Všichni Autoři a témata

Eugène Demolder (1)

Eugene Demolder byl belgický autor .

Wendy Northcutt (1)

Wendy Northcutt je americká molekulární bioložka, spisovatelka a zakladatelka Darwinovy ceny. Molekulární biologii vystudovala na univerzitě v Berkeley, poté pracovala jako výzkumná pracovnice na Stanfordově univerzitě. Později se podílela na vývoji léčiv proti cukrovce a rakovině. V roce 1993 založila webové stránky www.DarwinAwards.com, které shromažďují informace o lidech, kteří se trvale vyřadili z reprodukčního procesu neuvěřitelně hloupým způsobem. Tyto příběhy sepisuje, stylisticky upravuje a taktéž se zaměřuje na odhalování příběhů se smyšleným či „vylepšeným“ obsahem. Na téma Darwinových cen jí již vyšlo několik knih a byl o tom také natočen film.

Milos Fiala (1)

1959 Sportovní pilot 1966 – 1972 ČVUT Praha, fakulta strojní – ekonomika a řízení 1970 Obchodní pilot, instruktor, inspektor, zalétávací pilot 1976 Dopravní pilot, instruktor, inspektor, zalétávací pilot 1976 Vůdce malých plavidel 1984 – 1985 VŠ RVHP Uljanovsk – SSSR, civilní letectví – specializace pilot zakončeno státní zkouškou 1977 – 1982 VŠE Praha, fakulta výrobně ekonomická zakončeno státní zkouškou 1986 – 1988 TŠ FTVS UK Praha, studium učitelů lyžování zakončené závěrečnou zkouškou 1988 – 1995 FTVS UK Praha, tělesná výchova a sport zakončeno státní zkouškou 1991 - dosud Vedoucí katedry technických a úpolových sportů UK FTVS 1993 Mezinárodní rozhodčí a člen jury pro letecké sporty 1996 – 2003 UK FTVS Praha, postgraduální doktorské studium Výzkumné a vědecké zaměření Teorie a didaktika výchovně vzdělávacího procesu v technických, automobilových a motocyklových sportech, biatlonu, paraglidingu, parašutismu, radiovém orientačním běhu, sportovním létání, sportovním potápění, střelectví, úpolových sportech, a dalších technických sportech. Katedra spolupracuje s příslušnými sportovními svazy v oblasti výkonnostního a vrcholového sportu v disciplínách katedry za účelem zkvalitnění tréninkového procesu. Vyučované předměty Technické sporty Letecké sporty Ochrana obyvatelstva Didaktika technických sportů Záchranářství Didaktika záchranářství

William W Hewitt (1)

Astrolog a hypnotizér, práce z oboru.

Ludovico Ariosto (1)

Ludovico Ariosto byl italský renesanční básník, autor epické básně Zuřivý Roland . Narodil se ve městě Reggio Emilia. Jeho otec byl velitelem pevnosti, matka pocházela z místní šlechtické rodiny. Byl nejstarším z deseti sourozenců. Rodina se usadila ve Ferraře, kde se otec stal soudcem a později úředníkem městské správy. Ludovico se od útlého mládí zajímal o poezii, avšak na přání svého otce začal v roce 1489 studovat právo. Po pěti letech mu otec povolil, aby se věnoval literatuře.l Pod vedením humanisty Gregoria da Spoletiho studoval literaturu a latinu, na univerzitě se zapsal na filozofii. Zapojil se do kulturního života, hrál v divadelních představeních a napsal i své první básně. V roce 1500 mu náhle zemřel otec a Ludovico se jako nejstarší musel postarat o své sourozence. Získal místo u ferrarského dvora. V diplomatických službách kardinála Ippolita d´Este pracoval v letech 1503–1517. Vedl úspěšná diplomatická jednání s papežem Juliem II. a stal se i přítelem následujícího papeže Lva X. Italský básník se snažil pojednávat o člověku nezávislém na církvi, avšak na ní samotné byl závislý. Z nemanželského vztahu se mu v roce 1509 narodil syn Virginio, kterého v pozdějších letech oficiálně uznal za vlastního. V roce 1513 se Ariosto zamiloval do Alessandry Benucciové, manželky obchodníka ve Florencii. Poté, co ovdověla, se přestěhovala do Ferrary, ale básník se s ní oženil až v roce 1527. I po svatbě však žili odděleně. Ariosto měl svůj dům v ulici Mirasole, kde žil se synem Virginiem a invalidním bratrem Gabriellem. V roce 1516 vyšlo jeho životní dílo Zuřivý Roland, na kterém pracoval už více než deset let. V roce 1517 byl kardinál jmenován biskupem na východě Maďarska, ale Ariosto odmítl opustit Ferraru. Začal sloužit vévodovi Alfonsovi d´Este, který jej roku 1521 vyslal do malé vesničky v kraji Garfagnana, kde měl vykonávat funkci správce. Po třech letech ...

Jiří Bodlák (1)

Pan Jiří Bodlák studoval Lékařskou fakultu v Hradci Králové, ale celý život se věnoval práci v zemědělských laboratořích na vedoucích pozicích se zaměřením na botaniku, biochemii a chemii, neboť tyto obory nadevše miloval a proto jim zasvětil celý svůj život. Pan Bodlák svůj obor velmi miloval a své dlouholeté znalosti chtěl předávat dál. S tím však mohl začít až po roce 1989, kdy panu Bodlákovi vyšla první kniha věnující se oboru botaniky a zemědělství, jehož důležitost je často opomíjena. Autor se ve svých dílech zaměřil na mnohé blahodárné účinky, které různé aspekty přírody poskytují. Psal nejen o mnoha léčivých bylinách, ale také o stromech, které mají blahodárné fyzioterapeutické účinky a o jídlu jako takovém. Mezi jeho úspěšné knihy patří, "Příroda léčí", "Byliny v léčitelství, v kosmetice, kuchyni", nebo "Jak se léčit přírodními prostředky".

Igor Indruch (1)

Igor Indruch je český překladatel z angličtiny, spisovatel a nakladatel. Vydal romány Děti mrtvol o osudech svých vrstevníků v období kolem sametové revoluce a Mozkodlab: Fifíkovská variace , postmoderní parafráze knihy Výchova dívek v Čechách Michala Viewegha. V roce 2020 založil nakladatelství Igor Indruch, v němž působí jako vydavatel a editor. V témže roce jako první svazek edice Everlife vydal společně s nakladatelstvím A VIRTÙ RESEARCH & TECHNOLOGIES knihu Michala Egera Egiho milý deníček. Žije ve Valašském Meziříčí, má tři děti, pracuje jako technický překladatel na volné noze. 1991–4 Victoria Publishing, 1994–6 Votobia

Emila Medková (1)

Emila Medková, dívčím jménem Emila Tláskalová , byla jedna z nejvýznamnějších představitelek české umělecké fotografie druhé poloviny 20. století. Manželka malíře Mikuláše Medka. Emila Tláskalová se narodila v Ústí nad Orlicí v rodině typografa a švadleny. Roku 1939 se s rodiči přestěhovala do Prahy, kde otec za války pracoval jako fotograf v továrně Letov. Emila v letech 1939-1942 absolvovala dívčí měšťanskou školu v Libni Na Korábě. Od září 1942 studovala na Státní grafické škole v Praze na Smíchově, kde navštěvovala třídu krajinářské fotografie Josefa Ehma V té době na škole vyučovali také Jaromír Funke a Eugen Wiškovský. Studia přerušila v letech 1944-1945, kdy byla totálně nasazena jako laborantka k firmě Prag-Film A.G. na Barrandově. Po osvobození dokončila během jednoho roku studia opět u Josefa Ehma na dvouleté speciální škole pro fotografy. Podílela se zde na činnosti tvůrčí skupiny Jantar . Od roku 1947 pracovala jako fotografka v Ústavu lidské práce, Jeruzalémská 9 a roku 1948 vstoupila do KSČ. Josef Lehoučka ji seznámil s Mikulášem Medkem, který tehdy studoval na VŠUP u Františka Tichého. Její pracoviště bylo přejmenováno na Výzkumný ústav bezpečnosti práce ROH. Roku 1954 se stala vedoucí fotolaboratoře a působila zde do roku 1963. Mikuláš Medek, za kterého se provdala 12.9.1951, ji seznámil s okruhem mladých autorů kolem Karla Teigeho, kam patřili mj. Vratislav Effenberger, Libor Fára, Anna Fárová, Václav Tikal a Karel Hynek. Bydleli spolu s rodinou Ivana Medka v bytě na Janáčkově nábřeží 49, kde Mikuláš Medek také maloval. V dubnu 1952 se Medkovým narodila dcera Eva a v září se Emila vrátila do zaměstnání. Roku 1960 měla první samostatnou výstavu fotografií v Oblastním muzeu v Hradci Králové a roku 1962 v galerii Krzywe Koło ve Varšavě. Roku 1961 byla mezi zakládajícími členy Tvůr...

Šimon Šafránek (1)

Šimon Šafránek je český filmový režisér, tvůrce videoklipů a publicista. Videoklipy tvořil zejména po roce 2000 pro různé české i zahraniční hudební skupiny. Vytvořil kromě jiného dokumentární filmy The Myth o fanoušcích Nicka Cavea, Czechtekk Love , Země revivalů o revivalových kapelách a celovečerní King Skate o skejťácké komunitě v ČSSR v 70. a 80. letech, za nějž získal Českého lva za nejlepší dokumentární film. V roce 2015 připravil pro Českou televizi hudební pořad Kombo, v roce 2020 vytvořil dokument o kariéře Miroslava Žbirky Meky. Napsal novelu 23 a román Fleischerei 36 . Spolupracuje s Deníkem N a dalšími českými periodikami, do níž přispívá především články o filmech a seriálech.

Karen Hamaker-Zondag (1)

Holandská astroložka, která při své práci využívá znalosti dalších oborů . V Holandsku vede astrologickou školu a také školu jungovské psychologie. Přispívá do různých zahraničních časopisů. V roce 1998 obdržela cenu Regulus Award for Education v Atlantě.

Ilona Daiker (1)

Terapeutka šiacu.

Thondup (1)

Narodil se v Tibetu a byl vyškolen v klášteře Dodrupčen. V roce 1958 uprchl do Indie a v roce 1980 přesídlil do USA, kde působí jako hostující učitel na Hardvardské univerzitě. Je mezinárodně uznávaným autorem.

Julie Corbinová (1)

Fannie Flaggová (1)

James Long (1)

Anglický spisovatel.

Ronald Anthony (1)

Americký spisovatel a nakladatel.

Tomáš Boháč (1)

Finanční konzultant, spoluautor knihy o numerologii.

Ladislav Pros (1)

Narozen 9. 10. 1920 v Praze. Grafik, ilustrátor, zejména minerálů a nerostů.

Stanislav Vodinský (1)

Narozen v březnu 1925. Redaktor, publikace o rybách.

Antonín Altmann (1)

Narozen 22.11.1921 v Praze, zemřel v září 1986. PhDr., učitel, odborný asistent biologie na Pedagogické fakultě University Karlovy, práce z oboru.

Michael Roaf (1)

Michael Roaf je britský archeolog, který se specializuje na Írán a Assýrii. Vystudoval archeologii západní Asie na University College of London. Dizertační práci o sochách a sochařích Persepole obhájil 1983 v Oxfordu. V letech 1981 až 1985 byl ředitelem britské školy archeologie v Iráku. Přednášel na University of California v Berkeley. V současné době je profesorem blízkovýchodní archeologie na univerzitě v Mnichově.

Jaroslav Dvořáček (1)

Narozen 1949. Publikace o problematice hornické činnosti.

Marta Munzarová (2)

Narozena 17.1.1941 v Brně. Prof. MUDr., CSc. Studium na Lékařské fakultě Univerzity Palackého v Olomouci ukončila v roce 1963. Po promoci pracovala jako lékařka na lůžkových interních odděleních v Třinci, ve Fakultní nemocnici v Olomouci a také v Brně. Působila též jako vědecká pracovnice ve Výzkumném ústavu pediatrickém na oddělení zaměřeném na léčbu nádorů u dětí a v Ústavu klinické a experimentální onkologie. V roce 1992 založila Ústav lékařské etiky Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně, který vedla do roku 2006.

Boris Michajlovič Javorskij (1)

Ruský fyzik, práce z oboru.

Ewald Haufe (1)

Německý pedagog.

Charles Fourier (1)

François Marie Charles Fourier byl francouzský filosof, jeden z hlavních představitelů utopického socialismu, kritik raného kapitalismu. Doporučoval zakládat jakási družstva - falangy , v nichž se společně pracovalo a výsledky práce se dělily v kolektivu. Fourier byl obchodní cestující a účetní na jedné straně, na druhé straně fantasta, vizionář, utopický socialista, vizionář družstevnictví. Do dějin vstoupil jako rozporuplná postava, která jednak vyniká nadčasovou kritikou obchodu a epochy civilizace a jednak fantastickými, do detailů zpracovanými až surrealistickými vizemi o sofistikovaném sociálně psychologickém mechanismu hybných vášní, které řídí společenské vztahy, i celé dějiny lidstva. Lukáš Perný uvadí, že jako normativní ideál projektuje Fourier vzájemně kooperující autonomní a soběstačné komunity, asociace-falangy-falanstéry, ve kterých "vše do sebe zapadá jako ozubená kolečka." Jejich součástí jsou komunitární instituce . Falangy jsou avantgardou, utopické etapy lidstva, Harmonie. V harmonickém stavu nastane jednota individuálního a kolektivního, a mnohé sociální opatření: zrušení chudoby zaručením práva na životního minimum a výživu, společné bydlení, zdravý způsob života, přitažlivá práci, jednotné vzdělání, ochrana přírody a zvířat, práva žen, mír a rovnováha civilizace. Už na začátku 19. století předpověděl klimatické změny, riziko vyhynutí rostlin a živočichů, projektů možnosti ovlivnit revitalizaci krajiny, zdůrazňoval problémy nadvýroby, chudoby, atomizace společnosti a zhoubných následků liberální volno-tržní ekonomiky a její přeměny do obchodní feudality a korporatokracie. Fourierova sociální filosofie je vázána teoreticky především na komunitaristické hodnotové východiska a distributi...

Oleg Grigor'jevič Drobnickij (1)

Ruský filozof.

Henner Ertel (1)

Německý autor publikace o chiromantii.

Daniel Blackman (1)

Iveta Božoňová (5)

Slovenská autorka konverzačních příruček z angličtiny a němčiny.

Julián Apostata (1)

Flavius Claudius Julianus byl od roku 355 mladší císař Constantia II. a v letech 360/361 – 363 samostatný římský císař. Jeho krátká samostatná vláda se vyznačovala intenzivním reformním úsilím s cílem zvrátit socio-politický vývoj nastolený předchozími křesťanskými císaři a obrodit antickou společnost na nikoli křesťanském, ale pohanském náboženském základě prostřednictvím jednotného státního kultu propojeného s novoplatonskou filosofií. Ve skutečnosti Julianus usiloval o realizaci mnohem širšího politického programu, který byl ovšem zastíněn takto vzniklým náboženským konfliktem. Jeho náhlá smrt v průběhu válečného tažení proti sásánovské Persii však pohřbila jakoukoliv naději na restauraci tradičních poměrů, ačkoliv Julianovi nástupci se až do doby Theodosia I. stavěli vůči stoupencům pohanského náboženství poměrně tolerantně. Julianus byl všestrannou činorodou osobností – získal vzdělání v právu i v rétorice, měl vojenské schopnosti, byl nadaným řecky píšícím literátem a novoplatónsky orientovaným myslitelem. Julianus, narozený v roce 331 v Konstantinopoli, byl synem Julia Constantia, nevlastního bratra císaře Konstantina I., a jeho druhé ženy, Basiliny. Jeho prarodiči po otci byli císař Constantius Chlorus a jeho druhá žena, Flavia Maximiana Theodora. Během zmatků po Konstantinově smrti v roce 337 se Constantius II., Julianův ariánství oddaný bratranec, nijak nesnažil zabránit masakru Julianovy rodiny , čímž chtěl docílit upevnění vlastního mocenského postavení. Mnoho členů konstantinovské dynastie pocházejících z druhého manželství Constantia Chlora a Theodory padlo tomuto běsnění za oběť. Jedinými mužskými příbuznými...

Martin Justan (1)

Sarah Newman (1)

Anglická autorka , původně vystudovala historii, zabývá se speciální pedagogikou. Kniha o výchově postižených dětí.

Nancy J Patrick (1)

Nancy J. Patrick je speciální pedagožka a psycholožka a pracuje jako odborná asistentka na Messiah College v Granthamu . Jedno z jejích tří dětí má poruchu autistického spektra. Napsala několik knih pro rodiče a vychovatele s tématem výchova dětí s PAS.

Shira Richman (1)

Shira Richman je psycholožka, která pracuje s dětmi trpícími autismem. Při své práci využívá aplikovanou behaviorální analýzu, v této metodě školí rodiče a vychovatele.

Alan Titchmarsch (1)

Karol Rebro (1)

Karol Rebro byl slovenský právník a právní historik, profesor římského práva, rektor Univerzity Komenského v Bratislavě a děkan její právnické fakulty. Je autorem první slovenské práce z římského práva. Vystudoval státní reálné gymnázium v Trenčíně a právnické vzdělání získal v roce 1935 na Právnické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě, o rok později zde byl promován doktorem práv. Po ukončení studia pokračoval ve vědeckém bádaní u profesorů Riccoboneho a Del Vecchiho v Římě. Při vědeckém působení se připravoval na výkon běžné soudní služby, pracoval u Hlavního soudu v Bratislavě a v roce 1944 složil jednotnou soudcovskou a advokátskou zkoušku. Zapojil se do Slovenského národního povstání a po skončení druhé světové války působil ve vedoucích pozicích Sboru pověřenců SNR. Přitom už od roku 1936 vyučoval římské právo a aktivně se účastnil pedagogického procesu na Slovenské univerzitě . Roku 1941 se habilitoval, roku 1944 byl jmenován mimořádným a roku 1946 řádným profesorem římského práva, v letech 1946–1947 se také stal děkanem právnické fakulty a v letech 1949–1950 byl rektorem celé univerzity. Působil také ve Slovenské akademii věd. V roce 1960 získal vědeckou hodnost kandidáta věd a o devět let později doktora věd. V roce 1993 obdržel čestný doktorát Univerzity Komenského. Kromě romanistiky se profesor Rebro zabýval také právní historií obecně, podílel se např. na vydání dvoudílné učebnice Dejiny štátu a práva na území Československa v období kapitalizmu , zvláštní pozornost věnoval uherskému městskému právu nebo slovenským národnostním a státoprávním požadavkům v 19. a 20. století, což bylo téma práce Cesta národa. Svedectvo o boji Slovákov za národný štát . Hlavní Rebrovy práce ovšem spočívaly v oblasti římského práva, v tomto oboru napsal především první slovenskou ucelenou učebnici Rímske právo súkromné , dále Ju...

Lucien Auger (1)

Kanadský psycholog, teolog, filozof, pedagog, překladatel.

Zuzana Pešatová (1)

Publikace o sklářství, též německy.

Miloslav Hoch (1)

Narozen 7.7.1915 ve Strakonicích, zemřel 9.9.1994. PhDr., docent, vedoucí katedry plavání, práce v oboru.

František Brzák (1)

Monografii z dějin Nymburka vydal v roce 1894.

Petr Čuhanič (1)

Narozen 19.4.1961 v Náchodě. Český výtvarník, ilustrátor a spisovatel, autor knihy pro děti.

Sophie de Ségur (1)

Jednou z nejznámějších autorek dívčí četby byla v polovině 19. století komtesa Sophie de Ségur rozená Rostopčinová . Komtesa pocházela z Petrohradu, ve Francii žila od roku 1817. Po sňatku strávila velkou část svého života na panství svého manžela v normandském sídle Nouettes. Literární dráhu začala až v 55 letech psaním pro své vnučky Camille a Madeleine a většina jejích prací je určena děvčátkům kolem 6-10 let. Romány paní de Ségur, z nichž nejproslulejším se staly Nehody malé Žofie . Autorka zůstala věrná výchovným metodám užívaným v Rusku a Francii koncem 18. stol. a podává stále týž obrázek rodinného života. Mužský prvek je prakticky nepřítomen a výchova dětí spočívá na ženách, které se vyznačují přísností, rozhodností, energičností, takže jejich osobnosti nesou výrazně mužské rysy. Romány jsou sledem drobných epizod ze života dětí a jejich děj pouze maskuje výchovné poučky a teze.

Blanka Reichardtová (1)

Spoluautorka fotografických knih o Šumavě.

František Jirout (1)

Středoškolský pedagog a odborný spisovatel marozen v Plátěnicích na Pardubicku. Učitel v Chlumětíně, na obecné škole v Chrudimi a od r. 1920 byl profesorem na Střední odborné škole pro zpracování dřeva v Chrudimi. Vyučoval zde technologii dřeva a účetnictví. Byl členem sboru správců chrudimské Učňovské besídky, členem zdejšího Slavoje. Zemřel v Chrudimi.

Karel Absolon (1)

Karel Vítězslav Absolon byl moravský krasový badatel a jedna z velkých postav evropské archeologie první poloviny 20. století. Byl vnukem archeologa a speleologa Jindřicha Wankela. Po absolutoriu klasického gymnázia v Brně vystudoval v Praze zoologii a roku 1907 se habilitoval na soukromého docenta fyzického zeměpisu. Již od konce 19. století se věnoval exploraci Sloupských jeskyní a sběru jeskynního hmyzu. Roku 1908 nastoupil jako kustod zoologických sbírek do Moravského zemského muzea v Brně, kde vybudoval a vedl diluviální oddělení, zabývající se čtvrtohorami. Paleolitem se začal zabývat až od roku 1918, když ve svém oddělení uspořádal zakoupené sbírky M. Kříže a K. J. Mašky. Rozhodujícím podnětem byl dopis vídeňského profesora J. Bayera, upozorňující na Freisingovy úspěšné sondáže v dosud nedotčených Dolních Věstonicích. Absolon okamžitě pochopil možnost završit slavné objevy svých předchůdců a dobýt si světového jména. Po dalších 15 let na tomto programu systematicky pracoval – získával subvence na výzkum, organizoval zájezdy novinářů, získával sponzory expozice Anthropos na brněnském výstavišti. Své výzkumy popularizoval četnými přednáškami, účastí na mnoha kongresech a bohatě ilustrovanými články v nejrozšířenějším společenském časopise The Illustrated London News. Ke svým padesátinám získal roku 1927 na Karlově univerzitě křeslo „bezplatného řádného profesora pro obor geografie, paleoanthropologie a zoogeografie“. Mezi lety 1925 a 1930 nechal paralelně s Věstonicemi zkoumat jeskyni Pekárnu, ale poněvadž mnoho cestoval a současně organizoval objevné práce v okolí Macochy , navštěvoval své vykopávky jen zřídka. V Dolních Věstonicích je de facto prováděl jeho laborant Emanuel Dania, v Pekárně německý učitel Rudolf Czižek. Z paleolitických lokalit se zajímal ještě o Ondratice a Otaslavice . V Předmostí, ničeném cihelna...

Anna Regina Husová (1)

Anna Regina Husová v Matriční knize Husa byla česká pedagožka, spisovatelka a kulturní pracovnice. Rodiče: Josef Husa, vojenský vysloužilec a podruh z „Křešťovic“ a Anna Veronika Husová-Šamanová . Bratr Josef Ján Husa byl učitelem v Benátkách nad Jizerou Anna Regina navštěvovala v letech 1873–1875 Měšťanskou dívčí školu v Písku, kde dosahovala nejvyšších hodnocení. Pak se přihlásila do studia na c. k. českém ústavu ku vzdělání učitelek v Praze, která studovala do roku 1879. Také zde dosahovala výborných výsledků a dokonce v posledním ročníku získala stipendium. Zkoušku dospělosti složila 29. června 1879, dostala Vysvědčení dospělosti pro školy obecné. Svou učitelskou dráhu začala v Protivíně. Na dalším místě – ve Vodňanech se spřátelila s Františkem Heritesem. Roku 1889 se vrátila do měšťanské dívčí školy v Písku, kde pracovala 37 let, než odešla do výslužby. Definitivní učitelkou pro odbor gramaticko-historický byla ustanovena 15. prosince 1894. Během školních let obdržela od úřadů pochvalná uznání, např. 1912 od c. k. okresní školní rady v Písku „… za dosavadní horlivé a každým směrem úspěšné působení ve službě školní, …“ Dne 26. listopadu 1920 byla jmenována definitivní ředitelkou při občanské škole dívčí v Písku. Byla velkou cestovatelkou, ale své zážitky z cest uchovala většinou jen v podobě ručně psaných konceptů. Sbírala lidový oděv Prácheňska – hlavně ženský sváteční nebo obřadní oděv. Spolu se svojí přítelkyní Emílií Fryšovou spravovala píseckou sbírku oděvů. Husová sbírala také jihočeské pohádky, říkanky, pověsti a písně, ale byla i autorkou mnoha knih pro děti a mládež, v nichž se objevovaly sociální náměty, motivy vlastenectví, domova, poctivosti a pracovitosti, stejně jako kladné lidské city. Pro její tvorbu byly charakteristické přírodní motivy a výchovný záměr. Byla aktivní členkou spolků: Spolek paní a dívek písecký...

Roland M Horn (1)

Novinář a spisovatel. Zabývá se výzkumem nezvyklých fenomenů, neobvyklých jevů.

Bonaventura (1)

Italský františkánský scholastický teolog, kardinál a biskup. V r. 1482 svatořečen a v r. 1588 jmenován církevním učitelem.

Andrej Nikolajevič Tichonov (1)

Andrej Nikolajevič Tichonov byl ruský matematik a geofyzik. Proslavil se v oblastech topologie, funkcionální analýzy, geofyziky a matematické fyziky. Narodil se v roce 1906 ve městě Gžatsk nedaleko Smolensku v rodině obchodníka. V roce 1910 se rodina přestěhovala do Moskvy, začátkem občanské války odešli na Ukrajinu a v roce 1919 se opět vrátili do Moskvy. V roce 1922 jako šestnáctiletý nastoupil na matematicko-fyzikální fakultu Moskevské státní univerzity. Už jako student dosáhl pod vedením Pavla Sergejeviče Alexandrova pozoruhodných výsledků hlavně v oblasti topologie. V roce 1927 ukončil studium a zůstal na univerzitě. V roce 1939 se stal korespondentem Akademie věd SSSR a v roce 1966 i jejím řádným členem. Sehrál rozhodující úlohu při založení fakulty informatiky na Moskevské univerzitě. V letech 1970 až 1990 působil jako její první děkan. Zemřel v roce 1993 a je pochovaný na Novoděvičím hřbitově. Nejvýznamnějších výsledků dosáhl v oblastech topologie a funkcionální analýzy, dále i v některých oblastech fyziky. Je po něm pojmenovaných více matematických vět a témat. V oblasti topologie je po něm pojmenována Tichonovova věta, která říká, že součin kompaktních topologických prostorů je také kompaktní. Také je po něm pojmenována speciální třída topologických prostorů, tzv. Tichonovovy prostory. V matematické fyzice je autorem vět o jednoznačnosti u rovnice vedení tepla. Studoval také Volterrovy integrální rovnice. Je autorem metody Tichonovovy regularizace. Zabýval se také asymptotickou analýzou.

Aleksandr Andrejevič Samarskij (1)

Ruský matematik.

Andre Agassi (1)

Andre Kirk Agassi je bývalý americký profesionální tenista asyrského původu. Jeho energická hra z něj udělala oblíbence mnoha diváků. Tenisovými fanoušky a hráči je považovaný za jednoho z nejlepších tenistů historie. Dokázal vybojovat prvenství ve všech nejvýznamnějších turnajích: vyhrál všechny čtyři grandslamové turnaje – Wimbledon 1992, US Open 1994, 1999, Australian Open 1995, 2000, 2001, 2003 a French Open 1999. V týmu USA dvakrát vyhrál Davis Cup – 1990, 1992. V roce 1996 získal na Olympiádě v Atlantě zlatou medaili a v roce 1990 vyhrál Turnaj mistrů. Je zatím posledním americkým tenistou, který vyhrál dvouhru na French Open a na Australian Open . Dále vyhrál 17 turnajů nejvyšší kategorie ATP World Tour Masters 1000, a hrál celkem 94 krát ve finále turnajů ATP, a z toho 61 vyhrál. Šestkrát se stal světovou tenisovou jedničkou, a celkem vedl světový tenisový žebříček mužů ve dvouhře 101 týdnů. Je jedním ze sedmi tenistů, kterým se podařilo zvítězit ve všech čtyřech turnajích Grand Slamu. Navíc byl jediným tenistou historie, jenž držel Golden Slam, což je označení pro zisk Grand Slamu a olympijské vítězství ve dvouhře . Jedna ze dvou žen, která Golden Slamu dosáhla, je jeho manželka Steffi Grafová, s níž má dvě děti. S profesionálním tenisem skončil 3. září 2006 po prohře ve 3. kole proti Němci Benjaminu Beckerovi na US Open. V roce 2011 byl uveden do Mezinárodní tenisové síně slávy. Ve své autobiografii Open vydané 27. října 2009 přiznal, že během kariéry užil drogu metamfetamin. Popisuje v ní také drsné podmínky v Tenisové akademii Nicka Bollettieriho. V roce 2017 začal trénovat tenistu Novaka Djokoviče. Jeho otec Emmanuel Agassi pocházel z Íránu a reprezentoval rodnou zemi v boxu na olympiádě v letech 1948 a 1952. V USA žil od roku 1952 a pracoval jako číšník. S manželkou Betty měl čtyři děti , které vedl značně autoritativními metodami ke s...

Hilde De Clercq (1)

Belgická autorka prací o autismu, píše převážně nizozemsky.

Vladislav Dlesek (1)

Narozen 26.11.1927 v Hřibsku. Prof., Inag., arch., DrSc., publikace z oboru architektury a stavebnictví.

Paul Sutter (1)

Farář.

Aleksandr Nikolajevič Stepanov (1)

Ruský spisovatel.

Pavel Romanovič Barašev (1)

Ruský novinář.

Ludwika Macewicz (1)

Polská autorka knihy o rychlení zeleniny.

Bohuslav Pavlík (1)

Narozen 14.9.1905 v Praze. RNDr., práce v oboru teoretické matematiky a základů fotografování.

Bill Mauldin (1)

Americký válečný reportér a karikaturista.