Všichni Autoři a témata

Catherine Franc-Sgourdeou (1)

Hermann Rauschning (1)

Hermann Rauschning byl německý konzervativní politik, který byl krátce členem NSDAP. V letech 1933–1934 byl předsedou senátu Svobodného města Gdaňsk. V roce 1934 se vzdal členství v nacistické straně a v roce 1936 emigroval z Německa. Nakonec se usadil ve Spojených státech a začal otevřeně odsuzovat nacismus. Rauschning se proslavil hlavně knihou Gespräche mit Hitler , ve které rekonstruoval ze svých poznámek rozmluvy s Adolfem Hitlerem a s jeho nejužším okruhem nacistů. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hermann Rauschning na anglické Wikipedii.

Daniel De Foe (1)

Ivan Vávra (1)

Překladatel z angličtiny.

Gavin Ewart (1)

GAVIN EWART se narodil 4. 2. 1916 v Londýně, vystudoval v Cambridgi. První básně publikoval časopisecky již v sedmnácti letech a šest let poté vyšla jeho básnická prvotina Básně a písně . Za války bojoval jako dělostřelec hlavně v severní Africe a v Itálii. Od r. 1946 pracoval v Britské radě, od r. 1952 v reklamní agentuře. Od svých pětapadesáti let se věnuje výhradně poezii. Je ženatý a má dvě děti. Po druhé sbírce Londýňané , která vyšla pětadvacet let po jeho prvotině, publikuje hojné a pravidelně. V r. 1980 vychází jeho dosavadní básnické dílo sebrané do jednoho svazku , následuje např. Nový Ewart: Básně z let 1980-1982 , Průvodce mladého Pobbla k jeho palcům u nohou či Pozdní sklizeň . Průřez padesátiletou tvorbou jednoho z nejoblíbenějších britských básníků přináší poezii, která s humornou nadsázkou a formální virtuozitou promlouvá i o těch nejzávažnějších problémech současnosti. Básníkovým tématem je člověk vržený do slasti a strastí překotné civilizace.

J Bareš (1)

Autor předmluvy turistického průvodce o Třebíči.

Viktor Pivovarov (1)

Viktor Pivovarov je ruský výtvarník žijící v Praze. Viktor Dmitrievič Pivovarov se narodil v Moskvě . V letech 1951–1957 navštěvoval Kalininovo moskevské umělecko-průmyslové učiliště. V roce 1962 absolvoval umělecké oddělení Moskevského polygrafického institutu u A. Gončarova. Dlouhá léta se věnoval ilustracím poezie a knih pro děti. Výtvarně doprovodil více než padesát knih a spolupracoval s časopisy Murzilka a Vesjolye kartinki . Za ilustrace ke knize F. M. Dostojevského Sen směšného člověka byl v roce 1971 oceněn zlatou medailí na Mezinárodní výstavě knižního umění v Lipsku. Od roku 1967 byl spolu s Erikem Bulatovem, Vladimirem Jankilevským, Iljou Kabakovem a Eduardem Štejbergem členem moskevské skupiny Šretěnskij Bulvar. Působení v oblasti knižní ilustrace ovlivnilo východiska jeho volné umělecké tvorby, kdy spolu s Kabakovem rozvinuli koncepci tzv. alb, vnitřně sepjatých listů, kombinujících obraz s textem. Spolu s dalšími podobně naladěnými představiteli neoficiální umělecké scény byl zařazen mezi autory Moskevského konceptualismu, kteréžto pojmenování se ujalo díky obsahu článku teoretika umění a filosofa Borise Groyse z roku 1979. Od roku 1982 žije v Praze. O přestěhování z Moskvy do odlišného kulturního prostředí v roce 2020 řekl: „Zní to směšně, ale objevil jsem sám sebe. Byl jsem jako strom, vytrhnutý z půdy, ve které jsem vyrostl, a zasazený na jiné místo. Možná jsem ani nebyl zasazen, ten strom možná visel ve vzduchu. Musel jsem najít nový kořen. První věc, kterou jsem tady v Čechách objevil, byla prázdnota. A díky tomu jsem objevil, že jsem si z domova něco i vyvezl: své dětství. Z něj jsem začal podruhé růst. Byl to vzrušující objev.” Jeho první manželka Irina Michajlovna Pivovarova je básnířka a autorka dětských knih. Syn Pavel Viktorovič Pepperštejn je mezinárodně uznávaným spisovatelem, výtvarným umělcem, krit...

František Kocman (1)

Narozen 1970. Ing., autor příruček o historických a archeologických památkách.

Petr Jenč (1)

Narozen 6.5.1976 v Mostě. Archeolog, specialista na speleoarcheologii, práce z oboru.

František Konůpka (1)

Autor publikací z oboru zemědělství, zejména o pěstování vinné révy. Činný v letech 1942-1956.

Miroslav Řezáč (1)

Narozen 11.10.1913 ve Vrchoslavicích na Hané, zemřel 28.8.1985. Dr., ing., CSc., docent zemědělské fytopatologie a entomologie, práce z oboru.

Jana Boříková (1)

Narozena 1937. Bývalá učitelka základní školy. Manželka MUDr. Otakara Boříka, práce z oboru dějin lékařství na Karlovarsku.

Otakar Bořík (1)

Narozen 27. 7. 1924 v Plzni. MUDr., DrSc., otorinolaryngolog. Promoval v r.1950 na LF UK v Plzni, nastoupil na ORL kliniku do Plzně, kde pracoval jako sekundární lékař a v roce 1954 byl jmenován asistentem. V letech 1959-1989 primář ušního, nosního a krčního oddělení v nemocnici v Karlových Varech. Odbornou činnost zaměřil převážně na výzkum fyziologie dýchacích cest. Autor publikací z oboru otolaryngologie. Zabýval se též historií lékařství, latinou a regionální historií Karlovarska. Publikoval řadu historických prací spolu s manželkou Janou Boříkovou .

Anthony Herman Gerard (1)

Nizozemský letecký konstruktér a výrobce letadel.

Jaroslav Šprysl (1)

Josef M Kadlec (1)

Narozen 29.4.1889 v Příbrami, zemřel 13.5.1952 v Praze. Diplomat, práce v oboru dějin Balkánu a středního Východu, autor fyzikálních a elektrotechnických příruček a učebnic, slovníku a učebnice srbochorvatštiny, překladatel ze srbochorvatštiny.

Dominik Rubáš (1)

Dominik Rubáš se narodil 3. dubna 1988 v Liberci a od narození žije v Českém Dubě. Po gymnáziu v Mnichově Hradišti vystudoval bakalářský studijní program Fyzika na Fakultě přírodovědně-humanitní a pedagogické Technické univerzity v Liberci, kde získal titul Bc. Na navazující magisterské studium poté odešel na Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kde získal titul Mgr. v oboru Fyzická geografie a geoekologie. Ve své diplomové práci se zabýval bioklimatickými podmínkami ve městě Liberec. V květnu 2016 získal na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy titul RNDr. V současné době pracuje Dominik Rubáš jako učitel fyziky a informatiky v Základní škole Kobyly a jako geolog Geoparku Ralsko. Též je zastupitelem města Český Dub. Kromě toho se věnuje publikační činností a popularizaci přírodních věd - především geologie a geomorfologie. V roce 2012 vydal svoji první knížku s názvem Krásy neživé přírody v Podještědí. V roce 2014 vydal další knihu s názvem Prameny a studánky v Podještědí a v roce 2017 vyšla zatím nejobsáhlejší autorova kniha s názvem Přírodní klenoty Podještědí. Dominik Rubáš se také věnuje průvodcovské činnosti . K tomu přispívá do regionálního sborníku Od Ještěda k Troskám. Dále publikuje např. v recenzovaném časopise Sborník severočeského muzea či v časopisech Krásy Česka, Vesmír a Tarsicius. O přírodních zajímavostech v Podještědí mluvil také ve dvou dílech televizního pořadu Toulavá kamera a v rozhlasových reportážích.

Arťom Vesjolyj (1)

Arťom Vesjolyj, rusky Артём Весёлый, česky též Artem Veselyj, vlastním jménem Nikolaj Ivanovič Kočkurov, rusky Николай Иванович Кочкуров byl sovětský spisovatel, popravený v době stalinských procesů. Narodil se v Samaře, v rodině nájemního nosiče ; byl jedním ze čtrnácti děti, ze kterých se vyššího věku dožily jen dvě. Sám musel od čtrnácti let pracovat. V březnu 1917 vstoupil do Ruské sociálně demokratické dělnické strany a zúčastnil se Říjnové revoluce a občanské války. V červnu 1918 byl raněn při postupu na Samaru, v červenci téhož roku byl zajat československými legiemi. Podařilo se mu ze zajetí uprchnout. Podle jednoho českého zdroje se v roce 1918 setkal v Samaře s Jaroslavem Haškem. Nepodařilo se potvrdit ruskými zdroji. V roce 1919 se stal dobrovolníkem na frontě proti Děnikinovi. Po porážce Děnikinovy armády působil v Tule v deníku Komunard a organizoval v tulské gubernii vznik místního tisku. V březnu 1920, jako politický pracovník agitačního vlaku Rudý kozák projel největší jižní kozácké stanice a přes Novočerkassk a Kursk přijel do Moskvy. V roce 1920 získal ubytování v Moskvě a převezl ze Samary své rodiče a bratra. V roce 1922 zahájil univerzitní studia, ta však nedokončil a stal se námořníkem Černomořské flotily. Ve dvacátých letech publikoval v novinách, časopisech i knižně svá díla, věnovaná tematicky občanské válce. Arťom Vesjolyj byl třikrát ženat a měl šest dětí: V roce 1937 došlo k zatýkání samarských literátů, kteří byli označeni za členy antisovětské teroristické organizace. Arťom Vesjolyj byl zatčen 27. 10. 1937 jako hlavní obviněný této skupiny. Ve svém sdělení psal N. I. Ježov Stalinovi: Arťjom Vesjolyj byl zastřelen 8. dubna 1938. Byl rehabilitován 7. března 1956. Publikovat začal pod různými pseudonymy v prosinci roku 1919 v časopise Rudý oráč . Ve svých dílech zob...

Alexander Herrmann (1)

Německý kuchař.

Penny Ingham (1)

Fyzioterapeutka.

Colin Shelbourn (1)

Karikaturista a spisovatel, autor cestopisů o jezerech ve Skotsku.

Alexandr Michajlovič Batrov (1)

Val Henry Gielgud (1)

Britský herec, TV a rozhlasový režisér, spisovatel. Autor detektivní literatury a rozhlasových her.

Holt Marvell (1)

Ivana Fixlová (1)

Ilustrátorka a fotografka.

Charles Freeman (1)

Americký historik, autor publikací o starověkých kulturách a dějinách křesťanství.

Honor Head (1)

Britská autorka publikací pro mládež i dospělé. Zaměřuje se zvláště na tématiku zvířat.

Marion Dawidowski (1)

Autorka příručky o výrobě látkových loutek.

Anton Droppa (1)

Narodil sa 30. 6. 1920 na Liptove v obci Lazisko. O krasové jaskyne sa začal zaujímať počas vysokoškolského štúdia v Olomouci a Brne. Jeho prvým zamestnaním bolo miesto odborného pracovníka v Slovenskej speleologickej spoločnosti, neskôr miesto kustóda Múzea slovenského krasu v Liptovskom Mikuláši. V rokoch 1955 – 1985 pôsobil ako vedecký pracovník Geografického ústavu v Bratislave na vysunutom pracovisku v Liptovskom Mikuláši. Za jeho najvýznamnejšie dielo môžeme pokladať monografiu o Demänovských jaskyniach, ktorá vyšla vo vydavateľstve SAV. Pozdĺžny rez a mapka systému Demänovských jaskýň, ukazujúce vývoj jaskynných úrovní v období pliocén a kvartér boli publikované v početných vedeckých štúdiách a monografiách v zahraničí. Venoval sa aj výskumu vysokohorského krasu, typizácii krasových oblastí Slovenska, vzniku kaňonovitých dolín v Západných Karpatoch, ako aj chemickej denudácii krasu. Výsledky svojich výskumov prezentoval na viacerých speleologických kongresoch v zahraničí. Výraznou mierou sa pričinil o spopularizovanie sprístupnených jaskýň na Slovensku, ktoré predstavil v 8 monografiách. Zdokumentoval a vypracoval plánky takmer 400 slovenských jaskýň. Okrem početných vyznamenaní za účasť v protifašistickom boji pri oslobodzovaní severnej Moravy ako letecký pilot bol ocenený nielen na Slovensku, ale obdržal medailu aj od prezidenta Ruska. Slovenská akadémia vied mu udelila Striebornú plaketu a Zlatú plaketu za zásluhy v prírodných vedách a bol zaradený do zoznamu významných osobností SAV. Prezident Slovenskej republiky mu prepožičal Pribinov kríž II. triedy. Publikované výsledky jeho práce s množstvom citačných ohlasov zostanú aj naďalej zdrojom vedeckého poznávania slovenských jaskýň tak speleológmi, ako aj amatérskymi jaskyniarmi a ochrancami prírody. Za jeho celoživotné dielo mu patrí naša trvalá spomienka.

Ondrej Čiliak (1)

Ondrej Čiliak sa narodil 1. septembra 1951 v Novákoch. Stredoškolské štúdiá absolvoval v Prievidzi , nadstavbové štúdium knihovníctva r. 1970 – 72 v Martine, potom študoval žurnalistiku na Filozofickej fakulte UK v Bratislave. Pracoval ako metodik v Okr. knižnici a redaktor v Mestskom kultúrnom stredisku v Prievidzi, od r. 1990 sa venoval profesionálne novinárstvu. Po časopiseckých začiatkoch debutoval zbierkou básní Ústami spravodlivých . Ďalšie zbierky básní Podhorské hladiny , Čistá po dotyku , Tváre v zrkadle , Cesta do nežnosti , Aréna , Planetárium , bibliofília Ostré ticho , Dobrý vietor a Hudba zo stromov . Je zostavovateľom publikácií o dejinách, pamiatkach a dejateľoch hornej Nitry. Zomrel 7. mája 2012 v Bojniciach.

Jared Cade (1)

Jared Cade je nadšeným fanouškem Agathy Christie a stal se odborníkem na její romány. Objevil několik povídek, které po desítky let unikaly pozornosti badatelů, a našel i dvě ztracené divadelní hry. Podle knihy "Agatha Christie - Jedenáct dní nezvěstná" byl natočen televizní dokument BBC. Jared Cade žije a pracuje v Londýně.

Zdeněk Šprinc (1)

Narozen 2.7.1919 v Olomouci, zemřel 22.10.1988 tamtéž. JUDr., PhDr., veřejný a kulturní činitel, vlastivědný pracovník, publicista.

Lubor Machytka (1)

Lubor Machytka patří k výrazným osobnostem českého dějepisu umění druhé poloviny 20. století. Narodil se 26. ledna 1918 v Nové Pace, větší část dětství a mládí prožil v Brně, kde navštěvoval reálné gymnázium. Středoškolské studium dokončil na lyceu v Nimes v jižní Francii. Po návratu do Brna začal od roku 1937 studovat právnickou fakultu, kterou mohl dokončit až po osvobození Československa roku 1945. Od roku 1949 jsou jeho osudy již spjaty s Olomoucí, kde získává zaměstnání na nově zřízeném KNV. Zájem o umění a památky vyústil v letech 1955 - 1960 do studia dějin umění na brněnské filozofické fakultě. Na základě svých výzkumů publikoval množství uměleckohistorických i archivních objevů a také připravoval několik významných výstav.

Antonín Bielich (1)

Narozen v srpnu 1944 v Nižboru. Mykolog, autor ilustrací hub.

Oldřich Švarný (1)

Oldřich Švarný byl český sinolog a fonetik. Specializoval se na fonologický systém moderní hovorové čínštiny a jeho přínos spočíval především v unikátním popisu její suprasegmentální roviny . V roce 1939 začal studovat latinu a řečtinu na Masarykově universitě v Brně, studium však vzhledem k uzavření vysokých škol nacisty nedokončil. V letech 1939-1944 byl pracovně nasazen v Nacistickém Německu, kde na základě latiny a řečtiny prostřednictvím konverzace se spolu nasazenými dělníky studoval italštinu, španělštinu, francouzštinu a novořečtinu. V letech 1945-1947 se vrátil na Masarykovu univerzitu, tentokrát však již ke studiu angličtiny a ruštiny. V letech 1950-1952 absolvoval postgraduální studium čínštiny a fonetiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V roce 1951 začal pracovat na OÚ, kde jej Jaroslav Průšek mimo jiné pověřil zpracováním standardní české transkripce čínštiny. Současně s tím až do roku 1964 na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy vyučoval fonetiku moderní čínštiny. V roce 1952 obhájil doktorskou disertaci na téma Prozodické vlastnosti slabiky v čínštině a jejich modifikace v řeči souvislé a v roce 1963 kandidátskou disertaci na téma K otázce morfému a slova v moderní čínštině. V 60. letech krátkodobě působil v Londýně, Paříži a Spojených státech amerických. Po vynuceném odchodu z OÚ v roce 1976 se věnoval studiu dalších orientálních jazyků: sanskrtu, hebrejštiny, arabštiny, tibetštiny a vietnamštiny. V 90. letech přednášel na Univerzitě Komenského v Bratislavě a Univerzitě Karlově v Praze, od roku 1994 přednášel na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Zabýval se především výzkumem prozodie moderní čínštiny. Od konce 50. let prakticky nepřetržitě pracoval na rozsáhlém slovníku jednoslabičných sémémů moderní čínštiny, přičemž se celá 80. léta věnoval analýze rytmického členění vět mluvené čínštiny. Jeho celoživotní dílo je shrnuto do rozsáhlého projek...

Josef Šlajer (1)

Narozen 23.3.1913, zemřel 24.7.1974 v Praze. PhDr., pedagog, práce z oboru.

Ladislav Zápotocký (1)

Ladislav Zápotocký, pseudonym Budečský, druhý pseudonym Mikuláš Haštalský, byl český novinář a politik, průkopník socialismu a spoluzakladatel české sociálnědemokratické strany. Byl otcem pozdějšího československého prezidenta Antonína Zápotockého. Ladislav Zápotocký se narodil v Praze, v Haštalské ulici, pokřtěn byl v kostele sv. Haštala. Jeho otec Antonín Zápotocký zemřel 10. června 1853 a matka Anna se znovu vdala za Antonína Jiskru. Ten byl Ladislavovým kmotrem a též v roce 1853 ovdověl; z prvního manželství měl, jako Anna Zápotocká, jedno dítě a společně měli manželé Jindrovi další tři děti. S nevlastním otcem, který ho přivedl k zájmu o vzdělání, měl Ladislav dobrý vztah. Po dokončení obecné školy se vyučil krejčovským dělníkem. V jednadvaceti letech se Ladislav Zápotocký začal angažovat v otázkách dělnického hnutí. V roce 1873 spoluzaložil Vzdělávací besedu dělníků krejčovských, která existovala do zákazu v roce 1877. V roce 1873 se též stal redaktorem čtrnáctideníku Dělnické listy. Ve stejném roce ale redakci opustil a s dalšími socialisticky smýšlejícími redaktory založil periodikum Budoucnost. Často též přispíval do socialisty později obnovených Dělnických listů. Články v Budoucnosti a Dělnických listech podepisoval pseudonymem L. Budečský. Podle nekrologu v Dělnických novinách měl za tuto práci plat tři zlaté týdně. 28. září 1876 se Ladislav Zápotocký zúčastnil založení české zemské organizace rakouské sociální demokracie a byl zvolen do jejího užšího vedení. 7. dubna 1878 se v hostinci U Kaštanu v Břevnově konal tzv. Břevnovský sjezd. Na sjezdu byla ustavena Sociálně demokratická strana českoslovanská v Rakousku, Josef Boleslav Pecka a Ladislav Zápotocký byli hlavními osobnostmi tohoto sjezdu. Vznikla tak zvláštní organizace českých sociálních demokratů v rámci celorakouské sociálně demokratické strany. Krátce poté bylo zahájeno policejní vyše...

Ada Siegl (1)

Narozen 17. 12. 1905 v Praze, zemřel 23. 9. 1989. Lidový hudební skladatel.

David Václavík (1)

David Václavík je český religionista, bývalý vedoucí Ústavu religionistiky v Brně. Vystudoval filosofii a religionistiku na Filosofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně . V stejném roce začal působit jako odborný asistent na katedře filosofie Pedagogické fakulty Technické univerzity v Liberci, kde se věnoval především problematice soudobé filosofie a religionistiky. V letech 2000 až 2002 spolupracoval s Centrem pro ekonomickou a sociální strategii na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Podílel se především na analýzách situace etnických a kulturních minorit a problematiky kulturní identity. V roce 2004 ukončil doktorské studium religionistiky a v témže roce začal také jako odborný asistent působit na Ústavu religionistiky Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, kde se věnuje zejména metodologii religionistiky, fenoménu nových náboženských hnutí, sociologii náboženství a roli náboženství v moderní společnosti Od roku 2005 do roku 2010 byl vedoucím tohoto pracoviště. V roce 2015 se stal vedoucím Katedry filosofie na Fakultě přírodovědně-humanitní a pedagogické TUL . Jeho odborná činnost se věnuje zejména roli náboženství v moderní společnosti a jejím proměnám. V této souvislosti se pak zaměřuje především na tři oblasti: nová náboženská hnutí, vztahy mezi tzv. sekulární společností a náboženstvími v západních společnostech a konečně fenoménu tzv. non-religion, který v sobě zahrnuje různé podoby "bezvěrectví" od ateismu po různé formy náboženského apateismu. Právě posledně zmíněnému fenoménu pak věnoval většinu svých současných publikací. Vedle výše zmíněných oblastí se pak věnuje i otázkám souvisejících s metodologií vědeckého studia náboženství a procesem institucionalizace religionistiky jako vědecké disciplíny. V roce 2004 se stal tajemníkem České společnosti pro religionistiku a v roce 2008 byl zvolen její...

Gerta Schlosserová (1)

Fethullah Gülen (1)

Fethullah Gülen je turecký islámský učenec, myslitel, intelektuál, aktivista, teolog, autor a básník, obhájce vzdělání a emeritní kazatel. Je vůdcem náboženského hnutí, ke kterému se hlásí přes 10 milionů členů. Od konce 90. let 20. století žije v USA. Narodil se jako Muhammed Fethullah Gülen v obci Korucuk v blízko města Erzurum v severovýchodní části Turecka. Jeho otec, Ramiz Gülen, byl imámem v regionu. Jeho matka Emine Hanim pečovala o rodinu a měla tedy hlavní vliv na Gülenův duchovní a náboženský vývoj. Fethullah Gülen navštěvoval základní školu v rodné vsi a poté, co se s rodinou přestěhoval do nedalekého městečka, začal rozvíjet své náboženské vzdělání. V roce 1959 byla Fethullahu Gülenovi v Edirne udělena státní kazatelská licence a v roce 1966 byl převeden do města Izmir. Tam se začaly formovat jeho progresivní myšlenky o vzdělání, vědě, ekonomice a sociální spravedlnosti a množství jeho stoupenců se začalo zvyšovat. Během této doby cestoval do různých provincií v Anatolii, kde přednášel v mešitách, kavárnách a podobně. Fethullah Gülen mluvil o důležitých otázkách, od míru a sociální spravedlnosti až po teoretický naturalismus. Jeho hlavním cílem podle jeho vlastního vyjádření zůstávalo sloužit lidstvu a vést mladou generaci k harmonii mezi intelektem a náboženskou tradicí. Během svého života až do dnes byl Fethullah Gülen silně ovlivněn myšlenkami mnoha velkých muslimských učenců, mezi kterými byli: Said Nursi, Mawlana Jalaladdin Rúmí, Abu Hanifa, Ghazali, Imam Rabbani, Yunus Emre. V souladu s těmito mysliteli ztělesňují Gülenova filozofie a knihy myšlenky altruistické služby své komunitě a lidstvu obecně, harmonii mezi inteligencí a srdcem, upřímnost a hlubokou oddanost a lásku ke stvoření. Po celý svůj život je Gülen známý svou podporou demokracie, vědy, dialogu a nenásilí. Fethullah Gülen je považován za zakladatele a inspirátora světového sociálního hnutí známé jako Hizmet , často známého po...

Ján Greža (1)

Narozen 26.1.1897 v Žebráku u Hořovic, zemřel 31.5.1960 v Praze. Novinář, prózy a básně, překladatel z maďarštiny.

Eman Macoun (1)

Fotograf, spoluautor turistického průvodce.

Eva Zelená (1)

Autorka turistického průvodce.

Margéris Zariņš (1)

Lotyšský hudební skladatel a prozaik.

Keith Thompson (2)

Kanadský malíř a ilustrátor, který se specializuj na fantasy a sci-fi žánr a tématem jeho obrazů bývají roboti, stroje a různé stvůry. Je rovněž autorem knih 50 Robots to Draw and Paint a 50 Fantasy Vehicles to Draw and Paint. Žije v Ottawě.

Petr Daněk (1)

Petr Daněk je český muzikolog, pedagog, interpret, dramaturg a manažer. Absolvoval obor hudební věda na Filozofické fakultě UK v Praze v roce 1981. Poté pracoval v Ústavu teorie a dějin umění ČSAV , na Ministerstvu kultury ČR , na Filozofické fakultě UK , jako člen výboru a dramaturg na festivalu Pražské jaro . Na hudební fakultě AMU spoluvytvářel obor hudební management . V letech 1991–1993 a 1997–2014 přednášel v Ústavu hudební vědy UK FF v Praze. Nyní působí na VŠMU v Bratislavě, kde přednáší dějiny hudby, hudební manažment a dramaturgii, a metodologii hudební vědy. Současně je od r. 2018 profesorem pražské HAMU a od r. 2019 členem oddělení muzikologie Ústavu dějin umění AV ČR. Je členem České společnosti pro hudební vědu, členem Slovenské muzikologické společnosti, členem redakční rady časopisu Early Music, vedoucím souboru Duodena cantitans , Capella Rudolphina a Octopus pragensis, jež se zabývají interpretací hudby renesance, raného baroka a současnosti. Natočil a vydal u firmy Supraphon a Multisonic 5 CD s hudbou vrcholné renesance. Jako intendant pracoval pro Pražský filharmonický sbor , v letech 2006–2012 působil jako programový ředitel Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK. Napsal a vydal řadu studií a článků v odborném tisku doma i v zahraničí věnovaných především dějinám hudby a současné hudební kultuře. Působí i jako překladatel odborných knih. Publikoval i množství popularizačních textů a průvodních slov ke koncertům. Je koordinátorem mezinárodního projektu Musica Rudolphina. Absolvoval řadu přednášek na zahraničních univerzitách . Je pravidelně zván na zahraniční oborové konference. V letech 1988–1991 byl výkonným redaktorem časopisu Hudební věda. Je mezinárodně uznávaným specialistou na hudební kulturu rudolfínské Prahy a dějiny hudebn...

Jindřich Bubeníček (1)

Jindřich Bubeníček – 9. srpna 1935 Svratka) byl český ilustrátor, malíř a loutkař. Byl starším bratrem Oty Bubeníčka. Jindřich Bubeníček pocházel ze šesti dětí v umělecky založené rodině učitele Josefa Bubeníčka a jeho manželky Barbory, rozené Švarcerové. Absolvoval vyšší reálku a v letech 1874 – 1882 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze u profesorů Jana Swertse a Antonína Lhoty. Jako učitel působil na střední odborné škole grafické a na Českém vysokém učení technickém v Praze. V letech 1914 – 1935 žil v Uhříněvsi. Ovlivnil svého mladšího bratra Otu Bubeníčka a přivedl ho k malířství. Byl členem Jednoty umělců výtvarných a patřil do zakladatelské generace výtvarníků Národního divadla. Dne 1. prosince 1883 se v Uhříněvsi oženil. První manželkou Jindřicha Bubeníčka byla Klára, rozená Filippová , se kterou měl čtyři děti. V roce 1903 ovdověl a dne 20. února 1909 se v Praze podruhé oženil s Marií Pazourkovou . Z druhého manželství pocházel syn Jaroslav . Jako představitel romantické malby se zajímal o stavební, venkovské a městské památky a českou krajinu. Byl zaměstnán v Haasově grafickém závodě jako malíř a ilustroval publikace o hradech a zámcích. V roce 1924 vystavoval vlastní loutkové divadlo na Třetí loutkářské výstavě v Praze na Vinohradech. V letech 1927-31 namaloval 25 obrazů pro městskou spořitelnu ve Slaném. Jezdil také malovat lidovou architekturu na Slovensko. Národní muzeum vlastní soubor asi 250 jeho kreseb. V roce 1934 pobýval v Domažlicích a maloval krajinné motivy v okolí Babylonu. Do Svratky, kde v létě 1935 zemřel, jezdil na letní byt a malovat v plenéru.

Lída Petříková (2)

Beletristka.

D. C Somervell (1)

Alon Gratch (1)

PhDr., psycholog, psychoterapeut, publikace z oboru.

Elisabeth Roberts (1)

František Václav Beránek (1)

František Václav Beránek se narodil 28. 8. 1902 v Německém Brodě a zemřel 25. 8. 1990 v Praze. Byl prozaikem a nakladatelem. Jako skautský činovník byl nositelem nejvyššího skautského vyznamenání Řádu skautské lilie v trojlístku. Za války byl vězněn v koncentračním táboře. Je autorem povídek s přírodní a skautskou tématikou a pověstí ze svého rodiště. Pro děti a mládež napsal Pověsti z Německobrodska, Povídky Šedého Bobra a Poselství na březové kůře.

Emmanuel Bonini (1)

Francouzský autor biografií hereček a zpěvaček.

Nicole Aknin (1)

Francouzská psychoterapeutka.

Jacques Schecroun (1)

Francouzský psychoterapeut, původním povoláním právník.

Stephanie Gertler (1)

Americká spisovatelka. Narozena 11.12.1952.

Matt Baglio (1)

Americký novinář. Žije v Římě.

Becca Blond (1)

Spoluautorka turistického průvodce.

Mary Fischerová (1)

PhDr. Marie Formáčková je absolventkou Petrohradské a Karlovy univerzity, pracovala dvacet let v časopise Vlasta,kde byla od roku 1989 šéfredaktorkou, později byla šéfredaktorkou Květů a TV Revue. Od roku 2000 se věnuje publicistice a psaní knih na volné noze. Mimo jiné je autorkou knih Momentálně jsem mrtvý, zavolejte později , Osudová láska Jaroslav Marvan, Kočka se špatnou pověstí, Opuštěné, konečně šťastné, Lásky a lidé z mého života , Vzpomínky Josefa Dvořáka, devět knih napsala s herečkou Helenou Růžičkovou a sedm s bavičem Petrem Novotným. Společně s odborníky na životní styl psala i publikace o zdravé výživě. Úspěšná byla její Kniha o líbání. Je rozvedená, má dceru Lucii a syna Petra. Žije v pražské čtvrti Praha 11.