4861–4920 z 147296 Autoři
Veronika Volhejnová (10)
Narozena 19. 1. 1962. Původně novinářka věnující se zahraničně politické problematice. Překladatelka z angličtiny.
Více od autora
Věra Stauchová (12)
Narozena 17.3.1922 v Praze, zemřela 26.7.1971 v Maďarsku. PhDr., romanistka, pracovnice katedry jazyků, učebnice francouzštiny.
Více od autora
Věra Soukupová (2)
Narozena 28. 12. 1927 v Hulíně, zemřela 7. 8. 2012 v Kladně. Výtvarná teoretička a historička, pedagožka, práce v oboru.
Více od autora
Vendula Hegerová (14)
Výtvarnice, která se věnuje především tvorbě pro děti se narodila 23. 3. 1976 ve Vysokém Mýtě. Vystudovala Vyšší odbornou školu grafickou v Jihlavě, kde také po studiích několik let působila. K ilustracím pro děti se dostala hlavně díky zakázce na vyzdobení dětského oddělení Jihlavské nemocnice. Radost, kterou svými dekoracemi způsobila, ji přesvědčila, že právě děti nejvíce ocení její veselé obrázky. Je to mnohostranná výtvarnice, která má na svém kontě leporela, komiksy, animovaný film, designy pokojíčků, přáníčka, ale nejvíce samozřejmě knížek. Často jsou to knížky naučné, které podněcují dětskou tvořivost a fantazii.
Více od autora
Vavřinec Řehoř (12)
Vraný Josef, 9. 5. 1874 - 27. 3. 1937, č. agrární novinář a politik; statkář. Od 1906 redaktor, od 1922 šéfredaktor deníku Venkov; od 1918 člen výkonného výboru agrární strany; 1918-25 poslanec, od 1925 senátor republikánské strany, zemědělský odborník a publicista, beletrista. Používal také pseudonymy Jan Kobr, Jiří Vávra, Kateřina Romanovská, J. V. Stránecký. Redigoval tiskoviny Lidový deník a Venkov, založil týdeník Cep a beletristický časopis Rozkvět. Autor lidových románů a fejetonů .
Více od autora
Vašek Vašák (10)
Vašek Vašák, do 90. let Václav Vašák, je český hudebník, zpěvák, publicista, spisovatel, moderátor a fotograf. Václav Vašák žil až do osmnácti let v Hostomicích pod Brdy, kde byl jeho otec lékárníkem a matka laborantkou. V Hořovicích vystudoval v roce 1968 Střední průmyslovou školu elektrotechnickou a několik let pracoval jako projektant . Současně zpíval s pražskou rockovou kapelou Beatus, s níž absolvoval konkurz do Armádního uměleckého souboru, kde pak působil krátce ve sboru a poté ve folkové skupině. V té době chodil na Lidovou konzervatoř , kterou absolvoval v oborech zpěv a skladba. Je také absolventem European School of English ve Vallettě v Maltě. Je členem Syndikátu novinářů, Ochranného svazu autorského, Obce spisovatelů, DILIA, OOAS, Intergramu, dříve i Akademie populární hudby. V roce 1979 odešel jako muzikant na volnou nohu. Rok účinkoval s orchestrem Václava Hybše,dva roky se skupinou F. R. Čecha a vlastní kapelou Zip. Zúčastnil se hudebních soutěží Bratislavská lyra, Děčínská kotva i v Sopotech. S Pavlem Veselým a Jiřím Sýkorou měli pořad Pokus pro dva , s Luďkem Brábníkem a Jiřím Sýkorou Poslední koncert a Branky, brepty, sekundy. V letech 1985 až 1995 účinkoval jako zpěvák v představeních dvojice Karel Šíp – Jaroslav Uhlíř. Kromě toho měl s Jiřím Sýkorou autorské klubové pořady . V roce 1991 mu nabídl textař Zdeněk Rytíř spolupráci na dvojalbu Milana Knížáka Obřad hořící mysli, na němž se Vašák podílel jako aranžér, zpěvák, hudebník a hudební režisér. Společně s Rytířem se současně stali členy Knížákovy undergroundové skupiny Aktual . Později se rovněž podílel na nahrání Knížákových alb Navrhuju kryssy , Atentát n...
Více od autora
Valerie Bowman (7)
Valerie vyrostla v Illinois se šesti sestrami . Nyní žije v Jacksonville se svou rodinou.
Více od autora
Václav Koval (9)
Narozen 8.10.1907 v Nechanicích u Hradce Králové. Ing., populárně vědecká literatura.
Více od autora
Václav Kajdoš (9)
Václav Kajdoš byl český lékař, spisovatel a překladatel z angličtiny, francouzštiny, němčiny, ruštiny a španělštiny. Narodil se roku 1922 ve Frenštátě pod Radhočštěm, ale ještě jako chlapec se s rodiči přestěhoval do Prahy, protože jeho otec, voják z povolání, se stal vysokým důstojníkem generálního štábu. Maturoval roku 1941 na Reálném gymnáziu v Praze a pak pracoval v Baťových závodech ve Zlíně. Po skončení druhé světové války vystudoval v letech 1945–1949 lékařství na Univerzitě Karlově Následně absolvoval důstojnický kurz ve Vojenské nemocnici, v armádě však nikdy nepracoval. Působil jako chirurg v Lokti a Karlových Varech a jako praktický lékař v Jáchymově. Zde onemocněl tuberkulózou a na čas musel opustit lékařskou praxi. Pak pracoval jako závodní lékař v ČKD v Praze a od počátku 60. let až do odchodu do důchodu roku 1984 jako chirurg v Nemocnici na Žižkově. Zabýval se také akupunkturou a patřil k předním českým odborníkům v tomto oboru. Díky svým rozsáhlým jazykovým znalostem se brzy dostal k překladatelství. Nejprve překládal populárně vědecké texty, ale brzy začal také s beletrii, především se science fiction. Od toho byl již jen krůček k vlastní tvorbě. Když roku 1970 vydal sbírku sci-fi povídek Invaze z vesmíru, začal být považován společně s Josefem Nesvadbou, Ludivíkem Součkem a Jaroslavem Zýkou za jednoho z průkopníků české sci-fi a za představitele jakési její „české školy“ vycházející z humanistického odkazu Karla Čapka. Zemřel roku 1990 ve věku 67 let na srdeční infarkt. Roku 1992 získal posmrtně Cenu Karla Čapka – Mloka za zásluhy.
Více od autora
Václav Horyna (8)
Václav Horyna byl pedagog a sběratel regionálních pověstí. Vystudoval na učitelském ústavu v Jičíně. Od roku 1927 učil matematiku, češtinu a výtvarnou výchovu. Přitom spolupracoval s ochotnickým divadlem, organizoval festival Klicperův Chlumec, pořádal regionální výstavy a podobně. V letech 1945-9 vedl kulturní redakci královéhradeckého rozhlasového studia. Česká televize uvedla jeho příspěvky v cyklu Úsměvy mistrů. Důchodový věk strávil v Praze.
Více od autora
Václav Bělohradský (12)
Václav Bělohradský je český filosof a sociolog, žijící od roku 1970 v Itálii a působící od roku 1989 též v Česku. Je řazen k postmoderním myslitelům a tzv. autentickým žákům Jana Patočky. Václav Bělohradský vystudoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze češtinu a filosofii v roce 1967 ). Rigorózní práci o markýzi de Sade obhájil roku 1969. V roce 1970 po sovětské okupaci odešel do emigrace a působil postupně jako pedagog na Filozofickém institutu v Janově, od roku 1973 byl tamtéž profesorem sociologie. Dlouhá léta spolupracoval s českými exilovými časopisy a nakladatelstvími a českým domácím disentem. Od roku 1990 je profesorem politické sociologie na univerzitě v Terstu . Působil též jako hostující profesor na Fakultě sociálních věd UK v Praze. Svá díla vydával nejprve pouze v Itálii, poté v češtině v exilových nakladatelstvích, v Česku od roku 1991. Publikuje též v Británii, USA a Kanadě. V souladu se svým dřívějším angažováním v Itálii i v emigračním tisku vystoupil na začátku devadesátých let jako razantní obhájce progresivního, ekologicky zaměřeného liberalismu. Články psané původně pro MF Dnes jsou zahrnuty v knize Kapitalismus a občanské ctnosti . V pozdějších letech však toto pojetí revidoval z levicových pozic. Dnes píše téměř výhradně do deníku Právo, zejména do jeho přílohy Salon. Dne 28. října 2013 ho prezident Miloš Zeman vyznamenal medailí Za zásluhy. Ve volbách do Senátu PČR v roce 2016 kandidoval jako nestraník za ČSSD a Stranu zelených v obvodu č. 25 – Praha 6. Se ziskem 16,72 % hlasů postoupil z druhého místa do druhého kola, v němž prohrál poměrem hlasů 27,93 % : 72,06 % s kandidátem TOP 09 a hnutí STAN Jiřím Růžičkou. Senátorem se tak nestal....
Více od autora
Václav Bartuška (5)
Václav Bartuška je současný český diplomat, politik a publicista. Od roku 2006 je zvláštním velvyslancem České republiky pro otázky energetické bezpečnosti. Studoval žurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy a patřil k vůdcům revoluce v roce 1989. Ve svých 22 letech se stal členem parlamentní komise pro dohled na vyšetřování událostí 17. listopadu. O svých zkušenostech z práce v komisi napsal knihu Polojasno. Zisk z prodeje knihy mu umožnil absolvovat cestu okolo světa. Pracoval jako reportér deníku Mladá fronta DNES, vykonával funkci generálního komisaře české účasti na světové výstavě Expo 2000 v Hannoveru, později vlastnil firmu zabývající se pořádáním výstav a vypracováváním marketingových studií. Od nástupu Alexandra Vondry do pozice ministra zahraničí je zvláštním velvyslancem České republiky pro otázky energetické bezpečnosti. V roce 2010 se stal zvláštním vládním zmocněncem pro dostavbu JE Temelín. Je ženatý s českou harfenistkou Kateřinou Englichovou. V roce 2015 se v rozhovoru pro server neovlivní.cz vyjádřil o požáru budovy odborů v Oděse a zabíjení proruských aktivistů obsadivších vládní budovy na Ukrajině jako o možnosti jak předcházet válce: Těmito výroky vzbudil nelibost šéfa diplomacie Lubomíra Zaorálka z ČSSD .
Více od autora
Václav A Černý (5)
PhDr. Václav A. Černý, CSc. , byl český lingvista, specializující se především na kavkazské jazyky a překladatel z gruzínštiny, angličtiny, němčiny, arménštiny, ruštiny a havajštiny. V roce 2015 obdržel Řád cti za celoživotní zásluhy o reprezentaci gruzínské literatury a kultury. Maturoval roku 1950 na Benešově gymnáziu v Praze 6, v roce 1954 absolvoval Filosofickou fakultu UK . V letech 1960-80 pracoval v Orientálním ústavu Československé akademie věd. V roce 1963 obhájil kandidátskou práci . 1990-92 rehabilitován a znovu přijat do Orientálního ústavu.
Více od autora
Toon Kortooms (6)
Toon Johannes Kortooms byl nizozemský spisovatel. Toon Kortooms je autor třiceti převážně humoristických románů, povídek a knih pro děti. Ve svém díle s oblibou barvitě líčil život na brabantském venkově.
Více od autora
Tomáš Trnka (14)
Narozen 6.12.1888 v Dunovicích u Štěkně, zemřel 24.4.1961 v Praze. PhDr., ředitel Masarykova lidovýchovného ústavu, docent lidové výchovy, publikace z oboru filozofie, psychologie a osvěty.
Více od autora
Tomáš Graja (11)
Narozen 8. 1. 1977 v Uherském Hradišti. Mgr., středoškolský učitel matematiky a fyziky.
Více od autora
Terry Brooks (13)
Terry Brooks , Sterling, USA, je americký spisovatel fantasy. Studoval na Hamilton College anglickou literaturu a potom se dal na práva na Washington and Lee university. Psal už od střední školy, ale svou první knihu The Sword of Shannara publikoval až roku 1977. V současné době věnuje psaní knih většinu svého volného času. Žije se svou ženou Judine hlavně na Havajských ostrovech.
Více od autora
Terezie Pokorná (15)
Terezie Pokorná je česká publicistka, teatroložka a filmová kritička, překladatelka, editorka a šéfredaktorka Revolver Revue, vnučka Bedřicha Fučíka. Po maturitě na gymnáziu pracovala jako uklízečka, pak vystudovala divadelní a filmovou vědu na Filozofické fakultě UK . V osmdesátých letech se zároveň podílela na samizdatových a jiných alternativních aktivitách, v roce 1989 působila především v Nezávislém tiskovém středisku a v Revolver Revue. Od roku 1993 je její šéfredaktorkou, řídí rovněž Edici Revolver Revue. V roce 1995 spoluzaložila s Viktorem Karlíkem a Michaelem Špiritem Kritickou Přílohu Revolver Revue a stala se její šéfredaktorkou. V 90. letech pracovala souběžně také v Kabinetu pro studium českého divadla a, za působení Jana Grossmana, v dramaturgii Divadla Na zábradlí. Jako editorka připravila výbor textů J. Grossmana Analýzy a Sergeje Machonina Šance divadla , ke kterému napsala závěrečnou studii Ideologie a myšlení. Patřila k iniciátorům a autorům koncepce Konference I. M. Jirous – jako historicky první symposium věnované dílu Ivana M. Jirouse, na podzim 2013 v Praze; je editorkou knihy Magorova konference . Z angličtiny přeložila studii Romana Jakobsona Středověké fraškovité mystérium . Kromě Revolver Revue, Kritické Přílohy RR a Bubínku Revolveru publikovala recenze, rozhovory, studie a další texty zejména v Divadelní revue, Literárních a Divadelních novinách a Respektu. Od roku 2009 se účastnila vzniku a následných aktivit iniciativy Za Česko kulturní. Je editorkou a spoluautorkou publikací Edice Revolver Revue:
Více od autora
Taylor Jenkins Reid (11)
Taylor Jenkins Reidová je spisovatelka, esejistka a televizní scénáristka pořadu Acton, Massachusetts. Její prvotina Forever, Interrupted se stala předlohou stejnojmenného filmu, jehož hlavní roli obsadí Dakota Johnson. Její druhou knihu After I Do označil prestižní literární časopis Kirkus Review za knihu, kterou si nelze nechat ujít. O jejím dalším románu Maybe In Another Life vyšel článek mimo jiné v časopisech People, US Weekly a Cosmo. Taylor žije v Los Angeles s manželem Alexem a psem Rabbitem.
Více od autora
Talking Heads (6)
Talking Heads byla americká rocková skupina založená v roce 1975 v New Yorku ve složení David Byrne , Chris Frantz , Tina Weymouth a Jerry Harrison . Skupina vzešla z newyorské punkové scény a rychle vynikla svou jedinečnou směsí punku, art rocku, funku a vlivů world music. Vydali debutové album " Talking Heads : 77", které se setkalo s příznivým ohlasem kritiky a obsahovalo hitový singl "Psycho Killer". Jak se vyvíjeli, jejich hudba byla stále složitější a rozmanitější.
Více od autora
T.L. Swan, (12)
Více od autora
Sylva Fischerová (15)
Sylva Fischerová je česká básnířka, prozaička a klasická filoložka. Studovala francouzštinu na jazykové škole v Brně, v roce 1983 začala studovat filozofii na Filozofické fakultě UK a fyziku na Matematicko-fyzikální fakultě UK, v roce 1985 přešla na klasickou filologii na FF UK, kde v roce 1991 absolvovala s diplomovou prací Problém jednoty areté u Platóna . V letech 1995–2003 absolvovala tamtéž postgraduální studium, které zakončila disertační prací Mohou Múzy lhát? . Od roku 1992 pracuje v Ústavu řeckých a latinských studií jako odborná asistentka. V současnosti přednáší starou řeckou literaturu, náboženství a filosofii na Karlově univerzitě. Je autorkou jedenácti básnických sbírek, píše také povídky, romány a knihy pro děti. Za knižní rozhovor s filosofem Karlem Flossem Bůh vždycky zatřese stavbou obdržela Cenu Nadace českého literárního fondu. V roce 2018 se stala první básnířkou města Prahy. Je dcerou českého filosofa a prvního poválečného rektora Univerzity Palackého Josefa Ludvíka Fischera a psycholožky Jarmily Fischerové . Byla nevlastní sestrou básnířky Violy Fischerové a švagrovou spisovatelů Karla Michala a Josefa Jedličky. Její dcera Ester Fischerová také píše poezii, je autorkou dvou básnických sbírek.
Více od autora
Sweat And Tears Blood (11)
Blood, Sweat & Tears je americká jazzrocková hudební skupina, která se proslavila na přelomu 60. a 70. let. Skupinu založil v New Yorku v roce 1967 Al Kooper po svém odchodu z Blues Project a její integrace rocku, blues, popové hudby, aranžmá lesních rohů a jazzové improvizace do hybridního stylu někdy označovaného jako "jazz-rock" byla na svou dobu novátorská. Známé je jejich druhé album "Blood, Sweat & Tears" vydané v roce 1968, které mělo obrovský komerční úspěch a v roce 1970 jim vyneslo cenu Grammy za album roku.
Více od autora
Štěpán Filípek (7)
PhDr. Štěpán Filípek, Ph.D., absolvoval Fakultu sociálních věd UK, mediální a komunikační studia a zabývá se historií médií se zaměřením na významné osobnosti žurnalistiky první republiky.
Více od autora
Stanislav Hudeček (9)
Narozen 26.3.1872 v Gdowu u Wieliczky , zemřel 15.4.1947 v Novém Bydžově. Malíř, ilustrátor.
Více od autora
Standa Procházka (5)
Čelný představitel české lidovky ve čtyřicátých, padesátých a šedesátých letech 20. století. Vyučil se číšníkem v Praze, současně se však účastnil amatérských pěveckých soutěží a brzy začal spolupracovat s pražskými tanečními orchestry. Hudební vzdělání si dodatečně doplňoval soukromým studiem u Jana Hilberta Vávry a Egona Fuchse. Stal se oblíbeným interpretem písní v lidovém tónu a jako takový spolupracoval například s orchestrem Antonína Balšánka. Od roku 1939 působil jako profesionální zpěvák v kabaretu U Šenfloků, zpíval také na čajích pro čtenáře časopisů Pražanka a Hvězda v pražské Lucerně. Počátkem čtyřicátých let byl společně s Inkou Zemánkovou a Bajo triem sólistou orchestru Jaroslava Maliny. V letech 1943–45 účinkoval v lidových operetách v Divadle U Nováků. Poté se na krátkou dobu vrátil do Mostu jako kulturní referent. Již v roce 1946 však v Praze opět zpíval jako sólista orchestru Václava Bláhy v Lucerna baru a nahrával také v pražském rozhlase s orchestrem Františka Aloise Tichého. Spolupracoval i s orchestry Bobka Bryena a Ferdinanda Petra, zpíval na různých kabaretních scénách. V letech 1963–66 byl členem souboru Brněnské estrády, se kterým účinkoval na mnoha místech Československa. Později příležitostně spolupracoval s různými orchestry hrajícími lidovkový repertoár, např. s orchestry Karla Vacka, Karla Valdaufa, s dechovou hudbou Supraphonu vedenou Jindřichem Bauerem a dalšími. V roce 1967 založil dámský orchestr Slávinky, se kterým též absolvoval mnoho zájezdů. Řada skladeb v jeho podání byla zaznamenána na deskách firem Esta a Ultraphon. K nejznámějším patří například: Ale ne, Andulička, Bílé konvalinky, Hej, panímámo, Skřivánek zpíval, Tam na stráni.
Více od autora
Smetana Quartet (11)
Smetana Quartet bylo renomované české smyčcové kvarteto, které bylo založeno v roce 1945 pod názvem České kvarteto a později přejmenováno na počest slavného českého skladatele Bedřicha Smetany. Kvarteto původně tvořili členové Jiří Novák , Lubomír Kostecký , Radomír Žalud a Antonín Kohout , přičemž v průběhu let došlo k několika změnám ve složení, zejména na postu violy. Soubor si rychle získal renomé díky interpretaci českých skladatelů, jako byli Smetana, Dvořák a Janáček, i díky provádění širšího smyčcového kvartetního repertoáru.
Více od autora
Sławomir Mrożek (6)
Sławomir Mrożek byl polský spisovatel, dramatik, publicista a kreslíř. Po ukončení gymnasia v Krakově začal studovat výtvarné umění, architekturu a orientalistiku. Počátkem padesátých let začal publikovat své práce v novinách. Krátce koketoval s komunistickým režimem, kdy jako dvacetiletý mladík, který přežil válku, napsal oslavné texty na Stalina a kolektivizaci vesnice. Později se zaměřil na krátké satirické povídky. První výbor satirických próz Praktické kyrysy mu vyšel v roce 1953. První divadelní hru Policajti napsal v roce 1958. V roce 1959 se přestěhoval do Varšavy. Zde pracoval pro časopis Nowa Kultura. Začátkem 60. let pociťuje Mrożek sílící tlak systému, který ho nutí přizpůsobovat hry. V roce 1963 se i s manželkou Marií Obrembovou-Mrożkovou usazuje v Itálii v Chiavari nedaleko Janova. V roce 1967 se Mrożkovi opět stěhují, tentokrát do Paříže. Ráno 21. srpna 1968 se Mrożek dozvěděl ze zpravodajství francouzského rozhlasu o invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Do té doby striktně apolitický Mrożek mění svůj postoj a sepisuje známe politické prohlášení odsuzující agresi, které hned další den otiskly mnohé významné světové deníky a některé exilové časopisy. Hned poté je jeho dílo v zemích socialistického bloku zakázáno. Jeho díla se často vyznačují překvapující pointou, neočekávaným vtipem či absurditou, takže se v polštině ještě za časů komunistické PLR vžilo rčení komentující něco absudrního a odporujícího zdravému rozumu: „Něco takového by nevymyslel ani sám Mrożek“ .
Více od autora
Simone Berteaut (7)
Simone Berteaut, nevlastní sestra francouzské šansoniérky Edith Piaf se narodila v Lyonu 1916 a prožila trpké dětství na pařížské ulici. Ve dvanácti letech již deset hodin denně pracovala v továrně, jako mnoho dětí pařížské periférie Menilmontant. Ve třinácti letech poznává svou patnáctiletou sestru Edith a toto setkání mění od základu její život. Edith bere Simone pod svou ochranu a začínají spolu zpívat na pařížských ulicích. Simone, která po třicet let sdílí s Edith její život, se stává svědkem jejich pohnutých osudů a závratné umělecké kariéry. Z ulice se dostává Edith do nočního podniku na Montmartru, pak na Champs-Elysées, kde přijímá jméno Piaf, a odtud k nejlepším evropským a americkým scénám. To vše zachycuje Simone Berteaut ve své knize citlivým perem nejbližšího člověka, který poznal nejen lesklý povrch slávy, ale i rub se skrytými bolestmi a zklamáním. Zvlášť dobře sleduje umělecký půst zpěvaččin, profesionální pásmo běžící pod všemi skandálními a milostnými příběhy, které je svědectvím o ,,vzniku“ Edith Piaf jako zpěvačky. Simone zemřela 30. května 1975.
Více od autora
Sherryl Woods (12)
Americká autorka romantických příběhů pro ženy, novinářka a televizní kritička.
Více od autora
Satsvarūpa Dāsa Gosvāmī (6)
Narodil se 6.prosince 1939 v New Yorku. V červenci roku 1966se setkal s Prabhupádou a v září téhož roku od něho přijal zasvěcení. Začal psát články do časopisu Hare Krišna, který se jmenuje Back to Godhead a později se stal jeho odborným redaktorem. Cestoval po USA a přednášel na Vysokých školách. Působí ve funkci zasvěcujícího duchovního učitele a člena GBC.
Více od autora
Satjá Saí Baba (9)
Satja Sáí Bába byl indický guru. Stoupenci Satja Sáí Báby mu přičítají různé magické schopnosti, zejména schopnosti zhmotnit různé věci: prsteny, náhrdelníky, hodinky. Skeptici ho naopak obviňují z používání triků a podvodů.
Více od autora
Sapfó (3)
Sapfó, řecky v attickém dialektu Σαπφώ, v aiolském dialektu Ψάπφω , byla starořecká básnířka z Mytilény na ostrově Lesbos, kulturním centru 7. století př. n. l., vedla zde dívčí internátní školu. Sapfó se údajně narodila v Eresu na ostrově Lesbos v Egejském moři a v Mytileně na stejném ostrově nejenom prožila většinu života. Pocházela z aristokratické rodiny, která se angažovala v politickém životě. Provdala se za bohatého kupce z ostrova Andros – Kerkilase, s nímž měla dceru Kleis a po němž zdědila značné jmění. Boje o moc ji roku 604 př. n. l. přiměly k útěku na Sicílii, odkud se vrátila na rodný ostrov krátce před svou smrtí. S jejím životem je spojena řada legend. S jistotou lze tvrdit, že není pravdou, že z nešťastné lásky ke krásnému Faonovi skočila z Leukadské skály do moře, ačkoli je toto místo dodnes cílem mnoha turistických výprav. Sapfó vedla dívčí kroužek, který uctíval hudbou a poezií bohyni lásky Afroditu a devět Múz. Do obecného povědomí se Sapfó zapsala upřímnou a citovou náklonností ke členkám svého kroužku, která vyzařuje z dochovaných písní a básní. Jméno básnířčina rodiště dodnes přežívá v označení ženské homosexuality – lesbická láska či lesbismus. Sapfó pravděpodobně nebyla vyhraněná lesba, což naznačuje její manželství. Doklady o kontaktu s opačným pohlavím lze najít i v literatuře, kde je jedna z Alkaiových básní věnována právě jí. Sapfó byla představitelka tzv. sólové lyriky. Z jejího díla se zachovaly pouze zlomky milostné a svatební písně . Pohybovala se mezi politicky aktivními a vzdělanými lidmi. Pro toto období je charakteristická závislost na pravidlech ústní poezie, ze které autoři čerpali náměty, větnou skladbu i literární pravidla. Její vliv na další řeckou milostnou lyriku byl poměrně velký a prakticky po celé trvání starořecké poezie se k její tvorbě řada básníků vracela. Je známo, že Sapfó skláda...
Více od autora
Sandra Dražilová Zlámalová (13)
Spisovatelka dětské literatury, vystudovala učitelství pro střední a základní školy, dříve též překladatelka a tlumočnice z němčiny.
Více od autora
Sándor Márai (10)
Sándor Márai , USA) byl maďarský spisovatel. Narodil se v Košicích jako Sándor Grosschmid. Jeho otcem byl maďarský právník a později senátor Národního shromáždění ČSR Géza Grosschmid. Od roku 1918 pracoval jako redaktor maďarského deníku Budapesti Napló. Na počátku psal i německy, ale postupně přešel jen k maďarštině. Jako první objevil pro maďarské čtenáře osobnost Franze Kafky. Márai byl kritický jak vůči Horthyovskému režimu, tak vůči nacionalistům a komunistům. V roce 1948 odešel do emigrace. Žil ve Švýcarsku a Itálii, než se usadil v New Yorku. Nějaký čas žil poté v italském Salernu, aby strávil zbytek života v americkém San Diegu. Po smrti manželky se odvrátil od světa a v roce 1989 odešel ze světa vlastní rukou. V letech 1952-1967 byl spolupracovníkem Rádia Svobodná Evropa. Jeho díla nebyla v Maďarsku vydávána až do konce studené války. V 90. letech byl „znovu objeven“. Sándor Márai je v současnosti považován za jednoho z nejvýznamnějších evropských spisovatelů 20. století. V roce 1990 dostal posmrtně nejvyšší maďarské umělecké vyznamenání, Kossuthovu cenu. V německy mluvících zemích je vydáván v rekordních nákladech.
Více od autora
Sam Llewellyn (5)
Sam Llewellyn je autorem úspěšných thrillerů, především námořních a válečných. Sám jako námořník zbrázdil všechna moře světa, než se usídlil v anglickém Herefordshiru, kde nyní žije.
Více od autora
Růžena Lukášová (10)
Rozená Ledvinková, do 1951 užívala jména Kapounová podle svého manžela básníka Karla Kapouna. Její rodiče byli učitelé. Otec se aktivně zasazoval o menšinové školství v poněmčelé severní Moravě a překládal. Lukášová vystudovala učitelský ústav v Olomouci a pak do 1939 působila na obecných a měšťanských školách na Uherskohradišťsku, Hodonínsku a Břeclavsku: Mařatice, Derfle-Sady, Staré Město , Lužice, Hodonín, Moravská Nová Ves. Od 1945 žila v Brně a byla zaměstnána jako referentka v sekci estetické výchovy Výzkumného ústavu pedagogického J. A. Komenského . Zároveň studovala PF MU v Brně . 1948–49 členka dramaturgické rady loutkového divadla Radost. 1955–61 vedla kabinet českého jazyka a dějepisu v Krajském ústavu pro další vzdělávání učitelů v Brně. Poté se věnovala literatuře. Fejetony, prózy a recenze publikovala od 1933 v Národním osvobození, Lidových novinách, Časopisu čs. knihovníků, po 1945 v Rovnosti, Bloku, Listu Sdružení moravských spisovatelů, Novém životě, Za vlast, Besedě venkovské rodiny, Mladé vesnici, Vlastě, Květech, Kultuře, Hostu do domu, Plameni, Literárních novinách, Rudém právu, Práci, Svobodném slově, Zemědělských novinách, Lidové demokracii aj. Odbornými články přispívala do časopisů Komenský, Štěpnice, Pedagogika, Předškolní výchova, Rodina a škola, Věstník Výzkumného ústavu pedagogického J. A. Komenského, Zlatý máj. Je autorkou rozhlasových her Amundsenova tragédie , Slepý mistr , Hošík u Ježíškova stromečku , Dívčí osada , Osvětlená okna , doprovodného textu k diafilmu O Zlatohlávkovi a literárních pásem. V rámci svého působení v pedagogických institucích zpracovala, případně se podílela na zpracování řady pomocných materiálů pro...
Více od autora
Rudolf Daumann (5)
* 02.11.1896 † 30.11.1957 Bavorský učitel, autor, novinář. Ve 30.-40. letech vydal devět populárních sf románů v duchu Hanse Dominika. Během války žil v Rakousku, kde byl členem ilegální komunistické strany. Po válce žil v NDR, byl ředitelem rozhlasového vysílání rádia GDR a mnoho let nepublikoval. V 50. letech napsal osmnáct historických románů, které byly stejně ceněny jako jeho sf. Romány Der Untergang der Dakota a Tatanka-Yotanka vyšly i na Slovensku .
Více od autora
Rudolf Černý (9)
Narozen 12.12.1920 v Praze, zemřel 4.2.1982 v Přerově nad Labem. Prozaik, publicista.
Více od autora
Ross Campbell (11)
Dr. Ross Campbell je profesorem na katedře pediatrie a psychiatrie na univerzitě v Tennessee, USA. Pořádá úspěšně přednášky po celých Spojených státech i mimo ně o výchově dětí a vztazích rodičů s dětmi.
Více od autora
Romain Gary (6)
Romain Gary, rodným jménem Roman Kacew, publikující též pod pseudonymy Émile Ajar, Fosco Sinibaldi, Lucien Brûlard, René Deville či Shatan Bogat byl francouzský spisovatel, diplomat, filmový režisér a aviatik rusko-litevského a židovského původu. Gary napsal na třicet knih, přičemž česky zatím vyšly: Evropská výchova, Tulipán, Příslib úsvitu, Lady L.; pod jménem Émile Ajar: Život s krajtou, Soukromá linka důvěry a Život před sebou. Je jediným francouzským spisovatelem, který získal prestižní Goncourtovu cenu dvakrát, ač to pravidla neumožňují. V roce 1956 ji získal za román Les racines du ciel a v roce 1975 za román La vie devant soi , který publikoval pod pseudonymem Émile Ajar. Komise ocenila „Ajara“, aniž by znala jeho identitu. Román vyvolal literární senzaci a byl zfilmován již v roce 1977 . Gary byl během života silně ovlivňován matkou a jejím vztahem k Francii. V Garyho čtrnácti letech se přestěhovali do Nice, kde se matka po počátečních potížích stala ředitelkou hotelu. Romain nastoupil na právnickou fakultu v Aix-en-Provence, po roce přestoupil do Paříže a naplno rozjel dráhu spisovatele. V roce 1938 se již jako naturalizovaný Francouz angažoval u letectva. Po několikaleté vojenské kariéře se stal diplomatem a začal psát román s výraznými autobiografickými rysy. Jeho první ženou byla spisovatelka Lesley Blancheová, druhou herečka Jean Sebergová, která hrála v obou jeho filmech, v Les oiseaux vont mourir au Pérou i v Kill! . V roce 1970 se manželé rozvedli. J. Sebergová spáchala v roce 1979 sebevraždu. Gary se rok poté zastřelil; v dopise na rozloučenou výslovně uvedl, že jeho čin se sebevraždou J. Sebergové nesouvisí. Identitu Gary odhalil v dopise na rozloučenou a v posmrtně vydané práci Vie et mort d'Émile Ajar. Česká...
Více od autora
Roger Frison-Roche (7)
Francouzský alpinista, cestovatel a spisovatel. Pocházel ze Savojska, studoval v Paříži. Byl z organizátorů prvních zimních olympijských her v Chamonix 1924. V roce 1928 potkal Marguerite Landotovou, s níž zůstal po zbytek života. Je pohřben v Chamonix.
Více od autora
Robert Smythe Hichens (12)
Robert Smythe Hichens byl anglický novinář, spisovatel, hudebník, spisovatel, hudební kritik a spolupracoval na úspěšných hrách.
Více od autora
Robert Sheckley (8)
Robert Sheckley byl americký spisovatel židovského původu, představitel sci-fi a dobrodružné literatury, do níž vnesl prvky humoru, satiry a absurdity. K jeho nejslavnějším románům patří Nesmrtelnost spol. s r.o. , který knižně vyšel roku 1958 . Roku 1992 byl zfilmován pod názvem Freejack, s Mickem Jaggerem, Emilio Estevezem a Anthony Hopkinsem v hlavních rolích. Slavným antiutopickým románem je též Status Civilisation, který vyšel česky pod názvem Omega, planeta zla.
Více od autora
Robert Fabian (10)
Robert Fabian je český spisovatel literatury převážně military science-fiction. Kromě data narození a přehledu vydaných knih není o autorovi nic známo. Podle vyjádření nakladatelství Straky na vrbě, ve kterém vydává své knihy, si autor přeje setrvat v anonymitě. Je známo, že autor dlouhá léta působí v ozbrojených složkách.
Více od autora
Ray Charles (13)
Ray Charles byl průkopnický americký zpěvák, skladatel, pianista a hudební skladatel, který se významně podílel na vývoji soulové hudby, neboť spojoval styly rhythm and blues, gospelu a blues. Narodil se 23. září 1930 v Albany ve státě Georgia a v sedmi letech oslepl kvůli zelenému zákalu. Navzdory svému postižení Charlesův hudební talent vzkvétal. V 50. letech podepsal smlouvu s Atlantic Records, kde nahrál hity jako "I Got a Woman" a "Hallelujah I Love Her So". Jeho přelomová píseň "What'd I Say" je často uváděna jako jeden z prvních vlivů soulu a byla velkým hitem, který ještě více upevnil jeho status hudební legendy.
Více od autora
Rastislav Michal (3)
Rastislav Michal je český akademický malíř, grafik a ilustrátor. V letech 1951-1955 studoval obor grafických technik na Vyšší škole uměleckého průmyslu . V roce 1955 byl přijat na Akademii výtvarných umění v Praze, kde jeho profesory byli postupně Antonín Pelc, Miloslav Holý a Karel Souček. Po absolutoriu v roce 1961 následoval na Akademii čestný rok a stipendium Svazu výtvarných umělců v Praze . V roce 1975 získal stipendium francouzské vlády na roční pobyt v Paříži. Žije a pracuje v Praze. Od roku 1994 je stálá expozice jeho širokospektré tvorby v Galerii Michal´s Collection, Husova 13, Praha 1 – Staré Město. Od konce padesátých a v průběhu šedesátých let navázal Rastislav Michal na klasickou linii moderní malby. Obrazy charakterizuje plasticky pojatý objemový tvar a malířská kultivovanost projevu . Tento výrazový klasicismus představoval „tichou“ vzpouru proti často jednostrannému modernismu i diletantskému „ne-umění“, vyrůstal z potřeby bránit se něčím „vysokým“ malosti a nízkosti, vplétajícími se do kulturního života. Od přelomu šedesátých a v sedmdesátých letech se jeho projev dynamizoval, začal se vzdalovat klasickému pólu, zcela jistě pod tíhou doby. Expresivita vrcholí za ročního studijního pobytu v Paříži roku 1975, v obrazech jako „Trojportrét“, „Přítelkyně“ či v cyklu „Z Paříže“. V druhé polovině sedmdesátých let vznikají další závažná díla: triptych „Pláž“ , soubory obrazů „Z Páté čtvrti“ , „Akrobaté“ ad. Obrazy osmdesátých let jako např. „Figura IV – Velká Odaliska“, 1981; „Milenci z Pompejí“, 1984; „Ateliér“, 1984 jsou prodchnuty erotickým zaujetím. Autor objevuje novou prostorovost i barevnou paletu. Realizuje významné portréty ...
Více od autora
Ramón Gómez de la Serna (6)
Ramón Gómez de la Serna byl španělský právník, spisovatel a novinář. Jeho otec, Javier Gómez de la Serna y Laguna, byl právník a ministerský úředník, jeho matka, Josefa Puig Coronado, byla neteří básnířky Caroliny Coronado. Ramón studoval právo, této profesi se však nikdy nevěnoval. Pracoval jako novinář pro deníky, např. El Sol, La Voz, Revista de Occidente nebo El Liberal. Napsal přibližně 100 děl, a to různých žánrů . Kromě toho je autorem naprosto svébytného žánru, tzv. gregerie . Od roku 1908 udržoval vztah s Carmen de Burgos , známou pod uměleckým jménem Colombine. Roku 1931 se oženil s argentinskou spisovatelkou ruského původu Luisou Sofovich. O dva roky později, tj. roku 1933, vycestoval do Buenos Aires, ale kvůli občanské válce se již do vlasti nevrátil. Roku 1963 zemřel v Buenos Aires. Jeho ostatky byly převezeny do Madridu, kde byl pochován v Panteón de Hombres Ilustres. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ramón Gómez de la Serna na německé Wikipedii.
Více od autora
Ralf Goedert (8)
Učitel němčiny vyučující v jazykové škole Polyglot, spoluautor učebnic německého jazyka.
Více od autora