Výpis všech autorů

Jiří Pešek

Narozen 10. 2. 1954 v Praze. Prof., PhDr., CSc., historik. Zabývá se historiografií ve střední Evropě 16.-21. století, moderními německými dějinami a dějinami vědy, kultury a vzdělanosti.

Jiří Pech

Vyrůstal v obchodnické rodině. Obecnou školu a reálné gymnázium vychodil v rodišti, po maturitě studoval na FF UK v Praze srovnávací historii literatury; absolvoval a titul PhDr. získal 1952 disertační prací Civilizační optimismus v české a francouzské literatuře, pojednávající o vlivu Emila Verhaerena na českou poezii. Nastoupil na redaktorské místo do Přírodovědeckého nakladatelství, které se během jeho vojenské služby změnilo na Nakladatelství Čs. akademie věd. Pracoval zde v tiskovém oddělení a redigoval informační časopis Vědecká kniha, do něhož sám psal články o odborných publikacích, reportáže a rozhovory. V roce 1958 byl z politických důvodů propuštěn a na více než třicet let se stal překladatelem z povolání. V roce 1990 nastoupil jako vědecký pracovník do Filozofického ústavu ČSAV, resp. AV ČR, kde v současné době vede pracovní skupinu pro výzkum filozofie 20. století. V roce 1990 získal v Paříži tříměsíční stipendium francouzské Direction du livre při ministerstvu kultury, 1991 absolvoval půlroční pobyt v Institutu pro vědy o člověku ve Vídni, opakovaně se účastní četných konferencí ve Francii. V roce 1996 se Pechar habilitoval na FF UK pracemi Otázky literárního překladu, Od příběhu k románu a Prostor imaginace. Celoživotně udržoval kontakty se svým učitelem Václavem Černým. Publikuje od roku 1954. Zpočátku uveřejňoval články popularizující vědu, poté postupně přispíval jazykovědnými a literárněvědnými studiemi do Slova a slovesnosti, Orientace, České literatury, Světové literatury aj. V letech 1982–1989 se podílel přednáškovou činností i organizačně na aktivitě Kruhu přátel českého jazyka, redigoval jeho necenzurované zpravodajské bulletiny a sám do nich přispíval. Jinak v 70. a 80. letech své původní práce oficiálně nemohl publikovat. Pravidelně spolupracoval se samizdatovou revuí Kritický sborník, příležitostně i s Obsahem. V témže období vydal v samizdatovýc...

Jiří Pavlovský

Jiří Pavlovský píše jen okrajově a většinou kratší věci. Svůj hlavní zájem ovšem soustřed'uje do zakládání comicsových časopisů, překládání comicsů, vydávání comicsů , psaní comicsů, distribuci comicsů, filmovou publicistiku. Kromě toho se ještě věnuje psaní vlastních profilů pro fantasy časopisy.

Jiří Mojmír Palát

Narozen 30.10.1922 v Mladé Boleslavi, zemřel 1.10.1990 v Jablonci nad Nisou. Novinář, beletrista, básník, vlastivědný pracovník Liberecka.

Jindřich Procházka

Narozen 2. 4. 1890 v Roudnici nad Labem, zemřel 10. 11. 1961 v Českém Šternberku. Kazatel a teolog baptistické církve v Praze na Pankráci , ředitel církevního Teologického semináře , sekretář Bratrské jednoty Chelčického ; anglista, středoškolský učitel na anglickém gymnáziu v Praze, spoluautor anglicko-českých slovníků; redaktor časopisu Chelčický, Rozsievač; básník, podílel se na přípravě zpěvníku Bratrské písně ; v letech 1939-1945 žil v emigraci v USA, pracoval jako učitel filozofie a teologie na Sturtleff College v Altonu, kazatel v Toringtonu; oběť komunistické náboženské perzekuce .

Jindřich Procházka

Jindřich Procházka byl významný český baptistický kazatel a teolog, autor řady náboženských spisů a tvůrce anglicko-českých slovníků. Vedl baptistický teologický seminář a byl tajemníkem Bratrské jednoty Chelčického. Vedle toho působil jako kazatel baptistického sboru v Praze na Pankráci. Jeho synem byl operní pěvec Lubomír Procházka a vnukem je režisér ostravského studia České televize Jindřich Procházka.

Jevgenij Petrovič Petrov

Spisovatel.

Jerzy Putrament

Narozen 1910, zemřel 1986. Polský prozaik, básník a publicista.

Jens Priewe

Narozen v r. 1947. Novinář, práce z oboru vinařství.

Jaroslav Pol

Český básník. Narozen 1962.

Jaroslav Pokorný

Narozen 13.11.1920 v Praze, zemřel 23.9.1983 tamtéž. PhDr., profesor dramaturgie, dramatik, divadelní kritik, teatrologická literatura, překlady z řečtiny, italštiny, němčiny.

Jaroslav Podroužek

Narozen 19.8.1913 v Praze, zemřel 30.4.1954 tamtéž. Nakladatel, prozaik, literatura pro děti, tematické výbory ze světové literatury, překlady z angličtiny.

Jaroslav Petr

Narozen 3. 8. 1958 v Kolíně. Prof., Ing., DrSc., biolog, zabývá reprodukční biologií hospodářských zvířat, autor prací z oboru a z oblasti popularizace vědy, autor blogu věnujícímu se vědeckými objevy, jejich společenskými dopady a etickými aspekty. Také spisovatel sci-fi literatury.

Jaroslav Pelikán

Jaroslav Pelikan byl americký teolog a historik, profesor Yaleovy univerzity, který se věnoval hlavně dějinám křesťanské tradice a křesťanských církví. Pocházel ze slovenské rodiny luteránských pastorů, vystudoval teologii a roku 1946 promoval na University of Chicago. Téhož roku se oženil s P. S. Buricovou a měli pak spolu tři děti. V letech 1949–1953 přednášel na univerzitě v Indianě, od roku 1953 v Chicagu a od roku 1962 na Yaleově univerzitě. V letech 1973–1978 byl děkanem historické fakulty, Roku 1998 konvertoval k Americké pravoslavné církvi a v dopise svému sboru vysvětlil, že je to přirozené vyústění jeho celoživotní práce a zájmu o křesťanské tradice. Pelikan se podílel na vydávání patristických spisů , spisů Erasma Rotterdamského, na novém překladu spisů Martina Luthera a byl redaktorem náboženské části Encyclopædia Britannica. Jako historik se zabýval křesťanskou tradicí a kladl důraz na její souvislost. Jeho první kniha, "Od Luthera po Kierkegaarda", je věnována vývoji protestantismu a v letech 1971–1989 vydal monumentální pětisvazkové dílo "Křesťanská tradice. Dějiny a vývoj učení" – moderní protějšek k Dějinám dogmatu německého historika Adolfa Harnacka, který byl jeho vědeckým vzorem. Od Harnacka se však liší tím, že křesťanské učení vzniká podle něho z modlitby a bohoslužby a ne naopak. Tím je daleko bližší východní, pravoslavné tradici, které také připisuje mnohem větší význam. Zatímco Harnack vysvětluje vývoj učení hlavně filosofickými a politickými vlivy, Pelikan zdůrazňuje význam výkladu Bible. Věnoval se také posvátným knihám jiných náboženství – Koránu, Rgvédu a Dhammapadě. Jeho dílo je tak výrazně ekumenické a oceňují je nejen protestanti, ale také katolíci a pravoslavní. Druhý svazek jeho "Křesťanské tradice" je považován za nejobsáhlejší dějiny výc...

Jaroslav Paur

Jaroslav Paur byl český malíř období civilismu, realismu a abstrakce. Narodil se do hornické rodiny v Dubí u Kladna. Od mládí se vedle malířství intenzivně zabýval astronomií. Tento zájem ovlivnil i jeho tvorbu. Během druhé světové války studoval na Ukrajinské akademii v Praze , souběžně navštěvoval kurzy kresby u prof. Miloše Maliny . Roku 1945 byl přijat rovnou do třetího ročníku malířského ateliéru prof. Jakuba Obrovského na Akademii výtvarných umění v Praze, kde absolvoval roku 1949. Ještě jako student byl roku 1946 přijat za člena SVU Mánes. Žil a tvořil nejprve na Kladně, roku 1963 se usadil v Praze, kde také roku 1987 zemřel. Jaroslav Paur byl výrazným představitelem umělecké generace, kterou zásadně ovlivnila 2. světová válka. I když se svou civilizační tematikou blížil např. Skupině 42, stál mimo jakákoliv umělecká uskupení a tvořil jako solitér. Jeho primární obrazotvornost formovala industriální estetika rodného kladenska a obecně městský prostor, který se následně stal jeho erbovním tématem. Jeho tíživě melancholické obrazy ze 40. let svědčí o sklonu k citlivému zpředmětňování romantických představ. Trvalé pronikání smyslu pro skutečnost se snovou představivostí – základní princip malířovy celoživotní tvorby – se prvně projevil v cyklu Imaginativní krajiny. Důležitým pro něj byl také námět suchých květin, které mu sloužily jako symbolické podobenství života za války. Ve 40. letech namaloval také řadu figurálních kompozic, z nichž mnohé vykazují vliv syntetického kubismu. Roku 1946 odjel na studijní pobyt do Varšavy. Pod dojmem rozbombardovaného města, které pomalu začínalo povstávat z trosek, vytvořil mezi lety 1946–48 soubor kreseb a olejomaleb Varšava 1946, za nějž byl roku 1949 vyznamenán polským rytířským řádem Polonia restituta. Paralelně vytvářel obrazy v duchu civilistní městské poetiky (např. cyklus Výkladních skříní či ...

Jaromír Plch

Narozen 24. 7. 1918 ve Vyskři u Turnova, zemřel 2. 12. 1990. Profesor českého jazyka a literatury, práce z oboru. Organizátor knihovnictví na Mnichovohradišťsku. Inspektor pro kulturu rady ONV v Mnichově Hradišti.

Jarmila Pospíšilová

Vystudovala práva a od roku 1993 pracuje jako advokátka. K literatuře ji to táhne celý život, je pro ni zdrojem nových vědomostí, ale i rozptýlení. Její oblíbenou četbou jsou detektivky, věnuje se jim i jako autorka. Je přesvědčená, že tento žánr má velký potenciál, dobrý detektivní román může být současně i kvalitním literárním dílem. Kromě několika knih s touto tematikou napsala i společenský román a v současné době pracuje na dalším. Psaní je pro ni nejen záliba, ale poskytuje jí i určitou protiváhu k náročné profesi. Náměty čerpá výlučně ve své vlastní fantazii, jakékoli popisování skutečných událostí by ji nejspíš neuspokojovalo. Díky své práci poznala mnoho lidských příběhů a osudů, a to jí umožňuje vytvářet zápletky svých knih a nechávat jednat vymyšlené postavy tak, aby působily věrohodně a čtenář z nich měl autentický dojem. Jarmila Pospíšilová žije v malé vesnici na rozhraní Hané a Drahanské vrchoviny a kromě literatury ráda zahradničí, houbaří a chodí se psem na dlouhé procházky do přírody. Její detektivky jsou vesměs zasazeny na venkov a kloubí se v nich znalost tohoto prostředí s problémy současného života. Ve společenských románech klade spíše důraz na mezilidské vztahy.

Jarmila Pokorná

Narozena 1955, zemřela 11. 5. 2023. Právnička a vysokoškolská učitelka se zaměřením na obchodní právo.

Jane Packer

Autorka knih o aranžování květin.

Jana Prašková

Spoluautorka psychologických příruček o depresi a sociální fobii.

Jan Pour

Vystudoval Fakultu národohospodářskou na VŠE v Praze. Je docentem katedry informačních technologií Vysoké školy ekonomické v Praze. Současně pracuje jako analytik ve společnosti ITG Praha. Profesně se orientuje na otázky řízení podnikové informatiky, koncepcí a aplikačních architektur informačních systémů podniků a úlohy business intelligence. Je spoluautorem 7 knižních publikací, 26 vysokoškolských skript, 73 článků v časopisech a příspěvků na konferencích. Podílel se na řešení několika desítek projektů pro nejrůznější podniky a organizace v energetice, průmyslu, obchodě i ve státní správě. V současné době je členem Rady České společnosti pro systémovou integraci a redaktorem časopisu Systémová integrace.

Jan Pospíšil

Narozen 18.3.1969 v České Lípě. Chemický inženýr, cestovatel, vysokohorský turista, autor cestopisu po Africe.

Jan Popper

Narozen 26.6.1931, zemřel 29.5.1986 v Praze. Novinář, statistik, sportovní redaktor a funkcionář, práce se sportovní tematikou.

Jan Poněšický

MUDr. PhDr. Nar. 3.10.1943 v Praze, psycholog, psychoanalytik a psychoterapeut. Profesní životopis. Po absolvování FVL KU Praha v r.1967 jsem pracoval na chirurgickém, ortopedickém a interním oddělení KNsP Č. Budějovice, a od r. 1970 v Psychiatrické léčebně Horní Beřkovice až do mé emigrace r.1977. V r.1973 jsem atestoval z psychiatrie. Druhá atestace mi nebyla z politických důvodů umožněna /byl jsem předsedou Klubu angažovaných nestraníků v Jihočeském kraji v r. 1968/, stejně tak i dosažení titulu CSc, ač jsem složil všechny potřebné zkoušky. Vzhledem k zaměstnání na psychiatrii mi bylo povoleno dálkové studium psychologie na FF KU Praha, které jsem ukončil r. 1976. Od r. 1972 do r. 1977 jsem absolvoval výcvik ve skupinové psychoterapii SUR, jakož i výcvik v hypnose a autogenním tréninku. Na základě zájmu o psychoterapii a psychosomatiku jsem si vybral pro svou svou emigraci SRN, kde existuje hustá síť psychosomatických klinik a léčeben. Pracoval jsem zprvu v Brémách na klinice Dr Heines pro neurologii, psychiatrii a psychoterapii, poté v Tiefenbrunnu u Göttingenu v akademické nemocnici pro psychogenní a psychosomatická onemocnění, dále na katedře psychoterapie a psychosomatiky universitní kliniky v Düsseldorfu, kde jsem byl činný zčásti jako vědecký a zčásti coby pedagogický pracovník. Od r. 1986 do r. 1996 jsem zastával místo primáře na psychosomatické klinice Alpenblick v Isny-Neutrauchburg, a posléze jsem vedl až do r. 2006 oddělení pro anorexie, bulimie a těžké poruchy osobnosti na psychosomatické klinice Median v Berggieshübelu u Drážďan. V SRN jsem znovu absolvoval výcvik ve skupinové psychoterapii a pokračoval v psychoanalytickém výcviku, který jsem ukončil r. 1986. Mimo to jsem získal i kvalifikace vedoucího Balintovských skupin a supervisora pro individuální i skupinovou psychoterapii. V současné době se plně věnuji psychoterapeutické výuce psychologů a lékařů na psychoterapeutickém a psychoanalytickém institutu v Drážďanech a Lipsku, jakož i v o...

Jan Pirk

Jan Pirk je český kardiochirurg, přednosta Kardiocentra IKEMu. Studia dokončil v roce 1972 a začal pracovat v nemocnici v Nymburce. Vyhrál konkurz na místo vědeckého aspiranta v IKEMu a od 1. října 1974 zde pracuje. Zabýval se žilními štěpy a v roce 1978 se stal kandidátem lékařských věd, o deset let později získal doktorát. V letech 1983 - 1984 absolvoval stáž na Mayo Clinic v USA. V roce 1990 působil v dánském Odense. V roce 1991 se stal přednostou Kliniky kardiovaskulární chirurgie IKEMu, o čtyři roky později pak i přednostou celého Kardiocentra IKEMu. Přednostou Kliniky kardiovaskulární chirurgie byl až do roku 2017 a od té doby je již pouze přednostou Kardiocentra. Roku 1991 provedl první transplantaci srdce. V roce 1997 se stal docentem a byl mu udělen titul nejlepšího manažera ve zdravotnictví. V dubnu 2012 jeho tým nahradil českému pacientovi, hasiči Jakubu Halíkovi, srdce dvěma čerpadly. Pacient poté čekal na transplantaci, ale v říjnu téhož roku zemřel na selhání jater a ledvin. Ačkoli se pro něj nepodařilo najít vhodného dárce srdce, léčba tohoto pacienta podle Pirka posunula světovou medicínu. Před českými lékaři obdobný zákrok provedli jen jejich kolegové v americkém Texasu, ale jejich pacient již po týdnu zemřel. Od roku 2013 je členem Učené společnosti ČR. Ročně se svým týmem uskuteční asi 250 operací srdcí, dříve to bývalo i 330. Za jeho život jich bylo asi 7000, kromě toho má za sebou přes 300 úspěšných transplantací srdcí . Tato čísla ho řadí k vysoce uznávaným operatérům srdcí v Evropě. Provádí také bezkrevní zákroky, tzn. že operuje bez použití krevní transfuze. V rozhovoru pro Lidové noviny uvádí, že právě díky Svědkům Jehovovým doznala kardiochirurgie určitého pokroku, protože zjistili, co všechno se dá udělat na srdci bez krve i jaké naředění krve člověk snese. Díky Svědkům Jehovovým byl v roce 2008 počet operací, prováděných bez krve, 40 %. Byl členem KSČ. V roce 2012 se Pirk stal ...

Jan Petrus

Narozen 18.12.1890 ve Vsetíně, zemřel 14.1.1968 v Praze. PhDr., pedagog, beletrista, autor knih pro děti a mládež, příspěvky do četných literárních a denních časopisů.

Jan Padych

Jan Padych je český spisovatel. Mládí prožil v Havířově, od r. 1989 žije a pracuje v Ostravě. Po absolvování střední ekonomické školy pracoval v obchodních organizacích v kontrolních a řídících funkcích na krajské i podnikové úrovni. V porevolučních letech působil převážně v pojišťovnictví, v letech 1994-1995 také jako jazykový redaktor v knižním nakladatelstvích Optys v Opavě. Od r. 2006 pracuje v bezpečnostních agenturách. Publikovat začal povídkami a fejetony . V roce 1988 vyhrál celostátní soutěž GENERACE 88 v oboru próza. Od r. 2001 je členem Obce spisovatelů. V letech 1991–1992 psal eseje do Ostravského večerníku. Zprvu pod pseudonymem Samuel Dan články , v nichž uplatnil své znalosti jak z prostředí křesťanských denominací, tak rovněž z okultní literatury. Později vydával články již pod svým jménem a jejich obsah zaměřil na pravěkou archeologii . Následovaly knižní publikace. V roce 2004 se synem Danielem založili nakladatelství , kde vydal román „Bouře ve sklenici piva – pojišťovácký román“. Kniha byla vybrána Českou televizí jako námět k celovečernímu filmu „Každý den karneval“ s Pavlem Zedníčkem v hlavní roli, dále s Jitkou Asterovou a Michalem Dlouhým. . Další kniha vydal v r. 2013 elektronicky pod názvem „Pravěké ženy a jejich velké tajemství“. Jan Padych od mládí tíhnul k nejstarším dějinám a reáliím nejstarších kultur. Velmi se zajímal o starověké dějiny, také o pravěk střední Evropy. Odtud jeho zájem o nejstarší dějiny náboženství, včetně dějin magie a pověr. Své vědomosti doplňoval i diskusemi a korespondencí s odborníky. Jedním z nejvýznamnějších byl profesor Rudolf Mertlík, klasický filolog, spisovatel, básník a překladatel, jeden ze zakladat...

James Proctor

Autor turistického průvodce.

Ivana Pecháčková

Ivana Pecháčková po gymnáziu v Olomouci vystudovala výrobně ekonomickou fakultu VŠE a pět let pracovala jako komerční inženýrka v čerpadlářském oboru. Krátce pracovala také na FF UK. Přeložila ke dvěma desítkám knih, mimo jiné Ferlinghettiho prózy a divadelní hry Nefér argumenty života, Rutiny nebo Lásku ve dnech vášní. V roce 1995 založila nakladatelství Meander, v němž vydává knihy předních českých umělců. Píše pro děti, překládá, publikuje. Iva Pecháčková sesbírala a napsala čtyři knihy legend z edice Pražské legendy nakladatelství Meander a přeložila knížky Jako by se tu někdo snažil nevydat ani hlásku Johna Irvinga, Vrány z Hruškovic Aldouse Huxleyho a Kočku a čerta Jamese Joyce. Spolu s Lubošem Snížkem a Mirkem Vodrážkou sepsala exkluzivní rozhovor v knize S Ferlinghettim v Praze.

Ivan Petrovický

Ivan Petrovický se narodil 9.11.1934 v Praze. Je vnukem Jaroslava Otty, továrníka a spoluzakladatele akvaristického spolku LEKNÍN. Otec byl pražský advokát, matka obchodnice . V roce 1946 začal studovat reálné gymnázium; v letech 1948-1950 byl nucen z politických důvodů přejít na jednotnou střední školu. K dalšímu studiu nebyl pochopitelně doporučen a tak se v létech 1950-1952 vyučil strojním zámečníkem ve Škodových závodech Praha. Jeho další snaha studovat byla vzhledem k jeho původu opět odmítnuta a tak v létech 1952-1954 postupně pracoval jako dělník, frézař a technický kontrolor ozubených kol. Po předčasně ukončené základní vojenské službě se živil jako technický kreslič a vojenskou službu dokončil jako zdravotní instruktor. Neprošel kádrovými prověrkami, byl zařazen do dělnické profese a až v roce 1963 mu bylo umožněno odmaturovat na večerní průmyslové škole strojnické. V roce 1964 se pokoušel o zápis na dálkové studium Přírodovědecké fakulty UK, obor biologie zemědělsko-lesnická, což jeho zaměstnavatel nepodpořil. Následně pracoval ve Výzkumném ústavu vodohospodářském – laboratoř povrchových vod, studium planktonu a bentosu, úživnost pstruhových vod, kde ale neměl další uplatnění jako potencionální vysokoškolák. Jediné, co mu bylo nabídnuto, bylo studium pedagogické fakulty s výhledem učit v pohraničí. Po všech těchto šikanách komunistického režimu vzdal svou snahu řádně vystudovat obor, který měl rád. V roce 1967 byl Ivan Petrovický požádán Milanem Chvojkou o spolupráci při budování „Akvária u Nejsvětější Trojice“ ve Spálené ulici . Je zapotřebí uvést, že se na svou dobu jednalo o nejlepší a odborně nejzdatnější prodejnu v republice. V létech 1976-1990 byl zaměstnán na obchodním oddělení Státního rybářství Praha, později se stal jeho vedoucím pracovníkem. M.j. řešil problémy při chovu perlooček v uvolněných sádkách, protože mražené i živé perloočky byly používány jako doplňk...

Ilona Pařízková

Mgr. Ilona Pařízková Učitelka dějepisu, práce z oboru. Působí také v Asociaci učitelů dějepisu.

Howard Pease

Autor dobrodružných románů.

Hermann Prey

Hermann Prey byl proslulý německý barytonista, který významně ovlivnil svět opery a klasické hudby. Narodil se 11. července 1929 v Berlíně a stal se jedním z předních operních pěvců poválečného období. Preyova kariéra se vyznačovala všestranností, vynikal jak v operních rolích, tak v Lieder . Proslavil se zejména svými výkony v Mozartových a Schubertových dílech, ale jeho repertoár byl široký a zahrnoval širokou škálu skladatelů a stylů.

Henrik Pontoppidan

Henrik Pontoppidan byl dánský prozaik, nejvýznamnější představitel dánského naturalismu a kritického realismu, nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1917 . Pontoppidan se narodil jako syn pastora ve Fredericii. Nechtěl se však stát teologem a začal studovat na technice přírodní vědy a matematiku. Brzy však studium opustil a neuspokojila ho ani krátká zkušenost učitelská na vyšší lidové škole. Jako osmnáctiletý pěšky procestoval Dánsko, Německo a Švýcarsko, což mu poskytlo bohatý materiál pro jeho spisovatelskou činnost. Počátky jeho literární tvorby byly ovlivněny přírodními náměty a lidovými pověstmi, ve svých povídkách líčil neutěšenou sociální realitu dánského venkova. Později se však ústředním motivem jeho díla staly otázky lidské existence, zejména osudy prostých venkovských lidí, ale také zklamání těch, kdo marně hledají uskutečnění svých životních ideálů. Jeho stěžejními díly jsou pak tři romány o dánské společnosti: naturalistický Det forjattede land , vývojově pojatý Lykke Per a společenskokritický De dodes rige . Pontoppidanovo dílo je protknuto vášnivým soucitem k útrapám nižších vrstev a zvláštním skeptickým humorem, namířeným proti frázovitosti klamného idealismu. Pontoppidan neustále usiloval o zobrazení mravních hodnot lidského života a odkrýval nesoulad mezi vznešenými, ale prázdnými hesly a neutěšenou životní realitou. Roku 1917 obdržel společně s dalším dánským spisovatelem Karlem Adolphem Gjellerupem Nobelovu cenu za literaturu „… za jeho dokonalé obrazy současného dánského života“ .

Helen Paris

Německá spisovatelka. Autorka románů pro ženy.

Heinz Prüller

Rakouský novinář a sportovní komentátor. Od roku 1965 do roku 2008 komentoval Heinz Prüller závody Formule 1 a od roku 1970 MS v alpském lyžování pro ORF, také MS ve fotbale a olympijské hry. Prüller je považován za významného specialistu na Formule 1.

Harry Putz

Učebnice češtiny pro cizince.

Günter Prodöhl

Německý spisovatel, autor kriminálních příběhů. Pracoval též pro německý rozhlas a televizi.

Georgij Valentinovič Plechanov

Georgij Valentinovič Plechanov byl ruský politik, marxistický filozof a menševik. Georgij Plechanov se narodil ve šlechtické rodině vysloužilého kapitána Valentina Petroviče Plechanova. V roce 1876 vstoupil do organizace Zemlja i volja. Účastnil se demonstrace v Kazani v roce 1876, za což byl odsouzen na čtyři roky vězení. Roku 1880 roku se Plechanov odstěhoval z Ruska do Švýcarska, kde se plně věnoval studiu. V roce 1882 roce přeložil do ruštiny Marxův Manifest komunistické strany, vydal knihu o francouzských materialistech 18. století a materialistické teorii dějin a poprvé zformuloval Marxovy a Engelsovy myšlenky tak, aby byly použitelné v Rusku. Plechanov především tvrdil, že podle klasické marxistické teorie je dělnictvo v Rusku ještě slabé a jako důsledný ekonomický determinista trval na tom, že přechod k socialismu nemůže přeskočit vybudování průmyslové kapitalistické společnosti. Roku 1883 založil v Ženevě klub "Osvobození práce", k níž postupně přistoupili i Věra Zasuličová, Peter Struve, Vladimír Uljanov . Jeho kniha "O vývoji materialistického názoru na dějiny" mohla vyjít roku 1895 v Rusku a vzbudila pozornost mladých revolucionářů. Podle Lenina "pomohla vychovat celou první generaci ruských marxistů". Na druhém sjezdu RSDDS roku 1903 Plechanov řekl: „Kdyby kvůli úspěchu revoluce bylo třeba dočasně omezit fungování toho nebo onoho demokratického principu, bylo by zločinem se před takovým omezením zastavit“ . Po tomto sjezdu se strana rozdělila na menševiky vedené Martovem, a na bolševiky, v jejichž čele stál Lenin. Ten se poté s Plechanovem, který se stal menševikem, rozešel, i když je zřejmé, že na něho měl velký vliv. Během revoluce roku 1905 se stále nemohl Plechanov vrátit do Ruska. To mohl udělat až roku 1917, kdy se pod dojmem revolučních událostí vrátil po 37 letech z vyhnanství. Plechanov podporova...

Geoffrey Petty

Britský pedagog a odborník v oblasti vyučovacích metod.

František Přeučil

František Přeučil byl český a československý nakladatel, politik Československé strany národně socialistické a poválečný poslanec Prozatímního a Ústavodárného Národního shromáždění. Po roce 1948 byl pronásledován komunistickým režimem a vězněn. Před druhou světovou válkou se angažoval v Československé živnostensko-obchodnické straně středostavovské. Byl redaktorem časopisu Československý obchod. Podílel se na protinacistickém odboji jako spolupracovník generála Karla Kutlvašra. Po roce 1945 přešel do národně socialistické strany. V letech 1945-1949 byl majitelem nakladatelství Pamir. V letech 1945-1946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za národní socialisty. Po parlamentních volbách v roce 1946 se stal poslancem Ústavodárného Národního shromáždění, kde zasedal formálně až do voleb do Národního shromáždění roku 1948. Během únorového převratu v roce 1948 patřil k protikomunistické části strany, která byla po vítězství Komunistické strany Československa v tomto mocenském souboji politicky eliminována a pronásledována. V listopadu 1949 byl zatčen a v politickém procesu s Miladou Horákovou a spol. byl počátkem 50. let odsouzen "za protistátní činnost a snahu o svržení lidově demokratického zřízení" k trestu těžkého žaláře na doživotí. V roce 1963 byl podmíněně propuštěn. V roce 1968 byl jeho rozsudek zrušen a v roce 1990 byl zcela rehabilitován. Tragicky zemřel ve spánku v noci 19. března 1996, kdy uhořel ve svém domě v Černošicích při požáru, jenž vznikl vinou závady ve staré elektrické instalaci. Jeho synem je český herec Jan Přeučil. Dcera Marta Jurková je farářkou církve československé husitské. Svému synu Janu Přeučilovi vyprávěl František Přeučil z doby svého věznění jeden neuvěřitelný příběh o bizarním útěku z věznice v Leopoldově, kdy spolu se spoluvězni, kteří museli namotávat telefonní kabely na veliké špulky, se mu do jedné z těchto špulek podařilo namotat jednoho ze sp...

František Pražák

Studoval gymnázium ve Vysokém Mýtě, potom učitelský ústav v Hradci Králové. Po studiích působil jako učitel v Brně, od r. 1933 v Praze. V Brně se zasloužil o vznik České pedagogické společnosti a Ústřední pedagogické knihovny , kde pracoval jako knihovník do r. 1933. V r. 1921 dal podnět k založení Pedagogické školy, z níž vznikla pozdější Škola vysokých studií pedagogických. S profesorem Babákem založil Společnost pro výzkum dítěte. Ve své publikační činnosti se věnoval odborné pedagogické tvorbě, dále je autorem knih věnovaných významným postavám naší kultury. Publikoval v odborných pedagogických časopisech, působil v řadě redakcí pedagogických a dětských časopisů .

František Pauk

Doc. RNDr. František Pauk, CSc. Narozen 24.1.1905 v Jablonném nad Orlicí, zemřel 1.11.1985 v Praze. Český geolog, docent mineralogie a petrografie na pedagogické fakultě.

Francis Poulenc

Francis Poulenc byl významný francouzský skladatel a klavírista, člen skupiny skladatelů známé jako Les Six. Narodil se 7. ledna 1899 v Paříži a stal se jednou z nejvýznamnějších osobností klasické hudby 20. století. Jeho kompoziční styl je známý melodickou invencí a jedinečnou směsí hravosti a vážnosti, v níž se často snoubí vtip a ironie s hlubokým citem.

Ferdinand Pujman

Ferdinand Pujman byl český stavební inženýr, profesor konzervatoře, dramaturg a režisér opery Národního divadla v Praze a estetik. Narodil se jako syn venkovského řídícího ve vesničce Nížkov u Přibyslavi. Od malinka měl vřelý vztah k hudbě, hrál na klavír i varhany. Přesto splnil přání svého otce a vystudoval stavební inženýrství. V Praze pak měl i soukromou stavební praxi. Již při studiích na technice navštěvoval kromě zpěvu a klavíru přednášky z dějin hudby na Filosofické fakultě UK. Svou dráhu operního režiséra zahájil v roce 1920 ve Státním divadle v Brně a o rok později hostoval v Národním divadle v Praze. V roce 1926 pak nastoupil po praktické a důkladné teoretické průpravě jako operní režisér na plný úvazek. V červnu 1945 byl jmenován dramaturgem opery, v roce 1947 vrchním režisérem. V Národním divadle působil až do ledna 1950 a pak znovu v letech 1956 až 1959. V ND spolupracoval úzce s Otakarem Ostrčilem a podílel se umělecky na jeho cyklech Dvořákových, Fibichových a Foersterových oper. V operní režii uplatňoval novátorské přístupy, ovlivněné jak technickým vzděláním, tak důkladnou znalostí filozofie, estetiky a náboženské liturgie. Jeho režie vzbudily takový ohlas, že se dokonce jeho inscenace Prodané nevěsty z roku 1923 stala předmětem jednání parlamentu. Za svoji éru režíroval téměř sto oper, což dovolovalo dramaturgickou pestrost od evropského baroka až po současné domácí i světové novinky. Řadu inscenací nastudoval i v zahraničí . Byl vyznamenán lotyšským a estonským řádem a stal se čestným členem divadla Estonia v Tallinnu. Kromě režírování oper se věnoval také baletu, psal příspěvky do odborných časopisů a sborníků, vystupoval i v zahraničí. Významná byla i jeho činnost pedagogická. V roce 1921 začal vyučovat na Konzervatoři v Praze mimiku a operní režii, od roku 1946 pak na AMU, kde byl od roku 1946 pověřeným profesorem a v letech 1949 až 1959 řád...

Ezra Pound

Ezra Weston Loomis Pound byl americký básník, esejista, překladatel a literární teoretik. Jeho současníci jej považovali za „pravděpodobně nejlepšího básníka své generace“ . Je považován za významného modernistu, za zakladatele imagismu a vorticismu. Zajímal se o klasickou poezii, starší románskou a okcitánskou literaturu. Svými překlady a revizí děl Ernesta Fenollosy podnítil zájem o čínskou poezii v západním světě. Většinu života prožil v Evropě, v Paříži a v Londýně, nejvíce pak v Itálii. V průběhu druhé světové války podporoval Mussoliniho režim a v Radio Roma propagoval fašismus. Při osvobozování Itálie byl zajat, převezen do Spojených států amerických a následně souzen. Byl umístěn do psychiatrické léčebny, kde strávil dvanáct let. Po propuštění odjel do Itálie, kde žil až do své smrti. Již první zveřejněné básně fascinovaly obtížnou krásou jazyka, snahou o dokonalost formy. Z básnických sbírek tohoto období jsou nejvýznamnější: Posléze se věnoval překladům z čínštiny, zejména překladům Li Po. Básnická sbírka Cathay obsahuje překlady Li Po , které významnou měrou přispěly k popularizaci čínské poezie v západním světě. Tyto básně měly vliv na jeho vlastní tvorbu. V Londýně a Pařiži pak přispíval do literárních časopisů, pro které objevil T.S. Eliota a Jamese Joyce. Vzniklo hnutí imagistů, kteří se snažili o dodržování následujících zásad, které Ezra Pound definoval: Ve vrcholném období svých „kratších útvarů“, básní v tradičním lyrickém stylu, byl objevitelem staronových forem . Jeho heslem bylo „Make it New“ – tedy „Udělej to nově“. Mimo tvorby výrazně expresivních básní také editoval Eliotovu Pustou zemi. Nejpopulárnější jeho básní je Hugh Selwyn Mauberley. Báseň má několik částí. V básni pop...

Eva Pileřová

Ester Plicková

PhDr. Ester Plicková, CSc. byla slovenská etnografka a umělecká fotografka. V letech 1952–1955 pracovala ve Slovenském národním muzeu . Od roku 1955 až do odchodu do důchodu v roce 1989 byla vědeckou pracovnicí národopisného ústavu, později Ústavu etnologie Slovenské akademie věd. Zabývala se výzkumem lidového výtvarného projevu, zejména lidového hrnčířství. Kandidátskou disertační práci Pozdišovské hrnčířství obhájila roku 1961. Výsledky svých výzkumů publikovala také v knižních monografiích Pozdišovské hrnčiarstvo a Malované salaše , Krása hlíny , v desítkách vědeckých studií a odborných článků, kolektivních pracích a syntéze. Zvláštní část její práce představuje zpřístupňování lidového výtvarného umění prostřednictvím výstav a popularizace lidové kultury v tisku. Ester Plicková se věnovala i umělecké fotografii. Ze své fotografické tvorby sestavila obrazové publikace Banská Štiavnica , Dunaj v Československu , Jadran a další. Patřila do známé rodiny Plickových. Její otec byl historik Vladimír Plicka a strýc fotograf a filmař Karel Plicka. Za vědecko-výzkumnou práci v oblasti etnologie a za popularizaci znalostí o lidové kultuře jí předsednictvo SAV udělilo v roce 1988 Zlatou medaili Ľudovíta Štúra. Na spolupráci se strýcem Karolem Plickou vzpomíná takto: V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ester Plicková na slovenské Wikipedii.

Eduard Polívka

Pro ty kteří ho třeba osobně neznali, šlo o významného sběratele našich mincí a medailí, známého autora numismatických článků i publikací, bývalého jednatele a čestného člena ČNS, spolupracovníka Numismatického oddělení Národního muzea i Akademie věd ČR, pořadatele spolkové činnosti, popularizátora numismatiky a jistě i mnohem více.

Dušan Pirník

Dominika Pospíšilová

Autorka průvodního textu kuchařských publikací.

Dominika Petričková

Dellia Parr

David Procházka

Narozen 22.8.1983 v Ostravě-Zábřehu.Práce z oboru výpočetní techniky a telekomunikací v odborných čaospisech, autor multimediálního CD-ROMu pro výuku žáků autoškol.

David Peters

Americký lékař, odborník v oboru integrované medicíny. Publikace a články z oboru.

Darja Peitz-Hlebec

Darina Papadopoulou

Danuše Přibylová

Ilustrátorka, spoluautorka publikace o společenském chování, šití a pletení.

Danuše Pečová

Autorka učebnic chemie.

Daniel Petr

Narozen 1975. Bohemista, historik, autor prózy, textů písní a divadelní hry.