Výpis všech autorů

Kate O'Hara

Německá novinářka a spisovatelka s americkým občanstvím. Autorka hudebních článků, cestopisných reportáží, povídek a historické beletrie.

Karlludwig Opitz

Německý prozaik a dramatik. Celým svým dílem se obrací proti německému militarismu a pokusům o jeho znovuoživování, například v prózách Plechový cirkus, Můj generál, Neukázněná zpráva štábního rotmistra, v satirách V tornistře – maršálskou hůl a Muzikanti Třetí říše, v dramatu Jakýpak zázrak.

Karl Olsberg

Karl Olsberg získal doktorát v oboru umělé inteligence, pracoval jako obchodní poradce a založil dvě společnosti, včetně softwarové firmy Start up des Jahres 2000. Jeho povídka Taubers Sammlung v roce 2005 vyhrála literární soutěž pro mladé spisovatele, čímž se nastartovala jeho autorská kariéra. V roce 2007 vydal svůj první román Das System, který se okamžitě zařadil na žebříček bestsellerů časopisu Der Spiegel. Většina jeho knih byla přeložena do angličtiny a sbírá úspěchy i v USA. Karl Olsberg má tři syny a žije v Hamburku.

Jürgen Ostmeyer

Překladatel z češtiny do němčiny.

Jaroslav Odehnal

Narozen 1947 v Hlinsku. Autor poezie i prózy.

Jana Olžbutová

Mgr., autorka výukových materiálů matematiky a češtiny pro základní školy.

Jan Ondřej

Doc. JUDr. Jan Ondřej, CSc. . Vystudoval právnickou fakultu UK v Praze. V roce 2002 byl jmenován docentem pro obor mezinárodní právo. V roce 2007 mu byl Akademií věd ČR udělen vědecký titul Doktor sociálních a humanitní věd - DSc. Od června 2011 je prorektorem Soukromé vysoké školy ekonomických studií v Praze, na které působí od jejího založení v roce 2000.

J Otto

Iva Ondřejová

Iva Ondřejová byla česká klasická archeoložka a odbornice na antický šperk, architekturu a antické umění. V letech 1964–1969 vystudovala klasickou archeologii a filozofii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, od roku 1970 působila na tehdejší Katedře věd o antickém starověku jako asistentka, od roku 1974 jako odborná asistentka. Titul PhDr. získala v roce 1972, hodnost CSc. jí byla udělena roku 1989. V roce 1994 byla po úspěšné habilitaci jmenována docentkou pro obor Klasická archeologie; po osamostatnění ústavu byla zástupkyní ředitele a v letech 2000–2010 ředitelkou Ústavu pro klasickou archeologii, poté zástupkyní ředitele. Přednášela a vedla semináře z antické architektury, archeologie a umění archaického a klasického Řecka, archeologie Říma, vedla kurzy starověkého umění pro obory dějiny umění a klasickou filologii. Byla členkou oborové rady klasické archeologie. Hlavní oblastí zájmu se pro ni stal antický šperk. Publikovala katalogy šperků v českých sbírkách a práce o špercích severního Řecka a Černomoří. Zajímala se o vztahy antického šperkařství ke šperkařství střední Evropy v době halštatské, laténské a římské. Napsala práci o antických řezaných kamenech ze sbírek Národního muzea v Praze, expertizy antických gem z tzv. Trevírského plenáře a relikviáře sv. Maura. Je spoluautorkou publikací o výzkumech v Kýmé a na ostrově Samothráké a podílela se na přípravě odborných katalogů, zejména pro výstavy v Galerii antického umění v Hostinném a v Muzeu antického sochařství a architektury v Litomyšli.

George Washington Ogden

Genri Lajon Oldi

Eugene O'Neill

Eugene Gladstone O'Neill byl americký dramatik, čtyřnásobný nositel Pulitzerovy ceny a nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1936. Patří mezi nejuváděnější dramatiky všech dob. Narodil se roku 1888 v rodině poměrně nadaného herce irského původu, který pracoval v kočovné herecké společnosti. Místem jeho narození byl hotelový pokoj na Broadwayi. Vyrůstal na cestách a zprvu nesdílel otcův zájem o divadlo. Rodinné poměry, chladný vztah k otci alkoholikovi a láska k matce závislé na morfiu ovlivnily jeho povahu a promítly se v jeho pozdější dramatické tvorbě. Nejprve studoval katolickou internátní školu a po jejím absolvování se zapsal na práva na universitě v Princetonu. Studium však nedokončil, již po prvním semestru školu opustil a živil se celou řadou různých zaměstnání, z nichž některá byla poměrně dobrodružná. Roku 1909 hledal zlato v Hondurasu a v letech 1910–1911 se plavil jako námořník do Jižní Ameriky, Afriky a Anglie. Žil bohémským životem, projevovala se jeho náklonnost k alkoholu. Jeho myšlení se radikalizovalo směrem k anarchismu a pod osobním vlivem Johna Reeda načas i k socialismu. Roku 1912 začal pracovat jako redaktor a téhož roku onemocněl lehkou formou tuberkulózy, z níž se léčil šest měsíců v různých sanatoriích. Tehdy začal psát své první dramatické pokusy, které však neměly žádný úspěch, když je nabídl k realizaci svému otci, tak je otec odmítal. V letech 1914–1915 absolvoval seminář dramaturgie a dramatické techniky na Harvardově univerzitě.V roce 1916 se seznámil s herci z avantgardního divadelního souboru Provincetown Players z New Yorku, kteří se chtěli věnovat původní americké divadelní tvorbě. O'Neill jim poskytl svou aktovku z námořnického prostředí Východním směrem do Cardiffu , která byla jeho první divadelní hrou uvedenou na scéně. O rok později mu komerční úspěch přinesla další hra V ponorkovém pásmu ...

Erica Di Orendi

Eliza Orzeszkowa

Eliza Orzeszkowa byla polská spisovatelka období polského realismu a pozitivismu. Jejím nejvýznamnějším dílem je pozitivistický román Nad Němnem, který zobrazuje vesnickou společnost 19. století. 6. června roku 1841 se v Milkowszczyzně narodila Eliza Pawłowska – mladší dcera advokáta Benedykta Pawłowského a Franciszky z Kamieńskich, jeho druhé ženy. Otec se velmi zajímal o kulturní dění a doma shromáždil cennou galerii obrazů a knihovnu čítající několik tisíc svazků. Zemřel v době, kdy Eliza měla tři roky. Rodinný statek byl prodán a jeho obyvatelé se přestěhovali do Grodna, kde se zabydleli v přízemním domě v ulici Brygidzké. Elizu vychovávaly pouze ženy: matka, která jí říkala Lisa, babička Kamieńská, nazývající ji Ziunií, její o tři roky starší sestra Klementyna a také opatrovnice Michalina Kobylińská. Eliza začala velmi rychle projevovat literární talent, hodně četla a psala povídky. V roce 1852 jedenáctiletá Eliza, ve společnosti babičky, odjela na studia do Varšavy. V létech 1852–1857 se vzdělávala v sakramentském penzionátu. V roce 1855 zde poznala Marii Wasiłowskou, později Marii Konopnickou. Společný zájem o literaturu upevnil jejich přátelství na celý život. Obě přítelkyně velmi rády četly a recitovaly poezii, zvláště zakázaná díla Adama Mickiewicze. Elizin a Mariin talent velmi oceňoval jejich učitel Ignacy Kowalewski. V květnu roku 1857 se Eliza vrátila do Milkowszczyzny. Ráda navštěvovala plesy. Na jednom z nich poznala Piotra Orzeszka, vzdáleného bratrance jejího otčíma, jenž byl starší o šestnáct let. Jako mládenec prohýřil většinu svého majetku na zábavy, a tak manželství s jedinou dědičkou Milkowszczyzny bylo dobrou příležitostí jak zbohatnout. Několik dní po plesu přišel do domu Widackých požádat o ruku mladé slečny Elizy. Vlivem přemlouvání despotické matky bylo požádání o ruku přijato. 21. ledna 1858 ve...

Dermot O'Leary

Britsko-irský televizní a rozhlasový moderátor, autor knihy pro děti.

Daniel Odier

Švýcarský spisovatel, scenárista, profesor literatury a romanopisec působící střídavě ve Francii a Spojených státech amerických, píše detektivní romány pod pseudonymem Delacorta. Také autor prací z oblasti východního náboženství, zejména tantry.

Caroline O'Donoghue

Irská spisovatelka, moderátorka podcastu a novinářka.

Cal Orey

Americká spisovatelka a novinářka, specializuje se na zdraví, výživu, mezilidské vztahy a domácí zvířata.

Anthony O'Neill

Narodil se v australském městě Melbourne, ale žije ve skotském Edinburghu. Píše kriminální příběhy, ale i fikční romány s přídavkem fantasy či sci-fi.

Zdeněk František Oliverius

Narozen 5.1.1927 v Mlečicích u Rokycan, zemřel 20.9.1978 v Praze. PhDr., DrSc., docent ruského jazyka, publikace z oboru.

Yuki Obata

Japonská komiksová scenáristka a ilustrátorka.

Yoshitoki Ōima

Japonská autorka a ilustrátorka manga komiksů.

Vladimíra Ottomanská

Učitelka a ředitelka mateřské školy, lektorka hatha jógy pro dospělé. Mgr.

Vít Obrtel

Vít Obrtel byl český architekt, teoretik architektury, designér, návrhář nábytku, scénograf, typograf, knižní grafik, básník a redaktor. Vít Obrtel se narodil do rodiny Heleny Obrtelové a Františka Obrtela , novináře a spisovatele. Celé dětství prožil v Olomouci, kde také zahájil středoškolské studium na reálce, ale dokončil je maturitou v Praze . Poté vystudoval Fakultu architektury a pozemního stavitelství na ČVUT v Praze . Po praxi v soukromém ateliéru vstoupil do služeb pražské obce jako architekt-projektant. Od roku 1927 působil ve stavebním oddělení Ministerstva pošt a telegrafů v Praze a Karlových Varech. V roce 1931 založil v Praze vlastní architektonický ateliér. V roce 1941 byl vězněn v koncentračním táboře Terezín. Od roku 1948 pracoval v pražském projektovém ústavu s pozdějším názvem Stavoprojekt . V roce 1960 se podílel na založení pracoviště zaměřeného na projektování zdravotnických zařízení . Zde působil jako vedoucí projekčního střediska až do odchodu do důchodu .. Byl jedním z členů tzv. Puristické čtyřky. Stál v čele časopisu Kvart . V roce 1931 vydal spolu s Bohuslavem Broukem a Jindřichem Štyrským kulturní leták Rok. Publikoval projekty a texty v revuích Stavba, Pásmo, Disk, Tam-tam, Fronta, ReD, Plán, Rock, Kvart, Architektura, Československý architekt aj., přičemž čtvrtletník Kvart založil, byl jeho šéfredaktorem, typografem a grafickým úpravcem. Knižní grafikou a typografií – v konstruktivistickém duchu – se zabýval od roku 1926 a upravil téměř padesát knižních titulů, zejména svých přátel – V. Vančury, V. Nezvala, J. Seiferta, Fr. Halase aj., nejvíce pro Škeříkovu knižnici Symposion. Člen řady spolků, např. Spolku posluchačů archit...

Victor Ostrovsky

Victor Ostrovsky sa narodil v Edmontone, Alberta 28. novembra 1949, a do Izraela sa presťahoval vo veku piatich rokov. V 17 rokoch vstúpil do izraelských obranných síl , avšak jeho vrodená očná vada ukončila jeho nádeje stať sa vojenským pilotom. Napokon bol pridelený k vojenskej polícii. Po službe u vojenskej polície, Ostrovsky strávil šesť rokov v izraelskom námorníctve. V roku 1982 bol naverbovaný do spravodajske služby Izraela Mossad. Výcvik absolvoval v akadémii pri Tel Avive a po dva a pol rokoch bol ustanovený ako spravodajský dôstojník . V roku 1986 z agentúry odišiel, podľa jeho slov preto, že príkazy ktoré dostával od svojich nadriadených sa priečili s jeho morálnymi hodnotami a jeho predstavami o úlohe štátu izrael vo svetovej politike.

Tom Oldfield

Britský autor biografií významných sportovních osobností.

The Ennio Morricone Orchestra

Orchestr diriguje Ennio Morricone od konce 50. let.

Téa Obreht

Americká spisovatelka jugoslávského původu.

Sydney Omarr

SYDNEY OMARR se narodil ve Filadelfii 5.srpna 1926 — magii čísel si uvědomoval ještě před pátým rokem svého života. Tento dnes erudovaný a všeobecně uznávaný astrolog byl jediným z astrologů, který měl možnost vykonávat vojenskou službu ve svém oboru. Na počátku 2. světové války, krátce po svých osmnáctých narozeninách, narukoval do armády a byl přidělen do válečného letectva; stal se jediným vojákem, který se mohl plně věnovat astrologii. Omar vystupuje v mnoha televizních estrádách — vždy je představován jako Astrolog hvězd. Je známý nejen jako astrolog, ale i jako odborník v dalších oblastech věšteckého umění, jako jsou okultní vědy a spiritismus, chiromantie nebo numerologie. Dokázal přesně předpovědět pro nás dnes legendární historické události, jako byly například volba F.D. Roosevelta, konec 2. světové války, zavraždění J. F. Kennedyho, aféra Watergate, Nixonův pád a další. Mezi četné Omarrovy klienty se řadí i známé hollywoodské hvězdy: z osobností, které využily Omarrova věšteckého nadání, jmenujme například Elizabeth Taylorovou, Michaela Jacksona, Sytvestra Stallona, Glenna Close, Jacka Nicholsona či Arnolda Schwarzeneggera.

Stephan Orth

Německý novinář, spoluautor humoristických publikací.

Russian State Symphony Orchestra

Russian State Symphony Orchestra , známý také jako Ruský státní symfonický orchestr, je jedním z hlavních ruských orchestrů. Byl založen v roce 1936 a má dlouhou a významnou historii. V průběhu let se v jeho čele vystřídala řada renomovaných dirigentů, včetně jeho prvního šéfdirigenta Alexandra Gauka. Orchestr provedl široký repertoár, který sahá od klasických až po současná díla a představuje nejen ruské skladby, ale i mezinárodní díla.

Rajmund Ondruš

Narodil sa 15. marca 1929 v Popudinských Močidľanoch, okr. Skalica, v rodine železničného robotníka ako prvý zo šiestich detí. Gymnaziálne štúdiá absolvoval v r. 1939-47 postupne na Velehrade, v Trnave a v Piešťanoch. Po maturite vstúpil 30. 7. 1947 do Spoločnosti Ježišovej. Po dvojročnom noviciáte v Ružomberku pokračoval od r. 1949 štúdiami filozofie v Děčíne v Čechách. Tam ho 13. 4. 1950 zastihla likvidácia kláštorov. Ďalšie osudy mal podobné ako mnohí iní rehoľníci v sústreďovacích táboroch , vyše troch rokov strávil vo vojenských pracovných táboroch PTP , ďalej pracoval v civilných zamestnaniach ako stavebný a poľnohospodársky robotník. Začiatkom roku 1960 bol uväznený za tajné štúdium teológie a odsúdený na tri roky väzenia. Po 28 mesiacoch ho v rámci amnestie prepustili na slobodu. V novembri 1968 odišiel do Rakúska, kde dokončil štúdium teológie. Kňazskú vysviacku prijal v Innsbrucku 6. decembra 1969. V júli 1971 odišiel do Talianska dokončiť rehoľnú duchovnú formáciu. V rokoch 1971-1978 pôsobil v slovenskom vysielaní Vatikánskeho rozhlasu a v rokoch 1974-1978 bol vedúcim slovenskej redakcie. Posledné rehoľné sľuby zložil 2. februára 1975. Z Ríma jeho ďalšie rehoľné poslanie smerovalo do Kanady. Od Vianoc 1978 pracoval štrnásť rokov vo vydavateľstve slovenských jezuitov Dobrá kniha v meste Cambridge v provincii Ontario. Sedem rokov redigoval časopis Echo a šesť rokov viedol mesačník Posol. V rozličných časopisoch doma i v zahraničí publikoval články a preklady s cirkevno-historickou tematikou. Okrem toho spolupracoval pri vydávaní kníh a istý čas bol zástupcom slovenského viceprovinciála v zahraničí. V roku 1992 sa vrátil na Slovensko do Trnavy, kam sa z Kanady presťahovalo vydavateľstvo Dobrá kniha. V rokoch 1993-1997 bol zástupcom provinciálneho predstaveného v Bratislave. Posledné obdobie jeho života sa spojilo s jezuitskou komunitou v Trnave, kde bol naďalej literárne činný a pastoračne pôsobil ako spovední...

Pavel Obluk

Narozen 25.11 1962 v Karviné, zaměstnán je jako projektový manažer Diecézní charity ostrovsko-opavské. Autor klasické, dobrodružně laděné science fiction. Jeho povídková tvorba se objevuje de facto pouze ve dvou tiskovinách: v literárním měsíčníku Ikarie – Prospektoři z Coranu , Mayská sezóna a Krysař -, a ve sbornících Mlok, v nichž vycházejí oceněné práce ze soutěže O cenu Karla Čapka. Hlavní trofej v tomto prestižním klání získal Obluk za povídku Probabel , první místo v kategorii krátkých povídek pak za anekdotu Matrjošky . V řadě antologií Mlok mu vyšly i další tři nominované práce: Zikkurat , Moby Dick a Lov na Mloka . Autorovu dosavadní knižní tvorbu představují soubor dvou novel Leviatan / Vlny , krátký román Znamení duhy a Morituri Te Salutant

Ota Oliva

Prof. RNDr. Ota Oliva, CSc. se narodil 8. 12. 1926. O přírodu se začal zajímat již v útlém mládí. Ve věku devíti let uveřejnil ve Vesmíru článek o vose a o rok později o rosničce. Na gymnáziu měl již zcela vyhraněný zájem o akvaristiku a teraristiku. Účastnil se dění v pražských spolcích Leknín a Prvním spolku přátel akvarií a terrarií a v r. 1943 se setkal v akvaristickém obchodě v Praze na Smíchově s prof. Dr. O. V. Hykešem, který se stal jeho stálým rádcem. V témže roce publikoval první odborný článek o chovu Geophagus gymnogenys v Akvaristických listech. Jako zvlášť aktivní akvarista byl zván do výborových schůzí Prvního spolku, kde se blíže seznámil s hydrobiologem doc. J. Hrbáčkem. Na doporučení prof. Hykeše se po maturitě zapsal na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. V roce 1950 promoval na revizi našich ryb se zřetelem k pohlavnímu dimorfismu, v r.1958 obhájil kandidátskou dizertační práci z ekologie ryb středního Polabí a v r.1964 se habilitoval ze systematiky a ekologie ryb české oblasti. Od r. 1963 byl samostatným vědeckým pracovníkem a později vedoucím oddělení zoologie obratlovců Katedry systematické zoologie PF UK. Od faunistiky ryb a obojživelnílů vedla jeho vysoce aktivní vědecká dráha k ekologickým aspektům a k anatomii ryb, zvláště k výzkumu okohybných svalů , se zřetelem k jejich funkčně anatomickému a fylogenetickému vývoji a významu. Vědeckou i životní dráhu skončil jako profesor zoologie Přírodovědecké Fakulty UK v Praze. Ota Oliva byl nejen vynikajícím českým ichtyologem mezinárodní úrovně, čestným členem Kanadské ichtyologické společnosti, doživotním členem Herpetologické společnosti v Londýně, členem hlavního výboru České zoologické společnosti, členem Polské zoologické společnosti ve Wroclavi, Koperníkovy společnosti v Krakově, zoologické společnosti v Londýně, Indické zoologické společnosti v New Delhi, Indické národní akademie věd, autorem mnoha vědeckých a odborných spisů a knižních publikací, ale působil i jako člen mnoha red...

Ólafur Jóhann Sigurđsson

Ólafur Jóhann Sigurðsson pochází z rodiny chudého rolníka. V patnácti letech odešel do Reykjavíku a už o rok později mu vyšla první kniha pro děti. Dnes má na svém kontě přes dvacet titulů a řadí se k nejpřednějším spisovatelům své země. Rozhodující úspěch mu přinesl román Fjallið og draumurinn , silně autobiografický pohled na islandský venkov. Zde vykrystalizoval jeho lyrický styl, v němž o tři roky později vytvořil i svůj nejpřekládanější miniromán Země, která mění barvu. Vedle venkovské tematiky si všímá života v hlavním městě, např. v románech Gangvirkið , Hreiðrið a Seiður og hélog . Vedle prózy se Olafur Jóhann Sigurðsson věnuje i poesii. V roce 1976 obdržel cenu Severské rady za nejlepší severskou knihu za dvoudílnou sbírku Að laufferjum a Að brunnum . Jeho díla byla přeložena do angličtiny, dánštiny, esperanta, finštiny, němčiny, norštiny, ruštiny, slovenštiny a švédštiny.

Noro Ölvecký

Slovenský biolog, mikrobiolog, manažer kvality ve vodárenské společnosti. Spisovatel zaměřený na krimi romány a povídky, inspiruje se svou profesí.

Nikolaj Oganesov

Ruský spisovatel.

New Philharmonia Orchestra

New Philharmonia Orchestra , který byl založen v roce 1964 po změně vedení Philharmonia Orchestra, je renomovaný londýnský symfonický orchestr. Orchestr založil Walter Legge, producent nahrávek klasické hudby pro společnost EMI. Jeho hlavním dirigentem byl v době založení Otto Klemperer, velmi uznávaný dirigent známý svou interpretací Beethovena, Mahlera a Brahmse. Orchestr New Philharmonia Orchestra v průběhu let spolupracoval s mnoha významnými dirigenty a sólisty a absolvoval rozsáhlá turné po koncertních sálech celého světa. Pořídili řadu nahrávek v širokém spektru klasického repertoáru, včetně děl Beethovena, Mahlera, Verdiho a mnoha dalších. Orchestr je známý svou všestranností a podílel se jak na tradičních klasických představeních, tak na filmové hudbě. V roce 1977 se orchestr vrátil ke svému původnímu názvu Philharmonia Orchestra, pod kterým vystupuje a nahrává dodnes.

Michail Odarčenko

Narozen 29. 5. 1955. PhDr., CSc., poradce v oblasti podnikání a řízení. Autor veřejných projevů a publikací z oblasti literární vědy, umění a veřejné správy, též odborných překladů, filmových scénářů, poezie, prózy a písňových textů.

Matthew Oldham

Australský? autor knih pro děti.

Matt Oldfield

Britský editor a autor publikací se zaměřením na fotbal.

Martin O'Brien

Jediné dítě ředitelky školy a námořního důstojníka, Martin O´Brien, studoval na Oratory School a Hertford College Oxford. Pracoval ve Vogue, procestoval celý svět. Poté napsal knihu All the Girls - cestovatelovy příhody o prostitukách a nevěstincích celého světa a poté psal články o cestování a životním stylu pro americké vydavatele. Několik let pracoval jako scénarista a filmový producent. Po dvaceti letech života v Londýně se s manželkou a dvěma dcerami odstěhoval na venkov, kde začal psát knihy s Jacquotem.

Lucia Olrinková

Lucia Olrinková je autorkou bestsellerov Plakať som si zakázala, Plakať je dovolené a Spoločníčka. Má dvoch synov a písanie je pre ňu relax a zároveň útek od reality. Miluje svoje deti, dobré jedlo a tanec. Rada varí, pečie, číta...

Libuše Olivová-Nezbedová

Narozena 23.6.1938 v Moravské Třebové. PhDr., CSc., lingvistka, publikace z oboru onomastiky .

Ladislav Oppl

Narozen 6.7.1922. Ing., dr., vzduchotechnik, publikace z oboru.

Judith O'Brien

Judith O`Brien je americká spisovatelka historických romancí. Jako většina spisovatelů již od dětství věděla, čím chce být - spisovatelkou. I když vlastně u Judith tato vysněná profese byla až na třetím místě, hned po přání stát se princeznou z pohádky anebo primabalerínou. Po vysoké škole se Judith přestěhovala do New Yorku, kde začala pracovat pro časopis Seventeen Magazine, postupně se vypracovala až na editorku. A pak získala místo snů u vydavatele Pocket Books. Psala úvodní anotace ke knížkám autorek jako Jude Deveraux, Judith McNaught nebo Julie Garwood a ty se pak objevovaly na zadních stranách knih těchto autorek. A tak Judith četla rukopisy před jejich publikací, psala anotace a při tom snila, že sama by taky chtěla napsat, byť jen jeden, ale zato stejně úžasný příběh. Avšak život jí zkřížil plány - nejdříve se vrátila zpět ke své původní profesi - editaci a psaní článků pro časopisy, pak se vdala, narodil se jí syn a během mateřské, při psaní článků o zdraví, jí v hlavě začal opět hlodat dávný sen - napsat svou vlastní romantickou novelu. A tak se o to pokusila, napsala začátek příběhu, zaslala jej vydavateli, čekala a dočkala se - velmi zdvořilého odmítnutí. Po několika letech se Judith rozhodla opět zkusit své spisovatelské štěstí, zkontaktovala svou bývalou kolegyni z Pocket Books Lindu Marrow, zaslala jí svůj rukopis, aby se s ní poradila, co vylepšit a tak, no a za tři dny se jí Linda ozvala s nabídkou kontraktu na dvě knihy. A tak se z Judith pomalu ale jistě stala spisovatelka, která má k dnešnímu dni na kontě cca 10 knih a na dvou dalších se podílela spolu s jinými autorkami. V současné době Judith žije v Brooklynu, sama se svým synem a dál píše své historické romance, sem tam ozvláštněné cestováním v čase.

Jindřich Oleš

Narozen 26. 12. 1948 v Ostravě. Malíř, grafik, kreslíř, ilustrátor a básník.

Jazz Band Ball Orchestra

Jaroslav Orel

Jaroslav Orel je český politik KDU-ČSL, po sametové revoluci československý poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění, v 90. letech poslanec Poslanecké sněmovny. Je ženatý, má pět dětí, jeho manželkou je MUDr. Blanka Orlová. Vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Působil jako podnikový právník. V lednu 1990 vstoupil do Československé strany lidové. Byl členem jejího výboru, později místopředseda její pražské organizace. Ve volbách roku 1992 byl zvolen za KDU-ČSL do Sněmovny lidu . Ve Federálním shromáždění setrval do zániku Československa v prosinci 1992. Ve volbách v roce 1996 byl zvolen do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky za KDU-ČSL. Poslanecký mandát si podržel až do předčasných voleb roku 1998. V obou dvou případech byl zvolen poslancem ve druhém skrutiniu, tedy na celostátní listině složené z nezvolených kandidátů, jejichž pořadí určovalo po volbách vedení jednotlivých stran dle svého uvážení a nezávisle na počtu získaných preferenčních hlasů. Zastával funkci mluvčího KDU-ČSL a mluvčího poslaneckého klubu strany, dále byl poradcem předsedy KDU-ČSL Cyrila Svobody, ředitelem nadačního fondu a vrchním ředitelem sekce na ministerstvu. Profiloval se jako kritik tehdejšího předsedy Miroslava Kalouska. V roce 2010 se uvádí jako člen Městského výboru KDU-ČSL v Praze. V roce 2010 kandidoval na předsedu KDU-ČSL, ale získal jen 20 hlasů z 425 hlasujících .

Jaroslav Olša

Narozen 8. 3. 1938. Diplomat, velvyslanec v Indonésii, generální konzul v Pákistánu, autor prací o zemích jihovýchodní a jižní Asie, zejm. o Indonésii. Otec orientalisty Jaroslava Olši .

Jaromír Obzina

Jaromír Obzina byl český a československý politik Komunistické strany Československa, poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění a ministr vnitra vlád Československa za normalizace. Narodil se jako syn Františka a Žofie Obzinových, jeho otec byl železničním úředníkem. Členem KSČ se stal v roce 1947. V roce 1947 absolvoval Ústřední politickou školu KSČ, působil pak mezi roky 1948 a 1951 jako funkcionář strany na okresní a krajské úrovni. V letech 1953–1956 vystudoval Vysokou školu stranickou při ÚV KSSS v Moskvě. V letech 1956–1964 zastával post náčelníka politického oddělení Vojenské akademie Antonína Zápotockého v Brně. Jeho politická kariéra vyvrcholila koncem 60. let a za normalizace. V letech 1965–1968 a 1969–1972 byl vedoucím odboru vědy a vysokých škol v oddělení školství a vědy Ústředního výboru Komunistické strany Československa. V letech 1969–1972 byl navíc zástupcem vedoucího a v letech 1972–1973 vedoucím oddělení školství a vědy ÚV KSČ. Členem Ústředního výboru Komunistické strany Československa byl kooptován k 28. listopadu 1973. XV. sjezd KSČ, XVI. sjezd KSČ a XVII. sjezd KSČ ho ve funkci potvrdil. V letech 1973–1983 byl ministrem vnitra v druhé vládě Lubomíra Štrougala, třetí vládě Lubomíra Štrougala a čtvrté vládě Lubomíra Štrougala. Patřil k nejvlivnějším členům vládnoucího režimu, ve funkci ministra řídil represe proti politické opozici i církvím. Aspiroval i na post předsedy vlády, ale v roce 1983 byla jeho kariéra zabrzděna. V posledně jmenovaném kabinetu pak po odchodu z postu ministra vnitra působil od roku 1983 jako místopředseda vlády. Na místopředsednickém postu setrval i v následné páté vládě Lubomíra Štrougala, šesté vládě Lubomíra Štrougala a ve vládě Ladislava Adamce až do prosince 1989, kdy odešel z vrcholných funkcí v důsledku změn po sametové revoluci....

Ivana Ondráčková

DrSc. Ivana Ondráčková, spoluautorka knih z oboru matematiky

Ivan Orel

Ivan Orel se narodil 23. května 1968, studoval na Univerzitě Hradec Králové obor jazyková a literární kultura, ale také na Fakultě strojního inženýrství Vysokého učení technického v Brně. Pracoval jako dělník, učitel na základní škole a nyní je zaměstnancem grafického studia. Nejen o cestě kolem světa na palubě plachetnice Victorie psal Ivan Orel do odborných časopisů a magazínů Vesmír, Koktejl anebo Lidé a země. V roce 2006 Ivan Orel dokončil a vydal objemnou knihu Idioti na plavbě kolem světa, která popisuje přípravu a průběh plavby kolem světa na plachetnici, která je kopií slavné předchůdkyně mořeplavce Fernanda Magalhaense.

Gustav Roger Opočenský

Gustav Roger Opočenský byl český spisovatel, novinář a písňový textař, příslušník pražské bohémy v letech před první světovou válkou. Jeho otec byl evangelický farář. Po příchodu rodiny do Prahy se Gustav zapojil do uměleckého života: byl členem literárních skupin Syrinx a Máj, přispíval do časopisu Veselá Praha, vystupoval i v kabaretu Karla Hašlera. Patřil k nejbližším přátelům Jaroslava Haška, který učinil z Opočenského postavu řady svých povídek, angažoval se také ve Straně mírného pokroku v mezích zákona. Je autorem vzpomínkových knih Čtvrt století s Jaroslavem Haškem a Balada o duši Jaroslava Haška. Psal lyrickou poezii, novinové fejetony a humoresky, dětskou literaturu, sociálněkritické i dobrodružné romány. Pracoval jako úředník na Ministerstvu sociální péče. Jeho bouřlivý soukromý život inspiroval Jaroslava Haška k epigramu: „Jest miloval všechny ženský / Gustav Roger Opočenský“. Jeho synem byl herec Gustav Opočenský, jeho vnuky jsou hudebník Petr Opočenský a sochař Pavel Opočenský.

Gian Luca Oliveri

Italský ilustrátor.

František Otava

Autor ideově zaměřených publikací s politickou tematikou.

František Oberpfalcer

Filmový Symfonický Orchestr

Czech symphony orchestra, originally established in 1943 as “Pražský filmový orchestr” or “Pragfilmorchestr”. Conducted mainly by František Belfín or Štěpán Koníček , among others. Appeared in thousands of Czech and Slovak films as well as in numerous foreign productions. Since the late 1960s the orchestra also maintained a rock/jazz rhythm section. Successor orchestra since 1991: Czech Symphony Orchestra Related entities: FISYO , Studio FISYO Note: not to be confused with the Czech Film Orchestra or the Prague Film Orchestra.

Felicity O'Dell

Autorka učebnic angličtiny.

Ewa Ostrowska

polská spisovatelka a novinářka, strávila první léta u svých prarodičů . Vystudovala sociologii na univerzitě v Lodži. Polská spisovatelka Ewa Ostrowská je původním povoláním socioložka, dnes autorka mnoha knih a reportáží pro děti i dospělé. Je také držitelkou ceny M. Gorkého, udělovanou Výborem pro literaturu pro děti a mládež i dalších mezinárodních ocenění. V jedné z jejích knih přeložených do češtiny Lekce pro život popisuje životy tří různých dívek, které se sejdou, ač je každá z jiných vrstev a poměrů, v jednom malém gymnáziu. Román zachycuje necelých padesát dnů od začátku školního roku ve třídě III. b. Nejsou tu zaznamenány jen humorné i vážné školní příhody, ale i život v rodinách několika děvčat. Naučit se žít s lidmi a mezi lidmi, naučit se toleranci a pochopení i pro těžkosti těch druhých - to je další program hlavní hrdiny Magdy, ale nejen její.