4321–4380 z 147357 Autoři
Martin Nekola (15)
Vystudoval Politologii na Filozofické fakultě v Praze, věnuje se především období nacismu v Německu a zbytku světa, dějinam totalitních režimů a československému exilu po roce 1948. Mimoto působí také jako publicista, dopisovatel několika časopisů a asistent ve Stálé komisi Senátu ČR pro krajany žijící v zahraničí.
Více od autora
Martin Červenka (10)
Martin Červenka je český baseballista. Je reprezentantem České republiky a prosadil se i v systému severoamerických ligových soutěží. Je odchovancem pražského týmu Kotlářka, v české extralize hrál i za tým Tegola Titans Praha. Účastnil se tréninkových pobytů pod patronací Major League Baseball. 24. ledna 2009 podepsal jako šestnáctiletý talentovaný hráč neprofesionální smlouvu s týmem MLB Cleveland Indians, stal se prvním hráčem z evropských lig, který s tímto americkým týmem podepsal smlouvu. Poté ještě zůstal hrát v české extralize. V roce 2011 odehrál část sezóny na pozici chytače v americké nižší profesionální soutěži Arizona League za tým Arizona League Indians, který patří do organizace Cleveland Indians. Byl členem mládežnických výběrů, v roce 2010 byl členem týmu, který na mistrovství Evropy do 21 let v Brně vybojoval zlaté medaile. Hrál i za seniorskou reprezentaci.
Více od autora
Marta Voleská (10)
Narozena 12. 12. 1905 v Praze, zemřela 26. 7. 1985 tamtéž. Autorka veršů k obrázkovým knížkám pro děti, zejména knih o Kulihráškovi.
Více od autora
Marie Lu (13)
Narodila se 11. července 1984 ve Wuxi nedaleko Šanghaje, po přijetí na University of Southern California se však usadila v kalifornské Pasadeně. Zde žije se svým přítelem, čivavou a dvěma Welsh Corgi Pembroky, což jsou neuvěřitelně roztomilí a hraví pejsci. Předtím, než se začala věnovat psaní na plný úvazek, pracovala jako umělecká ředitelka ve společnosti zaměřené na vývoj videoher. Píše knihy pro mladé, především dystopie.
Více od autora
Marie Holková (15)
Marie Holková byla česká katolická učitelka, spisovatelka a překladatelka. Na počátku své spisovatelské kariéry vytvořila řadu pohádek a knih pro děti, později ale pak zejména životopisů světců a dalších osobností římskokatolické církve. Za komunistického režimu žila v zahraničí. V Česku směly její knihy vycházet před rokem 1948 a poté až po roce 1989, mezi tím se však objevovaly její samizdatové překlady knih z francouzštiny a angličtiny. Její knihy vyšly v řadě jazyků, mimo jiné češtině, angličtině, francouzštině a slovenštině.
Více od autora
Marie Benešová (10)
Marie Benešová je česká právnička a politička, bývalá členka ČSSD. Od července 2013 do ledna 2014 byla ministryní spravedlnosti ve vládě Jiřího Rusnoka, v letech 2013 až 2017 byla poslankyní za ČSSD. Od dubna roku 2019 je opět ministryně spravedlnosti ČR, tentokrát však jako nestranička za hnutí ANO 2011 ve druhé vládě Andreje Babiše. V roce 1966 maturovala na SVVŠ a v roce 1971 absolvovala studium práv na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Od ukončení studia až do roku 1991 pracovala na okresní prokuratuře na Kladně, nejprve jako právní čekatelka, později jako prokurátorka v oblasti obecné kriminality, zejména násilné trestné činnosti, později jako prokurátorka-specialistka v oblasti dopravy. V té době dle vlastního životopisu dvakrát odmítla vstoupit do KSČ. V roce 1994 se stala státní zástupkyní Vrchního státního zastupitelství v Praze, ale na jaře 1996 na funkci rezignovala a otevřela si v Kladně advokátní kancelář. V lednu 1999 jí ministr spravedlnosti Otakar Motejl nabídl funkci nejvyšší státní zástupkyně, kterou zastávala od 15. ledna 1999 až do 29. září 2005, kdy byla na návrh ministra Pavla Němce odvolána z funkce vládou Jiřího Paroubka. Po odvolání se vrátila do advokacie, kde působí doposud. V roce 2006 kandidovala za ČSSD v Chomutově do Senátu. S kampaní jí pomáhala tehdejší náměstkyně primátorky Chomutova Jana Vaňhová a její partner Roman Houska. V letech 2006–2010 působila ve stínové vládě ČSSD jako stínová ministryně spravedlnosti, třebaže zpočátku nebyla členkou ČSSD . Do ČSSD vstoupila v roce 2007. V roce 2009 podepsala hejtmanka Jana Vaňhová za Ústecký kraj smlouvu na poskytování právních služeb s advokátní kanceláří Benešová, Beránek, Bláha. Benešová pak mimo jiné zpracovala trestní oznámení za údajné poškození dobrého jména Ústeckého kraje na Leo Steinera, který upozornil na rozkrádání evropských dotací v...
Více od autora
Margaret Yorke (8)
Vlastním jménem Margaret Beda Laminie Nicholsonová se narodila v hrabství Surrey, do roku 1937 žila v Dublinu a poté se vrátila zpět do Anglie. Během války pracovala u "Woman's Royal Naval Service" jako šofér. Jejím příším zaměnáním byla práce knihovnice oxfordských univerzit. Ve Christ Church dokonce jako první žena. V letech 1979-1980 byla předsedkyní asociace autorů detektivek. První novelu publikovala v roce 1957. Po jedenácti „problematických“ novelách se začala věnovat detektivkám. Knihy Margaret Yorkeové jsou vydávány minimálně v 16 zemích. Ve své první detektivce s názvem „Smrt ráno“ . představila postavu Dr. Petera Granta, oxfordského univerzitního profesora anglické literatury, specialistu na Shakespeara, s velkým talentem na vyšetřování. Detektiv Peter Grant se pak stal úspěšným vyšetřovatelem deseti dalších knižních pokračování. V roce 1974 vydala knihu „Major, který neměl medaile“ a charakterizovala jí svou další tvůrčí kariéru se zaměřením na psychlologickou detektivku. Knihy Margaret Yorkeové jsou charakteristické velkou propracovaností postav a zaměřením na jejich cíění a uvažování. Často je pachatel znám a vy v průběhu knihy pátráte po tom, co ho k hrůznému činu „přinutilo“. Margaret Yorkeová žije s rodinou na venkově v hrabství Buckinghamshire.
Více od autora
Marek Toman (15)
Básník a prozaik Marek Toman se narodil 24. června 1967 v Praze. Po studiu filozofie na Filozofické fakultě UK v Praze pracoval v letech 1992–1997 v literární redakci Českého rozhlasu a od roku 1998 působí na Ministerstvu zahraničních věcí ČR. Od roku 2000 je pracovníkem velvyslanectví v estonském Tallinu. Verše, překlady, eseje a recenze publikoval časopisecky i ve formě rozhlasových pořadů. Z irštiny přeložil básně Richarda Kearneyho, které knižně vyšly ve svazcích Hra s vodou a Samův pád . Přeložil rovněž prózu Adolfa Hermanna Mých prvních pět životů . Edičně připravil pro nakladatelství Torst výbor z díla Jiřího Daniela Mé myšlenky se velice nepodobají dýmu . Pod pseudonymem Pavel Torch vydal prózu Zvláštní význam palačinek .
Více od autora
Marcela Kotová (17)
Narozena 1976 v Sokolově. Učitelka mateřské školy, autorka učebních pomůcek a vedoucí zájmových tanečních kroužků.
Více od autora
Maeve Binchy (12)
Maeve Binchyová byla irská spisovatelka. Její díla byla přeložena do 37 jazyků a dosáhla souhrnného nákladu 40 milionů výtisků. Většinou se odehrávala na irském maloměstě a vyznačovala se laskavým humorem, ona sama svou literaturu označovala za „únikovou“. Od roku 1969 pravidelně přispívala svými vtipnými sloupky do deníku The Irish Times. Do literatury vstoupila jako dramatička, svůj první román vydala roku 1982 . Její manžel Gordon Snell byl spisovatelem knih pro děti.
Více od autora
Lynne Graham (14)
Narodila se 30. července 1956 irsko-skotským rodičům. Lynne Graham žije v Severním Irsku celý život. Vyrůstala v přímořské vesnici se svým bratrem. Lynne má pět dětí.
Více od autora
Lukáš Lhoťan (15)
Narozen 1980 v Čeladné. Nakladatel a publicista, člen muslimské komunity v ČR a Ústředí muslimských obcí v ČR, zakladatel Česko-muslimského institutu, publicistika z oboru islámu, médií a psychologie.
Více od autora
Ludvík Večeřa (6)
Narodil se roku 1918 ve Velkém Meziříčí, zemřel předčasně v Praze, v roce 1975. Byl vyučeným ovocnářem, ale věnoval se ve Výzkumném ústavu okrasného zahradnictví v Průhonicích především růžím. S obdivuhodnou akribií zkoumal progresivní metody šlechtění a pěstování růží, výsledky své práce průběžně publikoval. Věnoval se testování světového sortimentu a pochopitelně i šlechtění, vytvořil téměř dvacet nových sort, ne u všech stihl, bohužel, osobně dokončit uznávací řízení. Velice záslužná je pak Večeřova činnost na poli organizace odborného života, připomeňme, že byl jedním z hlavních iniciátorů založení našeho Rosa klubu.
Více od autora
Ludmila Romportlová (10)
Dívčím jménem Junová. Jejím otcem byl malíř, grafik, průmyslový výtvarník a pedagog Zdeněk Juna , manželem fonetik a lingvista Milan Romportl , mj. vedoucí Fonetického ústavu FF UK a prezident Mezinárodní společnosti fonetických věd UNESCO. Ludmila Romportlová studovala na reálném gymnáziu v Turnově a na internátní odborné škole pro ženská povolání ve Velkém Meziříčí a v Mladé Boleslavi . Po absolutoriu byla pracovně nasazena v Turnově. 1944 onemocněla tuberkulózou páteře, 1947 byla operována. Dlouhou rekonvalescenci prožila v Brně, kde její otec působil jako ředitel Školy uměleckého průmyslu; prodělaná choroba ovlivnila i její pozdější život. Po sňatku žila v Praze, pomocnými pracemi se podílela na manželových výzkumech a od 60. let se soustavně věnovala tvůrčí činnosti.
Více od autora
Ludmila Karlíková (4)
Narozena 15. 12. 1920 v Domažlicích, zemřela 25. 2. 2007 v Praze. PhDr., historička umění, publikace z oboru dějin výtvarného umění.
Více od autora
Luděk Faustus (4)
Luděk Faustus byl český botanik, vysokoškolský pedagog a spisovatel v oboru botaniky. Během druhé světové války jako student střední školy musel odejít ze školy, protože vyjádřil odpor vůči výuce německého jazyka a v 15 letech začal pracovat jako lesní dělník na šluknovsku. Zde začal jeho zájem o dřeviny. Maturitu složil až po skončení druhé světové války a následně začal studovat na přírodovědecké fakultě UK. Když skončil svá studia na přírodovědecké fakultě začal působit na ruském gymnáziu. Doktorandské studium absolvovat také na Karlově univerzitě prací na téma: nahosemenné rostliny a fyziologie rostlin. Poté kdy získal doktorát začal vyučovat jako odborný asistent na pedagogické fakultě UK v oboru: botanika. V roce 1945 stice vstoupil do KSČ, ale krátce po únoru 1948 své členství zase zrušil. To však mělo vliv na jeho další profesní kariéru. Přesto publikoval v odborných časopisech. Od 80. let 20. století působil v ÚÚVPP až do roku 1989, kdy odešel do důchodu. Mimo profesní činnost působil aktivně v kynologickém klubu jako mezinárodní rozhodčí na kynologických výstavách, a byl hlavním poradcem chovu plemene Airedale terrier . V 60. a 70. letech 20. století se stal členem Wartburg klubu a účastnil se závodů „Modrá stuha“ a závodů do vrchu. V roce 1977 s rodinou zakoupil dům se zahradou ve vesničce v Českém středohoří pod chráněným vrchem Boreč. Zahradu osázel sazenicemi cenných dřevin s ideou malého arboreta, několik druhů jedlí, borovic, smrků, ale i listnatých dřevin se sortimentem druhu Lonicera. Zároveň sepsal klíč k určování druhu Lonicera, který již vzhledem k onemocnění nepublikoval. K jeho nejznámějšímu dílu v oboru botaniky patřil: Botanický klíč: klíč k určování 1000 nejdůležitějších cévnatých rostlin, který byl pomocnou knihou pro žáky základních a středních škol. Faustus navázal na dílo Františka Polívky, kdy upravil a dop...
Více od autora
Lubomír Martínek (9)
Narozen 9. 5. 1954 v Českých Budějovicích. Prozaik, esejista a překladatel.
Více od autora
Liza Marklund (10)
Liza Marklundová, rodným jménem Eva Elisabeth Marklund je švédská spisovatelka detektivních románů, novinářka a spolumajitelka třetího největšího švédského nakladatelství Piratförlaget. Sloupky také přispívá do plátku Expressen. Její novely, především pak o investigatvní žurnalistce Annice Bengtzonové, byly přeloženy do třiceti jazyků a některé z nich zfilmovány. V roce 2004 byla jmenována velvyslankyní Dětského fondu Organizace spojených národů. Spolu s manželem žije dlouhodobě ve Španělsku. Literární debut zaznamenala v roce 1995 románem Gömda – en sann historia, jímž zahájila sérii o Marii Erikssonové. Následně se detektivní romány o Annice Bengtzonové staly mezinárodními bestsellery. V roce 1998 obdržela cenu Polonipriset za nejlepší kriminální knihu od autorky a také Debutantpriset, ocenění udělované za nejlepší prvotinu roku, když byl oceněn její román Sprängaren . V roce 1999 ji Švédský odborový svaz SKTF vyhlásil spisovatelem roku. Seznam ICA-kuriren vydávaný švédským velkoobchodním řetězcem ji v roce 2003 zařadil na 15. místo, a o rok později na 4. příčku, nejpopulárnějších Švédek. Roku 2007 pak získala Švédskou literární cenu organizovanou rozhlasovou stanicí RixFM. Její knihy se staly nejprodávanějšími bestsellery ve všech pěti severských zemích. V letech 2002 a 2003 zařadil internetový časopis Publishing Trends dva z jejích románů do žebříčku mezinárodních bestsellerů, když se kniha Prime Time umístila na třináctém a The Red Wolf na dvanáctém místě. Ve Skandinávii a Německu pak její díla napsané v žánru Literatura faktu vzbudily vášnivé diskuse. Kriminální thriller The Postcard Killers , vytvořený ve spolupráci s americkým autorem Jamesem Pattersonem, se stal její dvanáctou knihou. Ve Švédsku vyšel 27. ledna 2010 a v únoru téhož roku vedl žebříček nejprodávanějších knižních titulů. Ve Spojených státech byl vydán 16. srpna 2010.[1...
Více od autora
Lindsey Kelk (16)
Lindsey Kelk je britská autorka pracující jako redaktorka a spisovatelka, dříve také editorka knih pro děti. Svůj volný čas tráví četbou, poslechem hudby, sledováním televize, jógou a nakupováním bot. Miluje život v New Yorku, kde bydlí od roku 2009, přesto jí schází rodný Londýn i popíjení ginu a bezinkových koktejlů s přáteli.
Více od autora
Linda Lael Miller (12)
Linda Lael Miller se narodila roku 1949 ve Washingtonu jako Linda Lael a v současné době má na kontě více jak 70 romancí, ať již historických nebo ze současnosti. Linda vyrůstala v Northportu , kde její otec pracoval jako místní šerif. Její vzpomínky na dětství zahrnují jízdu na koních a hru na kovbojku ) na farmě svých prarodičů. Spolu s láskou ke koním a k životu na farmě Lindu provázela její touha po cestování, a tak hned po ukončení střední školy vyrazila do Londýna, Itálie, Ruska, Hong Kongu a Izraele, ale dost času strávila i v Arizoně. Ale jak se říká, všeho s mírou, tak i Linda zatoužila po návratu do míst, která zná a k lidem, které má ráda, a proto se v posledních letech usadila ve Spokane, na své vlastní farmě, kde chová čtyři koně a hlídají jí dva její psi. Co se týče Lindiny tvorby, tak většinu svých knih situuje do Arizony a její hrdinky se vyznačují tím, že to jsou silné ženy, žádné uťáplé chudinky. Linda, kromě historických romancí nebo romancí ze současnosti, se nevyhýbá ani psaní romantických příběhů o upírech a experimentuje i s paranormálními romancemi.
Více od autora
Lenka Požárová (13)
Lenka Požárová je česká spisovatelka a autorka kuchařek. Lenka Požárová vystudovala střední ekonomickou školu v Brně. Následovalo roční studium německého jazyka, studium na rakouské obchodní akademii a studium Masarykovy univerzity v Brně, ekonomicko-správní fakulty. Několik let pracovala jako daňový poradce. Po více než pětiletém působení v poradenské kanceláři a prožitém syndromu vyhoření profesi opustila. Ve vlastním nákladu vydala čtrnáctidílnou edici kuchařek "Což takhle dát si...". Ta byla poprvé v české historii oceněna zahraniční cenou Gourmand Cookbook Awards. Její doménou jsou nevšední kombinace surovin. Recepty na zakázku vymýšlela pro známé značky a postupně se začala uplatňovat i jako fotografka svých výtvorů. Vydala knihu "Jak jsem projela svět", kde shrnula své zážitky z cest, recepty a fotografie. Později vydala román "Muž s vůní kávy, žena se špetkou skořice", která obsahuje autobiografické prvky. Následovala "Kuchařka z románu s vůní kávy a špetkou skořice", která je proložena fotografiemi z cesty do Střední Ameriky. Dva roky měla svou rubriku s kulinárními reportážemi a vlastními fotografiemi v IN magazínu Hospodářských novin, přispívala i do dalších časopisů. Odmítla být tváří několika reklam i natočit kulinární show, která měla být kopií zahraniční předlohy.
Více od autora
Lene Kaaberbøl (12)
Lene je známá u náctiletých sérií WITCH. O čarodějkách, které se musí vypořádat s nástrahami v říši Kondrakaru. Je autorkou dalších dvou sérií - Shamer kroniky a Tajemství Niny Borg.
Více od autora
Lauren Blakely (12)
Americká spisovatelka románů pro ženy. Pod jménem Whitney, Daisy píše knihy pro mládež.
Více od autora
Ladislav Ptáček (14)
Spisovatel, lékař v Českém Krumlově. V prostředí vojenského tábora na Šumavě se odehrává povídka Město pod stany. Autor řady románů, např. V klopě růži , S andělem v náručí atd. Otec byl železničním kovářem. První manželka Olga Macháčková byla autorkou próz pro děti a překladatelkou z ruštiny, dcera Olga Uličná je rusistkou a překladatelkou. Obecnou školu a reálku vychodil Ptáček v Nymburku; po doplňovací maturitě na reálném gymnáziu v Brandýse nad Labem studoval na FF UK, ale po roce přešel na Lékařskou fakultu. Z existenčních důvodů studia přerušil a střídal příležitostná zaměstnání, mj. 1934–36 pracoval jako medik v ordinaci Praporů práce hl. města Prahy. 1936 nastoupil základní vojenskou službu, 1938–45 byl redaktorem v nakladatelství Leopolda Mazáče. 1945–47 byl ředitelem nakladatelství při Státní tiskárně ve Varnsdorfu, 1947 dostudoval Lékařskou fakultu . Od téhož roku byl lékařem nejprve v Aši, od 1949 v České Kamenici, pak v porodnici v Praze, od 1955 v Českém Krumlově a 1960–69 v Českých Budějovicích, kde žil i na odpočinku. Počínaje 1923 publikoval v periodikách: Studentský časopis , Polabský kraj, Občanské listy, Naše zájmy , Oheň , Země, Právo lidu, Čin , Volná myšlenka, Sobota, Rozpravy Aventina, Nové obzory, Mladý svět , Ahoj , České slovo , Svět práce, Jihočeská pravda , Stráž severu aj. V 30. letech psal pro Čs. rozhlas reportáže, přednášky a za okupace byly vysílány i jeho původní rozhlasové hry . Redigoval Almanach Studentské kolonie na Letné 1920–30 a knižnici Nová cesta . 1947–48 naps...
Více od autora
Ladislav Pešek (7)
Ladislav Pešek , vlastním jménem Ladislav Pech, byl český herec, dlouholetý člen činohry Národního divadla a divadelní pedagog. Pocházel z rodiny, která se po několik generací věnovala divadlu. Byl synem herce Ladislava Pecha a herečky Emy Pechové, roz. Peškové. Jeho sestrou byla herečka Marie Waltrová. Na divadelní prostředí byl zvyklý již od dětství, rodiče ho s sebou brali na zkoušky. Ladislav Pech studoval na reálném gymnáziu, obchodní živnostenské škole, ale po jejím absolvování odmítl nastoupit do papírenského obchodu. V roce 1922 byl přijat na Konzervatoř v Brně. Během studia měl možnost krátkodobého působení jako stipendista v divadelní škole Maxe Reinhardta v Berlíně. Po škole nastoupil roku 1927 ve Státním divadle v Brně, kde působil společně s rodiči. Tehdy začal používat příjmení Pešek po své matce, aby nedocházelo k záměnám s otcem. Byl pozván Karlem Hugem Hilarem k hostování v Národním divadle v Praze dvakrát v letech 1928 a 1929. Následně se stal členem činohry ND, kterým zůstal až do svého odchodu do důchodu 31. července 1976. Na scéně ND vytvořil více než 300 rolí rozmanitých charakterů. Měl komediální talent, ale dokázal zahrát i postavy tragické a psychologicky složité. Jednou z jeho nejvýraznějších rolí byl Chlestakov v Gogolově komedii Revizor, kterého hrál téměř dvacet let. Za protektorátu vytvořil nezapomenutelnou roli mazaného otroka v Plautově antické komedii Lišák Pseudolus, kterou nastudoval pod režijním vedením svého dlouholetého přítele Jiřího Frejky. Na přelomu padesátých a šedesátých let podával vynikající výkony jako Archie Rice v Osbornově Komikovi nebo Fortunato v Goldoniho Poprasku na Laguně. V divadle mu jeho kolegové říkali přezdívkou z dětství Lála. Byl skromný, poctivý umělec s velkým osobním kouzlem a přátelskou povahou. Vyzařovala z něj vitalita a optimismus, tvůrčí energie a radost ze hry. Od mládí sportoval, byl pohybově nadaný a fyzickou kondici...
Více od autora
Ladislav Kochánek (9)
Ladislav Kochánek byl český publicista a sběratel rekordů a kuriozit. Nasbíral více než třicet tisíc zmínek o českých rekordech. Kochánek navštěvoval základní školu i posléze obchodní akademii ve Slaném. Během druhé světové války ovšem musel studium akademie přerušit a po dobu přibližně půldruhého roku pracoval v Klecanech. Po válce pak školu dokončil. Roku 1948 narukoval na základní vojenskou službu a po návratu z vojny začal pracovat v učilišti strojírenského podniku ČKD. Během zaměstnání pokračoval ve svém koníčku sbírání zajímavostí a kuriozit, se kterým začal již za svých středoškolských studií. Protože v zaměstnání kuriozity sbíral i mezi kolegy, všimli si jeho záliby také Kochánkovi nadřízení a nabídli mu místo v propagaci podniku, kde mohl sesbírané materiály využít. Spolu s kolegou Stanislavem Berkovcem připravovali výstavy a pořady prezentující jejich zaměstnavatele. Roku 1964 například vytvořili projekt Exponata, který zaznamenal úspěch na brněnském Mezinárodním strojírenském veletrhu. Posléze začal v časopise Mladý svět spolupracovat se spisovatelem Rudolfem Křesťanem, objevoval se i v rozhlase a televizi. Roku 1976 mu vydalo nakladatelství Olympia publikaci nazvanou 1000 československých rekordů. Ta se následně dočkala několika dalších vydání i rozšíření. Když roku 1974 vznikalo v Pelhřimově tamní Muzeum rekordů a kuriozit, věnoval této instituci obří lízátko vyrobené trnavskou firmou Figaro a obuv, kterou nosil největší československý občan toho roku. Spoluzakládal také pelhřimovský Festival rekordů a kuriozit. Kochánek zemřel roku 1996 ve věku nedožitých sedmdesáti let. O osm let později mu bylo in memoriam uděleno ocenění za celoživotní práci a současně se stal členem Rekordmanské síně slávy České republiky. V roce 1950 se Kochánek oženil s manželkou Hanou , vyučenou dámskou krejčovou, která ovšem pracovala s dětmi. Působila též na pozici vedoucí dětského...
Více od autora
Ladislav Horák (14)
Ladislav Horák je český akordeonista a pedagog. Absolvoval Pražskou konzervatoř a Západočeskou universitu . Během studií se stal vítězem a laureátem mnoha soutěží . Koncertuje sólově, v komorních souborech i za doprovodu orchestrů. Je propagátorem a prvním interpretem skladeb jak soudobých českých a zahraničních autorů, tak i kompozicí slavného argentinského skladatele Astora Piazzolly. Založil česko-německý festival Nová hudba na druhou. Pedagogicky je činný od roku 1992 na Pražské konzervatoři , kterou provedl oslavami dvoustého výročí založení, světového výročí UNESCO.
Více od autora
Ladislav Grosman (9)
Ladislav Grosman byl slovenský spisovatel židovského původu. Vstoupil do literatury roku 1965 novelou Obchod na korze, která tragikomicky líčila atmosféru klerofašistického Slovenského štátu. Text měl mimořádný ohlas, Grosman ho přepracoval i do podoby filmového scénáře, který byl natočen Jánem Kadárem a Elmarem Klosem. Film pak získal dokonce Oscara, jako dosud jediný slovenský film v historii. Podobnou tematiku jako Obchod na korze měla i sbírka povídek Nevěsta. V exilu vydal ještě jednu sbírku kratších próz nazvanou Hlavou proti zdi, kde se objevují již i nová prostředí. Z pozůstalosti byla vydána próza Z pekla štěstí.
Více od autora
Kris Kristofferson (3)
Kris Kristofferson je známý americký zpěvák, skladatel a herec, jehož hudební kariéra trvá již několik desetiletí. Narodil se 22. června 1936 v texaském Brownsvillu a nejprve se věnoval vojenské kariéře, než se začal věnovat psaní písní a koncertování. Kristofferson je známý především díky svému výraznému hlasu, reflexivním textům a příspěvku k hnutí outlaw country music. Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let dosáhl pozoruhodného úspěchu jako autor písní s hity jako "Me and Bobby McGee", "Help Me Make It Through the Night", "Sunday Mornin' Comin' Down" a "For the Good Times", které byly přebrány mnoha umělci.
Více od autora
Khaled Hosseini (9)
Khaled Hosseini je americký prozaik a lékař afghánského původu. Hosseiniho románová prvotina z roku 2003, Lovec draků, vydaná v několika desítkách světových jazyků, se svými více než 10 miliony prodanými výtisky řadí mezi světové bestsellery. Jeho druhý román, Tisíce planoucích sluncí, z roku 2007, patří mezi nejprodávanější románové tituly ve Velké Británii . Hosseini se narodil v afghánském Kábulu v rodině zaměstnance afghánského ministerstva zahraničí. V roce 1970 se rodina stěhuje do íránského Teheránu, kde Hosseiniho otec získává práci na afghánském velvyslanectví. V roce 1973 následuje návrat do Kábulu, v červenci téhož roku přichází na svět Hosseiniho mladší bratr. V roce 1974 se rodina stěhuje do Paříže, nového působiště Hosseiniho otce. Zde se rodina rozhodne zůstat, neboť v Afghánistánu se mezitím chopí moci Lidově-demokratická strana Afghánistánu, vyznávající komunistickou ideologii. V roce 1980 rodina nalézá azyl v USA a usazuje se v kalifornském Fremontu. Středoškolská a univerzitní studia, jež absolvoval v San Jose a San Diegu, zakončil roku 1993 doktorátem medicíny, po jehož obdržení se věnuje lékařské praxi. Současným bydlištěm Hosseiniho, jeho ženy Royi a jejich dvou dětí je severní Kalifornie.
Více od autora
Katrin Unterreiner (10)
Kathrin Unterreiner studovala dějiny uměí a historii na Vídeňské univerzitě. V letech 2000-2007 byla vědeckou ředitelkou císařského apartmá ve vídeňském Hofburgu a kurátorkou Muzea císařovny Sisi, otevřeného roku 2004. Je kurátorkou řady výstav a autorkou publikací o c. a k. monarchii.
Více od autora
Karol Benický (12)
Karol Benický byl český a slovenský fotograf, nakladatel, designer, iniciátor humanitárních projektů a cestovatel. Narodil se 13. dubna 1940 ve Spišských Hanušovcích. Se svou manželkou Evou měl dvě dcery a syna Matúše . Jedná se o autora mnoha fotopublikací. Uspořádal řadu výstav doma i v zahraničí, ve městech jako jsou Bratislava, Budapešť, Varšava, Vilnius, Londýn, Peking, Kuvajt, Pula a další. Žil a tvořil v Praze, na Slovensku a ve světě. Jeho jméno zůstává v českých zemích stále neznámé. Soustředil se na vydávání obrazových cyklů z nových členských států Evropské unie, na Čínu a na portrétování lidí z různých společenských vrstev po celém světě. Je autorem několika knih o Praze. Působil jako kurátor v Galérii Slovenskej televízie v Mlynské dolině v Bratislavě. Zemřel 2. srpna 2011 v Praze. V roce 1983 získal medaili FIAP za první místo na II. Světovém bienále krajinářské fotografie v Sydney, v Bruselu v roce 2002 Cenu Evropské unie umění za uměleckou tvorbu.
Více od autora
Karl Jaspers (11)
Karl Jaspers byl německý filosof a lékař, specializující se na psychiatrii, jeden z nejdůležitějších představitelů existencialismu. Narodil se v dolnosaském Oldenburgu v rodině zámožného bankovního ředitele. Na otcovo přání studoval nejprve práva , po třech letech přešel na medicínu, poté se věnoval psychiatrii. Promoval roku 1908 v Heidelbergu, kde strávil podstatnou část života. Roku 1901 u něj lékaři zjistili nevyléčitelné onemocnění srdce a plic, což jej donutilo ke zdravé životosprávě a lázeňským léčením; nemoc však měla kladný vliv na jeho porozumění psychologickým problémům. Roku 1910 se oženil s Gertrudou Mayer, která se stala jeho celoživotní družkou a zemřela 5 let po Jaspersovi roku 1974. Od roku 1909 Jaspers působil v psychiatrické léčebně na univerzitě v Heidelbergu. Praxi opustil roku 1913 ; tehdy obhájil u Wilhelma Windlebanda svou práci Všeobecná psychopatologie a začal přednášet. Ve své psychopatologii rozlišuje srozumitelné a nesrozumitelné souvislosti. Ke každému z těchto dvou druhů souvislostí je nutno přistupovat s jinými metodami. Roku 1916 byl jmenován mimořádným profesorem. Roku 1920 se seznámil s Martinem Heideggerem . Od r. 1922 se Jaspers podílel na vedení katedry s Heinrichem Rickertem, novokantovcem, s nímž se však názorově rozcházel. Tehdy se již začal cele věnovat filosofii. Na universitě působil zde až do roku 1937, kdy byl vyloučen ze správy univerzity kvůli svým antifašistickým názorům a kvůli židovskému původu své ženy. Roku 1938 mu byla zakázána publikační činnost. Během 2. světové války byli oba manželé pronásledováni; pro případ, že by se měli dostat do rukou nacistům, nosili u sebe cyankali, aby raději zahynuli sami; jeho použití byli naštěstí ušetřeni. Roku 1948 Jaspers a ...
Více od autora
Karin Michaëlis (12)
Dánská spisovatelka, manželka spisovatele Sophuse Michaëlise, posléze diplomata Charlese Emila Stangelanda. Jako antifašistka strávila druhou světovou válku v USA. Nejznámější jsou její knížky pro děti s hrdinkou Bibi, kterých napsala celkem 9. Skandální úspěch z jejích 36 románů pro dospělé zaznamenala kniha Den farlige alder a její pokračování Elsie Lindtner , které vzbudily pohoršení otevřeným konstatováním, že i žena může pociťovat sexuální touhu. Napsala i románovou autobiografickou trilogii vydávanou pod společným jménem Træet på Godt og Ondt a ve 40. letech další autobiografie Little Troll a Vidunderlige Verden .
Více od autora
Karen Robards (11)
Americká spisovateľka Karen Robardsová je autorkou štyroch desiatok románov, medzi ktorými nájdeme tak historické, ako aj súčasné romance s dobrodružnou zápletkou. Za svoje diela získala mnoho literárnych ocenení a jej diela boli preložené do jedenástich jazykov.
Více od autora
Karel Vladislav Zap (15)
Karel Vladislav Zap, také Karl Zapp, vl. jménem Karel František Zap , český úředník, učitel, muzejník, vlastenec, spisovatel, historik a publicista. Věnoval se hlavně historii a památkám Prahy. Autor prvního přehledu o dějinách českého umění pro Riegrův slovník naučný. Narodil se v Praze jako nejstarší přeživší z 11 dětí v německé rodině obchodního zástupce a společníka Ringhofferovy kotlárny Antona Zappa , původem z Jáchymova. V Praze na Novém Městě absolvoval piaristické gymnázium. Studia práv nedokončil. Na Karlo-Ferdinandově univerzitě studoval učitelství dějepisu a jazyky. Tam se seznámil s Jungmannem, Hankou a dalšími osobnostmi českého obrození, což podstatně ovlivnilo jeho příklon k českému vlastenectví a literární tvorbu. V roce 1836 se ve Lvově stal úředníkem v účetní kanceláři. Tady se také poprvé oženil, vzal si Honoratu ze šlechtického rodu Wišniowských, také literárně činnou. Ze Lvova o životě místních obyvatel psal např. do časopisů Kwěty české, Vlastimil, Česká včela, Časopisu českého musea. Po letech se v roce 1845 s manželkou a třemi dětmi vrátil do Prahy. Zap zde nastoupil do zaměstnání nejprve jako účetní. V roce 1848 se zúčastnil Slovanského sjezdu a Svatováclavských bouří. Od roku 1849 byl středoškolským profesorem na První české reálce, učil češtinu a dějepis. Podruhé se oženil s Františkou, vdovou Wolfovou, rozenou Grimovou . Odborně se zabýval starými českými památkami , archeologií, historií a historickou topografií. Byl konzervátorem Českého muzea a členem jeho Archeologického sboru. Zasloužil se o založení, uspořádání a redakci časopisu Památky archeologické a místopisné, jež od počátku vycházely v jeho redakci i s jeho statěmi. Spolupracoval také úzce s Maticí českou, která mu některé spisy pomohla vydat. Za nejdůležitější jeho práci je pov...
Více od autora
Karel T Neumann (8)
Narozen 9.11.1888 v Přemyšlení u Prahy, zemřel 8.3.1966 v Praze. Sochař, malíř, ilustrátor, prozaik.
Více od autora
Karel Stejskal (11)
PhDr., CSc., historik umění, estetik, práce o středověkých iluminovaných rukopisech, práce zejména o středověkém umění.
Více od autora
Karel Liška (6)
Narozen 28.1.1910, zemřel 30.7.1993. Povoláním strojník, práce z oboru heraldiky a sfragistiky.
Více od autora
Karel Hruša (14)
Narozen: 7. července 1905 v Mnichově Hradišti Zemřel: 16. listopadu 1971 v Praze Karel Hruša působil od roku 1946 na pedagogické fakultě v Praze. V roce 1965, po vzniku Matematického ústavu ČSAV, se stal vedoucím matematické sekce a později stál v čele Kabinetu pro modermizaci vyučování matematice. Oblastí odborného zájmu Karla Hruši byla didaktika matematiky. Je autorem knih Deset kapitol z diferenciálního a integrálního počtu, Elementární aritmetika, Aritmetika pro pedagogické instituty a mnoha dalších prací.
Více od autora
Karel Gut (10)
Karel Gut byl hokejový hráč, trenér a funkcionář. Jako trenér získal s mužstvem v letech 1976 a 1977 zlaté medaile z mistrovství světa. Jako mladý hrával fotbal i lední hokej zároveň. V roce 1949 odešel na vojnu, kde nastupoval za tým ATK Praha. Tentýž rok na Silvestra se oženil se svojí ženou Irenou. Po dvou letech přestoupil do Tatry Smíchov. Roku 1952 byl nominován na mistrovství světa v ledním hokeji v Norsku, v tomtéž dresu se objevoval až do roku 1960. Na šampionátu v roce 1955 byl vyhlášen nejlepším obráncem. Roku 1953 se objevil v dresu Sparty Praha. Zde strávil následujících 11 sezon. Roku 1964 ukončil hráčskou kariéru. Od té doby začal působit jako trenér. V letech 1974–1980 trénoval národní tým, se kterým vyhrál v letech 1976 a 1977 zlaté medaile. Po olympijských hrách v roce 1980 opustil reprezentaci. Následně byl angažován v Landshutu. Následující léta se také věnoval mapování historie českého hokeje ve vlastních knihách. Roku 1994 úspěšně kandidoval na funkci předsedy českého hokejového svazu, ze kterého odešel v roce 2004. Národní tým 114 utkání, poprvé 18. 8. 1951 v Berlíně v utkání proti NDR , naposledy 28. 2. 1960 ve Squaw Valley na ZOH proti USA ; 34 gólů , první 29. 9. 1952 v Berlíně proti NDR , poslední 9. 2. 1960 v Los Angeles přátelsky proti USA . V lize 263 utkání v letech 1950 – 1964, 90 gólů; mistrovský titul 1954. Mistrovství světa Mistrovství světa Olympijské hry
Více od autora
Karel Bureš (6)
Narozen 1. 4. 1909 v Pirně v Německu, zemřel 9. 1. 2000 v Plané u Mariánských lázní. RNDr., sportovní novinář, autor a překladatel knih se sportovní tematikou, spolupracovník J. Foglara.
Více od autora
Kardinálové (4)
Czech C&W/pop group, led by Zdeněk Merta, backing band for Petra Černocká. Originally named The Cardinals , later also credited as “Kardinálové Zdeňka Merty”.
Více od autora
Juraj Belán (12)
Filolog. Zabývá anglickým jazykem a jeho profesí je tlumočnictví a překladatelství. Vydal mnoho učebnic angličtiny, z nichž nejznámější je dvojdílné Odmaturuj! zaměřené na okruhy k maturitní zkoušce. Učebnice Grammar Practice a Průvodce anglickým jazykem se vyznačují svou přehledností, názorností a nápaditou grafickou úpravou, svým členěním na ilustrovanou výkladovou část a cvičení připomínají populární English Grammar in Use Raymonda Murphyho. Kromě těchto rozsáhlejších materiálů neztrácí Juraj Belán ze zřetele ani kratší a praktičtější pomůcky jako Mapky anglického jazyka.
Více od autora
Július Andráši (14)
Slovenský horolezec, turistický průvodce a publicista. Práce o Vysokých Tatrách.
Více od autora
Julian Barnes (13)
Julian Patrick Barnes je anglický spisovatel. Jeho dílo bývá řazeno k postmoderní literatuře. Roku 2011 vyhrál prestižní Man Bookerovu cenu za román Vědomí konce . Na cenu byl předtím již třikrát nominován: za romány Flaubertův papoušek , England, England a Arthur & George . Velmi ceněným je rovněž ve Francii, kde vyhrál roku 1992 Prix Femina Étranger za titul Jak to vlastně bylo?, on sám se označuje za frankofila a má s francouzským kulturním okruhem četné vazby, knihy Cross Channel a Something to Declare jsou Francii přímo věnovány. Je též nositelem nejvyššího stupně francouzského Řádu umění a literatury. V 80. letech 20. století psal i detektivní romány pod pseudonymem Dan Kavanagh. Některé sloupky pro The New Review podepisoval "putovním pseudonymem" Edward Pygge. Před rokem 1986 pracoval jako novinář v denících New Statesman a The Observer. České překlady jsou vyznačeny tučně. Pokud kniha doposud do češtiny přeložena nebyla, zůstává v bibliografii kurzívou uveden původní název, za nímž případně následuje běžně užívaný překlad. Recenze
Více od autora
Joshua Williamson (18)
Americký autor komiksů. Mezi jeho díla patří např. některá čísla série Flash nebo série Ghosted.
Více od autora
Joseph Goebbels (9)
Paul Joseph Goebbels byl jeden z nejvyšších nacistických představitelů a válečný zločinec, byl říšským ministrem propagandy , zmocněnec pro vedení totální války, říšský velitel domobrany a jeden z nejbližších spolupracovníků Adolfa Hitlera. Hitler jej ve své závěti určil svým nástupcem ve funkci říšského kancléře, jímž byl jeden den. Byl znám svým zapáleným, energickým slovním projevem a přesvědčivým antisemitismem. Doktorský titul získal roku 1921 na Univerzitě v Heidelbergu na základě doktorské práce o romantickém dramatu 18. století; pak šel pracovat jako novinář a později jako bankovní úředník a vyvolávač na akciové burze. Rovněž psal romány a divadelní hry, ale nakladatelé jej odmítali. Do styku s nacistickou stranou přišel v roce 1923 během francouzské okupace Porúří a roce 1924 se stal členem. Byl jmenován gauleiterem za Berlín. V této funkci plně uplatnil své schopnosti propagandy v boji proti místním socialistickým a komunistickým stranám pomocí nacistických novin a polovojenských oddílů SA. Do roku 1928 vystoupal ve stranických řadách mezi ty nejpřednější členy strany NSDAP. Po převzetí moci nacisty v roce 1933 byl jmenován ministrem propagandy. Jedním z jeho prvních činů byl příkaz k pálení knih židovských a protinacistických autorů na náměstí Bebelplatz a pokračoval získáním plné moci nad veškerými informačními výstupy v Německu. Po svém jmenování jeho útoky proti německým Židům dále přitvrdily a kulminovaly za „Křišťálové noci“ v roce 1938, prvního neomezeného pogromu, který nacisté rozpoutali. Jako jeden z prvních a nejzapálenějších zastánců války dělal vše, co bylo v jeho moci, aby připravil německý národ na vojenský konflikt velkého rozsahu. Během druhé světové války zvyšoval svou moc a vliv pomocí proměnlivých spojenectví s jinými nacistickými vůdci. Koncem roku 1943 se válka stala pro mocnosti Osy katas...
Více od autora
Josef Velek (7)
Josef Velek byl český novinář a publicista, považovaný za zakladatele české ekologické žurnalistiky. V roce 1974 vystudoval elektrotechnickou fakultu ČVUT v Praze a ve stejném roce spoluzakládal v rámci tehdejšího oficiálního Socialistického svazu mládeže Hnutí Brontosaurus zaměřené na ochranu přírody. Publikovat začal v šedesátých letech, od roku 1975 byl redaktorem časopisu Mladý svět, kde se věnoval cestopisným reportážím a problematice ochrany přírody a životního prostředí; každý týden zde připravoval rubriku Zápisník Brontosaura tvořící pravidelnou součást stránky s dopisy čtenářů. Je považován za zakladatele české ekologické žurnalistiky. Za své kritické texty opakovaně čelil výhrůžkám a zastrašování. 30. dubna 1990 se utopil v Rudém moři při potápění u letoviska Safaga během expedice Blue World 90. V červnu 1989 byl jako první Čech zapsán na čestnou listinu Organizace spojených národů Global 500 jednotlivců i organizací, kteří významně přispěli k ochraně a zlepšování životního prostředí. Skupina recesistů, kteří se vydávali za lesníky, psala Velkovi dopisy, v nichž upozorňovali na ohroženou šelmičku kňavu obecnou, žijící v Jeseníkách. Josef Velek jim zpočátku věřil a psal o živočichovi v Zápisníku Brontosaura. Později se sám přiznal, že mystifikaci uvěřil. Václav Petříček ve vzpomínkovém článku o Josefu Velkovi a hnutí Brontosaurus uvádí případ kňavy jako jediný příklad toho, že Josef Velek kvůli množství práce „odborně zakolísal“. Mystifikační teorii o kňavách pak od roku 1991 rozvíjeli studenti biologických oborů a uspořádali několik recesistických kňavologických kongresů.
Více od autora
Josef Trojan (10)
Narozen 10.5.1905 v Praze, zemřel 21.7.1965 tamtéž. Novinář, redaktor, prózy, dramata, literatura pro mládež, průvodce, překlad z francouzštiny.
Více od autora
Josef Tomeš (13)
Josef Tomeš je český historik, který se zaměřuje především na novodobé české dějiny. Josef Tomeš je absolventem historie a filosofie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde studoval v letech 1973–78. Mezi lety 1978 a 1993 byl zaměstnancem Encyklopedického institutu ČSAV. Později pracoval jako šéfredaktor encyklopedické sekce nakladatelství Paseka a od roku 2001 je zaměstnán v Masarykově ústavu AV ČR. Josef Tomeš je též předsedou Společnosti Viktora Dyka. V jeho pracích převažují texty encyklopedického charakteru a monografie a sborníky o osobnostech českých a československých dějin. Působí v pořadu České televize Historie.cs. Vystupuje také na kulturních podvečerech , které pořádá Masarykovo demokratické hnutí.
Více od autora
Josef Šedivý (10)
Josef Šedivý je český římskokatolický kněz a velmistr Rytířského řádu křižovníků s červenou hvězdou. Narodil se ve slovenských Košicích, oba rodiče však pocházejí z Moravské Nové Vsi. V roce 1971 se rodina přestěhovala do Teplic. Po absolvování gymnázia vystudoval Farmaceutickou fakultu Univerzity Karlovy v Hradci Králové. Poté v roce 1990 nastoupil do teologického konviktu v Litoměřicích a následně v roce 1991 začal studovat teologii na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1994 vstoupil do řádu křižovníků s červenou hvězdou a po noviciátu a složení časných slibů pokračoval v přerušeném studiu. Školu dokončil v roce 1997, kdy také přijal kněžské svěcení z rukou biskupa Lobkowicze a byl ustanoven farářem ve Věteřově a administrátorem excurrendo ve farnosti Želetice. Dne 20. června 2011 byl na dobu šesti let jmenován velmistrem řádu, opatskou benedikci přijal 14. září 2011 a téhož dne se ujal úřadu. V roce 2017 bylo jeho jmenování prodlouženo na další období.
Více od autora
Josef Polák (14)
Josef Polák byl významným odborníkem v oblasti muzejnictví a památkové péče. Jeho dráha je spojena především s Východoslovenským muzeem v Košicích a válečným pražským Židovským ústředním muzeem. Josef Polák se narodil 3. února 1886 v pražské židovské rodině, která však byla sekularizovaná a rovněž mluvila česky. Josefův otec Jakub Polák byl drobným podnikatelem, vlastnil malou továrnu na kartonáž . Matce Terezii se rok po Josefovi narodil ještě jeden chlapec, Ferdinand. Poté, co získal základní vzdělání na české obecné škole a maturitu na českém gymnáziu v Truhlářské ulici, uvažoval Josef Polák o studiu dějin umění, které ho dlouhodobě přitahovaly, na doporučení rodičů se však přiklonil k oboru s všestrannějšími možnostmi uplatnění – právům. I přesto si však posléze našel čas na kunsthistorické přednášky, zejména Karla Chytila. Nezanedbával ani spolkovou činnost – byl členem Svazu českých pokrokových židů a Spolku českých akademiků – židů, kde byl dokonce místopředsedou. Kupodivu mu zbýval čas ještě na ochotnické divadlo, psaní populárně naučných článků a organizaci vycházek po židovských památkách. Nadto ještě stačil absolvovat dobrovolnickou vojenskou službu u C. K. zeměbraneckého pluku č. 8. Po promoci, která proběhla 23. října 1909, získával sice právní zkušenosti v advokátní kanceláři a na různých soudních institucích, především se však věnoval svým umělecko-historickým zájmům, pracoval v muzeích a publikoval. Josef Polák narukoval ke 12. střeleckému pluku a s ním byl vyslán na východní frontu. Záhy však utržil zranění a po rekonvalescenci se již do bojové jednotky nevrátil. V zázemí mu byla svěřena práce cenzora korespondence, kvůli jeho samorostlému přístupu k ní a předválečné politické angažovanosti byl ohodnocen jako nespolehlivý a pro zdravotní stav roku vyřazen 1915 z činné vojenské služby . Vrátil se ke svému předválečnému zaměstnání v advokátní kanceláři, válečn...
Více od autora
Josef Palivec (9)
Josef Palivec byl československý diplomat, český básník, esejista, překladatel z francouzštiny, španělštiny a angličtiny . Josef Palivec se narodil vrchnímu kočímu u Colloredo-Mansfeldů Josefu Palivcovi a manželce Marii, rozené Muchové Bratr Václav Palivec byl mecenáš, mezi jiným při příležitosti sňatku Karla Čapka a Olgy Scheinpflugové jim věnoval k doživotnímu užívání dům ve Staré Huti u Dobříše - Strž . Josef Palivec studoval v Rokycanech, Plzni a Praze. Půl roku dělal písaře Jaroslavu Vrchlickému, působil v redakcích novin a časopisů. V roce 1914 byl těžce raněn na srbské frontě. Po externím studiu maturoval roku 1918 na vinohradském reálném gymnáziu. V roce 1919 byl ministerstvem zahraničí vyslán do Ženevy a pak až do roku 1930 pracoval v Paříži. Na čs. vyslanectví pečoval o kulturní propagaci ČSR. Rytíř Řádu čestné legie . Po rozvodu svého prvního manželství s francouzskou malířkou Stéphanií Guerzoniovou se roku 1930 stal druhým manželem Heleny Čapkové. V roce 1936 obhájil na Univerzitě Karlově doktorát práv. Za okupace působil na ministerstvu školství, byl zapojen do protifašistického odboje . Od ledna do května 1945 vězněn fašisty v pankrácké věznici, po osvobození krátce na ministerstvu zahraničí. V prosinci 1949 zatčen a souzen komunistickou justicí v tzv. procesu se skupinou Milady Horákové. O dva roky později byl za posílání informací do zahraničí odsouzen k trestu odnětí svobody na 20 let, k peněžitému trestu 50 000 korun, konfiskaci jmění a ztrátě občanských práv. V říjnu 1953 byl odeslán dopis 42 českých spisovatelů, kteří žádali pro J. Palivce milost. V roce 1954 byl trest snížen na 10 let a byl prominut zbytek peněžitého trestu, vězněn až do roku 1959. V roce 1969 byl rehabilitován, al...
Více od autora
Josef Miroslav Pražák (12)
Narozen 10.11.1860 v Solnici, zemřel 6.2.1938 v Praze. PhDr., středoškolský profesor, práce z klasické filologie.
Více od autora
Josef Kubička (9)
Josef Prokop Kubička se narodil 4. 7. 1887 v Praze I., zemřel 23. 5. 1953 tamtéž Jeho rodiči byli Jakub a Anna , manželkou Pavlína Během svého života se věnoval celé řadě aktivit. Byl učitelem národních a pokračovacích škol, autorem knih pro děti a mládež a divadelních her, pořadatelem dětských příloh časopisů, redaktorem hádankových rubrik v časopisech, osvětovým pracovníkem, dozorčím důvěrníkem Péče o mládež v Praze I., II, V a VI. a ředitelem prázdninových kolonií.
Více od autora