Všichni Autoři a témata

Miroslav Husák (1)

Narozen 17. 10. 1953 v Lánech. Prof., Ing., CSc, vědec a pedagog. Autor publikací v oborech biotechnologie a bionika, mikroelektronika, elektronika a optoelektronika, elektrotechnika, lékařská zařízení. Zakladatel Centra Mikrosystémů.

Jan Vobecký (1)

. Publikace v oborech Elektronika a optoelektronika, elektrotechnika, Počítačový hardware a software, Fyzika pevných látek a magnetismus. Prof. Ing., DrSc.

Cheng-Wen Wu (1)

Tchaj-wanský autor publikací z oboru elektrotechniky.

Renata Masopustová (1)

Bc. Autorka publikací z oboru zemědělství, zabývá se převážně potravinářskou výrobou a chovem a šlechtěním zvířat.

Vladimír Vrabec (1)

Narozen 1932. Matematik, autor materiálů a učebnic o internetu a programování.

František Marvan (1)

V letech 1901 až 1904 absolvoval Pražskou kadetní školu. Po jejím ukončení nastoupil k 42. pěšímu pluku do Hradce a později do Terezína. Jako kapitán a velitel čety 40. pěšího pluku absolvoval válečná tažení na ruských a italských bojištích a několikrát byl raněn. Po válce se přihlásil do čs. armády. Postupně byl povyšován a v roce 1937 byl jmenován brigádním generálem. Za mobilizace velel 16. divizi v Ružomberoku. Zde setrval až do zániku republiky. Za protektorátu působil ve vládním vojsku. Po válce již do činné služby fakticky nenastoupil a v roce 1949 mu byla odňata hodnost.

Marija Zagorka Jurícová (1)

Danieala Kovářová (1)

Jozef Ratica (1)

Slovenský profesor práva.

Adolf Procházka (1)

Adolf Procházka byl český a československý právník, vysokoškolský učitel a poválečný politik Československé strany lidové; poslanec Prozatímního a Ústavodárného Národního shromáždění, ministr československé vlády a manžel významné lidovecké političky Heleny Koželuhové. V únoru 1948 v době komunistického puče podal spolu s ostatními demokratickými ministry demisi. Po vítězství komunistů uprchl do zahraničí. Procházkovým otcem byl soudce a meziválečný senátor lidové strany Adolf Procházka. Absolvoval klasické gymnázium ve Strážnici a v Olomouci. Vystudoval Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně , kde byl jeho spolužákem a kamarádem Zdeněk Neubauer. Poté působil jako advokátní koncipient nejdříve v Praze, později v Brně . Od roku 1929 působil jako soukromý docent na Masarykově univerzitě. V roce 1934 se stal mimořádným a v roce 1945 řádným profesorem civilního práva procesního na Masarykově univerzitě. Byl žákem Františka Weyra, kterého – podle svých slov – poznal koncem roku 1919, kdy se stal studentem brněnské právnické fakulty, a zůstal mu nablízku až do roku 1940, do svého odchodu do ciziny, a pak opět v letech 1945 až 1948 . Jako právní teoretik byl přívržencem tzv. normativní právní teorie, o jejíž rozvoj se nemalou měrou zasloužil. Už v meziválečném období se pokoušel neúspěšně za lidovce kandidovat v parlamentních volbách v roce 1935. Patřil ale k méně aktivním politikům, spíše profilovaným jako odborníci. Po okupaci Československa v roce 1939 odešel do exilu, kde v letech 1942–1945 působil jako předseda právní rady československé exilové vlády v Londýně. Po osvobození patřil k předním představitelům Československé strany lidové. Byl sice jmenován řádným profesorem na brněnské právnické fakultě, ale...

Rudolf Bystrický (1)

Narozen 20.1.1908 v Marikové u Povážské Bystrice , zemřel 13.12.2001 v Ženevě . JUDr., DrSc., profesor mezinárodního práva soukromého, literatura z oboru.

Antonín Kosík (1)

Narozen v r. 1952 v Praze. RNDr., spisovatel a filosof, vystudovaný matematik působící ve Filosofickém ústavu Akademie věd ČR, pedagog na Katedře softwarového inženýrství na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy. Publikuje v mezinárodní internetové revue vulgo.net, též autor publikace z oblasti kulinářství .

W. Kirk MacNulty (1)

Americký svobodný zednář žijící v Anglii, autor publikací o svobodných zednářích.

Susanne Beermann-Hagel (1)

Německá odbornice PC, lektorka v oboru informačních technologií, organizačního managementu a techniky učení, poradkyně v oboru nakladatelské činnosti, propagátorka výukové metody sugestopedie.

Gerd Kaiser (1)

Gerd Kaiser je německý historik, který se zaměřuje zejména na druhou světovou válku a vojenskou historii a politiku. V letech 1951–1956 studoval historii na moskevské Lomonosovově univerzitě. Po ukončení svých studií působil do roku 1968 v armádě Německé demokratické republiky, do roku 1990 by spolupracovníkem východoněmecké televize. Od roku 1990 pracuje na volné noze. Do češtiny byla přeložena jeho kniha o masakru v Katyni Katyň: Státní zločin - státní tajemství.

Richard Rybolt (1)

Richard Rybolt, po celý život úspešný záhradkár a staviteľ nehnuteľností, dnes aktívny bojovník za prekonanie depresie a mocný spojenec skľúčenosti. Pomáhal pri zakladaní podporných skupín, náučných seminárov a liečebných sietí, osobne vyučoval a spriatelil tých, ktorí trpeli podobným spôsobom ako on. Vyrozprával svoj príbeh o uzdravení a inšpiroval ľudí prostredníctvom rôznych vysielaní v rádiách, televíznych šou aj naživo pred publikom. Autor knihy Nijaké stoličky sa nevyrábajú na krátke stretnutia žije s manželkou na malej farme v štáte New York.

Pavel Hungr (1)

Narozen 29. 10. 1941 v Brně. Doc., JUDr. CSc, vysokoškolský pedagog, zabývá se otázkami právní teorie a filozofie práva, publikuje též beletrii.

Don Piper (1)

Don Piper je spoluautorem bestsellerů 90 minut v nebi a Každodenní zbožnost, inspirovaná 90 minutami v nebi. Již dvacetpět let působí jako duchovní v baptistické církvi a je mezinárodně uznávaným kazatelem a moderátorem náboženských shromáždění a meditací. Ve světě je znám jako "pastor naděje".

Pavel Verner (1)

Czech classical oboist, born 1934 in Prague - died 2021. He was solo oboe player of the Prague Symphonics and artistic director of the chamber ensemble Verner Collegium. In addition he has consistently pursued his career in solo and chamber performance, appearing with the Philharmonic Quintet, Prague Philharmonia, Sebastian Orchestra, ensemble Ars Rediviva of Prague and in particular, Musica da camera Praga. Father of Pavel Verner Jr. and Petr Verner

Radoslav Procházka (1)

Radoslav Procházka je slovenský politik, vysokoškolský pedagog a advokát. V parlamentních volbách 2010 a 2012 získal mandát poslance NR SR za KDH. V prezidentských volbách 2014 se ucházel o úřad prezidenta, jako nezávislý občanský kandidát. Se ziskem 21,2 % odevzdaných hlasů se umístil na třetím místě za vítězem prvního kola Robertem Ficem a druhým Andrejem Kiskou. Na jaře téhož roku založil novou středo-pravicovou stranu s názvem #SIEŤ. Od září 2014 je jejím předsedou a také volebním lídrem pro parlamentní volby 2016. V parlamentních volbách 2010 byl zvolen poslancem NR SR na kandidátce KDH a stal se předsedou Ústavněprávního výboru. V předčasných volbách 2012 byl opětovně zvolen, v roce 2013 však poslanecký klub KDH opustil, a stal se nezávislým poslancem. Rozhodnutí kandidovat na post prezidenta SR oznámil v červnu 2013. Do ledna 2014 sesbíral 40 000 občanských podpisů a jeho kandidatura byla potvrzená. V průběhu kampaně se vyprofiloval jako jeden ze čtyř nejsilnějších kandidátů . V prvním kole volby pro Procházku hlasovalo 403 548 voličů, což bylo 21,24% všech odevzdaných hlasů. Celkově tak oslovil 9,15% všech oprávněných voličů na Slovensku. Skončil tak na třetím místě a nepostoupil do druhého kola. Nadprůměrný volební zisk však zaznamenal v okresech Dolný Kubín, Námestovo, Tvrdošín, Levoča a Prešov, kde i přes celkový neúspěch zvítězil. Radoslav Procházka využil svou veřejnou podporu a dne 27. března, tedy den před druhým kolem prezidentských voleb, oznámil založení nové strany #SIEŤ. Během následujících týdnů sesbíral v petiční akci více než 20 000 podpisů, ačkoliv k registraci strany je dostačující počet podpisů poloviční. Žádost o registraci byla podána 26. května téhož roku. Ministerstvo vnitra oficiálně zaregistrovalo stranu dne 12. června 2014. Spoluzakladateli strany jsou Miroslav Beblavý a Andrej Hrnčiar , kteří stejně jako Procházka, se na jaře 2014 vzdali svý...

Marek Káčer (1)

Slovenský Mgr., práce z teorie práva a mezinárodního práva.

Jaromír Štěpán (1)

Narozen 21.11.1918, zemřel r. 1989. JUDr. CSc., práce z oboru.

Krátký (signovaný lept) (1)

Nancy Farmer (1)

Americká autorka knih pro děti a mládež, narozena 9. 7. 1941 v arizonském Phoenixu pod jménem Nancy Forsythe Coeová, vyrůstala v Yumě na americko-mexickém pohraničí, v roce 1963 dokončila bakalářské studium a zapsala se do služeb mírových sborů, do roku 1965 sloužila v Indii, poté ještě dva roky na různých místech než se v roce 1967 vrátila do USA zpět ke studiu. V roce 1971 jí znovu zlákalo cestování, nakonec se na krátký čas usadila ve východoafrickém Mozambiku, kde pracovala jako chemik a entomolog, po dvou letech se přestěhovala do Zimbabwe a tam strávila celých třináct let jako laboratorní technik a entomolog, později jako nezávislý vědec a spisovatel. Během pobytu v Zimbabwe se vdala za Harolda Farmera, dnes žije spolu s rodinou v kalifornském Menlo Parku. Jako autorka na sebe poprvé upozornila noveletou The Mirror a to hned vítězstvím v soutěži Spisovatelé budoucnosti L. Rona Hubbarda. Svou první knihu, dětský příběh o domorodé dívce, vydala ještě za pobytu v Zimbabwe pod názvem Lorelei: The Story of a Bad Cat . V tamním nakladatelství se poprvé objevily rovněž knihy The Ear, the Eye, and the Arm a Tapiwa‚s Uncle či bohatě ilustrovaná publikace Tsitsi‘s Skirt . To už se však Farmerová vrátila do rodných Spojených států, kde v letech 1991–92 pracovala jako laboratorní technik na univerzitě v kalifornském Palo Alto, aby se od roku 1992 již profesionálně věnovala pouze psaní. Román The Ear, the Eye, and the Arm vzbudil po svém vydání v upravené podobě z roku 1994 vlnu nadšení a přinesl autorce řadu prestižních cen. Jde o netradiční fantasy ze Zimbabwe roku 2194, kdy se trojice doposud pečlivě chráněných dětí mocného generála Matsiky vydává za dobrodružstvím zcela nepřipravena na nebezpečí okolního světa. Ještě předtím však v USA vyšel román Do You Know Me , jenž prvky fantastiky postrádá. Farmerová se v něm vrátila k postavám z románu Tapiwa‚s Uncle . Jde o příběh školačky Tapiwy či spíše jejíh...

Arie van de Lemme (1)

Autor publikací o uměleckém slohu Art Deco.

Egon Erwin Kish (1)

Alfred Ressel (1)

Alfréd Ressel byl československý odbojář, generálmajor ve výslužbě. Od roku 1940 příslušník československých jednotek ve Francii, Anglii a poté příslušník 1. čs. armádního sboru v SSSR. V letech 1929 až 1933 a v roce 1939 byl topografem-fotogrammetrem ve Vojenském zeměpisném ústavu. Jeho válečná anabáze začala útěkem z Němci okupované Prahy v roce 1940. Důstojníkem dělostřelectva z povolání byl Alfréd Ressel od roku 1919. Mezi léty 1919 až 1934 prošel v prvorepublikové československé armádě řadou velitelských funkcí. V roce 1934 ukončil studia na pražské Válečné škole, jejíž absolvování mu umožnilo působit v různých funkcích na Hlavním štábu československé branné moci. Spolu se svou rodinou odešel Alfréd Ressel v roce 1940 přes Slovensko, Maďarsko a Jugoslávii do Francie. Tady vykonával funkci náčelníka štábu dělostřelectva 1. československé divize. Po napadení Francie hitlerovským Německem odjel Alfréd Ressel do Velké Británie. Tady působil ve funkci vedoucího studijní skupiny ofenzivního oddělení zpravodajského odboru československého Ministerstva národní obrany v Londýně. Od roku 1943 pracoval ve Štábu pro vybudování branné moci při MNO. Na vlastní žádost byl Alfréd Ressel v listopadu 1944 převelen do Sovětského svazu jako posila velitelského sboru československých jednotek v SSSR. Nejprve mu byla svěřena funkce zástupce velitele dělostřelectva 1. československého armádního sboru v SSSR. Od 2. února 1945 se Alfréd Ressel stal velitelem dělostřelectva 1. československého armádního sboru v SSSR. Do osvobozeného Československa se Alfréd Ressel vrátil v hodnosti plukovníka generálního štábu. Po skončení druhé světové války se významnou měrou podílel na budování nové poválečné československé armády. Poté, co absolvoval v Moskvě Nejvyšší vojenskou akademii Klimenta Jefremoviče Vorošilova, byl povýšen do h...

Valér Fábry (1)

Narozen 28.5.1910 v Budapešti, zemřel 1999. JUDr., DrSc., profesor zemědělského družstevního práva, literatura z oboru.

Ivan Ivanovič Udal'cov (1)

Pavel Kuchynka (1)

Pavel Kuchynka je český lékař-oftalmolog, specializující se na přední oční segment, vysokoškolský pedagog a v letech 1991–2017 přednosta Oční kliniky 3. LF UK a Fakultní nemocnice Královské Vinohrady v Praze. V roce 1971 absolvoval Lékařskou fakultu v Hradci Králové Univerzity Karlovy. Po roční vojenské službě nastoupil na královéhradeckou radiologickou kliniku. V roce 1974 změnil obor a rovněž jako jeho otec zahájil dráhu oftalmologa. Nastoupil na Oční kliniku LFH UK a FNKV, na které se stal v roce 1991 přednostou. Roku 1992 zřídil v Československu první oční tkáňovou banku, Mezinárodní oční banku Praha, na níž působil jako ředitel. Ordinoval také v soukromém zařízení Oční centrum Praha. V roce 1981 složil atestaci II. stupně. Roku 1984 obhájil kandidátskou práci na téma histopatologie předního očního segmentu a poté se v roce 1991 habilitoval na 3. LF UK. Roku 1994 byl na Univerzitě Karlově jmenován profesorem v oboru očního lékařství. Přednáší na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Zaměřuje se především na přední segment oka, operativu šedého zákalu, rohovky a refrakčních vad. K roku 2007 byl jediným zvoleným českým očním lékařem ve výborech oftalmologických organizacích – American Academy of Ophthalmology a European Society of Cataract and Refractive Surgery. Stal se také členem České oftalmologické společnosti, České společnosti refrakční a kataraktové chirurgie , České lékařské akademie, Council of European Society of Ophthalmology, International Society of Refractive Surgery, Council of European Association of Tissue Banks, European Community University Professors of Ophthalmology, American Society of Cataract and Refractive Surgery a dalších organizacích.

Ladislav Dolejší (1)

Pplk.JUDr., práce o vojenské policii.

František Zoulík (1)

František Zoulík byl český právník a vysokoškolský pedagog. Zabýval se soukromým právem. Vystudoval na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. V 60. letech 20. století působil v justici, nejprve jakou soudní čekatel a posléze jako soudce. V době normalizace z justice odešel a měl zakázáno odborně publikovat. Živil se jako podnikový právník. Počátkem 90. let 20. století přešel na právnickou fakultu, kde se v relativně pozdním věku habilitoval, posléze byl jmenován profesorem a byl zde členem akademické rady. Kromě výuky na právnické fakultě učil rovněž na Vysoké škole ekonomické v Praze a vedle toho také působil na ministerstvu spravedlnosti, kde připravil koncepci moderního soudnictví České republiky. Připravil rovněž řadu zákonů týkajících se civilistiky. V roce 1992 byl členem odborné komise pro přípravu Ústavy České republiky pro samostatnou Českou republiku, kde napsal články o moci soudní. Je autorem zákona o konkursu a vyrovnání a pracoval na principech insolvenčního řízení. Věnoval se též advokacii pod číslem advokáta ČAK 01937. Byl členem redakční rady Bulletinu advokacie, kde psal odborné články věnující se soukromému právu v evropském kontextu a napsal desítky odborných statí. Uskutečnil pokus o rekodifikaci soukromého práva po rozpadu ČSFR pod gescí ministerstva spravedlnosti. Výsledek jeho práce, koncepce nového civilního kodexu, byl zveřejněn v roce 1996, ale ministerstvem spravedlnosti byl odmítnut. Při vzniku Vysoké školy CEVRO Institut se podílel na utváření profilu právních předmětů soukromého práva a od roku 2006 byl členem její Katedry soukromého práva. V roce 2009 byl jmenován vedoucí katedry, kterou vedl až do své smrti. Od roku 2010 byl garantem bakalářského oboru Právní specializace – Právo v obchodních vztazích a navazujícího magisterského oboru Soukromoprávní studia – Obchodněprávní vztahy a byl členem akademické rady VŠ CEVRO Institutu. Skupina studentů z těch mnoha, kteří měli tu ...

Talcott Parsons (1)

Talcott Parsons byl americký sociolog, čelný představitel strukturálního funkcionalismu. Největšími teoretickými přínosy Parsonse jsou formulace „vzorových proměnných“ , AGIL paradigmatu a individuálního aktu. Parsons působil na Harvardově univerzitě v letech 1927–1973, poměrně dlouho ale v podřadné funkci asistenta, protože jeho šéfem byl Pitirim Sorokin, se kterým se nesnášel. Jakožto hlavní postava Harvardského oddělení sociálních vztahů – předchůdce oddělení sociologie, dal vzniknout generálnímu teoretickému systému pro analýzu společnosti, která byla později nazývána strukturálním funkcionalismem. Byl typickým interdisciplinárním vědcem, věnoval se matematice, medicíně, ekonomii, psychologii a samozřejmě sociologii. Jeho syn Charles Parsons je známou postavou v oboru filozofie matematiky. Parsons patřil k obhájcům „velké teorie“, pokusu spojit veškeré sociální vědy překlenujícím teoretickým rámcem. Jeho rané dílo „The Structure of Social Action“ shrnuje myšlenky jeho velkých předchůdců, zejména Maxe Webera, Vilfreda Pareta a Émilia Durkheima. Pokouší se o jejich propojení v jedinou „teorii jednání“ založenou na předpokladu, že lidské jednání je dobrovolné, úmyslné a má symbolický rozměr. Později byl Parsons zapleten do široké škály oborů a suboborů – od sociologie v medicíně po antropologii, dynamiku malých skupin, mezirasové vztahy, ekonomii a výchovu – ke kterým i sám přispěl. Parsonsův metodický postup je předem zformulován a poté „aplikován“. Odpovídá analyticko – funkcionálnímu pohledu na svět, ale rovněž analyticko – funkcionálnímu pohledu na tvorbu vědeckých poznatků. Otázkou je, jak Parsons došel k právě takovéto představě vědeckého postupu. Určitou roli zde hrála analogie s Darwinovou evoluční teorií, určitou roli vědecké „tradice“ a analytická paradigmata uplatňovaná v sociologii v důsledku všeobecné „exaktizac...

Ivana Sýkorová (1)

Narozena 29.1.1969 v Poličce. PhDr., Ph.D., původně vystudovala orientalistiku a klínopis, později archeoložka, vysokoškolská pedagožka, odborné práce z období starého a středního paleolitu.

Herbert Bischof (1)

Ovocnář, práce z oboru.

Abraham ben Simeon z Wormsu (1)

Židovský kupec a učenec.

Ján Pukluš (1)

MUDr., slovenský lékař, zaměřený na akupunkturu. Autor publikace o léčebné metodě Su-Jok.

Friedrich Werner van Oestéren (1)

Německý spisovatel a herec, autor románů a dramat.

František Zelený (1)

Narozen 1904 v Chrudimi. Ing., publikace o měřících přístrojích a letecké navigaci.

Bořivoj Dvorský (1)

Publikace o kulturistice.

Ludvík Dvořák (1)

Autor příruček z oblasti vojenského výcviku.

Jiří Hanáček (1)

Narozen 6. 11. 1941 v Bučovicích. Regionální historik, práce z historie a heraldiky.

Eva Rossberg (1)

Jaroslav Kunčík (2)

Autor jazykové příručky , překladatel.

Michael Capuzzo (1)

Oldřich Pelc (1)

Oldřich Pelc byl československý voják a příslušník výsadku Potash. Narodil se 14. listopadu 1908 v Chocni. Otec Antoním byl vlak vedoucí, matka Arnoštka, rozená Petružálková byla v domácnosti. Měl tři vlastní a dva nevlastní sourozence. Po matčině smrti ho i se sourozenci vychovávala babička. Absolvoval obecno a měšťanskou školu a tři třídy stavební školy. Po praxi pracoval jako stavební asistent a v letech 1928–1930 jako stavbyvedoucí v Praze. Těsně před nástupen na základní vojenskou službu pracoval jako číšník v Chocni. Službu nastoupil 1. října 1930 do Milovic k instruktážnímu praporu. V roce 1932 mu byl vysloven souhlas s konáním další činné služby. V hodnosti desátníka byl převelen k hraničářskému praporu do Žamberka. V září 1932 byl povýšen na četaře, v dubnu 1933 mu byla činná služba prodloužena o jeden rok. 11. července 1933 byl vojenským soudem v Hradci Králové odsouzen k degradaci na vojína za zběhnutí a z armády byl propuštěn. V letech 1933 až 1935 pracoval jako garážmistr v Praze, od června 1935 do září 1938 potom jako učitel tenisu v LTC Smíchov . Při mobilizaci v září 1938 sloužil u hraničářského praporu. Po demobilizaci byl nezaměstnaný , 31. května 1939 byl českou protektorátní policií zatčen za příživnictví a předán do pracovního tábora. Z pracovního tábora v Linci uprchl 23. září 1939 a přes Jugoslávii, Řecko a Sýrii se dostal do Francie. Po prezentaci u československého zahraničního vojska v Agde byl zařazen u 1. pěšího pluku, se kterým se zúčastnil bojů o Francii. Po pádu Francie byl, již v hodnosti četaře evakuován do Anglie. Po příjezdu do Anglie 13. července 1940 byl zařazen k 1. pěšímu praporu. V září 1940 se svévolně vzdálil na 14 dnů od své jednotky, za což byl znovu potrestán degradací na vojína. V letech 1940 až 1942 sloužil jako zbrojíř a...

Lujo Vojnović (1)

Robert D Kaplan (1)

Robert David Kaplan , je autorem mnoha knih. zabývajících se zahraniční politikou USA, mimo to rozsáhle publikoval v celé řadě špičkových amerických časopisů své články a eseje. Mimo publikační činnost tento absolvent University of Connecticut působil jako poradce americké armády, přednášel pro FBI, CIA i Pentagon, je vědeckým expertem na zahraniční politiku pro Research Institute. Jeho neortodoxní analýzy geopolitiky USA se přes počáteční odmítání staly zejména po útocích na NY v r. 2001 vyhledávanými a za svou publikační činnost získal řadu ocenení, 2012 byl zařazen Foreign Policy magazine na top list nejvýznamnějších světových myslitelů.

Roy Alexander St. Thomas Aquinas Farran (1)

Britský důstojník, který se v 50. letech 20. století vystěhoval do Kanady. Tam působil v politice a jako novinář. Autor vzpomínkové knihy na svou činnost během 2. světové války.

Jan Vojtík (1)

Publikace z oboru elektrotechniky a kreslení.

Philippe Sionneau (1)

Philippe Sionneau studoval čínskou medicínu v Číně v Pekingu, Fo Shan a Wu Han. To je pár z mála , aby komplexně dostudoval čínskou medicínu na univerzitě v Číně, Hubei Universite of Chinese Medicine, kde absolvoval. Jedná se o oficiální státní diplom pevninské Číně. Abychom byli přesnější, má bakalářský titul, který splňuje podmínky pro praktikování čínské medicíny v každém nemocnici v Číně. Má se za to, že jako lékař. Je to první francouzský, který vyhrál tento titul. Pozor, je důležité si uvědomit, že jeho bakalářský stupeň status nemá nic společného s certifikáty a diplomy přezdívku dána Číňanů do západních univerzitách přicházejících studovat několik dní nebo týdnů. Jeho míra je registrována pod číslem 940 044 a státní diplom jako No. 940029. V současné době pouze čtyři Francouzi byli schopni projít univerzitní zkoušky a Philippe byl poprvé v roce 1994. Kromě toho, že zůstane pouze jeden čínský státní diplom který mu umožní výkon v každém nemocnici v Číně. Philippe Sionneau je jedním z nejaktivnějších autorů na západě v oblasti čínské medicíny. Vydal 24 knih, k dnešnímu dni na toto téma. Tyto knihy jsou k dispozici v angličtině, francouzštině, italštině, češtině, španělštině a portugalštině. Jeho práce byla uznávaný jak ze strany odborné veřejnosti přední odborníci v čínské medicíně. To představilo v západním mnoha nových základních informací v mnoha oblastech čínské medicíny a to zejména v fytoterapie, dietetika, akupunktury a vnitřního lékařství. Některé z jeho knih jsou učebnice čínské medicíny vysokých škol v USA.

Pavel Vaněk (1)

Vystudoval český jazyk a historii na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Jako archivář působil několik let v Archivu Ministerstva vnitra, nyní pracovník Archivu bezpečnostních složek, pracoviště Kanice u Brna. Pečuje o archivní fondy Pohraniční stráže. Ve volném čase se zabývá historií útvarů Pohraniční stráže a pokusy o přechod státní hranice.

Josef Koliha a spol. (1)

Rudolf Turčín (1)

Narozen 5.8.1896 ve Vídni , zemřel 19.1.1960 v Praze. RNDr., profesor zeměpisu, práce z oboru.

Margery G Blackie (1)

Britská lékařka, propagátorka homeopatie.

Marek Waic (1)

Narozen roku 1956 ve Strakonicích; prof. PhDr. CSc.; sportovní humanista, historik. V rámci své pedagogické a odborné činnosti se zabývá tělesnou výchovou a sportem a jeho místem ve vývoji české a československé společnosti v 19. a 20. století; česko-německými vztahy v oblasti tělocvičných spolků a sportovních organizací; vytvářením a proměnami svébytného sportovního prostoru ve střední Evropě; tělesnou výchovou a sportem v rozvoji vzdělávání a vědy v českých zemích a Československu. V současné době působí na Katedře základů kinantropologie a humanitních věd Fakulty tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze.

Géza Vermès (1)

Anglický historik maďarského původu zaměřený na dějiny náboženství, zejména judaismu a křesťanství.

Bohumil Krátký (1)

Narozen 27. 5. 1913 v Praze, zemřel 29. 3. 2005 v Dačicích. Malíř a grafik.

Jean Dorsenne (1)

Francouzský básník a romanopisec.

Jitka Volková (1)

Autorka, promovaná historička . Litoměřická rodačka se věnovala historii města, jeho památkám a zde žijícím významným osobnostem historie.