Všichni Autoři a témata

Miroslav Voráček (1)

Narozen 16.10.1912. Učebnice fyziky.

Georges Darien (1)

Skutečné jméno: Adrien, Georges Hippolyte. Francouzský spisovatel, píše též anglicky Živil se jako žurnalista. Kniha Zloděj vyšla 1897. Dostal nálepku anarchisty a jeho kniha neměla úspěch - byla to doba, kdy si zazobaní měšťáci, kteří byli právem terčem Darienova výsměchu, představovali anarchistu výhradně jako chlapa s pumou v kapse. Druhou známou knihou bylo Biribi , kam autor vložil - pro svou dobu zase příliš ostře - své otřesné zkušenosti z let vojenských, strávených v trestních oddílech v Tunisu.

Jan Larkey (1)

Autorka publikace o oblékání.

Karel Výrut (1)

Spoluautor příručky operačního systému OS/2 v. 1.2.

Blanka Hosková (1)

Blanka Hošková se narodila v Brně, kde dodnes bydlí i pracuje. Je rozvedená a má jednu dceru. V raném mládí se věnovala psaní poezie a svoji tvorbu přednášela v klubu Leitnerka. Svými články také přispívala do ženských časopisů, ale po narození dcery se literárně na jedenáct let odmlčela. Za poslední tři roky vydala vlastním nákladem ženské romány, v nichž se dotýká ožehavých témat současnosti – problémů s otěhotněním , domácího násilí , skrytého alkoholismu nebo šikany na pracovišti . Její knihy jsou psané lehkou, čtivou formou, text má spád, příběhy mají děj. Jsou určené ženám, které si chtějí u čtení odpočinout a zrelaxovat. Jednotlivé příběhy vybízí k zamyšlení, ale není to žádná hlubokomyslná filozofie. Hlavní hrdinky často řeší své problémy s nadhledem a sebeironií. Poselstvím příběhů je to, aby si ženy uvědomovaly samy sebe a svým rozhodnutím a sebekázní změnily ve svém životě to, co se jim vymklo z rukou a činí jejich život nepříjemným.

Adam Sikora (1)

Adam Sikora byl polský národní činitel, sociální aktivista a filantrop. Narodil se 21. prosince 1846 v Horním Žukově. Absolvoval gymnázium v Těšíně, po jeho ukončení pracoval jako knihař. Od založení v Těšíně v roce 1873 Towarzystwa Oszczędności i Zaliczek, pracoval v této instituci jako účetní až do své smrti . Díky své pracovitosti, svědomitosti a obětavosti přinesl svému zaměstnavateli mnoho úspěchů. Byl aktivním činitelem Macierzy Szkolnej Księstwa Cieszyńskiego, Polskiego Towarzystwa Gimnastycznego "Sokół", které založil, Czytelni Polskiej, Towarzystwa Domu Narodowego, Towarzystwa Pomocy Naukowej. V květnu 1909 za své celoživotní úspory, 15 000 rakouských korun, Adam Sikora zakoupil pozemek mezi Těšínem a Svibicí pro Macierz Szkolną Księstwa Cieszyńskiego. Vznikl zde park s možností organizování různých společenských a sportovních akcí. Park byl pojmenován po svém zakladateli. V roce 1936 polská veřejnost věnovala svému dárci obelisk, který se do dnešní doby nezachoval, byl zničen ve 2. světové válce. V roce 1989 u příležitosti 80. výročí vzniku parku místní organizace PZKO v Českém Těšíně věnovala pamětní tabuli zakladateli parku. Adam Sikora se nedožil oficiálního otevření parku, jelikož zemřel náhle 26. července 1910 v Budapešti a tam byl také pohřben. Byl to mimořádně skromný člověk, nikdy nehledal vyznamenání a pocty. Jeho mottem bylo: „u nás je třeba více pracovat a méně mluvit“. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Adam Sikora na polské Wikipedii.

Antonín Kopecký (1)

Narozen 29. 5. 1892 v Zaječově u Rokycan, zemřel 11. 1. 1953 v Miroticích. Loutkář, memoárová literatura.

Hanuš Schwaiger (1)

Hanuš Schwaiger, křtěn Jan Petr Pavel , byl český malíř, grafik a pedagog. Narodil se v rodině movitého obchodníka se železem, který vlastnil krámy v Jindřichově Hradci i ve Vídni. Byl pokřtěn jako římský katolík na svátek svatých Petra a Pavla, proto dostal křestní jména těchto patronů. Vystudoval gymnázium v Jindřichově Hradci, po zápisu na Akademii výtvarných umění v Praze jej otec povolal zpět a zaměstnal ve svém obchodě, Schwaiger brzy utekl do Vídně, kde vystudoval munumentální malířství v ateliéru profesora Hanse Makarta. Studia ukončil roku 1881 a odjel na studijní cesty. Navštívil Itálii, Německo, Holandsko a Belgii, kde se mu zalíbilo nejvíce. Byl autorem olejomaleb, pastelů, jednak portrétů, dále národopisných studií lidí a krajiny, přitahoval ho mýtus, rád maloval a kreslil pohádkové motivy a ilustroval knihy. Věnoval se také fresce . Císařským dekretem ze dne 19. září 1899 byl jmenován mimořádným profesorem technického kreslení na právě založené České vysoké škole technické v Brně. Od roku 1902 profesorem na Akademii výtvarných umění v Praze. Mezi jeho žáky patřili například: Otakar Kubín, František Xaver Naske, František Hlavica, Václav Rabas, Rudolf Kremlička, Oldřich Blažíček, František Antonín Jelínek, Vilém Kreibich nebo Josef Tříška. Hanuš Schwaiger byl blízkým přítelem Tomáše Garrigue Masaryka. Zemřel v Bubenči u Prahy ve svém domě čp. 59 .

Jitka Pokorná (1)

Specialistka na problematiku laktačního poradenství a výživu v období těhotenství

René Marqués (1)

René Marqués byl spisovatel proslulý nejen svými dramatickými hrami, ale také známý pro své novinové články, romány, eseje a scénáře. Jeho poezie je málo známá, sám ji označuje za hřích dospívání. René Marqués je bezpochyby jedním z nejvýznamnějších a hojně diskutovaných spisovatelů dvacátého století z oblastí Portorika. Marqués vyrůstal v rodině zemědělců, jeho prarodiče byli rolníci. Snad proto absolvoval Vysoké školu zemědělskou na University of Puerto Rico u Mayagüez . V té době byl politicky nakloněn myšlence bránit nezávislost Puerto Rica. Následovalo studium literatury na univerzitě v Madridu v roce 1946. Poté díky grantu z Rockefellerovy nadace jde studovat divadlo na Columbia University a do New Yorku . Po návratu do Puerto Rica spolupracuje s prestižní Asomante, kde zveřejňuje své první práce pro divadlo. V 50. letech píše svou nejlepší práci La Carreta, což je příběh, který vypráví o situaci chudoby na venkově a stěhování do měst. Marqués byl členem tzv. "Generace 50". Byla to skupina intelektuálů, jejímž vůdce se stal vůdcem. Často se názorově střetával s Luis Munoz Marinem, protože věřil v suverenitu své země a nebyl pro přijetí amerického svrchovanosti.

Luboš Valerián (1)

K policii nastoupil v září 1976. Od roku 1981 působil jako vyšetřovatel, nejprve ve Frýdku-Místku, později v Ostravě. Zpracovával vesměs násilné trestné činy. V roce 1986 získal na Fakultě vyšetřování Vysoké školy SNB v Bratislavě titul JUDr,. v roce 2006 pak titul Ph.D. Působil jako vedoucí odboru obecné kriminalistiky Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje. Je dlouholetým dopisovatelem a spolupracovníkem Kriminalistického sborníku, členem redakční rady časopisu Kriminalistika a členem Společnosti přátel kriminalistiky, přednáší na četných sympoziích a vyučuje na Lékařské fakultě Ostravské univerzity.

Eva Burdová (2)

PhDr. Mgr. Eva Burdová, MBA je akreditovanou lektorkou sociálně-psychologických a speciálněpedagogických dovedností. Sama má mnoholetou pedagogickou praxi, zabývá se mentoringem, mediací a facilitací ve školství, podporou pedagogů v rámci inkluzivního vzdělávání , primární prevencí rizikového chování a v posledních letech je i pověřenou osobou k výkonu sociálně právní ochrany dětí.

Samuel Cambel (1)

Bol slovenský historik, univerzitný profesor, riaditeľ Historického ústavu SAV. Vo svojom výskume sa venoval agrárnej otázke v slovenských dejinách 20. storočia, so zameraním na obdobie rokov 1938 – 1948 a kolektivizáciu poľnohospodárstva v 50. rokoch 20. storočia. Okrem toho sa čiastočne zaoberal aj dejinám Slovenského národného povstania, dejinám Československa, ruským dejinám 19. a 20. storočia.

Seán A Hemingway (1)

Americký archeolog, autor prací o umění starověku. Vnuk spisovatele Ernesta Hemingwaye.

Pia Guerra (1)

Kanadská výtvarnice, autorka komiksů.

Masakazu Yamaguchi (1)

Japonský autor komiksů .

Karel Pešek-Káďa (1)

Karel Pešek , řečený Káďa, byl český fotbalista a hokejista hrající především v pražské Spartě. V obou sportech působil také v československé reprezentaci. Narodil se v Olomouci, kde jeho otec provozoval malý papírenský obchod. V roce 1908 se rodina přestěhovala do Prahy, když otec získal místo účetního u nakladatele Vilímka. Bydleli v Grégrově ulici na Královských Vinohradech. Karel se starším bratrem Ladislavem od raného dětství hrál kopanou a na vinohradských sportovních pláccích zvláště Karel brzy získal pověst výborného fotbalisty. Svoji fotbalovou kariéru Karel Pešek zahájil již ve třinácti letech, kdy nastoupil za dospělé Meteoru Vinohrady. O dva roky později přestoupil do ČAFC Vinohrady, kde měl za odměnu zdarma obědy. Pro rodinu to byla velká pomoc, protože otec byl vážně nemocný a nepracoval. V té době bylo pro studenty velmi obtížné hrát fotbal, protože to školský systém neměl příliš rád. Proto bylo běžné, že si hráči na zápas lepili vousy a hráli pod přezdívkami. A tak měl Karel Pešek, který byl studentem gymnázia v Žitné ulici, sportovní přezdívku Káďa. Poté, co zazářil na fotbalovém turnaji, mu zůstala až do konce života. O jeho služby stála Viktorka Žižkov i Slavia, ale nakonec se radovala Sparta, která se domluvila s hráčovým bratrem. Stalo se tak v roce 1913 a Káďa zahájil svoji kariéru ve Spartě jako krajní záložník. Již po roce se propracoval do funkce kapitána. Káďova maminka vedla na stadionu hospodu, ve které zdarma bavil lidi začínající komik a sparťanský brankář Vlasta Burian. Záhy však vypukla válka a mnoho hráčů, včetně Kádi, narukovalo na frontu. Po válce ale nabraly věci rychlý spád a Sparta se v roce 1919 stala prvním neoficiálním mistrem ČSR. Káďa začal hrát středního záložníka a dařilo se mu jak na Spartě, tak v reprezentaci. Z té doby také pochází termín „Železná Sparta“. Tým totiž v letech 1920–1923 sehrál 50 mistrovských utkání, ani jednou ne...

Nicole Bailey (1)

Novinářka, publikace z oblasti zdraví, psychologie a partnerských vztahů.

Starcante (1)

Francouzský spisovatel Claude Seignolle se narodil 26. 6. 1917 ve městě Périgueux a zemřel ve 101 letech 13. července 2018. Dodnes patří mezi nejlepší francouzské autory fantasy. V dětství mu babička vyprávěla pohádky, které inspirovaly jeho budoucí zájem o temné a strašidelné příběhy, založené na legendách francouzského venkova. V mládí vzbudil jeho zájem o archeologii učitel ve škole, z níž byl Claude vyloučen pro absence. Později se přidal k French Prehistoric Society, napsal odbornou knihu o folklóru a tento svůj zájem zúročil i v prvých beletristických dílech. Dnes je znám převážně jako autor dobové fantasy a zvláště ceněných horrorů, i když do cizích jazyků je překládán relativně málo. Napsal i několik erotických či přímo pornografických děl pod pseudonymy Starcante, Jean-Robert Dumoulin a S. Claude. Z nich nejznámější Sexie byla svého času ve Francii zakázána a Seignolle se k ní nehlásil, později nicméně přiznal, že "jejího autora zná". Roku 2008 obdržel cenu Francouzské Akademie a jeho jménem je nazvána i literární cena za oblast francouzského folklóru. Podle jeho knih bylo natočeno několik filmů, např. Vampirisme , Celui qui venait d'ailleurs , Pauvre Sonia , Marie la louve , Le miroir , a televizní seriál L'histoire du samedi , v některých dokonce sám hrál.

Jan Aleš Vaculík (1)

Narozen 31. 3. 1946 v Praze. Hudebník, manažer, bývalý kriminální rada, konzultant, prozaik.

Roman Hedvičák (1)

Narozen 11.4.1970 v Turnově. Mgr., pedagog, práce ze současnosti a historie Semilska.

Renée Wevelsiepová (1)

Narodila se v Praze. Studovala herectví,psychologii a malířství. střídavě žije v Čechách a v Německu, kde napsala se svým kolegou několik scénářů, které byly v USA zpracovány do podoby televizních seriálů. Velké úspěchy sklidila za články s psychologickou tématikou, jež vydávala ve svých časopisech a v německém magazínu Madame. V roce 2008 získala vysoké ocenění za svou literární tvorbu. Vychovala dvě děti : syna Norberta, úspěšného pražského advokáta, a dceru René, herečku, jejímž otcem je geniální hudebník Felix Slováček. Po jejich manželském rozchodu se provdala za německého multimilionáře Šíma Wevelsiepa, který roku 2015 po dlouhé nemoci zemřel. Nyní se naplno věnuje psaní příběhů s detektivní zápletkou, jak v českém, tak v německém jazyce. V Čechách knižně dosud vyšlo : Láska, sex a peníze a Cikánská magie.

Melanie Vančurová (1)

Česká manekýnka, spoluautorka publikace z prostředí modelingu.

Vlastimil Brůček (1)

Vlastimil Brůček - „Vlastík Plamínek”, narozen ve znamení Vodnáře, profesionální numerolog a věštec. Více než 15 let se zabývá poradenskou a konzultační činností v těchto oborech po celé republice, zejména v Praze a ve východních Čechách. Meteorolog, účastník mnoha výprav za tropickými bouřemi po celém světě, autor knihy „Když věštec nespí”, mnoho let působil jako TV rosnička v regionálním vysílání, bohatá zkušenost v médiích v oboru věšteckých praktik pomocí tarotových a runových karet, věštby z mořského písku, hrotové terapie a prostorové dynamiky.

Petr Dudek (1)

Původním povoláním anglista a překladatel.Začínal jako novinář v roce 1992 v Československé televizi.Později pracoval v Lidových novinách,v rozhlasové stanici Svobodná Evropa a v českém vysílání BBC.Kromě toho píše o literatuře.Jeho články a studie vyšly v českých a slovenských denících a časopisech.

Eva Maceková (1)

Eva Maceková studovala v ateliéru textilního návrhářství a v atelieru ilustrace a grafiky na přažské VŠUP. Šije, maluje, kreslí a tiskne. Živelně mixuje různé techniky a její výtvarný výraz je prudký a bezprostřední. S punkovou energií využívá co jí přijde pod ruce. Výrazná grafická barevnost, psychedelický dekorativismus a prapodivný nostalgický lutrofutrismus...

Charles Auguste de Bériot (1)

Charles Auguste de Bériot byl belgický houslista a hudební skladatel. Narodil se v Lovani, kde je dnes na jeho počest po něm pojmenována ulice. V roce 1810 se přestěhoval do Paříže, kde studoval hru na housle u Jean-François Tibyho, žáka Giovanni Battistu Viottiho. Později spolupracoval se skladatelem Pierrem Baillotem, ale nepřebral všechny jeho názory a při své výuce byl silně ovlivněn Paganinim. Později sloužil jako komorní houslista u Karla X. nebo Viléma I. Nizozemského a s velkým úspěchem podnikal cesty do Londýna, Paříže a dalších velkých hudebních center tehdejší Evropy. Kromě hry na housle byl také virtuosním pianistou. Žil společně s operní zpěvačkou Marii Malibranovou, v roce 1833 spolu měli dítě, kterým byl Charles-Wilfrid de Bériot, klavírní profesor, kromě jiného učitel Maurice Ravela, Ricarda Viñese nebo Enriqua Granadose. Vzali se v roce 1836, když se Malibranové podařilo dosáhnout anulaci jejího předchozího sňatku. Při té příležitosti napsal Felix Mendelssohn-Bartholdy speciálně pro tento pár árii s doprovodem sólových houslí. Nicméně, pěvkyně zemřela v tom samém roce na následky zranění, způsobeného nešťastným pádem z koně. Po smrti své manželky Bériot bydlel v Bruselu a veřejně koncertoval pouze v malé míře. Přesto v roce 1841 odešel na turné do Německa, kde potkal Marii Huberovou, dceru vídeňského úředníka a oženil se s ní. Byla sirotkem a adoptivní dcerou prince von Dietrichštejn, biologického otce významného skladatele Sigismonda Thalberga. Marie a de Bériot se potkali v kavárně v rodném městě, Lovani. Stali se z nich přátelé a oba spolu velmi dobře hráli na klavír. V roce 1841 zemřel v Paříži ve věku 71 let Pierre Baillot, jeho dřívější učitel, a jeho učitelské místo na Pařížské konzervatoři bylo nabídnuto právě Bériotovi. Tuto nabídku odmítl, přesto se ale v roce 1843 stal vedoucím instruktorem hry na housle na Královské bruselské konzervatoři, kde založil francouzsko-belgickou školu houslové h...

Karl Kerl (1)

Iva Karásková (1)

Mgr., historička umění, autorka výtvarného katalogu a prací z oboru dějin architektury.

Pavel Zdražil (1)

Pavel Zdražil je český básník a spisovatel. Pochází z učitelské rodiny – otec, matka i dědeček byli oblíbení učitelé, působící v Nymburce. Dědeček, Gerhard Richard Holeček , byl učitel, ředitel nymburského gymnázia, akademický malíř a sochař. Ačkoli se Pavel Zdražil narodil v Městci Králové, své dětství a mládí prožil v Nymburce. Hodně jej ovlivnilo zdejší Zálabí, které ho následně inspirovalo i v některé jeho tvorbě. Je absolventem Gymnázia v Nymburce. Již jako náctiletý byl zapálený pro muziku, malování a následně nalezl zalíbení v psaní básní a prózy. Svá první vystoupení s kytarou a písní představil již v útlém studentském věku v místních kulturních domech. Osobně se nemohl smířit s utlačováním svobodného rozvoje ducha a byl aktivním odpůrcem temné doby vlády jedné strany v tehdejším Československu. To bylo také důvodem proč vystřídal řadu různých zaměstnání. Nejprve působil jako učitel hudebně-dramatického oboru v Lidové škole umění v Nymburce. V roce 1987 se přestěhoval do Prahy, kde prošel různými povoláními – noční hlídač hvězdárny a muzea, prodavač knih, uklízeč domovních chodeb, topič, štukatér a podobně. Nad rámec těchto profesí získával prostor pro svobodné myšlení, tvoření a literaturu. V současné době žije v hájovně u lesa na venkově a věnuje se převážně psaní, bylinkářství, chovu koz a autorskému čtení. Jeho první články, úryvky a básně byly uveřejněny v uměleckých časopisech a novinách – Iniciály 'Iniciály, Literární noviny, X-INK magazine, Salon Práva a četné další. Své texty četl a čte také v rozhlasových relacích a na klubových večerech. Aktuálně spolupracuje s Rádiem Patriot, kde má vlastní pořad Průhledy za slova, ve kterých představuje zajímavé umělce a osobnosti, které jsou nejen pro něj inspirací. Byl editorem sborníku Kroky ze tmy a spolueditorem sborníku (společně s E. Murrerem, P. Rajchmanem a...

Svetozár Pantuček (1)

Přední český znalec a propagátor moderních arabských literatur maghribských zemí severní Afriky - Maroka, Alžírska, Tuniska, Libye a dále Libanonu a Sýrie - a jejich zanícený a erudovaný překladatel. Svetozár Pantůček se narodil se v Trnavě v rodině středoškolského profesora, která se v roce 1935 přestěhovala do Pardubic. Svetozár Pantůček vystudoval Filosofickou fakultu UK, obory čeština, ruština a arabština a stal se aspirantem Orientálního ústavu Československé Akademie věd. Až do 1972 působil v Orientálním ústavu jako samostatný vědecký pracovník, pak ale musel ústav opustit z politických důvodů, kvůli jeho protestům proti sovětské okupaci. Do Orientálního ústavu se vrátil až v roce 1990, kdy byl rehabilitován a stal se jeho ředitelem. Svetozár Pantůček byl také členem akademické rady Akademie věd a šéfredaktorem časopisu Nový Orient. Svetozár Pantůček je pochován v Litomyšli. Svetozár Pantůček se hlavně zaměřoval na literaturu severní Afriky, uměl nejen dobře francouzsky a arabsky, ale ovládal také tuáregštinu, berberštinu a kabylštinu. O jeho plodné práci svědčí desítky a desítky překladů, nejen velkých literárních děl, ale také pohádek. Stal se velkým popularizátorem arabské literatury a kultury. Svetozár Pantůček je autorem řady vědeckých a odborných prací s širokým ohlasem doma i ve světě: Tuniská hovorová arabština , La littérature algérienne moderne , Das Epos über den Westzug der Banu Hilal , Tunesische Literaturgeschichte , Literatury severní Afriky . Na svém kontě má také řadu překladů z arabštiny, resp. francouzštiny: Zapomenutý pahorek , Al-Džáhiz, Kniha lakomců , Sáleh at-Tajjib, Cesta na sever , Taufík al-Hakím, Lidé z jeskyně , Zakletý sultán - arabské pohádky , Džibrán Chalíl Džibrán, Blázen a jiné paraboly , Bernard Michel, Smrt dvouhlavého orla , Mořská víla a jiné arabské pohádky . Z poslední doby je to série sličně vypravených knížek překladů z arabštiny, vydanýc...

Sigmund Lehner (1)

Daṿid Feldman (1)

Britský profesor právních věd, specialista na veřejné právo, občanskou svobodu, lidská práva a trestní řízení.

E. Ettlinger (1)

Douglas G Wolton (1)

Jihoafrický politik a novinář, předseda Jihoafrické komunistické strany, autor publikace o dějinách jižní Afriky.

Jan Bumba (1)

Narozen 7.9.1941 v Kremži. Ing. geodézie, pedagog, odborné práce a metodické materiály ze zeměměřičství a jeho legislativy.

Vlasta Tatjana Miškovská (1)

Narozena 4.11.1908 v Praze, zemřela 1.2.1980 v Praze. PhDr., komenioložka, filosofické práce a překlady v oboru, spolueditorka Komenského spisů.

Jiří podpis Svoboda (1)

Vladimir Fedorovič Razdorskij (1)

Ruský botanik.

Christian Williams (1)

Americký spisovatel, novinář a autor turistických průvodců.

Alan Rinzler (1)

Gianfranco Bologna (1)

Italský autor knih o přírodě a trvale udržitelném rozvoji.

Jana Majcherová (1)

Jana Majcherová je grafická designerka a ilustrátorka. Věnuje se knižním ilustracím, grafickému designu, funkční typografii a volné tvorbě. Ilustrovala více než 30 knih. Grafická designérka, rodačka z Prachatic, na Zbraslavi žije od roku 1969. Absolvovala speciální ateliér grafického designu FUUD Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem u doc. Karla Míška. Věnuje se tzv. funkční typografii, knižní ilustraci, úpravě knih, grafickému designu a volné tvorbě. Naposledy vystavovala letos v Kávovarně v pasáži Lucerna v Praze 1. Výstavu s názvem Obrazy ze sklepa 2, obsahující díla z 80. let, textem opatřil a uvedl Jan Majcher. V roce 2007 mj. ilustrovala básnickou sbírku Rosa definitiva , za niž František Listopad získal nejprestižnější české literární ocenění - Cenu Jaroslava Seiferta.

Neil Jeffreis (1)

Editor knihy o hudbě.

Martin Hirte (1)

Dr. Praktický lékař, pediatr. Specializuje se na dětskou homeopatii.

Richard Nelson Bolles (1)

Americký bývalý episkopální duchovní, autor publikace o hledání zaměstnání.

Clément Blin (1)

Francouzský psycholog, zakladatel chirocharakterologie a Centra psychologických studií a výzkumu , spoluzakladatel ústavu pro osobní poradenství. Je autorem mnoha publikací, podílel se na Encyklopedii psychologie. Věnuje se zdokonalování metod a sbližování různých disciplín poznání charakteru.

Ladislav Fučík (1)

Narozen 9. 1. 1926 v Pavlově , zemřel 18. 9. 2022. Doc., PhDr., hudební pedagog, vědec, dirigent a propagátor folkloru, literatura z oboru hudby.

Aleš Jakeš (1)

Narozen 1961. MUDr., práce z oboru, též publicistika o cykloturistice.

Ivan Kofroň (1)

Jaromír Starý (1)

Autor sbírek básní a povídek.

Jan Kober (1)

Mgr. Jan Kober, LL.M., Právnická fakulta Univerzity Karlovy; Ústav státu a práva Akademie věd České republiky.

Jiří Ksandr (1)

Narozen 25.12.1921 v Praze. Středoškolský profesor, publikace z oboru přírodních věd.

Samantha Norman (1)

zahájila kariéru jako pomocná redaktorka knížek pro děti, ale po nějaké době se stala nezávislou novinářkou. Nasbírala celou řadu zkušeností jako korespondentka, reportérka, divadelní a filmová kritička, autorka redakčních a cestopisných článků i fejetonů z prostředí showbyznysu – její jméno figurovalo ve většině britských novin a časopisů. Později ji zlákala práce v televizi, kde mnoho let působila jako moderátorka. Dnes kromě psaní pořádá rozhovory s celebritami a diváci se pravidelně těší na její pořad Audience With... Román Statečná srdce dokončila po smrti své matky, populární autorky historických thrillerů Ariany Franklinové. Příběh ji zaujal natolik, že se rozhodla v započaté sérii pokračovat a v současnosti pracuje na další knize.