Výpis všech autorů

Jurij Markovič Nagibin

Jurij Markovič Nagibin, rusky: Юрий Мaркович Нагибин byl ruský sovětský prozaik, novinář, scénárista a autor memoárů. Též autor povídek z doby 2. světové války a lyrických povídek o dobových vztazích mezi lidmi a mezi člověkem a přírodou. Řada jeho námětů byla zfilmována. Je autorem známého filmu Předseda , v povídkové tvorbě rád promítá válečné prožitky do vnitřního světa svého moderního hrdiny. České výbory: Člověk a cesta, Když je čas kachen, Cizí srdce, Uličky mého dětství, příběhy významných kulturních osobností Ostrov lásky.

Hanns-Joachim Neubert

Autor kompilačních publikací z oblasti cestování.

Freya North

Freya North se v roce 1991 rezignovala na doktorandské studium, protože se rozhodla napsat svůj první román Sally. Čtyři roky ignorovala naléhání rodičů a přátel, aby si „našla pořádnou práci“. Byla na podpoře, a aby se uživila, přispívala do nejrůznějších časopisů a vystřídala řadu krátkodobých zaměstnání. V roce 1995 hodila opatrnost za hlavu a poslala tři kapitoly a stránku s kompletně vymyšleným příběhem špičkovému literárnímu agentovi – a vyšlo to: o její knihu usilovalo hned pět nakladatelství. Sally vyšla v roce 1996 a setkala se s nadšeným ohlasem. Kritici Northovou okamžitě označili za čerstvý hlas v britské literatuře.

Věra Nováková

Věra Nekolová

Mgr. Narozena 3. 12. 1930 v Mladé Boleslavi. Ruštinářka, práce z oboru.

Petra Neomillnerová

Petra Neomillnerová je česká spisovatelka a recenzentka. Absolvovala střední knihovnickou školu, po revoluci se věnovala tvorbě užité grafiky a v současné době se živí psaním fantasy. Zajímá se o přírodu, magii a poezii. Dlouhodobě spolupracuje s časopisem Pevnost, který se zabývá fantastikou. Psala také pro zaniklý a v mezičase obnovený web BDSM.CZ. Na Internetu používá přezdívku Alraune. Tvorba Petry Neomillnerové se vyznačuje osobitým stylem, někdy nazývaným „dirty fantasy“, především drsnou a přímočarou charakterizací postav i prostředí, otevřeným zobrazováním násilí a sexu, vyprávěním v přítomném čase a první osobě a svéráznými, emancipovanými hrdinkami . Od roku 2012 se věnuje i tvorbě literatury pro děti a mládež pod hlavičkou vydavatelství Albatros.

Ole Nydahl

Ole Nydahl je dánský láma linie Karma Kagjü. Krátce sloužil v dánské armádě a poté studoval filozofii, anglický a německý jazyk na univerzitě v Kodani; také v USA, Tübingenu a Mnichově. Se svou ženou Hannah se s buddhismem poprvé setkali v roce 1968 na své svatební cestě v nepálském Káthmándú. Potkali zde Lobpöna Ccheču rinpočheho, jednoho z největších buddhistických učitelů v oblasti Himálaje. V roce 1969 se setkali s 16. Karmapou devět let poté, co se britská žena Freda Bedi stala prvním západním studentem 16. Karmapy se Nydahlové stali jeho studenty a žáky. Karmapa je nejvyšší lama 1 100 let staré školy Karma Kagjü tibetského buddhismu, která učí vadžrajánu a kterou Ole Nydahl propaguje jako Diamantovou cestu . Ole a Hannah obdrželi abhišeky a učení přímo od 16. Karmapy a ostatních mistrů školy Karma Kagjü. Obdrželi také abhišeky jiných škol tibetského buddhismu. V roce 1972 poslal 16. Karmapa Oleho a jeho ženu Hannah podpořit buddhismus na Západ. Po návratu do Evropy Hannah a Ole Nydahl začali učit buddhismus a organizovat meditační centra, nejprve v jejich rodném Dánsku, poté v Německu a dalších zemích. Zmocnil je k udělování slibu bódhisattvy a útočiště, obřadu, při kterém se člověk formálně stává buddhistou. Od té doby dal Ole útočiště více než 500 000 lidí. V roce 1972 byla založena první centra buddhismu Diamantové cesty v Rakousku , Norsku, Švédsku a Dánsku . V roce 1974 bylo založeno první centrum v Německu a od té doby bylo po celém světě založeno již více než 600 center. Od roku 1973 lama Ole Nydahl se svou ženou Hannah organizovali přednášková turné pro nejvyšší tibetské učitele – nejdříve po Evropě, později také po Severní a Jižní Americe, Rusku a Austrálii. Následující léta lama Ole tráví péčí o své studenty a rozvíjením svých center po celém světě. Tráví život na cestách, přednáší, vede kurzy a píše knihy a články. Už dnes se dá prohlásit, že Ole Nydahl je člověk, který podpořil ro...

Luděk Navara

Luděk Navara , je český spisovatel literatury faktu, publicista, scenárista a historik. Vystudoval Stavební fakultu VUT v Brně a později dálkově historii na FF MU. Od roku 1995 byl redaktorem MF Dnes, později začal spolupracovat s Aktuálně.cz. Spolupracuje též s ČT Brno a ČT Ostrava. Jeho hlavní specializací v oblasti historie a publicistiky jsou zločiny komunismu a nacismu a odsun sudetských Němců. V roce 2009 založil společně s Miroslavem Kasáčkem Občanské sdružení Paměť, které mapuje komunistickou totalitu v Česku, především v regionu jižní Moravy. Občanské sdružení Paměť iniciovalo vznik Stezky svobody a památník železné opony Brána ke svobodě u Mikulova. Na útěku – neuvěřitelný příběh Josefa Brykse, načetl David Novotný, vydala Audiotéka, 2017 Příběhy železné opony, načetla Bára Štěpánová, vydal OneHotBook, 2019 Od Nadace Český literární fond obdržel Výroční novinářskou cenu Karla Havlíčka Borovského za rok 2007. Od Nadačního fondu angažovaných nestraníků obdržel 8.12.2010 Cenu Antonína Švehly. Dne 5. července 2018 byl spolu s Miroslavem Kasáčkem oceněn Pamětní medailí České biskupské konference. Oceněna byla jejich dlouholetá aktivní práce v oblasti odkrývání a mapování zvůle totalitního režimu. Již v roce 2016 je ocenil medailí sv. Cyrila a Metoděje brněnský biskup Vojtěch Cikrle. Poděkoval jim tím za dlouhodobé úsilí věnované studiu a prezentování osudů obětí totality s přihlédnutím k tehdy vydané publikaci „A přece budu blízko“.

Klaas T Noordhuis

Klaas T. Noordhuis je známý návrhář zahrad. Zúčastnil se přípravy mnoha zahradních výstav např. Floriade, pečoval o parlamentní zahradu Wellington a řídil zahradní střediskoV současné době je zahradním poradcem a se svým kolegou založili zahradu veřejně přístupnou u svého domu v Groningenu.

Jiří Novotný

P. Dr. Jiří Novotný, SJ, jezuita, kněz. * 28.2.1921 Brno – † 15.2.2002 Velehrad 1940 maturita na brněnském reálném gymnáziu, vstup do Tovaryšstva Ježíšova, 1943 tříleté studium filosofie na řádovém učilišti na Velehradě, 1947 Russicum , Řím, titul z licenciátu teologie, 1953–1957 Biblický ústav, Řím, titul z licenciátu Písma svatého, 1946 vychovatel studentů v Papežském ústavu na Velehradě, 1960–1966 sekretář v Biblickém ústavu, Řím, 1969–1973 přednáší Nový zákon na teologické fakultě v Bejrútu, kterou vedli francouzští jezuité, 1973–1990 pracuje pro českou misi v Montrealu, výuka řečtiny a hebrejštiny; při ruském chrámu pomáhal při byzantské liturgii, 1990–1995 střídavě přednáší Starý zákon a hebrejštinu na Řeckokatolické fakultě Univerzity P. J. Šafáríka v Prešově a na římskokatolickém Institutu Teologické fakulty bratislavské Univerzity Komenského ve Spišské Kapitule, 1996 na Cyrilometodějské teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci přednáší Starý a Nový zákon a vede kurzy hebrejštiny, základů arabštiny a semináře věnované ikonám a staroslověnským památkám v Česku,

Jiří Nevěčný

Narozen 6.12.1972. Mgr., speciální pedagog, autor didaktických materiálů pro práci s předškoláky a nejmladší školáky, autor dětské literatury k rozvoji grafomotoriky, prostorového vnímání, postřehu, orientace a logického myšlení.

Jaromíra Nejedlá

Narodila se 3. 4. 1934 v Kladně. Literární historička a kritička, věnovala se ediční práci; zabývala se českou literaturou 20. století, zejméa tvorbou dělnickou a programově socialistickorealistickou; na vývoji slovesnosti se intenzívnějí podílí od 70. let.

Jan Němec

Jan Němec maturoval na Klasickém osmiletém gymnáziu v Brně. Studoval různé obory na různých vysokých školách. Nyní působí jako doktorand sociologie na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity. Je redaktorem literárního měsíčníku Host, kde vede rubriku recenzí a kritik. Pravidelně publikuje v týdeníku Respekt. Knižně vydal sbírku básní První život, 2007. V roce 2009 mu v nakladatelství Druhé město vyšla kniha povídek Hra pro čtyři ruce.

David Jan Novotný

David Jan Novotný je vysokoškolský pedagog, spisovatel, scenárista a publicista. Po maturitě prošel řadou povolání: pracoval na poště, jako kočí a pastevec krav u státního statku v Krkonoších, divadelní vrátný, závozník v pekárnách, asistent produkce v Krátkém filmu Praha, uklizeč v divadle Semafor, vrátný ČSA, závozník v mydlovaru, asistent produkce na Barrandově, pomocný dělník v tiskárně, asistent režie v Krátkém filmu. Po absolutoriu FAMU, obor scenáristika a dramaturgie, nastoupil v roce 1977 jako scenárista Filmového studia Barrandov. V roce 1990 byl přijat jako odborný asistent na FAMU na katedru scenáristiky a dramaturgie, kde byl v roce 1997 jmenován docentem a v roce 2001 profesorem. Od roku 1991 působí na katedře žurnalistiky FSV UK; v letech 2004–2007 byl prvním rektorem Filmové akademie Miroslava Ondříčka v Písku. Od roku 2008 přednášel dramaturgii na bývalé Literární akademii , kde byl v letech 2010–2013 prorektorem a garantem oboru Literární tvorba. Je autorem filmových a televizních scénářů, desítky povídkových sbírek, novel a knih pro děti, teoretických textů o dramaturgii a scenáristice a publicistických textů v MfDnes, Lidových novinách, Hospodářských novinách. V roce 2008 publikoval Manifest pisoidního realismu, v němž vytyčuje nový umělecký směr v literatuře, malířství a figurální tvorbě. V roce 2011, 2012, 2014 a 2015 působil jako hostující pedagog na univerzitě ve finském Jyväskylä. Otcem Davida Jana Novotného byl výtvarník Jan Blahoslav Novotný tvořící pod pseudonymem Jebenof, děd evangelický teolog Adolf Novotný.

Bohuslav Novotný

Novotný Bohuslav, 3. 10. 1921 - 1996, český archeológ; univerzitný profesor v Bratislave. Zaoberal sa najmä neolitom a archeologickými výskumami v podtatranskej oblasti. Hlavné dielo: Lužianska skupina a počiatky maľovanej keramiky na Slovensku.

Václav Novák

24. 4. 1895 se narodil ve Vodňanech Václav Novák, v letech před druhou světovou válkou cestovatel, nakladatel a velice plodný autor cestopisů a beletrie s exotickými náměty. Jeho otec působil ve Vodňanech jako soudní zřízenec, po narození čtvrtého syna Václava však tragicky zemřel a rodina žila v chudých poměrech. V dětském věku Václav vypomáhal v místní tiskárně Antonína Dvořáka. Nejprve zde pracoval jako poslíček a po letech zde také získal své první pracovní místo redaktora různých novin a časopisů, která v období před první světové válce vydávala tato lokální vodňanská tiskárna. V roce 1912 opustil Václav A. Novák Vodňany a začal v Praze studovat na střední stavební škole. Z válečných důvodů však studia opustil, našel si přechodné zaměstnání a oženil se. Po skončení války se v roce 1920 vydal i se svojí ženou a synem na několikaletou cestu světem. Přes Paříž nejprve odjeli do Spojených Států s cílem pokračovat dále na ostrovy Tahiti v Tichomoří. Zde žili půl roku. Cestovali po ostrovech a poznávali místní domorodnou kulturu. Na přání československé vlády se snažil zachránit památky z doby pobytu Miroslava Rostislava Štefanika, který si zde v roce 1911 zřídil observatoř a meteorologickou stanici k pozorování Halleyyovy komety. Na Tahiti byl také svědkem velmi namáhavého zrodu české kolonie, jejímž členem byl i Novákův krajan Václav Raba z Vodňan. Následující stručný soupis literárního díla V. A. Nováka mapuje země, která tento cestovatel procestoval. Všechny knihy vydával ve vlastním nakladatelství v Černošicích u Prahy letech 1927 – 1931. Povídky z Tahiti. Tahitská manželství. Tropické noci. Přátelé z ostrovů Podvětrných. Globetroterovy zápisky. Tahiti, rajské ostrovy Jižních moří. Osvobození lásky. Amerika dnešní doby a minulé doby. Tři americké povídky. Když kvetly sakury. Povídky o gejšách. Japonské ženušky. Nani Sutra a jiné povídky z Malajska. Svody tropů. Dobrodružství na Sumatře. V Šanghaji za revoluce. Dívky z Annamu. Láska na palubě Amazonky. Indické...

Sven Nordqvist

Švédský spisovatel a ilustrátor.

Sinclair Nicholas

autor česko-anglických slovníků a učebnice a angličtiny.

Miroslav Neumann

Miroslav Neumann , prozaik, romanopisec, redaktor, autor literatury faktu o odbojovém hnutí, scénáře. Po absolvování hotelové školy byl recepčním. V době protektorátu byl členem zpravodajské služby 1. čs. partyzánské brigády J. Žižky. Po válce byl předsedou Sdružení československých partyzánů v Holešově a pracoval v otcově podniku, od roku 1951 byl řidičem z povolání. Pro Českou televizi byl podle jeho předlohy natočen seriál Legenda o živých a mrtvých a Muž, který nesmí zemřít. Historie Kronika žhavých dnů vyšla v roce 1998, v roce 2005 vyšlo Ve stínu hákového kříže: kapitoly z historie protinacistického odboje na Holešovsku a v roce 2007 Za velkou šedou zdí. Dále napsal Partyzáni vzpomínají, Byla kdysi válka, Valaši v odboji a rebeliích a Vyslanci svobody. Spolupracoval se spisovatelem Pavlem Hejcmanem na řadě románů. Je autorem článků v odborném a regionálním tisku.

Miloslav Nohejl

Miloslav Nohejl byl český spisovatel-prozaik. Narodil se v rodině úředníka státní dráhy Adolfa Nohejla a jeho manželky Anny, rozené Kudlové. Otec matky Anny, Václav Kudla , vlastnil instalatérský závod, který po jeho smrti Adolf Nohejl převzal. Maturoval na reálce v Plzni, krátce studoval na Vysoké škole technické v Praze, studium přerušila první světová válka. V roce 1915 se vrátil do Plzně, kde se stal městským úředníkem. Z římskokatolické církve vystoupil roku 1919. Po studiu Státní knihovnické školy v Praze v letech 1921–1922 pracoval v plzeňské Krajské lidové knihovně. V roce 1927 byl přijat za člena Literární skupiny. Přispíval též do brněnského literárního časopisu Host. Poté, co byl v letech 1948–1951 byl ředitelem Krajské lidové knihovny v Plzni, roku 1951 byl skoro rok držen ve vyšetřovací vazbě. Následně odešel do invalidního důchodu, v literární činnosti pokračoval. Podle vzpomínkové knihy A. C. Nora byl Miloslav Nohejl ženatý. Předválečné prózy Miloslava Nohejla charakterizuje vztah dvojice milenců nebo manželů, často ovlivněný dalším milostným vztahem. Již v roce 1926 ocenil např. významný kritik Arne Novák povídkové knihy Dívka a sen a Vidím milence např. slovy „...Miloslav Nohejl je stilista dbalý a vkusný...někdy se mu podaří věta jemného výbrusu a vděku až nadzemského...“. Po druhé světové válce Nohejl nejprve popsal své zážitky z květnové revoluce a pak se soustředil na prózy s faktografickým základem, věnované Plzni. Většinu života strávil Miloslav Nohejl v Plzni. V roce 1945, poté, co byl dům, kde v Plzni bydlel, vybombardován, žil od dubna do srpna 1945 u rodičů na pražském Spořilově. V té době žilo na Spořilově více intelektuálů a umělců, jako spisovatelé A. C. Nor, Adolf Branald a další. Své zážitky z pražské květnové revoluce 1945 popsal Nohejl v knize Holýma rukama. A. C. Nor patřil mezi Nohejlovy dlouholeté přátele, jak něko...

Miloň Novotný

Miloň Novotný byl klasik české dokumentární fotografie. Miloň Novotný se narodil roku 1930 ve Štětovicích na Hané. Studium gymnázia v Prostějově nemohl dokončit, neboť vážně onemocněl a musel se rok léčit ve Vysokých Tatrách. Zde začal fotografovat s vypůjčeným fotoaparátem. Později se náhodně seznámil s Josefem Sudkem a Jiřím Jeníčkem, kteří ho povzbudili k uspořádání výstavy v Olomouci v roce 1956 a zasílání fotografií do týdeníku Kultura. Přestěhoval se do Prahy a poté více než dvacet let fotografoval pro noviny, časopisy a divadla. Rovněž spolupracoval s ČSAV. Obrázky, zvuky či videa k tématu Miloň Novotný na Wikimedia Commons

Luděk Novák

Luděk Novák byl historik umění, kurátor, estetik, kritik a fotograf. V letech 1948–1952 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy dějiny umění a obhájil zde rigorózní práci Česká portrétní malba v období národního probuzení a kandidátskou dizertaci Česká portrétní malba 19. století . Před rokem 1948 byl v kontaktu s okruhem spořilovských surrealistů. V letech 1953–1972 byl vědeckým pracovníkem Ústavu teorie a dějin umění ČSAV v Praze. V polovině 60. let byl jedním z iniciátorů vzniku Bloku tvůrčích skupin, od roku 1964 byl členem prezidia nově zvoleného Svazu československých výtvarných umělců a šéfredaktorem časopisu Výtvarné umění. Roku 1967 byl členem výstavní komise I. pražského salonu a roku 1970 komisařem čs. pavilónu na 35. benátském Bienále. Na počátku normalizace byl z ÚTDU ČSAV propuštěn. Do roku 1971 publikoval v časopisech Umění, Výtvarná práce, Výtvarné umění, Kulturní tvorba, Acta scaenographica, Estetika, dějiny a současnost, Sešity pro mladou literaturu, ad. Partnerkou a spolupracovnicí Luďka Nováka byla teoretička umění Eva Petrová. V 50. letech se zabýval malířstvím 19. století . Těžištěm jeho odborné práce je řada studií, zabývajících se teorií umění, které publikoval od poloviny 50. let až do roku 1972. Zaměřil se rovněž na generační hnutí a formování výtvarných skupin, zejména skupiny Trasa a s tím související teoretická východiska poválečného moderního umění. Jeho nejrozsáhlejším dílem je kniha Století moderního malířství , vydaná roku 1968. Je autorem textů antologie 300 malířů, sochařů, grafiků 5 generací k 50 létům republiky , spoluautorem Encyklopedie českého výtvarného umění a spolu s H. Volavkovou je rovněž autorem textů v knize Malé dějiny malířství . I po propuštění z ÚTDU ČSAV pracoval nadále jako teoretik umění, ale jeho...

Karel Němec

Karel Němec byl český zahradnický odborník, pedagog, známý ovocnář a ředitel Pomologického ústavu v Praze. Byl synem spisovatelky Boženy Němcové. Narodil se jako druhé dítě ze čtyř v rodině finančního úředníka Josefa Němce a spisovatelky Boženy Němcové . V dětském věku se s rodiči často stěhoval a cestoval, např. Polná , Domažlice , Všeruby , Nymburk , Liberec , Praha . Začal v Praze studovat reálné gymnázium, ale studium pro nemoc přerušil a po skončení nižší reálky se věnoval své zálibě – zahradnictví. Vyučil se u pražského zahradníka Josefa Fialy ve Společenské zahradě Na Slupi , v letech 1856–1858 pobýval ve slezské Zaháni, v proslulém zaháňském parku, kde měl možnost poznat a osvojit si mnohé ze zahradnického řemesla a umění; absolvoval odbornou praxi v Rakousku; v zahradnictví v Rájci-Jestřebí se zdokonaloval ve šlechtění květin, zejména jiřin. Karel Němec po působení v zahradě Na Slupi byl městským zahradníkem v Karlíně, pracoval také v Německu v císařském parku Sanssouci v Postupimi a potom v rozsáhlém anglickém parku Klamovka na Smíchově. Krátce byl zahradníkem v Zapči u hraběnky Kinské v Chlumci nad Cidlinou. V roce 1870 byl Karel Němec jako známý odborník povolán do Královské české zemské hospodářské akademie v Táboře, kde 11. července 1870 nastoupil jako zahradník a učitel zahradnictví. Postupně ještě vyučoval ovocnictví, botaniku a krasopis. Významně se podílel na vzniku, provozu a rozšíření táborské botanické zahrady , založil vinici a ovocnou školku. Ve svém oboru byl opravdovým odborníkem a mezi žáky jako učitel velice oblíben. Mimo školní práci se také podílel na údržbě a rozšíření městských sadů a založil v Táboře mnoho soukromých zahrad. Dne 15. srpna 1888 se v České Skalici zúčastnili sourozenci Karel Němec a Theodora Němcová slavnostního odhalení pomníku své matky Boženy ...

Karel Naxera

Narozen 19. 5. 1953 v Plzni. MUDr., lékař a komunální politik působící na jižním Plzeňsku, člen autorské dvojice Naxera-Benda, autor a spoluautor sci-fi románů a povídek.

Jiří Navrátil

Jiří Navrátil byl český překladatel, publicista a skaut, který zažil všechny tři zákazy Junáka – českého skauta a jeho obnovení. Byl členem protinacistického odboje a aktivně se v květnu 1945 podílel na pražském povstání. V roce 1949 se účastnil spolu s dalšími skauty, např. Dagmar Skálovou, nepodařeného pokusu o protikomunistický převrat, za který byl odsouzen na 20 let odnětí svobody. Několik let strávil v Jáchymově, kde pracoval v Uranových dolech. Později byl kvůli nemoci přesunut jinam. Byl propuštěn na amnestii v roce 1960. V roce 1968 se podílel na znovuobnovení skautingu v Československu. Při třetí obnově skautingu v roce 1989 se stal členem Ústřední rady Junáka. V roce 1992 byl zvolen starostou, od počátku tisíciletí až do své smrti byl prvním místostarostou Junáka – českého skauta. Narodil se v rodině československého diplomata v německém Lipsku, kde jeho otec působil ve funkci československého konzula. Brzy po Jiřího narození však byl povolán zpět na Ministerstvo zahraničních věcí do Prahy. Od 3. třídy, kdy byl otec přeložen jako konzul do Stuttgartu, navštěvoval mladý Jiří v Německu dva roky waldorfskou školu. Kvůli češtině se sám později vrátil do Československa a obecnou školu dokončil na Durychově náměstí v Praze. Gymnázium studoval v Bučovicích na Moravě, kde žil u příbuzných, a po návratu otce do Prahy přestoupil na Reformní reálné gymnázium Dr. Edvarda Beneše. V roce 1937 se přes svého spolužáka zapojil do skautského hnutí. Nejprve se stal členem 4. a od roku 1940 i 2. oddílu Svazu skautů a skautek ČSR, který vedl spisovatel Jaroslav Foglar. V oddíle měl přezdívku Jiří N. Po zákazu skautingu v roce 1940 fungoval Jiřího oddíl v ilegalitě jako dorost Klubu českých turistů. Po maturitě na reálném gymnáziu nastoupil Jiří Navrátil do kanceláře firmy zabývající se autobusovou dopravou, jejímž ředitelem a spolumajitelem se mezitím stal jeho otec. Někteří lidé z vedení firmy, mezi nimi i jeho...

Jaroslav Novák

Narozen 16.2.1914 v Praze, zemřel 8.8.1984 tamtéž. Akademický malíř, pořadatel výborů z prózy a pohádek pro děti.

Jan Nedvěd

Jan Nedvěd je český folkový písničkář, který se v České republice proslavil svou hudbou. Spolu se svým bratrem Františkem Nedvědem tvoří duo bratří Nedvědů. Bratři zahájili svou hudební kariéru v 70. letech 20. století a rychle se stali výraznými osobnostmi české folkové a country scény. V jejich hudbě se často objevují akustické kytary a harmonika, texty reflektují osobní emoce, přírodu a společenská témata. Jan Nedvěd 's přispívá do dua zpěvem i psaním písní a je oceňován za své poetické texty a výrazný hlas. Duo v průběhu let vydalo řadu alb, získalo si věrnou fanouškovskou základnu a stalo se nedílnou součástí české hudební kultury.

Eduard Němec

Autor kuchařských knih a předpisů o konzervování ovoce a zeleniny.

Aleš Novotný

Aleš Novotný se narodil ve Valticích na jižní Moravě. Vystudoval Střední školu pro knihkupce a nakladatelské pracovníky v Brně a později i obor geologie na Masarykově univerzitě. Psaní se věnuje od svých třinácti let a svou první „knihu“ napsal o rok později. Tehdy se jednalo o fantasy příběh pro děti. Dnes má ale v oblibě zejména kriminálky, horory a thrillery. Je velkým fanouškem Gillian Flynnové, Anthonyho Horowitze, R. L. Stina a J. K. Rowlingové. Pamatuj na smrt je jeho debutovým románem pro mládež.

Alena Nevěčná

Narozena 1.1.1980. DiS., autorka didaktických prací pro práci s předškoláky a nejmladší školáky, autorka prací pro rozvoj grafomotoriky, prostorového vnímání, postřehu, orientace a logického myšlení.

Zbigniew Nienacki

Zbigniew Nienacki, skutečné jméno Zbigniew Tomasz Nowicki , byl polský spisovatel a novinář. Byl synem úředníka a učitelky. Debutoval v 17 letech. Největší slávu mu přinesla série dobrodružných knih pod společným jménem „Pan Auťák“ . V roce 1940 byl spolu s rodinou vysídlen do obce Słupia Skierniewicka, kde pracoval fyzicky. Po válce se vrátil do Lodži, kde brzy zahájil výuku v místní Všeobecně vzdělávací škole č. 3. V roce 1948 školu dodělal a odjel do Sklářské Poruby, kde krátce pracoval jako vychovatel. Ve stejném roce zahájil studium na Státní filmové vysoké škole v Lodži. Rok nato získal stipendium a odjel studovat do Moskvy na Všeruském státním kinematografickém institutu, odkud však byl nucen se vrátit v roce 1950 s posudkem "antistalinista". Byl přerušen tisk jeho první knihy Chłopcy, Nienacki byl vyhozen z vysoké školy a jeho otec z práce. Po jisté době byl přijat jako novinář v novinách Głos Robotniczy , kde pracoval do roku 1958. V tomto období začal používat pseudonym Zbigniew Nienacki. V 1952 se oženil s Helenou Dębskou, v 1953 se narodil syn Mariusz. V roce 1964 opustil ženu a syna, aby se mohl věnovat kariéře spisovatele. Průlomový v jeho životě byl rok 1967, kdy se přestěhoval do Jerzwałdu u Iławy. Zbigniew Nienacki byl aktivním členem PZPR , v 80. letech psal v lokálních tisku články kritizující hnutí Solidarita. Série „Pan Auťák“: Další knihy: Několik románů bylo zfilmováno, mj. Pan Auťák a pražské tajemství pod názvem Pražské tajemství. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Zbigniew Nienacki na polské Wikipedii.

Viktor Nekrasov

Viktor Platonovič Někrasov, rusky Виктор Платонович Некрасов byl ruský spisovatel, který se stal představitelem sovětské literatury po druhé světové válce. Narodil se v rodině kyjevského lékaře. V roce 1936 ukončil studia architektury. V letech 1937—1941 byl hercem a divadelním výtvarníkem v různých sovětských městech. Po napadení Sovětského svazu Německem byl od srpna 1941 nasazen jako plukovní inženýr a zástupce velitele ženijního praporu. Zúčastnil se bojů u Charkova a Stalingradu. Za obranu Stalingradu i během dalších bojů byl celkem třikrát vyznamenán. Na začátku roku 1945 byl v Polsku raněn a demobilizován. Do komunistické strany - VKS vstoupil v roce 1944, v roce 1973 z ní byl vyloučen. První slávu si získal dílem Ve stalingradských zákopech, které vyšlo v roce 1946 a bylo jednou z prvních knih popisujících válku, pokud to doba umožnila, pravdivě. V roce 1959 poprvé otiskl svůj nesouhlas s tím, že na místě hromadné vraždy Židů a dalších občanů SSSR v Babím Jaru u Kyjeva měl být vybudován fotbalový stadion. V roce 1966 vystoupil veřejně k 25. výročí těchto událostí. Někrasova poté začali obviňovat z organizace masových sionistických shromáždění. Nikita Sergejevič Chruščov měl prohlásit: To, že nakonec byl památník v Babím Jaru v roce 1976 vybudován, je též zásluha Viktora Někrasova. V letech 1957—1962 mu bylo umožněno navštívit několik kapitalistických států. Jeho cestopisné dojmy byly kritizovány za poklonkování Západu. V roce 1966 spolupodepsal Někrasov dopis pětadvaceti pracovníků vědy a kultury Brežněvovi, ve kterém podepsaní nesouhlasili se Stalinovou rehabilitací. Poslední kniha, která byla Někrasovovi v Sovětském svazu vydána byla v roce 1971 V životě a dopisech . Zákaz tisku dalších knih nebyl oficiálně vysloven, jeho dříve vydané knihy však začaly mizet z knihoven. Pro liberální postoje obdržel v roce 1969 stranickou důtku a v roce 1973 b...

Václav Bolemír Nebeský

Václav Bolemír Nebeský byl český raně obrozenský básník, novinář, literární teoretik a kritik. Václav Bolemír Nebeský byl synem šafáře. Pocházel ze smíšeného manželství, jeho matka byla Němka. Od roku 1830 studoval v České Lípě na Německém gymnáziu, později v Litoměřicích. Od roku 1836 studoval v Praze filozofii. Zde se pod vlivem četby J. Kollára a přátelství s J. K. Tylem, K. J. Erbenem a B. Němcovou přimkl k češství a začal se věnovat poezii. Při studiích na univerzitě se Václav Bolemír Nebeský věnoval převážně německé a starořecké literatuře a filozofii. Svůj vzor pro své básnické začátky spatřoval v Lenauovi. V roce 1846 začal Václav Bolemír Nebeský studovat medicínu v Praze a ve Vídni, ale studium nedokončil. Stal se vychovatelem, studoval literární historii a z Vídně přispíval do českých časopisů. Jeho Listy z Vídně, které otiskovaly Květy, znamenaly pokusy o český fejeton. Po návratu do Prahy byl Václav Bolemír Nebeský vychovatelem v rodině rytíře Jana Norberta z Neuberku, sběratele starých literárních památek. V roce 1848 se zúčastnil po boku J. Palackého a K. H. Borovského politického života jako člen Národního výboru a delegát Slovanského sjezdu. Stal se také dočasným redakčním zástupcem K. H. Borovského v Národních novinách. Václav Bolemír Nebeský se však brzy vzdal politické aktivity. V roce 1849 se Václav Bolemír Nebeský stal docentem dějin české literatury a českého básnictví na univerzitě v Praze, ale nepřednášel. Od roku 1851 se stal sekretářem Národního muzea a správcem muzejní pokladny. V letech 1850 - 61 působil i jako redaktor Časopisu Českého muzea. V roce 1852 byl jmenován sekretářem Matice české. Přispíval do Květů, České včely, České besedy, Lumíra, Rodinné kroniky atd. Jako literární historik první u nás odmítl Václav Bolemír Nebeský zastaralou knihopisnou metodu svých předchůdců Dobrovského a Jungmanna. Pokusil se, metodologicky závislý hlavně na liberálním německém historikovi G.G.Gervinovi, vyložit při respektu k estetickým a psycholo...

Nio Nakatani

Japonská autorka manga komiksů a grafických románů.

Mirzakarim Sanakulovič Norbekov

Psycholog a učitel alternativní medicíny původem z Uzbekistánu.

Martina Navrátilová

Martina Navrátilová je bývalá česko-americká profesionální tenistka, která byla mezi lety 1978–1987 světovou jedničkou ve dvouhře. V devíti obdobích na čele strávila 332 týdnů, což ji řadí na druhé místo za Steffi Grafovou. Deblové klasifikaci vévodila nejdéle ze všech hráček, když na vrcholu setrvala 237 týdnů. Je považována za jednu z nejlepších tenistek všech dob. Celkově vyhrála padesát devět grandslamových turnajů, z toho osmnáctkrát dvouhru, jedenatřicetkrát ženskou čtyřhru a desetkrát smíšenou čtyřru, což ji v otevřené éře řadí na 1. místo. S Margaret Courtovou a Doris Hartovou je jednou ze tří tenistek historie, které zkompletovaly grandslamové tituly ze všech soutěží čtyř Grand Slamů. Ve dvouhře získala celkově 167 titulů, čímž vytvořila rekord okruhu WTA Tour. Ve čtyřhře dosáhla rovněž nejvyššího počtu 177 trofejí. Celkovým počtem 354 titulů WTA drží absolutní rekord tenisu. Pouze Margaret Courtová vyhrála vyšší počet 192 singlových trofejí, z nichž ovšem 100 bylo před založením okruhu WTA Tour. Americká tenistka Billie Jean Kingová ji v roce 2006 charakterizovala slovy: „Je nejlepší tenistkou dvouhry, čtyřhry i smíšené čtyřhry, která kdy žila.“ Tenisový novinář Steve Flink ji ve své knize The Greatest Tennis Matches of the Twentieth Century označil za druhou nejlepší hráčku 20. století za Němkou Steffi Grafovou. Tennis Magazine ji vybral za nejlepší tenistku, která hrála v období 1965 až 2005. Historik tenisu a novinář Bud Collins ji nazval „pravděpodobně největší hráčkou nebo hráčem tenisu všech dob.“ Čtyřikrát vyhrála Pohár federace, poprvé v roce 1975 za Československo a poté třikrát za Spojené státy. V roce 2000 byla uvedena do Mezinárodní tenisové síně slávy. Do Spojených států emigrovala po US Open 1975 a americké občanství obdržela v roce 1981. České občanství pak přijala v lednu 2008. V roce 1972, ve věku patnácti let, vyhrála mistrovství ...

Martin Nekola

Vystudoval Politologii na Filozofické fakultě v Praze, věnuje se především období nacismu v Německu a zbytku světa, dějinam totalitních režimů a československému exilu po roce 1948. Mimoto působí také jako publicista, dopisovatel několika časopisů a asistent ve Stálé komisi Senátu ČR pro krajany žijící v zahraničí.

Jožo Nižnánsky

Jožo Nižnánsky byl slovenský básník, spisovatel-prozaik, publicista a překladatel, autor populárních historických románů a pověstí. Pocházel z nemajetné rodiny, jeho otec byl železniční dozorce. Základní školu navštěvoval v Brestovanech, Zavaru a v Satu Mare , gymnázium potom ve Svätém Juru a v Trnavě. Po maturitě se zapsal na práva, která však nedokončil, neboť dal z finančních důvodů přednost novinářské praxi. Od roku 1923 se tak stal novinářem z povolání. Mezi lety 1924 a 1938 byl redaktorem deníku agrární strany Slovenská politika, kde uveřejnil většinu svých románů na pokračování. Postupně redigoval časopisy Nový svet , časopisy Demokratické strany Čas v obrazoch a Demokratický týždenník , Život v obrazoch a jiné. V letech 1949 – 1951 pracoval jako redaktor ve Vydavatelství ROH, v letech 1950-1954 pracoval ve vydavatelství Obroda, od roku 1952 byl také redaktorem Světa socialismu, později Slovenského nakladatelství dětské knihy a do roku 1957, kdy odešel do důchodu, ve slovenském vydavatelství Mladé letá. Od této doby se věnoval překladatelské činnosti a přeložil: Svojí literární tvorbu začal psaním poezie, přestože se později věnoval výlučně psaní dobrodružně-historických románů. Jeho poezie vyjadřuje oslavu života rolnických předků. Jeho básnická tvorba byla velmi dobře přijata, nicméně později v ní nepokračoval, ale začal se věnovat próze. V ní se vracel do slovenské minulosti a k historickým postavám jako jsou Móric Beňovský nebo Alžběta Báthoryová. Pro jeho tvorbu je charakteristický napínavý děj, dobrodružství, zápas dobra a zla, hrdinství i zbabělost, a také příběhy lásky. Svoje díla sa snažil psát velmi jednoduše tak, aby byla přístupná široké veřejnosti . V tomto článku byl použit překlad textu z článku ...

Jaroslav Nauman

Jaroslav Nauman byl český spisovatel a básník. Narodil se v rodině Jana Eustacha Naumanna , oficiála při městském berním úřadě v Praze a jeho manželky Arnoštky, rozené Widmannové . Po roce 1945 si nechal změnit jméno na neněmecké Jaroslav Horný. Je otcem spisovatele a ochránce přírody Pavla Naumana a geologa a paleontologa RNDr. Radvana Horného, CSc. Mnohé z jeho básní byly zhudebněny. Jeho dílo prostupuje láska k přírodě, obzvláště k rostlinám, které se staly jeho celoživotní vášní. V jeho knize Skalky a skalničky se poprvé objevily české názvy rostlin jako např. čechrava, zlatice nebo temnohlávek.

Eva Nožičková

prof. fil., zpracovatelka česko-německého a německo-českého slovníka, spoluautorka učebnic němčiny.

Antonín Nestával

Narozen 22.11.1922, zemřel 27.9.1985. Kuchař, gastronomický odborník, kuchařské knihy.

Zdeněk Netopil

Zdeněk Netopil je český malíř, ilustrátor, grafik, typograf, herec a mim. Zdeněk Netopil studoval v letech 1963–1967 užitou grafiku na Střední uměleckoprůmyslové škole v Brně. Pak pracoval do roku 1973 ve Státním divadle v Brně jako reklamní malíř a současně byl hercem a mimem v brněnském divadel Husa na provázku. Následně vystudoval v letech 1973–1979 propagační grafiku na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze pod vedením profesora Evžena Weidlicha. Věnuje se malbě, grafice, typografii, kaligrafii a knižní i časopisecké ilustraci, od roku 1979 ve svobodném povolání. Roku 1996 navrhl svoji první poštovní známku s českou šachistkou Věrou Menčíkovou, mistryní světa v šachu v letech 1927–1939. Od té doby vytvořil celkem třináct českých poštovních známek, převážně se sportovní tematikou. Svoji tvorbu prezentoval na řadě společných i autorských výstav doma i v zahraničí a jeho díla jsou zastoupena v řadě zahraničních galerií i v soukromých sbírkách.

Vladimír Novotný

Narozen 19. 8. 1946 v Praze. Doc. PhDr., Ph.D., literární kritik a historik, překladatel z ruštiny, práce z bohemistiky, slavistiky a kulturní historie, pracovník nakladatelství, básník.

Vladimír Novák

Narozen 22. 4. 1919 v Praze, zemřel 1997. Biolog a entomolog, práce z oboru evoluční biologie.

Vladimír J. A Novák

Narozen 22. 4. 1919 v Praze, zemřel 1997. Biolog a entomolog, práce z oboru evoluční biologie.

Vilém Neubauer

Narozen 30. 11. 1892 v Lounech, zemřel 10. 2. 1965 v Černošicích u Prahy. Prozaik, autor sentimentálních dívčích románků a pokleslého čtení pro ženy. Povoláním celní úředník.

Václav Nekvapil

Novinář, zabývá se zpravodajskou publicistikou a fotoreportážemi.

Sylva Nováková

PhDr. Sylva Nováková, Ph.D. je zapálená francouzštinářka. Věnuje výuce na UK v Praze , na FPE Západočeské univerzity v Plzni , nejnověji vyučuje na Gymnáziu Mikulášské náměstí v Plzni. V lektorské práci zúročuje, mimo jiné, svou několikaletou praxi na ZŠ i SŠ . Je spoluautorkou učebních materiálů , redaktorkou odborného časopisu Cizí jazyky a jazykovou poradkyní pro vokální díla ve francouzštině. Lektorsky se věnuje především problematice zvukové stránky francouzštiny, rozvoji řečových dovedností prostřednictvím tradičních i netradičních přístupů a využití prvků estetických výchov ve výuce jazyka.

Robin Norwood

Americká psychoterapeutka, autorka knih o partnerských vztazích a smyslu života.

Richard Novák

Nikolaj Aleksejevič Nekrasov

Ruský básník a prozaik.

Miloš Novotný

Učitel základní školy, též autor učebnic a příruček pro výuku.

Milan Navrátil

Narozen 15. 9. 1930 v Komárně . Pracovník rozhlasu, prózy, překladatel z maďarštiny a litevštiny.

Martin Nouza

Narozen 1961. MUDr., CSc. Po promoci na lékařské fakultě nastoupil jako internista do pražského IKEM, kde se zaměřil na choroby ledvin a na péči o pacienty dialyzované a transplantované. Atestoval se v oboru vnitřní lékařství, klinická imunologie a alergologie a nefrologie. Od roku 1995 pracoval jako imunolog na klinice MUDr. Jaroslava Svobody. V roce 1996 spoluzaložil Centrum péče o nemocné s chronickým únavovým syndromem, jehož cílem bylo zajistit komplexní péči těmto pacientům. V roce 2000 založil privátní Centrum klinické imunologie v Praze, které poskytuje péči od prevence po léčbu, se zaměřením na klinickou imunologii, alergologii, astmatologii, vnitřní lékařství, poruchy reprodukce a neurologii, a to zejména na problematiku bolestí hlav. Znalec asijské kuchyně , červeného vína a léčivých rostlin. Syn imunologa Karla Nouzy.

Marie Nováková

Narozena 13.7.1923 v Náchodě. Vysokoškolská pedagožka, psycholožka, též píše poezii.

Maria Nikolai

Německá spisovatelka.

Ludvík Němec

Narozen 8.7.1957 v Kyjově. Prozaik, básník, rozhlasový redaktor a ředitel.

Leon Novotný

Karel Novotný

Karel Novotný , docent filosofie na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze a vědecký pracovník Filosofického ústavu Akademie věd České republiky. Magisterská studia filosofie, fyziky a politické vědy na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a na Katholische Universität Eichstätt . Doktorské studium en cotutelle na Université Paris XII a na FF UK v Praze . Od roku 2007 koordinátor programu Erasmus Master Mundus EuroPhilosophie na FHS UK v Praze. V roce 2010 s Hansem Rainerem Seppem založil Středoevropský institut filosofie . Vydal jako autor či koeditor 10 knih a publikoval 40 článků zejména z oblasti současné fenomenologie.

Julie Nováková

Narozena 15. 5. 1991 v Praze. Spisovatelka, překladatelka a evoluční bioložka na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Autorka science fiction a fantasy románů a povídek. Autorka detektivních románů. Pořadatelka workshopů a přednášek týkajících se fantasy literatury, tvůrčího psaní, publikování a vědy.