Všichni Autoři a témata

Jaroslava Kosová (21)

Narozena 1973. PhDr., pedagožka, odborné práce z oboru didaktiky českého jazyka.

Jaroslav Spirhanzl-Duriš (14)

Jaroslav Spirhanzl-Duriš byl český Inženýr-agronom, „básník Českého Meránu“, pedolog, spisovatel a zdatný kreslíř. Narodil se v Sedlci u Tábora v č. p. 16, jeho otec Jindřich byl stavitelem, matka Emílie pocházela z mlynářského rodu Kotašků v Jetřichovicích. Vychodil obecnou školu v Sedlci, maturoval na vyšší reálce v Písku a poté absolvoval zemědělský odbor na ČVUT v Praze. Bojoval v 1. světové válce na haličské frontě a zde byl zajat. Byl deportován na Sibiř a zde si pobyl až do roku 1920, kdy se přes Singapur a Suez vrátil do vlasti. Své bohaté zkušenosti nejen ze zajetí v Rusku, ale i ze svých cest po Itálii, Holandsku a Asii uveřejnil v řadě fejetonů a článků v časopisech "Širým světem", "Brázda", "Československá demokracie", "Československý zemědělec" a dalších. Své vzpomínky pak vložil i do knih Tulákova knížka a Přes hory a moře . Napsal velké množství romantických básní, v nichž opěvuje krásu svého rodného kraje a vyznává se z nehynoucí lásky k němu. Kromě toho byl také autorem mnoha povídek a novel z venkovského života. Napsal román "Na panském mlýně" a roku 1926 pak vyšly další dva jeho romány Jediná mezi nimi a Román Emiliana Rolfa. Stal se také významným překladatelem ruské a německé literatury. Byl velice nadaným malířem. Jeho kresby lidových staveb rodného Českého Meránu, které vyšly pod názvem Staré jihočeské chalupy , jsou vyznáním tomuto kraji, jeho lidové architektuře a rázovitému lidu. Publikoval také v odborných časopisech domácích i zahraničních články zemědělské. Přispíval také do rozhlasu. Vydal i řadu odborných knih. Jako vynikající půdoznalec položil základy agropedologické kartografie, při tvorbě map se opíral o svůj dokonalý přehled o genetické typologii půd. Již ve 40. letech navrhoval komplexní zmapování půd v Československu. Sestavil Klíč k určování hlavních typů našich půd a aktivně se podílel na úpravě pedologického názvosloví. Od r. 1920 pracoval ...

Jaroslav Jankovec (20)

Narozen 26.4.1896 v Malenicích nad Volyňkou, zemřel 6.9.1961 v Praze. Dirigent a skladatel, práce z oboru.

Jaroslav Bidlo (16)

Jaroslav Bidlo byl český historik, profesor východoevropských dějin na Univerzitě Karlově. Narodil se v rodině východočeského učitele. Po předčasném ukončení kněžského semináře odešel studovat, a sice na pražskou univerzitu ke studiu katolické dogmatiky a historie na filozofické fakultě. Tyto dva obory mu umožnily orientaci ve středověku ve všech jeho církevně-politických intencích. Během svého působení v Praze byl i starostou Historického klubu. Původně učil krátce na střední škole , ale po odchodu prof. Jirečka byl určen jako jeho nástupce v oboru historické slavistiky. Jeho zásluhy ve vědním oboru všeobecné dějiny se zvláštním zřetelem k dějinám východní Evropy a Balkánu byly oceněny členstvím v Královské české společnosti nauk , řádným členem České akademie věd a umění se stal 19. března 1927 . Dále byl členem akademií polské, jihoslovanské a ruské. Pod vlivem Jaroslava Golla, v jehož semináři byl zapsán poprvé v roce 1890, se začal zabývat studiem dějin Jednoty bratrské, zaměřil se zejména na její polskou větev. Po studijním pobytu v letech 1892 a 1893 v Krakově, Petrohradě a Moskvě jakoby objevil východní Evropu a její dějiny. V roce 1897 vydává první dílo o Jednotě bratrské „Nekrologia polské větve Jednoty bratrské“ . V následujících letech na něj navázal čtyřdílnými dějinami polské jednoty. Vycházel přitom z pramenů, s nimiž se seznámil v Polsku, Vídni, Vatikánu a ve Švýcarsku. Jednota bratrská v prvním vyhnanství, jeho habilitační práce, pokrývá druhou polovinu 16. století s důrazem na teologickou stránku exilového života, včetně vlivu na polskou i českou společnost. Goll ohledně Bidlovy habilitace psal Rezkovi: „Jsou tu další habilitace, které b...

Jaromír Wolf (4)

Jaromír Wolf byl český horolezec, československý lodní a expediční lékař, sportovní funkcionář a publicista. Syn hudebního pedagoga Antonína Wolfa a Marie Wolfové rozené Náprstkové . Jako lodní lékař několikrát obeplul svět. V 70. letech byl vedoucím tělovýchovného lékařského oddělení Fakultní nemocnice II v Praze.

Jaromír Sopouch (14)

Autor turistických průvodců.

Jaromír Říha (8)

Narozen 8.11.1912. Ing., hydrobiolog, publikace z oboru rybářství.

Jarmila Průchová (14)

Propagátorka nového životního způsobu člověk 21. století - makrobiotiky. Má za sebou řadu publikací, vystoupení v rozhlase i v televizi, pořádá přednášky a kurzy makrobiotického vaření.

Jan Rys (9)

Jan Rys-Rozsévač, vlastním jménem Josef Rozsévač , byl český fašistický politik a novinář, funkcionář mládežnického hnutí Vlajka. Josef Rozsévač studoval na lékařské fakultě, ale studia ani po osmi letech nedokončil. Ve Vlajce působil od roku 1936 a z konspirativních důvodů začal používat pseudonym Jan Rys. Po Mnichovském diktátu byla činnost organizace Vlajka 11. listopadu 1938 zastavena a působila ilegálně pod novým jménem „Maffie nového Československa – Vlajka“ , a Rys-Rozsévač byl uvězněn. Před začátkem okupace v březnu 1939 ho české úřady propustily. V době druhé světové války se Rys-Rozsévač stal vůdcem obnovené Vlajky, podporovatelem nacistů a jejich protižidovské politiky. V letech 1939 - 1940 uspořádala Vlajka masová shromáždění proti představitelům první republiky Masarykovi a Benešovi. Zároveň měl ale dlouhodobé osobní spory s jinými českými kolaboranty, zejména s Emanuelem Moravcem, kterému rád připomínal jeho někdejší spojenectví s prezidentem Benešem. Tento osobní spor byl nejspíš příčinou i toho, že nacisté Ryse-Rozsévače v roce 1942 zatkli a ten skončil v koncentračním táboře Dachau. Po válce se Jan Rys-Rozsévač vrátil do Čech, byl však opět souzen a v červnu 1946 v Praze na Pankráci popraven, spolu s dalšími dvěma vlajkaři: svým zástupcem v organizaci Vlajka Josefem Burdou a velitelem paramilitantních Svatoplukových gard Jaroslavem Čermákem.

Jan Řezáč (15)

Jan Řezáč byl český redaktor, básník, prozaik, teoretik a překladatel. Jan Řezáč se narodil na pražském předměstí Žižkově. Studoval na obecné škole v Cimburkově mezi 1927 a 1930, pak v Lupáčově ulici v letech 1930 až 1932 a dokončil své studia v roce 1940 na reálném gymnáziu na náměstí Jiřího z Poděbrad. Během války pracoval jako pomocný dělník a skladník. Po válce byl zaměstnán v nakladatelství Svoboda jako tajemník, administrátor, redaktor a zástupce šéfredaktora pro beletrii. V roce 1951 byl šéfredaktorem nakladatelství Rovnost. Mezi 1951 a 1952 byl šéfredaktorem nakladatelství Mír – Družstevní práce. Během 1953 až 1968 pracoval ve Státním nakladatelství krásné literatury, hudby a umění . V roce 1954 založil časopis Světová literatura a byl šéfredaktorem. Mezi 1969 a 1970 byl ředitelem nakladatelství Odeon. V té same době byl předsedou Svazu českých nakladatelských a knihkupeckých podniků. V roce 1971 musel odejít z Odeonu. Od roku 1972 byl redaktorem, poté šéfredaktorem nakladatelství ČTK–Pressfoto, kde zůstal až do 1982. V roce 1989 byl spoluzakladatelem Společnosti Karla Teiga a do roku 1993 byl tam předsedou. Mezi 1995 a 1996 spolupracoval s Uměleckoprůmyslovým muzeem v Praze. V roce 2005 získal cenu Magnesia Litera za přínos české literatuře.

Jan Pikous (7)

Jan Pikous, narozený 9. března 1929 v Hrejkovicích, okres Písek, žije v Liberci. Zabývá se volnou tvorbou , výzdobou interiérů, výtvarnými plakáty, ilustrační fotografií v časopisech, knihách, kalendářích a fotografií užitou v propagaci aj. Zúčastnil se mnoha domácích i zahraničních výstav, na nichž obdržel různé ceny a uznání, získal též několik ocenění v soutěžích výtvarné fotografie. Je členem Unie výtvarných umělců ČR. Vyvrcholením jeho dosavadní tvorby bylo sedm samostatných výstav v Japonsku, které v této zemi dosáhly neobyčejného ohlasu.

Jan Opatřil (16)

Jan Opatřil se narodil 17. 3. 1987 ve znamení ryb. Čtení a psaní ho bavilo od dětství a není tedy divu, že zatoužil stát se spisovatelem. Jan Opatřil dosud vydal 8 knih, z toho dvě pod pseudonymem Dan Angus. Píše, čte v knihovnách, základních školách a kavárnách. Dělá, co ho baví a naplňuje. Je nesmírně vděčný za podporu svých čtenářů, neboť oni dávají smysl tomu, co dělá.

Jan Loriš (13)

Narozen 18.7.1893 v Hradci Králové, zemřel 19.11.1953 v Praze. PhDr., pracovník Národní galerie v Praze. Práce v oboru dějin výtvarného umění.

Jan Květ (14)

Jan Květ byl český historik umění zaměřený na středověké umění, zejména iluminace, a na malířství přelomu 19. a 20. století, vysokoškolský pedagog, scénograf. Jan Květ pocházel z právnické rodiny, která se s otcovou službou často stěhovala. Od mládí se zajímal o výtvarné umění a památky, kreslil, maloval a věnoval se trojrozměrným návrhům. Absolvoval školní docházku v Táboře a poté v Praze na Jiráskově gymnasiu v Žitné ulici čp.308 . Dále vystudoval na Univerzitě Karlově v Praze učitelství dějepisu a zeměpisu pro střední školy. Jeho učiteli byli Josef Šusta, Václav Novotný, Lubor Niederle, Gustav Friedrich, Josef Pekař a Otakar Kádner. Květovy zájmy byly daleko širší, navštěvoval přednášky z dějin literatury u Arne Nováka, semináře Vojtěcha Birnbauma a přednášky dějin umění Karla Chytila a Antonína Matějčka. Soukromě studoval malbu u Oty Bubeníčka. V letech 1919–23 byl asistentem a knihovníkem Historického semináře UK. Ve školním roce 1922–1923 Květ získal roční stipendium francouzské vlády a studoval v Paříži na Sorbonně a na École du Louvre, kde medievalistiku přednášeli slavní profesoři Émil Male, Marcel Aubert a Paul Vitry. Roku 1923 nastoupil jako asistent do Národního muzea, od roku 1924 byl jmenován adjunktem v oddělení historické archeologie Národního muzea v Praze, kde se definitivně rozhodl věnovat vědecké kariéře v oboru dějin umění středověku. Katalogizoval sbírky Lapidária a v letech 1940-1942 byl vedoucím národopisného oddělení. Pracovní poměr v muzeu ukončil roku 1945. Roku 1931 se prací o iluminovaných rukopisech královny Elišky Rejčky habilitoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy jako soukromý docent středověkého umění. Téhož roku napsal zásadní stať do akademického Dějepisu umění v Čechách I. Roku 1933 se mu narodil syn Jan Květ, pozdější přírodovědec . V roce 1945 byl jmenován profesorem UK a roku ...

Jan Krůta (19)

Jan Krůta je český textař, publicista a spisovatel, od března 2019 člen Rady Českého rozhlasu. Vystudoval český jazyk a tělesnou výchovu na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Působil jako učitel, v roce 1970 však musel zaměstnání z politických důvodů opustit. Následně začal pracovat jako redaktor Sedmičky pionýrů, od roku 1972 byl deset let kulturním redaktorem Mladého světa, poté pracoval velmi krátce jako redaktor časopisu Ohníček a s přestávkami až do roku 2002 jako šéfredaktor časopisu Sluníčko. Na jaře roku 1989 byl spoluzakladatelem a později ředitelem mediální firmy Bonton, a.s. Pracuje jako textař a spisovatel, jeho texty zpívá celkem asi 80 interpretů a kapel. Především se jedná o Dalibora Jandu, pro něhož složil například texty k písním „Hurikán“ a „Kde jsi?“. Celkem složil více než 1 300 textů, mimo jiné také pro Hanu Zagorovou, Helenu Vondráčkovou, Karla Gotta, Michala Davida a Hanu Hegerovou a další. Dále je rovněž autorem 32 knih pro děti i dospělé. Působí ve své umělecké agentuře Arcadia Art Agency a externě spolupracoval s Českým rozhlasem jako občasný autor a moderátor nedělního Dobrého rána na stanici Dvojka. Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2013 kandidoval v Praze jako nestraník na 4. místě kandidátky hnutí Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury. Dne 27. března 2019 byl ve druhém kole volby zvolen Poslaneckou sněmovnou PČR novým členem Rady Českého rozhlasu. Jeden z poslanců při volbě upozorňoval, že jeho jméno je spojeno s normalizačním textem „Případ Magor“ z prosince 1976, ve kterém „kolektiv redakce Mladého světa“ hanil skupinu Plastic People. V roce 1990 autor Roman Lipčík v obsáhlém článku Případ underground) uvedl, že skutečným autorem byl právě Krůta. Jan Krůta v knize Klec na slavíky ) podrobně rozebírá vznik uvedeného článku a připomíná, že byl pouze autorem několika řádků hodnocení předložených písní....

Jan Kraus (9)

Jan Vladimír Kraus je český herec, moderátor, publicista, dramatik a režisér. Moderoval populární pořad Uvolněte se, prosím v České televizi, jehož obdobu pod názvem Show Jana Krause uvádí na Prima TV. V listopadu 2009 odstoupil z funkce předsedy Českého filmového a televizního svazu . Důvodem byla obava, že se jeho osobní spory s Českou televizí negativně přenesou i na filmový svaz. Patří ke spoluzřizovatelům Nadačního fondu proti korupci. Narodil se v Praze v česko-židovské rodině; jeho otec Ota Kraus přežil holocaust. Jeho manželkou byla herečka Jana Krausová. Po rozchodu s ní v 90. letech žije s herečkou Ivanou Chýlkovou. Je otcem čtyř dětí – Marka Blažka , zpěváka Davida Krause , Adama Krause a Jáchyma Krause . Je bratrem spisovatele a herce Ivana Krause – žijícího střídavě v Praze a Paříži, dalšími sourozenci jsou PhDr. Eliška Krausová-Chavez – působí na univerzitě v Bogotě, PhDr. Michael Kraus – profesor politologie na univerzitě v Middlebury ve Vermontu, Kateřina Krausová – pracovala v knihovně Princetonské univerzity. Jan Kraus Od dětství hrál v mnoha filmech. Debutoval v roce 1966 v málo známém filmu Dva tygři. Od té doby hrál ve více než 60 filmech, z nichž nejznámější jsou Lišáci, Myšáci a Šibeničák, Spalovač mrtvol, Dívka na koštěti, Jak se budí princezny, Černí baroni, Gympl, Drahé tety a já, Copak je to za vojáka…, atd. Jan Kraus moderoval populární pořad České televize Uvolněte se prosím, který byl později ukončen. Jeho obdobou je pořad Show Jana Krause, který také moderuje, tentokrát na stanici FTV Prima. Mimo to také moderoval jeden ročník Českého slavíka, a to v roce 2013. Pravidelně vystupoval v pořadu Kraus a blondýna na stanici Frekvence 1. Satirická prohlášení komentující moravské záležitosti bude řešit soud. V roce 2014 podepsal výzvu Sobotkově vládě, která požadovala tvrdší postup vůči Rusku a vůči přísluš...

Jan Hanzák (14)

RNDr. Jan Hanzák se narodil v Praze 1.září 1923, mládí prožil v Bystřici u Benešova. V roce 1943 odmaturoval, později byl totálně nasazen. Po válce absolvoval Přírodovědeckou fakultu v Praze, v roce 1946 začal pracovat v zoologickém oddělení Národního muzea. Významný český ornitolog a zoolog, dlouholetý jednatel a místopředseda České ornitologické společnosti, napsal řadu odborných publikací, známý i v zahraničních odborných kruzích. Zemřel 20.září 1994 v Praze.

Jan A Novák (14)

Ohledně vzdělání jsem asi unikát: maturoval jsem na velmi krátce existující Střední průmyslové škole jaderné techniky, po několika měsících v Tesle Karlín jsem nastoupil Vysokou školu zemědělskou a po jejím dokončení si ještě dálkově vyzkoušel pár semestrů biologie na UK. Léta totality jsem vcelku poklidně prohnil v Ústavu vědeckotechnických informací pro zemědělství, při tom jsem ale intenzívně provozoval potápění a fotografování pod vodou. To také vedlo k prvním publikačním pokusům, brzy poměrně pravidelně v Živě, Vodní revue/Potápěč, Lidé a Země a podobných zájmových periodikách, ale i k jedné knížce o potápění pro děti. Změna poměrů otevřela prostor pro skutečně profesionální novinářskou a publicistickou práci: jak v první polovině 90. let deníky rychle vznikaly a zanikaly, jsem během krátké doby prošel Občanským a Českým deníkem, Telegrafem, Prostorem, Národními listy, Lidovou demokracií a nakonec na několik let zakotvil v MF Dnes. Tam jsem postupně od všeobecného plnění víkendové přílohy přešel na psaní o informačních technologiích a nakonec do nově vzniklé přílohy zaměřené na vědu. Svým způsobem se mi tehdy splnil dětský sen, který jsem si předtím po dlouhá desetiletí díky nečlenství v jistých organizacích mohl jen nechat zdát. U této specializace jsem v mezích možností zůstal i po částečně vynuceném odchodu do svobodného povolání v roce 1999, tvrdý život „na volné noze“ ovšem ne vždy dává možnost výběru. Psal jsem pro několik deníků a týdeníků, vyšlo mi několik dalších knih o technice, vědě, záhadách a podobné tématice, párkrát jsem se mihl v rozhlase a televizi. Od září 2006 jsem stálým redaktorem Hospodářských novin – opět pokud možno se zaměřením na vědu a techniku. Vyznávám přesvědčení, že skutečná věda je především ono einsteinovské dobrodružství poznání a že civilizace založená na objevování a technologiích páchá sebevraždu, když tuto tématiku potlačuje na úkor laciné komerční pseudozábavy. Ing. Jan Novák...

James Swallow (15)

James Swallow je s více než pětatřiceti knihami autorem bestsellerů žebříčku NewYork Times, mezi něž patří knihy ze světa Star Treku, Doktor Who, Warhammer 40.000 a StarGate. Mezi jeho další zásluhy patří scénáře videoher a rozhlasových dramat, včetně titulů Deus Ex: Human Revolution, Fable: The Journey, Battlestar Galactica a Killzone 2.

Jakuba Katalpa (15)

Jakuba Katalpa, vlastním jménem Tereza Jandová je česká spisovatelka a výtvarnice. Vystudovala bohemistiku, mediální studia a psychologii. Její manžel Jan Koubek je také spisovatelem. Autorka se ve svých knihách věnuje tématu vztahů mezi Čechy a Němci. Náměty pro svou tvorbu částečně čerpá například z příběhů, jež poslouchala během svého dětství, které strávila v Sudetech. Svůj pseudonym Jakuba si zvolila kvůli své oblibě mužského jména Jakub, příjmení Katalpa odkazuje na druh listnatého stromu.

Jakub Pavel (10)

Jakub Pavel byl český historik umění, pedagog a památkář. V letech 1922–1928 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy zeměpis a všeobecné dějiny a na Faculté des Lettres v Remeši s podporou stipendia francouzské vlády. Studia ukončil v Praze obhajobou disertace roku 1928. V letech 1928–1930 působil jako středoškolský učitel v Českém Brodě a v letech 1930–1942 na Jiráskově gymnáziu v Praze Resslově ulici 10. V letech 1942–1945 pracoval ve Státním fotoměřickém ústavu. Po válce pracoval na ministerstvu školství a ve Státním ústavu památkové péče . Od roku 1961 byl docentem dějin umění na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Věnoval se dokumentaci památkových měst a objektů. Jako teoretik památkové péče byl spoluautorem a signatářem Benátské charty, která v roce 1964 položila základy moderní mezinárodní památkové péči.

Jacob Grimm (20)

Auto práce z oboru správního práva.

Ivana Pecháčková (22)

Ivana Pecháčková po gymnáziu v Olomouci vystudovala výrobně ekonomickou fakultu VŠE a pět let pracovala jako komerční inženýrka v čerpadlářském oboru. Krátce pracovala také na FF UK. Přeložila ke dvěma desítkám knih, mimo jiné Ferlinghettiho prózy a divadelní hry Nefér argumenty života, Rutiny nebo Lásku ve dnech vášní. V roce 1995 založila nakladatelství Meander, v němž vydává knihy předních českých umělců. Píše pro děti, překládá, publikuje. Iva Pecháčková sesbírala a napsala čtyři knihy legend z edice Pražské legendy nakladatelství Meander a přeložila knížky Jako by se tu někdo snažil nevydat ani hlásku Johna Irvinga, Vrány z Hruškovic Aldouse Huxleyho a Kočku a čerta Jamese Joyce. Spolu s Lubošem Snížkem a Mirkem Vodrážkou sepsala exkluzivní rozhovor v knize S Ferlinghettim v Praze.

Ivana Ondriová (20)

31 ročná bývalá novinárka žijúca s manželom a dcérkou v Prešove, pochádzajúca zo Stropkova. Dnes obchodná asistentka v oblasti strojového videnia. Autorka románov Detský plač v podkroví, ktorý vyšiel vo vydavateľstve Evitapress v januári 2012 a Nevinné šílenství vydanom v nakladateľstve Baronet v apríli 2012.

Ivana Bozděchová (11)

Narozena 22.12.1960 v Domažlicích. PhDr., CSc., asistentka na katedře českého jazyka FF UK, práce z oboru, překlady a antologie anglické a irské poezie.

Ivan Kříž (14)

Ivan Kříž byl český prozaik, novinář a scenárista. Pocházel z rodiny stolaře, který byl během druhé světové války popraven za odbojovou činnost. Do základní školy chodil Ivan Kříž ve svém rodišti, v Brně vystudoval reálné gymnázium , zároveň jako mimořádný posluchač navštěvoval brněnskou konzervatoř. Po druhé světové válce vystudoval právnickou fakultu Masarykovy univerzity . Současně s vysokoškolským studiem byl členem kulturní redakce brněnské Rovnosti. Zde publikoval své první povídky a kulturní recenze. Po roce 1948 působil v různých funkcích Svazu československých spisovatelů, v roce 1954 se stal členem redakční rady časopisu Host do domu, kterým byl až do jeho zrušení v roku 1970. V letech 1968–1969 byl poslancem České národní rady a předsedou jejího kulturního výboru. V sedmdesátých letech 20. století nesměl publikovat, od roku 1973 pracoval jako vychovatel mládeže v několika výchovných ústavech . Zde získané zkušenosti použil v románech Nebezpečné znalosti a Na útěku. V dalším desetiletí patřil k „trpěným“ spisovatelům. Na jaře 1990 byl zvolen předsedou Obce moravskoslezských spisovatelů, byl jím však jen krátce v souvislosti se svou novou funkcí ředitele brněnského studia Československého rozhlasu . Měl výrazný umělecký vliv na Stanislava Mošu, který oceňoval, že Ivan Kříž ho přivedl k pohledu na svět, v němž je třeba vše nejprve zanalyzovat a teprve poté si utvářet svůj vlastní názor. V 50. a 60. letech 20. století často scenáristicky spolupracoval s režisérem Ladislavem Helgem. Je autorem scénářů k jeho filmům Škola otců , Velká samota , První den mého syna a Stud . Jeho román Pravda o zkáze Sodomy byl uveden v dramatizaci brněnským Divadlem bratří Mrštíků v roce 1989. V České ...

Iva Procházková (18)

Iva Procházková je česká spisovatelka, autorka literatury pro děti. Zabývá se též dětským dramatem. Narodila se v rodině spisovatele Jana Procházky. Dětství prožila v Praze. V roce 1972 maturovala na gymnáziu, ovšem z politických důvodů nepokračovala v dalším studiu. Pracovala jako pomocnice na letišti a uklízečka. Literární tvorbě pro děti se věnuje od konce 70. let 20. století, přičemž sporadicky publikovala již od počátku 70. let. V roce 1983 s rodinou emigrovala a usadila se v Rakousku a posléze v Německu. Tam s manželem, režisérem a hercem Ivanem Pokorným, rozvíjela divadelní projekty, věnovala se ale i literární tvorbě pro dospělé a dětské čtenáře. Po politickém převratu v roce 1989 začala publikovat také v českých zemích, natrvalo se do vlasti vrátila v roce 1994. Žije a tvoří v Praze. S manželem mají tři děti. Publikuje česky i německy. Její starší sestra Lenka Procházková je rovněž spisovatelka. Iva Procházková obdržela tato ocenění:

Irvin David Yalom (17)

Imrich Hornáček (12)

Narozen 9.8.1925 v Pezinku, zemřel 1.1.1977 v Bratislavě. Slovenský publicista, prozaik, sportovní redaktor a překladatel sportovní literatury z češtiny.

Herma Svozilová-Johnová (17)

Herma Svozilová-Johnová byla česká spisovatelka a básnířka, orientovaná zejména na tematiku společenských a citových vztahů; autorka próz pro mládež. Narodila se na samém začátku 1. světové války do známé prostějovské rodiny. Otec Cyril Svozil byl prostějovský advokát, poslanec a sběratel výtvarného umění. Josef Svozil , její děd, se proslavil jakožto průkopník v oboru chmelařství a pivovarnictví na Litovelsku. Byl rovněž vydavatelem olomouckých Selských listů a litovelské Selské stráže. Její osobnost formovalo kultivované rodinné prostředí paralelně se vzděláním, kterého se jí dostalo. Nejprve v letech 1926 až 1928 studovala na klasickém gymnáziu v Prostějově a poté mezi lety 1928 a 1930 na lyceu Saint-Germain-en-Laye ve Francii. Maturovala v roce 1934 na francouzském reálném gymnáziu v Praze. V letech 1935 a 1937 absolvovala pobyt na univerzitě v Oxfordu. Během svého života vystřídala mnohá občanská povolání. Pracovala například na státních statcích na zámku Kačina u Kutné Hory či v Žacléři nebo v zelinářství v Praze-Jinonicích. V letech 1958 až 1960 působila v zahraničním oddělení Ústředního domu lidové tvořivosti a mezi lety 1966 a 1970 v zahraničním oddělení Svazu československých spisovatelů. Do literatury vstoupila již v roce 1929, kdy začala publikovat drobné články v regionálním tisku. Po druhé světové válce tiskl časopis Vlasta její verše zaměřené na budovatelské tovární prostředí. V prvních novelách a románech věnovala pozornost životu na rodném Prostějovsku a zajímavě popsala nerovný vztah muže a ženy. Do tohoto období náležejí zejména díla S okupační tematikou úspěšně pracovala v díle Vysoké napětí z roku 1948. Traumata padesátých let vylíčila v knize Justina je svědek . K válečné atmosféře se vrátila v knize Odskok z Oxfordu , zasazené do moravské vesnice v předvečer 2. světové války. V Mořském dně se pokusila o beletristickou reflexi československé...

Helga Torsten (21)

Helga Torsten je pseudonym

Hartmut Aufderstrasse (20)

Učebnice němčiny.

H. P Lovecraft (16)

Americký spisovatel, básník, esejista a amatérský žurnalista se zaměřením na literární tvorbu v oblasti fantasy, science fiction a hororu propojených v žánru „weird fiction“.

Gregg Andrew Hurwitz (20)

Americký spisovatel, filmový scenárista, producent a autor komiksů. Též lektor tvůrčího psaní.

Greg Iles (12)

Narození: 8. dubna 1960 60 let, Stuttgart, Německo Patří k americkým autorům napínavých thrillerů, jejichž díla se pravidelně objevují v první desítce titulů na žebříčcích bestsellerů listu New York Times.Absolvent mississippské univerzity se několik let živil jako muzikant ve skupině Frankly Scarlet. Po úspěchu své první knihy se začal profesionálně věnovat psaní příběhů. Žije s manželkou a dvěma dětmi v Natchezu v Mississippi.

Georges Bernanos (11)

Georges Bernanos byl francouzský spisovatel katolické a monarchistické orientace. Jeho nejznámější díla jsou romány Pod sluncem Satanovým a Deník venkovského faráře a libreto k opeře Dialogy karmelitek. Narodil se v Paříži, dětství strávil v Pas de Calais, kam umisťoval děj řady svých literárních děl. Bojoval v 1. světové válce, mimo jiné v bitvách na Sommě a u Verdunu. Válečná zkušenost ho silně ovlivnila. Zastával silně konzervativní, monarchistické, katolické a antidemokratické politické postoje, které ho přivedly do krajně pravicového hnutí Action Française. Stal se nadšeným podporovatel autoritativního politika Francisca Franca. Po návštěvě Mallorcy, kde byl svědkem týrání civilního obyvatelstva vojáky Francovy falangy však svou podporu frankismu odvolal. Roku 1938 odjel do jižní Ameriky, kde strávil 2. světovou válku, především v brazilské Barbaceně. Po válce se vrátil do Francie a podporoval Charlese de Gaulla, který mu dokonce nabídl místo ve vládě, Bernanos však odmítl. Do konce života hájil konzervativní ideje, dle nichž je moderní civilizace zkažená a technický pokrok je zlem. Byl také mnohokrát obviněn z antisemitismu. Jeho nejslavnějším dílem je jeho hned první román Sous le soleil de Satan . Zfilmován byl Mauricem Pialatem roku 1987 .

Geoff Johns (18)

Americký autor komiksů.

Gaius Suetonius Tranquillus (5)

Gaius Suetonius Tranquillus byl římský polyhistor. Působil jako obhájce a učitel gramatiky. V letech 119 – 121 byl císařským tajemníkem, ale pro příliš blízký vztah s císařovnou upadl v nemilost a musel se vzdálit od dvora. Suetonius napsal ještě celou řadu menších spisů , ze kterých se většinou zachovaly jen zlomky. Tato díla však neměla větší význam.

Gabriele d'Annunzio (17)

Gabriele d'Annunzio byl italský básník, spisovatel a válečný hrdina. Sehrál velmi kontroverzní roli v počáteční fázi italského fašismu coby jeden z jeho myšlenkových původců a přítel Mussoliniho. Gabriele d'Annunzio byl dalmátského původu. Narodil se v Pescaře jako syn bohatého statkáře a tehdejšího starosty jménem Francesco Rapagnetta. Ve věku 13 let byl adoptován strýcem Antoniem D'Annunzio a převzal jeho příjmení. Sám se ale po celý další život podepisoval „d'Annunzio“, což napovídalo neexistujícímu šlechtickému titulu. Gabrielův talent byl rychle rozpoznán, byl proto poslán do školy v Pratu. Na této škole vydal první básnickou sbírku nazvanou Primo Vere . Básně této sbírky byly inspirovány Carduccim, zejména jeho Ódami barbarskými, řada básní byly násilné imitace Guerriniho. V roce 1881 vstoupil na římskou univerzitu La sapienza, kde se stal členem různých literárních sdružení včetně organizace Cronaca Bizantina a kde psal články a recenze do místního tisku. Publikoval básnické sbírky Canto novo a L'intermezzo di rime a povídkové sbírky Terra vergine , Il libro delle vergini a časopisecky větší část povídek, které byly později publikovány knižně ve sbírce San Pantaleone . Mezitím časopis Angela Sommarugy přestal existovat kvůli skandálu a skupinka mladých literátů kolem něj, do níž Annunzio patřil, se rozptýlila. D'Annunzio se stal žurnalistou, psal pro časopis...

Frieda Birkner-Mahler (20)

Dcera známé spisovatelky píšící příběhy převážně romantické.

Franz Herre (11)

Franz Herre je německý historik a publicista. Je autorem množství populárních knih zabývajících se především dějinami Rakouska a Německa. Franz Herre vystudoval historii na Mnichovské univerzitě a dlouhá léta pracoval jako novinář. V letech 1962–1981 působil jako šéfredaktor v Kolíně nad Rýnem.

František Novotný (16)

Narozen 15. 3. 1944 v Brně. Spisovatel, beletrista, publicista, autor literatury faktu, překladatel, elektroinženýr, jachtař, modelář, autor prací o historii námořních bitev, též literatury sci-fi.

František Kavka (15)

František Kavka byl český historik. Zabýval se staršími českými dějinami, především epochou vlády Lucemburků. Studoval dějepis a latinu a již ve své disertaci se zaměřil na lucemburské období v českých zemích. Od roku 1953 působil na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a v letech 1958–1959 zde zastával post děkana. Pro výuku dějin sepsal několikadílná skripta a zároveň se věnoval přípravě monografií o husitství, Rožmbercích či pražské univerzitě. Později se zaměřil na osobnost Karla IV., jemuž věnoval několik žánrově rozličných prací. Nejvýznamnější z nich je dvousvazkové dílo Vláda Karla IV. za jeho císařství . V roce 1958 se stal Kavka prvním ředitelem nově zřízeného Ústavu pro dějiny Univerzity Karlovy, jenž si vydobyl pověst renomovaného pracoviště. S nastupující normalizací byl však ústav zrušen a Kavka musel univerzitu opustit. Pracoval v Židovském muzeu, uchýlil se k soukromému bádání a jeho knihy dvacet let nevycházely. Po sametové revoluci se vrátil na filozofickou fakultu jako profesor starších dějin. Spolu s Josefem Petráněm se coby hlavní redaktor podílel na čtyřsvazkovém opusu o dějinách Univerzity Karlovy.

František Jaromír Rubeš (14)

František Jaromír Rubeš byl právník, prozaik, básník, autor humoresek, deklamovánek a divadelních her, spoluzakladatel humoristického sborníku Paleček. František Jaromír Rubeš pocházel se sedmi dětí sládka malého pivovaru V Čížkově. Po smrti otce se s matkou přestěhovali do Kolína. Gymnázium vystudoval v Německém , dnes Havlíčkově Brodě. Poté odešel do Prahy, kde začal studovat filozofii, a po dvou letech vstoupil do semináře. Příprava na kněžství mu však nevyhovovala, a tak se po odchodu stal vychovatelem, nejprve v Bystřici u Benešova a pak v Praze. Při tomto povolání studoval práva. Po jejich absolvování odešel jako syndikus do Načeradce . V roce 1850 se stal auskultantem zemského soudu v Kutné Hoře a koncem roku 1851 byl jmenován adjunktem ve Skutči. Svůj veřejný literární debut si odbyl v roce 1834 v Českých Květech. Spolu s přáteli Hajnišem a Filípkem založili humoristický časopis Paleček, který se stal základem Rubešovy tvorby, především jeho Deklamovánek. Jeho díla byla kritikou přijímána velmi dobře. Současníci jej nazývali českým Dickensem. Jeho nejslavnější dílo Pan Amanuensis na venku, aneb putování za novelou, se dočkalo zatím dvanácti vydání. Známé jsou i jeho "Deklamovánky". Už od roku 1851 trpěl zřejmě dědičnou plicní chorobou. Působil na skutečském okresním soudu jako soudní úředník. Zemřel ve Skutči 10. srpna 1853 ve věku devětatřiceti let a na tamním starém hřbitově je i pochován . Pamětní desky věnované památce Františka Jaromíra Rubeše lze najít v Načeradci, Kolíně a ve Skutči.

František Bulánek-Dlouhán (16)

Studoval na reálném gymnáziu v Praze-Libni a poté si zapsal češtinu a němčinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy . Krátce studoval též ve Vídni a Tarbes. V letech 1929–33 působil jako středoškolský profesor v Praze a Prešově, poté pracoval jako redaktor Pražského ilustrovaného zpravodaje. Od roku 1945 byl vedoucím redaktorem nakladatelství Brázda, později přejmenovaného na Státní zemědělské nakladatelství. Postupně zde řídil periodika Beseda naší rodiny , Český život , Chovatel , Drůbežnictví , Rolnické hlasy , Hospodář JZD . 1953 rovněž složil odbornou zkoušku drůbežnického zootechnika, 1961 odbornou zkoušku včelařskou; je autorem řady příruček o drůbežářství a včelařství. Od 1960 až do penzionování 1966 byl zástupcem ředitele Výzkumného ústavu včelařského v Dole u Libčic nad Vltavou a mj. zde redigoval sborníky vědeckých prací ústavu a další publikace se vztahem k oboru. Publikovat začal ve 20. letech min.st., psal hlavně pod jmény František Bulánek, Franta Dlouhán, František Bulánek-Dlouhán, Dlouhán-Bulánek, František D. Bulánek, František Dl. Bulánek; chlapecké romány psal pod pseud. Karel Černý nebo Karel Zd. Černý; drobné příspěvky podepisoval šiframi D., fd., fbd., -hán-. Autor konvenčních románů pro mládež, jejichž žánrové spektrum se pohybuje v širokém rozmezí od konvenční ženské a dívčí četby přes dobrodružný román pro chlapce až po popularizaci událostí spjatých s národní kulturou. Později byly velmi oblíbené jeho rozsahem nevelké biograficky pojaté prózy o několika českých významných spisovatelích.

Frank Hecker (16)

Německý biolog a fotograf.

Filip Saiver (15)

Narozen 27. 3. 1971. Redaktor magazínu Forbes. Bývalý sportovní redaktor MF Dnes.

Felix Timmermans (11)

Leopold Maximiliaan Felix Timmermans je nejvíce překládaným spisovatelem z Flander. Narodil se v Belgii v Lier, jako 13. ze 14 dětí. Zemřel v Lier ve věku 60 let. Byl autodidakt, psal hry, historické romány, náboženská díla a poezii. Jeho nejznámějším románem je Pallieter . Timmermans také psal pod pseudonymem Polleke van Mher. V prvních letech 2. světové války Timmermans vydával Flemish nationalist Volk. Také se zúčastnil setkání Europäische Schriftsteller-Vereinigung , které bylo svoláno Josephem Goebbelsem. Kvůli tomu byl chybně pokládán za kolaboranta, což mu možná způsobilo zdravotní potíže a předčasnou smrt.

Fedor Gál (17)

Doc. Ing. Fedor Gál, DrSc. je slovenský politik, sociolog, prognostik a podnikatel židovského původu, žijící v České republice. V roce 1972 vystudoval Chemicko-technologickou fakultu SVŠT v Bratislavě. V roce 1977 ukončil svoji vědeckou přípravu ze sociologie na Sociologickém ústavu Slovenské akademie věd, v roce 1992 se stal doktorem ekonomických věd na Vysoké škole ekonomické v Praze. V období existence ČSSR patřil k známým disidentům. V průběhu Sametové revoluce se stal spoluzakladatelem hnutí Veřejnost proti násilí, vedl Koordinační centrum VPN, později se stal předsedou tohoto hnutí a poradcem Federální vlády ČSSR. O několik let později se stal spolumajitelem soukromé televize Nova, roku 1995 založil v Praze knižní vydavatelství GplusG. Je členem Židovské obce v Děčíně. Jeho bratr Egon Gál je známý slovenský filozof.

Everly Brothers (5)

The Everly Brothers , kterou tvořili sourozenci Don a Phil Everlyovi, byla vlivná americká rock and rollová dvojice známá svým stylem zpěvu v úzké harmonii. Proslavili se na přelomu 50. a 60. let 20. století řadou hitů, mezi něž patřily například "Bye Bye Love", "Wake Up Little Susie", "All I Have to Do Is Dream" a "Cathy's Clown". Jejich hudba překlenula propast mezi country a rock'n'rollem a ovlivnila mnoho následujících skupin, včetně The Beatles, The Beach Boys a Simon & Garfunkel.

Eva Hoffmannová (12)

Narozena 23. 8. 1937 v Praze. Botanička, výtvarnice a odborná spisovatelka v oblasti přírodních věd, autorka monografií českých přírodovědců a knih o pěstování rostlin.

Emil Hakl (15)

Emil Hakl, vlastním jménem Jan Beneš , je český spisovatel. Vystudoval Konzervatoř Jaroslava Ježka, obor tvorba textu, později ještě dva ročníky dramatického oboru tamtéž. Od roku 1981 pracoval jako aranžér, knihovník, skladník, strojník čerpací stanice a zvukař. V letech 1996–2000 se živil jako textař v řadě reklamních agentur, v roce 2001 jako redaktor literárního čtrnáctideníku Tvar. V současné době se živí jako novinář v týdeníku Instinkt. Žije v Praze. V 80. letech 20. století se věnoval psaní veršů, dramatizaci literárních předloh a jejich realizaci v amatérských divadelních formacích. Je jedním ze zakládajících členů volného literárního sdružení Moderní analfabet . Těžištěm aktivity sdružení bylo pravidelné autorské čtení v pražských i mimopražských klubech. Na něj později navázala autorská čtení v Literárním klubu 8. Spolupracoval také s literárním Pant klubem. Časopisecky publikoval v Iniciálách, ve Tvaru, v Literárních novinách, v Aluzi, v Salonu, v magazínu Hospodářských novin, v Týdnu a v internetovém časopise Dobrá adresa. Je zastoupen v knižním výboru Anthologie de la poésie tchéque contemporaine 1945–2000 a v dalších sbornících. Pod vlastním jménem vystupuje v některých dílech svého kolegy Václava Kahudy, např. v novele Technologie dubnového večera. Chodil s hudebnicí Evou Turnovou, jejich vztah pak románově zpracoval v knize Intimní schránka Sabriny Black. Podle novely O rodičích a dětech natočil režisér Vladimír Michálek stejnojmenný film .

Eleanor H Porter (10)

Eleanor H. Porter se narodila v New Hampshire v roce 1868. Milovala hudbu. Po ukončení studia na New England Conservatory of Music v Bostonu, se stala sbormistryní, zpěvačkou a učitelkou. Když jí bylo 24 let vzala si Lymana Portera. Cestovali společně do Tennessee, a později se usadili v New Yorku. Eleanor začala vydávat knihy.Z prvu povídky a pak mnoho románů pro dospělé i děti. Někdy používala pseudonym Eleanor Stuart. Román Pollyanna, napsaný v roce 1913 byla její nejúspěšnější kniha a byla oblíbena v mnoha zemích po celém světě. Eleanor vydala i několik dalších knih o této malé dívce. V roce 1920 Eleanor Porter zemřela.

Eiichirō Oda (21)

Edgar Collins (16)

Zdeněk Vojtěch Peukert byl český spisovatel detektivních a dobrodružných knih, většinou publikovaných pod pseudonymy. Pracoval jako novinář a byl také československým reprezentantem a později trenérem v pistolových sportovních disciplínách. Psal detektivní a dobrodružnou literaturu pod mnoha pseudonymy . Pod vlastním jménem psal pohádky, romány a novely pro mládež. V některých svých knihách se vydával pod vlastním jménem za jejich překladatele.

Dušan Třeštík (13)

Dušan Třeštík byl český historik a publicista. Roku 1951 odmaturoval na Gymnáziu Teplice. V letech 1951–1956 studoval historii a archivnictví na Karlově univerzitě. Od roku 1958 působil v Historickém ústavu Akademie věd České republiky. Ač jej prapůvodně zajímaly moderní dějiny, pod tlakem tehdejší společenské atmosféry hledal svobodnější atmosféru na poli středověkých dějin. Svoji diplomovou práci napsal na téma českých formulářů 13. století. Nakonec se specializoval na dějiny raného středověku ve střední a východní Evropě a na filosofii dějin. V tomto směřování jej hluboce ovlivnil jeho učitel František Graus, pod jehož vedením vypracoval svou první zásadní práci, dodnes podnětnou analýzu Kosmovy kroniky. Naposledy působil v Centru medievistických studií při Akademii věd České republiky a v Historickém ústavu Akademie věd České republiky. V rámci této instituce kromě výchovy mladých medievistů připravil kupř. koncepci velkolepé mezinárodní výstavy „Střed Evropy kolem roku 1000“. Po listopadu 1989 rovněž publikoval množství politických textů , zejména v Lidových novinách a Mladé frontě DNES. Kritizoval sudetské Němce, připojil ovšem svůj podpis k dokumentu Impuls 99 propagujícímu evropskou integraci. Po 11. září 2001 byl skeptický k neokonzervativní politice a invazi do Iráku. Jeho manželkou byla od roku 1959 též významná historička Barbara Krzemieńska, která se do dějin oboru zapsala především biografií knížete Břetislava I. Dušan Třeštík byl od roku 2005 členem Učené společnosti ČR. Za zásluhy o popularizaci vědy obdržel v roce 2007 čestnou medaili Vojtěcha Náprstka Akademie věd České republiky. rozhovory: články:...

Diana Gabaldon (21)

Diana Gabaldon je americká autorka, známá především svou sérií Cizinka. Její knihy spojují několik žánrů od historické fikce, romance, mystery, adventur, až po science fiction a fantasy. V roce 2014 byl na základě jejích knih uveden seriál Cizinka. Gabaldon se narodila 11. ledna 1952 v Arizoně. Její otec Tony Gabaldon byl mexicko-amerického původu, matka Jacqueline Sykesová pak anglicko-amerického původu. Tony Gabaldon byl šestnáct let v Arizoně senátorem. Gabaldon vyrostla v arizonském Flagstaffu. V roce 1973 získala bakalářský titul v oboru zoologie na Northernské arizonské univerzitě. O dva roky později získala magisterský titul v oboru mořské biologie na kalifornské univerzitě v San Diegu. V roce 1978 získala doktorát v oboru behaviorální ekologie na Northernské arizonské univerzitě. Gabaldon byla v roce 1984 zakládajícím editorem Science Software Quarterly, zatímco byla zaměstnaná v Centru environmentálních studií pod Arizonskou státní univerzitou . V polovině 80. let psala recenze softwarů a technické články pro počítačové publikace, stejně jako populárně-vědecké články a komiksové knihy pro The Walt Disney. Na ASU také 12 let vyučovala environmentální vědu, než se začala na plný úvazek věnovat psaní. V roce 1988 se Gabaldon rozhodla napsat román, aby "cvičila, jak se to dělá", neměla v úmyslu ho někomu ukázat. Jako vědkyně a profesorka se rozhodla, že pro ni nejsnazším žánrem bude historický román, neměla ale vymyšlené žádné historické pozadí ani konkrétní časové období. Potom náhodou zhlédla epizodu sci-fi seriálu Doctor Who, nazvanou The War Games. Jeden z doktorových společníků byl Skot z roku 1745, mladý, asi sedmnáctiletý muž jménem Jamie McCrimmon, který poskytl primární inspiraci pro její hlavní mužskou postavu - Jamese Frasera, stejně jako pro její umístění románu do poloviny 18. století ve Skotsku. Gabaldon pak vymyslela postavu Angličanky, kte...

Dana Drmlová (16)

Narozena 4.10.1959 v Domažlicích. PhDr., germanistka, vysokoškolská pedagožka, práce z oboru německého jazyka.

Dagmar Štětinová (16)

Narozena 3. 8. 1927 v Praze, zemřela v roce 2017. Novinářka, prozaička, básnířka, autorka dramatizací, pohádek, pověstí pro mládež, literárně historických pásem.

Cilla Börjlind (12)

Švédská scenáristka a spisovatelka. Autorka kriminálních románů.