Všichni Autoři a témata

Henner Ertel (1)

Německý autor publikace o chiromantii.

Daniel Blackman (1)

Iveta Božoňová (5)

Slovenská autorka konverzačních příruček z angličtiny a němčiny.

Julián Apostata (1)

Flavius Claudius Julianus byl od roku 355 mladší císař Constantia II. a v letech 360/361 – 363 samostatný římský císař. Jeho krátká samostatná vláda se vyznačovala intenzivním reformním úsilím s cílem zvrátit socio-politický vývoj nastolený předchozími křesťanskými císaři a obrodit antickou společnost na nikoli křesťanském, ale pohanském náboženském základě prostřednictvím jednotného státního kultu propojeného s novoplatonskou filosofií. Ve skutečnosti Julianus usiloval o realizaci mnohem širšího politického programu, který byl ovšem zastíněn takto vzniklým náboženským konfliktem. Jeho náhlá smrt v průběhu válečného tažení proti sásánovské Persii však pohřbila jakoukoliv naději na restauraci tradičních poměrů, ačkoliv Julianovi nástupci se až do doby Theodosia I. stavěli vůči stoupencům pohanského náboženství poměrně tolerantně. Julianus byl všestrannou činorodou osobností – získal vzdělání v právu i v rétorice, měl vojenské schopnosti, byl nadaným řecky píšícím literátem a novoplatónsky orientovaným myslitelem. Julianus, narozený v roce 331 v Konstantinopoli, byl synem Julia Constantia, nevlastního bratra císaře Konstantina I., a jeho druhé ženy, Basiliny. Jeho prarodiči po otci byli císař Constantius Chlorus a jeho druhá žena, Flavia Maximiana Theodora. Během zmatků po Konstantinově smrti v roce 337 se Constantius II., Julianův ariánství oddaný bratranec, nijak nesnažil zabránit masakru Julianovy rodiny , čímž chtěl docílit upevnění vlastního mocenského postavení. Mnoho členů konstantinovské dynastie pocházejících z druhého manželství Constantia Chlora a Theodory padlo tomuto běsnění za oběť. Jedinými mužskými příbuznými...

Martin Justan (1)

Nancy J Patrick (1)

Nancy J. Patrick je speciální pedagožka a psycholožka a pracuje jako odborná asistentka na Messiah College v Granthamu . Jedno z jejích tří dětí má poruchu autistického spektra. Napsala několik knih pro rodiče a vychovatele s tématem výchova dětí s PAS.

Shira Richman (1)

Shira Richman je psycholožka, která pracuje s dětmi trpícími autismem. Při své práci využívá aplikovanou behaviorální analýzu, v této metodě školí rodiče a vychovatele.

Alan Titchmarsch (1)

Karol Rebro (1)

Karol Rebro byl slovenský právník a právní historik, profesor římského práva, rektor Univerzity Komenského v Bratislavě a děkan její právnické fakulty. Je autorem první slovenské práce z římského práva. Vystudoval státní reálné gymnázium v Trenčíně a právnické vzdělání získal v roce 1935 na Právnické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě, o rok později zde byl promován doktorem práv. Po ukončení studia pokračoval ve vědeckém bádaní u profesorů Riccoboneho a Del Vecchiho v Římě. Při vědeckém působení se připravoval na výkon běžné soudní služby, pracoval u Hlavního soudu v Bratislavě a v roce 1944 složil jednotnou soudcovskou a advokátskou zkoušku. Zapojil se do Slovenského národního povstání a po skončení druhé světové války působil ve vedoucích pozicích Sboru pověřenců SNR. Přitom už od roku 1936 vyučoval římské právo a aktivně se účastnil pedagogického procesu na Slovenské univerzitě . Roku 1941 se habilitoval, roku 1944 byl jmenován mimořádným a roku 1946 řádným profesorem římského práva, v letech 1946–1947 se také stal děkanem právnické fakulty a v letech 1949–1950 byl rektorem celé univerzity. Působil také ve Slovenské akademii věd. V roce 1960 získal vědeckou hodnost kandidáta věd a o devět let později doktora věd. V roce 1993 obdržel čestný doktorát Univerzity Komenského. Kromě romanistiky se profesor Rebro zabýval také právní historií obecně, podílel se např. na vydání dvoudílné učebnice Dejiny štátu a práva na území Československa v období kapitalizmu , zvláštní pozornost věnoval uherskému městskému právu nebo slovenským národnostním a státoprávním požadavkům v 19. a 20. století, což bylo téma práce Cesta národa. Svedectvo o boji Slovákov za národný štát . Hlavní Rebrovy práce ovšem spočívaly v oblasti římského práva, v tomto oboru napsal především první slovenskou ucelenou učebnici Rímske právo súkromné , dále Ju...

Lucien Auger (1)

Kanadský psycholog, teolog, filozof, pedagog, překladatel.

Zuzana Pešatová (1)

Publikace o sklářství, též německy.

Miloslav Hoch (1)

Narozen 7.7.1915 ve Strakonicích, zemřel 9.9.1994. PhDr., docent, vedoucí katedry plavání, práce v oboru.

František Brzák (1)

Monografii z dějin Nymburka vydal v roce 1894.

Petr Čuhanič (1)

Narozen 19.4.1961 v Náchodě. Český výtvarník, ilustrátor a spisovatel, autor knihy pro děti.

Sophie de Ségur (1)

Jednou z nejznámějších autorek dívčí četby byla v polovině 19. století komtesa Sophie de Ségur rozená Rostopčinová . Komtesa pocházela z Petrohradu, ve Francii žila od roku 1817. Po sňatku strávila velkou část svého života na panství svého manžela v normandském sídle Nouettes. Literární dráhu začala až v 55 letech psaním pro své vnučky Camille a Madeleine a většina jejích prací je určena děvčátkům kolem 6-10 let. Romány paní de Ségur, z nichž nejproslulejším se staly Nehody malé Žofie . Autorka zůstala věrná výchovným metodám užívaným v Rusku a Francii koncem 18. stol. a podává stále týž obrázek rodinného života. Mužský prvek je prakticky nepřítomen a výchova dětí spočívá na ženách, které se vyznačují přísností, rozhodností, energičností, takže jejich osobnosti nesou výrazně mužské rysy. Romány jsou sledem drobných epizod ze života dětí a jejich děj pouze maskuje výchovné poučky a teze.

František Jirout (1)

Středoškolský pedagog a odborný spisovatel marozen v Plátěnicích na Pardubicku. Učitel v Chlumětíně, na obecné škole v Chrudimi a od r. 1920 byl profesorem na Střední odborné škole pro zpracování dřeva v Chrudimi. Vyučoval zde technologii dřeva a účetnictví. Byl členem sboru správců chrudimské Učňovské besídky, členem zdejšího Slavoje. Zemřel v Chrudimi.

Karel Absolon (1)

Karel Vítězslav Absolon byl moravský krasový badatel a jedna z velkých postav evropské archeologie první poloviny 20. století. Byl vnukem archeologa a speleologa Jindřicha Wankela. Po absolutoriu klasického gymnázia v Brně vystudoval v Praze zoologii a roku 1907 se habilitoval na soukromého docenta fyzického zeměpisu. Již od konce 19. století se věnoval exploraci Sloupských jeskyní a sběru jeskynního hmyzu. Roku 1908 nastoupil jako kustod zoologických sbírek do Moravského zemského muzea v Brně, kde vybudoval a vedl diluviální oddělení, zabývající se čtvrtohorami. Paleolitem se začal zabývat až od roku 1918, když ve svém oddělení uspořádal zakoupené sbírky M. Kříže a K. J. Mašky. Rozhodujícím podnětem byl dopis vídeňského profesora J. Bayera, upozorňující na Freisingovy úspěšné sondáže v dosud nedotčených Dolních Věstonicích. Absolon okamžitě pochopil možnost završit slavné objevy svých předchůdců a dobýt si světového jména. Po dalších 15 let na tomto programu systematicky pracoval – získával subvence na výzkum, organizoval zájezdy novinářů, získával sponzory expozice Anthropos na brněnském výstavišti. Své výzkumy popularizoval četnými přednáškami, účastí na mnoha kongresech a bohatě ilustrovanými články v nejrozšířenějším společenském časopise The Illustrated London News. Ke svým padesátinám získal roku 1927 na Karlově univerzitě křeslo „bezplatného řádného profesora pro obor geografie, paleoanthropologie a zoogeografie“. Mezi lety 1925 a 1930 nechal paralelně s Věstonicemi zkoumat jeskyni Pekárnu, ale poněvadž mnoho cestoval a současně organizoval objevné práce v okolí Macochy , navštěvoval své vykopávky jen zřídka. V Dolních Věstonicích je de facto prováděl jeho laborant Emanuel Dania, v Pekárně německý učitel Rudolf Czižek. Z paleolitických lokalit se zajímal ještě o Ondratice a Otaslavice . V Předmostí, ničeném cihelna...

Anna Regina Husová (1)

Anna Regina Husová v Matriční knize Husa byla česká pedagožka, spisovatelka a kulturní pracovnice. Rodiče: Josef Husa, vojenský vysloužilec a podruh z „Křešťovic“ a Anna Veronika Husová-Šamanová . Bratr Josef Ján Husa byl učitelem v Benátkách nad Jizerou Anna Regina navštěvovala v letech 1873–1875 Měšťanskou dívčí školu v Písku, kde dosahovala nejvyšších hodnocení. Pak se přihlásila do studia na c. k. českém ústavu ku vzdělání učitelek v Praze, která studovala do roku 1879. Také zde dosahovala výborných výsledků a dokonce v posledním ročníku získala stipendium. Zkoušku dospělosti složila 29. června 1879, dostala Vysvědčení dospělosti pro školy obecné. Svou učitelskou dráhu začala v Protivíně. Na dalším místě – ve Vodňanech se spřátelila s Františkem Heritesem. Roku 1889 se vrátila do měšťanské dívčí školy v Písku, kde pracovala 37 let, než odešla do výslužby. Definitivní učitelkou pro odbor gramaticko-historický byla ustanovena 15. prosince 1894. Během školních let obdržela od úřadů pochvalná uznání, např. 1912 od c. k. okresní školní rady v Písku „… za dosavadní horlivé a každým směrem úspěšné působení ve službě školní, …“ Dne 26. listopadu 1920 byla jmenována definitivní ředitelkou při občanské škole dívčí v Písku. Byla velkou cestovatelkou, ale své zážitky z cest uchovala většinou jen v podobě ručně psaných konceptů. Sbírala lidový oděv Prácheňska – hlavně ženský sváteční nebo obřadní oděv. Spolu se svojí přítelkyní Emílií Fryšovou spravovala píseckou sbírku oděvů. Husová sbírala také jihočeské pohádky, říkanky, pověsti a písně, ale byla i autorkou mnoha knih pro děti a mládež, v nichž se objevovaly sociální náměty, motivy vlastenectví, domova, poctivosti a pracovitosti, stejně jako kladné lidské city. Pro její tvorbu byly charakteristické přírodní motivy a výchovný záměr. Byla aktivní členkou spolků: Spolek paní a dívek písecký...

Roland M Horn (1)

Novinář a spisovatel. Zabývá se výzkumem nezvyklých fenomenů, neobvyklých jevů.

Bonaventura (1)

Italský františkánský scholastický teolog, kardinál a biskup. V r. 1482 svatořečen a v r. 1588 jmenován církevním učitelem.

Andrej Nikolajevič Tichonov (1)

Andrej Nikolajevič Tichonov byl ruský matematik a geofyzik. Proslavil se v oblastech topologie, funkcionální analýzy, geofyziky a matematické fyziky. Narodil se v roce 1906 ve městě Gžatsk nedaleko Smolensku v rodině obchodníka. V roce 1910 se rodina přestěhovala do Moskvy, začátkem občanské války odešli na Ukrajinu a v roce 1919 se opět vrátili do Moskvy. V roce 1922 jako šestnáctiletý nastoupil na matematicko-fyzikální fakultu Moskevské státní univerzity. Už jako student dosáhl pod vedením Pavla Sergejeviče Alexandrova pozoruhodných výsledků hlavně v oblasti topologie. V roce 1927 ukončil studium a zůstal na univerzitě. V roce 1939 se stal korespondentem Akademie věd SSSR a v roce 1966 i jejím řádným členem. Sehrál rozhodující úlohu při založení fakulty informatiky na Moskevské univerzitě. V letech 1970 až 1990 působil jako její první děkan. Zemřel v roce 1993 a je pochovaný na Novoděvičím hřbitově. Nejvýznamnějších výsledků dosáhl v oblastech topologie a funkcionální analýzy, dále i v některých oblastech fyziky. Je po něm pojmenovaných více matematických vět a témat. V oblasti topologie je po něm pojmenována Tichonovova věta, která říká, že součin kompaktních topologických prostorů je také kompaktní. Také je po něm pojmenována speciální třída topologických prostorů, tzv. Tichonovovy prostory. V matematické fyzice je autorem vět o jednoznačnosti u rovnice vedení tepla. Studoval také Volterrovy integrální rovnice. Je autorem metody Tichonovovy regularizace. Zabýval se také asymptotickou analýzou.

Aleksandr Andrejevič Samarskij (1)

Ruský matematik.

Andre Agassi (1)

Andre Kirk Agassi je bývalý americký profesionální tenista asyrského původu. Jeho energická hra z něj udělala oblíbence mnoha diváků. Tenisovými fanoušky a hráči je považovaný za jednoho z nejlepších tenistů historie. Dokázal vybojovat prvenství ve všech nejvýznamnějších turnajích: vyhrál všechny čtyři grandslamové turnaje – Wimbledon 1992, US Open 1994, 1999, Australian Open 1995, 2000, 2001, 2003 a French Open 1999. V týmu USA dvakrát vyhrál Davis Cup – 1990, 1992. V roce 1996 získal na Olympiádě v Atlantě zlatou medaili a v roce 1990 vyhrál Turnaj mistrů. Je zatím posledním americkým tenistou, který vyhrál dvouhru na French Open a na Australian Open . Dále vyhrál 17 turnajů nejvyšší kategorie ATP World Tour Masters 1000, a hrál celkem 94 krát ve finále turnajů ATP, a z toho 61 vyhrál. Šestkrát se stal světovou tenisovou jedničkou, a celkem vedl světový tenisový žebříček mužů ve dvouhře 101 týdnů. Je jedním ze sedmi tenistů, kterým se podařilo zvítězit ve všech čtyřech turnajích Grand Slamu. Navíc byl jediným tenistou historie, jenž držel Golden Slam, což je označení pro zisk Grand Slamu a olympijské vítězství ve dvouhře . Jedna ze dvou žen, která Golden Slamu dosáhla, je jeho manželka Steffi Grafová, s níž má dvě děti. S profesionálním tenisem skončil 3. září 2006 po prohře ve 3. kole proti Němci Benjaminu Beckerovi na US Open. V roce 2011 byl uveden do Mezinárodní tenisové síně slávy. Ve své autobiografii Open vydané 27. října 2009 přiznal, že během kariéry užil drogu metamfetamin. Popisuje v ní také drsné podmínky v Tenisové akademii Nicka Bollettieriho. V roce 2017 začal trénovat tenistu Novaka Djokoviče. Jeho otec Emmanuel Agassi pocházel z Íránu a reprezentoval rodnou zemi v boxu na olympiádě v letech 1948 a 1952. V USA žil od roku 1952 a pracoval jako číšník. S manželkou Betty měl čtyři děti , které vedl značně autoritativními metodami ke s...

Hilde De Clercq (1)

Belgická autorka prací o autismu, píše převážně nizozemsky.

Vladislav Dlesek (1)

Narozen 26.11.1927 v Hřibsku. Prof., Inag., arch., DrSc., publikace z oboru architektury a stavebnictví.

Paul Sutter (1)

Farář.

Aleksandr Nikolajevič Stepanov (1)

Ruský spisovatel.

Pavel Romanovič Barašev (1)

Ruský novinář.

Ludwika Macewicz (1)

Polská autorka knihy o rychlení zeleniny.

Bohuslav Pavlík (1)

Narozen 14.9.1905 v Praze. RNDr., práce v oboru teoretické matematiky a základů fotografování.

Radovan Brychta (1)

Narozen 29. 12. 1928 v Železném Brodě, zemřel 4. 5. 2008 v Jilemnici. Novinář, autor knih o severočeštích hornících.

Aleksej Fedorovič Fedorov (1)

Ruský prozaik.

Gilberte Millour (1)

Francouzská autorka děl pro děti.

Aleksander Svijaš (1)

Jaroslav Procházka (1)

Prof. MUDr. Jaroslav Procházka, DrSc., významný český chirurg, nositel celé řady domácích i zahraničních vyznamenání a ocenění a autor více než 300 odborných publikací, se narodil 15. 1. 1913 v Kolíně. Ve svém rodném městě studoval gymnázium. Po maturitě v roce 1932 se vydal studovat medicínu. Studia započal na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity v Brně, následně však přestoupil na Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Zde v roce 1938 promoval. Již v první polovině 50. let operoval MUDr. J. Procházka stenózy plicnice a stenózy mitrálních chlopní, otevřené tepenné dučeje, v roce 1955 pak koarktaci aorty. O dva roky později uzavřel defekt síňového septa na uzavřeném srdci. V červenci 1958 jako druhý československý chirurg po prof. Navrátilovi uskutečnil svoji první operaci v mimotělním oběhu. Následně na otevřeném srdci prováděl celou řadu operací, jako například operace mitrálních stenóz, plastiku mitrální chlopně apod. V roce 1966 uskutečnil první implantaci mitrální a aortální umělé srdeční chlopně v Hradci Králové. Prof. MUDr. Jaroslav Procházka, DrSc., který je právem považován za velikána české chirurgie, zemřel v prosinci 2003 v Hradci Králové.

John R. W Stott (1)

John Robert Walmsley Stott byl britský kazatel a teolog, jeden z vůdců britského a světového evangelikálního hnutí.John Stott je autorem asi 50 knih, které vyšly ve více než 70 jazycích, včetně češtiny. Mimo to je autorem stovek projevů a klíčových teologických dokumentů uznávaných řadou evagelikálních církví.

Jan Šrůtek (1)

Narozen 23.12.1916 v Chýnově, zemřel 26.4.1980 v Písku. Publicista, spisovatel.

David Eagleman (1)

David Eagleman je neurovědec a autor populárních knih. Vede Laboratory for Perception and Action při Baylor College of Medicine, kde vede navíc také Initiative on Neuroscience and Law. Je známý zejména díky své práci v oblastech vnímání času, synesthezie a neuropráva. Po nocích píše. Jeho beletristická kniha "Suma" , je mezinárodním bestsellerem publikovaným v 27 jazycích. Jeho kniha o internetu a civilizaci, "Why the Net Matters", je dostupná jako aplikace pro iPad a jako eBook. "Wednesday is Indigo Blue" se zabývá neurologickým stavem známým jako synestezie, ve kterém se mísí vjemy z různých tělesných smyslů. Jeho nejnovější kniha, "Inkognito aneb Tajný život mozku" , se věnuje neurovědě "pod pokličkou" vědomé mysli -- jinými slovy tedy všemi aspekty neurálních funkcí ke který nemáme vědomý přístup.

Zdena Vágnerová (1)

Zdena Vágnerová . Manželka Josefa Vágnera , vystřídala několik dělnických i úřednických profesí, též ošetřovatelka zvířat v zoologické zahradě.

Adolf Mlejnek (1)

Fotograf.

František Picko-Zásmucký (1)

František Picko-Zásmucký, 23. 9. 1868 Karlín - 1931 Mělník, syn učitele, berní úředník v Praze, Teplé, Duchcově, Liberci a na Mělníku . Divadelní ochotník . „Ačkoliv spatřoval těžiště své tvorby v románových kompozicích, získal čtenářský ohlas povídkami a humoreskami v lidovém duchu, jichž napsal téměř stovku a jimiž zásoboval zejména kalendáře … V rukopise zůstala sbírka sonetů Sny .

Nils-Olof Franzén (1)

Nils-Olof Franzén byl švédský spisovatel, autor knih pro mládež, biografií, detektivních a historických románů. Franzén působil v letech 1956–1973 jako programový ředitel Švédského rozhlasu. Roku 1978 obdržel cenu Švédské akademie detektivní literatury za knihy pro mládež. Franzén je známý především jako autor jedenáctidílné humorně až satiricky pojaté série detektivních románů pro mládež o soukromém detektivovi Agatonovi Saxovi, šéfredaktorovi fiktivních novin Byköpingsposten ve fiktivním městečku Byköping, kterou napsal v letech 1955–1978. Agaton Sax "je šéfredaktorem nejmenších novin v nejmenším švédském městě Byköpingu. Noviny si píše sám, redakční radu tvoří on a teta Tilda, která mu jinak vede domácnost. Jako vynikající novinář je hbitý, důvtipný, pohotový a především o všem důkladně zpravený muž. Toto jsou vynikající vlastnosti jeho druhé tváře, neboť vězte, že Agaton Sax je detektivem amatérem, ale žádným jen tak ledasjakým detektivem – je to veledetektiv!" Neustále nosí tvrďák, nepřátelé mu říkají pro jeho obtloustlou postavu Tlusťoch a při své detektivní práci spolupracuje s Interpolem a Scotland Yardem, kam sám zalétává rychlovrtulníkem, a kde ho pokaždé čeká vrchní detektivní inspektor Josuah H. Lispington. Kromě Agatona Saxe vytvořil Franzén pro mládež ještě další tři detektivní hrdiny, které pojmenoval Göran Ulv , Fred Y a Herr Zippo.

Zdeněk Frýbort (1)

Zdeněk Frýbort byl český redaktor a překladatel z italštiny, francouzštiny, španělštiny, latiny a angličtiny. Pracoval jako redaktor pro různá nakladatelství a uspořádal řadu knižních výborů poezie a prózy. Společně s Jaroslavem Bezděkem vytvořil kapesní Italsko-český a česko-italský slovník . Těžištěm jeho překladatelské práce je italská umělecká próza. Věnoval se rovněž překladùm odborných děl s uměleckou a historickou tematikou. V době normalizace publikovali pod jeho jménem některé své překlady Jaroslav Putík a Sergej Machonin. Evidován jako agent StB pod krycím jménem EDA.

Petr Pihlík (1)

Autor učebnice latinské gramatiky.

Julie Flanderková (1)

Narozena 19.5.1904 v Praze, zemřela 31.1.1987 v Praze. Redaktorka, grafoložka, literatura z oboru a próza.

Ján Oliva (1)

Ján Oliva byl slovenský a československý bankéř, politik Komunistické strany Slovenska a poslanec Prozatímního Národního shromáždění. Narodil se v Holíči jako syn Jána Olivy a Marie, rozené Pukančíkové. Angažoval se v evangelické církvi augsburského vyznání na Slovensku. Zúčastnil se prvního sjezdu evangelické mládeže v Liptovském Svätém Mikuláši. Pracoval jako bankéř. Roku 1925 začínal coby účetní úředník v Bance československých legií v Bratislavě. Od roku 1927 působil v Národní bance Československé, kde postupně zastával různé posty. Po vzniku samostatného Slovenského státu se stal v dubnu 1939 pracovníkem slovenské centrální banky jako náměstek přednosty ústřední účtárny. Vedl rovněž kontrolní službu banky. Za druhé světové války se podílel na domácím odboji. Po obnově Československa se stal členem dočasné správy Národní banky Československé, od ledna 1946 náměstkem vrchního ředitele obchodní správy této banky v Praze a viceguvernérem banky. V roce 1947 byl jmenován prvním místopředsedou Likvidačního fondu měnového. V letech 1945–1946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za KSS. V parlamentu setrval do parlamentních voleb v roce 1946. Později po vzniku Státní banky československé zastával post ředitele emisní a pokladniční správy, vedoucího odboru 41 a později vedoucího odboru kontroly mzdových fondů. 1. července 1955 byl odsouzen na šest let odnětí svobody v souvislosti s uvolňováním vázaných vkladů po roce 1945. V roce 1969 byl rehabilitován. Zemřel v Praze, ale urna s jeho popelem byla uložena ve Švýcarsku.

Jaroslav Vácha (1)

Narozen v Praze. Redaktor a překladatel. Vystudoval estetiku, sociologii a filozofii na UK. V roce 1949 vyloučen ze studia na filmové fakultě AMU. Prošel pak různými profesemi a nakonec pracoval jako redaktor v Nakladatelství ČSAV. Překládal z němčiny, angličtiny a francouzštiny.

Josef Vodehnal (1)

Narozen 30.4.1892 v Praze, zemřel 26.2.1971 tamtéž. PhDr., středoškolský profesor, spisy z oboru historie a české literatury, husolog, překladatel.

Ulrike Lieb-Schäfer (1)

Německá novinářka, autorka cestovních průvodců.

Alexander Friedrich (1)

Německý publicista, práce o energii a energetickém hospodářství.

Pierre Merle (1)

Francouzský novinář a spisovatel.

Josef Ogoun (1)

Narozen 25.8.1889 v Počenicích na Moravě, zemřel 1.1.1952 v Praze. PhDr., středoškolský profesor, spis o R. Heydrichovi, zpráva o konferenci Školou k míru.

John Macmurray (1)

Britský filozof.

Stanislav Teršl (1)

Autor publikací o textiliích a odívaní.

Antonín Satke (1)

Antonín Satke byl český folklorista, etnograf a dialektolog. Patří k nejvýznamnějším československým folkloristům 2. poloviny 20. století, primárně byl zaměřený na oblast Slezska a Opavska. PhDr. Antonín Satke, CSc. se narodil 12. listopadu 1920 v Komárově u Opavy. Vyrůstal v příměstském prostředí jako syn koláře. Po občanské škole nastoupil na Obchodní akademii v Ostravě, kde studoval v letech 1935 až 1939. Již během dospívání se začíná více zajímat o literaturu, jazyk a projevy folkloru. Další Satkeho studia však byla přerušena nástupem druhé světové války. Za války byl Antonín Satke totálně nasazen. Nejprve v Ratiboři, od roku 1943 ve zbrojovce v Chuchelné a nakonec u Krakova. Po roce 1945 si Satke splnil doplňkovou maturitu v Ostravě a začíná studovat bohemistiku a rusistiku na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Zde se, jako se svými vyučujícími, setkal například s dialektologem a znalcem staré češtiny Václavem Vážným či fonetikem Bohuslavem Hálou. Odborně se Satke na univerzitě věnoval zejména dialektologii. Jeho další zájem, slovanský folklor, nebyl dosud samostatným oborem. Po úspěšném zakončení studia se stal roku 1948 učitelem na gymnáziu v Opavě, zanedlouho byl však režimem donucen k přestupu na střední průmyslovou školu strojnickou. V soukromí se věnoval sběratelské i odborné práci dialektologa, což zúročil v roce 1953, kdy byl přijat do Slezského studijního ústavu jako externí pracovník - referent pro folkloristiku. O dva roky později byl již řádným zaměstnancem. Na počátku 60. let byl Satke, spolu s dalšími členy spolku Společenství laiků, obviněn z rozvracení republiky a v květnu roku 1961 byl zatčen a odsouzen na 4,5 roku nepodmíněně. Byl mu zkonfiskován majetek, zejména rodný dům v Komárově. Veškeré instituce, v nichž dříve pracoval, se od něj odklonily, Slezský ústav s ním ukončil smlouvu, vyloučila ho Národopisná společnost, nesměl praco...

Alois Hora (1)

Narozen 1885 v Chrasti u Chrudimi, zemřel v prosinci 1942 v Kolumbii. Ing., geometr, stavitel, stati o vodních stavbách, beletrie pro mládež.

Ladislav Buzek (1)

PhDr. Ladislav Buzek pochází z Jindřichova Hradce. Jeho snem bylo popularizovat lidovou kulturu prostřednictvím krátkých filmů, proto v letech 1946–1951 studoval dějiny umění a archeologii a zároveň filmovou kameru u prof. Plicky, kterou však z politických důvodů nedokončil. Téměř dvě desetiletí pracoval jako novinář, v pražské redakci Svobodného slova, od roku 1968 jako vedoucí redaktor v Ostravě. Pobyt na Moravě prohloubil jeho zájem o lidovou kulturu, tradice a umění, což ho přivedlo ke studiu etnografie a folkloristiky, které absolvoval v letech 1964–1968. Počátkem 70. let se přestěhoval do Vsetín a našel uplatnění ve Valašském muzeu v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm, kde působil až po odchod do důchodu. Odborně se věnoval především zvykosloví a lidovému divadlu a na tato témata publikoval i články v odborných časopisech. Pro muzeum vytvořil řadu programů, např. mikulášské průvody, tradiční jarmarky, rekonstrukci hry o sv. Dorotě a další. Neocenitelná je především jeho dokumentace mizejících projevů života v lidovém prostředí, zejména lidových zvyků a obyčejů na Valašsku, které velmi citlivě zachycoval jednak filmovou kamerou, jednak objektivem fotoaparátu. Jako autor několika etnografických dokumentů stál u zrodu rožnovského Etnofilmu , prvního festivalu amatérských filmů s národopisnou tematikou. Dlouholeté odborné a jazykové zkušenosti zúročil i v důchodovém věku jako aktivní průvodce cestovních kanceláří, lektor vzdělávací akademie ve Vsetíně a dlouholetý spolupracovník Muzea regionu Valašsko ve Vsetíně.

Ladislav Jeništa (1)

Lékař, od r. 1903 primář nemocnice ve Vysokém Mýtě. Po r. 1900 přispíval do Revue pro neurologii, Časopisu lékařů českých, ČM, ND, Pražské revue, Rozhledů a Noviny. Jeho lékařské studie obsahují i zřetel sociologický. Úvahy z psychologie a etiky jsou založeny na jemném pozorování lékaře a vedeny mravním soucitem. Ve spise Kam život cílí hlásá kult života, založený na hodnotě práce a na životní harmonii. Zdůrazňuje povinnost každého pečovat o své zdraví a prodloužit život co nejvíce. Nemoc a bolest jsou oprávněné a nezbytné prvky života; bolest a utrpení člověka dokonce obrozují. Smrt je třeba brát jako zákonitou nutnost.

Joanna Gutmann (1)

Poradkyně a lektorka v oblasti administrativy a komunikačních dovedností. Práce z oboru.

Karel Šrom (1)

Karel Šrom byl český hudební skladatel a publicista. Absolvoval gymnázium v Praze a pokračoval studiem práv na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Po promoci pracoval v právním oddělení Obce pražské až do roku 1945. Hudbu studoval soukromě. Byl mimo jiné žákem Karla Háby. V letech 1927–1929 byl hudebním dramaturgem Osvobozeného divadla. Působil jako hudební referent časopisů Československá republika, Venkov a Rytmus. Po skončení války se stal vedoucím hudebního odboru Československého rozhlasu a redaktorem hudebního oddělení nakladatelství Orbis a Státního nakladatelství krásné literatury, hudby a umění. V letech 1954–1960 působil jako ředitel Českého hudebního fondu. Byl autorem mnoha publicistických prací propagujících českou hudbu a české umělce. Napsal stovky textů pro hudební vysílání Československého rozhlasu. Má velkou zásluhu na vybudování a organizaci Českého hudebního fondu. Komponoval rovněž taneční skladby a scénickou hudbu.