Všichni Autoři a témata

Vlastimil Rábek (1)

Narozen 9.2.1968 ve Šternberku. Strojní inženýr, odborné práce ze soudního inženýrství,zejména analýzy dopravních nehod.

Moris Semenovič Èjgenson (1)

Ruský astrolog, publikace z oboru fyziky Slunce.

Vladimír Haering (1)

Narozen 24.6.1882 v Benešově u Prahy, zemřel 6.11.1942 v Hamelnu . MUDr., vojenský lékař, práce z oboru.

Helmar Frank (1)

Helmar Frank byl československý vědec německé národnosti, pracující zejména v oblasti fyziky a technologie polovodičů, mezi jejichž zakladatele v Československu patřil. Publikoval 165 původních prací, byl autorem nebo spoluautorem 12 knih vydaných v češtině, němčině, angličtině, ruštině. Helmar Frank se narodil v Brně 10. května 1919 rodičům německé národnosti a československé občanské příslušnosti. Jeho otec Edmund Frank měl stavební firmu v Mohelnici na Moravě, a tak malý Helmar vychodil německou obecnou školu tam, a následně v létech 1930 až 1938 osmileté německé Státní reálné gymnasium v Olomouci. Po maturitě v roce 1938 byl přijat na přírodovědeckou fakultu Německé univerzity v Praze. Při studiu univerzity na ní pracoval jako pomocný vědecký pracovník . Po promoci na doktora přírodních věd zůstal na této univerzitě a přednášel v létech 1943–1945 jako přednáškový asistent profesora Bernharda Guddena. Ještě jako student sepsal učebnici základů fyziky, která vyšla v roce 1944. Rok 1945 znamenal pro něj jako pro velkou většinu českých Němců pohromu. Příbuzní byli odsunuti do poválečného Německa, on byl zadržen v novém Československu jako část poválečných reparací . V létech 1945–1950 pracoval jako civilní smluvní zaměstnanec Vojenské správy v Praze, 1950–1968 jako výzkumný a vědecký pracovník podniku Tesla Elektronik, později přejmenovaného na VÚPEF a následně na VÚST v Praze. Současně přednášel na ČVUT a Univerzitě Karlově v Praze. V roce 1968 se habilitoval jako docent na Katedře inženýrství pevných látek Fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT v Praze, v roce 1972 se stal vedoucím katedry a v roce 1983 profesorem . V léte...

Ladislav Gruncl (1)

Autor publikací z oblasti elektrotechniky.

Matthew Bunson (1)

Americký historik, římskokatolický teolog, autor a spoluautor encyklopedií.

Belinda Hadden (1)

Britská autorka, publikuje články o cestování, módě a životním stylu.

Amanda Christie (1)

Autorka romantických a milostných příběhů.

Roman Franta (1)

Roman Franta je český malíř, docent Akademie výtvarných umění v Praze, Art & Design Institut „Roman Franta rozehrál složitou, mnohovrstevnatou a vnitřně strukturovanou hru o malbě jako iluzi - a tak si vlastně otevřel možnost užívat oněch malířských prostředků, které podrobil svému zkoumání. Jistě se mu tedy jako další kvalita objevila i ryzí radost z malby, ba dokonce z krásné malby, kterou tak učinil opět ještě jednou legitimní v kontextu současného umění.“ Jiří Valoch, umělec a teoretik umění Roman Franta, 1962, je absolventem Akademie výtvarných umění v Praze a San Francisco Art Institute 1993-1994. Od konce 90. let je nepřehlédnutelnou malířskou osobností s bohatým rejstříkem formálního i obsahového sdělení. Do širšího diváckého povědomí vstoupil sérií hmyzích obrazů, za kterou byl v r. 1997 nominován na Cenu Jindřicha Chalupeckého a o rok dříve obdržel 1. cenu za malbu v Evropské soutěži SBC v Londýně. Frantova živelná mnohovrstevnatá malba se pohybuje od realistického iluzivního ztvárnění přes geometrickou abstrakci až po ležérní anti-estetický projev. Svou malbou reflektuje dění kolem sebe. Současnou společnost i své osobní prožitky komentuje s hravě ironickým odstupem v nezvykle provokativních souvislostech. Roman Franta do svých obrazů přenesl svobodu projevu, odvahu, experiment i klasické postupy. Je svérázným a nezaměnitelným autorem současné umělecké scény. Nadále si buduje svou vlastní cestu a vytváří si uměleckou identitu. Frantova tvorba logicky dospěla od společenství brouků ke společenství lidskému, od brouka asociujícího člověka, k lidskému jedinci. Je zastoupen v mnoha soukromých i veřejných sbírkách Národní galerie v Praze, Alšova jihočeská galerie, Hluboká n./Vltavou, Muzeum umění, Olomouc, GASK, Galerie Klatovy/Klenová, Městská galerie Kubus, Hannover, Swiss Bank Coorporation Foundation, Londýn… Vystavuje doma i v zahraničí. ] ] „Roman Frant...

Petr Morávek (1)

Narozen 30. 9. 1936, zemřel 26. 8. 2020. RNDr., geolog, odborník na ložiska zlata.

26.5.2020B (1)

Niall Stokes (1)

Editor irského časopisu Hot Press , zaměřený na irskou hudbu, zejména na hudební skupinu U2.

Heinrich Hunke (1)

Německý ekonom.

Jan Prokop (1)

Polský literární kritik, literární historik, básník, prozaik, vysokoškolský pedagog, překladatel z francouzštiny, němčiny a angličtiny do polštiny.

Innocenc Mueller (1)

Gina Ogden (1)

Americká sexuoložka.

Bhakti Vikáša Svamí (1)

Bhakti Vikáša Svámí se narodil britským rodičům v Anglii v roce 1957 a k ISKCONu se připojil roku 1975, kdy byl také zasvěcen jako Ilápati dás Jeho Božskou Milostí A.Č. Bhaktivédántou Svámím Prabhupádou, zakladatelem-áčarjou ISKCONu . V letech 1977-1979 působil Ilápáti dás v Indii, kde většinu času cestoval po Západním Bengálsku a distribuoval knihy Sríly Prabhupády. Následujících deset let strávil jako průkopník v kázání v Bangladéši, Barmě, Thajsku a Malajsii. V roce 1989 mu byl udělen řád sannjás a dostal jméno Bhakti Vikáša Svámí. Znovu si za své působiště zvolil Indii. Od té doby neustále cestuje po celé Indii a přednáší o vědomí Krišny v angličtině, hindštině a bengálštině. Bhakti Vikáša Svámí káže také v jiných částech světa a pokračuje v psaní knih a článků do časopisů. Jeho knihy byly přeloženy do více než patnácti jazyků.

Bláha (1)

PhDr. Ľuboš Blaha, PhD., je filozof, politológ a sociálny kritik. Aktuálne aj poslanec Národnej rady Slovenskej republiky za stranu SMER-SD a predseda výboru Národnej rady Slovenskej republiky pre európske záležitosti. Pôsobí na Ústave politických vied SAV. Je autorom viacerých vedeckých monografií; najznámejšou je jeho kniha Späť k Marxovi? , za ktorú získal aj rôzne prestížne ocenenia, napr. Cenu Literárneho fondu v roku 2010 či Cenu prezidenta Slovenskej republiky za prínos k rozvoju filozofických vied v roku 2011. Opakovane je kritizovaný pre internetový trolling a šírenie ľavicového extrémizmu, zla a nenávisti na sociálnych sieťach.

Zdenka Suledrová (1)

Narozena 22.3.1926 ve Zvoleněvsi. Rozhlasová pracovnice, dramatička, prozaička.

Nikolaj Kallinikovič Gudzij (1)

Ruský a ukrajinský literární historik.

Vojtěch Tomášek (1)

Historik a antropolog, zabývá se moderními církevními dějinami.

Cezar&apos Solodar' (1)

César je francouzské filmové ocenění, které od roku 1976 uděluje Filmová umělecká akademie . Hlavním cílem udělování je zviditelnění nejlepších francouzských filmů v očích diváků, ale i distributorů a přispět tak na jejich podporu. Další snahou je pravdivě zobrazovat francouzskou filmovou tvorbu a propagovat evropské filmy v rámci světové konkurence. První předávání Césarů, jehož prezidentem byl Jean Gabin, se uskutečnilo 3. dubna 1976. Dvacet pět bronzových sošek, z nichž každá váží 3 kg, je uděleno každý rok na přelomu února a března. Trofej převzala jméno César po svém sochařském tvůrci, kterým byl César Baldaccini. Hlavním aktérem ve výběru a oceňování francouzské filmové produkce uvedené do kin od 1. ledna do 31. prosince je Filmová umělecká akademie. Tato instituce, založená v roce 1975 z iniciativy George Cravenna, má více než 3 400 členů z řad filmových profesionálů. César je francouzskou obdobou americké filmové ceny Oscar. Televizní přenos od roku 1994 zajišťuje stanice Canal+. Ceremoniál v roce 2021 proběhl v pařížské Olympii. Nejvyšší počet sedmi Césarů z třinácti nominací získalo komediální drama Adieu les cons režiséra Alberta Dupontela, který si sošku také odnesl. 45. ročník udílení Césarů se uskutečnil 28. února 2020. Cenu za nejlepší film obdržela adaptace Hugových Bídníků, režírovaná Ladji Lyem. Roman Polański proměnil ve vítězství i pátou nominaci v kategorii nejlepšího režiséra. Na protest vůči jeho ocenění opustilo v průběhu večera sál několik hereček včetně Adèle Haenelové. Ve Spojených státech obviněný Polański ze znásilnění nezletilé v roce 1977, již před ceremoniálem avizoval svou nepřítomnost během večera. Jeho kritici považovali za nemorální aplaudovat takto obviněnému umělci. Producent Polańského snímku Žaluji!, oceněného třemi Césary, odvolal celý štáb před vlastním předáváním sošek na protest proti výroku ministra kultury Francka Riestera, že „cena pro Polańského b...

Samojlovič (1)

Rudolf Lazarjevič Samojlovič byl ruský a sovětský polární badatel, geograf, geolog, profesor a doktor věd. Proslavil se jako velitel výpravy ledoborce Krasin, která zachránila trosečníky ze vzducholodi Italia. Byl zatčen a popraven v období stalinských čistek.

Aleksandr Petrovič Štejn (1)

Ruský spisovatel, dramatik a scenárista.

Boris Andrejevič Pil'njak (1)

Boris Andrejevič Pilňak, rusky: Борис Андреевич Пильняк, vlastním příjmením Borau, rusky: Вогaу; byl ruský prozaik sovětský prozaik. Narodil se v rodině veterináře, který pocházel z Povolžských Němců. Dětství a mládí prožil mezi zemskou inteligencí. Zpočátku inklinoval k filozofii dekadence a vitalistického modernismu, později razil v ruské próze 20. let typ tzv. sekané prózy, uplatňující kinematografickou montáž dokumentárních faktů, reportážních líčení i rozjímání o osudu Ruska za občanské války i v dalších letech . Autor psychologických povídek, v nichž zachytil kontrast totalitní filozofie a doktríny i tradičních humanistických hodnot lidské společnosti. 28.10.1937 byl uvězněn kvůli údajnému spojení s trockisty a 21.4.1938 odsouzen k trestu smrti za špionáž ve prospěch Japonska . Rozsudek - trest smrti zastřelením - byl vykonán téhož dne v Moskvě.

Miloslav Středa (1)

Narozen 1.4.1929 v Červeném Kostelci. MUDr., CSc., docent interny.

Nikolaj Vasil'jevič Gogol' (1)

Romanopisec a dramatik Nikolaj Vasiljevič Gogol se narodil roku 1809 v Soročincích jako syn ukrajinského spisovatele V. A. Janovského-Hohola a mládí prožil v rodinném šlechtickém sídle Vasilevka. Od nejútlejšího dětství jevil hluboké herecké nadání, vynikal neobyčejnou pamětí a oblíbil si ruskou lidovou slovesnost a malířství. Koncem dvacátých let sbíral Gogol za součinnosti své matky, která měla na něho po celý jeho život největší vliv, lidové náměty z ukrajinské folklórní tvorby, když zjišťuje, že o tuto tematiku je v hlavním městě carské říše zájem, přestupuje k jejímu literárnímu zpracování. Jeho prvé povídky, otištěné v časopise Literaturnaja gazeta, mu přinesly známost se Žukovským, s Pletněvem a rovněž s Puškinem. Po studiích žil Gogol od roku 1828 v Petrohradu. Jako absolvent něžinského gymnázia se uplatnil nejprve jako ministerský úředník, pak jako univerzitní profesor, ale avšak jeho nesmrtelnost zajistila mu jeho tvorba dramatická, novelistická a romanopisecká. Od roku 1835 se věnoval jen literatuře. Nejplodnější dobou Gogolova života byl počátek třicátých let 19.století, kdy vydal rychle za sebou několik souborů povídek s maloruskou tématikou, lokalizovanou do kraje svého dětství. V roce 1831 a 1832 vyšly dva svazky Večerů na statku nedaleko Dikaňky, v roce 1835 dva sborníky – Arabesky a Migorod, v nichž se vyskytují příběhy s motivy jednak ukrajinskými, jednak petrohradskými. Gogol je literárním objevitelem úřednického sídelního města, mistrem realistické povídky tragicky vyhrocené, lékařem duchovního světa malých lidí velkoměsta. Pracuje velmi intenzívně a stýká se s představiteli kulturního Ruska své doby v petrohradských literárních salonech. A. S. Puškin v něm viděl významného svého pokračovatele. V roce 1836 se poprvé hrála v Petrohradu Gogolova satirická komedie „Revizor“ s ústřední postavou vychytralce a žvanila Chlestakova. V té době odchází Gogol do ciziny a žije v Itálii, v Německu, v belgickém Ost...

Kulhánek (1)

Jiří Kulhánek je přední český autor knih na pomezí science fiction a fantasy. Narodil se 31. prosince 1967 v Brandýse nad Labem, nyní žije v Praze. V roce 1989 absolvoval SPŠS v Liberci. Od roku 1993 člen SF&F Workshopu. Je patrně nejprodávanějším současným domácím autorem žánru, populárním i mimo okruh pravidelných čtenářů fantastiky a pobírajícím honoráře srovnatelné s úspěšnými autory mainstreamu. V roce 1996 získal cenu Akademie science fiction, fantasy a hororu pro nadějného nováčka. Mezi fanoušky je už poměrně proslulý tím, že nerad vystupuje na veřejnosti, rozhovory dává jen zřídka a odpovídá stručně. Je svobodný, žije v Praze. Hrdinové jeho knih mají mimořádné až nadlidské schopnosti ; obvykle jsou na počátku napadeni a stráví velkou část děje útěkem a skrýváním před masami „normálních“ nepřátel, jejichž nebezpečnost spočívá v kvantitě, ale nakonec triumfují i nad jejich skrytými vůdci, což je několik málo zloduchů ještě supermanštějších než hrdinové. Další charakteristické znaky Kulhánkova díla jsou spádný děj, černý až cynický humor koncentrovaný ve formě tzv. wisecracků , detailní popisy vyspělé techniky , s jejíž pomocí hrdina řeší různé problémy, a hojná naturalistická, i když odlehčená líčení násilí. Kulhánkovi hrdinové představují sice kladnou stranu konfliktu, ale jsou ztělesněním opaku čítankové ušlechtilosti a často se dopouštějí i morálně pochybných skutků. Určité nedostatky knih lze spatřovat v poněkud jednodušším jazyce a relativně častých logických nesrovnalostech. Kulhánkův styl bývá přirovnáván ke Quentinu Tarantinovi. Je často napodobován, ale zpravidla nepříliš zdařile. Od roku 1993 člen SF&F Workshopu. Z jeho díla uveďme zejména romány Vládci strachu a Cesta krve I – Dobrák , která získala cenu Akademie science fiction, fantasy a hororu za nejlepší původní knihu roku. Tatáž cena pak byla o rok pozdě...

Alexander Saxton (1)

* 16. 7. 1919 Great Barrington. Romanopisec. Po dokončení univ. vzdělání 1940 prošel řadou zaměstnání, pracoval na železnici, na pile, jako námořník. Od konce 60. let působil na katedře historie Kalifornské univer. v Los Angeles.

Maksim Gor'kij (1)

R. Ernest Dupuy (1)

Narozen 1887, zemřel 1975. Americký vojenský historik.

Lukáš Babka (1)

Lukáš Babka je český slavista, ředitel Slovanské knihovny, která je samostatnou části Národní knihovna České republiky Zaměřuje se zejména na studium sovětského vězeňského a represivního aparátu a na komunistické režimy střední a východní Evropy.

Paul Hawken (1)

Paul Hawken je ekolog, podnikatel, novinář a spisovatel. Svůj život zasvětil udržitelnosti a proměňování vztahů mezi podnikáním a životním prostředím. Zajímá se o ekologické podnikání. Píše a vyučuje o dopadu obchodování na živé systémy.

Yvetta Bartoňová (1)

Autorka románů pro dívky.

Lou Paget (1)

Americká sexuoložka.

Drainac Rade (1)

Bohumír Bartoš (1)

Narozen 8.1.1917 v Dobré u Frýdku, zemřel 20.2.1981 v Praze. PhDr. ing., profesor žurnalistiky, práce z oboru a z oblasti psychologie a sociologie, beletrie, překlady.

Václav František Kocmánek (2)

Václav František Kocmánek byl český básník, spisovatel a kronikář. Narodil se v rodině vysloužilého císařského vojáka, který se usadil v Čáslavi. V letech 1621–1626 studoval v Uherském Brodě, ale kvůli bojům třicetileté války musel studium přerušit a vrátit se do Čáslavi. V roce 1627 přesídlil do Prahy a zároveň konvertoval ke katolictví, což mu umožnilo pokračovat ve studiích na jezuitské akademii, kde nakonec získal titul bakaláře. Poté působil jako učitel, nejprve v Německém Brodě a poté v Ledči nad Sázavou. V roce 1639 se usadil v Praze, kde již dožil. Učil u sv. Petra na Poříčí, v roce 1644 byl jmenován rektorem kůru u sv. Jindřicha, v roce 1650 získal stejnou pozici u sv. Štěpána. V roce 1640 se výhodně oženil, díky čemuž se stal pražským měšťanem. Kostelu sv. Jindřicha odkázal značné jmění. Ve Strahovské knihovně je uchován rukopis jeho sborníku, který obsahuje 28 básnických či písňových skladeb . Za jeho života nikdy nevyšel. Významněji se do české literatury zapsal svým dílem dějepisným . Dále psal různé hádanky, patrně zejména k výuce. K té byly určeny i jeho příležitostné verše. V jeho díle nalézáme i humoristické skladby a divadelní hry, z toho dvě mají náboženský charakter , sedm pak světský - jde o komické hříčky určené patrně k předvádění o masopustu . Ve všech se objevuje komický typ hloupého sedláka, známý už od Kocm...

Aneta Hauznerová (1)

Narozena 20.7.1989 v Liberci. Básnířka.

Stanislav Prokeš (1)

Práce o obrábění dřeva.

Miroslav Siegl (1)

Autor knih o automobilech.

Miroslav Rybín (1)

Práce o spalování paliv a odpadů.

Josef Wanke (1)

Narozen 10.10.1886 v Zahrádkách u České Lípy, zemřel roku 1970. Ing., dr., profesor německé techniky v Praze. Práce v oboru konstrukcí z ocelových trubek.

Zdeněk Adámek (1)

doc. RNDr. Zdeněk Adámek, CSc. je vědecký pracovník zaměřený na ekologii ryb, konkrétně na potravní biologii ryb, aplikovanou hydrobiologii a vlivy a vztahy mezi rybími společenstvy a obsádkami na parametry prostředí. Vystudoval Univerzitu J.E.Purkyně Brno, přírodovědecká fakulta, odborná biologie, specializace zoologie, ukončil rybářskou specializaci VŠZ Brno a interní aspiranturu VŠZ Brno. Od roku 1991 pracuje jako akademický pracovník v Laboratoři aplikované hydrobiologie, fakultě rybářství a ochrany vod JU České Budějovice. Od roku 2005 pracuje jako vědecký pracovník v Ústavu biologie obratlovců AV ČR v Brně.

Philip Rush (1)

Anglický prozaik.

Jaroslav Nováček (1)

Narozen 05.02.1926 Nárameč, okr. Třebíč. Architekt.

Jaromír Macek (1)

Narozen 16. 2. 1931 v Hrobě, zemřel 2006. Muzejní pracovník, autor publikací z oboru muzejnictví, knihařství, vlastivědy a historie.

Václav Farka (1)

Vodohospodářská literatura.

Ján Palárik (1)

Ján Palárik byl slovenský katolický kněz, spisovatel-dramatik, publicista, překladatel a národní buditel. Patřil vedle Jána Chalupky k nejznámějším slovenským dramatikům 19. století. Jeho otec Šimon Palárik byl místní učitel a varhaník. Matka Anna byla rozená Pastorková. Ján Palárik měl sedm sourozenů, dospělosti se vsak dožili jen jeho dva bratři a dvě jeho sestry. Počáteční vzdělání, i hudební, dostal od rodičů. Gymnázium studoval v Prešově a Kecskemétu, teologii pak studoval v Ostřihomi, Bratislavě a Trnavě. Spolu s Jozefem Viktorinem, Martinem Hattalou a hrabětem Rudolfem Nyárim zde vytvořili kroužek národně uvědomělých, pokrokově a racionalisticky orientovaných seminaristů. Po vysvěcení působil ve Starém Tekově, Vindšachte a Banské Štiavnici. V letech 1852-1862 působil na německé faře v Pešti. V šedesátých letech 19. století se začal věnoval politické publicistice, přispíval zejména do časopisu Priateľ školy a literatúry a Slovenských novín. Významným způsobem zasáhl do dobových jazykových sporů týkajících se podoby spisovného slovenského jazyka – ve svých článcích hájil tzv. štúrovskou slovenštinu. Spoluzakládal Matici slovenskou, pro její potřeby pak posuzoval divadelní hry a byl také pořizovatelem čítanek a gramatiky pro katolické školy. V roce 1868 se účastnil založení nové politické strany – Novej školy slovenskej. Jejím cílem bylo spolu s uherskou levicí obnovit zákony z roku 1848 a učinit z rakouské reálné unie pouhou unii personální. Své politické názory Palárik otevřeně prezentoval i v almanachu Lipa , kde nabídl vlastní variantu řešení vztahů mezi slovanskými národy: necentralistickou, demokratickou a federalistickou reformu slovanské myšlenky s odmítnutím ruského absolutismu – čímž se polemicky vymezil zejména vůči rusofilské koncepci Jána Kollára. Od roku 1862, na přímluvu hraběnky Esterházyové-Bezobrazovové, působil v Majcichově až do ...

Vladimir Il'jič Lenin (1)

Vladimír Iljič Uljanov , který přijal přezdívku Lenin , – 21. ledna 1924 Gorki u Moskvy), byl ruský komunistický politik a revolucionář, vůdce bolševické strany, první předseda vlády SSSR a teoretik leninismu, který definoval jako adaptaci marxismu v období imperialismu. Všeobecně je označován za zakladatele komunistického Sovětského svazu. Stál v čele bolševické revoluce roku 1917 v Rusku. Byl inspirátorem a hlavním organizátorem masového vyvražďování vlastního obyvatelstva.

M. Hubert (1)

Kateřina Nora Nováková (1)

Narozena 29. 8. 1974 v Jablonci nad Nisou. PhDr., Ph.D., muzeoložka, kurátorka sbírkových fondů, zaměřená na šperk, zlatnictví a stříbrnictví, medaile a plakety 19.-20. století, též uměleckou fotografii. Absolventka jablonecké Uměleckoprůmyslové školy a spoluautorka publikace, která byla vydána k jejímu 120. výročí.

Gabriele D'Annunzio (1)

... je vrcholným představitelem italské dekadence; šíří své tvorby zasahuje všechny oblasti literatury, od poezie po umění dramatické. Těžiště jeho práce je v tvorbě románové a novelistické, přestože jako hlavní zásluhu mu bývá přičítáno především obohacení italského básnického jazyka.

Zdena Vinklerová (1)

Spisovatelka.

Helena Řeřábková (1)

Vystudovala Střední průmyslovou školu chemickou v Praze a Školský ústav umělecké výroby - obory ruční výšivka, tkaní, šitá krajka. Působila na Vysoké škole chemicko-technologické na oddělení technické fotografie. Od roku 1996 pořádá umělecké kurzy a tvoří v oborech tiffany, fussing a textilní techniky. Měla několik výstav a přehlídek originálních oděvů a textilních technik v Praze.

Richard J Evans (1)

Sir Richard John Evans je britský akademik a historik, nejvíce známý svým výzkumem v oblasti dějin Německa v 19. a 20 století.

Yosef Hayim Yerushalmi (1)

Yosef Hayim Yerushalmi byl americký historik a vysokoškolský pedagog, byl profesorem na Harvardově a Columbijské univerzitě. Narodil se roku 1932 v Bronxu jako syn učitele hebrejštiny. Rodiče byli imigranti z Ruska, hovořící jazykem jidiš, kteří se přistěhovali do USA. Byl v mládí studentem ješivy a v roce 1956 získal bakalářský titul na Yeshiva University v New Yorku. V roce 1957 byl ustanoven rabínem synagogy Beth Emeth v Larchmontu, kde pracoval rok. V roce 1966 získal doktorát na Columbijské univerzitě. V letech 1966−1980 byl řádným profesorem hebrejštiny a židovské historie na Harvardově univerzitě. V roce 1980 byl jmenován profesorem židovské historie, kultury a společnosti na Columbijské univerzitě, kde působil do roku 2008. Zemřel na rozedmu plic roku 2009 na Manhattanu v New Yorku. Kromě jiných ocenění získal roku 1989 grant „Guggenheimovo stipendium“. V roce 1982 publikoval asi svou nejvlivnější práci s názvem Zakhor: Jewish History and Jewish Memory , která vyšla roku 1988 i v němčině. Z jeho knih česky vyšla roku 2015 studie Freudovy knihy Muž Mojžíš a monoteistické náboženství pod názvem Freudův Mojžíš : Judaismus konečný a nekonečný, která v roce 1992 získala National Yewish Book Award v kategorii židovské myšlení .

Brian Lancaster (1)

Josef Benedikt (1)

Narozen 29.8.1895 ve Viklanticích. Básník.

Joseph Dov Soloveitchik (1)

Židovský rabín a filosof. Rabi Josef Dov Solovějčik byl talmudista, filosof, jeden z vůdčích představitelů tzv. moderní ortodoxie. Ve své práci se zabýval vytvořením a prohloubením konceptu Tora u-mada, tedy syntézy klasické židovské učenosti, vycházející z Tóry a Talmudu, s moderním západním vědeckým myšlením.