týdnů později vydal pražanům, ale oba byli brzy propuštěni. Roku 1423 mu husité sebrali městečko Mnichovo Hradiště a o dva roky později vypálili jeho Mimoň, Jablonné v Podještědí i Bělou. Brzy po bitvě u Ústí v roce 1426 sám zajal Zikmunda z Vartenberka, který krátce před bitvou přestoupi...

Adolf Merten (1)

Narozen 30. 6. 1893 v Postoloprtech, zemřel 4. 4. 1974 v Bílině. Muzejník a archivář. Zabýval se muzejnictvím, archivnictvím a regionálními dějinami Znojemska.

Radim Moravec (1)

Narozen 5.7.1928. MUDr., CSc., práce v oboru hygieny a zdravotní prevence.

Vladimír Bok (1)

Autor vysokoškolských učebnic biologie.

Antonín Felix Richter (1)

Narozen 3.6.1896 v Dolanech u Olomouce, zemřel 8.9.1979 v Praze. MUDr., DrSc., profesor lékařské chemie, publikace z oboru.

František Piškula (1)

Narozen 10.10.1917 v Rohatci. Ing., CSc., profesor lesnické mechanizace, práce z oboru.

Jiří Štětina (1)

Jiří Štětina je český lékař a politik, v letech 2010 až 2017 poslanec Poslanecké sněmovny PČR, v roce 2010 byl zvolený na kandidátce Věcí veřejných a v roce 2013 jako nestraník na kandidátce hnutí Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury. Před zvolením poslancem působil jako primář anesteziologicko-resuscitačního oddělení v nemocnici v Hradci Králové. Ve fakultní nemocnici Hradec Králové na ARO složil dvě atestace a v listopadu roku 1980 se stal vedoucím záchranné služby, kterou založil a dále rozvíjel. Mezi roky 1993 – 2002 zastával post ředitele Územního střediska záchranné služby Hradec Králové. V roce 2003 se k lékařství vrátil jako primář ARO Městské nemocnice Dvůr Králové nad Labem. Je ženatý s manželkou Marií. V roce 2015 podal stížnost na údajně předražený nákup přístrojů magnetické rezonance Masarykovou univerzitou. Pozdější posudky odborníků i šetření policie ukázaly, že nákup nebyl předražený a že vše proběhlo podle platných zákonů. Do Poslanecké sněmovny PČR byl zvolen ve volbách v roce 2010 v Královéhradeckém kraji jako člen SNK-ED na kandidátce Věcí veřejných. Jako poslanec byl místopředsedou výboru pro zdravotnictví, místopředsedou kontrolního výboru a členem petičního výboru. V komunálních volbách v roce 2010 kandidoval jako nestraník za Věci veřejné do Zastupitelstva města Hradce Králové, ale neuspěl. Nedostal se ani do Zastupitelstva Královéhradeckého kraje, kam kandidoval v krajských volbách v roce 2012 opět jako nestraník za Věci veřejné. Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2013 kandidoval z pozice nestraníka v Královéhradeckém kraji jako lídr Úsvitu přímé demokracie Tomia Okamury a byl znovu zvolen poslancem. V komunálních volbách v roce 2014 kandidoval jako nestraník za hnutí Úsvit přímé demokracie na kandidátce subjektu "Otevřená radnice pro Hradec Králové s Úsvitem přímé demokracie" do Zastupitelstva města Hradce Králové, ale neuspěl. V krajských volbách v ro...

Radomír Hrdina (1)

Narozen 27. 6. 1954 ve Šternberku. prof., MUDr., CSc., publikuje v oblasti farmakologie a toxikologie .

Karel Kvarda (1)

Bára Buchalová (1)

Narozena 15. 10. 1975 v Chomutově. Ilustrátorka dětských knih, grafička, kreslířka a autorka komiksů v dětských časopisech.

František Kostečka (1)

Narozen 13.11.1893 v Majdaleně u Třeboně, zemřel 16.1.1951 v Praze. MUDr., profesor stomatologie, publikace z oboru.

M. A Preston (1)

Autor knihy o fyzice jádra.

Viktor Felber (1)

Viktor Felber byl profesorem technické mechaniky a termomechaniky na Českém vysokém učení technickém v Praze. V akademickém roce 1930 – 1931 byl rektorem ČVUT. V době druhé světové války byl členem Národně revolučního výboru inteligence. V roce 1942 byl zatčen a popraven. Narodil se v rodině železničního úředníka ve Svitavách. Rodina se přestěhovala do Prahy, kde Viktor maturoval na karlínské reálce v roce 1898. Pak studoval strojní inženýrství na Císařské a královské české vysoké škole technické v Praze. V roce 1900–1901 současně studoval mimořádně matematiku na Německé technice. Studium ukončil v roce 1902 státní zkouškou s vyznamenáním. Po ukončení studia absolvoval studijní cestu do Francie a pak krátce pracoval ve firmě Breitfeld-Daněk. V roce 1903 obhájil disertační práci Teorie a konstruktivní návrh rotační pumpy a stal se tak prvním doktorem technických věd v Čechách. V akademickém roce 1903/04 nastoupil na techniku jako asistent prof. Josefa Sasky. V roce 1908 se habilitoval pro obor technická mechanika a v roce 1911 byl jmenován mimořádným profesorem. V roce 1919 pak řádným profesorem mechaniky a termomechaniky. V roce 1920/1921 zastával funkci děkana Vysoké školy strojního a elektrotechnického inženýrství,; v roce 1930–1931 byl rektorem ČVUT. Pro svou náročnost se dostával do konfliktů se studenty i s akademickými institucemi. Proto podal v roce 1935 žádost o předčasné penzionování, kterému bylo vyhověno. V době nacistické okupace se zapojil do činnosti Národně revolučního výboru inteligence. Činnost výboru byla prozrazena a prof. Felber byl spolu se synem Juliem Felberem zatčen 11. května 1942. Krátce na to, 1. června 1942, byli oba popraveni na Kobyliské střelnici . Na jeho počest je udělována Felberova medaile – nejvyšší vyznamenání udělované Českým vysokým učením technickým v Praze . Viktor Felber byl autor řady odborných publikací, z...

Ouida (1)

Marie Louise Ramé či Ouida byla anglická spisovatelka. Ouida byl její pseudonym, i když by bývala raději známá jako Marie Louise de la Ramée. Během své kariéry Ouida napsala více než 40 románů, povídek, knih pro děti a esejů. Maria Louise Ramé se narodila v Bury St. Edmunds v Anglii. Její matka, Susan Sutton, byla dcerou obchodníka s vínem; její otec pocházel z Francie. Svůj pseudonym odvodila z vlastní dětské výslovnosti křestního jména „Louise“. Takto popsala své vzpomínky na rodiště: „To čisté, tiché, starobylé město, které mě vždy přivádí na mysl staré služebné oblečené na večírek; nejnepříjemnější ze všech míst, kde ulice jsou zarostlé trávou jako pastviny. Obyvatelé jsou nuceni zvonit na své vlastní domovní zvonky, aby jim nezrezivěli nedostatkem použití." V roce 1867 se Ouida přestěhovala do hotelu Langham v Londýně. Tam podle propagačních materiálů hotelu psala v posteli při svíčkách, se zataženými závěsy, aby ji nerušilo denní světlo, a byla obklopena fialovými květy. Platila obrovské účty za hotel a květiny, často až 200 liber týdně a pořádala večírky s důstojníky, politiky, literárními hvězdami včetně Oscara Wildea, Algernona Swinburna, Roberta Browninga a Wilkieho Collinse a umělci včetně Johna Millaise. Mnoho jejích příběhů a postav bylo založeno na lidech, které zvala do svého apartmá v hotelu Langham. Ouidu popsal William Allingham ve svém deníku z roku 1872 jako ženu malého vzrůstu, se „zlověstnou, chytrou tváří“ a „hlasem jako řezbářský nůž“. Po mnoho let Ouida žila v Londýně, ale kolem roku 1871 se přestěhovala do Itálie. V roce 1874 se natrvalo usadila se svou matkou ve Florencii a tam se dlouhodobě věnovala psaní. Nejprve si pronajala byt v Palazzo Vagnonville. Později se přestěhovala do Villa Farinola ve Scandicci, jižně od Bellosguarda, tři míle od Florencie, kde žila ve velkém stylu, bavila se, sbírala umělecké předměty, draze ale nepříliš vkusně...

Čeněk Jarolímek (1)

Vincenc Jarolímek byl český matematik. Vincenc Jarolímek se narodil v Pardubicích, kde byl jeho otec Vincenc Jarolímek učitelem na hlavní škole a později na reálce. Nižší reálkou prošel v Pardubicích a poté pokračoval ve studiu na vyšší reálce v Kutné Hoře a v Písku. V roce 1863 se stal posluchačem na pražské technice, kde studoval strojnictví. Pod vlivem svého profesora Gustava Schmida opustil nakrátko matematiku a věnoval se strojnictví. V roce 1867 nastoupil jako praktikant do Ringhofferovy strojnické továrny na Smíchově. Láska k matematice a náklonnost k učitelskému povolání však už o rok později převládly a Vincenc Jarolímek přijal místo asistenta deskriptivní geometrie na reálce v Písku. V roce 1869 se tam stává suplentem a čtyři roky nato skutečným profesorem. Rok 1891 znamenal pro Jarolímka jmenování na místo ředitele na reálce v Hradci Králové, odkud v roce 1893 přešel do Prahy na reálku v Karlíně a v roce 1895 na reálku v Ječné ulici. V roce 1904 byl povolán na Moravu, aby se stal po J. Slavíkovi zemským školním inspektorem. Současně pak od roku 1905 působil na České vysoké škole technické v Brně, kde se habilitoval pro syntetickou geometrii. V roce 1907 vyvstala na pražské technice potřeba nové stolice pro deskriptivní geometrii. Vincenc Jarolímek byl jmenován řádným profesorem a jeho působiště se přesunulo z Moravy do Čech, kde ostatně daný předmět od roku 1906 suploval. Zde setrval až do roku 1915, kdy odešel do penze. Z mnoha spolků v nichž se Vincenc Jarolímek aktivně angažoval lze jmenovat následující: dopisující člen České akademie, člen Jednoty českých matematiků a fyziků nebo mimořádný člen Královské české společnosti nauk. Vincenc Jarolímek je autorem učebnic Deskriptivní geometrie pro vyšší školy reálné a dále učebnic geometrie pro různé třídy reálných škol. Společně s B. Procházkou vydal v roce 1909 učebnici Deskriptivní geometrie pro...

Albert Vojtěch Velflík (1)

Albert Vojtěch Velflík byl český inženýr, konstruktér mostů a vysokoškolský profesor inženýrského stavitelství. Třikrát byl zvolen rektorem Císařské a královské české vysoké školy technické v Praze. Narodil se v Kralovicích. Vystudoval reálku v Plzni. Poté pokračoval ve studiu na Polytechnickém ústavu v Praze, který absolvoval v roce 1879. Poté nastoupil do firmy civilního inženýra Viléma Plenknera. V roce 1880 se vrátil na techniku jako asistent profesora Josefa Šolína. Zabýval se teorií příhradových mostů. tomto oboru se habilitoval jako soukromý docent v roce 1886 prací Theorie mostů soustavy Howeovy. Poté nastoupil jako konstruktér do Pražské akciové strojírny . Zde se podílel na konstrukci řady ocelových konstrukcí, především mostů a střešních konstrukcí. V roce 1891 se vrátil na pražskou techniku, kde začal přednášet mostní, silniční a železniční stavitelství na místo onemocnělého profesora Viléma Bukovského. V roce 1893 byl pak jmenován řádným profesorem. Třikrát byl zvolen rektorem Císařské a královské české vysoké školy technické v Praze ; dále byl dvakrát zvolen děkanem . Vedle svého oboru se rovněž zabýval dějinami ČVUT a dějinami mostního stavitelství. Byl jedním z redaktorů Ottova slovníku naučného pro inženýrské stavitelství, působil i jako redaktor časopisu Technický obzor. Proslovil řadu přednášek pro Spolek architektů a inženýrů. Byl členem výboru Národopisné výstavy českoslovanské v Praze 1895.

Marek Audy (1)

Vystudoval VUT Fakultu strojní, ale zaměstnání projektanta velmi rychle opustil. Se speleologií se setkával od dětství a pod vedením svého otce začal ve svých 15 letech i s podzemním fotografováním. Dnes je jako fotograf jeskyní znám po celém světě. Ve volných chvílích jezdí třeba na kajaku a mimo klasické fotografie se věnuje také stereoskopii. Je zakládajícím členem Stereoskopické sekce Technického muzea Brno a vedle stereoskopických leteckých a podzemních snímků se začal věnovat také 3D filmu a stereomakrofotografii s makroboxem vlastní konstrukce. Objevy prý mohou být dílem náhody. Marek jim však chodí poctivě naproti. Největšího ohlasu se dostalo těm venezuelským. Spolu s dalšími venezuelskými, českými a slovenskými jeskyňáři tam objevil jeskyně, o kterých ani v prvních letech třetího tisíciletí neměl svět tušení. Na stolových horách Roraima a Chimantá byl díky několika jejich výpravám popsán celý unikátní podzemní svět - ohromných prostor jeskynních systémů v křemenci. Stejně tak dokumentoval speleologické expedice zkoumající nejhlubší jeskyně Balkánu nebo objev nejdelší jeskyně v soli v Íránu. Nadále se aktivně věnuje výzkumu jeskyní Moravského krasu, kde se stal např. spoluobjevitelem jeskyně Suchdolský ponor.

Marie Hemzalová (1)

Narozena 1926, zemřela 30.7.1971 v Olomouci. Novinářka, redaktorka katolických periodik.

Lech Pijanowski (1)

Lech Andrzej Pijanowski byl polský filmový kritik, hlasatel, režisér, scenárista a populiser her. je pohřben v hřbitově Powazki.

Jan Baloun (1)

Narozen 31.7.1928 v Rakovníku. PhDr. PhMr. ing. CSc., asistent farmacie v Hradci Králové, autor publikací a učebnic z farmaceutické botaniky.

A. R Millard (1)

Odborník na starověké civilizace a semitské jazyky, vysokoškolský pedagog, publikace z oboru archeologie starověku, dějiny starověkých civilizací, epigrafika starověku.

Georges Jean (1)

Autor přibližně 400 knih rozličných žánrů. Začínal psát počátkem padesátých let detektivní romány ve stylu Léo Maleta. Již v roce 1952 získal první ocenění za detektivní román Ne tirez pas sur l'inspecteur. Světovou proslulost mu však zajistila až Ledová společnost – dnes již více než osmdesátidílná sci-fi sága. Jde vlastně o rozsáhlý postkatastrofický příběh z Nové doby ledové, za který mu byla v roce 1988 udělena literární cena Apollo. Sága je rozdělena do tří sérií: Ledová splolečnost , Kronika Ledové společnosti a Ledová společnost. Nová epocha .

Kamil Jurkovič (1)

Nejdříve vojenský, poté vězeňský, pak i závodní a nakonec obvodní lékař. Sedmkrát byl propuštěn ze zaměstnání v OÚNZ v Trenčíně. Dva roky cestoval do práce 100 km denně a šestkrát přesedal na autobusové spoje. Na Slovensku byl za svou činnost do roku 1990 pronásledován StB, v Rakousku jeho práci posoudili a verifikovali kladně. Od května 1992 do vydání knihy přeléčil cca 550 pacientů, výsledky zpracoval a ve formě přihlášky nové metody léčení podal roku 1997 na Min. zdravotnictví SR na oficiální verifikaci.

František Jan Hlinovský (1)

Narozen 11.1.1913. Umělecký fotograf, publikace z oboru, reportér denních listů.

Antonín Michalčík (1)

Narozen 8.12.1914 v Užhorodě . PhDr., malíř, profesor střední umělecko-průmyslové školy, publikace z oboru řezbářství.

Jindřich Vydra (1)

Narozen 15.8.1930 v Českých Budějovicích. Výtvarník, malíř a ilustrátor, věnuje se též keramice, designu, sklu a realizaci do architektury.

Amos Pokorný (1)

Amos Pokorný byl český legionář, voják a šachový mistr. Amos Pokorný se narodil jako jedno z jedenácti dětí v rodině evangelického faráře Václava Pokorného a jeho ženy Libuše. Vystudoval v Praze práva, na začátku 1. světové války narukoval, v roce 1915 se dostal do ruského zajetí a poté vstoupil do československých legií. Po válce pracoval jako důstojník justiční služby, vojenský prokurátor a nakonec jako zemský soudce u vrchního i státního soudu. Byl činný v Českobratrské církvi evangelické: spoluzakládal kazatelskou stanici v Praze-Dejvicích a byl i jejím předsedou; od roku 1945 do své smrti v roce 1949 byl členem synodní rady církve. Šachům se věnoval nejprve v ŠK Dobruský. Získal společné 1. místo v Plzni v roce 1911 a získal titul mistra ÚJČS. Byl druhý v silném turnaji B při XIII. kongresu Německého šachového svazu ve Vratislavi jen o půl bodu za vítězným hamburským šachistou Paulem Krügerem. Tyto jeho úspěchy vyvolaly zájem o uspořádání mistrovství Moravy v šachu, kde sice Pokorný v roce v turnaji tří šachistů získal 1,5 bodu ze dvou proti Aloisi Pernovi, ale prohrál obě partie s Juliem Brachem a skončil za ním jasně druhý. Dále obsadil společné 4. až 7. místo v České Třebové v roce 1913 a obsadil 8. příčku v Mladé Boleslavi v roce 1913 na mistrovství Čech. Po první světové válce obsadil 2. místo za Maxem Walterem na Mistrovství Československa v šachu v Pardubicích v roce 1923, ve stejném roce byl 11. v Moravské Ostravě za účasti vítězného Emanuela Laskera. V roce 1925 získal společné 3. až 5. místo na mistrovství Československa v Bratislavě, obsadil 9. místo v Trenčianských Teplicích. Na mistrovství Československa v roce 1927 v Českých Budějovicích získal 4. místo. O rok později obsadil 9. místo v Trenčianských Teplicích. Na přelomu 20. a 30. let dosahoval největších úspěchů. Na mistrovství Československa v Brně v roce 1929 obsadil společné 3. a 4. místo, když zvítězil Opočenský. V roce 1933 ...

Avraam Sergejevič Norov (1)

Ruský spisovatel, jazykovědec, sběratel rukopisných knih.

Vadim Gabrièlevič Vogralik (1)

Ruský lékař, práce z oblasti alternativní medicíny, akupunktury.

Francis Crick (1)

Francis Harry Compton Crick byl britský molekulární biolog, fyzik a neurovědec, který ve spolupráci s Jamesem Watsonem objevil v roce 1953 strukturu DNA, za což ještě společně s Mauricem Wilkinsem dostali v roce 1962 Nobelovu cenu za fyziologii a medicínu. Crick původně vystudoval fyziku a za 2. světové války se podílel na vývoji magnetických min. Později přešel k biologii. Horace Judson o něm uvádí: Důležitým důvodem, proč se Crick přeorientoval na biologii, bylo to, že byl atheistou a že si nedočkavě přál vrhnout světlo na zbývající stinná hájemství vitalistických iluzí. Krátce po Crickově smrti se vyrojila tvrzení, že užívání LSD ho přivedlo k myšlence helikální struktury DNA. Ačkoliv je téměř jisté, že LSD užíval, velmi pravděpodobně to bylo až po roce 1953, kdy byly publikovány zásadní objevy struktury DNA.

Vladimír Polák (1)

Vladimír Polák je český herec, komik, moderátor, producent, scenárista a také ostravský politik V letech 1991–1995 vystudoval ostravskou Janáčkovu konzervatoř pod vedením prof. hlavního oboru Alexandry Gasnárkové, v letech 1993–1995 získal stipendium od Českého literárního fondu. Od roku 1995 je členem činoherního souboru Národního divadla moravskoslezského v Ostravě. Od 2002 do 2010 byl členem Zastupitelstva městského obvodu Moravská Ostrava a Přívoz , členem komise APOS a členem kulturní komise. Má za sebou řadu úspěšných divadelních rolí. Hrál také ve filmu . Jako mladý herec získal pozornost ve hře Romance pro křídlovku. Získal Cenu Českého divadla 2006 za nejlepší mužskou roli ve hře Mein Kampf, kde hraje Adolfa Hitlera. Účinkoval také v pořadu Pečený sněhulák a je členem improvizační show Tři tygři. Zahrál si například ve filmech Ostravak Ostravski, Princezna zakletá v čase nebo Ženská pomsta. Vladimír Polák je ženatý a má tři děti. Ve volném čase se věnuje aikidu.

Brenda Venus (1)

Americká herečka, tanečnice a modelka, přítelkyně Henry Millera. Millerovy milostné dopisy vydala pod názvem: Dear, dear Brenda. Autorka příručky svádění pro muže.

Jarmila Vávrová-Hoberlandtová (1)

Narozena 20. 3. 1926 v Praze. Malířka, ilustrátorka.

Ivana Brožková (1)

Manželka výtvarného pedagoga Jaroslava Brožka, který v době politické nesvobody pod jejím jménem publikoval své práce “Dobrodružství barvy” a “Barva a obraz”.

Zdeněk Petráň (1)

MUDr. Zdeněk Petráň je český lékař a numismatik. Pracuje jako vedoucí oddělení endoskopických metod ve zdravotnickém zařízení Centromed-Poliklinika Budějovická v Praze a od roku 1990 zároveň pracuje jako numismatik v Českém muzeu stříbra v Kutné Hoře.

Václav Karfík (1)

Narozen 3.3.1904 v Idriji , zemřel 6.12.1981 v Praze. MUDr., DrSc., profesor plastické chirurgie, literatura z oboru.

Josef Vykutil (1)

Josef Vykutil byl český zeměměřič a vysokoškolský pedagog. Střední školu vystudoval v Novém Městě na Moravě a zeměměřictví v Brně . Do roku 1940 pracoval ve Vojenském zeměpisném ústavě a poté do roku 1945 v geodetické kanceláři. Do VZÚ se navrátil po válce a byl zde do roku 1951 . Doktorátu technických věd dosáhl v roce 1946. Po založení Vojenské technické akademie v Brně nastoupil jako profesor na katedru geodézie a fotogrammetrie . Od roku pak 1973 pak byl profesorem na fakultě stavební VUT v Brně, kde se obnovilo studium oboru geodézie a kartografie. V 1988 odešel do důchodu. Byl uznávanou autoritou v oboru se specializací na vyšší geodézii, autorem publikací a odborných prací. Aktivním členem odborných společností a předsedou komisí pro obhajoby kandidátských a doktorských disertací. Zemřel v Brně a je pohřben v rodné Olešné.

Antonín Ostrčil (1)

Narozen 8.5.1874 v Praze, zemřel 30.6.1941 tamtéž. MUDr., profesor porodnictví a gynekologie, publikace z oboru.

Tibor Szász (1)

Maďarský autor odborných publikací z oblasti dřevařství, lesnictví a ochrany životního prostředí.

Susan Block-Lobkowicz (1)

Aleksandr Lazarevič Poleščuk (1)

Ruský spisovatel scifi.

Ivan Balák (1)

Narozen 10. 5. 1959 v Brně. RNDr., speleolog, pracovník Sekce vnitřních služeb a informatiky Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, kde má na starosti Jednotný registr speleologických objektů, odborné práce o Moravském krasu a též oboru geografických informací.

Jaroslav Richter (1)

Autor křesťansko sociálních pojednání.

Roel Oostra (1)

Pracoval v holandské televizi, v roce 1990 založil mezinárodní televizní společnost CTC.

Ondřej Viklický (2)

Narodil se 1966 v Praze. Profesor interního lékařství, vedoucí oddělení nefrologie, Institut klinické a experimentální medicíny v Praze, vedoucí transplantační laboratoře. V letech 1997-1998 pracoval v transplantační laboratoři v Essenu. Zabývá se pregraduálního a postgraduálního vzdělávání v nefrologii a transplantací. Řešitel klinických a experimentálních studií. Aktivně se účastní domácích i zahraničních kongresů. Zatím, včetně 90 publikované články indexované v Medline, z 59 časopisů s IF, SCI 250. Je hlavním autorem monografie transplantace ledviny v klinické praxi. Člen představenstva: Česká společnost nefrologie, Česká transplantační společnost, společnost českých lékařů v Praze.

Jindřich Rath (1)

Práce z oboru technologického zpracovnání keramiky.

Milan Paleček (1)

Narozen 7. 10. 1926, zemřel 3. 4. 2005. Autor publikací z oboru sklářství.

Roman Široký (1)

Roman Široký je bývalý český fotbalový záložník a obránce. Je odchovancem Zbrojovky Brno, vybojoval s ní titul Mistra ČR ve starším dorostu v sezóně 1991/92 pod vedením Františka Harašty. Byl v brněnském širším kádru v sezoně 1995/96, do nejvyšší soutěže však zasáhl až o sezonu později. Odehrál 12 prvoligových utkání, aniž by skóroval. 2.října 1996 nastoupil v základní sestavě Boby Brno proti SK Slavia Praha 1:1, utkání přihlíželo 44.120 diváků. Druhou nejvyšší soutěž hrál na jaře 1995 za FK GGS Arma Ústí nad Labem, na jaře 1996 za FC LeRK Brno a na jaře 1997 za Slováckou Slaviu Uherské Hradiště. Vstřelil 3 druholigové góly, po jednom v každém ze jmenovaných klubů. V roce 1997 se velmi vážně zranil a kariéru dohrál na amatérské úrovni v Rakousku v klubech USC Wampersdorf a SC Neupack Hirschwang V sobotu 15. července 1995 nastoupil za Boby Brno v utkání Poháru Intertoto na hřišti rumunského klubu Ceahlăul Piatra Neamț .