Všichni Autoři a témata

Eva Del Risco Koupová (1)

Narozena 29. 7. 1978 v Holešově - Přílepech. Výtvarná umělkyně, ilustrátorka, grafička.

Vlasta Matoušová (1)

Narozena 16.7.1955 v Turnově. Grafička, ilustrátorka, ilustrace převážně vědeckých knih s botanickými náměty.

Anna Skoumalová-Hadačová (1)

Narozena 21.12.1946 v Pardubicích. Ilustrátorka a grafička, věnuje se vědecké ilustraci v oborech botaniky a medicíny.

Karel Paul (1)

Narozen 21.2.1891 v Praze, zemřel roku 1960. Ing., dr. techn., práce v oboru kafilérie.

Gregg Smith (1)

Americký řečník, autor, který se zaměřuje na pivovarnictví.

Carrie Getty (1)

Americká pivní porotkyně a znalkyně, publikace z oboru.

Miloš Kačírek (3)

Miloš Kačírek je bývalý český fotbalista, obránce. V československé lize hrál za TJ SU Teplice. Nastoupil v 6 ligových utkáních. Z Teplic odešel do Roudnice nad Labem.

Mark Lambert (1)

Chris Jarmey (1)

MCSP, SRP, MRSS. Zakladatel a ředitel European Shiatsu School of Natural Therapy. Publikuje v oboru.

Theodore Rowland-Entwistle (1)

Anglicky píšící autor naučných knih pro děti.

Florence Vérilhac (1)

Francouzská autorka knih o přírodě.

Marion Woodman (1)

Marion Jean Woodmanová byla kanadská mytopoetická autorka, básnířka, analytická psycholožka a postava ženského hnutí. Psala a obšírně mluvila o snových teoriích Carla Gustava Junga. Woodmanová se narodila 15. srpna 1928 v London v Ontariu, nejstarší ze tří dětí Ily a Andrewa Boa, duchovního. Vystudovala anglickou literaturu na University of Western Ontario. Později v životě studovala psychologii na Institutu C. G. Junga v Curychu ve Švýcarsku. V roce 1982 Woodmanová napsala knihu o analytické psychologii Addiction to Perfection, kterou vydala nová společnost Inner City Books, kterou založila její kolegyně Daryl Sharp. Její manžel Ross Woodman byl profesorem na University of Western Ontario. Je autorem The Apocalyptic Vision in the Poetry of Shelley a Sanity, Madness, Transformation: The Psyche in Romanticism, obojí vydané University of Toronto Press. Ross Woodman zemřel ve svém domě v London v Ontariu dne 20. března 2014. Jejími mladšími bratry byli herec Bruce Boa a jungiánský psycholog Fraser Boa . V listopadu 1993 byla Woodmanové diagnostikována rakovina dělohy. Následující dva roky léčby rakoviny zaznamenala do deníku, který později vyšel jako Bone: Dying into Life. Zemřela ve svém domě v Londýně v Ontariu dne 9. července 2018 ve věku 89 let. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Marion Woodman na anglické Wikipedii.

Shōhei Ōoka (1)

Japonský prozaik, literární kritik, překladatel z francouzštiny do japonštiny.

Herma Pilbauerová (1)

Narozena 15.2.1867 v Horním Stupně, zemřela 31.10.1902 v Praze. Učitelka, básnířka, prozaička, zejména pro mládež, dramatička, časopisecké články.

Francesco Maria Piave (1)

Francesco Maria Piave byl italský operní libretista. Narodil se na ostrově Murano u Benátek, v době Italského království pod přímou vládou Napoleona Bonaparte. Přes dvacet let psal libreta pro nejlepší operní skladatele své doby. Vedle Giuseppe Verdiho, pro kterého napsal 10 libret, psal i pro další skladatele: Giovanni Pacini , Saverio Mercadante, Federico Ricci či Michael Balfe. Nebyl pouze libretistou, byl rovněž novinářem a překladatelem. Byl kmenovým básníkem a inspicientem divadla Teatro La Fenice v Benátkách, později rovněž divadla La Scala v Miláně. Tato jeho zkušenost a jeho takt a vyjednávací schopnosti po léta sloužily Giuseppe Verdimu, který Piaveho často využíval ke svému prospěchu. Piave byl přesto celoživotním Verdiho přítelem a spolupracovníkem. Nahradil Salvadore Cammarano ve funkci jeho hlavního libretisty. Napsal libreta k operám Ernani , Dva Foscariové , Attila , Macbeth , Korzár , Stiffelio , Rigoletto , La traviata , Simon Boccanegra a Síla osudu . Podobně jako Verdi, byl Piave horlivým italským vlastencem. Během první války za italskou nezávislost v roce 1848, kdy Radeckého vojska opouštěla Milán po potlačení povstání "Cinque giornate di Milano", Verdi adresoval svůj dopis Piavemu do Benátek oslovením "Občan Piave". Poté, co Verdi přijal v roce 1870 zakázku na operu Aida, Piave měl rovněž připravovat libreto této opery. Byl ale raněn mozkovou mrtvicí, ochrnul a nemohl mluvit. Verdi podporoval jeho ženu a dceru. Navrhl vydat "Album skladeb známých skladatelů, které bude prodáváno v Piaveho prospěch". Piave zemřel v roce 1876 v Miláně ve věku 65 let. Je pohřben na hřbitově Cimitero Monumentale di Milano. Jeho pohřeb rovněž platil Verdi. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Francesco Maria Piave na anglické Wikipedii....

Rudolf Wolf (1)

Johann Rudolf Wolf byl švýcarský astronom a matematik světoznámý pro svůj výzkum slunečních skvrn. Wolf se narodil ve Fällandenu poblíž Zurichu. Studoval na universitách v Zurichu, Vídni a Berlíně. Encke byl jedním z jeho učitelů. Wolf se stal profesorem astronomie na universitě v Bernu roku 1844 a v roce 1847 ředitelem Bernské hvězdárny. Roku 1855 přijal křeslo vedoucího astronomie obou univerzit v Zurichu. Na University of Zurich a ve Federal Institute of Technology v Zurichu. Wolf byl ohromen objevem cyklu slunečních skvrn Heinrichem Schwabem, nevydal pouze data ze svých pozorování, ale sbíral všechna dostupná data o slunečních skvrnách zpět až do roku 1610 a vypočítal periodu cyklu na 11,1 roku. V roce 1848 vymyslel cestu ke kvantifikaci aktivity slunečních skvrn. Wolfovo číslo slunečních skvrn, jak bylo nazváno, zůstává v používání dodnes. Roku 1852 byl Wolf jedním z prvních čtyř lidí, kteří objevili spojitost mezi cyklem a geomagnetickým polem Země.

Václav Mentberger (1)

Spisovatel, publicista, kronikář a sběratel. Působil v Městském archivu v Kasejovicích , v Archivu města Plzně a jako dopravní úředník Československých státních drah. Kasejovický kronikář . Zabýval se sběratelstvím a regionálními dějinami.

František Norbert Hrachovský (1)

Narozen 11.9.1879 v Kněždubu u Strážnice, zemřel 18.1.1943 v koncentračním táboře Osvětim. ThDr., katolický kněz, homiletik, teologické a filosofické práce, publicista a redaktor.

Miroslav Žižka (1)

Narozen 1972. Vysokoškolský pedagog, ing. ekonomie.

Jaroslav Herden (1)

Narozen 21. 1. 1931 v Rychnově nad Kněžnou, zemřel 1. 2. 2010 v Praze. Hudební pedagog, literatura z oboru.

Květoslava Mahelková (1)

MVDr. Květoslava Mahelková se profesně zabývá klasickou i alternativní nechirurgickou medicínou pro malá zvířata, se speciálním zaměřením na kočky. Je dlouholetým mezinárodním posuzovatelem pro všechna plemena koček a poradcem chovu.

Eugène Aisberg (1)

Francouzský fyzik, spisovatel a propagátor rádia a televize.

Eva Menzelová (1)

Spoluautorka matematické příručky pro základní školy.

lois Lošťák (1)

riedmar Krautwurst (1)

Růžena Buchtelová (1)

Pavel Strnad (1)

Narozen 10. 3. 1946 v Brně. Doc. MUDr., CSc. Neurolog. Publikace z oboru.

Karel Zink (1)

Narozen 27.4.1889 v Praze, zemřel 13.12.1975 tamtéž. Knihkupec, nakladatel, antikvář, publikace o knižních aukcích.

Anton Hoffmann (1)

Narozen 13. 6. 1826 v Liberci, zemřel 30. 3. 1896 tamtéž. Katolický kněz, kronikář, okresní školní inspektor, autor historických publikací a seznamu litoměřických seminaristů z roku 1847.

Ludvík Kulhánek (2)

Narozen 15.7.1865 v Domažlicích, zemřel 19.12.1943 v Praze. Katecheta, náboženské práce, duchovní hry a veselohry.

Gary Shteyngart (1)

narodil se v Leningradu a od svých sedmi let žije ve Spojených státech. Vystudoval politilogii a tvůrčí psaní na Oberlin College a na počátku devadesátých let strávil jeden semestr na Karlově univerzitě v Praze. Za svou prvotinu "Příručka ruského debutanta"získal v roce 20002 několik významných ocenění. Žije v New Yorku a v roce 2006 vydal druhý román s názvem " Absurdistán"

Dagmar Pohunková (1)

Narozena 1929 ve Vídni . MUDr., publikace z oboru endokrinologie, sociální medicíny, lékařské etiky a veřejného zdravotnictví, též překlady z němčiny. Náboženská publicistka a redaktorka.

Karl Frielingsdorf (1)

Karl Frielingsdorf SJ, doktor bohosloví, emeritní profesor náboženské výchovy a pastorální psychologie, ředitel pastorační psychologie vzdělávání "duchovně růst".

Norbert Ohler (1)

Německý profesor historie.

Mira Mladějovská (1)

PhDr. Mira Mladějovská byla historička umění, archivářka, muzejní a vlastivědná pracovnice, publicistka, básnířka a zakladatelka ženského skautingu v 1. republice, turistka. Pochází z rodiny balneologa a fyzioterapeuta prof. MUDr. Vladislava Mladějovského . Její sestra byla archeoložka Renée Mladějovská-Heřmanová. Mira Mladějovská maturovala roku 1920 na gymnáziu v Praze, Královských Vinohradech a v letech 1920-1927 studovala na Filozofické fakultě UK dějiny umění a klasickou archeologii . Roku 1927 zakončila studia obhajobou rigorózní práce Giovani da Udine a grotesky. Od roku 1926 se aktivně spolu se svou sestrou věnovala dívčímu skautingu a pořádání dívčích lesních škol. Po skončení druhé světové války pomáhala předválečnému archiváři a zakladateli Národopisného muzea Heribertu Sturmovi při navrácení archiválií a městských sbírek z válečné úschovy. Projevila mravní velikost a osobní odvahu, když se zasazovala o slušné zacházení s vyháněnými, a když marně intervenovala za vyjmutí Dr. Sturma z „odsunu“ s poukazem na jeho morální a odborné kvality a zásluhy o kulturní dědictví Chebu, a kritizovala úroveň nových českých kádrů. V letech 1946-1950 byla ředitelkou archivu a muzea města Chebu a zároveň konzervátorkou Státní památkové péče pro okresy Cheb a Aš. Roku 1951 byla z funkce ředitelky městského archivu propuštěna, i přes protesty tehdejšího archivního inspektora. Od roku 1950 byla ředitelkou Městské obrazové galerie v Chebu, od roku 1955 odbornou pracovnicí chebského muzea. Její působení bylo provázeno velmi citlivým a fundovaným zacházením s archiváliemi většinou německé provenience. Stejně citlivého a ohleduplného zacházení se jí nedostalo od nastupujícího komunistického režimu. Roku 1962 spoluzaložila Státní galerii výtvarného umění v Chebu a až do své s...

Arthur Ernest Wilder Smith (1)

Britský profesor, organický chemik a zastánce kreacionismu.

Marek Szal (2)

Polský knižní ilustrátor a grafik.

Terezie z Lisieux (1)

Svatá Terezie z Lisieux , vlastním jménem Thérèse Martin a řeholním jménem Terezie od Dítěte Ježíše a svaté Tváře, někdy označovaná též jako "Terezička" nebo "Terezie od Ježíška", byla francouzská řeholnice nyní uctívaná jako katolická světice, panna a mystička, velká postava karmelitánského řádu. Pius XI. ji v roce 1925 svatořečil a papež Jan Pavel II. ji v roce 1997 v apoštolském listě Divini Amoris Scientia prohlásil za učitelku církve . Terezie se narodila 2. ledna 1873 v Alençon jako nejmladší z devíti dětí Louise Martina a jeho manželky Zélie, rozené Guérinové. Měla čtyři sestry: Marii , Pavlínu , Leonii a Célinu , další čtyři sourozenci zemřeli v dětském věku ještě před Tereziiným narozením. Terezii byla při křtu za kmotru její sestra, tehdy třináctiletá Marie. První roky svého života prožila Terezie v Alençon, po smrti Zélie Martinové se celá rodina přestěhovala do Lisieux, kde žil se svou rodinou bratr Tereziiny matky, Isidor Guérin. Terezie vyrůstala v katolické rodině. Od roku 1881 navštěvovala školu benediktinek v Lisieux. Když jí bylo 9 let, roku 1882, vstoupila její sestra Pavlína, kterou Terezie považovala za svou druhou matku, do kláštera karmelitek v Lisieux a přijala řeholní jméno s. Anežka od Ježíše. Pavlínu posléze následovala i nejstarší ze sester Martinových, Marie. Terezie již od dětství cítila povolání k zasvěcenému životu a toužila se, stejně jako její sestry, stát karmelitkou. V patnácti letech byla Terezie Martinová zcela výjimečným způsobem přijata do řádu karmelitek. Byla příliš mladá, musel o tom vědět i tehdejší papež Lev XIII. a Terezie musela mít povolení diecézního biskupa. Karmelitky v Lisieux ji měly za pyšnou a domýšlivou, protože jí příliš nerozuměly, po určitou dobu vše doplňovalo až chorobn...

Zdeňka Taplová (1)

Radmila Procházková (1)

Autorka učebních materiálů a učebnic angličtiny.

Viktor Nikolajevič Beleckij (1)

Ruský historik, autor publikací z oboru dějin diplomacie a mezinárodních vztahů.

Aleksandr Moisejevič Nekrič (1)

Sovětský ruský historik, vědecký pracovník, pedagog.

František Kuska (1)

Autor prací o geodézii.

Jean-Jacques Marie (1)

Francouzský historik, specialista na SSSR.

Jan Šolc (1)

Jan Šolc je občanský aktivista, bývalý vysokoškolský učitel a československý politik, po sametové revoluci poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění za Občanské fórum, později za Občanské hnutí, v 90. letech pracovník Kanceláře prezidenta republiky Václava Havla, spoluzakladatel Etického fóra České republiky. Dne 19. března 2018 obdržel čestné občanství města Liberce. V  květnu 1945 se s rodiči přestěhoval z Prahy do Liberce. V roce 1957 absolvoval 2. jedenáctiletou střední školu v Liberci. Z důvodu výrazně negativního postoje jeho otce vůči KSČ, nemohl Jan Šolc nastoupit ke studiu na vysokou školu. Během šedesátých let dálkově vystudoval obor čeština a pedagogika na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Chtěl podpořit kurs Alexandera Dubčeka, a tak vstoupil do KSČ. V  dubnu 1969 však z důvodu, že se Dubček vrátil z Moskvy jako zlomený člověk, rozhodl stranickou legitimaci vrátit. Následoval třídní trest, prohlášení za antisovětský a antisocialistický živel, nedobrovolný odchod ze školství a dvacetiletá kariéra betonáře a montéra. K roku 1989 se profesně uvádí jako stavební montér Bytprům Ostrava, bytem Liberec. V listopadu 1989 byl částečně v Liberci a částečně v Praze. Stal se mluvčím Občanského fóra. 28. prosince 1989 zasedl v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci jako bezpartijní poslanec, respektive poslanec za OF, do české části Sněmovny národů . Mandát za OF obhájil ve volbách roku 1990, přičemž v roce 1991 přešel po rozkladu Občanského fóra do poslaneckého klubu Občanského hnutí. Ve Federálním shromáždění setrval do voleb roku 1992. Stal se předsedou Branného podvýboru obou komor Federálního shromáždění. V roce 1992 působil v parlamentu národů NATO. V letech 1996–1999 pracoval v Kanceláři prezidenta republiky Václava Havla jako ředitel odboru vnitřní politiky. Zároveň patřil do úzkého okruhu l...

Roman Bláha (1)

Narozen 5. 8. 1908 v Mníšku u Jindřichova Hradce, zemřel 8. 8. 1987. MUDr., DrSc., profesor rentgenologie, literatura z oboru.

Mariusz Surosz (1)

Mariusz Surosz je polský spisovatel, novinář, esejista a historik žijící v Praze. Věnuje se především československým dějinám. Vystudoval historii a filosofii. Žil v Krakově. Od 2011 roku žije v Praze. Působil v několika nakladatelstvích, pracoval také jako tiskový mluvčí sportovního klubu MKS Cracovia. Texty přispívá do periodik včetně Polského deníku, Gazety Wyborcze, polské edice Newsweeku, Politiky nebo Tygodniku Powszechného. Knižně debutoval souborem sedmnácti esejů z roku 2010 s názvem Pepiki. Dramatyczne stulecie Czechów . Statě věnoval důležitým osobnostem československých dějin 20. století jako jsou Vlasta Chramostová, Klement Gottwald, Milada Horáková, Milena Jesenská, Jan Masaryk, Jan Patočka, Jaroslav Seifert, František Kriegel či Milan Rastislav Štefánik. „Pepíci“ je zlidovělé polské označení pro Čechy. Kniha vyšla v českém překladu Pavla Weigla . Praha : Plus, 2011 : ISBN 978-80-2590-069-7). Druhá Suroszova kniha s názvem Ach, ty Češky! vyšla v Česku v r. 2017 . V tomto článku byl použit překlad textu z článku Marcin Surosz na polské Wikipedii.

Vilém Kudrlička (2)

Ing. Vilém Kudrlička byl český spisovatel, historik, kronikář a autor mnoha cenných textů a knih o Šumavě.

Vítězslav Procházka (1)

Práce z architektury.

Václav Klička (1)

Václav Klička byl český spisovatel a překladatel. Do roku 1974 publikoval jen rusky pod pseudonymem Alexandr Lomm. Václav Klička se narodil českému otci Josefu Kličkovi a ruské matce v Sovětském svazu v Irkutské oblasti poblíž jezera Bajkal. Roku 1937 byl jeho otec Josef Klička sovětskými úřady zatčen pro podezření ze špionáže a Václav Klička, jako dvanáctiletý chlapec, byl spolu s matkou a sourozenci vyhoštěn do Československa. Zde vystudoval Ruské gymnázium. Když dospěl, tak vzhledem k politickému "škraloupu", který zdědil po otci, mu úřady v ČSSR znemožnily uplatnit se v jakémkoli zaměstnání, které by odpovídalo jeho vzdělání a schopnostem. Nakonec mu nezbylo, než pracovat v dolech. Po pracovním úrazu se stal invalidním důchodcem a začal se živit jako překladatel. Později od šedesátých let i jako spisovatel. V letech 1959–1974 psal a publikoval převážně díla vědeckofantastické literatury v ruském jazyce pod pseudonymem Alexandr Lomm . Později některá svá díla přeložil do českého jazyka a publikoval je v ČSSR pod svým vlastním jménem.

Stephen Levine (1)

Stephen Levine je básník a učitel řízené meditace a terapeutických technik, které během posledních dvaceti let nalezly širokého uplatnění. Jeho knihy jsou úspěšné ve Spojených státech i v Evropě.

Vojtěch Ron (1)

Vojtěch Ron , herec a divadelní historik, patřil k pozoruhodným postavám české kulturní scény 2. poloviny 20. století. Jako herec ztvárnil téměř půl tisíce divadelních rolí a jeho herectví bylo právem vysoce oceňováno. Souběžně se svou hereckou profesí se Vojtěch Ron významně zapsal také jako znalec lidového divadla v českých zemích. Hlavním oborem jeho zájmu byly sousedské a pašijové hry, připravil k vydání řadu pečlivých edic a napsal množství studií, oceňovaných pro svou erudici a zápal pro téma.

Iva Borisjuková (1)

Narozena 18. 8. 1943 v Dobřichovicích u Prahy. Fotografka.

Hans Strunk (1)

June Woodman (1)

Autorka knih pro děti.

Sandhya Pruthi (1)

Americká lékařka, zaměřená na prevenci a onemocnění prsu a zdraví žen.

Kaisen (1)

Mistr Kaisen patří mezi hlavní představitele zen-buddhistické školy Sótó v Evropě. Škola byla založena mistrem Eiheiem Dógenem ve 13. století, v Japonsku. V Evropě se rozšířila v 60. letech minulého století zásluhou mistra Dešimarua. Hlavní náplní této školy je meditace v sedě – zazen, při které se klade důraz na pozici těla, dýchání a pozornost. Mistr Kaisen – Alain Krystaszek se narodil v roce 1952 ve Francii, v Noyonu v kraji Oise. První léta dětství strávil ve svém rodném městě. Opustil ho v osmi letech, když se jeho otec rozhodl odvést jej na výchovu do své rodné vlasti, do Polska. Zde se mu ve Wroclawi dostalo přísné výchovy a represivní atmosféra komunismu tehdejší doby v něm zanechala zarmucující pocity. S tím, jak vyrůstal, stále více přemýšlel o otázkách nespravedlnosti, zloby a lidské hlouposti. Křesťanská výchova, které se mu v Polsku dostalo, když ministroval u starého biskupa, mu přinesla první odpovědi. Po svém návratu do Francie v roce 1967 se stal strážcem katedrály v Noyonu a průvodcem v muzeu J. Kalvína. Dokonce zamýšlel stát se knězem. Ale na mysli mu v té době vytanuly další otázky. Nedokázal se smířit s tím, že by mír a štěstí ducha mohly existovat jen mezi čtyřmi zdmi kostela a že by vnější svět byl naplněn jen utrpením a nevědomostí. Bez přestání pokračoval ve svém hledání, vandroval od jednoho společenství k druhému. Začal si vydělávat na živobytí jako hudebník, hrou na bicí. V té době, na přelomu šedesátých a sedmdesátých let, byla ve Francii v plném rozkvětu východní filozofie. Unesen bojovými uměními, kterým se začal učit již v Polsku od zakavkazských učitelů, se rozhodl v roce 1972 podniknout cestu do Číny, a praktikovat tak bojová umění u samého zdroje. Jeho cesta vedla napříč Himálajemi, napříč celou komunistickou Čínou, až k malému klášteru, ztracenému v horách Wai-fang-šanu. Zde praktikoval kung-fu a meditoval pod vedením starého čínského mistra, který ho naučil mistrovství ovládání těla a ducha, stejně tak jako tradiční čínské me...

L Grossmannová-Brodská (1)

Zbigniew Pękosławski (1)

Polský fotograf, pedagog. Jeden z tvůrců fotografického školství v Polsku.

Jaroslav Pelan (1)