Všichni Autoři a témata

Edward J Hopkins (1)

Edward J. Hopkins vyučuje meteorologii na Univerzitě ve Wisconsinu, je konzultantem Americké meteorologické společnosti.

Richard Whitaker (1)

Richard Whitaker je nezávislým konzultantem pro meteorologii, který poskytuje služby podnikatelům i státní správě.

William Least Heat Moon (1)

Americký cestovatel a spisovatel anglicko-irsko-indiánského původu. Je autorem bestsellerové cestopisné trilogie, jejíž součastmi jsou knihy Blue Highways , PrairyErth a River Horse.

Celia Rees (1)

Celia Rees je anglická autorka dětských knih, včetně hororů a fantasy knih. Narodila se v roce 1949 v Sollihullu, nyní žije v Leamington Spa s manželem a dcerou. Reesová navštěvovala University of Warwick. Po univerzitě učila 17 let Angličtinu na Coventry secondary school. Právě tehdy začala s psaním svých knih. Během svého vyučování se ptala studentů, jaké by chtěli číst knihy. Odpovědí jí bylo, že knihy musí být akční, hororové, obsahovat nebezpečí, magii a paráty. A právě tak se Reesová snaží psát.

Ulrich Dobhan (1)

Ulrich Dobhan, doktor bohosloví, karmelitán, narozený v roce 1944, vysvěcen v roce 1969, provinciál německé provincie Tereziánského Karmelu.

Richard Rudgley (1)

Britský antropolog, spisovatel a televizní moderátor. Vystudoval sociální antropologii, religionistiku, etnologii a muzejní etnologii v Oxfordu. Zabývá se především spiritualitou pohanství, dobou kamennou a užíváním halucinogenů a intoxikantů ve společnostech.

Robert E Powis (1)

Finanční poradce, specialista na finanční kriminalitu.

Erik Lindegren (1)

Johan Erik Lindegren byl švédský básník, spisovatel, kritik a člen Švédské akademie. Vnuk skladatele Johana Lindegrena, manžel Karin Lindegrenové, ředitelky muzea, otec Jana Lindegrena, profesora historie na Uppsalské universitě. Mezi autory, které překládal, patří T. S. Eliot, Rainer Maria Rilke, Graham Greene, Saint-John Perse, Dylan Thomas, William Faulkner, Paul Claudel a mnoho dalších.

František Železný (1)

Narozen 1887 v Českých Budějovicích. Ing., profesor průmyslové školy strojní, publikace z oboru.

Hana Machková (1)

Hana Machková je česká ekonomka a od roku 2014 rektorka Vysoké školy ekonomické v Praze. Zaměřuje se na výuku a výzkum v oblasti mezinárodního marketingu. Je členkou odborných grémií v České republice i v zahraničí . Je také členkou Správní rady AMU, Strategic Board v rámci aliance CEMS a členkou International Advisory Board WU ve Vídni. Od roku 2019 vykonává funkci předsedy International Advisory Board iaelyon, School of Management. Pro období 2017–2021 byla zvolena do výkonného výboru EUA na základě nominace České konference rektorů. V roce 2019 byla zvolena předsedkyní CAMBAS na pětileté funkční období. V roce 2014 byla zvolena rektorkou Vysoké školy ekonomické v Praze. Od roku 1990 je ředitelkou Francouzsko-českého institutu řízení na VŠE. V letech 2002–2014 byla vedoucí katedry mezinárodního obchodu na Fakultě mezinárodních vztahů VŠE, v období 2006–2014 pak prorektorkou pro zahraniční vztahy a PR a statutární zástupkyní rektora. Rektorkou byla zvolena i do dalšího období, na konci ledna 2018 ji opět jmenoval prezident Miloš Zeman, a to s účinností od 1. dubna 2018. Působila také jako hostující profesorka na několika školách ve Francii a je nositelkou řádu Chevalier dans l'Ordre des Palmes Académiques, státního vyznamenání uděleného předsedou vlády Francouzské republiky v roce 2006. V dubnu 2016 převzala Řád čestné legie za zásluhy o rozvoj univerzitních a vědeckých vazeb mezi Českou republikou a Francií. V roce 2009 získala ocenění Marketér roku. V anketách Hospodářkých novin TOP ženy Česka byla v lednu 2016 poprvé oceněna mezi Top 25 ženami české veřejné sféry. Uspěla i v roce 2016 , v 2017 , 2018 a 2019....

Valerij Nikolajevič Sojfer (1)

Ruský biolog, genetik a historik vědy.

Omar Mounir (1)

Právník, novinář, autor francouzsky psaných románů a esejů.

Gustav Gejerstam (1)

Profesor a doktor psychologie.

Libor Gála (1)

Ing. Libor Gála, Ph.D. vystudoval obor „Automatizované systémy řízení“ na Vysoké škole ekonomické v Praze, kde od ukončení studia v roce 1988 působí jako odborný asistent. Ve své pedagogické i další práci se zaměřuje především na oblast integrace podnikových aplikací a otázky spojené s aplikací internetu do podnikové praxe. Zde se zabývá na jedné straně problematikou návrhu a implementace použitelných a přístupných webových aplikací a hypertextových systémů, a na druhé straně přístupy, které do vývoje a provozu aplikací přináší servisně orientovaná architektura. Na praktických projektech spolupracuje se společnostmi ITG a ČSSI.

Joe Bernardský (1)

Autor dobrodružných a detektivních románů, skečů, frašek, knih pro mládež a okultistické literatury. Napsal několik význačných děl meziválečné české fantastiky. Pro nakladatelství Zápotočný a spol. vytvořil sešitkovou řadu detektivních thrillerů s hrdinou kapitánem Blackwellem. Za okupace dal v několika románech průchod svým antisemitským názorům.

Jaroslav Totušek (1)

Narozen roku 1993 v Praze. Redaktor, autor povídek, vystudoval žurnalistiku na Univerzitě Karlově.

Cherry Gilchrist (1)

Autorka adaptace románu pro studenty angličtiny.

Norbert Treutwein (1)

Německý přírodní léčitel.

Bossert Helmuth (1)

Robert Turcan (1)

profesor na Sorbonne v Paríži a ďalších renomovaných inštitúciách. Venuje sa dejinám a náboženstvám neskorej antiky. Rytier francúzskej Čestnej légie

Karl Leuth (1)

Sayed R Ali (1)

Autor náboženské publikace.

Libuše Špačková (1)

Autorka knih pro děti.

Zdeněk Braný (1)

Martin Slivka (1)

Martin Slivka byl slovenský dokumentarista, režisér, scenárista a etnograf. V roce 1955 absolvoval na pražské FAMU studium dokumentární tvorby u profesora Karla Plicky. Hned po skončení studia začal působit zpočátku jako dramaturg, později jako režisér a scenárista. Středem jeho zájmu byla především etnografie a lidová kultura, což se odrazilo nejen v jeho filmové tvorbě. I proto se rozhodl na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy studovat obor etnografie a folkloristiky, který úspěšně absolvoval v roce 1963. Od roku 1967 působil v Studiu krátkých filmů v Bratislavě jako režisér, kde natočil řadu významných dokumentů. Od roku 1977 začal učit obor dokumentaristika na VŠMU v Bratislavě a zde se v roce 1990 stal i děkanem Filmové a televizní fakulty. Autorsky se podílel na více než 140 filmech. Za svou filmovou tvorbu získal řadu ocenění. Martin Slivka se stal průkopníkem etnografické linie slovenského dokumentu. V jeho tvorbě lze cítit výrazné ovlivnění Karlem Plickou, avšak Slivka je tvůrcem využívajícím moderní jazyk. Po absolvování studia na FAMU začal působit ve Slovenské filmové tvorbě a ve Studiu krátkých filmů. V roce 1960 natočil spolu s Karlem Skřipským 4dokument Pieseň farieb a tvarov . V tomto díle navázal na tvorbu Karla Plicky. Následující rok natočil společně s Miloslavem Kubíkem dokument Cesta k dnešku, který se zaměřuje na dějiny slovenského dělnického hnutí. Jeho samostatný debut Voda a práca z roku 1963 získal na Mezinárodním krátkometrážním filmovém festivalu v Krakově ocenění Zlatý drak. Tento bezkomentářový dokument se opírá převážně o hudbu a obraz. Hudbou jsou zde ruchy a přirozené zvuky, které dotvářejí obraz. Tématem se staly technické památky, které ke své práci využívají vodu, například mlýny. Kameramanem byl Jozef Grussmann a autorem hudby Ilja Zeljenka. V Bulharsku, v blíže neurčeném kraji, natočil v roce 1968 dokument Odchádza človek ...

František Kec (1)

František Kec byl český technik a konstruktér automobilů, dlouholetý hlavní konstruktér a generální ředitel automobilky Praga. Narodil se v Bezděkově u Rokycan do rodiny zámečníka Antonína Kece a Johanny, rozené Braunové. Vyučil se strojním zámečníkem, díky jeho talentu a píli rodiče zastavili domek a umožnili mu vystudovat dvouletou průmyslovou školu v Plzni. Po jejím absolvování nastoupil svou kariéru, od píky se vypracoval od dílovedoucího po generálního ředitele největší automobilky v nově vzniklé Československé republice. V roce 1927 mu byl udělen stavovský titul inženýr. Byl odborníkem světového měřítka, inovátorem, autorem desítek patentů, publikoval a přednášel. Po druhé světové válce se stal kádrově nevhodným, neustále vyháněným, avšak neúnavným uchazečem o zaměstnání i přes svůj důchodový věk. Do konce života byl nesmírně energický, pracovitý a neústupný. Zemřel v plné duševní síle ve věku 88 let na následky zranění paradoxně po sražení automobilem. Jeho ženou byla Antonie Kecová, rozená Janečková z Plzně, měl dva syny, Jaroslava , rovněž strojního inženýra, se kterým spolupracoval na několika patentech a Vladimíra , zemědělského inženýra. Strojnický dílovedoucí v továrně Hollman a Jeřábek v Plzni, vlastní konstrukce hasičské stříkačky, studniční čerpadla, pístová rychloběžná tlaková čerpadla s elektrickým pohonem, centrifugální nízkotlaká zavodňovací čerpadla, vysokotlaká a postřikovací převozná čerpadla poháněná benzinovým motorem. Navrhl a vyrobil dva velké elektricky poháněné prací stroje určené pro stavby údolních přehrad v Bedřichově u Liberce a v Jablonci nad Nisou. V roce 1906 zkonstruoval první moderní nákladní automobil s nosností 3tun. Chtěl se věnovat konstrukcím aut. Šéfkonstruktér nákladních aut a autobusů v rakousko-uherské automobilce Laurin & Klement v Mladé Boleslavi. Navrhl horské autobusy pro linku v horských silnicích nad Kotorem. Vrchní konstruktér, od roku 1...

Svjatoslav Jur'jevič Rybas (1)

Ruský spisovatel, autor biografií.

Anna Funder (1)

Anna Funderová se narodila v Melbourne v roce 1966. Pracovala jako právnička se specializací na mezinárodní právo, podílela se na tvorbě filmových dokumentů. V roce 1997 se zabývala výhradně psaním, a to v Australském centru v Postupimi. Stasiland je její prvotina. Trvale žije v Sydney. Stasiland. autorčina prvotina, získala v roce 2004 cenu Samuel Johnson Prize pro nejlepší knihu v oblasti literatury faktu a dostala se do užšího výběru několika dalších prestižních literárních ocenění, mj. Guardian First Book Award.

Hana Parkánová-Whitton (1)

Hana Parkánová-Whitton se narodila v roce 1950 v Praze. Zde vystudovala na Karlově univerzitě kombinaci čeština a angličtina, poté působila po pětadvacet let v nakladatelstvích, naposledy jako šéfredaktorka Knižního klubu. Vedle nakladatelské činnosti se věnovala překládání a vlastní literární tvorbě. Je autorkou knih Jak si vypěstovat na anglické zahrádce českého trpaslíka a Jak se po anglicku vytratit v Anglii. Též se představila úspěšným historickým románem Zimní královna. Po roce 1989 hodně cestovala a navštívila i země tak vzdálené, jako jsou Čína a Thajsko. V roce 2001 se provdala za Angličana a nyní žije převážně ve Velké Británii. Založila si literární agenturu, dál překládá i píše a s Českým rozhlasem spolupracuje na pořadech o Velké Británii.

Daniel Myerson (1)

Americký profesor literární vědy.

David M Friedman (1)

Někdejší reportér listů New York Newsday a Philadelphia Daily News, také přispěvatel periodik Esquire, GQ a Rolling Stone. Autor knih "A Mind of Its Own: A Cultural History of the Penis" a "The Immortalists: Charles Lindbergh, Dr. Alexis Carrel, and Their Daring Quest to Live Forever". Kulturní historii penisu napsal, protože chtěl pokračovat ve výzkumu "průmyslu pro erekci", který započal kvůli článku pro Esquire. Kvůli článku na sobě aplikoval drogy, které mu měly zajistit okamžitou erekci. Když opadla, rozhodl se napsat knihu.

Burkhard Schneeweiß (1)

Libuše Konrádová (1)

Narozena 1933 v Praze, žila v emigraci ve Francii a USA. PhDr., novinářka, publicistka, práce o letectví a letcích 2.světové války.

Oleg ič Gerasimov (1)

Thomas Brussig (1)

Thomas Brussig je německý spisovatel a scenárista. Jeho první román Wasserfarben , který Brussig v roce 1991 vydal pod pseudonymem Cordt Berneburger, nezaznamenal příliš velký ohlas. Proslavil se až románem Hrdinové jako my , který byl přeložen do mnoha jazyků včetně češtiny a roku 1999 zfilmován. Brussig k filmu napsal scénář, režie se ujal Sebastian Peterson. Narodil se jako syn stavebního inženýra a pedagožky v Berlíně, vyrůstal ve východní čtvrti Prenzlauer Berg. V letech 1981–1984 se vyučil, následně stihl ještě složit maturitu. Po absolvování základní vojenské služby studoval v letech 1990–1993 sociologii na Svobodné univerzitě v Berlíně, avšak v roce 1993 přešel na Vysokou školu filmu Konrada Wolfa v Potsdami, kde absolvoval v roce 2000 obor dramaturgie. Tematika jeho děl se často dotýká života v tehdejší Německé demokratické republice. V roce 2000 byla uvedena světová premiéra jeho divadelní hry Monolog eines Fußballtrainers na výstavě EXPO v Hannoveru. Články v českých médiích

Josef Myslimír Ludvík (1)

Josef Myslimír Ludvík , první obrozenecký historik Náchodska, římskokatolický kněz a spisovatel. Narodil se v Dolanech u Jaroměře číslo 4, v rodině zámožného rolníka. Studoval na benediktinském gymnáziu v Broumově , filozofii v Litomyšli a bohosloví v královéhradeckém semináři a v roce 1819 byl vysvěcen na kněze. V roce 1820 se stal na 12 let náchodským zámeckým kaplanem. Zde zahájil literární tvorbu a hlavně historická studia v náchodském městském i zámeckém archivu. Byl ve styku s významnými osobnostmi české kultury a vlastenci. Pojilo ho přátelství s vlasteneckým knězem Josefem Regnerem Havlovickým, korespondoval s Boženou Němcovou. Literární tvorba J. M. Ludvíka vedená v pedagogickém duchu byla uveřejňována v různých buditelských časopisech . Roku 1831 se stal jedním ze zakladatelů Matice české pro povznesení českého jazyka a literatury. Od roku 1824 vydal spisy: Chimanyho utěšenky pro dítky k ušlechtění srdce , Věrná ryzka aneb stálost lásky , Lafontainův Romulus, první král Římský . V roce 1833 byl J. M. Ludvík přeložen do Svatoňovic a od roku 1834 byl lokalistou ve Studnici, kde vzniklo jeho dílo Paměti duchovní osady Studnické. Po propuknutí těžké jaterní choroby v roce 1846 byl v následujícím roce jmenován farářem na Boušíně. Tehdy byl také na faře přepaden a oloupen zlodějskou bandou Špetlů, která tehdy terorizovala Náchodsko. Když vrchnost nejevila dostatečnou vůli zločince zneškodnit, ujali se iniciativy postižení obyvatelé kraje, pochytali je, vyslýchali a nakonec několik z nich zabili. Zloději byli pohřbeni právě na Boušíně a tak farář Josef Myslimír Ludvík v boušínské matrice zemřelých napsal: »Běda, když netresce, kdo trestati má, pak musí trestati, kdo nemá!« V říjnu 1848 odešel J. M. Ludvík na odpočinek s penzí...

Li Zhisui (1)

Publikuje v oblastech: biografie; Čína; Mao Ce-tung ; politici

Josef Vochala (1)

Narozen 12.3.1892 ve Starém Městě u Frýdku, zemřel 26.4.1965 v Jablunkově. Vlastivědný pracovník, etnograf, historické spisy o Slezsku.

Eliška Vostrá (1)

Povídky pro děti.

Stanislav Suda (1)

Stanislav Suda byl český hudební skladatel, flétnista a hudební pedagog. Narodil se ve Starém Plzenci jako třetí ze šesti dětí v řeznické rodině. Ve věku sedmi měsíců překonal záškrt, ovšem oslepl na obě oči. Vzděláván byl nejprve v plzenecké obecné škole, od roku 1874 pak v ústavu slepců na pražských Hradčanech. Tam se mu dostalo dobrého vzdělání ve hře na housle a flétnu a byl vyučován jako ladič pian; soukromě se učil též hře na klavír a od roku 1880 byl soukromým žákem na varhanické škole Františka Zdeňka Skuherského. Roku 1881 mu však zemřel otec a Stanislav Suda musel své vzdělávání přerušit a vrátit se k matce a sourozencům. Ti v té době bydleli v Seči u Blovic, od roku 1887 v Plzni. Suda přispíval do rodinného rozpočtu jako učitel hry na klavír, ladič a rovněž již od čtrnácti let koncertoval jakožto flétnista, mj. v letech 1884–85 na zájezdu v Německu. V roce 1886 jako první nevidomý složil státní zkoušku ze hry na flétnu. Současně začal skládat drobné skladby . Protože reprodukovaná hudba tehdy neexistovala a slepeckou notaci se nikdy nenaučil, byla veškerá jeho zkušenost s hudbou jen poslechová. Suda však měl hlubokou a syntetickou hudební paměť a byl schopen tvořit skladby se vzrůstající harmonickou složitostí nazpaměť a diktovat je načisto nejprve bratru Josefovi, po jeho smrti pak sestře Boženě nebo jiným přátelům. Kontakt s hudbou mu usnadnilo povolení ředitele plzeňského divadla Vendelína Budila účastnit se veškerých hudebních produkcí divadla zdarma. V divadle navázal Suda mnoho kontaktů a získal i zakázku na svou první operu, lyricko-komickou jednoaktovku z prostředí slovenské vesnice U Božích muk . Ta měla velký úspěch, provedla ji všechna profesionální česká divadla i řadě amatérských souborů, což povzbudilo Sudu k další práci. Jeho další opery, dramatičtější Lešetínsk...

Jaroslava Sucháčová (1)

Narozena 24. 4. 1933, zemřela 23. 3. 2014. Publicistka, vlastivědná pracovnice a autorka regionální kuchařky Z podhůří Šumavy.

Ludmila Hromádková (1)

Publicistka, autorka regionální kuchařky Z podhůří Šumavy.

Judy Nunn (1)

Judy Nunn je australská herečka, scenáristka a spisovatelka. Hraje v divadle, televizi i filmu, od 80. let pak mimo to píše prózu. Její první knihy byla určena mládeži, následovaly pak různé romány čerpající převážně z dějin Austrálie nebo z autorčiných znalostí uměleckého prostředí.

Vid Pečjak (1)

Profesor Vid Pečjak, pseudonym Div Kajčep, byl slovinský spisovatel, psycholog a vysokoškolský pedagog. Během svého života napsal zhruba 90 různých knih, šlo o psychologické novely, dva cestopisy a zejména o literaturu v žánru sci-fi. Mezi jeho nejznámější knihy patří dětská sci-fi kniha Ondra a tři Marťánkové, která byla v roce 1963 vydána poprvé i češtině. Debutoval pod pseudonymem Huerto Lopez knihou V objemu zelenega pekla , z této doby pak pochází i jeho básnická prvotina Živali v ukrivljenem zrcalu .

Rudolf Mudroch (1)

Narozen 28.9.1904 v Praze, zemřel 1.10.1942 v koncentračním táboře Flossenburg. PhDr., pedagog, práce z oboru.

František Jaroslav Rypáček (1)

František Jaroslav Rypáček, pseudonymem též Prokop Hoděta, Světimír Smutenský a Jaroslav Tichý byl český středoškolský pedagog, literární historik, básník a spisovatel v oblasti moravské vlastivědy. Svoji pedagogickou dráhu spojil s prvním českým gymnáziem v Brně a gymnáziem třebíčským . Ve sporu o rukopisy stál na straně obhajovatelů jejich pravosti. Množství článků publikoval v Časopise Matice moravské, podepsán je i pod vydáváním Vlastivědy moravské. Vydal také celé znění třebíčských kronik od Eliáše Střelky Náchodského a Jana Suchenia Novobydžovského. Je pohřben na Ústředním hřbitově v Brně.

Charles Kittel (1)

Americký fyzik, autor publikací v oboru, pedagog.

Vilém Hrach (1)

Vilém Hrach se narodil v Plzni a školu postupně navštěvoval ještě v Sušici na Šumavě, kde na gymnasiu v roce 1956 maturoval. V Praze absolvoval Právnickou fakultu UK a v roce 1965 nastoupil do zaměstnání jako pracovník okresní prokuratury v Sokolově se specializací na trestní právo. Po roce 1968 zpracovával také rehabilitační agendu a v roce 1970 byl jako neprověřený a nekomunista rozhodnutím generálního prokurátora ČSSR propuštěn z místa. Trvalo více než dva měsíce, než se mu podařilo opatřit zaměstnání v kanceláři České státní pojišťovny. Bylo to jediné místo, proti kterému neprotestovala Státní bezpečnost. Nabídku k návratu do aktivní justice po roce 1989 odmítl proto, že v resortu stále setrvávaly staré struktury. Po odchodu do důchodu se věnoval svým zálibám a práci na chalupě. Posledních deset let se věnuje práci v archivu jako badatel. Nejprve v Památníku písemnictví a naposledy v Archivu bezpečnostních složek.

Josef Pajl (1)

Josef Pajl . Nožíř. Nože vyrábí od roku 1981, profesionálně od roku 1990, a to nože z vlastní uhlíkaté damascénské oceli, nože z nerezavějících ocelí práškových, nerezavějících damascénských ocelí, titanu železných meteoritů, stříbra, zlata...

Arno Neuman (1)

Joachim Dressel (1)

Vladimír Havlic (1)

Narozen 3.4.1944 v Plzni, zemřel 7.9.2004. Akademický malíř, ilustrátor, grafik, sochař a tvůrce loutek.

Dr. Rudolf Mudroch (1)

Jon Woronoff (1)

Americký autor publikací z oboru ekonomiky a sociologie, zabývá se především japonskou ekonomikou a jejím vlivem na společnost.

Bohuslav Zlatohlávek (1)

Autor učebnic odborného kreslení pro obor malíř s odborným zaměřením pro stavební výrobu a interiéry

Simon Baron-Cohen (1)

Britský klinický psycholog, profesor vývojové psychopatologie na University of Cambridge, ředitel Univerzitního centra pro výzkum autismu. V roce 1985 formuloval The mindblindness Theory of Autism .

Ján Gatial (1)

Slovenský matematik.

Karel Cacek (1)

Autor slovníků.

Mojmír Strouhal (1)

Narozen 1929. Fotograf.

Zdeněk Sternberg (1)

Zdeněk Filip Maria Emanuel Jiří Ignatius Sternberg byl potomek starobylého šlechtického rodu Šternberků a vlastník hradu Český Šternberk a zámku Březina na Rokycansku. Narodil se 15. srpna 1923 v Praze jako druhé dítě a nejstarší syn Jiřího hraběte ze Sternbergu a jeho manželky Kunhuty hraběnky Mensdorff-Pouilly . Měl osm sourozenců . Do jeho 14 let ho na hradě Český Šternberk vyučoval domácí učitel, zkoušky skládal na obecní škole v Českém Šternberku, později na Arcibiskupském gymnáziu v Praze-Bubenči. Ve školním roce 1938/1939 nastoupil do kvarty na smíchovském Vančurově gymnáziu, kde za války odmaturoval. Bydlel v bytě na Malé Straně. Přátelil se tehdy s Josefem Czerninem , který bydlel v Thunovské ulici. Po maturitě nastoupil jako referent v Ústředním svazu řemesel v Paláci Koruna na Václavském náměstí. Tam bylo jeho úkolem organizovat odstraňování škod po náletech Spojenců. Po 2. světové válce se přihlásil na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kde studoval do roku 1949, ale nebyl z politických důvodů připuštěn k promoci. Ve středu 25. února 1948 se zúčastnil pochodu studentů na Pražský hrad k prezidentovi Edvardu Benešovi, kteří protestovali proti komunistickému postupu. Aktivně se účastnil nejen druhého, ale i třetího odboje. Pomáhal při organizování nelegálního překračování hranic a odchodu svých sourozenců a přátel na Západ. Na vojnu nastoupil 1. října 1950. Základní výcvik u dělostřeleckého pluku v Litoměřicích trval pouze několik týdnů, poté byl přeřazen k Pomocnému technickému praporu . Pět let, nejdříve v rámci PTP a později jako civilista pracoval jako horník na Dole Prezident Gottwald v Hrdlovce u Duchcova a později na...