Všichni Autoři a témata

Jana Novotná (3)

Narozena 27.12.1943 v Ostravě. Překladatelka z a do španělštiny.

Jana Martinicová (3)

Kniha kuchařských receptů.

Jana Marhounová (5)

Narozena 7. 5. 1941 v Praze, zemřela 21. 6. 1998. Psycholožka, spisovatelka, pedagožka, ředitelka nakladatelství Empatie. Práce o recepci uměleckého a hudebního díla, o hudebních skladatelích a výtvarných umělcích, psychologické práce o manželství a dospívání mládeže.

Jana Brzobohatá (6)

Zakládajícími členy Agape Brno jsou PaedDr. Jana Brzobohatá, MVDr. Josef Staněk a ing. Antonín Červený. Ve firmě Agape Brno zprvu vykonávali práce po svém normálním zaměstnání, nyní je rozšířena i o vydavatelství. Vydávají duchovně zaměřenou literaturu a knihy pro děti. Pomocí duchovního napojení provádí Jana Brzobohatá automatickou kresbu člověka, vztahu, situace a vysvětlují tělesní, duševní a duchovní napojení na vesmír nebo navzájem na sebe a kolegové provádí výklady a ostatní činnost. http://www.agapebrno.cz/Klub/Galerie-kresba/Meditacni-a-energeticke-obrazce/Poselstvi-pro-blaho-ceskeho-naroda.aspx

Jana Bernášková (5)

Herečka Jana Bernášková se narodila 21.2.1981 v Krnově. Od dětství se věnovala sborovému zpěvu a chodila do školního dramatického kroužku. Po dokončení základní školy se přihlásila na Janáčkovu konzervatoř v Ostravě. Svoji první roli dostala již v 16 letech v Divadle Petra Bezruče. Poté získala stálé angažmá v Národním divadle moravskoslezském, kde strávila šest let. Za ztvárnění Iriny ve hře Tři sestry získala roku 2001 ocenění Nejlepší herečka NDM. Ve čtyřiadvaceti letech se Jana Bernášková rozhodla odejít do Prahy. Štěstí se na ni usmálo v Divadle na Vinohradech. Současně se také stala hvězdou seriálu TV Nova Ulice. S divadelním režisérem Davidem Drábkem má dceru Justýnu a společně na dálku adoptovali indickou holčičku Anushu. Od roku 2010 se partnerem Jany Bernáškové stal scenárista Rudolf Merkner. Mají spolu syna Theodora.

Jana Berdychová (10)

Narozena 17. 2. 1909 v Kojetíně, zemřela 21. 4. 2007 v Praze. Dr. CSc., docentka tělovýchovy na pedagogické fakultě University Karlovy, práce o tělovýchově a hry pro děti.

Jan Svěrák (8)

Jan Svěrák je český režisér a scenárista, syn Zdeňka Svěráka. Spolu s Jiřím Menzelem, Jánem Kadárem a Elmarem Klosem patří mezi jediné držitele Oscara za nejlepší cizojazyčný film uděleného snímkům české kinematografie. V letech 1983–1988 vystudoval pražskou FAMU, katedru dokumentární tvorby. Ze studentských filmů stojí za zmínku Však su vinař , Vesmírná odysea II a zcela fiktivní mystifikačně-ekologický dokument Ropáci o zvláštním zvířeti ve zdevastované krajině severních Čech. Za tento dokument získal v roce 1988 tzv. studentského Oscara. V 90. letech začal točit celovečerní hrané filmy a stal se jedním z nejúspěšnějších režisérů své generace. Jeho filmy se těší velkému diváckému úspěchu a pravidelně získávají řadu cen na filmových festivalech. Mezi nejdůležitější ceny patří tři Čeští lvi za nejlepší režii, Obecná škola byla nominována v roce 1992 na Oscara a Kolja jej v roce 1996 získal. V roce 1991 byl jedním ze spolumajitelů produkční firmy Luxor a poté v roce 1995 založil vlastní produkční společnost Biograf Jan Svěrák, s.r.o., která posléze produkovala nejenom jeho filmy, ale i také filmy jiných tvůrců. Např. v roce 2007 koprodukovala film Alice Nellis Tajnosti. Po oscarovém úspěchu filmu Kolja v roce 1996 měl Jan Svěrák několik nabídek od amerických producentů , všechny ale odmítl. Plánoval natočit anglicky mluvený film podle románu Saula Bellowa Henderson, král deště, napsal k němu scénář, ale z natáčení sešlo kvůli nedostatku peněz. V roce 2001 natočil díky spolupráci s britským producentem Ericem Abrahamem film Tmavomodrý svět, který vypráví o Československých letcích v britském Královském letectvu během 2. světové války. V roce 2006 se tematicky vrátil do současné české společnosti filmem Vratné lahve, který byl zfilmován rovněž podle scénáře Zdeňka Svěráka. Ten také ve filmu spolu s Danielou Kolá...

Jan Stach (8)

Právník a vysokoškolský pedagog.Autor literatury faktu a příběhů s kriminální zápletkou. Člen AIEP, Obce spisovatelů a Klubu autorů literatury faktu.

Jan Šmejkal (8)

Jan Smejkal je český mezinárodní šachový velmistr, trojnásobný mistr republiky z let 1973, 1979 a 1986. Nejvyšší ELO 2615 bodů dosáhl v lednu roku 1976. V sedmdesátých letech 20. století patřil mezi světovou šachovou elitu. Mezinárodním mistrem se stal roku 1970, titul mezinárodního velmistra roku 1972. Vyhrál celou řadu mezinárodních turnajů, např. v Polanica-Zdróji roku 1970 a 1972, v Palma de Mallorce 1972, v Barceloně 1973, v Novém Sadu 1976, v Bělehradu, ve Vršaci a v Lipsku 1977, ve Varšavě a v Trenčianských Teplicích 1979 a Baden-Badenu 1985. Hrál ve třech mezipásmových turnajích mistrovství světa: 1973 , 1976 a 1979 . V letech 1968-1994 reprezentoval republiku na deseti šachových olympiádách a byl společně s Janem Ambrožem, Vlastimilem Jansou, Vlastimilem Hortem a dnes slovenskými hráči Ľubomírem Ftáčnikem a Jánem Plachetkou členem družstva, které na šachové olympádě roku 1982 v Lucernu skončilo na druhém místě.

Jan Říha (6)

Narozen 7.7.1853 v Chlumci nad Cidlinou, zemřel 12.7.1922 tamtéž. Zahradník, pomolog, publikace z oboru.

Jan Reich (7)

Jan Reich byl český výtvarný fotograf, představitel krajinářské a městské fotografie. Byl jeden z posledních klasiků české fotografie, který fotografoval černobíle na velkoformátový deskový přístroj, a spoluzakladatel skupiny Český dřevák. O fotografii se zajímal již od dětských let, kdy sledoval život svých prarodičů na fotografiích zasílaných ze zámoří. V roce 1959 maturoval na jedenáctileté střední škole a po maturitě pracoval jako stavební dělník v Armabetonu. Koncem padesátých let vznikly první fotografie Prahy, které předznamenaly autorův budoucí zájem o historii a architekturu města . Po komunistickém převratu přišla rodina o majetek, otec byl vystěhován do Sudet, kde Reich po čase fotografoval zbytky opuštěné civilizace . V roce 1961 pracoval jako rekvizitář ve filmových studiích Barrandov a v témže roce nastoupil dvouletou vojenskou službu. Po jejím absolvování pracoval v jako fotograf v družstvu Fotografia v Praze, kde si osvojil práci s velkoformátovou kamerou. Střídal dělnické profese a ve volném čase fotografoval na kinofilm. Na jaře 1964 jednu sezónu pracoval jako dělník v cirkuse Evropa, se kterým procestoval Slovensko. V následujícím roce absolvoval s Cirkusem Kludský turné po Moravě. Během těchto cirkusových angažmá vznikly cykly Slovensko a Cirkus, které obsahují důvěrné portréty artistů a krotitelů v jejich prostředí. V letech 1965 až 1970 studoval FAMU v Praze, obor výtvarné fotografie. Během studia vznikly především fotografické soubory motivované vzpomínkami na mládí v Sudetech, zátiší a portréty. Žil život bohéma a často pobýval s generací narozenou kolem roku 1940 v ateliéru pod Vyšehradem – například s Borisem Hybnerem nebo Pavlem Sedláčkem. V roce 1968, po ruské invazi, skončilo svobodné fotografování pro časopisy. Ve zhoršující se situaci se Reich rozhodl odjet koncem roku 1969 ze země; devět měsíců zkusil žít v Paříži, intenzivně fot...

Jan Rambousek (5)

Narozen 24. 5. 1895 v Praze, zemřel 29. 5. 1976 tamtéž. Malíř, grafik na Akademii výtvarných umění, redaktor časopisu Hollar. Práce v oboru, cestopisy.

Jan Poněšický (9)

MUDr. PhDr. Nar. 3.10.1943 v Praze, psycholog, psychoanalytik a psychoterapeut. Profesní životopis. Po absolvování FVL KU Praha v r.1967 jsem pracoval na chirurgickém, ortopedickém a interním oddělení KNsP Č. Budějovice, a od r. 1970 v Psychiatrické léčebně Horní Beřkovice až do mé emigrace r.1977. V r.1973 jsem atestoval z psychiatrie. Druhá atestace mi nebyla z politických důvodů umožněna /byl jsem předsedou Klubu angažovaných nestraníků v Jihočeském kraji v r. 1968/, stejně tak i dosažení titulu CSc, ač jsem složil všechny potřebné zkoušky. Vzhledem k zaměstnání na psychiatrii mi bylo povoleno dálkové studium psychologie na FF KU Praha, které jsem ukončil r. 1976. Od r. 1972 do r. 1977 jsem absolvoval výcvik ve skupinové psychoterapii SUR, jakož i výcvik v hypnose a autogenním tréninku. Na základě zájmu o psychoterapii a psychosomatiku jsem si vybral pro svou svou emigraci SRN, kde existuje hustá síť psychosomatických klinik a léčeben. Pracoval jsem zprvu v Brémách na klinice Dr Heines pro neurologii, psychiatrii a psychoterapii, poté v Tiefenbrunnu u Göttingenu v akademické nemocnici pro psychogenní a psychosomatická onemocnění, dále na katedře psychoterapie a psychosomatiky universitní kliniky v Düsseldorfu, kde jsem byl činný zčásti jako vědecký a zčásti coby pedagogický pracovník. Od r. 1986 do r. 1996 jsem zastával místo primáře na psychosomatické klinice Alpenblick v Isny-Neutrauchburg, a posléze jsem vedl až do r. 2006 oddělení pro anorexie, bulimie a těžké poruchy osobnosti na psychosomatické klinice Median v Berggieshübelu u Drážďan. V SRN jsem znovu absolvoval výcvik ve skupinové psychoterapii a pokračoval v psychoanalytickém výcviku, který jsem ukončil r. 1986. Mimo to jsem získal i kvalifikace vedoucího Balintovských skupin a supervisora pro individuální i skupinovou psychoterapii. V současné době se plně věnuji psychoterapeutické výuce psychologů a lékařů na psychoterapeutickém a psychoanalytickém institutu v Drážďanech a Lipsku, jakož i v o...

Jan Pohunek (8)

Jan Pohunek je český folklorista a spisovatel. Po maturitě na pražském Gymnáziu Jana Nerudy vystudoval archeologii na Fakultě humanitních studií Západočeské univerzity a etnologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy . V současnosti studuje jako postgraduální student etnologii na Filozofické fakultě UK. Několik let pracoval jako etnolog v Regionálním muzeu v Jílovém u Prahy, od roku 2012 pracuje jako kurátor sbírek v pražském Národopisném muzeu . Jako vědec se Jan Pohunek zabývá především současným folklórem . Tomuto tématu částečně věnoval řadu odborných i popularizačních článků. Jako spisovatel se profiloval během prvních let 21. století příspěvky do soutěže Trapsavec a časopisecky publikovanými povídkami. Jeho románový debut Polomené světy vyšel roku 2008. Dalším samostatně vydaným literárním dílem se stal humoristický fantasijní román Temní ilumináti, vydaný roku 2010. Vedle činnosti spisovatelské se uplatnil rovněž jako ilustrátor dvou knih Olgy Suchomelové Pivo, které strašilo a Nepáchejte dobré skutky.

Jan Pohribný (6)

Jan Pohribný je český fotograf, umělec a pedagog. Věnuje se zejména inscenované krajinářské fotografii a land-artu. Jeho tvorba je charkteristická užitím instalací, barev a světelné malby, kterou autenticky „zviditelňuje“ energie zvolených přírodních lokalit, posvátných míst a bytostí, které jsou součástí „ztraceného ráje“, jehož je autor věčným hledačem. Je držitelem titulu MQEP . K fotografii se dostal v roce 1969 „náhodou“, když nalezl svůj první fotoaparát v bazilice svatého Marka v Benátkách, v počáteční tvorbě byl však ovlivněn rodiči . Vzdělání absolvoval na Střední průmyslové škole grafické v Praze a pak na Filmové a televizní fakultě AMU v Praze . Po jejím dokončení odjel na půlroční stáž na Taideteollinen korkeakoulu v Helsinkách . Od roku 1986 pracuje jako samostatný fotograf-výtvarník. Vedle své volné tvorby se věnuje převážně reklamní a ilustrační výtvarné fotografii, příležitostně i grafickému designu. Spolupracuje s řadou předních agentur, firem, vydavatelství a časopisů i s některými výraznými umělci doma a v zahraničí. Od roku 1990 je členem a od roku 2017 prezidentem Asociace profesionálních fotografů . APF zastupuje od roku 2018 ve správní radě Evropské federace profesionálních fotografů a je členem vedení Světového fotografického poháru . Od roku 1990 je členem Pražského domu fotografie , kde v letech 1992–1997 byl lektorem a hlavním koordinátorem Letních dílen PHP a od roku 2003 je členem jeho správní rady. Od roku 1995 je zakládajícím členem a do roku 2016 i prezidentem Spolku pro obnovu únětické kultury. Od roku 1998 – 2013 byl pedagogem na Institutu tvůrčí fotografie při Slezské univerzitě v Opavě. Od roku 2011–15 byl externím pedagogem na VOŠ Michael. Od r. 2020 přednáší na Vysoké škole kreativní komunikace. Od r. 1990 působí jako lektor workshopů doma i v zahraničí, ...

Jan Pivec (4)

Jan Pivec byl český herec. Narodil se jako jediný syn v rodině nožíře a zámečníka Jana Pivce a jeho ženy Františky v Praze na Vinohradech. S matkou od dětství navštěvoval divadlo, učil se hře na housle a zpěv. Měl se stát účetním v obchodě, ale odtud sběhl. Rád říkal, že se stal hercem, protože se nikdy nenaučil deskriptivní geometrii. Po prvním angažmá ve vinohradskému ochotnickému spolku VAVŘÍN se rozhodl přidat ke kočovné divadelní společnosti Karla Hroudy , kde trávil část roku 1926 a jaro roku 1927 a pak přešel ke společnosti Jana Drobného a později společnosti Oldřicha Nádhery. Stal se tedy divadelním hercem a posléze i hercem filmovým. Ještě ve společnosti Oldřicha Nádhery si jej povšiml Jaroslav Hurt, v tu dobu bývalý člen činohry ND a profesor konzervatoře. Hurt jej doporučil a přijal ke studiu a vymohl mu státní stipendium z Vojanovy nadace. V letech 1927 až 1930 tedy Jan Pivec navštěvoval dramatické oddělení Státní konzervatoře hudby v Praze. Jeho třídním učitelem byl např. i Rudolf Deyl. K jeho spolužákům patřili např. Vlasta Fabianová, Marie Glázrová, Miloš Nedbal, Nelly Gaierová a Hana Vítová . Po vystřídání několika divadelních scén zakotvil na pozvání K.H.Hilara v roce 1934 v pražském Národním divadle, ve kterém setrval bezmála čtyřicet let. Vrcholem Pivcova divadelního herectví byla role Falstaffa v Shakespearových Veselých paničkách windsorských. Ve filmu proslul jako tradiční milovník, jako například ve snímku Poznej svého muže režiséra Vladimíra Slavínského. Spoluúčinkovali například Jaroslav Marvan, Theodor Pištěk anebo Marta Fričová. Nezapomenutelná je také, mimo jiné, jeho nádherná role panského správce v televizním filmu se zpracováním Jiráskovy Lucerny. Jeho hereckou generaci tvořily hvězdy jako byl Ladislav Pešek, Jiřina Steimarová, Jiřina Štěpničk...

Jan Pilát (6)

Jan Pilát byl český a československý politik Komunistické strany Československa a poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSR. V roce 1948 se uvádí jako zedník a předseda okresního národního výboru, Týn nad Vltavou. Po volbách roku 1948 byl zvolen do Národního shromáždění za KSČ ve volebním kraji České Budějovice. Mandát nabyl až dodatečně v červenci 1951 jako náhradník poté, co rezignoval poslanec Josef Smrkovský. V parlamentu zasedal do konce funkčního období, tedy do voleb v roce 1954.

Jan Nedoma (9)

Narozen 25. 5. 1946 v Sokolnici u Brna. Zeměměřický inženýr, autor povídek.

Jan Navrátil (7)

Narodil sa 13. mája 1935 v Seredi v rodine lodníka. Základnú školu vychodil v rodisku, zmaturoval roku 1953 na Gymnáziu v Galante. Po maturite bol dva roky učiteľom na Základnej škole vo Vinohradoch nad Váhom. Potom študoval slovenčinu a nemčinu na Vysokej škole pedagogickej v Bratislave. Po skončení vysokoškolského štúdia roku 1959 dva roky učil na Strednej poľnohospodársko-technickej škole v Šuranoch a v rokoch 1963-1971 na Gymnáziu v Galante. Od roku 1971 je profesionálnym spisovateľom v slobodnom povolaní. Žije v Seredi. Prvé básničky pre deti publikoval v časopisoch Ohník, Zornička a Včielka. Knižne debutoval zbierkou básní V záhradke a za záhradkou tematicky čerpajúcej z domova a okolitej prírody. Druhá zbierka Cestovanie s orangutanom znamenala tematický posun v autorovom záujme o modernú civilizáciu a vyznačuje sa intelektualizáciou slovných hier a poetického vtipu. Po leporele zo sveta prírody Medový súdok vydal zbierku Ďuro Truľo a figliari , v ktorej humorným spôsobom parodizoval niektoré tradičné námety z ľudových rozprávok. V leporele Kúzelník s farbičkami poeticky predstavil jednotlivé farby a ich vlastnosti. Kniha Námorník na suchu je zbierkou humorných básničiek zo života detí. Zbierkou prírodnej lyriky je kniha Z hliny a rosy . Dospievajúcej mládeži adresoval zbierku ľúbostnej poézie Diskotéka L . Vtip a fantáziu uplatnil v knihe veršov Riekanky . Pevné rodinné zázemie, ktoré je predpokladom citového rastu dieťaťa, zobrazil v leporele Tulirodina . Poetický pohľad na vodu ako na zdroj života podáva v knižke Dobré ráno, pramienok! . Svet súčasného dieťaťa a jeho vrúcny vzťah ku krajine, kde žije, vyjadril v zbierke Čiarky na dlani . Rovnocennou súčasťou literárnych záujmov J. Navrátila je aj prozaická tvorba pre deti a mládež. Súbor básní v próze Najmenší kolotoč sveta je nekonvenčným pohľadom na každodenné veci a udalosti, ktoré vstupujú do života ...

Jan Merell (7)

Jan Merell byl český římskokatolický teolog, kněz, novozákonní biblista, profesor a dlouholetý děkan Římskokatolické cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Praze se sídlem v Litoměřicích. Celosvětově se proslavil znovuobjevením papyru P4 s rozsáhlými zlomky textu Lukášova evangelia. Středoškolské vzdělání získal na arcibiskupském gymnáziu v Praze, kde v roce 1923 maturoval. V letech 1923 až 1927 vystudoval teologii na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a po svém kněžském svěcení v roce 1927 působil v duchovní správě . Na bohoslovecké fakultě Karlovy univerzity získal doktorát teologie po obhájení disertační práce s názvem Bolest v Písmě sv. Starého a Nového zákona a 28. června 1933 byl promován. Od 1. října 1933 se na téže fakultě stal suplentem biblického studia Nového zákona. 1. prosince 1934 byl jmenován asistentem, jeho jmenování bylo pak opakovaně obnovováno. Od roku 1934 ve svých studiích pokračoval, nejprve na Papežském biblickém institutu v Římě do roku 1936, poté na pařížské Sorbonně – Faculté des Lettres a École pratique des Hautes Études v Paříži v letech 1936–1937, kde znovuobjevil papyrus z počátku 2. století označovaný jako P4, popsaný částí textu evangelia podle sv. Lukáše; tento nález publikoval v roce 1938. Studoval rovněž v Cambridgi a belgické Lovani. Od 1. října 1937 byl jako asistent pověřen na bohoslovecké fakultě Karlovy univerzity suplováním přednášek Nového zákona. Dne 24. března 1939 se habilitoval pro obor novozákonního studia , po předložení spisu s názvem Papyry a kritika novozákonního textu. Od 17. listopadu 1939 do 30. září 1942 byl dán na dovolenou a k 30. září 1942 bylo jeho působení na bohoslovecké fakultě Karlovy univerzity ukončeno, vzhledem k násilnému uzavření českých vysokých škol okupačními úřady. V ...

Jan Komenský, (12)

Jan Knobloch (10)

Narozen 28.6.1900 v Hanšpachu u Rumburka, zemřel 4.12.1997 v Praze. MUDr., DrSc., vedoucí katedry chirurgie na lékařské fakultě University Karlovy v Praze. Práce v oboru.

Jan Kamenický (11)

Vlastním jménem Juraj F. Sever. Po maturite sa zapísal na Právnickú fakultu UK v Bratislave . Do r. 1968 pracoval ako novinár a redaktor , 1968 emigroval a usadil sa v USA, kde pôsobil v slov. vysielaní Hlasu Ameriky a v televíznej stanici WNVT. Na Slovensku písal epické prózy, drámy a kritickú publicistiku. Autor prózy Mŕtvi sa neženia , Korzári kamenných morí ; tretí diel zamyšľanej trilógie Stretneš svoj deň už nevyšiel a rkp. si autor zobral so sebou do exilu. Vlastné emigrantské peripetie a skúsenosti zobrazil v knihe Ako som objavil Ameriku , ktorá vyšla na Slovensku. Dva romány so slov. problematikou mu knižne nevyšli, pretože sa nedohodol s vydavateľmi. Divadelnú hru Vlak nečaká naštudovalo r. 1965 Št. divadlo v Košiciach.

Jan Kameníček (8)

Jan Kameníček je český spisovatel, dramatik a malíř. Vystudoval Střední průmyslovou školu stavební, poté studoval na Pražské konzervatoři obor violoncello. Po ukončení studia pracoval rok v Československém rozhlase. Od roku 1980 je ve svobodném povolání. Literární historik František Kautman jej označil za pokračovatele Franze Kafky, respektive za spisovatele kafkovského typu. Jan Kameníček se narodil do rodiny s výrazným technickým a uměleckým zaměřením. Zatímco jeho osobnost tíhla k múzickému odkazu příbuzných ze strany jeho matky, rodiči byl nucen ke studiu technických oborů, blízkých aktivitám příbuzných ze strany jeho otce. Hru na violoncello vystudoval až po absolvování střední průmyslové školy. Po krátkém profesionálním hraní se začal věnovat výhradně psané tvorbě. Zpočátku se věnoval životopisným povídkám z hudebního prostředí. Pozdější texty mají výrazně kafkovský charakter. Vedle své spisovatelské činnosti také maluje abstraktní obrazy, ilustroval i některé své knihy. Psal životopisné povídky a rozhlasové hry, mj. Třináct krásných let , Zrání , Interview , Variace na Paganiniho téma , Kontrapunkty , Z mého života , Hodiny u Bachů , Podzim v Novém světě aj. Pro televizi napsal spolu se svým dlouholetým spoluautorem Svatoslavem Gosmanem televizní hudební scénáře, mj. Obrazy z dějin české hudby nebo balet Alenka v říši divů. Začal publikovat časopisecky, první rukopisy vycházely samizdatově. V oficiální knižní tvorbě debutoval Jan Kameníček roku 1988 knihou Rekviem za kantora Bacha. Ve svých prvních knihách Kameníček přirozeně pokračoval v rozvíjení námětů, které předtím připravoval pro rozhlas a televizi. Brzy se však začal stále více věnovat otázkám lidské existence nebo přímo existencialismu. Už v roce 1990 a pak opakovaně i později český literární historik František Kautman označil Jana Kameníčka za v jistém smyslu následovníka Franze Kafky, respektive za spisovatele kafkov...

Jan Kabelík (10)

Jan Kabelík byl český literární historik, pedagog a autor učebnic, s celoživotním vztahem k Moravě. Narodil se v rodině přerovského měšťana Františka Kabelíka a jeho manželky Antonie, rozené Lehnerové. Rodiče pocházeli z Rokycan. Na gymnáziu v Přerově maturoval v roce 1881, poté vystudoval filozofickou fakultu pražské univerzity, kde úspěšně ukončil studia v roce 1886. Poté učil na středních školách v Telči, Přerově a Plzni; v letech 1902–1923 byl profesorem na státní průmyslové škole na Smíchově. Na Smíchově žil i zemřel. Jan Kabelík byl aktivním členem řady spolků jako Moravská beseda , Moravské kolo spisovatelů, Kruh přátel literatury české, Moravskoslezská beseda, Ústřední matice školská , Spolek Radhošť a další. S manželkou Karlou, rozenou Šikutovou měl tři syny. Nejstarší syn MUDr. Jan Kabelík byl zakladatel českého preventivního lékařství a profesor na univerzitě v Olomouci. Další syn Vladimír Kabelík starší byl filmový producent, vedoucí výroby a scenárista. Přispíval do řady deníků a časopisů jako Lidové noviny,Časopis Matice moravské, a mnoha dalších. Spolu s Albertem Pražákem byl Jan Kabelík kritikem věcných nedostatků knihy Roberta Williama Seton-Watsona The New Slovakia. Tato kniha, která vyšla v roce 1924, obsahovala některé nesprávné statistické údaje, které zhoršovaly pohled na podíl Čechů na tehdejším rozvoji Slovenska.

Jan Hošek (4)

Narodil se v roce 1961 v Praze. Po studiu na Přírodovědecké fakultě UK a FAMU pracoval několik let v Krátkém filmu Praha, posledních téměř dvacet pět let je ve svobodném povolání. Jako režisér a scénárista se podílel na vzniku asi šedesáti dokumentárních a vědeckopopulárních pořadů zejména pro Českou televizi, ale také Ministerstvo životního prostředí či ČSOP. Kromě filmů se věnuje i odborné ilustraci. Saola je jeho spisovatelský debut.

Jan Franců (6)

Narozen 25.9.1952 v Brně. Doc., RNDr.,CSc., matematik, specializace na aplikovanou analýzu a diferenciální rovnice.

Jan Fischer (8)

Jan Fischer je český statistik a politik, od 8. května 2009 do července 2010 předseda tzv. úřednické vlády, později nestranický kandidát na prezidenta České republiky v přímé volbě v lednu 2013. Dlouho byl považován za favorita s jistým postupem do druhého kola, ale koncem roku 2012 začal ztrácet preference a nakonec s 16,35 % jen těsně získal třetí místo. V červenci 2013 se stal ministrem financí a místopředsedou vlády Jiřího Rusnoka, ve funkci působil do ledna 2014. Po Vysoké škole ekonomické pracoval na Federálním statistickém úřadě, kde kvůli služebnímu postupu v roce 1980 vstoupil do Komunistické strany Československa. V 90. letech byl místopředsedou a od dubna 2003 předsedou Českého statistického úřadu. Jako premiér před koncem českého předsednictví Evropské unie v roce 2009 také předsedal Radě Evropské unie. Od září 2010 do léta 2012 působil jako viceprezident Evropské banky pro obnovu a rozvoj v Londýně, poté odešel do důchodu. Fischerův otec RNDr. Otto Fischer vystudoval matematiku a pojistnou matematiku; během druhé světové války jako žid prošel ghetto Terezín, koncentrační tábor Auschwitz-Birkenau a kladskou pobočku tábora Gross-Rosen; z celé rodiny přežil holokaust pouze on a jeho matka. Poté se zabýval matematicko-statistickými aplikacemi v biologii v Matematickém ústavu Československé akademie věd a vyučoval zejména analýzu rozptylu na Matematicko-fyzikální fakultě UK. Matka RNDr. Věra Fischerová byla také statistička, pocházela z původně katolické rodiny. Jan Fischer se sám označuje jako nehalachický žid, neboť podle ortodoxní a konzervativní judaistické tradice se židovství dědí po matce. Roku 1975 se Fischer oženil s Ivanou Janeckou , která pracovala jako dětská sestra. Syn Jakub Fischer je profesorem ekonomické statistiky a prorektorem Vysoké školy ekonomické v Praze. Dcera Kateřina Drbohlavová mnoho let pracovala ve vzdělávací spole...

Jan Emler (10)

Narozen 1.8.1877 v Praze, zemřel 28.5.1951 tamtéž. Knihovník, památkář, redaktor, literatura o pražských památkách.

Jan Durdík (10)

Narozen 6.4.1923 v Lysé nad Labem. PhDr., CSc., autor historických prací z oboru vojenství a dělnického hnutí, též v němčině, překladatel z polštiny.

Jan Drbohlav (6)

Jan Drbohlav je český scenárista a dramatik, držitel ceny Elsa 2005 za nejlepší scénář . Od roku 2005 je členem České filmové a televizní akademie, od roku 2011 členem Evropské filmové akademie.

Jan Dlouhý (6)

Autor disertační práce z oblasti strojírenství.

Jan Coufal (9)

Autor učebnic z oboru matematiky.

Jan Cigánek (8)

V Databázi národních autorit NK ČR naleznete o Janu Cigánkovi tento biografický záznam: Cigánek, Jan, 1930-2004. Narozen 2.3.1930 ve Vrbici, zemřel 18.2.2004. PhDr., CSc., docent katedry estetiky, práce o literatuře a umění, eseje. Provenience CZ. Zdroj informace: Obrys-Kmen 2004 - rok úmrtí, PNP-LA

James Lovegrove (7)

Anglický spisovatel, autor sci-fi literatury.

James IV Tynion (12)

Jakub Tomšej (10)

Narodil se 8. srpna 1988 a žije v Karlových Varech. Český právník. Publikace z oboru.

Jakub Šmrha (7)

Spoluautor historických biografií.

Jacques Le Goff (8)

Jacques Le Goff byl francouzský historik zabývající se dějinami středověku. Je považován za jednoho z nejvýznamnějších historiků školy Annales. Od roku 1967 byl spoluvydavatelem časopisu Annales. Economies, sociétés, civilisations . Během svého studia absolvoval akademický rok 1947/48 na Karlově univerzitě v Praze, a je doktorem honoris causa této univerzity.

Ivo Šmoldas (6)

Ivo Šmoldas je český básník, nakladatelský redaktor, kulturní publicista, scenárista, moderátor a překladatel. Po absolutoriu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy pracoval v nakladatelství Český spisovatel jako nakladatelský redaktor a manažer. Poté krátce působil v nakladatelství Columbus, později spoluzaložil soukromé vydavatelství Apsida. V současné době pracuje jako umělec na volné noze, věnuje se především překladům z angličtiny, příležitostně též ze slovenštiny. Spolupracuje s Českou televizí, kde připravuje pořad o knihách Knižní svět, v České televizi také nepravidelně působí jako moderátor pořadů s kulturní tematikou. Pravidelně spolupracuje na glosování aktuálních Témat dne pro Rádio Impuls. Na Dvojce Českého rozhlasu uvádí vlastní talkshow Lenoška Iva Šmoldase. Do širšího povědomí diváků se dostává spíše jako moderátor. Poprvé se takto projevil ve studiu pro pořad Dementi v kolektivu okolo kameramana Ondřeje Procházky a režiséra Jiřího Věrčáka.

Ivo Kořán (7)

Narozen 1934. Historik, stati z oboru výtvarného umění.

Ivar Otruba (5)

Ivar Otruba je český krajinářský architekt 20. a začátku 21. století. Profesor krajinářské architektury, je autorem návrhů krajinářských staveb v ČR i v zahraničí a autorem odborné literatury a učebnic pro výuku zahradní a krajinářské architektury. Je autorem architektonické úpravy Botanické zahrady a arboreta Mendelovy univerzity a úprav Botanické zahrady Přírodovědecké fakulty MU v Brně. Dlouhodobě působil na Mendelově univerzitě v Lednici a v Brně jako pedagog. V současnosti působí na Ústavu zahradní a krajinářské architektury MENDELU v Brně. Žije v Brně, v městské části Soběšice. V roce 1999 obdržel ocenění Cena města Brna za architekturu a urbanismus a roku 2019 byl oceněn Poctou České komory architektů, udělovanou osobnostem, které se významně zapsaly do moderní historie české architektury. Narodil se 18.8.1933 v Kyjově. V Brně absolvoval Vysokou školu zemědělskou, zahradnický obor . Praktické zkušenosti v oboru získával na státním statku v Želešicích od roku 1958. V roce 1965 nastoupil jako odborný asistent na VŠZ v Lednici, kde působil do roku 1970. Po vynucené přestávce v pedagogické práci, která trvala do roku 1989, se vrátil na MZLU v Lednici jako odborný asistent, později získal titul docent a roku 1995 profesor v oboru krajinářská architektura. Za nejdůležitější část jeho díla je považována jeho praktická tvorba, která dosahuje až stovky prací. Ivar Otruba je jedním z architektů, kteří své návrhy sami také pomáhali skutečně technicky realizovat. Cennou částí jeho prací je brněnské arboretum s úpravami napodobujícími přirozené biotopy, zajímavé jsou ukázky použití hornin a stavebního materiálu a využití mnoha kultivarů okrasných rostlin. Jeho knihy z první dekády 21. století provázející klasikou evropské zahradní architektury jsou určeny spíše obdivovatelům zahrad a barevných fotografií. Své písemné práce a příspěvky v časop...

Ivana Trump (4)

Ivana Marie Trumpová, rozená Zelníčková, je česko-americká podnikatelka, bývalá lyžařka a modelka. V letech 1977–1991 byla první manželkou podnikatele a pozdějšího amerického prezidenta Donalda Trumpa. Ivana Zelníčková se narodila 20. února 1949 v Československu. Narodila se Miloši Zelníčkovi a Marii Zelníčkové, roz. Francové v tehdejším Gottwaldově, dnešním Zlíně. Její otec byl elektrotechnik a její matka pracovala jako telefonní operátorka. Od útlého věku jí otec pomáhal rozvíjet talent pro lyžování. Po rozvoji lyžařských dovedností nastoupila do juniorského národního lyžařského týmu. V roce 1972 byla údajně vybrána jako náhradnice do československého olympijského týmu, díky čemuž jí bylo dovoleno cestovat i mimo komunistický východní blok. Navštěvovala Univerzitu Karlovu v Praze a magisterský titul z tělesné výchovy získala v roce 1972. Ivana Trumpová hovoří pěti jazyky, mj. česky, anglicky a rusky. Trochu mluvit česky se naučil její syn Donald ml., a to i díky prázdninám, tráveným u dědečka na Moravě. Dcera Ivanka rozumí češtině pouze málo a nejmladší syn Eric ji neovládá, mimo jiné proto, že se jeho čeští prarodiče v době jeho dětství už naučili dobře anglicky. Všichni tři sourozenci se také ve škole učili francouzštinu.

Ivan Suk (11)

nar. 17. 2. 1901 v Nové Pace – zemřel 23. 11. 1958 v Praze Redaktor Českého slova, soudničkář. Do literatury vstupoval jako básník a povídkář z okruhu devětsilské avantgardy , brzy se však zaměřil na senzační a reportážní četbu z velkoměstského prostředí, dobrodružnou a detektivní tvorbu. Díla: Lesy a ulice , Sluneční lásky , Vyloupení Evropy , Srdce na kovadlině , Holčičky pod lucernou , Štefka, holka z ulice , Benátská bludička , Hildin román , Čokoládová Venuše a jiné povídky o tropický láskách , Animírka Lola , Srdce v žáru miliónů , Voda mezi prsty .

Ivan Petrovický (5)

Ivan Petrovický se narodil 9.11.1934 v Praze. Je vnukem Jaroslava Otty, továrníka a spoluzakladatele akvaristického spolku LEKNÍN. Otec byl pražský advokát, matka obchodnice . V roce 1946 začal studovat reálné gymnázium; v letech 1948-1950 byl nucen z politických důvodů přejít na jednotnou střední školu. K dalšímu studiu nebyl pochopitelně doporučen a tak se v létech 1950-1952 vyučil strojním zámečníkem ve Škodových závodech Praha. Jeho další snaha studovat byla vzhledem k jeho původu opět odmítnuta a tak v létech 1952-1954 postupně pracoval jako dělník, frézař a technický kontrolor ozubených kol. Po předčasně ukončené základní vojenské službě se živil jako technický kreslič a vojenskou službu dokončil jako zdravotní instruktor. Neprošel kádrovými prověrkami, byl zařazen do dělnické profese a až v roce 1963 mu bylo umožněno odmaturovat na večerní průmyslové škole strojnické. V roce 1964 se pokoušel o zápis na dálkové studium Přírodovědecké fakulty UK, obor biologie zemědělsko-lesnická, což jeho zaměstnavatel nepodpořil. Následně pracoval ve Výzkumném ústavu vodohospodářském – laboratoř povrchových vod, studium planktonu a bentosu, úživnost pstruhových vod, kde ale neměl další uplatnění jako potencionální vysokoškolák. Jediné, co mu bylo nabídnuto, bylo studium pedagogické fakulty s výhledem učit v pohraničí. Po všech těchto šikanách komunistického režimu vzdal svou snahu řádně vystudovat obor, který měl rád. V roce 1967 byl Ivan Petrovický požádán Milanem Chvojkou o spolupráci při budování „Akvária u Nejsvětější Trojice“ ve Spálené ulici . Je zapotřebí uvést, že se na svou dobu jednalo o nejlepší a odborně nejzdatnější prodejnu v republice. V létech 1976-1990 byl zaměstnán na obchodním oddělení Státního rybářství Praha, později se stal jeho vedoucím pracovníkem. M.j. řešil problémy při chovu perlooček v uvolněných sádkách, protože mražené i živé perloočky byly používány jako doplňk...

Ivan M Havel (7)

Ivan M. Havel, je pracovník a bývalý ředitel Centra pro teoretická studia, společného pracoviště UK a AV ČR. V letech 1990 až 2019 byl šéfredaktorem časopisu Vesmír. Je bratrem bývalého prezidenta Václava Havla, se kterým patřil mezi zakladatele Občanského fóra. Vystudoval obor Automatizace a počítače na Elektrotechnické fakultě ČVUT v Praze. Roku 1971 získal doktorát na universitě v Berkeley v Kalifornii. Na počátku 90. let se habilitoval v oboru umělé inteligence na 3. lékařské fakultě UK v Praze. V současné době pracuje v Centru pro teoretická studia při UK a AV ČR, kde se zabývá mj. kybernetikou, umělou inteligencí, robotikou, kognitivními vědami a filozofickými otázkami, které s těmito obory souvisí a kde vede dvousemestrální transdisciplinární seminář.

Ivan Krejčí (9)

Narozen r. 1946, projektant dopravních staveb, manažer. Autor humorných příběhů.

Ivan Izakovič (10)

Slovenský spisovatel, kritik, redaktor a překladatel. Narodil se roku 1934 v Bratislavě v literátské rodině Karola Izakoviča-Podolinského. Vystudoval slovenštinu a ruštinu na FF UK v Bratislavě a později se stal hlavním redaktorem nakladatelství Tatran. Před odchodem do důchodu pracoval jako sekční šéf pro umění a literaturu na Ministerstvu kultury SR. Publicistice se věnoval již za vysokoškolských studií, kdy začal psát rozhlasové hry , od 70. let se věnuje převážně beletristické tvorbě. Kromě svého třetího, tentokrát vědecko-fantastickéhorománu „Cudzie svety“ , napsal řadu příběhů s různou tématikou – historický román „Rasputin a carevná“, umělecký cestopis ze své pouti Mexikem, příběhy pro mládež inspirované latinskoamerickou historií, biografické romány o životě P.I. Čajkovského či M.P. Musorgského a další. Věnuje se rovněž překládání umělecké prózy a divadelních her z různých jazyků. Jeho dílo bylo zatím přeloženo do třinácti jazyků.

Ivan Hamšík (4)

Narozen 11. 10. 1967. Novinář. Mediální manažer v Axel Springer a Mafra Slovakia, šéfredaktor Reflexu a Blesk.cz, redaktor MF Dnes, sportovní reportér. Mediální poradce na Generálním štábu AČR . Člen redakční rady měsíčníku MO ČR A report .

Ivan Blatný (8)

Ivan Blatný byl český básník, člen Skupiny 42, překladatel a esperantista. Byl synem českého literáta Lva Blatného. S rodiči poměrně hodně cestoval. Jeho otec však roku 1930 zemřel a po necelých třech letech mu zemřela i matka. Poté se o něj starali prarodiče z matčiny strany Anna Klíčníková a Arnold Klíčník. Literárním patronem mu byl Vítězslav Nezval. V roce 1928 se zúčastnil literární soutěže v Lidových novinách. Vystudoval gymnázium a přestože studoval s obtížemi, byl redaktorem Studentského časopisu, kde získal 1. místo v soutěži o báseň roku. Brzy po dokončení gymnázia začal studovat Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně obor čeština – němčina . V roce 1935 zdědil po smrti svého dědečka Arnolda Klíčníka zavedený optický závod v Solniční ulici, který ho živil až do jeho odchodu do exilu. V této době také přispíval do několika literárních časopisů. Svou prvotinu, básnickou sbírku Paní Jitřenka, vydal v roce 1940. O rok později vydal sbírku Melancholické procházky, která zvítězila v celonárodní soutěži. Po osvobození vstoupil do KSČ. Roku 1948 byl vyslán místo Jana Čepa, který byl komunistickým vedením pokládán za nespolehlivého, jako člen tříčlenné oficiální delegace Syndikátu československých spisovatelů do Londýna, odkud se již nevrátil – v BBC oznámil, že se domů do Československa nevrátí. V českém vysílání londýnského rozhlasu promluvil o potlačování kultury a svobody tvorby v Československu. V Anglii požádal o politický azyl, poštou vrátil průkaz KSČ i Syndikátu československých spisovatelů. V Československu byl označen za zrádce, zbaven majetku a občanských práv a stal se zakázaným básníkem. Ivan Blatný život v exilu nesl velmi těžce, zhoršila se mu jeho psychická choroba, stihomam, obával se, že ho chce unést KGB. Život v emigraci byl pro něj obtížný, neuměl ani anglicky. Určitou dobu ale s...

Ivan Adamovič (6)

Ivan Adamovič je český publicista, novinář, spisovatel a překladatel, zejména science fiction literatury . Vystudoval obor Vědecké informace a knihovnictví na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze. V 90. letech 20. století bylo jeho působení spojeno především se žánrem science fiction. Byl jedním ze zakladatelů sci-fi měsíčníku Ikarie, v němž působil od jeho vzniku v roce 1990 do roku 2007 jako redaktor zahraniční prózy a publicistiky. V roce 1997 přešel v Ikarii na externí úvazek a postupně působil zároveň s prací v Ikarii v těchto médiích: alternativní časopis Živel , měsíčník Quo , internetový deník inZine.cz , Hospodářské noviny , Pražský deník , příloha Pátek Lidových novin , finanční měsíčník Finmag , měsíčník Reader´s Digest a čtrnáctideník TV Max . Nyní pracuje v Deníku N. Přispíval do řady českých i zahraničních časopisů. Pro nakladatelství Najáda v Praze vedl edici Manta. Je držitelem celkem dvanácti Cen Akademie Science fiction, fantasy a hororu , z toho čtyřikrát jako nejlepší SF redaktor, třikrát za nejlepší teoretický text roku, v roce 2005 tuto cenu získal za dlouholetou práci pro žánr science-fiction. Pro různá média píše kritiky literatury, filmu a výtvarného umění, v posledních letech zejména pro Lidové noviny, Hospodářské noviny, deník E15, server Aktuálně.cz a měsíčník Bel Mondo. Byl hostem v řadě televizních diskusních pořadů . Na Fakultě sociálních věd UK vyučoval vlastní volitelný předmět Úvod do populární kultury. Byl spolukurátorem výstavy Planeta Eden: Svět zítřka v socialistickém Československu, která se uskutečnila v roce 2010 v Domě umění města Brna a v pražské galerii DOX . Je rozvedený, se současnou partnerkou má syny Medarda a Leoše a dceru Rosu. Od září 2012 v...

Iva Michňová (9)

Vystudovala FF UK . V současnosti vyučuje na Vysoké škole ekonomické v Praze a na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze. Vede kurzy zaměřené na odborný hospodářský jazyk, odborný překlad a komunikační dovednosti. Kromě překladů se věnuje i psaní učebnic němčiny.

Iva Hadj Moussa (11)

Narozena 3. 5. 1979 v Písku. Psycholožka, autorka beletrie pro mládež, scénáře k večerníčku, reklamní textařka a kreativní ředitelka agentury zaměřené na obsahový marketing a media relations, moderátorka rozhlasového pořadu.

Isabella Maldonado (8)

Americká bývalá kriminalistka, velitelka útvaru zvláštního a soudního vyšetřování, policejní vyjednávačka a tisková mluvčí. Autorka thrillerové série.

Ingela Arrhenius, (12)

Imre Trencsényi-Waldapfel (3)

Maďarský překladatel a člen Maďarské akademie věd. Odborník na řeckou a latinskou literaturu.

Ilona Pařízková (8)

Mgr. Ilona Pařízková Učitelka dějepisu, práce z oboru. Působí také v Asociaci učitelů dějepisu.

Iljás Nizámí (5)

Ilja Bart (10)

Ilja Bart byl československý novinář a básník. Narodil se v Chrudimi. Po maturitě na duchcovském gymnáziu vystudoval práva na Univerzitě Karlově. Zúčastnil se španělské občanské války, za okupace byl vězněn pro ilegální činnost. Před válkou i po ní pracoval jako novinář v levicovém tisku. Vykonával i řadu politických funkcí. Od třicátých let překládal ruskou a španělskou poezii. Zemřel 11. listopadu v Praze. Autor psal prózy, reportáže, divadelní hry a básnické sbírky:

Igor' Vsevolodovič Možejko (8)

Ruský orientalista a historik, autor vědeckofantastických povídek, novel a románů. Psal pro děti i dospělé.