Výpis všech autorů

Jimmy Palmiotti

Americký ilustrátor, tvůrce komiksů a editor. Autor filmových scénářů a scénáře k videohře. Spoluzakladatel komiksových společností.

Jaroslav Pánek

Jaroslav Pánek je český historik, odborník na české a středoevropské dějiny raného novověku. Poté, co v letech 1965–1970 absolvoval studium historie, pomocných věd historických a slavistiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, pracoval jako archivář a ředitel v Okresním archivu v Benešově. V roce 1976 nastoupil do Ústavu československých a světových dějin ČSAV , kde působí dodnes. V letech 1998–2005 byl jeho ředitelem a dalších sedm let zastával post místopředsedy Akademie věd. Od roku 1990 působí také na FF UK a krátce přednášel i na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Habilitoval se v roce 1992 na FF UK v oboru raně novověkých dějin a v roce 1996 byl jmenován profesorem českých a slovenských dějin. V letech 1997–2000 byl prorektorem pro zahraniční styky Univerzity Karlovy. Kromě toho po několik let vedl Sdružení historiků České republiky a Český národní komitét historiků a hostoval na univerzitách v Německu a ve Francii. Momentálně je vedoucím redaktorem Českého časopisu historického, ředitelem Českého historického ústavu v Římě a členem celé řady tuzemských i zahraničních profesních sdružení, odborných komisí a vědeckých i redakčních rad. Překládá také ze slovinštiny a srbštiny. Je autorem kontroverzního posudku, v němž odmítá plagiátorství Martina Kováře, bývalého vedoucího Ústavu světových dějin Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, jehož práce zabývající se Stuartovci a Walpolovou érou byly etickou komisí FF UK a Univerzity Karlovy v únoru 2019 jednoznačně označeny za plagiát. Pánek tehdy ve svém posudku uvedl, že „důvody pro obžalobu nesdílím a důvody pro ni odmítám, neboť podklady žalobců jsou nesprávné a zčásti přímo lživé“. Více než 60 českých historiků ve společném prohlášení jeho posudek označilo za problematický s tím, že představuje takovou relativizaci hodnotících kritérií etiky vědecké práce, která může mít "pro historickou vědu v našem prostředí dev...

Vladimír Papoušek

Narozen 19.12.1957 v Českých Budějovicích. Prof., PaedDr., CSc., literární historik, bohemista, vysokoškolský učitel, práce z oboru české literatury.

Petr Pavlík

Narozen 9. 5. 1933 v Netolicích, zemřel 30. 12. 2012. Pedagog, beletrista.

Luděk Pachman

Luděk Pachman, též po emigraci Ludek Pachman byl československý a od roku 1972 německý mezinárodní šachový velmistr, šachový teoretik, pedagog, publicista a politický aktivista, bratr mezinárodního velmistra kompozičního šachu Vladimíra Pachmana. Luděk Pachman se stal roku 1944 mistrem ÚJČS, mezinárodním mistrem roku 1950 a titul velmistra mu byl udělen roku 1954. Hrál v šesti mezipásmových turnajích. Sedmkrát vyhrál mistrovství Československa v šachu . Zvítězil nebo obsadil čelná místa v řadě dalších silných turnajů . V období 1952–1966 osmkrát reprezentoval Československo na šachových olympiádách a v letech 1959–1967 působil jako redaktor Československého sportu. Ačkoli byl zprvu sám komunistou, po událostech roku 1968 změnil své přesvědčení a stal se aktivním antikomunistou a členem katolické církve. Byl několikráte zatčen, vězněn a mučen, nakonec roku 1972 donucen emigrovat do Spolkové republiky Německo, kde vedle své šachové činnosti působil i v emigrantských politických kruzích a v CDU-CSU. V roce 1976 mu bylo odebráno československé občanství, a tak reprezentoval SRN na šachové olympiádě a roku 1978 se stal mistrem SRN. V Německu také působil jako šéfredaktor časopisu Das Schach-Archiv, stálý spolupracovník deníku Die Welt a dalších německých listů. Po sametové revoluci se vrátil do vlasti a zapojil se do politických kampaní KDU-ČSL. Před rozpadem Československa mluvil o možnosti opětovného připojení Podkarpatské Rusi. Podílel se na založení nakladatelství ŠACHinfo. Žil střídavě v Německu a v Praze, od roku 1998 pouze v Německu. O svém členství v komunistické straně po změně svého přesvědčení napsal: „Patřil jsem k podivnému společenství lidí, pro které jakési budoucí vidiny jsou vším a současn...

Ladislav Pallas

Narozen 14.9.1929 v Halenkově u Vsetína, zemřel 6.3.1982 v Opavě. PhDr., CSc., pracovník Slezského ústavu Československé akademie věd v Opavě. Práce v oboru českého pravopisu a dějin jazyka ve Slezsku.

Václav Pavlíček

Václav Pavlíček je český právník, odborník na ústavní právo. To také jako profesor vyučuje na Právnické fakultě Univerzity Karlovy a Západočeské univerzity. Je známým odborníkem na Benešovy dekrety a jejich obhájcem. Maturoval na gymnáziu v Mladé Boleslavi, kde byl také politicky činný ve studentských komisích. Poté vystudoval právnickou fakultu University Karlovy, kterou ukončil v roce 1958. Během tohoto studia se také v roce 1954 stal členem KSČ. Po vystudování pracoval jako soudce, od roku 1961 působil na Karlově universitě, a to nejprve jako odborný pracovník , od roku 1963 jako odborný asistent na její právnické fakultě. Byl členem vědeckého týmu pro vývoj politického systému, pro otázky samosprávy, odborné pracovní skupiny rehabilitační komise ÚV KSČ, pro ústavní problematiku ČSAV, v letech 1968–1969 byl předsedou komise pro obnovu činnosti řeholí a členem rehabilitační komise ministerstva kultury. Z právnické fakulty byl donucen odejít v roce 1971 z politických důvodů, tou dobou byl také vyloučen z KSČ. Od počátku roku 1989 vedl právní sekci Československého helsinského výboru, v roce 1990 byl zvolen jeho místopředsedou. Po listopadu 1989 se účastnil legislativních prací zejména v oblasti úpravy politických práv. V lednu 1990 se vrátil na právnickou fakultu, byl jmenován docentem a stal se jejím proděkanem. Byl členem několika legislativních rad vlády, působí také v různých orgánech AV ČR. Od roku 2000 je předsedou Hlávkovy nadace. Je také autorem několika učebnic ústavního práva. V roce 1991 byl Právnickou fakultou UK navržen na funkci ústavního soudce v Ústavním soudě ČSFR, zvolen však v žádném kole nebyl. V roce 2003 byl prezidentem Václavem Klausem navržen na stejnou funkci v Ústavním soudu ČR. V Senátu však získal jen 22 hlasů ze 76, když mu bylo vytýkána zejména jeho aktiv...

Tomáš Pasák

Tomáš Pasák byl český historik a vysokoškolský pedagog. Od 60. let 20. století působil na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kterou však musel v období tzv. normalizace z politických důvodů opustit. Pracoval v Pedagogickém muzeu Jana Amose Komenského, jehož se po listopadovém převratu stal ředitelem, a tehdy se též vrátil na akademickou půdu. Jeho profesní aktivity ukončilo předčasné úmrtí ve věku 62 let. Ve svých odborných pracích se zabýval zejména českými dějinami v období první a druhé republiky, a především obdobím Protektorátu Čechy a Morava. Zaměřoval se na spornou a nedostatečně objasněnou tematiku, často formou biografií předních osobností politiky . Jeho starší práce jsou poněkud ovlivněny tehdejší ideologií, ty pozdější však umožnily zaplnit některá „bílá“ místa v českých dějinách. Většina z nich mohla vyjít až po roce 1989. Za knihu o Emilu Háchovi získal Cenu Egona Erwina Kische. Spolu se svou manželkou u sebe přechovával urnu s ostatky československého generála a protektorátního předsedy vlády Aloise Eliáše, které díky tomu mohly být v roce 2005 se všemi poctami pohřbeny v Národním památníku na pražském Vítkově.

Rudolf Paňák

Publikace z oboru technologie obrábění.

Radegast Parolek

Radegast Parolek byl vysokoškolský pedagog, překladatel z litevštiny a lotyštiny a autor několika prací o ruské literatuře a literatuře Pobaltí. Byl držitelem nejvyššího lotyšského státního vyznamenání Řádu tří hvězd ve stupni komandér . Jeho otcem byl malíř, archivář, básník, esejista a legionář František Parolek. Radegast Parolek je autorem studie a řady dalších literárních studií.

Michelle Paver

Michelle Paverová je anglická spisovatelka a vystudovaná biochemička. Michelle Paverová se narodila v Lilongwe, hlavním městě afrického státu Malawi . Spolu s rodiči, belgickou matkou a anglickým novinářem, se po vyhlášení nezávislosti země v roce 1964 vrátila do Londýna, konkrétně do londýnské čtvrti Wimbledon, kde vyrůstala. Vystudovala biochemii na univerzitě v Oxfordu, poté působila ve firmě zaměřené na patentové právo. Přestože bylo její zaměstnání výnosné, rozhodla se z firmy odejít a splnit si dětský sen - stát se spisovatelkou. Autorku ovlivnilo už v dětství vyprávění chův o mýtech starodávných kmenů. Ve svých dílech se snažila zobrazit život prehistorických lovců z dob, kdy sever Evropy pokrýval mohutný ledovec. Aby její knihy působily co nejdůvěryhodněji, chtěla Michelle Paverová věrně popsat prostředí, v němž se děj odehrává. Procestovala tedy skandinávské fjordy, horstva Kanady, Jižní Ameriky či Karpat, v nichž čelila nástrahám nástrahám drsné přírody, kterou poté zobrazila ve svých dílech. Mnohé z nich patří k vrcholům současné britské literatury pro děti a mládež. Největším dosavadním literárním úspěchem Paverové je cyklus Letopisy z hlubin věků, započatý roku 2004 románem Bratr vlk. https://web.archive.org/web/20161031212528/http://citarny.cz/index.php/nove-knihy/knihy-mladez/beletrie-mladez/117-paver-letopisy-z-hlubin-veku Šestisvazkový seriál zobrazuje živobytí i představy pravěkých lovců na pozadí osudů chlapce Toraka. Získal řadu ocenění, byl přeložen do 45 jazyků. Režisér sir Ridley Scott si zakoupil práva na filmovou adaptaci Torakova příběhu.

Libuše Palečková

Narozena 4. 9. 1937 v Milíně u Příbrami, zemřela 2013. Režisérka, scenáristka, výtvarnice, básnířka a spisovatelka dětských knih.

Fedor Ivanovič Panferov

Ruský spisovatel.

Danuše Pavelčíková

Zdeněk Pavlis

Zdeněk Pavlis pracuje už přes čtyřicet let jako sportovní novinář a publicista. Působil v redakcích Zemědělských a poté Zemských novin, Lidových novin, Svobodného slova a nyní publikuje na nejnavštěvovanějším českém sportovním internetovém portálu www.sport.cz. Celé desetiletí spolupracoval se slovenským fotbalovým týdeníkem Tip, dvanáct let je předsedou Klubu sportovních novinářů ČR. Se sportem procestoval polovinu zeměkoule, zúčastnil se osmi evropských a pěti světových fotbalových šampionátů, pěti olympijských her, stejně jako mistrovství světa a Evropy v krasobruslení, stolním tenise, vzpírání, atletice i dalších významných sportovních podniků. V poslední době se věnuje převážně fotbalu. Z jeho předchozích knih stojí za připomenutí publikace z produkce nakladatelství XYZ Králové fotbalu a Klub ligových kanonýrů, které jsou věnovány největším postavám českého, resp. československého fotbalu, či třeba spoluautorství na knize Petra Čtvrtníčka Krev, pot a skluzy o největší korupční aféře v českém fotbale, nebo publikací o olympijských hrách a fotbalových šampionátech či největších postavách českého sportu.

Yves Paccalet

Biolog, zoolog, botanik. Francouz Yves Paccalet byl od roku 1972 až do smrti Jacquese-Yvese Consteaua „oficiálním spisovatelem“ jeho týmu. Spolu s ním napsal sedmnáct populárně-oceánologických knih . V češtině byl též vydán jeho životopis Jacquese-Yvese Consteaua V oceánu života. Kromě populárně-vědeckých knih píše i romány a eseje.

Tony Parsons

Anglický novinář, spisovatel a moderátor, dříve hudební publicista.

T. Jefferson Parker

Oblíbený americký autor policejně-procedurálních detektivek. Vystudoval angličtinu na University of California a celý život v Kalifornii žije – nejdřív v Orange County, později v San Diegu. Prezidentem se nestal, ale roku 1978 začal svou novinářskou kariéru v oranžském týdeníku, kde byly jeho tématem zprávy z radnice, kultury a policejní práce. Pak přešel do Daily Pilot, kde získat tři novinářská ocenění za své články. Ale cítil, že nemá na to být profesionálním reportérem, a tak si po celou dobu u novin schovával informace a poznatky, které by mohl použít ve své první knize. Tu se mu podařilo udat do nakladatelství roku 1985 a ihned po vydání se vyšplhala na přední příčky žebříčku bestsellerů, také byla zfilmována pro HBO. Nyní už napsal celkem 14 detektivních románů, většinou z policejního prostředí, z toho tři mají jako hlavní hrdinku policistku Merci Raybornovou. Autorovy hlavní postavy se často musejí vyrovnávat s nějakou ztrátou, což TJP zná velmi dobře – jeho první žena zemřela na rakovinu. V současné době je podruhé ženatý a má dva malé kluky.

Pavel Pafko

Pavel Pafko je český břišní a hrudní chirurg, který v letech 1992–2010 působil jako přednosta III. chirurgické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Fakultní nemocnice Motol. Mediální známost získal v prosinci 1996 operativním odstraněním plicního nádoru prezidentu republiky Václavu Havlovi. V prosinci 1997 provedl se svým týmem první transplantaci plic na území České republiky. Dne 28. října 2013 jej prezident republiky Miloš Zeman vyznamenal medailí Za zásluhy. V roce 2016 byl pasován na rytíře českého lékařského stavu. Narodil se roku 1940 v Bratislavě, metropoli Slovenské republiky. Otec Gejza Pafko byl Slovák pocházející ze Solivaru, obce, která se později stala součástí Prešova. Na pražské Univerzitě Karlově studoval od roku 1933. Absolvoval na ní Právnickou fakultu. Matka byla Češka, která se narodila v Heřmaničkách a s rodinou poté žila v Holešovicích. Vychodila školu spravovanou řádovými sestrami, kde získala všeobecné a kulturní vzdělání. Manželé po sňatku v roce 1937 bydleli v Košicích. Po maďarském záboru Košic na jaře 1939 se rodina přestěhovala do Bratislavy, kde se Pavel Pafko narodil. O rok později přišla na svět jeho sestra Angela Pafková . Během druhé světové války pak s matkou vyrůstali v podtatranském Važci. Po skončení války žila celá rodina v Bratislavě. Po bratislavské střední škole studoval od roku 1957 lékařství na pražské Fakultě všeobecného lékařství Univerzity Karlovy. Ve třetím ročníku se stal demonstrátorem na Anatomickém ústavu, na němž působil do ukončení studia. Promoce se uskutečnila v červnu 1963 a od září téhož roku nastoupil na roční základní vojenskou službu, kterou jako lékař absolvoval na letecké základně v Čáslavi. Po vojenské službě se vrátil na Anatomický ústav FVL UK, kde již působil jako posluchač lékařství. Vedle pedagogické činnosti praktikoval noční služby na různých odděleních nemocnice Na Františku. Od června 1966 začal pra...

Martina Pašková

Pedagožka, didaktické materiály a učebnice k výuce českého jazyka na ZŠ a SŠ.

Lea Paulínová

Lektorka, konzultantka, koučka, terapeutka, grafoložka, příležitostná autorka. Vystudovala FF- UK, obor psychologie-pedagogika, pracovala jako zdravotní sestra, poté učila na střední zdravotnické škole v Praze, později na Karlově univerzitě v Praze a pak se vrhla na soukromou praxi – lektorská činnost, manažerské, vzdělávací a tréninkové aktivity pro společnosti a firmy, koučink, psychoterapie, diagnostika osobnosti.

John C Parkin

John C. Parkin řekl Fuck It ke své práci v mediálním průmyslu v Londýně a utekl s manželkou a syny do Itálie, otevírat tam centrum. Rychle se ukázalo, že se k němu Fuck to říkají stejně velká síla má dát dohromady jako všechny moudrosti učení Dálného východu, který studoval více než 20 let. Dnes mu dává jeho Fuck to ustupuje do velkolepé místech po celé Itálii, včetně sopky Stromboli. Fuck It-Botschaft se šíří i při Fuck It kurzů na internetu, a to is Fuck It hudbou. Tráví zbytek času se svou rodinou, chodí na kopci nebo zdřímnout na slunci.

Joan Palmer

Anglická zooložka.

Jiří Pánek

Narozen 4. 7. 1960 v Praze. Spisovatel, editor a nakladatelský redaktor . Majitel nakladatelství Littera.

Jaroslav Pavelka

Jaroslav Pavelka je český hokejový brankář, a bývalý mládežnický reprezentant. Svoji hokejovou kariéru začal v Tamboru Dvůr Králové nad Labem. V průběhu mládeže zamířil do týmu HC VČE Hradec Králové, kde v sezoně 2010/11 ve věku 17 let poprvé chytal za A-mužstvo tehdy působící v první lize a zároveň formou střídavých startů pomáhal klubu TJ SC Kolín ze třetí nejvyšší soutěže. V roce 2011 odešel do zámoří a nastupoval v juniorské OHL za kanadské týmy Niagara IceDogs, se kterým vybojoval v ročníku 2011/12 ligové stříbro, a Windsor Spitfires. V červenci 2013 zamířil na zkoušku zpět do Hradce Králové, kde uspěl a po podpisu smlouvy doplnil v extraligovém mužstvu tehdejší brankářskou dvojici Ondřej Kacetl - Pavel Kantor. Krátce po svém příchodu si s klubem zahrál na turnaji European Trophy 2013 v severní divizi, kde Hradec skončil v konfrontaci s týmy Luleå HF , EC Red Bull Salzburg , HC Škoda Plzeň, HC Kometa Brno, Kärpät Oulu , Hamburg Freezers a Eisbären Berlín na osmém nepostupovém místě. V Hradci vykonával převážně pozici třetího brankáře a kvůli většímu hernímu vytížení nastupoval za Stadion Vrchlabí či Stadion Litoměřice. Svůj první zápas za Hradec Králové v nejvyšší soutěži odchytal v říjnu 2014 proti mužstvu HC Oceláři Třinec. 9. března 2015 královéhradecké vedení využilo předkupní právo a prodloužilo s Pavelkou kontrakt. V ročníku 2016/17 se částečně podílel na historickému úspěchu Hradce, se kterým získal v lize bronzovou medaili. Jaroslav Pavelka je bývalý mládežnický reprezentant České republiky, nastupoval postupně za výběry do 16, 17, 18 a 20 let. S reprezentací U18 se představil v roce 2011 na Mistrovství světa do 18 let v Německu.

Eva Paulerová

Duchoslav Panýrek

Jan Duchoslav Panýrek byl český chirurg, docent nauky o první pomoci, překladatel, redaktor, beletrista a básník . Jeho otcem byl autor epigramů, básník a překladatel Jan Duchoslav Panýrek . V letech 1878–1885 studoval gymnázium v Hradci Králové. Vystudoval lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kde získal v roce 1895 titul doktora všeobecného lékařství. V letech 1896–1899 působil jako operační elév české chirurgické kliniky prof. Karla Maydla, od roku 1899 působil v Praze již jako samostatný chirurg. Od roku 1909 působil jako soukromý docent nauky o první pomoci na české technice v Praze. Byl též vedoucím školních lékařů hlavního města a lékařem Národního divadla. Roku 1934 se stal městským zdravotním radou. Byl členem mnoha lékařských organizací, vyvíjel rozsáhlou organizační, osvětovou a přednáškovou činnost. Byl členem Svatoboru, Spolku českých spisovatelů beletristů Máj a jedním ze zakladatelů Nakladatelského družstva Máje. Redigoval lékařské časopisy, sborníky a příručky, psal causerie a fejetony. Je autorem mnoho knih s lékařskou tematikou pro širší veřejnost a pro mládež a zasloužil se tak o popularizování zdravotnických znalostí a zdravotnictví vůbec. Věnoval se překladům z polštiny, italštiny, němčiny, ruštiny a francouzštiny. Publikoval pod pseudonymy: Bajraktar, Jan Černý, Václav Černý, Kerýnap, Jaroslav Květ, Jiří Lípa, Alexander Mrak, Alexander Mráz.

Tomáš Pánek

Tomáš Pánek se zabývá geomorfologií, morfotektonikou a fyzickou geografií.

Timo Parvela

Finský autor literatury pro děti a mládež, TV scenářů.

Orhan Pamuk

Ferit Orhan Pamuk je turecký spisovatel, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 2006. Jeho dílo bývá řazeno k postmodernismu. Narodil se 7. června 1952 v Istanbulu. Jeho dědeček byl inženýrem a obchodníkem a vydělal jmění stavbou železnic a továren. Jeho otec ale následně všeho pozbyl. Vzdělával se od roku 1970 na soukromé škole v Istanbulu, tři roky studoval architekturu, pak ale studium přerušil a zapsal se na žurnalistiku. Rozhodl se, že se stane spisovatelem. Ve 22 letech napsal svůj první román Pan Cevdet a jeho synové. Tento román vyhrál literární cenu za románovou prvotinu, navzdory tomu však trvalo čtyři roky, než se Orhan Pamuk dočkal jeho vydání. V roce 1982 se oženil s Aylin Türegün, dívkou ze sousedství. Roku 1991 se jim narodila dcera, kterou pojmenovali Rüya po hrdince Černé knihy. V roce 2001 se rozvedli, zůstali ale dobrými přáteli. Dlouho žil s matkou a věnoval se výhradně psaní. Mezi lety 1985 a 1988 pobýval v New Yorku, kde jeho druhá žena studovala a získala doktorát na Kolumbijské univerzitě. Roku 2006, měsíc před obdržením Nobelovy ceny, začal Orhan Pamuk vyučovat na Kolumbijské univerzitě literaturu. V roce 2013 se zúčastnil Festivalu spisovatelů Praha. V roce 2014 získalo Muzeum nevinnosti, které Pamuk vybudoval v Istanbulu podle stejnojmenného románu, prestižní ocenění EMYA za rok 2014. Dne 12. října 2006 mu byla jako prvnímu Turkovi udělena Nobelova cena za literaturu. V odůvodnění udělení ceny se píše: „Při hledání melancholické duše svého rodného města objevil nové symboly civilizačních střetů a kontaktů.“

Niccolò Paganini

Niccolò Paganini byl italský houslista, violista, kytarista a skladatel, všeobecně považovaný za jednoho z největších houslových virtuózů všech dob. Paganini se narodil 27. října 1782 v Janově a jeho výjimečný talent se projevoval již od útlého věku. Hudbě se učil od svého otce a poté studoval u různých místních hudebníků. V 16 letech se vydal na profesionální dráhu.

Miloslav Pajer

Autor prací z historie letectví, zejména z období 2. světové války.

Jiří Padrta

Jiří Padrta byl český teoretik umění, výtvarný kritik, redaktor, kurátor a překladatel. V letech 1948–1953 vystudoval výtvarnou výchovu a francouzštinu na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy a obhájil zde rigorózní práci . Po ukončení studia byl zaměstnán jako středoškolský profesor v Soběslavi. V letech 1955–1970 byl redaktorem časopisu Výtvarná práce . Roku 1956 byl na tříměsíčním pobytu ve Francii. Roku 1957 organizoval spolu s Miroslavem Lamačem a J.M. Tomešem přelomovou výstavu Zakladatelé moderního českého umění v Domě umění města Brna, kde byla poprvé od komunistického převratu představena česká předválečná avantgarda. V témže roce vyšel jeho článek Umění nezobrazující a neobjektivní, jeho počátky a vývoj v časopisu Výtvarné umění, kde představil abstraktní umění Kandinského, Duchampa, Hartunga, G. Mathieu, Mondriana, Miróa, Wolse, Pollocka, Dubuffeta, P. Soulage, italských futuristů, ad. Tento článek zásadně ovlivnil mnoho českých umělců a stál u vzniku domácího abstraktního umění. Padrta ovládal francouzštinu, němčinu, italštinu a ruštinu, znal se osobně s významnými zahraničními umělci i kunsthistoriky a díky práci v redakci Výtvarné práce, kam přicházely odborné časopisy ze zahraničí, patřil k nejlépe informovaným českým výtvarným teoretikům. Podle Jiřího Šetlíka, který vedl redakci Výtvarné práce od roku 1964, si Padrta vydobyl úctu mimo jiné svou schopností analyzovat na základě pramenů teoretická východiska avantgardního umění. Roku 1964 byl spoluzakladatelem a teoretikem skupiny Křižovatka a svou rozsáhlou teoretickou a publikační činností se podílel na uvedení konstruktivních tendencí do Československa. Podílel se na významných výstavních projektech věnovaných lettrismu a abstrakci (Nov...

Jaroslav Páv

Jaroslav Pavlíček je odborníkem na přežití v extrémních podmínkách. Studoval na Karlově Universitě koreanistiku, ale po srpnu 1968 ze školy odešel do hor. Pracoval ve Vysokých Tatrách jako nosič a posléze jako zástupce chataře na Teryho chatě, kde si udělal známosti s polskými horolezci, kteří jej v roce 1979 - 80 propašovali jako korespondenta na polskou, světově první zimní expedici na Everest, kterého pak skutečně dosáhli. V roce 1984 přešel se dvěma kamarády za 41 dní Grónsko. Své poznatky shromáždil v knížce “Člověk v drsné přírodě”, které se od roku 1987 prodalo padesát tisíc výtisků. Velkým Pavlíčkovým snem byl vlastní ostrov. Kamarád astronom Mrkos mu doporučil, aby jej hledal v Antarktidě, v největším mezinárodním parku. V roce 1987 se s kamarádem vypravil na polské školní lodi do oblasti Jižních Shetland, kde hledali několik měsíců vhodné místo a sbírali zkušenosti z provozu trvale i sezónně osídlených stanic. V únoru 1988 objevili ostrov Nelson, který se ukázal jako nejvhodnější pro experimenty v oblasti přežití a "zelené domácnosti". Následovala jedna akce za druhou: od stavby primitivních přístřešků, přes montované domky zakoupené z horolezeckých brigád, po současný stav, kdy většina věcí je dovezena z Chile, Argentiny a Uruguaye. Dnes má česká antarktická stanice tři domky: v jednom se bydlí, v druhém se skladuje odpad, ve třetím palivo. Na stanici stále někdo pobývá, Češi i cizinci: 1 - 7 obyvatel. Program stanice byl doplněn o studium změny životního stylu jako základní podmínky ke globálnímu přežití, což se později stalo hlavní náplní programu nazvaného "Zelená domácnost v drsné Antarktidě" s cílem přispět k propagaci pozitivních hodnot křesťanských a ekologických. Jaroslav Pavlíček je ženatý, žije v Písku a má tři dcery. Je profesionálním polárníkem: když není zrovna v Antarktidě, věnuje se přípravám, přednáší a publikuje....

Jaromír Paclt

Narozen 24.2.1927 v Hradci Králové, zemřel 11.11.1994 v Praze. PhDr., muzikolog, autor publikací z oboru.

Ilka Pacovská

Ilka Pacovská je česká knihovnice a spisovatelka. Pracovala ve Státní technické knihovně. V roce 2004 začala na internetu uveřejňovat fantasy ságu Sedmý smysl, která následně začala vycházet i knižně. Nejvýraznějším autorčiným dílem je desetidílná fantasy sága pro mládež Sedmý smysl Hrdinové příběhu jsou tři sirotci Hanka, Rafan a Sváťa, kteří vyrůstají v sirotčinci, ale projevují nadání pro magii . Na žádost neznámé osoby jsou vysvobozeni džinem Vronem a přijati na magickou školu. Postupně se seznamují se svou dobrodinkou, dračicí Kamamedunou, jejím synem Plamem, ktrý má zvláštní spojení s Hankou, trpaslíkem Zachariášem a mnoha dalšími postavami. Příběh zpočátku vykazuje silnou inspiraci Harry Potterem.

Felix R Paturi

Německý filmový tvůrce a televizní moderátor, autor populárně naučných knih z oboru fyziky, astronomie, historie a archeologie.

Eva Papoušková

Vlastní jméno - Eva Zelníčková - Vystudovala FAMU, je úspěšnou scénáristkou televizní tvorby. Eva Papoušková se narodila 4. ledna 1969 v Brně, po gymnáziu studovala bohemistiku a anglistiku na FF UK, později FAMU, obor filmová a televizní scenáristika a dramaturgie. Po škole psala pohádky, překládala, napsala scénář televizní pohádky Řád saténových mašlí a večerníček O Kanafáskovi. Je autorkou scénářů několika seriálů, například Světla z pasáže, Pojišťovna štěstí, Zázraky života.

Edward Packard

EDWARD PACKARD absolvoval Prince-tonskú univerzitu a Právnickú fakultu Columbijskej univerzity. Keď vymýšľal príbehy pre svoje deti Caroline, Andreu a Wellsa, objavil jedinečný rozprávačský štýl, ktorý použil v seriáloch Vyber si vlastné dobrodružstvo.

Dagmar Patrasová

Dagmar Patrasová je česká herečka, zpěvačka a televizní moderátorka, která je ve své vlasti uznávaná za svou práci v oblasti dětské zábavy. Narodila se 27. dubna 1956 v Praze v Československu a její kariéra trvá již několik desetiletí. Patrasová je známá zejména díky svým hudebním albům určeným dětem, na kterých se objevují hravé a naučné písničky. Její příspěvky do tohoto žánru jsou oceňovány pro svou schopnost zaujmout mladé publikum prostřednictvím chytlavých melodií a interaktivních vystoupení. Kromě hudebních aktivit je Dagmar Patrasová známou tváří České televize, kde moderuje pořady pro děti a vystupuje v různých televizních pořadech a filmech. Díky svému šarmu a talentu se stala oblíbenou osobností jak mezi mladými fanoušky, tak mezi jejich rodiči.

Zdeňka Papoušková

Autorka učebnic angličtiny.

Vera Fedorovna Panova

Ruská prozaička, dramatička a scenáristka.

Radim Palouš

Radim Palouš byl český filosof, pedagog a komeniolog, mluvčí Charty 77 a v letech 1990–1994 rektor Univerzity Karlovy. Narodil se v rodině novináře a aktivního sportovce Jana Palouše. Po maturitě v Praze byl vůdcem skautského vodáckého oddílu, za války totálně nasazen, od roku 1945 studoval filosofii na FF UK a v roce 1948 obhájil disertační práci Masarykovo filosofické mládí. Působil jako učitel a vystudoval obor chemie na Vysoké škole pedagogické v Praze, kde od roku 1957 pracoval jako asistent. Habilitoval se v oboru pedagogika , zabýval se dílem J. A. Komenského a moderní vyučovací technikou. Svými příspěvky obohatil zejména filosofii výchovy. Pořádal domácí filosofické semináře, vydával samizdat , v roce 1976 podepsal Chartu 77, což bylo výslovně uvedeno jako důvod jeho propuštění z pracovního poměru na pedagogické fakultě UK, kde byl v té době docentem. V letech 1982–1983 byl mluvčím Charty. Od roku 1989 byl členem Masarykova demokratického hnutí. V listopadu 1989 se jako jeden z představitelů Občanského fóra účastnil schůzí a jednání, v lednu 1990 se stal rektorem Univerzity Karlovy. Podílel se na její obnově, na reformě vysokého školství a na obnovení mezinárodních styků UK. Hodně cestoval a přednášel v Evropě, v Americe, v Africe i v Asii a získal devět čestných doktorátů . Za práci na vydávání Patočkových spisů byl vyznamenán Cenou ČSAV , Scheideggerovou cenou a za celoživotní působení Řádem T. G. Masaryka III. třídy . Dále publikoval řadu odborných článků v Československu i v cizině.

Milada Paulová

Milada Paulová byla česká historička a byzantoložka, první docentka v Československu. Narodila se do rodiny cukrovarnického úředníka Františka Paula a jeho manželky Anny, rozené Bernardové. Tři roky po narození přišla o matku. Od malička trpěla tuberkulózou, se kterou bojovala celý život. V roce 1904 se s otcem přestěhovala do Prahy, kde začala navštěvovat střední školu. Po soukromé přípravě složila maturitu na Akademickém gymnáziu v Praze jako externistka. V roce 1913 vstoupila na Filozofickou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity. V lednu 1918 byla promována na doktorku filozofie. Na počátku dvacátých let rok a půl studovala v Jugoslávii, kde mimo jiné navštěvovala přednášky tamějších profesorů Stanoje Stanojeviće, Čoroviće a dalších. Jejím hlavním úkolem ale bylo sebrat písemný a ústní materiál k dějinám jihoslovanského a také českého odboje. Na základě těchto materiálů po návratu napsala několik cenných prací. Za nejdůležitější, Jugoslavenski odbor. Povijest jugoslavenské emigracije za svjetskog rata od 1914.-1918., byla navržena na docentku. Kolokvium a přednášku na zkoušku absolvovala v roce 1925 a stala se první docentkou Karlovy univerzity; byla první ženou v Československu, která získala právo přednášet na univerzitě. Svému celoživotnímu dílu se věnovala i v dalších letech, kdy vznikly knihy Kongres potlačených národností Rakouska-Uherska v Římě roku 1918, Jihoslovanský odboj a česká Maffie , Masaryk a Jihoslované, Dějiny Maffie: odboj Čechů a Jihoslovanů za světové války 1914–1918 a další drobné články. V roce 1935 byla jmenována mimořádnou profesorkou a po druhé světové válce řádnou profesorkou s účinností od 28. října 1939. Stala se tak první profesorkou v Československu. Po druhé světové válce se zaměřila především na byzantologii, ke které ji vedl její učitel Jaroslav Bidlo. Dílo o vnitřním odboji zakončila až na sklonku života, na konci šedesátých let, knihou Tajný...

Leo Pavlát

Leo Pavlát je novinář, spisovatel a diplomat, první a současný ředitel Židovského muzea v Praze od jeho navrácení české a moravské židovské komunitě . Leo Pavlát po válce vyrůstal s matkou, která jako jediná z rodiny přežila šoa - věznění v koncentračním táboře Auschwitz-Birkenau i dalších lágrech. Po základní devítileté škole a Střední všeobecně vzdělávací škole vystudoval fakultu žurnalistiky Univerzity Karlovy . Od konce 70. let se začal angažovat v neoficiálních strukturách kolem Židovské obce v Praze. Po roční vojenské službě byl v letech 1975-1990 odborným redaktorem umělecko-naučné redakce nakladatelství Albatros. V letech 1990-1994 působil na československém/českém velvyslanectví v Izraeli v Tel Avivu. Od roku 1994 je ředitelem Židovského muzea v Praze. Jeho první díla tvořily překlady náboženských úvah a textů židovských autorů a děl s židovskou tematikou pro Věstník Rady židovských náboženských obcí a Ročenku Rady židovských náboženských obcí, později začal psát vlastní knihy. Od konce roku 1994 připravuje rozhlasový pořad pražské židovské obce Šalom alejchem a i jinak spolupracuje s Českým rozhlasem při tvorbě naučných pořadů o židovských tradicích, zvycích a kultuře, dříve psal pravidelně fejetony pro českou redakci BBC a Rádio Česko . Z francouzštiny přeložil úvahy náboženského myslitele Ješajahu Leibowitze „Úvahy nad Tórou“ . Na téma antisemitismus a židovské tradice publikuje v novinách , vystupuje v rozhlase a televizi a přednáší na různých fórech, výsledky této činnosti lze nalézt i v některých sbornících. Od roku 1995 pracuje ve volených orgánech Židovské obce v Praze i Federace židovských obcí. Od roku 1997 j...

Jiří Pánek

Narozen 4. 7. 1960 v Praze. Spisovatel, editor a nakladatelský redaktor, překladatel. V letech 2000-2002 šéfredaktor v nakladatelství Slovanský dům. Majitel nakladatelství Litera.

Jaroslav Pacovský

Jaroslav Pacovský , autor reportáží, literatury faktu a rozhlasových i televizních pořadů pro děti. Redaktor časopisu Sluníčko, převážná část jeho tvorby se týká dětí. Spolupracoval na večerníčku Králíci z klobouku, nebo pohádka Ač je to k nevíře, strašidla jsou z talíře. Jako bývalému reportéru Mladého světa mu není cizí ani cestování, a z těchto "potulek" vznikly knihy Vzduchoplavci, aviatici a piloti, nebo Lidé , vlaky, koleje.

Jan Paulas

Je editorem a kulturním redaktorem KT. Do roku 1992 ekonomický pracovník, jako novinář začínal v Jihlavě coby šéfredaktor křesťanského měsíčníku Zuzana. Od roku 1995 pracuje v KT. Je autorem a spoluautorem knižních rozhovorů a edičně připravil k vydání řadu knih .

Gianni Palitta

Autor naučné literatury pro děti a mládež.

František Pavelka

Narozen 24.6.1894 v Nechanicích, zemřel 21.9.1948 v Praze. Akademický malíř, grafik, exlibrista, ilustrátor.

Eva Patlejchová

Autorka publikací o dietách.

Eva Palkovičová

Slovenská romanistka, překladatelka ze španělštiny. Docentka Katedry romanistiky Filozofické fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě. Zaměřená na umělecký překlad, kritiku překladu a dějiny překladu děl hispánských autorů na Slovensku.

Delia Parr

Delia Parr je pseudonym, pod ktorým sa skrýva spisovateľka historických romancí Mary Lechleidnerová. Vyrastala v New Jersey, promovala na Rutgers University. Pracuje ako učiteľka na strednej škole a popri tom sa venuje písaniu, hlavne počas letných prázdnin. Je matkou troch dospelých detí a žije v Collingswoode, New Jersey.

Suzanne Pairault

Francouzská spisovatelka.

Petr Andrejevič Pavlenko

Sovětský spisovatel a publicista.

Mirko Paráček

JUDr. Mirko Paráček byl československý sportovec, atlet, trenér a pracovník Československého rozhlasu. Dvakrát se stal mistrem ČSR v běhu na 100 metrů a třikrát v běhu na 200 metrů . V roce 1942 překonal český rekord ve sprinterském trojboji výkonem 2 645 bodů . V roce 1946 vybojoval na třetím ročníku mistrovství Evropy v atletice v Oslo bronzovou medaili ve štafetě na 4 x 100 metrů. Na bronzu se dále podíleli Leopold Láznička, Miroslav Řihošek a Jiří David. V roce 1966 působil krátce jako trenér u fotbalistů Slavie Praha. Později pracoval v Českém rozhlase v Brně jako lektor literárního oddělení. Byl autorem řady knih, zejména ze sportovního prostředí, mj. ze svého působení ve Švédsku jako fotbalový trenér na sklonku šedesátých let 20. století.

Míla Paša

Od mládí milovník a sběratel zbraní,lovec lukem,vodák a tramp,který prošel kus světa.Kreslil do všech významných časopisů,psal povídky a reportáže napsal celkem dvanáct knih.

Michael Part

Americký scenárista, producent, režisér a spisovatel.

Josef Pacák

Josef Pacák byl profesor organické chemie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde pracoval nejprve jako asistent , později jako docent . Hodnost doktora věd získal obhajobou práce z oboru fluorovaných sacharidů , profesorem byl jmenován roku 1990. Během svého působení na UK publikoval desítky původních vědeckých prací, napsal téměř 30 učebních textů. Je autorem nebo spoluautorem více než 12 knižních publikací, které se staly pro svou srozumitelnost a přehlednost oblíbenými zejména mezi středoškolskými a vysokoškolskými studenty; některé z nich byly vydány v zahraničí. Řadu let byl i autorem úloh z organické chemie pro účastníky Chemické olympiády, za což byl vyznamenán ministrem školství . V letech 1962-1963 přednášel na Universidad de Oriente v Santiago de Cuba, kde byl jmenován čestným profesorem. V roce 2004 byl vyznamenán kolumbijským řádem Al Merito za účast na založení celostátní soutěže Premio Iberoamericano, určenou studentům španělštiny a portugalštiny. Za významný podíl na vývoji pozitronové emisní tomografie , první syntézu fluorglukosy , mu bylo roku 2003 uděleno čestné členství České lékařské společnosti JEP, a to její Společností nukleární medicíny. Z téhož důvodu byl nominován na velmi prestižní cenu "Japan Price 2003", udělovanou samotným japonským císařem. Kromě organické chemie se zabýval také problematikou výuky chemie, a proto je dobře známý mezi středoškolskými pedagogy. Vedoucím katedry chemie na Pedagogické fakultě UK byl v letech 1965-1967, vedoucím katedry učitelství a didaktiky chemie na Přírodovědecké fakultě UK v letech 1990-1994. Vrcholem jeho řídící činnosti byla funkce prorektora Univerzity Karlovy . Za svou práci byl odměněn cenou Českého literárního fondu, zlatou medailí Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy a stříbrnou i zlatou medailí téže univerzity....

Jiřina Parmová

Jiřina Parmová byla česká spisovatelka a redaktorka. Některé zdroje uvádějí chybně rok narození 1894. Rodiče Jiřiny Parmové byli Josef Weinlich , skladník severozápadní dráhy v Kolíně, a Anna Weinlichová-Levičová-Štolbová , svatbu měli 14. 9. 1878). Měla bratra Ferdinanda Weinlicha. Její první manžel byl Jan Jeřábek , vzali se 28. 9. 1911. Podruhé se vdala za Jiřího Otu Parmu , básníka a spisovatele. Měla s ním dva syny Jana Parmu a Borise Parmu. Jiřina Parmová vystoupila z církve katolické roku 1922. Svou spisovatelskou dráhu začala příspěvky do Bratislavského deníku . V Praze XIX Dejvicích bydlela na adrese Velvarská 4. Byla redaktorkou Lípy a Telegrafu, přispívala i do dalších novin a časopisů – Moravsko-slezského deníku, Jasu, Národní politiky, Pražského illustrovaného zpravodaje aj. svými romány, povídkami, články a fejetony.