Všichni Autoři a témata

Alsterdal Tove (1)

Alphonse Goettmann (1)

Francouzský kněz, spoluautor knihy o meditaci.

Alphonse De Waelhens (1)

Belgický francouzsky píšící filozof, fenomenolog, překladatel, vysokoškolský pedagog, práce z oboru filozofie, psal též latinsky.

Aloys Schmitt (1)

Hudební skladatel, klavírista a pedagog.

Aloys Berg (1)

Německý lékař se specializaci na laboratorní, fyzikální, rehabilitační, sportovní a preventivní medicínu, medicínu výživy a lipidologii. Publikace z oborů.

Aloys Adalbert Waibel (1)

Alonzo C Addison (1)

Odborník na ochranu památek, publikace z oboru.

Alona Frankel (1)

Izraelská spisovatelka a ilustrátorka knih pro děti polského původu. Také autorka memoárové literatury .

Alon Ziv (1)

Pedagog a autor knih z oboru biologie, absolvent neurověd.

Alon Gratch (1)

PhDr., psycholog, psychoterapeut, publikace z oboru.

Alok Vaid-Menon (1)

Americký spisovatel, básník, genderově nekonfirmní autor a performanční umělec indicko-malajského původu.

Alojz Versiglia (1)

Alojz Tomaník (1)

Alojz Šutý (1)

Alojz Sienkiewicz, (1)

Alojz S. J Litva (1)

Alojz Riškovič (1)

Alojz Pikulík (1)

Ing., slovenský autor vysokoškolské učebnice o úpravě nerostných surovin.

Alojz Pecho (1)

Autor učebnic fyziky pro střední školy.

Alojz Medňanský (1)

Alojz Mária Chmeľ (1)

Alojz Lutonský (7)

Alojz Lutonský byl slovenský organizátor a funkcionář na poli turistiky, cestovního ruchu, horské záchranné služby a výstavby horských dopravních zařízení. Jeskyňář a horolezec, publicista a autor knih a brožur průvodcovského a propagačního charakteru, redaktor několika periodik, ředitel Múzea Janka Kráľe v Liptovském Mikuláši. Narodil se jako Alois Lutonský v Bystřici pod Hostýnem 4. listopadu 1905. Slovensko navštívil poprvé v roce 1921 jako student Obchodní školy na školním výletě ve Vysokých Tatrách. Cestou z Tater se zastavil u bratra v Liptovském Mikuláši, vyprávěl mu o výletě a když se mu naskytla příležitost, po skončení středoškolských studií, přijal nabídku liptovského hospodářského družstva na místo praktikanta – ekonoma. Více se však zajímal o Tatry než o ekonomii. Tehdy poznal Miloše Janošku, učitele v Liptovském Mikuláši. Ten jej zasvěcoval do tajů tatranské a vysokohorské turistiky. Nejprve vystoupili jen na Kriváň a pak na Rysy, Vysokou a další štíty. Lyžovat se naučil v letech 1920 až 1923. V roce 1924 se setkal s nestorem jeskyňářů, objevitelem Demänovské jeskyně svobody Aloisem Králem a Vojtěchem Benickým, se kterými v letech 1924–1930 zkoumal nově objevenou Demänovskou jeskyni Svobody a jeskyni Pustá priepast. Od března 1927 byl tajemníkem a pak správcem Družstva Demänovských jeskyní. Uskutečnil několik prvosestupů do Demänovské ledové jeskyně, do propasti na Kosienkách na Krakově hoľi a mnohé jiné. Zasloužil se o první etapu zpřístupnění Demänovské jeskyně Svobody a její elektrifikaci. V roce 1928 získal pro měřičské práce v Demänovské jeskyni Svobody E. Paloncyho z Ostravy, aby na základě prohlídky jeskyně a okolního terénu našel místo pro nový vchod, který je používán dodnes. Pomáhal při zpřístupňovacích pracích v jeskyni Domica, v této jeskyni navrhl splavování říčky Styx. 16. září 1936 se podílel jako spoluorganizátor i účastník výpravy na Silickou planině v...

Alojz Krčmár (1)

ALojz Kraigher (1)

Slovinský prozaik a dramatik, vystudovaný lékař.

Alojz Keníž (1)

Slovenský překladatel z angličtiny a němčiny, autor odborných sborníků o teorii a metodách překladatelství.

Alojz Habovštiak (2)

Slovenský PhDr., Dr.Sc., historik, archeolog a muzejní pracovník.

Alojz Gonzaga (1)

Alojz Drábek (1)

Slovenský nožíř, sběratel chladných zbraní, autor publikací o nožířství.

Alojz Bouda (1)

Alojz Bouda byl slovenský hudebník a skladatel, známý svou prací s elektronickou hudbou a varhanami. Narodil se 4. června 1933 v Bratislavě v Československu a stal se jedním z průkopníků elektronické hudby ve své zemi. Během své kariéry Bouda experimentoval s různými elektronickými nástroji, včetně tehdy relativně nových syntezátorů. Ve svých skladbách často mísil vlivy klasické hudby s moderními elektronickými zvuky, což mu vyneslo uznání na domácí i mezinárodní scéně. Bouda se proslavil zejména v 70. a 80. letech 20. století, kdy vydal několik alb, na nichž předvedl své varhanické umění a inovativní využití syntezátorů. Zemřel 8. března 2015 a zanechal po sobě odkaz jednoho z předních slovenských skladatelů elektronické hudby.

Aloiz Wžentek (1)

Aloisie Trpkošová (1)

Aloisie Posltová (1)

Autorka a editorka publikací Osvětového ústavu a Osvětové besedy.

Aloisie Pončíková-Chrastecká (1)

Narozena 1902, zemřela 1963. Memoáry, vzpomínky na A.Chrasteckého.

Alois Zbořil (1)

Alois Záruba (1)

Narozen 20. 6. 1905 v Libici nad Doubravou, zemřel 11. 9. 1973 v Benešově. Učitel, dramatik, básník, autor učebnic češtiny a vlastivědné literatury .

Alois Wolf (1)

Rakouský filolog, germanista, skandinavista a medievalista, profesore germánské filologie.

Alois Weeder (1)

Alois Wagner (1)

prof. Ing. Dr. Alois Wagner, DrSc. * 4.8.1896 Moravská Ostrava – † 17.10.1978 Brno chemik, vysokoškolský pedagog vzdělání obecná škola ve Zdounkách, vyšší gymnázium v Uherském Hradišti , ČVŠT v Brně, odbor chemického inženýrství , PřF MU , přísná zkouška doktorská dílo – publikoval v časopise "Přírodní vědy ve škole", později člen redakční rady – spolupráce na Technickém slovníku naučném – Chemie analytická I. a II. – Organická chemie pro posluchače dálkového studia na pedagogických fakultách zaměstnání 1920–1939: asistent Ústavu teoretické a fyzikální chemie na ČVŠT v Brně, 1927–1937: profesor Veřejné obchodní školy obchodní a živnostenské komory v Brně, 1937–1950: profesor Čs. státní obchodní akademie v Brně, 1947–1948: odborný inspektor fyziky, chemie a nauky o zboží na obchodních učilištích, 1950–1953: Pedagogická fakulta MU, externě přednáší na Vysoké škole technické dr. E. Beneše v Brně a na Vysoké škole hospodářských věd v Bratislavě , od 1953: na Vysoké škole stavitelství v Brně , v roce 1959 jmenován profesorem odborné a zájmové organizace Sokol, Československá společnost chemická

Alois Wachstätter (1)

Alois Vojkůvka (1)

Narozen 3.6.1903 v Rychlově u Bystřice pod Hostýnem, zemřel v srpnu 1977 v Ostravě. Knihař, básník, prozaik.

Alois Velen (1)

Alois Váša (2)

Autor publikace o konstrukci, řízení a údržbě motorových vozidel.

Alois Vanoušek (1)

Spoluautor publikací o významných osobnostech a kulturních památkách, zejména hřbitovech. Člen Klubu Za starou Prahu a spolku Svatobor.

Alois Vakrčka (1)

Narozen 1913. Knihař, práce z oboru.

Alois V Bílek (1)

Autor cestopisu.

Alois Urbánek (1)

Alois Tuček (1)

Narozen 25.1.1874 v Praze, zemřel 3.2.1916 tamtéž. Omladinář, literární kritik, redaktor, prozaik, překladatel.

Alois Trnka (1)

Alois Toufar (1)

Narozen 28. 4. 1919 v Brtnici , zemřel 17. 11. 1978 tamtéž. Malíř, pedagog, výtvarný teoretik, organizátor výstav.

Alois Tomášek (1)

Narozen 1.5.1901. MVDr., práce z oboru.

Alois Tlučhoř (1)

Autor se narodil v Dačicích u Pardubic ve známé selské rodině, studia absolvoval na Gymnaziu v Melku, dokončil je ve Vídni jako Dr. phil. Působil jako pedagog, vedle pedagogických spisů vydával i pohádky a básně, známým se stal především svou trilogií svou trilogií Die Höhlenkinder . Byl více známý pod svým pseudonymem Alois Theodor Sonnleitner, zemřel ve Vídni r. 1939.

Alois Titěra (1)

Alois Tašner (1)

Narozen 1.5.1875 v Písku, zemřel 15.5.1959 v Náchodě. Učitel, loutkářský pracovník, autor loutkových her, prozaik, učebnice němčiny.

Alois Svojsík (1)

Alois Svojsík byl český římskokatolický kněz, překladatel náboženských spisů a fejetonista. Je autorem publikace Japonsko a jeho lid , která byla zdaleka nejobsáhlejší knihou o Japonsku v češtině v dobách Rakouska-Uherska. Byl nejstarším bratrem zakladatele českého skautingu A. B. Svojsíka. Narodil se jako nejstarší ze čtyř bratrů v chudé rodině. Jeho otec byl četnickým strážmistrem, později c. k. okresním tajemníkem ve Dvoře Králové, kde v roce 1879 ve 45 letech zemřel. Jeho maminka Ludmila pocházela ze starého mlynářského rodu. U svého dědečka z matčiny strany se v Dobřichovicích učil spolu se svými bratry zacházet s různými nástroji. Chlapci pomáhali při všech potřebných pracích, ke kterým patřilo také dolování písku v Berounce. Později se rozhodl pro kněžství, mj. proto, že pobyt a studium v semináři bylo bezplatné. Roku 1913 mu v češtině vyšla publikace o Japonsku, v dané době nejrozsáhlejší kniha na toto téma.

Alois Švec (1)

Narozen 21.3.1931 v Hradci Králové, zemřel 10.12.1989 v Brně. RNDr., DrSc., publikace z oboru matematiky.

Alois Strnad (1)

Alois Strnad byl český matematik a geometr, dlouholetý redaktor Časopisu pro pěstování matematiky a fysiky a spolupracovník Ottova slovníku. Po studiu české reálky a polytechniky v Praze byl od roku 1873 asistentem na katedře deskriptivní geometrie, v letech 1876–1891 profesorem na reálce v Hradci Králové, pak na reálce v Ječné ulici v Praze a od roku 1896 ředitelem reálky v Kutné Hoře. Roku 1893 se stal dopisujícím členem České akademie. Napsal řadu gymnazijních učebnic, desítky článků pro Časopis pro pěstování matematiky a fysiky a asi 50 hesel do Ottova slovníku.

Alois Stork (1)

Narozen 16.5.1878 v Rakvicích u Hustopečí, zemřel 20.10.1970 v Moravci. Katolický kněz, jezuita, náboženské práce.

Alois Stavinoha (1)

Alois Spisar (1)

Alois Spisar byl český římskokatolický reformistický kněz a náboženský spisovatel, poté duchovní Církve československé , teolog, profesor Vysoké školy bohovědné CČS v Praze a Husovy československé evangelické fakulty bohoslovecké v Praze. Absolvoval katolický arcibiskupský konvikt v Kroměříži a již jako římskokatolický kněz–modernista a středoškolský profesor náboženství se v letech po skončení první světové války a založení Československé republiky zúčastnil moravského zápasu o reformu Římskokatolické církve, mj. po boku kněze Matěje Pavlíka . V průběhu tzv. pravoslavné krize se postavil na stranu ThDr. Karla Farského a od roku 1921 se stává knězem Církve československé, působícím v olomouckém a kroměřížském regionu. Na konci dvacátých let je již oprávněně chápán jako ideový pracovník s celocírkevní autoritou. Mimořádná úloha mu připadla na pokračujícím I. řádném sněmu CČS v roce 1931, který přijal jeho koncepci Učení náboženství křesťanského pro věřící církve československé za směrodatnou věroučnou normu; formálně platila až do roku 1971, kdy byly sněmem po téměř patnáctileté celocírkevní diskusi promulgovány Základy víry CČS/H. V letech 1932-1934 stanul v řídící funkci prvního samostatného teologického ústavu CČS v její historii, Vysoké školy bohovědné CČS a jiných svobodných církví křesťanských v Praze, na níž zastával místo profesora systematické teologie. V lednu 1934 se teologové i bohoslovci CČS vrátili na Husovu československou evangelickou fakultu bohosloveckou . Jako výraz smíření s evangelíky byla na ní v roce 1935 zřízena samostatná sekce pedagogů Církve československé, Aloisu Spisarovi byl po zásluze 30. 4. téhož roku udělen čestný doktorát teologie a byl jmenován prvním řádným profesorem za CČS pro obory věrouka a etika. Ve své další pedagogické, vědecké i publicistické činnosti „…dovedl ...

Alois Špička (3)

Ing., práce z oboru pedologie.