Všichni Autoři a témata

Anne Weale (9)

Anne Wealeová - první povídku jí otiskli v magazínu pro ženy, když ještě chodila do školy. Když jí bylo jednadvacet let a otevírala se před ní slibná kariéra reportérky v novinách, oznámil jí muž, jehož hluboce milovala, že odchází pracovat na druhý konec světa. Anne si uvědomila, že je mnohem těžší najít druhého tak báječného muže než zajímavou práci, a tak svou kariéru v Anglii vzdala. Společně s manželem pak procestovali celý svět a vychovali stejně báječného syna, jako je jeho otec. Po návratu do Evropy se vrátila k práci novinářky a ve volném čase napsala svoji první harlequinskou romanci. Ve třiceti letech už měla sedm publikovaných knih a odešla "na odpočinek", neboť se jí právě narodil syn. Od té doby se věnuje pouze vymýšlení a psaní romantických příběhů. Nyní už má syna dospělého, je stále šťastně vdaná se svojí první láskou a svůj čas dělí mezi zimní domov, za který si zvolila malou španělskou vesničku, a letní sídlo v Guernsey. To je jeden z malých ostrůvků na konci světa, kam často umisťuje své příběhy. Od této plodné autorky jste si mohli přečíst devět romancí především v edici Polibky.

Anne Iburg (9)

Dipl. oec. troph. Marlein Augeová napsala pod jménem Anne Iburgová od roku 1999 přes třicet publikací o kulinářství, výživě, medicíně a dalších tématech.

Anna Sewell (9)

Anna Sewell se narodila 30. března 1820 v hrabství Norfolk v Anglii. Otec Isaac Sewell se stal úspěšným spisovatelem dětských knih, matka Mary Wright Sewell silně inklinovala k náboženství a věnovala se poezii, mladší bratr Filip pracoval jako inženýr. Krátce po Annině narození se rodina přestěhovala do Londýna, důvodem byly finanční potíže. Matka Annu vzdělávala doma, a tak byla ovlivňována jejím náboženstvím. Když bylo Anně 12 let přestěhovali se do Stoke Newington, kde začala poprvé chodit do školy. Získala tak výuku v nových oblastech jako byla matematika a cizí jazyky. Zajímala se o umění, a tak navštěvovala muzea a galerie. O dva roky později při cestě ze školy uklouzla a vážně si zranila kotníky. Léčba byla bohužel neúspěšná a Anna zůstala po celý zbytek života kulhající a musela používat hůl. Pak se přidaly další zdravotní potíže, které její zdravotní stav ztěžovaly. Annin otec přijmul práci v Brightonu v roce 1836 částečně v naději, že jí zdejší klima pomůže. Pro snadnější přemisťování jezdila v kočárech tažených koňmi, které prohlubovaly její lásku ke koním. Kvůli svému uzdravení nepřestávala navštěvovat lázně v Německu či ve Španělsku. Po cestách se seznámila s mnoha spisovateli, umělci a filozofi. Napsala jedinou knihu – Černého krasavce , kterého psala v letech 1871-1877. Poté se přestěhovala na venkov nedaleko Norfolku. Během této doby se její zdravotní stav zhoršil. Byla často tak slabá, že nemohla vstát z postele, a tak pro se pro ní psaní stalo výzvou. Román Černý krasavec prodala místním vydavatelům za pouhých 40 liber dne 24. listopadu 1877, kdy jí bylo 57 let. Přestože se nyní považuje za dětskou spisovatelku, původně psala pro ty, kteří o koně pečovali a pracovali s nimi. Anna Sewell se úspěchu své knihy nedočkala, zemřela 25. dubna 1878 pravděpodobně na tuberkolózu, pouhých 5 měsíců po zveřejněním Černého krasavce....

Anna Nováková ze Lhoty (5)

Autorka publikací o věštění, výkladu snů a astrologii.

Anna Maria Liberati (4)

Narodila se v Římě v roce 1951, promovala v oboru klasické literatury na univerzitě La Sapienza v Římě, kde kromě toho navštěvovala kurzy archeologie na národní archeologické škole. V současné době je ředitelkou Muzea římské civilizace v Římě. Publikovala mnoho článků z oboru muzeologie a archeologie o různých aspektech římské civilizace, řídí ediční řadu Život a oděvy starých Římanů a spolupracuje s odbornými časopisy. Je jedním z organizátorů výstav v Itálii a v zahraničí a četných archelologických kongresů. Nedávno publikovala monografii "Římský dům" pro řadu "Imago urgis" a statě "Dům ve městě", "Knihy, noviny a korespondence", "Vojáci a válka ve všedním životě ve starověké Itálii" a "Legie - Dějiny římských vojáků".

Anna Beatrix Bártová (10)

Mgr. Sabina Huřťáková, rozená Hašková. Vystudovala obor Historie na FF JU v Českých Budějovicích a v současné době žije v jižních Čechách s dcerou, synem, manželem a dvěma psy. Pod vlastním jménem publikovala některé články v časopise Vítaný host a jeden odborný v jihočeském Výběru. Je redaktorkou literárního webu Vaše literatura, píše blog Bláznivá máma, živí se také jako fotografka.

Anita Shreve (7)

Anita Shreve začala psát v době, kdy pracovala jako učitelka na střední škole, ale později se začala věnovat žurnalistice a jako novinářka cestovala po celém světě. Po návratu do USA dala přednost próze a v roce 1989 vyšel její první román. Rychle ho následovala desítka dalších knih, v nichž se autorka věnuje především citlivým problémům mezilidských vztahů. Získala za ně dvě prestižní literární ceny, ale hlavně zasloužený obdiv a náklonnost čtenářů po celém světě.

Anežka Merhautová (8)

Anežka Merhautová - Livorová byla česká historička umění, přední badatelka v oboru dějin architektury, malířství, sochařství a užitého umění v českých zemích od konce 9. do poloviny 13. století. Po maturitě na reálném gymnáziu v Hranicích absolvovala Masarykovu státní školu zdravotní a sociální v Praze . Za války byla zaměstnána v České kardiografické společnosti. V letech 1945–1949 studovala dějiny umění a klasickou archeologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V té době pracovala jako pomocná vědecká síla v Lehnerově knihovně a v grafické sbírce Národní galerie, Textilní tvorbě a Státním památkovém ústavu . Studium zakončila obhajobou rigorózní práce roku 1949. Roku 1959 obhájila kandidátskou disertaci a roku 1970 získala titul DrSc. Po založení Ústavu teorie a dějin umění Akademie věd České republiky zde působila jako vědecký pracovník, v letech 1953–1956 jako vedoucí oddělení středověku. Zabývala se románskou architekturou v Čechách, raně gotickou nástěnnou malbou, knižní iluminací a liturgickým náčiním a relikviáři. Byla dvakrát vdaná a vychovala tři děti. Její první manžel Demeter Livora byl sochař a pedagog, druhý manžel Josef Merhaut byl vědec, specialista v oboru elektroakustiky.

Andrew Klavan (5)

Klavan se narodil v New Yorku. Vyrůstal na Long Islandu se svými třemi bratry. Svůj první román, Face of the Earth, napsal v roce 1977. Poté přešel do Putnam County v New Yorku, kde pracoval jako reportér pro místní noviny. Jeho zkušenosti týkající se místní trestné činnosti se později staly základem pro jeho romány. Poté, co bylo Face of the Earth zveřejněno, vrátil se do New Yorku, kde vzal sérii pracovních míst při psaní záhad a recenzí knih na volné noze. Během této doby psal pod pseudonymem Keith Peterson. Klavanova kniha Rain získala cenu Edgar za nejlepší původní Paperback. Začal také psát nadpřirozené thrillery jako Hodina zvířat, Don't Say A Word - který byl také nominován na Edgar a napsal scénář pro filmovou verzi románu Simon Brett je šok systému. Klavan a jeho rodina se přestěhovala do Londýna, kde napsal True Crime, a další dva romány. Po sedmi letech se přestěhoval zpět do Spojených států a usadil se v Santa Barbaře v Kalifornii, kde dokončil román Mužem a ženou. V roce 2008 vydal politický román Empire of Lies. V roce 2009 vydal knihu Poslední, co si pamatuju, thriller zaměřený na mladé dospělé. * Face of the Earth * Agnes Mallory * Mrs. White * There Fell A Shadow * The Rain * Darling Clementine * The Trap Door * Son of Man * The Scarred Man * Rough Justice * Don't Say a Word * The Animal Hour * Corruption * True Crime * Suicide * The Uncanny * Hunting Down Amanda * Man and Wife * Dynamite Road * Shotgun Alley * Damnation Street * Empire of Lies * The Homelanders: The Last Thing I Remember * The Homelanders: The Long Way Home * The Homelanders: The Tr...

Andreas Bärtels (4)

André Laurie (10)

André Laurie , byl francouzský spisovatel poměrně úspěšných dobrodružných románů. Nedokončil studia medicíny a stal se novinářem, nejprve spolupracovníkem časopisu Le Figaro a později redaktorem pokrokového časopisu Marseillaise. Kromě uměleckých zájmů měl také politické ambice. Byl aktivním účastníkem Pařížské komuny, ve které dokonce zastával funkci předsedy komise pro zahraniční věci, za což byl roku 1872 odsouzen k deportaci na galeje na Nové Kaledonii. Roku 1874 se mu ale podařilo uprchnout. Přes Austrálii a Ameriku se dostal do Evropy a žil po dlouhá léta v Anglii, kde přijal jako spisovatel pseudonym Philippe Daryl. Teprve amnestie v roce 1881 mu otevřela opět cestu do Francie, kde byl roku 1893 zvolen poslancem za Socialistickou stranu. Ve své literární činnosti se André Laurie jeví jako výrazný epigon Julese Verna, se kterým rovněž na některých dílech spolupracoval. Verne byl například z komerčních důvodů vydáván za spoluautora Laurieho románu Trosečník z Cynthie a základem dvou dalších Vernových knih jsou původní Laurieho rukopisy.

André Castelot (5)

Autor, vlastním jménem Storme, převážně historických románů, zabývajících se francouzskými dějinami. Od r.1935 se věnuje spisovatelské a žurnalistické kariéře. Proslavil se zejména rozhlasovým pořadem "Tribuna dějin", uváděných v letech 1950-52, a televizním historickým seriálem "Kamera těží z času". Spolupracoval na některých knihách i pořadech s dalším známým francouzským historikem a popularizátorem dějin - Alainem Decauxem. Byl také autorem nejrůznějších představení a historických výjevů na francouzských zámcích a v kulisách četných pamětihodností franc.i světových. Je nositelem řádu Čestné legie, třikrát obdržel cenu Francouzské akademie a četné další ceny

Anatolij Vasil'jevič Ivankin (3)

Ruský spisovatel literatury faktu z období 2. světové války.

An Leysen (6)

Belgická ilustrátorka a autorka dětských knih.

Amy J Fetzer (8)

Autorka milostných románů.

Ambros Brucker (7)

Německý geograf, autor a editor přírodovědných publikací a učebnic.

Alina Centkiewiczowa (5)

Alina Centkiewiczowa – 11. března 1993, Varšava) byla polská spisovatelka a cestovatelka, autorka knih pro děti a mládež. Většinu svých děl napsala společně se svým manželem Czesławem Centkiewiczem. Narodila se roku 1907 v obci Hłuszki jako Alina Giliczyńska. Od roku 1918 žila se svou rodinou ve Varšavě. Roku 1923 odjela se svým otcem, který pracoval pro Sdružení zabývající se emigranty, do Brazílie. Další cesta se již neuskutečnila, protože otec onemocněl a po neúspěšné operaci ochrnul. Roku 1925 začala studovat práva na univerzitě v Grenoblu. Roku 1926 poznala na jedné cestě do Alp svého budoucího manžela Czesława Centkiewicze. Ten studoval rovněž v Grenoblu elektrotechniku, ale od roku 1928 pokračoval ve studiu v Lutychu. Alina ukončila studia v roce 1929 a vrátila se do Varšavy, aby se mohla starat o nemocného otce. To jí natolik bránilo ve vykonávání její profese, že po absolvování knihovnického kurzu na Varšavské univerzitě začala roku 1932 pracovat jako vedoucí knihovny Národní zemědělské banky. Když se Czesław vrátil z polární výpravy do Varšavy, jejich známost se obnovila a roku 1939 uzavřeli sňatek. Oba se zúčastnili Varšavského povstání v roce 1944 a po jeho porážce byli posláni do koncentračních táborů, Czesław do Neuengamme u Hamburku a Alina do Ravensbrücku. Na konci války byla Alina převedena do tábora ve Stuttgartu, kde se dočkala osvobození. Po návratu do Polska našla svého manžela, který rovněž přežil, a usadila se s ním v Jelení Hoře, kde Czesław zastával pozici technického ředitele energetického podniku Dolního Slezska. V té době se začala silně společensky angažovat. V letech 1946–1950 vykonávala funkci místopředsedkyně Ligy žen v Jelení Hoře, byla členem Společnosti přátel dětí a Společnosti polsko-sovětského přátelství, bojovala proti negramotnosti a roku 1949 vstoupila do Polské sjednocené dělnické strany. Protože její manžel byl již před válkou uznávaným autorem populárních cestop...

Alfred Fuchs (8)

Alfred Fuchs byl česko-židovský spisovatel, novinář a překladatel z němčiny. V roce 1921 přijal křest a stal se členem římskokatolické církve. V roce 1941 byl umučen nacisty v koncentračním táboře Dachau. Roku 1992 byl vyznamenán Řádem TGM I. třídy in memoriam. Narodil se na Královských Vinohradech v rodině obchodního cestujícího Julia Fuchse a jeho manželky Berty, rozené Weissbarthové . Matka se stala obětí holokaustu, otec zemřel dříve. Po maturitě na Vinohradech roku 1911 studoval na Karlově univerzitě filosofii, práva a teologii a roku 1915 získal doktorát filosofie. Od roku 1918 učil na průmyslové škole v Ostravě a byl tajemníkem česko-židovského sionistického hnutí. Roku 1921 se dal pokřtít v Benediktinském opatství Panny Marie a sv. Jeronýma v Emauzích, vstoupil do Lidové strany a věnoval se překládání a publicistice. Svoji konverzi vysvětlil v novele „Oltář a rotačka“. Psal hlavně o náboženství a církvi, o kultuře a politice. Redigoval pondělník Svobodného slova, psal do deníku Tribuna, kde se podepisoval značkou „Draf“, později do Přítomnosti a v letech 1923–1939 byl na tiskovém odboru Předsednictva vlády. Od roku 1925 byl šéfredaktorem deníku Prager Tagblatt a roku 1929 kandidoval do Senátu za Křesťansko-sociální hnutí. Zároveň přednášel na Svobodné škole sociálních nauk, kde se habilitoval prací „Nejnovější politika papežská“. Bezprostředně po nacistické okupaci Československa byl opakovaně vyslýchán gestapem. V říjnu 1940 byl zatčen a deportován do koncentračního tábora Dachau, kde byl v únoru 1941 umučen. Je pohřben na břevnovském hřbitově. Mladý Fuchs překládal Heineho „Hebrejské melodie“ , Goethovy „Balady“ a Janáčkův životopis od M. Broda, později latinské hymny a modlitby. Svoji první knihu věnoval „Židovské otázce“ a sionismu, další sjednocování církví, psal o demokratické politice a jejím vztahu k náboženství a napsal celou řadu knížek o vel...

Alexandr Žurman (8)

Ing. Alexandr Žurman, , dlouholetý ředitel Nakladatelství Olympia, mezi jehož koníčky vždy patřilo vaření. Autor publikací o sportu a knihy kuchařských receptů.

Alexander Stilwell (7)

Publikace o táboření a první pomoci v přírodě.

Alexander Šíma (10)

JUDr. Alexander Šíma po absolvování právnické fakulty UK v Praze byl soudcem Okresního soudu v Klatovech a Nejvyššího soudu v Praze, nyní je předsedou občanskoprávního senátu Krajského soudu v Plzni. V roce 1992 absolvoval studijní pobyt u justičních orgánů v USA. Od roku 1993 je externím akademickým pracovníkem katedry občanského práva Právnické fakulty Západočeské univerzity v Plzni. Publikuje v odborných časopisech, je rovněž autorem publikací se speciální právní tematikou .

Aleš Haman (9)

Narodil se 26. června 1932 v Josefově u Jaroměře v rodině armádního důstojníka. Po absolvování gymnázia v Hradci Králové v roce 1951 studoval bohemistiku a literární vědu na Filosofické fakultě University Karlovy. V roce 1956 absolvoval diplomovou prací Vlastenecká lyrika z let 1885–1895. V tomtéž roce nastoupil jako korektor, později redaktor ve Státním zdravotnickém nakladatelství. Od roku 1957 působil jako odborný pracovník v Ústavu pro českou literaturu ČSAV, kde se stal redakčním tajemníkem kritického vydání Spisů Jana Nerudy a kde se roku 1965 habilitoval jako vědecký pracovník studií Neruda prozaik. V roce 1972 z politických důvodů pracoviště opustil a byl zaměstnán jako bibliograf ve Státní knihovně ČSR. V roce 1982 přešel do oddělení výzkumu a metodiky knihovnictví, kde se zabýval především výzkumem čtenářských preferencí. V roce 1990 se jako vědecký pracovník vrátil do Ústavu pro českou a světovou literaturu, kde v roce 1992 získal titul DrSc. studií K otázkám teorie četby a čtenářství krásné literatury. Od roku 1990 také přednášel na Pedagogické fakultě Západočeské univerzity v Plzni, kde našel od roku 1992 trvalé působiště. V roce 1998 dosáhl hodnosti univerzitního profesora. Od roku 1999 do současnosti vyučuje rovněž na katedře bohemistiky Pedagogické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Odborné články, studie a kritické reflexe publikoval již v průběhu šedesátých let na stránkách České literatury, Plamene, Kulturní tvorby, Tváře nebo Lidové demokracie. V osmdesátých letech mohl publikovat pouze v odborných knihovnických časopisech, zejména v periodiku Čtenář. V roce 1976 publikoval v samizdatu studii o Vladimíru Páralovi Dvakrát Páral pod pseudonymem H. Rak. Jako editor připravil do tisku především knihy Jana Nerudy, Ignáce Herrmanna, Ludvíka Aškenázyho. V devadesátých letech přeložil z angličtiny knihu Pavla Trenského Josef Škvorecký. V roce 2005 vyšel jeho překlad z francouzštiny obsáhlé příručky Voisine-Jechové o...

Alena Vávrová (9)

Narozena 24. 2. 1952 v Dolním Žandově. Mgr., básnířka a spisovatelka.

Alena Isabella Grimmichová (10)

Alena Isabella Grimmichová se více než dvacet let profesionálně věnuje výtvarné činnosti. V roce 1990 založila výtvarný GGArt atelier, v roce 2000 přejmenovaný na atelier Grimmich. V letech 1995 - 2005 vedla Galerii N°9 v Praze na Malé Straně. Zabývá se malbou na hedvábí, filcováním a řadou dalších technik. Na www.vytvarnetechniky.cz jsou k vidění její práce. Spolupracuje s mnoha časopisy, které se věnují ručním pracím. Pořady v televizi Barvy života 4.11.2011 Knihy Kouzlení s hedvábím, Portál 2010 Nunofilcování, Grada 2011

Alena Hošpesová (12)

Doc. PhDr. Alena Hošpesová, Ph.D. je vedoucí oddělení primární a předškolní pedagogiky na Katedře pedagogiky a psychologie PF Jihořeské univerzity. Mezi oblasti profesního zájmu řadí didaktiku matematiky. Je autorkou celé řady učebnic matematiky pro základní školy, textů pro učitelskou veřejnost, článků v tuzemských i zahraničních časopisech a sbornících.

Alena Gembalová (5)

Spoluautorka turistického průvodce.

Alena Bára Doležalová (10)

Mgr., autorka učebnic pro žáky 1. stupně základních škol.

Aleksandra Mizielińska (8)

Vystudovala výtvarné umění na varšavské univerzitě. Spolu s manželem Danielem se věnuje grafickému designu.

Aleksandr Petrovič Kazancev (4)

Ruský spisovatel vědecko-fantastické literatury, filmový scenárista a šachista.

Aleksandr Michajlovič Borščagovskij (6)

Ruský beletrista, kritik, divadelní vědec.

Alberto Uderzo (12)

Alan Watts (7)

Alan Wilson Watts byl anglický básník, filosof, spisovatel. Propagoval východní filosofie jako buddhismus, taoismus a hinduismus pro západní publikum. Narodil se v Anglii, od roku 1939 žil v USA. V letech 1945–1950 byl knězem episkopální církve, 1951–1957 přednášel na Americké akademii asijských studií v San Franciscu, kde byl čtyři roky děkanem. Neměl však dostatečné oficiální vzdělání a proto byl v univerzitních kruzích neoblíben, avšak mezi beatniky byl nesmírně populární. Celosvětově proslul především jako vykladač a propagátor zenu, taoismu a východního myšlení vůbec. Sám se označoval za "baviče" . Byl třikrát ženatý, přičemž se netajil svojí promiskuitou, pořádal skvělé večírky, dobře mluvil a výborně vařil. Zemřel na zástavu srdce ve věku 58 let. Napsal 28 knih a bezpočet článků, pořádal semináře a přednášky. Většina jich vyšla také na elektronických mediích. O jeho odkaz se nyní stará Alanův syn Mark Watts. V současné době je ve stádiu příprav film o A. Wattsovi "In the Way".

Alan Titchmarsh (4)

Alan je v británii nejen populárním autorem ale především známou televizní osobností. Od roku 1996 moderuje pořad pro zahrádkáře, který se na dlouhou dobu usadil na nejvyšších místech žebříčků sledovanosti. Vystudoval zahradnickou školu a několik let pracoval v proslulé Královské botanické zahradě v Kew. Kromě desítek knih o zahradě má na sém kontě 4 romány a vlastní životopis. S manželkou Alison a dvěma dcerami žije v anglickém hrabství Hampshire.

Alan Moorehead (6)

Alan McCrae Moorehead se narodil 22. července 1910 v Melbourne v Austrálii. Zemřel 29. září 1983 v Londýně . Od roku 1937 žil v Anglii. Vystudoval Melbourne University. Oženil se s Lucy Milner. Alan McCrae Moorehead byl spisovatel, světoběžník, životopisec, esejista, publicista Během 2. světové války se proslavil svojí kampaní na Středním východě, v Asii, Středomoří a v severozápadní Evropě. Díky tomu získal Řád britského impéria. Jeho kniha Gallipoli získala velký ohlas u kritiků, ač byla později kritizována. V roce 1966 dokončil scénář k rukopisu „Darwin a Beagle“. Toto dílo však vyšlo až v roce 1969 a 1972, díky Moorheadově manželce. Velký spisovatel díky operaci mozku není schopen číst, mluvit ani psát.

Alan Caddy Orchestra & Singers (3)

The Alan Caddy Orchestra & Singers byla hudební skupina působící v 60. a 70. letech 20. století, známá svými instrumentálními a vokálními interpretacemi populárních písní té doby. Sám Alan Caddy byl anglický kytarista, aranžér a hudební producent, který byl členem skupiny The Tornados, která nahrála skladbu "Telstar", první hit britské skupiny v americkém žebříčku Billboard Hot 100. V roce 1990 se stal členem skupiny The Tornados. Po skončení svého působení v The Tornados Caddy pokračoval v rozsáhlé práci v hudebním průmyslu jako aranžér a session hudebník.

Alain Bombard (4)

Alain Bombard byl francouzský lékař, mořeplavec a spisovatel známý svým výzkumem technik přežití na volném moři. Narodil se v protestantské rodině v 5. pařížském obvodu, jeho otec byl inženýr. Vystudoval medicínu na Université de Picardie a pracoval v nemocnici v Boulogne-sur-Mer. Byl amatérským jachtařem a plavcem a zabýval se otázkou, jak zvýšit šance trosečníků na záchranu. Přišel s tezí, že zdravý člověk, který se udrží v dobré psychické kondici a rozumně hospodaří se silami, může delší dobu přežít i bez zásob jídla a pití, protože všechny potřebné živiny mu poskytnou syrové ryby, plankton, mořská a dešťová voda. Aby dokázal svou teorii, vydal se na osamělou plavbu přes Atlantik na nafukovacím člunu od firmy Zodiac Aerospace, který nazval L'Hérétique . Loď byla dlouhá 4,6 m, poháněná pouze větrem a mořskými proudy, k navigaci sloužil sextant. Dne 19. října 1952 vyplul Bombard z Las Palmas a 23. prosince téhož roku přistál na Barbadosu, když urazil 4400 km – během plavby ztratil na váze 25 kg a trpěl anémií, ale dokázal se zotavit. O svém experimentu napsal knihu, která vyšla i česky pod názvem Trosečníkem z vlastní vůle . Německý mořeplavec Hannes Lindemann později Bombardovy závěry zpochybnil a prohlásil, že podle jeho zkušeností není možné přežít dva měsíce o slané vodě a že Bombard navzdory svým tvrzením musel mít ve člunu dostatečné zásoby pitné vody. Bombard byl také obviňován z podílu na smrti devíti námořníků, kteří se v říjnu 1958 utopili v nafukovacím záchranném člunu u bretaňského pobřeží, ačkoli přesně dodržovali Bombardovy rady pro případ ztroskotání. Soud sice zbavil Bombarda odpovědnosti, ale vědec se v důsledku kampaně proti své osobě pokusil v roce 1963 o sebevraždu. Od roku 1967 Bombard pracoval v Oceánografickém muzeu v Monaku a angažoval se v boji proti průmyslovému znečišťování vody. V roce 1981 byl stát...

Al Ewing (10)

Britský komiksový scenárista a autor komediálního superhrdinského blogu.

Aida Brumovská (7)

Publikuje v různých časopisech od r. 1967-především povídky, pohádky, reportáže a fejetony. Věnuje se překladatelské a textařské činnosti, napsala řadu písňových textů, mimo jiné i pro Evu Olmerovou.

Adrian Gilbert (7)

Adrian Gilbert je autor a nezávislý vydavateľský konzultant. V roku 1991 založil Solos Press, malé vydavateľstvo zamerané na kresťanský mysticizmus, gnosticizmus a hermetiickú tradíciu Egypta. Viac než dvadsať rokov skúmal starý Egypt a pokladá objavy obsiahnuté v Mystériu Orióna za veľmi dôležité pre naše pochopenie veku pyramíd.

Adolf Petrů (10)

Narozen 1.5.1907 ve Vídni, zemřel 19.8.1981. Ing., CSc., profesor, vodohospodář. Práce v oboru, též práce o skautingu.

Adolf Melezinek (9)

Prof. Ing. Adolf Melezinek , rakousko-český elektroinženýr a pedagog, zakladatel inženýrské pedagogiky a autor odborných středoškolských učebnic z oboru elektrotechniky, radiotechniky a teorie vzdělávání. Adolf Melezinek je absolvent elektrotechnické fakulty ČVUT v Praze, zasloužil se především o založení a rozvoj inženýrské pedagogiky, je zakladatelem mezinárodní organizace IGIP, od roku 1970 působil jako vysokoškolský učitel na univerzitě v Klagenfurtu, Rakousko.

Adolf Kamiš (5)

Narozen 10.6.1915 v Trpnouzích u Českých Budějovic, zemřel 1.10.1991. PhDr., CSc, asistent katedry českého a slovenského jazyka, lingvistická literatura.

Adele Parks (9)

Adele Parksová po štúdiu anglického jazyka a literatúry pracovala v oblasti reklamy. Roku 2010 dostala čestný doktorát literatúry na Teeside University. Prvý román vydala roku 2010 a ešte v tom roku ju Evening Standard zaradil do londýnskeho rebríčka Dvadsať tvárí, ktoré si treba všímať. V Británii sa predalo jeden a pol milióna výtlačkov jej diel a preložili ich do 25 jazykov.

Abbi Glines (6)

Abbi Glines je americká spisovatelka, rodačka z Birminghamu v Alabamě, autorka milostných románů a sérií pro ženy. Její první novela vyšla roku 2011 a poté následovalo několik bestsellerů podle New York Times, USA Today a Wall Street Journal jako například série Rosemary Beach, Sea Breeze, The Vincent Boys a trilogie Existence.

A. T. B Edney (8)

Veteřinář, publikace o chovu psů a koček.

Zuzana Štelbaská (9)

Slovenská rozhlasová a televizní moderátorka a dramaturgyně, televizní scénáristka, autorka knihy pro děti.

Zuzana Renčová (5)

Provdaná Nováková, dívčí jméno Renčová. Básnířka, beletristka, malířka a ilustrátorka, spisovatelka pro děti a mládež, autorka televizních pohádek a romantických příběhů. Dívčím rodným jménem Renčová, pod nímž také vstoupila do literatury. Jako dcera básníka, překladatele a dramatika Václava Renče však byla od roku 1970 nucena publikovat pod občanským jménem Nováková. Dětství prožila většinou v Kloboukách u Brna; po otcově odsouzení pro velezradu byla rodina z Brna úředně vykázána . Od roku 1957 žila Nováková v Karlových Varech, pak krátkodobě na různých místech, zejména v Praze, kde také absolvovala střední školu pro pracující ; pracovala jako dělnice a sanitářka. Od roku 1965, kdy se provdala za redaktora a literárního teoretika dětské literatury Jaroslava Nováka , žije trvale v Brně a věnuje se literatuře a výtvarné tvorbě . Dcery Luisa Nováková a Ester Nováková se rovněž věnují literární tvorbě a ediční činnosti. Od samého počátku své tvorby si Nováková vytvořila osobitý a v podstatě romantický básnický svět, v němž se často prolíná snová pohádkovost s realitou, kde lidé i věci touží po harmonii, lásce, něze a čistotě a kde obdobně jako v biblickém ráji lidé a zvířata žijí v láskyplné symbióze. Její poezie střídá písňově prostý verš s volným tokem asociací; chce plnit funkci jakéhosi očistného zaklínadla, jímž autorka touží vyvolat ze zapomenutí dětsky původní obraz světa a definovat jej láskou. Dramatičnost této poezie vyrůstá z konfliktu mezi čistotou vize a špínou reálného zla, neustále útočícího na člověka. Byla-li v 60. letech poezie Novákové leckdy ohrožována zdobnou dekorativností, zásadní význam pro její tvorbu znamenalo mateřství, které její obraznost i tematiku pevněji připoutalo k životní konkrétnosti . Projevilo se to nejen ve větší intenzitě a hutnosti básnického výrazu, ale i těsnějším sepětím s jistotami domova a rodiny, jež Novákov...

Zuzana Kadlecová (5)

Zuzana Kadlecová rozená Adamcová se narodila v roce 1982 v Novém Jičíně.

Zuzana Dostálová (8)

Zuzana Dostálová, dcera spisovatele, scenáristy a režiséra Zeno Dostála. Vystudovala konzervatoř v Praze a Janáčkovu akademii múzických umění v Brně, obor violoncello. V roce 2014 založila na facebooku projekt Povídky ze zdi, jehož podstatou je štafetové psaní povídek a jiných literárních útvarů. Za rok a půl společné práce spolu se spisovateli, novináři a dalšími přišlo na svět 45 textů. V rámci Povídek ze zdi autorka zároveň pořádá pravidelné veřejné čtení, které doprovází na violoncello. Kromě beletrie se věnuje psaní hudebních textů a fejetonů. V roce 2016 vyšla její prvotina Proč všichni odcházejí . V roce 2018 román Johana .

Zoša Kinkorová (7)

V astrologii velmi uznávaná expertka, zabývá se osudy lidí a národů, tajemnými proroctvími z dávné minulosti a jejich interpretací. Publikuje v časop., píše knihy.

Zikmund Skyba (9)

Pocházel z rodiny zedníka. Dětství a mládí prožil ve Slušovicích. 1924–25 pracoval na stavbách u Brna, Žiliny a jinde, pak studoval Stavební průmyslovou školu v Brně . 1929–37 byl stavitelským asistentem v projekční kanceláři v Praze. 1931–35 byl činný jako autor, herec i recitátor v Recidaku . Od 1938 byl redaktorem Práva lidu, za německé okupace kladenské filiálky Národní práce. 1945 se vrátil do Práva lidu, 1947–48 byl odpovědným redaktorem jeho Večerníku. 1948–52 pracoval v Lidových novinách, 1952–57 v měsíčníku Klub, vydávaným pro závodní kluby Ústřední radou odborů. Od roku 1931 přispíval zejména do těchto novin a časopisů: Právo lidu, Večerník Práva lidu, České slovo, Národní práce, Kolo, Lidové noviny, Klub, Literární noviny, Kritický měsíčník, Nový život, Čti, Kulturní politika, Práce a Dikobraz. Spolupracoval s Československým rozhlasem, je autorem rozhlasových her Slunce v kaluži , Píšťalka , Radost z lásky , Krev a cyklu pásem Chléb náš vezdejší . Po roce 1945 často přispíval do rozhlasového pořadu Živá slova. Redigoval knižnice Sedmihran a Jihočeská lidová knihovna . Užíval pseudonymů a šifer Jan E. Baruch, Jiří Klaus; Z. S., zs, zsa. Pro Skybovu básnickou tvorbu, usilující ve svých počátcích o návaznost na básnickou dikci Františka Halase, je charakteristické silné sociální ladění a smysl pro přírodní krásy. Prožitek neradostného dětství ovlivnil jeho pohled na skutečnost, v němž je těžký sociální úděl člověka vyvažován jedině harmonizující mocí přírody. Básnicky nejživotnější jsou písňově prosté, krátké básně ze Skybovy válečné tvorby, oslavně tematizující práci i všední věci každodenního života . – Poválečná poezie Zikmunda Skyby vítá nový čas jako definitivní vítězství nad chudobou. Převažují v ní oslavné příležitostné verše symbolicky promítaj...

Zdeňka Zubíková (7)

Mgr., pedagožka, autorka učebních textů a didaktických materiálů pro výuku češtiny, občanské výchovy a dějepisu.

Zdeňka Kuncová (2)

Narozena 19. 8. 1909 v Nechanicích, zemřela 19. 12. 1989 v Praze. MUDr., CSc., docentka pediatrie, stati z oboru.

Zdeněk Vogel (6)

Zdeněk Vogel byl český zoolog a spisovatel. Byl jedním z předních českých herpetologů a ochránců ohrožených druhů obojživelníků a plazů. Už od mládí jevil velký zájem o přírodu, především o ryby, obojživelníky a plazy. Později se v rámci studií zaměřil především na ekologii, etologii a ochranu nižších obratlovců. Mnoho let byl vedoucím Herpetologické stanice v Praze 6 – Suchdole, kde studoval biologii vzácných obojživelníků a plazů. Aby poznal život těchto zvířat v jejich přirozeném prostředí, podnikl cesty do nejjižnějších oblastí Evropy, na Kubu a do tropických oblastí Afriky a Jižní Ameriky. Všechny tyto cesty podnikl na pozvání tamějších vědeckých institucí a všechny měly za úkol nejen hlubší poznání přírody těchto zemí, ale především aktivní pomoc při ochraně ohrožených živočišných druhů a pomoc při zřizování národních parků, rezervací či chráněných oblastí. Popsal řadu nových vědě dosud neznámých forem živočichů, publikoval několik set odborných a populárně vědeckých článků a pojednání v našich i zahraničních časopisech. Jako autor i spoluautor napsal 16 knih. Od založení Společnosti přátel Národního muzea v Praze vedl prof. Vogel její Ichtyologicko-herpetologickou sekci, byl místopředsedou vivaristického odboru Rybářské a vivaristické sekce České vědeckotechnické společnosti. Byl čestným členem Státního přírodovědeckého muzea ve Stuttgartu, členem Societas herpetologica europaea, společnosti Salamander a dalších odborných zahraničních společností. Dlouhá desetiletí spolupracoval s Národním muzeem, kterému daroval mnoho vzácných, často nedostupných plazů, obojživelníků a ryb, které jsou dnes chloubou sbírek Národního muzea.

Zdeněk Vančura (5)

Narozen 11.1.1903 v Praze, zemřel 5.5.1974 tamtéž. PhDr., DrSc., profesor americké literatury a kultury na Universitě Karlově v Praze, ředitel Ústavu jazyků a literatury Československé akademie věd v Praze, člen korespondent Československé akademie věd v Praze. Práce v oboru dějin americké a anglické literatury, filosofie, ekonomie, autor slovníků a čítanek, publikoval též anglicky. Překladatel z angličtiny a němčiny.

Zdeněk Urban (4)

Zdeněk Urbánek byl prozaik, překladatel, esejista a kritik. Zdeněk Urbánek pocházel z kultivované evangelické rodiny. Po maturitě krátce studoval češtinu a angličtinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, po uzavření vysokých škol pracoval jako nakladatelský redaktor a potom jako kočí na otcově statku. Za okupace ukrýval několik židovských dívek, za což mu bylo v roce 1993 uděleno v Izraeli vyznamenání. Po válce byl novinářem, 1949 – 57 lektorem v Čs. státním filmu, poté se živil překlady z angličtiny. V 60. letech psal do časopisu Divadlo. Během 70. a 80. let nesměl publikovat, svá díla uveřejňoval v samizdatu.

Zdeněk Šťáva (7)

Lékař - dermatolog, spisovatel a odborný publicista. Vystudoval gymnázium v Telči a Lékařskou fakultu UK v Praze. Svoji kariéru začínal na II. kožní klinice prof. Hübsmanna. Zabýval se studiem vztahů dermatologie k interní medicíně a stomatologii. Od r. 1968 profesor dermatologie na Lékařské fakultě UK v Praze. Později přednosta II. dermatovenerologické kliniky Fakulty všeobecného lékařství UK. - Vedoucí redaktor časopisu Československá dermatologie. Autor řady vědeckých prací, monografií a učebnic o dermatologii. Světový věhlas mu přineslo publikování jeho prací v oboru sklerodermie. - V mládí psal básně, později beletrii.

Zdeněk Sova (5)

Zdeněk Sova byl český fotbalista, útočník. V československé lize hrál za SK Slavia Praha a SK Olomouc ASO. Gól v lize nedal. Se Slavií získal v roce 1940 ligový titul.

Zdeněk Šolle (6)

Zdeněk Šolle , byl český historik. Zabýval se českými a československými dějinami 19. a 20. století. V letech 1945–1950 vystudoval filosofii a dějiny na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Byl pracovníkem Historického ústavu ČSAV , v roce 1961 získal vědecký titul doktora věd na základě práce Dělnické stávky v Čechách v druhé polovině 19. století. Habilitoval se na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v roce 1965. Po nástupu normalizace byl v roce 1970 nucen z Historického ústavu odejít a pracoval v Ústředním archivu ČSAV. Na počátku 90. let byl jeho ředitelem. Byl synem herce Jindřicha Plachty.

Zdeněk Šimanovský (10)

Narozen 1. 5. 1950. Překladatel, dramaturg, prozaik, básník, autor rozhlasové hry, literární pásma, po studiu psychologie spolupracuje s pedagogy na příručkách o využití divadla a her v pedagogice a psychoterapii.