Všichni Autoři a témata

L. A. Čarská (1)

Lydie Čárská, Лидия Алексеевна Чарская, vlastním jménem Čurilová , rozená Voronová byla ruská herečka a spisovatelka, která se proslavila na poli penzionátního dívčího románku. U nás byla hojně překládána ve 20. letech. Na rozdíl od ostatních evropských autorek líčila život nikoli bohatých měšťanských dívek, nýbrž mladých ruských šlechtičen, jak to odpovídalo situaci v Rusku. Názory na výchovu se v nich sice nelišily, ale rozdílné jsou vnější znaky, charakterizující prostředí domovů šlechtických dívek. Jako Ruska mohla Čárská poskytnout svým hrdinkám širší pole působnosti, umístit je na Kavkaz nebo na Sibiř . Charakteristický rys Čárské: literární konstrukce neopírající se o skutečný život. Byla oficiální hlasatelkou ideologie rozkládající se buržoazně-feudální ruské společnosti. Její hrdinky byly sentimentální a falešně humánní šlechtické slečny, hrdinové skvělí důstojníci, ušlechtilí aristokraté. Nejraději pracovala s tajemstvím, intrikami, neuvěřitelnými dobrodružstvími, milostnými zápletkami s žárlivostí. Nelze jí přitom upřít značnou řemeslnost dovednost, schopnost, fabulovat, fantazii, kterou se lišila od ostatní průměrné dívčí literatury a která byla příčinou, proč Čárská pronikla daleko za hranice své země a zaplavovala evropské knižní trhy.

Ladislav Blatný (1)

Narozen 16.9.1920 v Babicích nad Svitavou. PhDr., stati z oboru pedagogiky.

Milena Černohorská (1)

Narozena 4. 7. 1933 v Opavě, zemřela 11. 1. 2009. Promovaná historička, hudební teoretička, publicistka, práce z oboru.

Heinz Schimmelbusch (1)

Folke Bernadotte af Wisborg (1)

Švédský politik, diplomat a představitel Červeného kříže.

Karel Veselý-Štainer (1)

Narozen 2. 12. 1906 ve Vídni, zemřel 27. 11. 1993 v Praze. Příslušník československé armády, v letech druhé světové války aktivní účastník domácího odboje. V letech 1949-1953 byl nezákonně vězněn, v roce 1965 rehabilitován. Autor vzpomínkových prací o odboji.

František Vrobel (1)

Narozen 23. 4. 1892 v Zábřehu , zemřel 10. 5. 1953 v Kroměříži. Malíř, ilustrátor.

Patrik Tošenovský (1)

Narozen 1969. MUDr., odborné práce z cévní chirurgie.

M. E Edmonds (1)

Anglický lékař.

Libuše Smolíková (1)

Narozena 9. 8. 1932 v Jičíně, zemřela 1. 4. 2019 v Praze. Prof., DrSc., RNDr., profesorka na Univerzitě Karlově v Praze, pedoložka. Publikace v oboru mikromorfologie a vývoje fosilních půd, stratigrafie čtvrtohor, archeologie.

Evžen Quitt (1)

Evžen Quitt byl český geograf a klimatolog. V letech 1963 až 1972 vedl klimatologické oddělení ústavu a od roku 1993 působil v brněnské pobočce Ústavu geoniky Akademie věd České republiky. V akademii věd byl pracovně činný až do roku 2009. Je autorem klimatické regionalizace Československa, která byla v 70. letech publikována pod názvem Klimatické oblasti Československa. V ní publikoval svoji zmíněnou klasifikaci klimatu.

Arnošt Landa (1)

Autor učebnic z oblasti lesního hospodářství.

Jozef Krcho (1)

Profesor na Přírodovědecké fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě. Publikace z oboru geografie a kartografie.

Armand Maloumian (1)

Francois Armand Maloumian byl francouzský spisovatel. Roku 1948 byl v SSSR zadržen a obviněn ze špionáže pro Francii, nejprve byl odsouzen k trestu smrti. Ten mu byl jako cizinci změněn na 25 let těžkých prací. Po roce 1956 se začalo jednat o jeho propuštění, po kterém odjel do Francie.

Milan Lučanský (1)

Slovenský fotograf.

Věra Prošková (1)

Regionální publicistka, zaměřená na oblast Ústecka.

František Kalivoda (1)

František Kalivoda byl moravský malíř, kreslíř a litograf. Narodil se v rodině chalupníka Martina Kalivady a manželky Martiny, rozené Glivické v obci Loučka nedaleko Valašského Meziříčí. Studoval výtvarné umění na Akademii výtvarných umění ve Vídni v letech 1845–1850. Zemřel v 34 letech na tuberkulózu. Literatura uvádí jako místo úmrtí Františka Kalivody panství barona Horwatha von Szent-György nedaleko Vasváru, Maďarsko . Místem úmrtí je však Vídeň. Tisk z 10. listopadu 1858 uvádí, že František Kalivoda, malíř z Loučky, se ubytoval v hotelu Matschakerhof. O osm dní později ho Wiener Zeitung uvádí mezi zemřelými dne 13. listopadu 1858 ve vídeňské Všeobecné nemocnici . Okolo roku 1840 začal publikovat veduty českých moravských a slezských měst, hradů, zámků a dalších památkých míst. Na vedutách zobrazoval v popředí často stafáž rolníků, řemeslníků, měšťanů, výletníků a podobně. Tyto stafáže jsou dnes cenným zdrojem informací o tehdejší společnosti a módě. Veduty vycházely v nakladatelství Eduard Hölzel v Olomouci. Řadu jeho předloh litografoval August Carl Haun. Od roku 1846 maloval akvarely ve Vídni. Litografie krajin vydával též u nakladatelství Neumann, kostýmy a kroje kreslil pro nakladatelství Anton Paterno ve Vídni a Eduard Hölzel v Olomouci. V roce 1846 též vytvořil pamětní list balonového letu vzduchoplavce Christiana Lehmanna ve Vídni. Pro olomouckého nakladatele Eduarda Hölzla vytvořil spolu s Augustem Carlem Haunem soubor moravských a slezských vedut Malerisch-historisches Album von Mähren und Schlesien . Dále kreslil události a portréty....

José Du Sec (1)

Alois Červenka (1)

Působil jako učitel, později se stal profesorem v Hradci Králové a v Moravské Ostravě. V Moravské Ostravě pracoval v městském archivu jako historický odborník. Zabýval se dějepisným výzkumem širokého Ostravska a výtěžky své práce otiskoval v časopisech i uplatnil je v četných přednáškách a regionálních besedách ostravského rozhlasu. Pracoval většinou jenom vědecky, kniha " Za černým kamenem" je jeho debutem.

František Adámek (1)

František Adámek byl bankovním úředníkem a archeologem. Od roku 1947 kustodem muzea v Olomouci. Po návratu z dvouletého vězení po politickém procesu pracoval až do důchodu jako preparátor v ústavu Anthropos Moravského musea v Brně. Technicky vedl výzkumy např. na Stránské skále nebo v jeskyni Pod hradem. Od mládí zkoumal s dalšími amatéry Hradisko u Obřan . Konal záchranné výzkumy na Brněnsku . Od konce 30. let spolupracoval s Karlem Absolonem. Působil jako externí konzervátor muzea v Tovačově. Dlouho se věnoval obraně pravosti Rukopisů. V roce 1972 ukončil publikační činnost i funkci jednatele Moravského archeologického klubu.

Mirko Kalousek (1)

Narozen 19. 6. 1915 v Nachičevani , zemřel 6. 8. 1996. RNDr., fyzikální chemik a vysokoškolský učitel.

Jean Vercoutter (1)

Francouzský archeolog a egyptolog.

Ottwell Binns (1)

Ottwell Binns byl plodný autor detektivních románů. Binns se narodil v roce 1872 v Rochdale, Lancashire. Psal také dobrodružné romány a westerny, často používal pseudonym Ben Bolt.

Ondřej Tůma (1)

Výtvarník, básník a hudebník.

Francis Westerman (1)

Percy Westerman se narodil 22. února 1876 v Portsmouthu v Anglii a vzdělával se na Portsmouthské střední škole. psal literaturu pro děti, mnoho jeho knih bylo dobrodružných s námořní tématikou. Vzal si v roce 1900 Florenci Wagerovou z Portsmouthu. Vždy byl horlivý námořník a tak strávli líbánky na plachetnici v Solentu. Jejich syn John F.C. Westerman se narodil roku 1901 a také psal dobrodružné knihy pro chlapce Ve svých 70ti letech byl neochotně přinucený zůstat v hausbótu na suché zemi, ale dál spěšně psal. Napsal sérii příběhů o pilotu Colonu Standischovi , česky vyšlo pouze Emírův Rubín. Zemřel v 82 letech

André Couvreur (1)

Francouzský literát, povoláním lékař, který se snaží ve svých nevýznamných sensačních románech vyvážit mělkou fantastičnost zájmem fysiologickým a sociálním. Z jeho četných prací, shrnutých do dvou skupin, nazvaných Dangers sociaux a Famille, přel. do češt. romány Vpád makrobů a Rys .

Milena Králová (1)

Pedagožka a lektorka seminářů o moderní výchově dětí. Více než 25 let pracuje ve školství, mimo jiné působila ve speciální škole pro žáky s více vadami, ve třídě s prvky Montessori výuky, v dětském domově, v azylovém domě pro matky s dětmi, v mateřské školce i v základní škole, v dětském krizovém centru a také byla profesionální chůvou dvojčat a chůvou autistického chlapce. Je matka dvou dospělých dětí.

Frank Niepel (1)

Autor knih pro domácí kutily i řemeslníky

Štěpán Novák (1)

Ilustrátor.

Jens Bursell (1)

Dánský rybář a spisovatel.

František Pirk (1)

Narozen 7.8.1923 v Praze. MUDr., DrSc., práce o trávicím ústrojí.

Jaroslav Josef Svoboda (2)

Narozen 28. 6. 1894 v Praze, zemřel roku 1944 tamtéž. Legionář, bankovní úředník, prozaik, překladatel z ruštiny a němčiny.

Václav Špoula (1)

Fotograf.

Michael Sharpe (1)

Publikace o letadlech.

Jan Chudoba (1)

Jan z Vartenberka řečený Ralsko nebo též Chudoba byl bohatý český šlechtic ze severních Čech, potomek Markvarticů a Vartenberků, vlastník mnoha hradů a panství, římskokatolický kněz a kanovník. Přesná data narození a úmrtí nejsou známy. Rod pánů z Vartenberka vzešel ze starého rodu Markvarticů, který se rozrostl ve 13. století do řady větví. V jedné z nich zvané dnes děčínské je znám Jan ze Stráže , kterému patřila na severu Čech celá řada hradů a panství. Měl několik synů, všechny movité a s pohnutými osudy, jedním z nich, prvorozeným byl další Jan, zvaný postupem času také z Vartenberka či Jan Chudoba. Koncem března roku 1379 byl jmenován kanovníkem pražské katedrály, místa se však v roce 1390 zřekl. Jeho dravá povaha se pro kněžský život nehodila. Během 11 let působení v Praze se seznámil s Janem Husem. Koncem roku 1382 zemřel Janovi otec a během následujících 8 let získal dědictvím značný majetek, mj. i hrad Vartenberk, jiné statky měl s bratry v podílu. V listopadu 1398 Jan dobyl Lemberk a získal panství lembersko-jablonské. Téhož roku se oženil. V těchto letech na sklonku 14. století si nechal postavit hrad Ralsko a tak se začal psát Johanes Ralsko de Wartmberg. Během svého života měl zcela či částečně podíl na šestnácti různých farních obročích. Sloužil ve vojsku králi Zikmundovi Lucemburskému. V době husitských válek měnil občas svou přízeň a měl značný vliv na společnost v česko-lužickém pomezí. V roce 1420 tvořila jeho družina část posádky Pražského hradu. Dne 17. dubna byl společně se Zikmundem z Vartenberka zajat Čeňkem z Vartenberka, který je přijel na hrad navštívit. Čeněk zajatce o několik týdnů později vydal pražanům, ale oba byli brzy propuštěni. Roku 1423 mu husité sebrali městečko Mnichovo Hradiště a o dva roky později vypálili jeho Mimoň, Jablonné v Podještědí i Bělou. Brzy po bitvě u Ústí v roce 1426 sám zajal Zikmunda z Vartenberka, který krátce před bitvou přestoupi...

Adolf Merten (1)

Narozen 30. 6. 1893 v Postoloprtech, zemřel 4. 4. 1974 v Bílině. Muzejník a archivář. Zabýval se muzejnictvím, archivnictvím a regionálními dějinami Znojemska.

Radim Moravec (1)

Narozen 5.7.1928. MUDr., CSc., práce v oboru hygieny a zdravotní prevence.

Vladimír Bok (1)

Autor vysokoškolských učebnic biologie.

František Piškula (1)

Narozen 10.10.1917 v Rohatci. Ing., CSc., profesor lesnické mechanizace, práce z oboru.

Jiří Štětina (1)

Jiří Štětina je český lékař a politik, v letech 2010 až 2017 poslanec Poslanecké sněmovny PČR, v roce 2010 byl zvolený na kandidátce Věcí veřejných a v roce 2013 jako nestraník na kandidátce hnutí Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury. Před zvolením poslancem působil jako primář anesteziologicko-resuscitačního oddělení v nemocnici v Hradci Králové. Ve fakultní nemocnici Hradec Králové na ARO složil dvě atestace a v listopadu roku 1980 se stal vedoucím záchranné služby, kterou založil a dále rozvíjel. Mezi roky 1993 – 2002 zastával post ředitele Územního střediska záchranné služby Hradec Králové. V roce 2003 se k lékařství vrátil jako primář ARO Městské nemocnice Dvůr Králové nad Labem. Je ženatý s manželkou Marií. V roce 2015 podal stížnost na údajně předražený nákup přístrojů magnetické rezonance Masarykovou univerzitou. Pozdější posudky odborníků i šetření policie ukázaly, že nákup nebyl předražený a že vše proběhlo podle platných zákonů. Do Poslanecké sněmovny PČR byl zvolen ve volbách v roce 2010 v Královéhradeckém kraji jako člen SNK-ED na kandidátce Věcí veřejných. Jako poslanec byl místopředsedou výboru pro zdravotnictví, místopředsedou kontrolního výboru a členem petičního výboru. V komunálních volbách v roce 2010 kandidoval jako nestraník za Věci veřejné do Zastupitelstva města Hradce Králové, ale neuspěl. Nedostal se ani do Zastupitelstva Královéhradeckého kraje, kam kandidoval v krajských volbách v roce 2012 opět jako nestraník za Věci veřejné. Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2013 kandidoval z pozice nestraníka v Královéhradeckém kraji jako lídr Úsvitu přímé demokracie Tomia Okamury a byl znovu zvolen poslancem. V komunálních volbách v roce 2014 kandidoval jako nestraník za hnutí Úsvit přímé demokracie na kandidátce subjektu "Otevřená radnice pro Hradec Králové s Úsvitem přímé demokracie" do Zastupitelstva města Hradce Králové, ale neuspěl. V krajských volbách v ro...

Radomír Hrdina (1)

Narozen 27. 6. 1954 ve Šternberku. prof., MUDr., CSc., publikuje v oblasti farmakologie a toxikologie .

Jindřich Rath (1)

Práce z oboru technologického zpracovnání keramiky.

Milan Paleček (1)

Narozen 7. 10. 1926, zemřel 3. 4. 2005. Autor publikací z oboru sklářství.

Nicolas Ségur (1)

Antonín Král (1)

Narozen 8.10.1897 v Praze, zemřel 8.4.1980 tamtéž. Divadelní pracovník, publikace z oboru.

Ladislav Šíma (1)

Tento kněz, spisovatel a pedagog se nesmazatelně zapsal do našich vzpomínek svojí laskavostí a otcovskou láskou, kterou se staral o své svěřené ovečky. Otec Simajchl byl dlouholetým příznivcem a duchovním správcem KR Tři STudně. V poslední době, kdy se jeho zdravotní stav zhoršil často říkával : "Už se těším, až mě Pán povolá k sobě a já se setkám se svými přáteli." nebo nás posiloval slovy: "Až zemřu, tak nebuďte smutní, ale radujte se !"

Michael Jackson (1)

Michael Jackson , známý jako "král popu", byl americký zpěvák, skladatel a tanečník, jehož kariéra trvala více než čtyři desetiletí. Je jednou z nejvýznamnějších kulturních osobností 20. století a je považován za jednoho z největších bavičů v dějinách hudby. Jacksonův přínos hudbě, tanci a módě spolu s jeho medializovaným osobním životem z něj učinily celosvětovou osobnost populární kultury.

Miroslav Beran (1)

Mgr. Miroslav Beran . Dětství prožil v Sezimově Ústí; často pobýval v Sudoměřicích u Tábora, odkud po předcích pochází. Ovlivněn svým otcem, náruživým houbařem a milovníkem přírody, se již v dětství začal zajímat o houby. V době studií na táborském gymnáziu se stal členem mykologického kroužku v Sezimově Ústí. V roce 1990 promoval na Přírodovědecké fakultě UK v Praze, obor anorganická chemie. Od téhož roku pracuje v Jihočeském muzeu v Českých Budějovicích jako mykolog a kurátor mykologického herbáře. Spoluorganizuje a odborně garantuje činnost Mykologického klubu JčM, včetně poradny pro houbaře. Dlouhodobě se zabývá výzkumem hub Novohradských hor, zejména Žofínského pralesa. Je spolueditorem Červeného seznamu hub ČR a autorem či spoluautorem několika odborných prací, populárně-vědeckých statí a metodik se zaměřením na diverzitu a ochranu hub. Je spoluautorem úspěšných knih Velký fotoatlas hub z jižních Čech a Přehled hub střední Evropy . Uspořádal řadu odborných mykologických akcí. Odborně a organizačně garantoval množství výstav hub pro veřejnost v jižních Čechách. Ve volném čase se mj. pokouší o přeměnu vlastního kousku lesa v přírodě blízký.

Jaromír Dubský (1)

Autor učebnic fyziky, matematiky a technického kreslení.

Jiří Vořech (1)

Ilustrátor knih pověstí z kraje mezi Ještědem, Luží a Ralskem.

Jiří Žižka (1)

Doc. PhDr., sokolský funkcionář, organizátor sokolských sletů, ale i spartakiád, po roce 1989 se stal náčelníkem obnoveného Sokola.

Francizsek Wrobel (1)

Pat Conroy (1)

Narozen 26. října 1945 v Atlantě v Georgii .Americký spisovatel a autor řady románů. Do češtiny byly přeloženy dva: Pán přílivu a Hudba na pláži. Zemřel 4. března 2016 na rakovinu slinivky.

Leslie Kark (1)

Vladimír Kosil (1)

Narozen 16.6.1898 v Praze, zemřel 16.8.1977 tamtéž. Ing., Dr.techn., DrSc., literatura z oboru meteorologie, klimatologie a půdoznalství.

Bedřich Machulka (1)

Bedřich Machulka, též Friedrich Machulka , byl český cestovatel, fotograf a obchodník s exotickými přírodninami. Narodil se v rodině Ignáce Machulky a jeho ženy Anny jako mladší ze dvou dětí. Rodina se z Kladenska brzy přestěhovala do Prahy, kde otec od roku 1889 na Novém Městě pražském vlastnil v Soukenické ulici 36 činžovní dům čp. 1665/II. Jako znalec africké přírody, organizátor loveckých safari a lovec, prožil velkou část svých cest se společníkem Richardem Štorchem . Společně poprvé odjeli koncem roku 1898 do severní Afriky, do Libye. Nebyli vzdělanými cestovateli, do ciziny odjeli z touhy po dobrodružství a po neznámých krajích. Z nedostatku informací si zvolili koloniální zemi pod tureckou správou, v níž byl pohyb cizinců omezen. Zprvu nedostali povolení k volnému pohybu, usadili se tedy v Tripolisu, kde získávali přírodniny a exotické zboží od obchodníků z dálkových karavan. V letech 1904 – 1905 se přesunuli do Chartúmu v Súdánu, kde si jako první Češi zařídili cestovní agenturu na organizování loveckých výprav do Afriky pro bohaté zájemce. Mezi jinými doprovázeli členy rodiny Rothschildů, od roku 1929 Adolfa Schwarzenberga a jeho ženu Hildu. Organizovali pro ně lovecké výpravy, vytyčení trasy, dopravní spojení a najímání nosičů, zajišťovali povolení k odstřelu zvířat, dopravu zavazadel, zbraní a také povolení k jejich vývozu. Kromě sběru přírodnin se Machulka věnoval také fotografování. Po smrti Richarda Štorcha přenesl své sídlo do Nairobi v Keni, a specializoval se na východní Afriku. Působil také při založení Schwarzenbergovy africké farmy Mpata. V letech 1939 - 1950 byl zaměstnán jako správce ve Schwarzenbergově malém přírodovědném muzeu a zoologické zahradě na zámečku Ohrada, kde také bydlel. V letech 1945-1946 byl ženatý se svou příbuznou Josefou . Fotografická činnost provázela Machulku po celou dobu je...

Jiří Stodola (1)

Absolvoval Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity v roce 2004. Obhájil diplomovou práci zabývající se ontologickými a sémiotickými předpoklady informační vědy s názvem "Informace, komunikace a bytí". V současné době pracuje jako knihovník ve Středisku pro pomoc studentům se specifickými nároky Masarykovy univerzity a studuje v doktorském programu na Semináři estetiky Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. Ve své dizertační práci se zabývá smyslovým vnímáním uměleckého díla jako znaku skutečnosti. Zvláštní důraz klade na specifika vnímání u osob s postižením. K naplnění tohoto záměru využívá zkušeností svého pracoviště s prací s lidmi se smyslovým handicapem i zkušeností samotných smyslově handicapovaných. Zkoumá vztah uměleckých znaků k jiným znakovým systémům, především ke znakům v náboženské oblasti, a studuje rovněž působnost náboženského myšlení v české literatuře. Zaměřuje se také na problematiku knihoven pro osoby se specifickými nároky. Nadále se zabývá filosofickými aspekty informační vědy, hlavní oblastí jeho zájmu je teoretické vymezení pojmu informace v této disciplíně. Dalo by se říci, že usiluje o využití poznatků z oblasti sémiotiky, teorie komunikace, informační vědy a kognitivní psychologie pro oblast estetiky a filosofie umění.

Jaromír Knotek (1)

Narozen 18.2.1949 v Rozdělově u Kladna. Akademický malíř, ilustrátor.

Jan Konzal (1)

Jan Konzal je tajně vysvěceným ženatým biskupem působícím ve skryté církvi, nekonformním teologem, organizátorem podzemních vzdělávacích kursů a spisovatelem. Publikoval též pod pseudonymy Karel Malý, Karl Klein , Hans H., v konspirační síti skryté církve měl přezdívku 99. V současné době spolupracuje zejména s časopisem Getsemany a nakladatelstvím Síť. Jan Konzal se narodil 5. května 1935 jako páté ze šesti dětí v rodině úředníka. . Otec mu zemřel v 11 letech. Od osmi let vyrůstal, podobně jako tři z jeho starších bratrů, v redemptoristickém internátním institutu pro ministranty na Svaté Hoře. Klášter přepadli v dubnu 1950 představitelé komunistického režimu a obyvatele včetně starších Janových bratrů internovali například v koncentračním táboře v Králíkách. Jan tehdy uvězněn nebyl. Podle vlastních slov byl v dětství a mládí, až do zážitku uvěznění v šedesátých letech, vyloženě bigotní. V dětství a mládí nenavázal žádná hlubší kamarádství, protože je vedení internátu ani nepřipouštělo, v mládí nepěstoval ani osobnější vztahy se ženami a plně se věnoval svým zájmům a náboženskému aktivismu. Od dětství chtěl být redemptoristickým knězem, vážně uvažoval také o studiu hudby na konzervatoři i o studiu matematiky a fyziky. Studoval nejprve v soukromém gymnáziu v Libějovicích u Vodňan. V roce 1953 maturoval v Praze na Vančurově gymnáziu. Protože teologická fakulta byla pod vlivem komunistického režimu, studoval na Elektrotechnické fakultě ČVUT v Praze, kterou absolvoval roku 1958. V roce 1976 dokončil studium na Vysoké škole dopravy a spojů. Po roce 1963 pracoval jako dělník v podnicích Tatra a Armabeton, jako projektant ve scénografickém ústavu a jako vědecký pracovník ve Výzkumném ústavu spojů. Poté, co usoudil, že již nemá šanci stát se knězem, se 4. května 1968 oženil s Magdalenou Mazancovou. Je bezdětný. Společně se snažili adoptovat dít...

Simone Martin-Chauffier (1)

Simone Martin-Chaufierrová, rozená Duvalová byla francouzská spisovatelka a překladatelka. Roku 1921 se provdala za prozaika a esejistu Louise Martina-Chaufierra, se kterým se za druhé světové války účastnila protinacistického odboje. Překládala z angličtiny a italštiny a je autorkou několika knih.