Všichni Autoři a témata

Michael Novak (1)

Michael Novak byl americký katolický filozof slovenského původu, novinář, spisovatel a diplomat. Byl autorem více než 25 knih, v nichž se zabýval filozofickými a teologickými, ale i ekonomickými tématy. Jeho nejznámějším dílem je kniha Duch demokratického kapitalismu z roku 1982. V letech 1981–1982 Novak pracoval jako americký diplomatický zástupce v Radě pro lidská práva OSN. Čtyři roky poté pak vedl americkou delegaci při jednání KBSE. V roce 1994 obdržel Templetonovu cenu. Byl ženatý, měl tři děti a čtyři vnoučata. Jeho rodina měla zajímavý původ – ze strany otce byl potomkem slovenských přistěhovalců a matka byla již z „klasické“ slovensko-americké rodiny z oblasti východního pobřeží. Již ve velmi útlém věku jeho směřování bylo jasně přimočaré – vstoupil do Kongregace sv. Kříže a podstoupil kněžskou formaci nejdříve se studiem filosofie ve Stonehill College a následně pak v Římě, kde vystudoval teologii na Papežské gregoriánské univerzitě. Několik měsíců po jeho kněžském svěcení v roce 1960 u něj ale došlo k zásadnímu zlomu, kněžskou službu opustil, a o několik let později byl i laicizován. Po opuštění kněžského stavu vystudoval obor dějiny a filosofie náboženství na Harvardské univerzitě a od počátku šedesátých let se živil jako žurnalista. Stal se dopisovatelem časopisů Commonweal a National Catholic Reporter a pak následně pracoval jako zahraniční dopisovatel magazínu Time informující z Říma o průběhu jednání druhého vatikánského koncilu. Později pak pracoval převážně jako editor pro periodika Commonweal a Christian Century, dále pak jako náboženský editor v National Review a jako redaktor časopisu First Things a pak mnohem později i jako šéfredaktor Crisis Magazine. Od druhé poloviny šedesátých let se začal aktivně zapojovat také do politického života. V roce 1968 pomáhal v kampaních Eugenovi McCarthymu a Robertu F. Kennedymu. Psal ...

Jack De Craft (1)

První povídku publikoval v roce 1983, debutový román pak v roce 1986. Je také publicistou, píše články do odborných časopisů o počítačích, zastával funkci šéfredaktora časopisu Fantastyka. Jeho nejznámějším dílem jsou knižní cykly o Arivaldovi z pobřeží a Mordimeru Madderinovi. Inkvizitor Mordimer je znám i u nás díky souboru Sluga Bozy . V dohledné době nás patrně čeká trojice pokračování Kladiva na čarodějnice, Meč andělů, Lovci duší. Známe také několik kratších prací, vyšly v antologii Maladie a v časopise Nemesis a samozřejmě i v časopise IKARIE. Pod pseudonymem Jack de Craft vyšel česky i román Conan a královna smrt.

Roland J Green (1)

Americký sci-fi autor.

Stephani Perry (1)

Autorka je známá pod zkratkou svého jména jako S. D. Perry a je dcerou spisovatele Steva Perryho. Perry píše především knihy, které se volně inspirují filmy jako Resident Evil nebo Star Trek. Žije v Portlandu se svým manželem, dvěma dětmi a dvěma psy.

Jeremy Fielder (1)

Po maturitě na gymnáziu studoval na Filosofické fakultě Masarykovy univerzity filosofii a religionistiku . Pracoval jako pomocný vychovatel v Diagnostickém ústavu pro mládež a jako pracovní terapeut dlouhodobě duševně nemocných v občanském sdružení Práh. Zajímá se o cizí jazyky, počítačovou grafiku, magii a okultismus, chov více i méně exotických zvířat, šachy. Žije v Brně. Debutoval v roce 1993 v Rodokapsu povídkou Noc útěku , od té doby publikuje povídky v Ikarii i dalších časopisech. Je autorem sbírky povídek Deus Miseratur a pod pseudonymem J. A. Poloni, resp. Jeremy Fielder románů Conan a nefritový amulet , Cimmeřan a Ohňodárce a Conan – Třetí krok do hlubin . Píše také poezii . Poslední zmíněná kniha, Conan – Třetí krok do hlubin, vyšla autorovi v říjnu 2008 ve druhém, upraveném vydání, tentokrát již pod vlastním jménem Jaroslav A. Polák. Z anotace nakladatelství Brokilon: Jedno z nejtemnějších Conanových dobrodružství, inspirované nejen tvorbou R. E. Howarda, ale i dílem Lovecraftovým, se vrací na náš trh v zrevidované podobě – autor znovu prošel a opravil celý text, doplnil mnohé scény a jako dárek čtenářům vložil do textu novou kapitolu. Okultista, spisovatel, terapeut, Kojot. Píše od roku 1993. Jeho tvorba zahrnuje horor, fantasy a fantaskní literaturu; v současné době píše také filosofující eseje na různá témata. Publikoval v časopisech Ikarie a Fantázia , v antologii 2004: Český horor a v několika sbornících vítězných povídek soutěže Ježíšku, já chci plamenomet . Je spoluautorem dvou knih o Conanovi, k nimž se raději nehlásí, a autorem knihy Conan – Třetí krok do hlubin , ke které se hlásí a jejíž druhé doplněné a revidované vydání vyšlo v roce 2008. V současné době své texty publikuje na svém weblogu www.kojot.name Kromě studia evropské magické tradice se zajímá také o psychologii, filosofii,...

Walter M. Miller Jr. (1)

Zdeněk Vašíček (2)

Zdeněk Vašíček byl český filosof, esejista, historik, archivář, archeolog, disident a prvosignatář Charty 77. Rodinné kořeny vycházely z Kyjova, kde měl jeho otec Květoslav Vašíček na náměstí železářství. Jeho mladší bratr byl Pavel Vašíček. V roce 1957 absolvoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obory filosofie a historie. Po ukončení školy nastoupil do kroměřížského archivu, kde působil v letech 1957–1959. Následovaly pracovní zkušenosti v Muzeu Podkrkonoší v Trutnově a v Moravském zemském muzeu v Brně . V letech 1966–1968 absolvoval postgraduální studium muzeologie na Filozofické fakultě Univerzity J. E. Purkyně v Brně, doktorát složil na Filozofické fakultě University Palackého v Olomouci roku 1970. V roce 1966 se stal členem KSČ, roku 1970 byl ovšem vyloučen. V letech 1972–1973 byl vězněn za trestný čin podvracení republiky, poté byl podmínečně propuštěn. Byl iniciátorem pozdravného dopisu československých politických vězňů Světovému mírovému kongresu v Moskvě v říjnu 1973 a spolu s Janem Tesařem hlavním organizátorem jeho ilegálního odeslání na Západ. Dopis byl na kongresu zveřejněn západními delegáty. Od propuštění z vězení až do své emigrace v roce 1981 byl zaměstnán na pozici dělníka. Jako jeden z prvních podepsal dokument Charta 77. V zahraničí žil v několika zemích, postupně přednášel na univerzitách v Římě, Cambridgi, Bochumi a Paříži, po sametové revoluci působil také na domácích vysokých školách v Brně a Praze. V letech 1998–2005 byl členem oborové rady Filozofické fakulty Univerzity Karlovy pro dějiny české literatury a teorii literatury. Je laureátem Ceny Revolver Revue za rok 2000, Ceny F. X. Šaldy a Ceny Ferdinanda Dobrotivého za rok 2006. Publikoval v češtině, francouzštině, angličtině a italštině, některé stati vydával v samizdatu. Publikace o archeologii vydával ve spolupráci s Jaroslavem Malinou a pod jeho...

Jan Pelant (1)

Narozen 17. 8. 1937 v Mladé Boleslavi. PhDr., CSc., archivář, historik. Zabývá se heraldikou, sfragistikou, archivnictvím a regionálními dějinami západních Čech.

R. H Tawney (1)

Brit. historik a národohospodář.

T. W Moody (1)

Publikace z oboru dějin Anglie a Irska.

F. X Martin (1)

Irský historik, duchovní a aktivista, vysokoškolský pedagog.

Marta Sonnbergová (1)

Narozena 13. 7. 1944 v Praze. Grafička, ilustrátorka.

Jiří Kreissl (1)

Narozen 24. 5. 1950 v Klatovech. Malíř, grafik, pedagog.

Hunter S Fulghum (1)

Hunter S. Fulghum je synem známého amerického esejisty Roberta Fulghuma. Inspirován svým slavným otcem vydal již několik knih. Už samotným názvem knihy "Jaký otec, takový syn" se ke svému otci hlásí. Hunter byl dokonce prvním otcovým "vydavatelem". Asi v patnácti letech zapsal otcovy oblíbené historky a nechal je vytisknout v malé knížce otci k vánocům. Narozdíl od otce nebyl Hunter nikdy pastorem, ani neprošel tolika různorodými zaměstnáními. Svými eseji, jež píše na podobná témata jako jeho otec, jakoby úmyslně mapoval realitu z trochu jiné perspektivy; je mladý, má dvě malé děti , které ho zaměstnávají každou volnou chvilku, je milující manžel a pracuje jako technický inženýr. Je praktik. S otcem má společné přemýšlení o věcech, o sobě, o své rodině, uvědomování si drobných, ale důležitých detailů, na nichž lze vystavět působivý příběh.

Václav Horák (1)

Bedřich Fučík byl literární kritik a historik, editor a překladatel. Vedle Alberta Vyskočila, Miloše Dvořáka a Rudolfa Černého patřil k významným představitelům literární kritiky orientované katolickým směrem. Šlo o pozici stavící se odmítavě k avantgardnímu umění, jež s sebou neslo spolu s idejí proletářské revoluce i tvarovou destrukci.

Jana Zachová (1)

PhDr. Jana Zachová, CSc. Pracovnice medievistických studií . Její odborné zaměření jsou edice středověkých pramenů diplomatických i literárních; historická sémantika. Je autorkou několika učebnic latiny pro posluchače historických oborů.

Lubomír Přibyl (1)

Lubomír Přibyl je český malíř a grafik. V letech 1952–1957 absolvoval Střední výtvarnou školu Václava Hollara, kde vyučovali prof. Zdeněk Balaš, Karel Müller a Karel Tondl. Roku 1957 složil přijímací zkoušky na Akademii výtvarných umění v Praze , ale akademická výuka ho neuspokojovala a po roce studia byl pro nezájem vyloučen. Mezi jeho spolužáky patřili tvůrci českého informelu, kteří ho ovlivnili ve volbě netradičních výtvarných materiálů. Roku 1959 se seznámil s Jiřím Kolářem a Bělou Kolářovou. Následující dva roky pracoval v propagačním oddělení továrny ČKD Přístroje ve Vysočanech, kde se seznámil s Vladimírem Boudníkem a Josefem Hamplem. Poprvé vystavoval roku 1959 s V. Boudníkem v závodní jídelně ČKD a v témže roce samostatně v divadle Rokoko. Během zaměstnání v továrně měl možnost navštívit režimem přísně střeženou zkušebnu v Běchovicích, vybavenou generátory vysokého napětí. Lubomír Přibyl se pak začal hlouběji zabývat světelnými fenomény, fyzikálními a geometrickými zákony a technikou. Roku 1961 se spolu s V. Boudníkem, J. Istlerem a R. Fremundem zúčastnil bienále v Lublani, kde si jeho grafický list z cyklu Mythy vybrala k vydání International Graphic Arts Society v New Yorku. V Praze Přibyla navštěvovali zahraniční galeristé z Paříže, Baden-Badenu a nizozemského Curaçao a zvali ho k výstavám. Roku 1963 se stal členem SČUG Hollar. Od roku 1964 se účastnil výstav Pratt Graphic Center v New Yorku. Na Bienále v Lublani získal roku 1963 ocenění a z Bienále 1965 jeho grafický list zakoupila Knihovna Kongresu ve Washingtonu. Koncem roku 1964 se uskutečnila Přibylova souborná výstava v Galerii Fronta v Praze. V letech 1966–1968 ho v Praze zastupovala Galerie Platýz a v Německu Klaus Staeck, který vydal několik jeho grafických listů a vystavil Přibylovy práce v galeriích v Mannheimu a Heidelbergu. V Paříži vystavovaly jeho práce Galerie Lambert a Galerie Arnaud, v USA od šedesátých let Ja...

O Liou (1)

František Holec (1)

PhDr. František Holec, CSc. V letech 1949 až 1986 pracoval v Archivu hlavního města Prahy . Byl zakladatelem a dlouholetým redaktorem sborníku Documenta Pregensia, v letech 1966 - 1986 redaktorem Pražského sborníku historického, v období let 1975 - 1990 členem redakční rady Sborníku archivních prací. Dále byl aktivním členem komise památkové péče rady NVP v letech 1975 - 1990 a členem muzejní rady Muzea hl. m. Prahy ve stejném období.

Christoph Dohmen (1)

Prof. dr. Christoph Dohmen je německý starozákoník, profesor biblické teologie: exegeze a hermeneutiky Starého zákona na univerzitě v Řezně, člen Papežské biblické komise, zabývající se židovsko-křesťanským dialogem.

Barbara Frale (1)

Barbara Fraleová je italská historička, paleografka, spisovatelka a archivářka, pracující ve Vatikánském tajném archivu. V září 2001 objevila Chinonský pergamen.

Petr Procházka (1)

Petr Procházka se už od dětství projevoval jako knihomol, což záhy přerostlo ve sklon k vlastní literární tvorbě. Na přelomu 70. a 80. let, v době studií, časopisecky publikoval drobnější prózy a básničky, spolupracoval s Čs. rozhlasem jako dopisovatel a jeho verše občas zazněly v divadelním studiu Rubín v pořadu Zelené peří. Po dokončení studia ekonomie působil ve výzkumu, od roku 1990 až dodnes pracuje v bankovnictví. Ve volném čase se věnuje rodině, četbě a sportu a čas od času publikuje v odborném tisku. Po delší době, kdy se zdálo, že se už nadobro usadil, překvapil sám sebe i své okolí a začal sepisovat příběh, který na pokračování vyprávěl dětem před spaním…

Zhenya Senyak (1)

Hebrejista.

Paul Arnold (1)

Francouzský spisovatel. Zabýval se studiem mayských kodexů, zakladatel Francouzské buddhistické společnosti.

Jana Kepartová (1)

Narodila se 17. 6. 1950 v Ostravě. doc. PhDr. Jana Kepartová, CSc. Působiště: Pedagogická fakulta, Katedra dějin a didaktiky dějepisu na Univerzitě Karlově v Praze.

Petr Melan (1)

Narozen 2. 3. 1947 v Praze, zemřel 15. 5. 2009. Grafik, knižní grafika a ilustrace, bibliofilie.

Alois Přibyl (1)

Narozen 3.12.1914 v Praze, zemřel 16.12.1988 tamtéž. RNDr., geolog a paleontolog, práce z oborů, práce z oboru heraldiky, publikoval též anglicky.

Albín Stocký (1)

Albín Stocký byl český archeolog, vysokoškolský pedagog a muzejník. Původním vzděláním inženýr chemie, vypracoval se z venkovského muzejníka na předního vědce a plně se věnoval archeologii pravěku. Dlouholetý přednosta pravěkého oddělení Národního muzea byl roku 1927 jmenován profesorem archeologie a stenologie na Univerzitě Karlově. K jeho žákům patřili například Jan Filip nebo Růžena Vacková, která na něj vzpomínala jako na ryzího vědce. Velice schopný terénní badatel vedl roku 1929 výzkum keltského oppida ve Stradonicích, který financoval ze svých prostředků prezident T. G. Masaryk. Podle dochovaných zpráv a dobových fotografií se soustředil především na severovýchodní svahy nad Berounkou. Podařilo se mu zachytit a prozkoumat několik sídlištních struktur a objektů. Jeho stěžejním dílem prvního badatelského období je publikace Pravěk země české I., která vyšla roku 1926 a byla přeložena i do francouzštiny.

Jean-Charles Sournia (1)

Jean-Charles se narodil 24.listopadu 1917 v Bourges jako syn vojenského důstojníka. Studoval chirurgii na Lékařské fakultě v Lyonu. Působil jako přednosta kliniky , profesor anatomie, hlavní chirurg nemocnice Rhazes v Aleppo a Moujtahh v Damašku. Jeho chirurgická kariéra pokračovala v letech 1959-69 ve Fakultní nemocnici v Rennes, poté nemocnici opustil a věnoval se rozvoji lékařství a šíření vakcín a léků mezi lidi z postižených zemí.

Esther De Waal (1)

Hagen Keller (1)

Jean-Pierre Filiu (1)

Francouzský historik, arabista a diplomat, vysokoškolský pedagog, specializace na problematiku moderního islámu.

Petr Sláma (1)

doc. Petr Sláma, Th.D. maturoval na gymnáziu v Rýmařově, vystudoval teologii na Evangelické teologické fakultě v Praze. Během dalších studií v Jeruzalémě, Oxfordu, v Tübigenu a Atlantě se specializoval na Starý zákon a judaistiku. Je kazatelem Českobratrské církve evangelické. Na ETF vyučuje Starý zákon, hebrejštinu a výběrový kurz judaistiky.

Otto Kaiser (1)

Otto Kaiser se svou působností i celým svým dílem řadí k nejpřednějším současným znalcům Starého zákona. Po 2. světové válce vystudoval teologii v Tübingen, kde také začal vyučovat. Mezi léty 1960 a 1993 působil jako profesor na Philippově univerzitě v Marburgu. K jeho nejvýznamnějším dílům patří mnohokrát vydaný komentář ke knize Izajáš, obsáhlá syntéza starozákonní biblistiky Úvod do Starého zákona a trojsvazková Teologie Starého zákona. Jeho celoživotní tvorba svědčí o tom, že je osobností encyklopedického rozhledu. Kromě biblistiky to prokazuje i hlubokou znalostí antiky a světa starého Orientu. Vedl řadu badatelských projektů, v létech 1982–1992 byl kupříkladu editorem prestižního časopisu Zeitschrift für die alttestamentliche Wissenschaft.

Daniel Boušek (1)

Narozen 1973. Doc. PhDr., Ph.D., hebraista, zabývá se především dějinami a kulturou Židů v islámských zemích ve středověku a judeoarabskou literaturou. Překladatel z hebrejštiny.

Mark R Cohen (1)

Pavel Nešleha (1)

Pavel Nešleha byl český malíř, kreslíř, grafik a fotograf, výrazný představitel generace 60. let a českého nekonformního, avantgardně zaměřeného moderního umění. Za grafickou a kreslířskou tvorbu získal řadu ocenění. Samostatně vystavoval od roku 1966, kolektivních výstav doma a v zahraničí se zúčastňoval od roku 1965. Po absolvování Výtvarné školy v Praze , studoval na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové v ateliéru monumentální a užité malby prof. Aloise Fišárka . Abstraktně koncipovaná diplomní práce, navržená pro prostor Divadla hudby do Hradce Králové, byla z ideologických důvodů zakázaná a zničena; studium končil souborem expresivních maleb z nižších ročníků – získal cenu školy. Stýkal se s avantgardně orientovanými umělci pražských ateliérových Konfrontací I a II ; poznal grafika Vladimíra Boudníka, spřátelil se s teoretiky Františkem Šmejkalem a Janem Křížem. Po ukončení povinné vojenské služby začal vystavovat. V roce 1966 se seznámil s teoretikem Jindřichem Chalupeckým, účastnil se jeho aktivit. Na jaře 1968 získal stipendium francouzské vlády do Paříže, uskutečnil řadu studijní cest. V roce 1968 se oženil s Mahulenou Hromádkovou . Nabídka pedagoga v oboru kresby na Akademii výtvarného umění v Kasselu, kterou v roce 1970 získal, byla českými úřady zamítnuta. Povolení k výjezdu nedostal. Roku 1977 se mu narodila dcera Johanka . Za normalizace patřil do okruhu Jindřicha Chalupeckého. Spoluzaložil skupinu Zaostalí. V roce 1990 obdržel tvůrčí grant The Pollock–Krasner Foundation; od téhož roku vedl ateliér malby na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze; 1991 jmenován profesorem; 1995 se stal se členem S.V.U. Mánes. V září 2003 nečekaně podlehl zhoubnému onemocnění. Nešlehova tematicky bohatá tvorba zahrnuje kromě malby, kreseb, grafik a fotografií též objekty...

Reinhard Kirste (1)

Schulreferent für die Lehrerfortbildung in Evangelischer Religionslehre in Iserlohn.

Udo Tworuschka (1)

Německý religionista.

Herbert Schultze (1)

Německý evangelický teolog, vysokoškolský pedagog.

Vladimír Svoboda (1)

Vladimír Svoboda byl český akademický malíř a pedagog. Vladimír Svoboda se narodil v Soběslavi do rodiny profesora Josefa Svobody. V letech 1892-1895 studoval práva na právnická fakultě Německé univerzity v Praze. Právnické studium však opustil a byl přijat k řádnému studiu na pražskou Malířskou akademii. Zda studoval u profesorů M. Pirnera, H. Schwaigra a V. Hynaise, u něhož v roce 1899 studium absolvoval. Následně byl jmenován asistentem na Vysokém učení tecnickém v Brně. Vladimír Svoboda maloval především portréty, krajiny a v jeho díle nechybí ani obrazy s křesťanskými náměty.

Robert N Charrette (1)

Americký autor sci-fi.

Vladislav Vlček (1)

Vladislav Vlček byl český lidovecký politik. V období tzv. pražského jara byl nejprve ministrem zdravotnictví ČSSR, od 8. dubna do 31. prosince 1968 a posléze i prvním ministrem zdravotnictví České socialistické republiky od 8. ledna 1969 do 11. února 1971. Od roku 1968 byl poslancem České národní rady.

Thomas Harlan (1)

Thomas Harlan se narodil v roce 1964 v Tucsonu je autorem sci-fi a fantasy a návrhářem " wargame". Jeho otec Thomas Harlan je známým dendrologem.

Dolfina Poppée (1)

Narozena 8. 9. 1865 v Nových Dvorech u Chýnova, zemřela 8. 3. 1934 v Praze. Polyglotka, první licencovaná grafoložka v Čechách, soudní písmoznalkyně Zemského soudu ve Vídni, léčitelka a feministka.

Adolf Zelinka (1)

Richard Martinčík (1)

Narozen 7.5.1875 v Seničce u Litovle. Typograf, publikace z oboru knihtisku, beletrie.

Božena Matějovcová (1)

Narodila se 1.8. 1892. V roce 1914 vstupuje do sokolské jednoty na Královských Vinohradech. Krátce po I. světové válce se stává členkou cvičitelského sboru, v r. 1920 místonáčelnicí a v r. 1922 náčelnicí jednoty. Tuto funkci zastávala 13 let. Proslavila se sletovými vystoupeními, Jejichž tvorba začíná na VIII. všesokolském sletu v r. 1926, pro který byla přijata její skladba prostných dorostenek s hudbou Karla Matějovce. Se svými skladbami uspěla i na všech následujících všesokolských sletech až do r. 1948. Na IX. sletě v r. 1932 byla přijata její skladba pro ženy, opět s hudbou Karla Matějovce, se kterým pokračovala nejen v úspěšné tvorbě sletových vystoupení, ale od r. 1930 potvrdila vzájemné zaujetí v tvůrčí sokolské činnosti i v osobním životě uzavřením svazku manželského. Pro sletová vystoupení při X. všesokolském sletu 1938 byly vybrány skladby manželů Matějovcových pro dorostenky a ženy. XI. všesokolský slet 1948 byl z hlediska volby sletových skladeb skutečným triumfem manželů Matějovcových. Jednak byla zařazena do sletového pořadu slavná skladba obou tvůrců pro dorostenky s bílými kroužky, jednak jejich mimořádně odvážná skladba - rej 30 000 žen. Nová netradiční choreografie s vysokým počtem cvičenek strhla diváky k nadšenému bouřlivému potlesku. Kromě obdivuhodné tvůrčí činnosti vynikala Božena Holečková Matějovcová i v dalších oborech tělovýchovné činnosti. Byla od r. 1922 dlouholetou členkou náčelnictva žen ČOS. Postupné se její činnost v ČOS rozšiřovala o působení v řadě dalších útvarů, odborů, komisí. Ještě ve výroční zprávě vinohradské jednoty za rok 1947 je uveden tento rozsáhlý vyčet jejích funkcí v ČOS: Členka náčelnictva žen Č0S, předsedkyně komise rytmicko-gymnastické, členka komise nástupové, komise krojové, zástupkyně zájmů žen v odborech hudebním, biografickém a filmovém, zpravodajka odborů sletového, slovanského, výstavního a hudebního odboru, důvěrnice župy Denisovy, Nitranské a Východočeské. Sestra Božena Holečková-Matějovcová patří mezi...

Michaela Lesařová-Roubíčková (1)

Narozena 19.4.1949 v Praze. Výtvarnice, knižní tvorba a ilustrace, vědecké bibliofilie.

Josef Višinka (1)

Narozen 8.7.1911 v Olešnici, zemřel 23.2.1985. Kronikář města Olešnice.

Luboš Grunt (1)

Narozen 27. 1. 1947 v Praze, zemřel v roce 2012. Malíř, grafik a ilustrátor.

Petra Jelenová (1)

Narozena 1974 v Praze. Výtvarnice, malířka, ilustrátorka.

Vilém Kropp (1)

Vilém Kropp byl český reportážní fotograf a držitel ocenění World Press Photo z roku 1958. Vystudoval obor strojní zámečník a ve strojním průmyslu také pracoval. Fotografii na školách nikdy nestudoval, učil se jí sám. Po druhé světové válce začal pracovat jako redaktor a fotoreportér pro řadu novin a časopisů, jako například deník Práce nebo Svět v obrazech. V roce 1958 získal první cenu v kategorii Features v mezinárodní soutěži novinářské fotografie World Press Photo za černobílý snímek Provinilec. Na něm zachytil malého chlapce v mateřské školce s rukama v kapsách, kterého kárá jeho paní učitelka. Kromě toho vyhrával i další soutěže v Čechách i v zahraničí. Výstavu vidělo přes 160 tisíc lidí a stala se nejnavštěvovanější výstavou galerie Leica v Praze. Od padesátých do osmdesátých let minulého století sledoval každodenní události na Václavském náměstí. Dokumentoval humorné, nostalgické, poetické příběhy tehdejších obyčejných lidí, pohlcených vlastními starostmi a radostmi. Na snímcích zachycoval májové průvody, pohřeb prezidenta Zápotockého nebo průjezd Gagarina, stavbu tramvajového kolejiště, ale také drobnosti: dítě nesoucí obrovskou vánočku, pána s piánem na zastávce, kolizi auta, které lidé tlačí z křižovatky, frontu na knihu Hanzelky a Zikmunda nebo ořezávání větví, tramvaje, lidé ve sněhové vánici, automat Koruna nebo pruhovaný válec pro dopravního strážníka na Můstku.

Michael James Alexander Stewart (1)

Belgičan prohlašující se za oprávněného jakobitského nárokovatele trůnu bývalého skotského království. Nárokuje si též mnoho dalších titulů. Autor publikace o královském rodu Stuartovců. Spoluator publikace o Templářského řádu.

Josef Havlíček (1)

Josef Havlíček byl český funkcionalistický architekt, vůdčí reprezentant české meziválečné avantgardy, člen Devětsilu. Nejznámější stavbou, kterou postavil spolu s Karlem Honzíkem, je budova Všeobecného penzijního ústavu v Praze na Žižkově. Narozen 5. května 1899 v Praze Josefu Havlíčkovi , pozdějšímu radovi ministerstva veřejných prací, a Kamile Havlíčkové, rozené Hübschmannové , jež byla sestrou architekta Bohumila Hübschmanna. Studium architektury na ČVUT v Praze a na Akademii výtvarných umění v Praze u prof. Josefa Gočára, v jehož ateliéru pak pracuje do roku 1928. V letech 1928-1936 projektuje a píše spolu s Karlem Honzíkem , později spolupracuje zejména s K. Neumannem. Byl členem Devětsilu, Levé fronty, SVU Mánes , předsedou redakční rady časopisu Architekt SIA. Úzce spolupracuje s výtvarnými umělci a designéry, je členem družstva Artěl. Od roku 1929 působí v CIAM , v l. 1945-47 členem Světové rady této mezinárodní organizace. V roce 1948 se stává prvním ředitelem pražského Stavoprojektu. Jeho manželkou byla sochařka Marta Jirásková–Havlíčková, se kterou se oženil 29. srpna 1931. 6. října začal studovat jako mimořádný posluchač na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Závěr jeho života poznamenává chronická nemoc, umírá 30. 12. 1961 v Praze. Roku 1963 se koná v Praze souborná posmrtná výstava jeho díla. V meziválečném období bylo známé jeho přátelství s Aloisem Wachsmanem. Při studiích na ČVUT ve 20. letech se svým excentrickým stylem zařadili mezi tzv. pražské figurky - jejich módní, intelektuální a řečnické obraty se staly vzorem dvojice Jiřího Voskovce a Jana Wericha. Po druhé světové válce se přímo účastnil návrhu sídla OSN v New Yorku ve skupi...

Zdeněk Forman (1)

Narozen 16.3.1926, zemřel 23.10.1981 v Praze. Docent filmové fakulty, režisér, scénárista, literatura z oboru.

Karel Janů (1)

Karel Janů byl český architekt. Ve třicátých letech byl spolu s Jiřím Štursou a Jiřím Voženílkem členem levicové skupiny PAS . Zabývali se otázkami sociálního bydlení a typizací stavební výroby podle sovětského vzoru. Paradoxně je jeho nejznámějším dílem Volmanova vila v Čelákovicích, luxusní vila pro majitele strojíren Josefa Volmana. Po roce 1945 a především po roce 1948 se angažoval v nové organizaci stavebnictví. Byl generálním ředitelem Československých stavebních závodů. V roce 1959 byl jmenován profesorem pozemního stavitelství na stavební fakultě ČVUT. V letech 1963-1965 byl děkanem stavební fakulty. Své působení na katedře přerušil v letech 1965-1969, kdy byl náměstkem ministra školství. Po návratu působil na ČVUT do roku 1972.

Malcolm Barber (1)

Malcolm Charles Barber je britský historik, odborník na středověké dějiny. Specializuje se na historii křížových výprav a dějiny Latinských států ve Svaté zemi ve dvanáctém a třináctém století, dějiny rytířských řádů a kacířství . Studoval na univerzitě v Nottinghamu a na British School v Římě . V roce 1968 získal doktorát na univerzitě v Nottinghamu. Působil jako profesor středověkých evropských dějin na univerzitě v Readingu ve Velké Británii až do svého odchodu do důchodu v září 2004.

Jean Flori (1)

Jean Flori byl francouzský historik a pracovník Centre national de la recherche scientifique a Centre d'Etudes Supérieures de Civilisation Médiévale . Specializoval se především na dějiny středověké společnosti, rytířství a křížových výprav. Doktorát z humanitních věd získal v roce 1981 . V současnosti působí jako ředitel výzkumu v CNRS . Je autorem mnoha knih mimo jiné s tematikou rytířství a křížových výprav a také několika monografií věnovaných středověkým osobnostem . Jeho knihy byly přeloženy do mnoha světových jazyků.

Jacques Verger (1)

JACQUES VERGER , jeden z předních znalcù dějin středověkých univerzit. V řadě prací se věnoval vzniku a vývoji univerzit, dějinám myšlení a kultury středověku či osobnosti Petra Abélarda. Je místopředsedou mezinárodní komise pro dějiny univerzit.