Všichni Autoři a témata

Petra Svozílková (1)

Doc., MUDr., Ph.D. Lékař specialista v oboru oftalmologie a farmakologie . Publikace v oboru.

Petra Strá (1)

Pravdu o sobě shrnuje do rázné věty: „Jsem Petra Strá a píšu básně.“ Křehká, ženská, velmi osobitá imaginace. Básně jako „zastřešené ticho“. Na rovu leží sníh, uvnitř je střižna poztrácených a znovunalezných obrazů a dějů, laboratoř se zimními fragmenty… Petra Strá studovala obchodní akademii, dopravní inženýrství a geografii a Literární akademii Josefa Škvoreckého. Prošla mnoha zaměstnáními, napříč obory i „žánry“, u nás i v zahraničí. V posledních letech píše písňové texty pro děti a učí autorské tvorbě v dětské hudební La škole. Svou poezii publikovala ve Tvaru, Welesu, Pandoře a v internetové Dobré adrese. Její divadelní hru Dům v lahvi uvedlo Studio Ypsilon. Volavka je jejím knižním debutem. Autorka žije v Praze a v Solopiskách.

Andrej ič Platonov (1)

Udo Kultermann (1)

Německý historik umění, zaměřený na dějiny architektury, též ředitel muzea. Zemřel v USA.

Susan A Greenfield (1)

Fyzička a neurofyzioložka.

Yvonne Worth (1)

Alison Boteler (1)

Americká novinářka, autorka kuchařek.

Maurice Campbell Cornforth (1)

Britský marxistický filozof, člen Komunistické strany Velké Británie. Autor publikací z oboru.

Robert Buchar (1)

Robert Buchar, nar.1951 v Hradci Králové je americký kameraman, filmový režisér a producent českého původu a také autor několika knih zabývajících se okolnostmi „sametové revoluce“. V roce 1966 začal studovat SPŠG fotografii, později pokračoval na FAMU, kde v roce 1975 absolvoval a pracoval jako kameraman v Krátkém filmu. V roce 1980 emigroval do USA, kde pokračoval v natáčení krátkých a dokumentárních filmů, působil rovněž při natáčení nezávislých filmů. Od roku 1989 vyučuje kinematografii na Columbia College v Chicagu. Po listopadu 1989 se vrátil do České republiky, po krátkém pobytu se vrátil zpět do USA, kde trvale žije. Z pobytu v ČR vytěžil náměty ke svým několika filmům a následně podle filmů zpracovaným knihám, ve kterých presentuje své názory na okolnosti a samotný průběh listopadového převratu u nás, známého jako „sametová revoluce“. Bývá proto také řazen ke „konspirativním autorům“.

Hugh Verity (1)

Britský válečný letec, autor autobiografie.

Paweł Lisicki (1)

Pawel Lisicki, ceněný esejista a šéfredaktor druhého nejčtenějšího deníku Rzeczpospolita.

Eduard Winter (1)

Eduard Winter byl český duchovní a historik německého původu, vyučující na německé univerzitě v Praze a na Univerzitě Karlově, od roku 1945 v NDR na univerzitách v Halle a Berlíně . Věnoval se především studiu osvícenství a josefinismu.

Yannick Haenel (1)

Francouzský spisovatel.

Daniel Estulin (1)

Investigativní novinář, zabývá se problematikou Bilderbergu. Narodil se v Litvě, žije ve Španělsku.

Jindřich Hýzrle z Chodů (1)

Narozen 10.1.1575, zemřel 18.4.1665 v Praze. Cestovatel a bojovník, paměti.

Miroslav Polreich (1)

Miroslav Polreich byl bývalý rozvědčík zpravodajské služby, jež patřila do struktur Státní bezpečnosti. V roce 1969 byl zbaven funkce. Po roce se stal 1989 ředitelem bezpečnostního odboru MZV. V letech 1991–92 vedl čs. delegaci jako československý velvyslanec pro kontrolu odzbrojení při Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě ve Vídni. Narodil se v roce 1931 v Německém Brodě. Jeho otec pracoval jako strojník a spolupodílel se na založení KSČ a jako přesvědčený komunista se stal postupně nepohodlný. Miroslav válku prožil u dědy na samotě. 11. května 1945 sem pro něj přišel otec, se kterým se vrátil do města. Po válce jej otec přihlásil na učiliště na nástrojaře. Zároveň jezdil do Humpolce na přípravný kurs na vysokou školu. V roce 1950 začal studovat na Vysoké škole politických a hospodářských věd , z níž se později vydělila Fakulta mezinárodních vztahů, v jejímž čele stál pozdější ministr zahraničí a chartista, profesor Jiří Hájek. Během studia se seznámil s řadou pozdějších disidentů, ale také se zahraničním tiskem, z něhož získával povědomí o situaci za hranicemi státu. Ve stejné době dostal nabídku, aby pracoval pro zpravodajské služby, tehdy oficiálně označované jako První správa ministerstva vnitra StB. V roce 1954 přešel do zpravodajské školy, vedené pozdějším chartistou Ladislavem Šternem . Po jejím absolvování odešel pracovat na Ministerstvo vnitra, do americko-britské sekce, a v roce 1957 se stal diplomatem ve Washingtonu. Podle jeho slov však byl do Washingtonu uklizen, neboť se mu nelíbily poměry na ministerstvu, kde služebně starší zaměstnanci sledovali především své vlastní zájmy. Zároveň zjistil, že tu informace získávají především od emigrantů a krajanů, ačkoliv je informace o osobnostech poúnorého exilu (jako b...

Zdeněk P Bažant (1)

Narozen 10. 12. 1937 v Praze. Česko-americký stavební a materiálový inženýr, vynálezce, vědec a vysokoškolský profesor stavebního, environmentálního a strojního inženýrství a vědy o materiálech . Expert v oblasti mechaniky stavebních materiálů a stavebních konstrukcí, též nukleárních betonových konstrukcí. Člen vědeckých společností a institucí, šéfredaktor časopisu „Journal of Engineering Mechanics . Je vnukem rektora ČVUT, stavebního mechanika prof. Zdeňka Bažanta a synem geomechanika prof. Zdeňka Bažanta, ml., .

Josef Kamín (1)

Autor odborných publikací z oboru asfaltování a pokrývačství.

Genrich Georgijevič Karlsen (1)

Ruský profesor technických věd, práce o dřevěných konstrukcích.

Boris Titzl (1)

Pozice a funkce na pracovišti - docent Vzdělání, kvalifikace - 1967 FF UK Praha, filozofie – dějepis, učitelství pro školy II. cyklu 1982 PedF UK Praha, rozšiřující studium speciální pedagogiky 1991 FF U Praha, doktorát filozofie 1997 PedF UK Praha doktorát speciální pedagogika 2002 zpětně k 1. 1. 1999 UK Praha, doktorát 2003 MU Brno, habilitace pro obor pedagogika Přehled zaměstnání - PdF UK v Praze - PdF UHK v Hradci Králové Akademické, univerzitní a další aktivity - výkonný redaktor čas. Speciální pedagogika

František Draxler (1)

Narozen 25. 12. 1928 v Jindřichově Hradci, zemřel 17. 10. 2016. Český stavební inženýr se specializací na projektování stavebních konstrukcí. Vysokoškolský pedagog . Soudní znalec v oboru stavebnictví. Literatura v oboru.

Vladimír Schreiber (1)

Ing. Vladimír Schreiber, CSc.

V. I Gusev (1)

Bohumil Soudský (1)

Bohumil Soudský byl český archeolog pravěku. V září 1945 nastoupil jako jeden z prvních studentů Karlovy univerzity ke studiu klasické archeologie a prehistorie. Za vynikající studijná výsledky dostal roku 1948 stipendium na École normale superiére v Paříži, kam odjel se spolužákem Jiřím Frelem a kde navázal dlouhodobé pracovní kontakty. Po nástupu do Archeologického ústavu ČSAV v Praze prováděl například velkoplošné výzkumy neolitického sídliště v Bylanech u Kutné Hory . Společně s Evženem Neustupným je autorem relativní chronologie kultury s lineární keramikou na území Čech. Později působil také na neolitických nalezištích ve Francii. B. Soudský byl předlohou zajímavé postavy dr. Soudka v detektivních příbězích Václava Erbena .

Jaromír Doskočil (1)

Narozen 19.6.1891 v Černých Budách. Slepecký pedagog, literatura z oboru.

Grégoire de Kalbermatten (1)

Gregoire de Kalbermatten se narodil v aristokratické rodině ve švýcarském městě Lausanne, studoval na prestižních evropských a amerických univerzitách, vystudoval práva v Ženevě, absolvoval postgraduální studium mezinárodních vztahů na škole Johna Hopkinse v Bologni a Washingtonu D. C., magisterský titul získal po absolvování studia politologie na Univerzitě Johna Hopkinse v Baltimore, kde později, zastával funkci jednoho z rektorů. Svou kariéru zahájil ve Švýcarsku na poli bankovnictví a analýzy financí, od roku 1980 působil jako diplomat v Římě, Vídni a Bernu, poté se směr jeho zájmu přesunul na mezinárodní vývoj a začal pracovat pro OSN. Během třicetileté práce na poli mezinárodních vztahů a multilaterární diplomacie v oblasti politického rozvoje organizoval přes 400 misí a konferencí v 70 zemích světa, mj. jako hlavní organizátor setkání na úrovni ministrů odvětví pro vědeckou spolupráci mezinárodního rozvoje a ochranu životního prostředí. Uveřejnil několik knih a studií a rovněž vědeckých publikací, především posudků současných světových ekosystémů. Momentálně pracuje v Německu pro UNCCD. Jeho zkoumání na poli politické filosofie a duchovnosti významně ovlivnilo setkání se Šrí Mátadží Nirmalou Déví. Je ženatý a má tři děti.

Artur D'Amien (1)

Třikrát ženatý, své bohaté zkušenosti sepsal do knih humornou a neotřelou formou, která potěší všechny manžele, manželky i svobodné.

Matouš Václavek (1)

Matouš Václavek byl spisovatel píšící převážně dějepisná a zeměpisná díla z okolí Valašska. Po absolvování kroměřížského gymnázia studoval FF UK v Praze. Působil jako učitel ve Zlíně a řadu let ve Vsetíně jako ředitel a školní inspektor. Byl literárně činný v oborech zeměpis, dějepis a národopis. Přispíval do Kottova slovníku, Bartošova Dialektologického slovníku a Ottova slovníku naučného. Největší pozornost věnoval Valašsku. Jeho práce Dějiny města Vsetína a okresu Vsackého, Hejtmanství Valašsko- Meziříčské, Moravské Valašsko, Valašská svatba, Mor. Valašsko. Obrazy ze života bývalých cechů řemeslných na Vsetíně, Moravské Valsšsko, Děti na Moravském Valašsku jejich hry a zábavy patří k základním dílům o Valašsku. V několika knihách vydal Valašské pohádky a pověsti.

O. J Rogovij (1)

John Peters (1)

Důstojník válečného letectva John Peters se narodil v Londýně v roce 1961. Do RAF vstoupil v roce 1980 jako univerzitní kadet. V roce 1983 absolvoval na univerzitě v Manchesteru a o čtyři roky později se po ukončení Air Navigation School RAF ve Finningley stal pilotem. V roce 1988 se přeškolil na letoun Tornado GR1 a byl přidělen k 15. eskadře RAF v Laarbruchu v Německu, s níž se později zúčastnil bojů v Perském zálivu , kde byl také sestřel a dostal se do zajetí. Po působení u 31. eskadry RAF v Brüggenu v Německu se v roce 1993 vrátil do Anglie a stal se instruktorem ve výcvikovém středisku pilotů typu Tornádo na základně RAF v Cottesmore v hrabství Leicestershire. V roce 1997 se stal Squadron Leader, po 18 letech služby odešel do civilu. Je ženatý a se svou ženou Helen má dvě děti: chlapce Guye a dceru Toni. S rodinou žije ve Worcestershire.

Vladimír Vítek (1)

Vladimír Vítek je bývalý slovenský fotbalista, záložník. Hrál za Dukla Banská Bystrica, MŠK Žilina, FC Svit Zlín, FC Slušovice, MFK Ružomberok a FC Rimavská Sobota. V československé a české lize nastoupil celkem ve 23 utkáních.

Michail Saulovič Arlazorov (1)

Ruský publicista, spisovatel a scenárista, vystudoval letectví, jeho práce mají často vztah k letectví.

Thomas H Cook (1)

Thomas H. Cook se narodil v Fort Payne, Alabama a je držitelem bakalářského titulu z Georgia State College a titulu Master of Philosophy Kolumbijské univerzity Thomas H. Cook je autorem více než dvaceti knih, včetně prací skutečného zločinu. Jeho romány byly nominovány na cenu Edgar Allan Poe, Macavity Award a Dashiell Hammett Prize. Škola Chatham záležitost získal Edgara Allana Poe Award za nejlepší román v roce 1996. Jeho True Crime kniha krve Ozvěny,byl nominován na cenu Edgar Allan Poe v roce 1992, a jeho příběh "otcovství" získal cenu Herodotus v roce 1998 a byl zařazen do Best Mystery Stories v roce 1998, editoval Otto Penzler a Ed McBain. Jeho díla byla přeložena do patnácti jazyků. Žije v New Yorku a Cape Cod.

John O'Farrell (1)

John Osborne byl anglický dramatik, představitel tzv. rozhněvaných mladých mužů. Osborne studoval na Belmont College v Devonu, ale v roce 1945 byl vyloučen, protože řediteli školy vrátil pohlavek. Brzy začal pracovat v divadle, nejprve jako asistent režie brzy byl využíván i jako herec. V roce 1963 získal Oscara za adaptaci Toma Jonese. Zemřel na komplikace spojené s cukrovkou.

Nadžma (1)

Marocká spisovatelka, autorka eroticky laděného románu.

Eino Antero Luukkanen (1)

Podplukovník Eino Antero Luukkanen , přezdívaný Eikka, byl finský stíhací pilot a nejmladší velitel letky v historii finského letectva, třetí nejúspěšnější finský stíhač druhé světové války. Je mu připisováno 60 sestřelů . Jeho vojenská kariéra skončila v roce 1951, kdy jej finský nejvyšší vojenský soud shledal vinným vyzvědačstvím ve prospěch USA . Byl propuštěn z armády bez nároku na penzi . V roce 1955 publikoval své válečné paměti pojmenované Hävittäjälentäjänä kahdessa sodassa .

Jozef Jablonický (1)

Jozef Jablonický byl slovenský historik. Absolvoval Filozofickou fakultu UK v Bratislavě. V letech 1960-1974 pracoval v Historickém ústavu SAV, v letech 1974-1990 v Slovenském ústavu památkové péče a ochrany přírody. V roce 1969 vydal knihu Z ilegality do povstania, ve které zpochybnil tehdejší rétoriku čelných představitelů komunistické strany o jejich angažovanosti v přípravě SNP, za což byl později perzekvován. V letech 1974-1990 nemohl publikovat, jeho samizdatové studie byly publikované v zahraničí, zejména v Kanadě a USA. V době normalizace byl pronásledovaný a byl sledován komunistickou StB pod kódovým označením „Anti“. StB u něj opakovaně prováděla domovní prohlídky, při kterých mu zabavovala rukopisy, poznámky a další materiály. Po roce 1990 pracoval v Ústavu politických věd SAV, nejprve jako jeho ředitel, v letech 1998-2007 jako předseda vědecké rady. V tomto článku byl použit překlad textu z článku JozefJablonický na slovenské Wikipedii.

Ian Shapiro (1)

Ian Shapiro je oceňován jako vůdčí postava současných teorií o demokracii. Charakteristickým rysem jeho prací je spojení teoretické erudice a praktické angažovanosti.

Martin Pollack (1)

Martin Pollack je rakouský novinář, spisovatel a také překladatel. Ačkoliv byl jeho biologickým otcem nacista, šéf Lineckého gestapa dr. Gerhard Bast, vychováván byl otčímem Johannem Pollackem. Studoval slavistiku a východoevropské dějiny ve Vídni a Varšavě, posléze pracoval v letech 1972–1982 jako redaktor kulturně-politického měsíčníku 'Wiener Tagebuch', či jako korespondent pro německý časopis 'Der Spiegel'. Mezitím roku 1976 promoval disertační prací na téma "Die jüdische Frage bei Eliza Orzeskowa: Der Bankrott der Assimilation''. Od roku 1998 pracuje jako překladatel a spisovatel na volné noze. Za svoji literární činnost obdržel četná ocenění.

Jean-Paul Marat (1)

Jean-Paul Marat byl francouzský politik, lékař a publicista v období Velké francouzské revoluce Patřil mezi francouzské kordeliéry a působil jako předseda jejich klubu . Jeho otec Jean Mara byl Švýcar a přednášel na univerzitě v Ženevě medicínu. Matka Louise Cabrol byla francouzskou hugenotkou. Jean-Paul Marat vystudoval medicínu v Ženevě. Následně studoval i ve Francii, kde se seznámil s osvícenskou filozofií. Poté žil nějaký čas v Anglii, kde dostudoval a pracoval jako tiskař a vydavatel. Uveřejnil zde anglicky svou Esej o člověku, kterou v roce 1775 přeložil v Amsterdamu do francouzštiny. Posléze pracoval jako lékař u vojska bratra krále Ludvíka XVI., hraběte z Artois. Intenzivně se také věnoval vědeckému výzkumu ve fyzice a chemii. Zabýval se i filozofií a sociologií. Po vypuknutí Velké francouzské revoluce však nechal veškerých výzkumů i praxe lékaře a plně se oddal politice a žurnalistice. Od roku 1789 vydával revoluční deník Přítel lidu. Stal se členem a předsedou klubu kordeliérů a fanatickým zastáncem teroru proti šlechtě a vládnoucím vrstvám. Po převratu v srpnu 1792, kdy byl zahájen útok na královský palác v Tuileriích, se stal poslancem Národního konventu. Podílel se na zářijových masakrech a jako člen Konventu a poté i Výboru veřejného blaha požadoval zavedení diktatury. Když pak v Konventu začala debata o osudu krále Ludvíka XVI., hned od začátku navrhoval jeho rychlé potrestání bez soudu. Požadoval, aby bylo na krále pohlíženo jako na vlastizrádce a hlasoval pro jeho smrt. Roku 1793 se stal hlavním nepřítelem girondistů, kteří vládli Francii a volal po jejich smrti a svržení. Od dubna 1793 stál v čele revolučního tribunálu a spolu s ním připravil 2. června 1793 pád girondistů. Dostal se tak na vrchol své moci a ovládl Paříž. Vedl krutý teror proti girondistům a radikalizoval revoluc...

Cyril Horáček (1)

Cyril Horáček byl český a československý národohospodář, politik, poslanec, senátor a ministr financí za Republikánskou stranu československého venkova . Narodil se 7. listopadu 1862 jako třetí dítě do rodiny, otec Antonín Horáček byl bohatý řezník, který nedokončil akademické gymnázium. Sám byl politicky angažovaný, jako člen Národní strany byl v roce 1862 byl zvolen do pražského zastupitelstva a městské rady, byl i členem dalších spolků jako Národního divadla, Měšťanská beseda, Svatobor či Matice česká. Matka Julie, rozená Homolková, pocházela z vlivné úřednické rodiny. Rodina vlastnila a provozovala řeznický obchod v tehdejších novoměstských masných krámech v domě „U Helmů“ v dnešní Lazarské ulici. Dále vlastnila činžovní dům čp. 319 na rohu Karlova náměstí a ulice Na Moráni, také usedlost v Michli. Při svých návštěvách v Chvalech, kam se jeho rodiče přestěhovali, se ještě jako student gynázia seznámil se svou budoucí manželkou Růženou Bělehradskou, dcerou velkoobchodníka. Před nástupem na vysokou školu se vydal na tři týdny do Itálie, kde se mj. seznámil s Rudolfem Horským. Vojenskou službu absolvoval spolu s prvním ročníkem vysoké školy. Do manželství s Růženou Bělehradskou vstoupil v únoru 1892, jejich manželství přetrvalo až do její smrti v roce 1939. V roce 1892 se jim narodil syn Vladimír a v roce 1896 syn Cyril . Zemřel poměrně nečekaně na mrtvici 9. května 1943, pochován je po boku své manželky na Vyšehradském hřbitově. Vystudoval akademické gymnázium v Klementinu na Starém Městě v Praze. Poté absolvoval práva na právnické fakultě české univerzity v Praze, kde se stal v roce 1886 doktorem práv. V praxi byl nejdříve advokátním koncipientem v Hradci Králové a Praze, pak mezi lety 1889–1902 pracoval jako tajemník v Městské s...

Milada Maňková (1)

Pantaleon Neumann (2)

Autor byl začátkem 19. století duchovním správcem na Veltrusech, notářem královéhradecka, autorem románů a příběhu pro "lid hospodářský"

Stanislav Adam (1)

Stanislav Adam byl český učitel, houslista a hudební skladatel. Narodil se 30. dubna 1889 v Lošticích na Šumpersku. Jeho otec zde byl učitelem a regenschorim. Vystudoval gymnázium v Zábřehu na Moravě. Po maturitě učil na různých školách kraje , Pozdrav spojencům, suita pro velký orchestr nebo dechovou hudbu ) vyšlo i tiskem. Živé jsou některé příležitostné skladby , zejména však vánoční hra Nesem vám noviny a hra se zpěvy a tanci V říši vodníka na text Josefa Nováka . Zemřel 6. července. 1974 v Brandýse nad Labem. Hudební pozůstalost je uložena v Památníku Adolfa Kašpara v Lošticích. Úplný seznam děl do roku 1959 je uveden v práci Františka Hekele a J. Kapusty .

Konstantin Vasil'jevič Ostrovitjanov (1)

Konstantin Vasiljevič Čmutov, rusky: Константин Васильевич Чмутов byl sovětský fyzikální chemik. Věnoval se zkoumání povrchových jevů, iontově výměnné chromatografii.

Veniamin Cezarovič Goffenšefer (1)

Ruský literární teoretik, vědec, historik, autor publikací z oboru.

Ján Janko (1)

Narozen 22. 4. 1943 v Praze, zemřel 9. 2. 2021 tamtéž. Docent, promovaný biolog, CSc., vysokoškolský pedagog, zabýval se filozofií a dějinami přírodních věd, autor odborných publikací, vysokoškolských skript a článků v odborných i populárně-naučných časopisech.

Alexander Bröstl (1)

Vysokoškolské štúdium práva ukončil v 1976 na Právnickej fakulte Univerzity P. J. Šafárika v Košiciach, o rok neskôr obhájil doktorát na Právnickej fakulte Univerzity Komenského v Bratislave. V roku 1984 ako externý ašpirant získal titul CSc. na Ústave štátu a práva SAV v Bratislave. V roku 1987 bol vymenovný ako docent teórie štátu a práva. V 1987 nastúpi na Fu-tanskú univerzitu v Šanghaji, kde do roku 1989 študoval čínštinu a čínske právo. V roku 1990 sa na Univerzite v Norimbergu-Erlangene venoval štátovede a právnej filozofii. V rokoch 1992 až 1994 bol 1. tajomníkom a konzulom Veľvyslanectva Slovenskej republiky v Číne . Potom až do roku 1997 bol dekanom Právnickej fakulty Univerzity P. J. Šafárika v Košiciach. Neskôr učil na Právnickej fakulte Trnavskej univerzity v Trnave. V januári 2000 bol vymenovaný za sudcu Ústavného súdu SR v Košiciach. V marci 2002 bol vymenovaný za profesora teórie štátu a a práva. Po skončení funkčného obdobia ústavného sudcu sa v roku 2007 stal prorektorom pre zahraničné vzťahy a legislatívu Univerzity P. J. Šafárika v Košiciach a učiteľom Právnickej fakulty tejto univerzity. V roku 2011 bol vymenovaný vládou ako člen Súdnej rady SR. 26. 9. 2012 vláda Roberta Fica ho z postu člena Súdnej rady odvolala. Má široké jazykové schopnosti, hovorí nemecky, rusky, anglicky, čínsky, francúzsky, publikuje a prekladá.

Igor Hrušovský (1)

Igor Hrušovský byl československý politik a meziválečný poslanec Národního shromáždění za Československou stranu národně socialistickou. V květnu 1914 se účastnil v Pešti porady Slovenské národní strany, na které bylo rozhodnuto o utvoření Slovenské národní rady. Zároveň se vedení Slovenské národní strany rozhodlo vypracovat ucelený stranický program. Hrušovský se následně účastnil koncipování jeho kapitol o hospodářské politice. Patřil do okruhu tzv. hlasistů. Před rokem 1918 byl členem Muzeální slovenské společnosti. V letech 1918–1920 zasedal v Revolučním národním shromáždění, zpočátku za slovenskou delegaci , později přestoupil do Čs. socialistické strany. 26. května 1919 se na sjezdu v Bratislavě ustavila slovenská organizace Československé strany socialistické. Hrušovský byl zvolen jejím předsedou. Ve 20. letech 20. století měl blízko k anarchistickému, levicovému křídlu v Československé straně socialistické. Na rozdíl od Bohuslava Vrbenského ale ve straně zůstal. Od roku 1930 zasedal v její programové komisi. Profiloval se jako čechoslovakista a odpůrce slovenského autonomismu. V dopise adresovaném T. G. Masarykovi například odhadoval, že dojde ke splynutí obou národů, přičemž český národ díky své větší síle otiskne do československého národa více svých charakteristik. Když v roce 1928 Vojtech Tuka formuloval svou úvahu o vacuum iuris , patřil Hrušovský mezi poslance, kteří obvinili Tuku z vlastizrady. V parlamentních volbách v roce 1920 se stal poslancem Národního shromáždění a mandát obhájil ve všech následujících volbách, tedy v parlamentních volbách v roce 1925, parlamentních volbách v roce 1929 i parlamentních volbách v roce 1935. Na poslanecký mandát rezignoval roku 1936. V Ná...

Pietro Secchia (1)

Italský komunistický politik.

Aleksandr Petrovič Sennikov (1)

Ruský botanik, práce z oboru.

David Ernest Duke (1)

Americký politik.

Kurt Freund (1)

Kurt Freund byl československý a kanadský psychiatr a sexuolog. Je považován za vynálezce penilní pletysmografie . V 50. letech se v Praze zabýval léčbou homosexuality a začátkem 60. let se stal odpůrcem její léčby a jeho studie přispěly k dekriminalizaci homosexuálních styků. Od roku 1968 působil v psychiatrickém institutu v kanadském Torontu, kde založil sexuologické pracoviště, které dosud nese jeho jméno. Dlouhodobě se zabýval teorií erotické preference podle pohlaví a věku . Položil základy teorie sexuálního motivačního systému , která vysvětluje některé parafilie jako tzv. poruchy dvoření vrozené povahy. Jeho výzkumy a teorie se specializovaly na sexualitu mužů. Ve své knize Homosexualita u muže Freund zahrnul identická dvojčata, která byla ve většině případu buď homosexuální či heterosexuální. Tím potvrdil geneticky zdroj homosexuality, stále kontroverzní předmět debat po celém světě. Freund pocházel z německojazyčné židovské rodiny z Chrudimi v Rakousko-Uhersku . Jeho rodiče Heinrich a Hella, jeho bratr Hans a další příbuzní se za druhé světové války stali oběťmi holocaustu. Dne 13. ledna 1942 se oženil s Annou Hlounovou, českou nežidovskou klavíristkou a učitelkou hudby. V roce 1943 se s ní rozvedl, aby ji a jejich novorozenou dceru Helenu ochránil před nacistickým pronásledováním. Po válce se znovu vzali a v roce 1948 měli ještě syna Petra. Freund je považován za prvního, kdo v sexuologické praxi použil penilní pletysmografii jako jeden z nástrojů sexuologické diagnostiky a zkoumal možnosti a omezení této metody. Zastával názor, že orientace sama o sobě je nejlépe definovatelná pomocí takto měřitelné vzrušivosti, ačkoliv identita nebo chování nemusejí být s takto definovanou orientací vždy v souladu. V 50. l...

Eduard Hlasivec (1)

Fillipo Tommaso Marinetti (1)

Vladimir Abramovič Dychovičnyj (1)

Ruský spisovatel, satirik.

Michael Vescoli (1)

Švýcarský psycholog, terapeut, autor prací z fyziognomie, chirologie, astrologie a srovnávací mytologie.

Ján Kováčik (1)

Slovenský Ing., učebnice matematiky pro ZŠ a SŠ..

Kliment Jefremovič Vorošilov (2)

Kliment Jefremovič Vorošilov , známý jako Rudý maršál byl sovětský státník, politik a maršál SSSR. Jako velitel nebyl příliš kompetentní a za svou kariéru vděčil především blízkému osobnímu vztahu se Stalinem. Vorošilov se narodil v osadě Verchněje v Bachmutském újezdu v Jekatěrinoslavské gubernii v Ruské říši , do rodiny zaměstnance železnice ruské národnosti. Podle sovětského generála Petra Grigorenka se sám Vorošilov zmínil nebo narážel na dědictví o své rodné zemi, Ukrajině, a o předchozím rodinném jménu Vorošilo. Absolvoval pouze dva roky školní docházky, v mládí se živil jako dělník, pracoval v dolech aj. V roce 1899 se zapojil do dělnického hnutí a 1913 se stal členem Ruské sociálně demokratické strany, ve které se přiklonil k bolševickému křídlu. V roce 1905 opustil zaměstnání a stal se profesionálním revolucionářem, jedním z vůdců sociálních demokratů v Lugansku. Organizoval stávky na různých místech včetně hlavního města a za revoluční činnost byl vězněn a ve vyhnanství. Od roku 1906 se znal se Stalinem a Leninem, kteří si jej časem oblíbili. V březnu – listopadu 1917 působil v Luhansku , stal se členem všeruského výboru sovětů, od ledna do března 1918 řídil petrohradskou organizaci Čeky. Během občanské války se nakonec celkem úspěšně podílel na vedení operací Rudé armády mezi Donem a Volhou. Zde je ale nutno poznamenat, že poměr sil na frontách, kde velel, prakticky vylučoval možnost neúspěchu. Organizoval také vyvraždění bývalých carských důstojníků. Některými vojáky z povolání byl kritizován, že při bojích o Caricyn jeho nekompetence a ignorování rozkazů nadřízených značně zkomplikovalo situaci a prodloužilo boje. V březnu 1918 převzal velení 5. armády ustup...

Svatava Přibáňová (1)

Narozena 7. 3. 1934 v Neplachovicích u Opavy, zemřela 27. 9. 2014. Historička, janáčkovská muzikoložka a muzeoložka, práce o Leoši Janáčkovi a dějinách hudebního divadla. Kurátorka Janáčkova archivu Moravského zemského muzea.