Následující strana je zasvěcena přehledu všech oblíbených autorů, jejichž knihy tolik obdivujeme a milujeme. Seznamte se podrobněji s jejich životy, poznejte jejich inspiraci a poodhalte jejich tajemství úspěchu, které dohromady daly vzniknout dílům poutavým a nesmrtelným, jež dokázaly ovlivnit nejen jednotlivce, ale celé generace čtenářů...
Zobrazuji 1 - 60 z celkem 1522 záznamů
Karel Poláček
Karel Poláček byl český spisovatel, humorista, novinář a filmový scenárista s židovskými kořeny. Narodil se v Rychnově nad Kněžnou, jeho otec Jindřich Poláček byl židovský obchodník, matka Žofie, ovdovělá Fuchsová, byla rozená Kohnová. Karel Poláček měl čtyři bratry – Arnošta, Kamila, Ludvíka a Zdeňka, a dva nevlastní sourozence Bertu a Milana z otcova druhého manželství s Emílií Posilesovou. Poláček studoval v Rychnově vyšší gymnázium, byl však vyhozen pro „vzdorovité chování“ a špatný prospěch. Nakonec gymnázium dokončil maturitní zkouškou v Truhlářské ulici v Praze roku 1912. Poté začal studovat na právnické fakultě Karlovy univerzity. Zároveň v Rychnově organizoval studentské loutkové divadlo, pro něž psal a překládal hry, hrál v něm a také je řídil. V Praze se Poláček při studiu pokoušel též o zaměstnání, podle svých slov však „neměl štěstí na trvalá místa“. Na začátku první světové války Poláček narukoval do armády a absolvoval důstojnickou školu, nedosáhl ovšem nikdy výše než na hodnost četaře. O svých zkušenostech později napsal: „Za čtyřletého vojákování jsem ‚Švejka‘ vůbec nepotkal. Vojáci neměli rádi Rakouska ani války, ale dřeli do úpadu těla.“. Prošel ruskou a italskou frontou, koncem války utekl do srbského zajetí. Po návratu do ČSR nastoupil jako úředník ve vývozní a dovozní komisi . Tehdy vystoupil z židovské obce. Zkušenosti z této práce zužitkoval v povídce Kolotoč, která se stala začátkem jeho spisovatelské dráhy. Od roku 1920 začal psát do satirických časopisů Štika venkova a Nebojsa. Zde se seznámil s bratry Karlem a Josefem Čapkovými. Stal se také členem kruhu pátečníků. Od roku 1922 soustavně spolupracoval s Lidovými novinami jako sloupkař a fejetonista a také soudní zpravodaj. V druhé polovině 20. let působil jako redaktor Tvorby, od roku 1928 pracoval v listech vydavatelství Melantrich, především v České...
Více od autora
Zuzana Pospíšilová
Mgr. Zuzana Pospíšilová je oblíbená autorka věnující se téměř výhradně původní tvorbě pro děti. S jejími texty se dětští čtenáři mohou setkávat od roku 2004, kdy jí vyšly první pohádkové příběhy v časopise Sluníčko. V roce 2005 začala publikovat knižně a dodnes je jednou z nejaktivnějších autorek píšících pro děti. Jen v nakladatelství Grada vydala téměř sedm desítek titulů, z nichž nejúspěšnější jsou zatím série Kouzelná třída a edice dětských detektivek DeTeKTiVoVé. V její tvorbě mají převahu pohádky, ale věnuje se také poezii a výukovým textům. --- Vystudovala psychologii na Filosofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně a stala se psycholožkou. Pracovala v Dětském rehabilitačním stacionáři v Ostravě, po mateřské nastoupila do ostravského Speciálně pedagogického centra pro děti s mentálním postižením. Je jednou z našich nejznámějších současných spisovatelek literatury pro děti, napsala pro nejmladší čtenáře více než 80 knih. Její maminka je učitelka na základní škole, tatínek byl divadelní režisér. Během studia na univerzitě se seznámila s manželem, který studoval Právnickou fakultu a po ukončení studia se za něj provdala a usadila se v Ostravě. Vždycky chtěla pracovat spíše s dětmi, do prvního zaměstnání po škole nastoupila jako klinická psycholožka v Dětském rehabilitačním stacionáři v Ostravě, kde pracovala s dětmi s pohybovým postižením, převážně s dětmi s DMO. Po mateřské dovolené začala pracovat ve Speciálně pedagogickém centru pro děti s mentálním postižením. Má dvě dcery Aničku a Marušku. K psaní dětských knížek se dostala hlavně díky svým dcerám, pro které začala sama vymýšlet a psát různé pohádky, příběhy a básničky.
Více od autora
Edgar Allan Poe
Edgar Allan Poe byl americký romantický básník, prozaik, literární teoretik a esejista. Byl autorem zpravidla fantastických a mystických příběhů a zakladatelem detektivního a hororového žánru. Dokázal mistrovsky zachytit stav osoby, která příběh vypráví. Další díla lze považovat za ranou science fiction, z jeho pera pochází i několik humoristických příběhů. Svým dílem definoval podobu moderní americké literatury. Narodil se 19. ledna 1809 v Bostonu, Massachusetts. Byl jedním ze tří dětí páru kočovných herců Elizabeth a Davida Poeových. Jeho otec trpěl alkoholismem a opustil rodinu roku 1810. Matka zemřela v roce 1811 ve věku 24 let na tuberkulózu a zanechala tak po sobě tři sirotky: malého Edgara, jeho mentálně postiženou sestru Rosalii a bratra Williama, který stejně jako otec propadl alkoholismu a předčasně zemřel. Jako tříletý sirotek byl Edgar svěřen do sirotčince v Richmondu, kde se jej po relativně krátké době ujala rodina Allanů, velkoobchodníků s tabákem; odtud plyne Poeovo prostřední jméno Allan. Rodina po nějaký čas bydlela v Liverpoolu a v roce 1815 byl Edgar poslán do internátní školy nejdříve ve Skotsku, potom v Londýně. Tajemná Anglie se tak stala mladému Edgarovi zdrojem inspirace po celý život. Dodala jeho pozdějším dílům onu fantaskní, tak typicky poeovskou hrůzostrašnost. V roce 1820 se vrátil do Richmondu. Už na střední škole vynikal znalostí literatury a historie, studoval francouzštinu a latinu. Od roku 1826 studoval literaturu na University of Virginia, kde však začal mít potíže s alkoholem a s hráčskými dluhy; pro ně se později rozešel se svým nevlastním otcem, jenž je za Edgara odmítal platit. Ten se pokusil vydělat peníze vydáním sbírky Tamerlán a jiné básně, ale o knihu nebyl zájem, přestože obsahovala výborné básně, jako Sen ve snu, Duchové mrtvých či Jezero. Poe ve finanční krizi vstoupil k dělostřeleckému pluku v Bostonu a byl převelen na Sullivanův ostrov do pevnosti F...
Více od autora
Emanuel Poche
Emanuel Jan Karel Josef Maria Poche byl český historik umění, autor řady odborných a populárních publikací. Narodil se na pražském předměstí Smíchově čp. 1023, tedy na pražském předměstí čerstvě povýšeném na město, jako jediný syn poštovního úředníka, vrchního poštovního rady Josefa Pocheho a jeho ženy Heleny, rozené Tužilové. Byl vnukem c. k. vrchního horního rady a účetního v Příbrami Emanuela Pocheho a pravnukem lesního v Drahoňově Újezdě Ignáce Pocheho. V letech 1922–1927 vystudoval historii a dějiny umění na filosofické fakultě Univerzity Karlovy u profesorů Vojtěcha Birnbauma a Karla Chytila. Profesoru Vojtěchu Birnbaumovi poté dělal asistenta . Po roce 1928 pracoval jako úředník Státního fotoměřického ústavu při dokumentaci architektonických památek v Čechách. Od roku 1933 pracoval v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze, v letech 1948–1959 byl jeho ředitelem. Roku 1959 byl jako nestraník z politických důvodů sesazen, křivě obviněn z přečinů a odsouzen. V letech 1961–1979 pracoval jako vedoucí vědecký pracovník v Ústavu teorie a dějin umění Československé akademie věd. Věnoval se zejména uměleckým památkám Prahy, baroknímu sochařství a uměleckému řemeslu. Byl vědeckým redaktorem edice Umělecké památky Čech v Pražském nakladatelství Václava Poláčka. Byl dlouholetým členem a 1946–1950 předsedou Klubu Za starou Prahu, redaktorem Věstníku pro ochranu památek , redaktorem Ročenky kruhu pro pěstování dějin umění , spolupracovníkem Ottova slovníku naučného nové doby, členem redakční rady časopisů Ochrana památek a Umění . Jeho první manželkou byla vnučka presidenta Tomáše Garriguea Masaryka Herberta Masaryková, s níž měl dceru Charlottu , provdanou za hudebního skladatele Petra Kotíka, která emigrova...
Více od autora
Marek Podhorský
Autor turistických průvodců. Jeden z tvůrců televizního pořadu Toulavá kamera, který vysílá Česká televize a spoluautor navazujících knih 50 vybraných reportáží. Pořad provází diváka po různých koutech České republiky a poznává tak zajímavé historické památky, důležitá místa, rodná místa slavných osobností apod.
Více od autora
Jiří Poborák
Jiří Poborák je od roku 1992 spisovatel komiksu Čtyřlístek a v letech 2010 až 2011 byl šéfredaktorem stejnojmenného časopisu. Do Čtyřlístku dále psal příběhy chlapce Alfína a opičáka z cirkusu Žužu. Zatím napsal 61 příběhů Čtyřlístku v základní řadě, 7 ze speciálů, 1 ve zvláštním čísle a 19 příběhů v komiksových knihách, tedy celkem 88 příběhů.
Více od autora
Přemek Podlaha
Přemek Podlaha byl český moderátor a publicista. Vystudoval novinářství na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, promoval v roce 1962. V 60. letech 20. století začínal v zemědělské redakci Československé televize, kde uváděl pravidelný televizní pořad Zemědělský magazín. Od roku 1975 spolumoderoval televizní soutěž Deset stupňů ke zlaté. V televizi vedl pravidelnou zahrádkářskou, houbařskou a zemědělskou osvětu. Nejvíce se proslavil jako autor a moderátor televizních pořadů Receptář vysílaných od roku 1987 nejprve v Československé televizi a následně v České televizi a od roku 2001 v televizi Prima. Přes zdravotní potíže jej moderoval až do června 2014.Třináct let vysílal rozhlasovou verzi pořadu Receptář je náš v Českém Rozhlase České Budějovice . Moderoval ho ve dvojici se svou manželkou Kateřinou Kalendovou . Zemřel po dlouhé těžké nemoci 23. prosince 2014 v hospicu U dobrého pastýře v Čerčanech. Pohřeb proběhl 2. ledna 2015 ve strašnickém krematoriu. Jeho manželkou byla Kateřina Kalendová. Jeho charakteristický styl moderování byl parodován v pořadu Tele Tele, kde byl karikován postavou Přemet Prkenná Podlaha.
Více od autora
Antonín Podlaha
Antonín Podlaha byl český římskokatolický kněz, teolog, archeolog, historik umění a docent Univerzity Karlovy. V letech 1919–1930 byl generálním vikářem pražské arcidiecéze a od roku 1920 pomocným biskupem pražským a titulárním biskupem z Pafu. Podle tabulky, která je umístěna před jeho hrobem v katedrále sv. Víta, zemřel „v pověsti svatosti“. Pocházel z významné pražské středostavovské rodiny Antonína Podlahy a jeho ženy Aloisie, rozené Černické . Narodil se jako druhý potomek ze tří sourozenců. Po maturitě na Akademickém gymnáziu v Praze studoval na Karlově univerzitě nejprve v roce 1883-84 práva, pak přešel na teologii. V roce 1888 byl vysvěcen na kněze a nastoupil na dva roky jako kaplan do Rokycan, pokračoval pět měsíců v Kojetíně, odkud odešel do Prahy, kde první rok dělal kaplana u sv. Haštala. Od roku 1891 se stal adjunktem na Teologické fakultě Univerzity Karlovy, dále tam působil v alumnátu, a pak dlouhá léta přednášel. 8. listopadu 1894 získal doktorát teologie. Roku 1895 vyučoval náboženství na novoměstském gymnasiu, odkud byl povolán na Strakovu akademii pro zchudlé šlechtice jako prefekt a spirituál. Od roku 1899 učil na malostranském reálném gymnasiu. V arcibiskupském semináři dále přednášel biblistiku , od 1. ledna 1906 byl mimořádným členem Královské české společnosti nauk. Řadu l...
Více od autora
Josef Polišenský
Josef Polišenský byl přední český historik a pedagog, který se specializoval především na novověké dějiny Českých zemí, Evropy a dějiny Latinské Ameriky. Josef Polišenský v letech 1935–1939 vystudoval historii a anglistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Přestože uzavřel studium svou doktorskou prací už v roce 1939, z důvodu uzavření českých vysokých škol mohl být promován až po skončení druhé světové války. Současně se studiem univerzity navštěvoval Státní archivní školu, kterou absolvoval roku 1940. V roce 1947 se habilitoval v oboru obecná historie, 1951 byl jmenován státním docentem, 1957 jmenován profesorem obecných dějin na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a v témže roce dosáhl titulu doktora historických věd. V 60. letech 20. století působil krátce jako hostující profesor na Universidad de Chile. V této době pracovně navštívil také Uruguay, Brazílii, Kolumbii, Mexiko a Kubu. Na konci 60. let se stal spoluzakladatelem Střediska Iberoamerických studií na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a jehož byl v letech 1967–1981 prvním vedoucím. V roce 1969 byl vyslán jako hostující profesor na University of California v Berkeley. Byl členem Rakouské akademie věd a Nizozemské královské akademie věd. Publikační aktivita Josefa Polišenského zahrnuje více než 120 knižních titulů vydaných kromě češtiny ve stěžejních světových jazycích a kolem jednoho a půl tisíce odborných pojednání publikovaných v prestižních světových historických časopisech.
Více od autora
Slávka Poberová
Slávka Poberová, dívčím jménem Jaroslava Vojtěchová , je česká prozaička, redaktorka, překladatelka z angličtiny a nakladatelka. Slávka Poberová vystudovala dějepis a češtinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v letech 1960-1965. Po absolutoriu nastoupila jako tisková referentka v hudební agentuře Pragokoncert, kde zůstala do roku 1968. Přešla do Čs. ústředí knižní kultury, po jeho zrušení v roce 1969 se stala redaktorkou a posléze vedoucí kulturní rubriky Světa práce. Od roku 1979 působila jako vedoucí redaktorka beletrie v nakladatelství Olympia, kde se stala r. 1992 zástupkyní šéfredaktora a v roce 1996 šéfredaktorkou. V roce 1968-1970 absolvovala na Fakultě žurnalistiky UK postgraduální studium zaměřené na nakladatelskou činnost, v roce 1980 tam získala za práci Počátky českého ženského hnutí v tisku doktorát filozofie. Od roku 1963 publikovala v kulturním zpravodajství Čs. rozhlasu, psala divadelní recenze do Středočeského vysílání, pak přidávala další noviny a časopisy , v 80. letech spolupracovala s rozhlasovým Kolotočem. Upravovala různé knihy mnoha autorů, ke kterým ji vázaly vzpomínky z dětství, např. E. H. Porterová Pollyanna či Paul d´Ivoi Tajemný doktor . Začala překládat z angličtiny nejdřív jako spolupracovnice Jiřího Pobera, potom samostatně , ale brzy dala přednost vlastní prozaické práci. Debutovala v roce 1974 Životy na schovávanou , vyd. Mladá fronta. V roce 1978 vyšly Zlodějky vody, vyd. Čs. spisovatel, v roce 1982 Případ pro veverku v kole, vyd. Práce, v roce 1983 Jablko od stromu, vyd. Olympia, v roce 1985 Žirafka, vyd. Olympia, v roce 1989 Čekatelky, vyd. Práce a v roc...
Více od autora
Ivan Poldauf
Ivan Poldauf byl český jazykovědec, anglista a bohemista, univerzitní profesor angličtiny, lexikograf a překladatel z angličtiny. Ivan Poldauf studoval v letech 1934 až 1939 na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V roce 1945 se na téže fakultě stal asistentem. Roku 1946 studoval na University of Oxford. V roce 1947 se habilitoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V letech 1949 až 1961 působil jako profesor na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a v letech 1961 až 1965 jako profesor aplikované lingvistiky a teorie překladu a tlumočení na Univerzitě 17. listopadu v Praze. Od roku 1965 byl profesorem anglistiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.
Více od autora
Taťána Polášková
Středoškolská pedagožka, působící v Českém Těšíně, autorka učebnic českého jazyka a literatury. Vystudovala český jazyk a dějepis na Pedagogické fakultě v Ostravě. Je spoluautorkou učebnice literatury pro střední školy.
Více od autora
Marie Poledňáková
Marie Poledňáková, rodným jménem Marie Jandová , je česká scenáristka, režisérka a mediální podnikatelka. Marie Poledňáková se narodila ve Strakonicích do rodiny univerzitního profesora. V 15 letech měla vážnou autonehodu a krátce poté prodělala zánět srdečního svalu, který jí na několik měsíců upoutal na lůžko. Po absolování gymnázia chtěla studovat chemii, což jí nebylo umožněno z kádrových důvodů – část rodiny emigrovala. Namísto na vysokou školu nastoupila do továrny na nádobí Napako. Byla vdaná, jejím manželem byl Ivan Poledňák, český muzikolog. Mají spolu jedno dítě – syna Petra Poledňáka. Manželství ale nevydrželo, po několika letech se opět rozvedli a Marie zůstala sama s tehdy osmiletým Petrem. Právě tato událost se později stala inspirací k oblíbeným komediím s Tomášem Holým v hlavní roli. Petr si prostě sháněl náhradního tatínka, mimoto toužil jet s mámou na hory a mít psa jako jeho bratranec. V roce 1961 jí dramaturg Jaroslav Dietl nabídl místo asistentky režie v Československé televizi. Jako asistentka režie pracovala 10 let. Po večerním studiu AMU obor dramaturgie pracovala jako scenáristka a režisérka. V roce 1982 odešla na Barrandov, kde pracovala šest let jako režisérka Filmového studia Barrandov. V roce 1990 spoluzaložila akciovou společnost FTV Premiera, která získala první licenci pro soukromé televizní vysílání v Česku . Po prodeji obchodního podílu v roce 1994 podniká v nakladatelství a vydavatelství Premiéra Studio. Film Jak dostat tatínka do polepšovny vyvolal pozdvižení na mezinárodním festivalu v Monte Carlu. Odborná porota po projekci prohlásila, že Tomáš Holý je nejlepším dětským hercem od dob Shirley Templové a na počest Marie Poledňákové uspořádali slavnostní oběd. Film dostal hlavní cenu Zlatá nymfa a cenu Cine del Duca, která se uděluje režisérům do 30 let, přesto, že Marii bylo už 37. Po návratu do Československa se pozlacené sošky zmocnil tehdejší ředitel Československé Televize, Jan Zele...
Více od autora
Ivo Pondělíček
Ivo Pondělíček byl český sexuolog, malíř a filmový teoretik. Byl autorem řady sexuologických publikací, také kultovní příručky pro dospívající Sexuální zrání mladého muže. Promoval na Masarykově univerzitě v Brně, poté působil jako lékařský psycholog v Karlových Varech. Od roku 1959 přednášel psychologii filmu na FAMU, poté na Filozofické fakultě UK v Praze. Ze škol byl donucen odejít a zaměřil se na sexuologii. V 80. letech působil na klinice popálenin. Založil první poválečnou manželskou poradnu v Československu. Zkušenosti ze sexuologické praxe přenesl později do výtvarného umění, kterému se aktivně věnoval až v důchodovém věku.
Více od autora
Jaroslava Pondělíčková-Mašlová
Narozena 14.8.1927 v Přelouči. MUDr., sexuoložka, od r.1961 v Sexuologickém ústavu 1. LF UK v Praze. Věnuje se sexuálním poruchám, parafiliím, sexuální delikvenci a poruchám plodnosti mužů. Je naší přední propagátorkou otevřené sexuální výchovy. Nedocenitelné jsou její životní zkušenosti v léčení a sexuálním poradenství u dětí s poruchami somatosexuálního vývoje. Publikace z oboru sexuologie. Manžel byl klinický psycholog Ivo Pondělíček , syn David je rovněž MUDr.
Více od autora
Alexandra Potter
Alexandra Potterová je britská autorka píšící především romantické komedie. Narodila se v Bradfordu v hrabství Yorkshire, studovala na Liverpoolské univerzitě anglickou literaturu a filmová studia. Než začala s kariérou spisovatelky, pracovala jako redaktorka časopisů pro ženy, např. pro australskou verzi Vogue nebo Cleo. Potterová napsala do roku 2014 deset románů . Prvním románem A. Potterové je What’s New, Pussycat? a posledním The Love Detective který byl publikován 16. ledna 2014 ve Spojeném království. Za svou knihu Me and Mr. Darcy získala cenu od Jane Austen Regency World Awards v kategorii Best New Fiction. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Alexandra Potter na anglické Wikipedii.
Více od autora
Jaroslav Pokorný
* 30.08.1899 † 09.02.1940 Devátý syn z dělnické rodiny. Vystudoval obchodní akademii , poté pracoval jako bankovní úředník v Praze. Po ukončení vysokoškolského studia na VŠ obchodní vyučoval jako suplent na školách ve Vysokém Mýtě, Mladé Boleslavi, Kutné Hoře, Hradci Králové a v Praze. Již v době sudií na VŠ vydal své první sbírky básní ve stylu Jiřího Wolkera a Fráni Šrámka . V roce 1926 opustil učitelské zaměstnání a věnoval se jen literatuře, jeho literární produkce postupně vystoupala až na desítky svazků ročně. Převážně se jednalo i populární prózu pod velkým množstvím pseudonymů: Charles Patterson White, James Lewington, J. Chotěbořská, J.W.Warren, Pavla Dvořáková, Petr Kalina, Ralph Kennedy, Rex Carrey, Axel Johanson, John Waren, M. Waren. V pouhých čtyřiceti letech podlehl tuberkulóze. Jeho osud vyvolal pozornost kulturní veřejnosti a diskuzi o sociálních podmínkách literátů a nakladatelských praktikách.
Více od autora
Eva Pomykalová
RNDr. Eva Pomykalová je matematička a pedagožka, místopředsedkyně pobočky Jednoty českých matematiků a fyziků, též autorka středoškolských učebnic matematiky. Vyučuje matematiku na Gymnáziu Zlín. V roce 2003 získala ocenění pedagogických pracovníků Zlínského kraje za vynikající pedagogickou činnost a významný přínos pro výchovu a vzdělávání mladé generace.
Více od autora
Poutníci
Poutníci je česká bluegrassová skupina, která vznikla v roce 1967 a patří k průkopníkům české bluegrassové scény. Název kapely v překladu znamená "Poutníci". Během své kariéry se Poutníci proslavila spojením tradiční bluegrassové hudby s českými folklorními prvky, čímž vytvořila jedinečný zvuk, který našel odezvu u posluchačů doma i v zahraničí. Zasloužili se o popularizaci bluegrassové hudby v České republice a ovlivnili mnoho umělců tohoto žánru. V průběhu let prošla skupina Poutníci několika změnami v sestavě, ale na hudební scéně si udržela stálou pozici, vystupuje na festivalech a koncertech a vydává řadu alb, která ukazují její hudební vývoj a řemeslné umění.
Více od autora
Zdeněk Pohlreich
Zdeněk Pohlreich je český šéfkuchař, gastronom, podnikatel, lektor, herec, autor kuchařek a moderátor kuchařských pořadů na televizi Prima. V letech 2009 až 2018 moderoval pořad Ano, šéfe! Poté, co nesložil přijímací zkoušky na střední školu, nastoupil do učebního oboru kuchař. Vaření jej nejprve vůbec nebavilo. Po vyučení nastoupil do pražského hotelu Stop. Na přelomu 70. a 80. let byl členem reprezentačního baseballového týmu. Po zájezdu do Nizozemska začal uvažovat o emigraci a v roce 1986 se k ní rozhodl. Realizoval ji o tři roky později. Přes jeden rok strávil v Nizozemsku jako šéfkuchař restaurace Het Schellinkje, odtud po obdržení povolení odjel do australského Adelaide, kde mu v začátcích pomáhal strýc. Začal jako sous-chef v restauraci La Guillotine, v níž se později stal šéfkuchařem. Po návratu z emigrace postupně pracoval na stejných pozicích v pražských hotelech Renaissance, Villa Voyta, Radisson SAS nebo Marriott. V roce 2007 založil vlastní podnik v ulici Na Poříčí poblíž Náměstí Republiky – Café Imperial ve stylu prvorepublikových Grand Café. O rok později zakládá druhou restauraci Divinis na Starém Městě za Týnským chrámem, ta je vedena v italském duchu. Zatím posledním přírůstkem do sítě Pohlreichových podniků je v roce 2016 otevřené moderní české bistro Next Door by Imperial, které se nachází naproti první restauraci. Do povědomí široké veřejnosti se Zdeněk Pohlreich dostal díky jeho působení v pořadech TV Prima. Mezi ty nejznámější patří gastronomické reality-show Ano, šéfe! a Na nože podle námětu britských pořadů kuchaře Gordona Ramseyho. K těmto dvěma prvním pořadům se později přidaly také Šéf na grilu, Česko vaří s Pohlreichem, Vařte jako šéf!, Už dost, šéfe!, Teď vaří šéf!, Rozpal to, šéfe! a Zdeňkova akademie. Zdeněk Pohlreich je také autorem mnoha kuchařek. V současnosti učí na Střední škole gastronomické a hotelové v Praze a vede několik kurzů v rámci Pražského kulinářského institutu.[...
Více od autora
Frederik Pohl
Frederik George Pohl byl americký autor science fiction známý především svými romány o Heechee. Pracoval také jako editor časopisů Astonishing Stories, Super Science Stories, If, Galaxy a jiných. Jako literární agent zastupoval řadu jiných spisovatelů. Začátky jeho tvorby jsou spojeny s obdobím tzv. Zlatého věku science-fiction. Pohlovo první vydané dílo, báseň, se objevila v Amazing Stories v roce 1937 pod pseudonymem Elton V. Andrews. Byl členem skupiny nazvané Futuriáni tvořené newyorskými spisovateli a fanoušky science fiction (jejími členy byli mimo jiné také Isaac Asimov, Pohlův spoluautor Cyril M. Kornbluth, jeho pozdější třetí žena Judith Merrilová nebo Donald A. Wollheim a John B. Michel. V mládí byl také členem americké komunistické strany, byl z ní však vyhozen. Pohlova první povídka, Before the Universe, napsaná společně s Kornbluthem, se objevila v Super Science Stories v roce 1940 pod pseudonymem S. D. Gottesman. Ve svých 21 letech se Pohl stal editorem magazínů Super Science Stories a Astonishing Stories a zveřejňoval v nich své práce. Po zániku těchto časopisů pracoval jako literární agent, v roce 1950 se ke své předchozí práci vrátil při přípravě dalšího magazínu Galaxy Science Fiction jako asistent H. L. Golda. Redakci Galaxy převzal v roce 1961 a do roku 1969 vydával také magazín If, který získal třikrát cenu Hugo Award pro nejlepší magazín. Po rozpadu skupiny pokračoval v psaní s Judith Merrilovou, Isaacem Asimovem, Lesterem del Reyem a Jackem Williamsonem. Za nejdůležitější je však považována jeho práce se C. M. Kornbluthem, a zejména jejich antiutopická satira Obchodníci s vesmírem o světě ovládaném reklamními agenturami. Po Kornbluthově smrti roku 1958 vydal Pohl ještě jejich poslední povídku The Meeting, která se objevila v antologii Critical Mass a která také získala cenu Hugo. Jako dodatek k románu Obchodníci s vesmírem napsal větší množství příběhů z...
Více od autora
Boris Nikolajevič Polevoj
Boris Nikolajevič Polevoj, , vlastním jménem Kampov byl ruský sovětský spisovatel a novinář. Jeho pseudonym vznikl překladem jeho pravého jména Kampov z latiny do ruštiny . Polevoj pocházel z rodiny právníka, která se roku 1913 přestěhovala do Tveru. Zde roku 1924 absolvoval střední průmyslovou školu, pracoval jako technolog v textilním závodě a stal se dělnickým dopisovatelem místního tisku. Roku 1928 se stal novinářem z povolání. Členem Komunistické strany Sovětského svazu se stal roku 1940 a v letech Velké vlastenecké války byl vojenským dopisovatelem deníku Правда a politickým instruktorem Rudé armády. Po skončení války hodně cestoval, angažoval se v mírovém hnutí a v letech 1962-1981 byl šéfredaktorem časopisu Юность . Do literatury vstoupil jako novinář se zájmem o život lidí v průmyslové výstavbě. V umělecké literatuře pak využíval svých žurnalistických zkušeností. Známým se stal díky románu Повесть о настоящем человеке , ve kterém zpracoval skutečný příběh Hrdiny Sovětského svazu letce Alexeje Maresjeva. Jeho díla jsou však napsaná v duchu komunistické didaktičnosti, historická fakta jsou v nich mnohdy zkreslena a postavy nejsou důsledně vykresleny. Polevoj byl také významným politicko-kulturním pracovníkem. V letech 1946–1948 byl poslancem Nejvyššího sovětu RSFSR, od roku 1954 členem předsednictva Svazu spisovatelů Sovětského svazu a od roku 1967 jedním z jeho tajemníků. Za svou práci získal v Sovětském svazu řadu ocenění: Řád rudé hvězdy , Řád Vlastenecké války , Řád rudého praporu , Leninův řád a další. Byl laureátem Stalinovy ceny a Mezinárodní ceny míru . Román Příběh opravdového člověka dosáhl v letech 1948 až 1984 dvaceti tří českých vydání, všechna v překladu Julie Heřmanové. Kniha vyšla v těchto nakl...
Více od autora
Sofie Podlipská
Sofie Podlipská, uváděna též jako Žofie, rozená Rottová, byla česká spisovatelka a překladatelka, sestra Karoliny Světlé. Otcem Sofie Podlipské byl obchodník Eustach Rott , matka Anna, rozená Vogelová . Měla sestru Johannu a bratra Jindřicha . Společně se sestrou byla vychovávána v bohatší pražské rodině stranou od vlasteneckých vlivů. Literární práci a činnosti v ženských spolcích se začala věnovat až po sňatku s lékařem Josefem Podlipským . V manželství měla syna Prokopa a dceru Ludmilu . Po ovdovění se veřejně angažovala ještě intenzivněji. Přátelila se s Boženou Němcovou a Jaroslavem Vrchlickým, který se stal manželem její dcery Ludmily. Přispívala do Osvěty, Světozoru, Květů , Rodinné kroniky, Zlaté Prahy. Redigovala Ženskou bibliotéku a svůj almanach Souzvuk. Překládala z francouzštiny . Ve svém díle se pokoušela kriticky zobrazit současnou zbohatlickou společnost , čerpala z historických témat , líčila probouzející se národní uvědomění patricijských rodin . Část díla věnovala výchovným tématům , tvorbě pro děti či boji za zlepšení společenského postavení žen. Pro přílišné zdůraznění výchovných prvků, nedostatečné prokreslení postav, konstrukci děje směrem k násilně šťastnému řešení či lyricky rozplizlý sloh nenalezlo její dílo významnější odezvy....
Více od autora
Oliver Pötzsch
Pracuje pro Bayerische Rundfunk.Je potomkem rodiny Kuislů,kteří od 16. do 19. století byli nejslavnější katovskou dynastií v Bavorsku.Autor žije se svou rodinou v Mnichově.
Více od autora
Josef Pondělík
Sportovní novinář a redaktor, publikace z oboru.Začínal ve sportovní rubrice deníku Práce v letech 1945 - 50.Pak působil v deníku Československý sport a v Týdeníku Gól.Jako novinář byl při triumfu naší kopané v Chile 1962.Byl spoluautorem dalších knih o kopané.Jeho poslední kniha Století fotbalu vyšla po jeho smrti.
Více od autora
Milan Pohunek
Narozen 17. 4. 1929 v Praze, zemřel 2007. MUDr., CSc., asistent katedry infekce a epidemiologie, publikace z oboru a publikace z oboru rybářství.
Více od autora
Luboš Pospíšil
Luboš Pospíšil je významný český hudebník a písničkář, uznávaný pro svůj přínos rockovému a bluesovému žánru na české hudební scéně. Svou kariéru zahájil v 70. letech 20. století a proslavil se jako člen skupiny C&K Vocal, která měla v československém hudebním světě velký vliv. Po odchodu z C&K Vocalu se Pospíšil nadále prosazoval jako sólový umělec. Jeho tvorba se často vyznačuje introspektivními texty a osobitým stylem zpěvu, který mu získal oddané fanoušky. V průběhu let vydal Pospíšil několik alb, na nichž se projevuje jeho skladatelský i interpretační talent. Jeho přínos české hudbě byl oceněn různými cenami a vyznamenáními, což upevnilo jeho status významné osobnosti hudebního dědictví jeho země.
Více od autora
Antonín Pospíšil
Antonín Pospíšil byl český a československý politik Československé strany lidové a poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSR a ČSSR, Sněmovny lidu Federálního shromáždění a České národní rady, ministr vlád Československa a České socialistické republiky. Vyučil se soustružníkem kovů a v letech 1926–1936 pracoval jako soustružník u firmy Prokop v Pardubicích. Od mládí se angažoval v křesťanských odborech a od 1928 působil v ČSL, kde patřil k levicovému proudu. Roku 1932 byl zvolen do předsednictva Všeodborového sdružení křesťanského dělnictva, od roku 1936 byl tajemníkem křesťanských odborářů v Pardubickém kraji. V době okupace zaměstnán jako odborový pracovník NOÚZ v Pardubicích a po válce tajemník ROH v Pardubicích. V poválečném období zastával post člena odborové rady Východočeského kraje. Během únorového převratu v roce 1948 patřil v rámci lidové strany k frakci loajální vůči KSČ, která v ČSL převzala moc. Patřil pak k jejím předním funkcionářům a stal se jejím generálním tajemníkem. V únoru 1948 podpořil Aloise Petra a stal se členem Krajského Akčního výboru „obrozené“ Národní fronty v Pardubickém kraji, poté předsedou Krajského výboru ČSL v Pardubicích. V letech 1948–1951 působil jako generální tajemník a od prosince 1951 do března 1968 jako místopředseda ČSL. ČSL též zastupoval v Národní frontě a ve vedení Svazu československo-sovětského přátelství. Byl mu udělen Řád Vítězného února a Řád republiky . Zastával post ve vládě Antonína Zápotockého a Viliama Širokého, kde v letech 1951–1954 byl ministrem dopravy a tento rezort držel pak i v následující druhé vládě Viliama Širokého až do roku 1958. V této vládě potom v letech 1958–1960 zastával post ministra energetiky. Dlouhodobě zasedal v nejvyšších zákonodárných sborech. Ve volbách v roce 1948 byl zvolen do Národního shromáždění za ČSL ve volebním kraji Pardubice. Opětovně byl zv...
Více od autora
Josef Polák
Josef Polák byl významným odborníkem v oblasti muzejnictví a památkové péče. Jeho dráha je spojena především s Východoslovenským muzeem v Košicích a válečným pražským Židovským ústředním muzeem. Josef Polák se narodil 3. února 1886 v pražské židovské rodině, která však byla sekularizovaná a rovněž mluvila česky. Josefův otec Jakub Polák byl drobným podnikatelem, vlastnil malou továrnu na kartonáž . Matce Terezii se rok po Josefovi narodil ještě jeden chlapec, Ferdinand. Poté, co získal základní vzdělání na české obecné škole a maturitu na českém gymnáziu v Truhlářské ulici, uvažoval Josef Polák o studiu dějin umění, které ho dlouhodobě přitahovaly, na doporučení rodičů se však přiklonil k oboru s všestrannějšími možnostmi uplatnění – právům. I přesto si však posléze našel čas na kunsthistorické přednášky, zejména Karla Chytila. Nezanedbával ani spolkovou činnost – byl členem Svazu českých pokrokových židů a Spolku českých akademiků – židů, kde byl dokonce místopředsedou. Kupodivu mu zbýval čas ještě na ochotnické divadlo, psaní populárně naučných článků a organizaci vycházek po židovských památkách. Nadto ještě stačil absolvovat dobrovolnickou vojenskou službu u C. K. zeměbraneckého pluku č. 8. Po promoci, která proběhla 23. října 1909, získával sice právní zkušenosti v advokátní kanceláři a na různých soudních institucích, především se však věnoval svým umělecko-historickým zájmům, pracoval v muzeích a publikoval. Josef Polák narukoval ke 12. střeleckému pluku a s ním byl vyslán na východní frontu. Záhy však utržil zranění a po rekonvalescenci se již do bojové jednotky nevrátil. V zázemí mu byla svěřena práce cenzora korespondence, kvůli jeho samorostlému přístupu k ní a předválečné politické angažovanosti byl ohodnocen jako nespolehlivý a pro zdravotní stav roku vyřazen 1915 z činné vojenské služby . Vrátil se ke svému předválečnému zaměstnání v advokátní kanceláři, válečn...
Více od autora
Ursula Poznanski
Ursula Poznanski je rakouská spisovatelka. Za thriller Erebos obdržela v roce 2011 německou cenu za literaturu pro mládež. Po ukončení gymnázia studovala Poznanski na Vídeňské univerzitě postupně japanologii, publicistiku, právo a divadelní vědu, žádný obor však nedokončila. Od roku 1996 byla zaměstnána jako redaktorka v odborném zdravotnickém nakladatelství. Po narození syna v roce 2000 se scénářem k milostné komedii zúčastnila soutěže Rakouského rozhlasu, nebyla však mezi oceněnými. V roce 2001 přijalo rakouské nakladatelství Dachs její rukopis Buchstabendschungel , který pak vyšel roku 2003. V následujících letech uveřejnila další knížky pro děti a zároveň připravovala první román pro mládež. Když však při hledání vhodného nakladatele zjistila, že kniha neodpovídá aktuálním požadavkům trhu, napsala svůj první thriller s názvem Erebos, který vydalo v roce 2010 nakladatelství Loewe. Roku 2011 obdržela za tento román německou cenu za literaturu pro mládež. Ursula Poznanski žije se svou rodinou jižně od Vídně. Jejím koníčkem je geocaching. V tomto článku byl použit překlad textu z článku article na německé Wikipedii.
Více od autora
Josef Pohl
Plukovník Ing. Josef Pohl byl československý občan a voják. Za druhé světové války bojoval na straně československého armádního sboru proti nacistům. Za hrdinství byl vyznamenán mimo jiné 3x čs. válečným křížem, medailí za hrdinství a mnoha sovětskými vyznamenáními. Po roce 1945 navrhli sověti majora Pohla na udělení medaile Hrdina sovětského svazu, což českoslovenští soudruzi zamítli s tím, že se jedná o nebezpečného reakcionáře. Po komunistickém převratu v roce 1948, byl souzen pro velezradu, špionáž a vyzvědačství a odsouzen k trestu smrti oběšením. Rozsudek byl proveden v Pankrácké věznici 25. května 1950. Po sametové revoluci byl major Josef Pohl rehabilitován a povýšen na plukovníka. V roce 1998 mu byla in memoriam udělena medaile Za hrdinství prezidentem republiky a v roce 2009 byl in memoriam vyznamenán ministrem obrany Vyznamenáním Zlaté lípy. Narodil se 15. dubna 1911 v Kostelci nad Orlicí v rodině kováře. Vystudoval gymnázium, stavební fakultu ČVUT a získal titul inženýra. Poté vstoupil do armády a po absolvování vojenské akademie v Hranicích byl vyřazen v hodnosti poručíka a až do demobilizace a rozpuštění armády po okupaci v roce 1939 sloužil v různých důstojnických pozicích. Po rozpuštění armády byl nasazen k silničnímu úřadu v Bratislavě, nakonec se ocitl v Polsku, kde přeběhl frontu a v roce 1943 se přihlásil k čs. armádnímu sboru, se kterým prošel zbytek války jako velitel praporu a zástupce velitele pluku ženijního vojska. Po válce sloužil na hlavním štábu armády a začal studovat Vysokou školu válečnou v Praze . Již před únorem 1948 byl ale sledován 5. oddělením hlavního štábu , na přímý pokyn Bedřicha Reicina, náměstka ministra obrany a spolupracovníka NKVD. V roce 1949 byl vyloučen ze studia na VŠV, poté vyhozen z armády a v červenci 1949 zatčen. Byl vyslýchán v tzv. „Domečku“, středověkým způsobem mučen, nucen k nepravdivým výpovědím a nakonec ve spolupráci Reicina...
Více od autora
František Polívka
František Polívka – 2. července 1923 v Olomouci), byl český botanik. Vystudoval gymnázium v Hradci Králové a přírodní vědy na filozofické fakultě UK v Praze. Od roku 1884 byl vychovatelem v Nasavrkách u Chrudimi a od roku 1886 působil jako suplující učitel na českém gymnáziu v Olomouci. V roce 1902 se stal ředitelem české reálky v Olomouci a byl jmenován okresním školdozorcem pro české školy obecné městského okresu Olomouckého. Jeho socha z diabasu Julia Pelikána byla odhalena v roce 1933, nachází se na žulovém podstavci v Olomouci ve Smetanových sadech. Jeho manželkou se stala Filomena Polívková . Všechny Polívkovy knihy patří k základním kamenům české botanické bibliografie a vycházejí z nich, nebo je citují i současní botanikové.
Více od autora
Jiřina Popelová
Jiřina Popelová-Otáhalová byla česká filozofka a komenioložka. Studovala klasickou filologii a filozofii na Karlově univerzitě, kterou ukončila v roce 1928 doktorátem filozofie. Poté následovalo téměř dvacetileté působení na středních školách, přerušené jen studiem v Římě , kde se seznámila s dílem B. Croceho. Po druhé světové válce získala profesuru a působila v Praze a Olomouci, kde byla na zdejší Univerzitě Palackého v letech 1950–1953 rektorkou – jako první žena v úřadu rektora v dějinách českého školství. 30 let byla členkou Sociálně demokratické strany, od roku 1948 až do konce života členka KSČ. Roku 1970 byla v rámci normalizace vyhozena z FF UK. Dílo profesorky Otáhalové je mnohostranné, sahá od velkého množství novinových a časopiseckých článků k rozsáhlým filozofickým monografiím. Řada rukopisů ovšem nebyla vydána. V mnoha ohledech jde o jednu z nejdůležitějších postav české filozofie 20. století – především v oblastech filozofie dějin, etiky a komeniologie. Některé práce jsou však snad až příliš poplatné marxisticko-leninské ideologii. Celým jejím dílem se prolíná základní snaha o nalezení kompromisu mezi tradicí českého pozitivismu a některých východisek marxistického myšlení. Právě proto je někdy její myšlení marginalizováno a odsuzováno.
Více od autora
Ema Potužníková
Jazyková redaktorka a překladatelka z francouzštiny, angličtiny a němčiny, autorka textů knih pro děti ve společnosti Presco Group zaměřené na produkci knih, kalendářů a diářů.
Více od autora
Václav Podzimek
Václav Podzimek je český spisovatel a dramatik. Jeho kniha Osm a půl sestřelu se stala předlohou pro socialistickou filmovou agitku Vysoká modrá zeď , na níž se podílel i jako scenárista.
Více od autora
Lenka Požárová
Lenka Požárová je česká spisovatelka a autorka kuchařek. Lenka Požárová vystudovala střední ekonomickou školu v Brně. Následovalo roční studium německého jazyka, studium na rakouské obchodní akademii a studium Masarykovy univerzity v Brně, ekonomicko-správní fakulty. Několik let pracovala jako daňový poradce. Po více než pětiletém působení v poradenské kanceláři a prožitém syndromu vyhoření profesi opustila. Ve vlastním nákladu vydala čtrnáctidílnou edici kuchařek "Což takhle dát si...". Ta byla poprvé v české historii oceněna zahraniční cenou Gourmand Cookbook Awards. Její doménou jsou nevšední kombinace surovin. Recepty na zakázku vymýšlela pro známé značky a postupně se začala uplatňovat i jako fotografka svých výtvorů. Vydala knihu "Jak jsem projela svět", kde shrnula své zážitky z cest, recepty a fotografie. Později vydala román "Muž s vůní kávy, žena se špetkou skořice", která obsahuje autobiografické prvky. Následovala "Kuchařka z románu s vůní kávy a špetkou skořice", která je proložena fotografiemi z cesty do Střední Ameriky. Dva roky měla svou rubriku s kulinárními reportážemi a vlastními fotografiemi v IN magazínu Hospodářských novin, přispívala i do dalších časopisů. Odmítla být tváří několika reklam i natočit kulinární show, která měla být kopií zahraniční předlohy.
Více od autora
Ladislav Pokorný
Prof. ThDr. PaedDr. Ladislav Pokorný byl římskokatolický teolog, kněz, liturgista, spisovatel, redaktor, kanovník kapituly Všech svatých na Hradě pražském, děkan a vysokoškolský pedagog. Pocházel ze Zdic u Berouna. V Berouně absolvoval reálné gymnázium a maturoval v roce 1934. Po gymnáziu nastoupil ke studiu na bohosloveckou fakultu Karlovy univerzity v Praze, kterou dokončil v roce 1939. Po absolutoriu byl v roce 1939 vysvěcen na kněze, nastoupil do pastorace a vyučoval jako profesor na středních školách. Dne 12. prosince 1951 získal doktorát z teologie na Římskokatolické Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Bratislavě. Jeho disertační práce měla název "Péče moderní pastorace o některé obtížné případy". K jeho dalším studiím patří: v letech 1946-1950 studium na Pedagogické fakultě Karlovy univerzity v Praze; 1964-1965 uměleckohitorický kurs PIS; 1964 a 1972 Ústřední politická škola ČSL a Liturgisches Institut v Curychu . Od 1. září 1949 do 20. června 1950 byl profesorem pedagogiky a katechetiky na diecézním bohosloveckém učilišti v Litoměřicích. Dne 2. října 1950 byl jmenován na Římskokatolické cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Praze státním docentem pro obor pedagogiky a katechetiky, s účinností od 1. září 1950. Dne 30. října 1951 byl pověřen tamtéž přednáškami pastorální teologie od zimního semestru roku 1951–1952, přednášel do konce roku 1952–1953. Jeho působení v akademickém prostředí bylo ukončeno dne 31. srpna 1953. Poté odešel do pastorace. Dne 15. prosince 1965 byl jmenován na Římskokatolické cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Praze se sídlem v Litoměřicích lektorem pro obor pedagogika v roce 1965–1966, tento pracovní poměr trval v období od 1. září 1965 do 28. června 1968. 12. října 1970 byl jmenován na CMBF docentem pro obor křesťanské archeologie a liturgiky, s účinností od 1. října 1970. Habilitační řízení tamtéž pro obor liturgiky bylo ukončeno dne 2. srpna 1971, kdy předložil soubor prací. Dne ...
Více od autora
The Police
The Police byla vlivná rocková skupina založená v Londýně v roce 1977, kterou tvořili Sting na baskytaru a zpěv, Andy Summers na kytaru a Stewart Copeland na bicí. Skupina je známá svým charakteristickým zvukem, který v sobě mísí vlivy punku, reggae a jazzu. Proslavili se hity jako "Roxanne", "Message in a Bottle" a "Every Breath You Take". Během své kariéry vydali The Police pět studiových alb a dosáhli širokého komerčního úspěchu a uznání kritiků. Získali několik ocenění, včetně šesti cen Grammy, a v roce 2003 byli uvedeni do Rokenrolové síně slávy. Navzdory relativně krátkému působení kapely - fakticky se rozpadli v polovině 80. let po turné Synchronicity - zanechali The Police svým inovativním zvukem a dynamickými vystoupeními trvalý odkaz v hudebním průmyslu. V letech 2007 až 2008 se krátce znovu sešli na světovém turné, které bylo v té době jedním z nejvýdělečnějších.
Více od autora
Josef Poulík
Josef Poulík byl český archeolog, odborník na tzv. střední dobu hradištní . Proslul zejména výzkumy lokality Valy u Mikulčic. Narodil se v Jiříkovicích u Brna. Studoval nejprve na Průmyslové škole textilní a na reálném gymnasiu. Zájem o archeologii, resp. archeologické nálezy v okolí svého rodiště, projevovaný již od dětství, ho přivedl k zaměstnání technika v laboratoři archeologického oddělení Moravského zemského muzea v Brně, kde působil v letech 1934-1942. Vystudoval archeologii na Karlově univerzitě v Praze. Od roku 1942 pracoval v brněnské pobočce Státního archeologického ústavu v Praze, kde byl od roku 1945 vedoucím. Roku 1953 se jeho pracovištěm stal Archeologický ústav ČSAV. Zkoumal hlavně archeologické lokality a sídliště starých Slovanů. Pod jeho vedením bylo v květnu a červnu roku 1941 prozkoumáno rozsáhlé keltské pohřebiště ze 4. až 3. století př. n. l. v Brně-Maloměřicích. Josef Poulík byl spolu se dvěma kolegy vedoucím archeologického výzkumu hradiska Staré Zámky u Líšně v letech 1948-1965, v letech 1948-1950 prokopal knížecí mohylu doby stěhování národů na Žuráni u Brna. Koncem roku 1949 vedl záchranný výzkum v lokalitě Špitálky ve Starém Městě; ten ho přivedl k výzkumu velkomoravského období. Věhlas v oblasti slovanské archeologie však získal především díky svým výzkumům na lokalitě Valy u Mikulčic, dnes známé pod oficiálním označením „Slovanské hradiště v Mikulčicích“, kde byl po celou řadu let vedoucím systematického archeologického výzkumu v období 1954- 1975. Vedl i práce na vytvoření dalších muzejních expozic na Valech, kde byly prezentovány dosavadní archeologické nálezy. Ve známost v českých zemích, v Evropě i ve světě vešly Mikulčice díky jeho odborným i populárně naučným pracím, knihám a článkům, jichž bylo přes 230. V roce 1962 obhájil docenturu na tehdejší brněnské Universitě Jana Evangelisty Purkyně a v roce 1964 byl na této univerzitě ...
Více od autora
Henri Pourrat
Henri Pourrat byl francouzský spisovatel, sběratel lidových příběhů a pohádek v oblasti Auvergne. Stát se spisovatelem nebylo Pourratovým původním záměrem. Na tuto životní dráhu jej přivedla tuberkulóza, jejíž léčba vyžadovala pobyt na čerstvém vzduchu. Při toulkách po okolí města Ambert začal sbírat a zapisovat lidové příběhy. Do češtiny jeho dílo překládali bratři Jan a Václav Čepovi, později Jiří Reynek.
Více od autora
Zdeněk Pokorný
Narozen 27.2.1947 v Brně,zemřel 5.12.2007 tamtéž. RNDR., CSc., astronom, práce z oboru.
Více od autora
Marie Podešvová
Marie Podešvová, pseudonym Marie Jensenová byla česká spisovatelka a překladatelka. Velkou část života prožila na Valašsku. Láska k tomuto kraji, jeho lidem a přírodě se odráží i v jejích dílech. Marie Podešvová vyrůstala v Brně, její otec byl vedoucím administrace Lidových novin a starostou brněnského Sokola. V letech 1918–19 absolvovala tři semestry v pařížském Institutu Maintenon. Roku 1922 hrála pod pseudonymem Máňa Jensenová v němých filmech rakouského režiséra Hanse Otto Löwensteina. S manželem žili v Praze, od roku 1938 v Beskydech na Soláni, kde se scházeli s dalšími malíři, spisovateli nebo hudebními skladateli. Podešvová psala do dlouhé řady periodik: Salon, Rozkvět, Zora, Venkov, Červený květ, Lidové noviny, Lidová demokracie, Mateřídouška, Květy, Naše rodina, Výběr, Literární noviny, Ostravský večerník, Literární měsíčník, Tvorba. Někdy přitom využívala pseudonym Marie Jensenová, zejména ve svých překladech z francouzštiny a ruštiny. Ve druhé polovině 50. let se začala více soustředit na literární tvorbu. Zemřela ve věku 93 let, je pochována na Valašském Slavíně. Jejím manželem byl od roku 1926 akademický malíř František Podešva . Její nejstarší dcera Eva Fuková byla významnou fotografkou, 35 let žila v USA.
Více od autora
Josef Podzimek
Josef Podzimek je český stavební inženýr a podnikatel. 28. října 2008 obdržel z rukou prezidenta republiky státní ocenění Medaile Za zásluhy III. stupně. Po druhé světové válce se stal členem skautského oddílu a získal přezdívku Egil. Vystudoval průmyslovou školu stavební a následně fakultu inženýrského stavitelství. Tam posléze působil mezi lety 1958 a 1961 jako asistent. Posléze pracoval v podniku Labe-Vltava a později také na povodí Dolní Vltava. Od roku 1968 do roku 1990 pracoval v podniku Povodí Vltavy. Mezi lety 1990 a 1994 působil jako ředitel společnosti Ekotrans Moravia a od roku 1994 působil jako jednatel rodinné firmy v Třešti. Mezi jeho koníčky patří krom jiného i fotografování.
Více od autora
Jiří Pokorný
Narozen 16. 6. 1957 v Praze. Prof., PhDr., CSc., historik, činný na Katedře dějin a didaktiky dějepisu PedF UK, historické práce.
Více od autora
Vladimír Poštulka
Vladimír Poštulka byl český textař, spisovatel a gurmet-kritik. Byl autorem textů k mnoha písničkám, ale také hodnotitelem jídla. Z rodné Ostravy odešel po maturitě do Prahy, kde vystřídal řadu zaměstnání, publikoval své básně v časopisech, potom absolvoval FAMU, obor scenáristika a dramaturgie, jeho profesory byli Milan Kundera a Vladimír Bor. V roce 1968 začal psát texty k písničkám, především pro divadlo Apollo a brněnské nebo ostravské zpěváky , později pro zpěváky divadla Semafor a některé další interprety, především pro Helenu Vondráčkovou a Martu Kubišovou. Mezi nejznámější písně s jeho texty patří Sladké mámení, Veď mě dál cesto má, Nedělní ráno, Nechoď do kláštera, Bludička Julie, Gwendolýna, Měli jsme se potkat dřív, S tím bláznem si nic nezačínej, Táňo nashledanou, Pojď stoupat jak dým, Pojď dál a zpívej, Muž na konci světa, Léta letí, Sopka, Proč přicházíš tak pozdě lásko. Autor divadelních her a filmových scénářů . V roce 2006 získal za Blues pro Stalina druhé místo v soutěži Cena Sazky o nejlepší zatím nerealizovaný scénář, která se uděluje v rámci výročních filmových cen Český lev. Autor knihy Dějiny pornografie v datech . Jako spisovatel debutoval v roce 1979 novelou Nemluvme o tom. V roce 2004 vydal román Půdorys harému. V roce 2008 vyšel jeho román Blues pro Stalina. Jako publicista působil nejprve v týdeníku Story, který společně s Halinou Pawlowskou založil. Potom společně s Magdalenou Dietlovou založil měsíčník Xantypa. Od roku 1991 se profesionálně věnoval kulinářské publicistice. V roce 1997 založil a řídil měsíčník Labužník, byl autorem a moderátorem televi...
Více od autora
Miroslav Potočný
JUDr. Miroslav Potočný, DrSc. , docent katedry mezinárodního práva, publikace v oboru.
Více od autora
Jozef Ponec
Jozef Ponec sa narodil 17. októbra 1918 v Bíňovciach. Vyštudoval kartografiu na odbornej škole kartografickej v Bratislave . Už počas štúdia pracoval ako kartograf vo Vojenskom zemskom ústave v Bratislave , neskôr bol redaktorom v nakladateľstve P. Gardelána , v nakladateľstve Obzor v Trnave , od roku 1950 technickým redaktorom máp v Slovenskej kartografii. Od roku 1976 pôsobil v slobodnom povolaní a venoval sa svojej záľube – fotografovaniu prírody a písaniu o nej. Na dôchodku žil v Bratislave. Zomrel 6. novembra 2006 v Bratislave. Jozef Ponec bol nestorom prírodovedeckej fotografie, priekopníkom populárno-náučných kníh o slovenskej prírode a naším prvým autorom literatúry faktu. Vo svojich knihách propagoval slovenskú prírodu a jej ochranu, pričom umelecké fotografie spájal s textom, sprvu poetizovaným, neskôr sa prepracoval k pútavému autentickému rozprávaniu o zážitkoch z potuliek prírodou. V prípade Ponca išlo totiž o výnimočnú osobnosť slovenskej prírodovednej fotografie, o človeka, ktorý za takmer päťdesiat rokov urobil pre prezentáciu našej fauny a flóry naozaj jedinečnú prácu. Dôkazom toho nie sú iba vysoké náklady jeho kníh, ktoré robili mnoho rokov propagáciu originálnej slovenskej prírody doma aj v zahraničí, ale aj tisíce unikátnych autorových fotografií, ktoré sú ich súčasťou. Výnimočnosť a veľkosť Poncovho posolstva spočíva v sile obrazového momentu. Jeho obrázky sú vytvorené s jasným zámerom dať vyniknúť nádhernej symbióze s prostredím. Sú vierohodné, a preto majstrovské. Vystáte čakaním a odmenené úľavou zo sebatrýzne úspešnej sekundy, tej pravej, ktorú si autor želá zo všetkých najviac. Dojem pokoja je vyjadrený v postoji autora. Napriek tomu je tu dynamika formy, v detailoch i v celku, dokazujúca Poncovu mnohoročnú skúsenosť. Je autorom kníh: Potulky lesom , Kde vtáky hniezdia, Naše motýle , Na ostrove kormoránov , V ríši plazo...
Více od autora
Jiří Poláček
Jiří Poláček byl český fotograf. Je znám jako spoluautor časosběrného fotografického cyklu Český člověk, dokumentující portréty Čechů a Češek od roku 1982. Dalšími autory této série jsou Jan Malý a Ivan Lutterer. V letech 1974–1978 vystudoval na FAMU obor fotografie. Narodil se 6. června 1946. Začal fotografovat ve 12 letech. Rodiče ho, protože byl nepřizpůsobivý, nepustili do internátu filmové školy do Čimelic, vyučil se kovodělníkem a po střední škole pro pracující ilegálně překročil hranice do Rakouska a emigroval do USA v lednu 1967. Po mnoha štacích v různých městech, absolvoval v roce 1969 kurs fotožurnalistiky na UCLA v Kalifornii. V roce 1972 se vrátil před nástupem do armády zpět do Prahy. Fotografoval svůj oblíbený Smíchov a pracoval ve fotolaboratoři ČTK. V roce 1974 byl přijat na externí studium umělecké fotografie na FAMU. V roce 1975 zvětšoval fotografie pro velkou výstavu Jana Svobody v Brně, od té doby do Svobodovy smrti byli přátelé a Poláček pro Svobodu hodně zvětšoval ve své malé laboratoři na Smíchově. Panoramatický Smíchov začal Poláček po získání starého „Kodaku panoram“ z roku 1895 od Jana Svobody, ten ho získal od paní Tomanové po smrti fotografa Jiřího Tomana, který ho získal od Josefa Sudka, kterému asistoval. Panoramata fotografoval Poláček s přestávkami až do roku 2000. Soubor panoramat smíchovských ulic pocházejících z roku 1978 byl částí jeho diplomové práce na FAMU, kterou absolvoval v roce 1978. Do konce roku 1980 vyvolával jako první v ČSSR diapozitivy v Kodak procesu E 6. Od roku 1981 je na volné noze. Z počátku fotografoval hodně stavby sídlišť a výrobu jídel do knih a časopisů. Fotografie jídel a nápojů je jeho komerční prací až do teď. S kolegy fotografy z FAMU Janem Malým a Ivanem Luttererem založili v roce 1982 společnost „Czech Field Studio“ založené na skládacím plátěném ateliéru s kovovou rozkládací konstrukcí a mikrobusu VW. Od té doby portrétovali v Čechách a...
Více od autora
Jindřich Pokorný
Jindřich Pokorný byl český překladatel , editor a spisovatel. Překládal také z italštiny, latiny a vlámštiny, podílel se na překladech z maďarštiny. Je znám především pro svůj překlad Rostandova Cyrana z Bergeracu. Spolu s literárním historikem Bedřichem Fučíkem napsal knihu vysvětlující původ a význam různých rčení a přísloví s názvem Zakopaný pes . V roce 2009 vydal knihu Parsifal , k jejímuž napsání se odhodlal podle vlastních slov převážně proto, že historikové se této oblasti nevěnují, jak by podle něj měli. V letech 1946–50 studoval souběžně Právnickou a Filosofickou fakultu UK v Praze. V roce 1950 zakončil studia práv doktorátem , dokončit Filosofickou fakultu mu nebylo z politických důvodů umožněno, pokračoval soukromě v bytových seminářích u Jana Patočky. Za svoji překladatelskou práci obdržel roku 1998 Státní cenu za překladatelské dílo, v roce 2014 pak ještě francouzský Řád akademických palem. V roce 2014 mu byla udělena Cena Václava Bendy .
Více od autora
Jerry Pournelle
Jerry Pournelle byl americký esejista, novinář a autor science fiction, který byl dlouhodobým přispěvatelem časopisu Byte. Je považován za velmi konzervativního.. Během Korejské války sloužil v armádě jako dělostřelecký důstojník. Po válce získal bakalářské tituly z psychologie a matematiky, další tituly má z experimentální statistiky, systémového inženýrství a politických věd. Politické zkušenosti nasbíral jako výkonný asistent starosty a ředitel výzkumu v Los Angeles a manažer dvou volebních kampaní. Pracoval v leteckém a kosmickém výzkumu a pro společnosti Boeing a Rockwell. Spisovatelem se stal v roce 1965, již od začátku měla mnohá jeho díla vojenské prvky a bývají řazena mezi military science fiction. Typickým příkladem je celá série o Falkenbergově legii a Kondominiu. V polovině sedmdesátých let dvacátého století začal spolupracovat s Larrym Nivenem. Výsledkem jejich spolupráce jsou romány Tříska v Božím oku a její pokračování Drtící ruka, romány Inferno, Luciferovo kladivo, Footfall a společně se Stevenem Barnesem série o Heorotu. Byl jedním z prvních spisovatelů používajících pro svou práci počítač. Jeho první počítač, EZEKIEL, je vystaven v Smithsonianském institutu ve Washingtonu DC. Je známý svým sloupkem pro časopis „Byte“ nazvaný „Chaos Manor“ o jeho zkušenostech s nejrůznějším hardwarem a softwarem. Tento sloupek dodnes píše pro online verzi tohoto magazínu. Od roku 2003 také přispívá do programátorského časopisu „Dr. Dobb's Journal“. Již od roku 1998 udržuje pravidelně svůj blog „View from Chaos Manor“ . Pournelle je proti oběma „Válkám v Zálivu“, říká že peníze zde vynaložené by bylo lepší použít na vývoj nových energetických technologií. Poznamenal, že „s tím, co jsme utratili v Iráku bychom mohli postavit jaderné elektrárny a satelitní solární elektrárny a říct Arabům, že si svou ropu mohou vypít“....
Více od autora
Jan Poláček
Vystudoval ČVUT FEL technickou kybernetiku. Pracoval jako asistent na VŠ, později byl organizátorem provozu v podniku výpočetní techniky a od roku 1990 se zabývá elektronickou sazbou textu. Ve svých dílech se orientoval především na science fiction. Stal se jedním z českých představitelů literárního stylu kyperpunk a v roce 1992 získal cenu Karla Čapka doprovázenou soškou Mloka za nove "duchovního kyberpunku" Pán sítí .
Více od autora
Brian Posehn
Celým jménem Brian Edmund Posehn. Americký herec, bavič, dabér a autor komiksů s Deadpoolem.
Více od autora
Antonín Polách
Antonín Polách je český lékař a spisovatel historických románů. Po maturitě v roce 1978 studoval na lékařské fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, kde promoval v roce 1984. Vojenskou službu si odbyl na Slovensku, na Vysoké letecké škole v Košicích, poté pracoval až do roku 1995 na interním oddělení Nemocnice s poliklinikou v Popradě. Odtud odešel do Rakouska, do nemocnice ve štýrském Stolzalpe, kde dodnes pracuoval do roku 2012 jako zástupce primáře interního oddělení. Poté přešel do nemocnice ve Wagně v Jižním Štýrsku, kde pracuje ve funkci Ausbildungsoberarzta, tedy lélaře zodpovědného za vzdělávání mladých lékařů. Vedle oboru vnitřního lékařství získal i specializace v oborech nefrologie a gastroenterologie . V době svého popradského působení vstoupil v roce 1989 do komunální politiky a pracoval jako poslanec městského zastupitelství v Popradu a člen městské rady. Po vzniku samostatné Slovenské republiky patřil k zakládajícím členům Českého spolku na Slovensku. Do literatury vstoupil v roce 1989 rozsáhlým historickým románem Stín Persepole, ve kterém vylíčil vznik perské říše jako tehdejší velmoci za králů Kýra, Kambýse a Dareia v 6. století př. n. l. Mladý autor, ani ne třicetiletý, prokázal nejen hluboké znalosti historie, ale i vypravěčské mistrovství, připomínající slavného Miku Waltariho. Po jeho vzoru nechává celý příběh vyprávět očitého svědka, Dareiova přítele z dětství, který se po Dareiově boku zúčastnil Kambýsovy dobyvačné výpravy do Egypta a po králově nečekané smrti pomohl Dareiovi na trůn a stát se největším ze všech perských panovníků. Významnou postavou románu je i prorok Zarathuštra. V dalším románu, Bratři ze Soluně, použil kombinovanou metodu. V římském klášteře umírá Konstantin, od mládí zvaný pro své neobyčejné vzdělání a schopnosti Filozof, který nedávno přijal mnišské jméno Cyril. Každý den ho navštěvuje jeho starší bratr Michal, mnišským jménem Metoděj, kterému Konstantin vypráví o sv...
Více od autora
Zdeněk Pokorný
Zdeněk Pokorný byl český astronom a popularizátor tohoto oboru. Působil na Hvězdárně a planetáriu Mikuláše Koperníka v Brně, v posledních letech života jako ředitel.
Více od autora
Miloslav Pojsl
Miloslav Pojsl byl církevní historik, památkář a historik umění, působící na Cyrilometodějské teologické fakultě Univerzity Palackého. V r. 1969 ukončil studium dějin a archivnictví na Filosofické fakultě Univerzity J. E. Purkyně v Brně. Roku 1971 obhájil disertační práci, složil rigorózní zkoušku a získal doktorát filosofie. V letech 1969–1971 studoval na olomoucké pobočce Cyrilometodějské bohoslovecké fakulty v Litoměřicích a byl formován v arcibiskupském kněžském semináři tamtéž. Studia zde však již nedokončil a rozhodl se zůstat laikem. V letech 1971–1974 působil ve Slováckém muzeu v Uherském Hradišti a v letech 1974–1977 v Lidovém spotřebním družstvu Jednota Olomouc jako plánovač. Od roku 1977 byl odborným pracovníkem a vedoucím oddělení evidence a dokumentace na Okresním středisku státní památkové péče a ochrany přírody v Olomouci. Zde působil až do konce roku 1990, kdy se rozhodl toto povolání opustit a věnovat se plně již jen pedagogické a vědecké činnosti. V říjnu 1990 byl přijat do funkce odborného asistenta na CMBF UP a následně vedoucího katedry církevních dějin a práva. Po reorganizaci a přejmenování fakulty se následně reorganizovala i katedra a stala se z ní Katedra církevních dějin a dějin křesťanského umění a Miloslav Pojsl pak byl až do své smrti jejím vedoucím a budovatelem její rozsáhlé knihovny. V letech 1989–1993 absolvoval rozšiřující postgraduální studium dějin umění na FF UK v Praze. V letech 1991–1994 byl proděkanem CMTF UP. Roku 1991 se habilitoval na katedře historie FF UP a koncem roku 1999 byl jmenován profesorem dějin křesťanského umění. Roku 1990 spoluzakládal Historickou společnost Starý Velehrad a stal se jejím prvním předsedou a význačným podporovatelem zejména v oblasti knižní . Pravidelně v rámci Univerzity Palackého dělal čím dál více úspěšné exkurze po církevních památkách u nás i v zahraničí. Byl redaktorem ...
Více od autora