Všichni Autoři a témata

Janis Joplin (11)

Janis Joplin byla americká rocková, soulová a bluesová zpěvačka a skladatelka, všeobecně považovaná za jednu z největších a nejvlivnějších umělkyň své doby. Proslavila se koncem 60. let jako zpěvačka psychedelicko-kyselé rockové skupiny Big Brother and the Holding Company a později jako sólová umělkyně s vlastními doprovodnými skupinami The Kozmic Blues Band a The Full Tilt Boogie Band. Její syrový, silný vokál a elektrizující pódiová prezentace uchvátily publikum a zapsaly ji do hudební historie.

Jana Presová (14)

Mgr., učitelka základní školy, zaměřená na výuku matematiky.

Jana Müllerová (13)

Autorka učebnic matematiky pro základní školy.

Jana Hanšpachová (10)

Narozena 1963. PhDr., filosofka, kombinace český jazyk-pedagogika. Publikace z oboru pedagogiky předškolního věku, též autorka učebnic angličtiny a němčiny pro předškolní a mladší školní věk.

Ján Smrek (12)

Ján Smrek, vlastním jménem Ján Čietek, pseudonymy Ilia Volžanin, Ilja Volžanin, Ján Čietek-Smrek, Janko Smrek, Larix a další byl slovenský básník, spisovatel, redaktor, publicista, vydavatel a organizátor kulturního života. Narodil se v rodině malorolníka a vzdělání získal v lidové škole v Kochanovcích. Po smrti svého otce se stal chovancem evangelického sirotčince v Modře. V letech 1913-1917 se vyučil obchodním příručím a ve vzdělání pokračoval až po první světové válce, když v letech 1919-1921 studoval v modranském učitelském ústavu a v letech 1921-1924 na Evangelické bohoslovecké fakultě v Bratislavě, studium však nedokončil, protože ho naplno zaujala práce novináře. Krátce pracoval na Dolné zemi a u Makovických v Ružomberoku, v roce 1917 pracoval také v obchodě u Fedora Houdka. V letech 1917-1918 se dostal jako voják rakousko-uherské armády na palestinskou frontu, kde vážně onemocněl, dostal malárii. Později působil v roce 1924 jako novinář v redakci Slovenského denníku a v letech 1925-1929 byl redaktorem Národních novin v Martině. V letech 1925-1938 redigoval v pražském Mazáčově nakladatelství Edici mladých slovenských autorů . Kvůli této práci se také v roce 1930 přestěhoval do Prahy, kde později začal vydávat literární časopis Elán, který vycházel až do poválečných dob. Na začátku druhé světové války se však vrátil zpět na Slovensko, kde se usadil v Bratislavě a časopis Elán se stal časopisem Spolku slovenských spisovatelů. V době války založil Komorní knihovnu Elánu, kterou vedl i po jejím převzetí nakladatelstvím Slovenský spisovatel v roce 1950, ale v letech 1945-1948 pracoval jako přednosta kulturního odboru na Pověřenictvu informací. Po roce 1948 jako básník upadl do nemilosti, měl zakázáno psát, jeho díla procházela cenzurou, a tak se více věnoval překladům. Zemřel 8. prosince 1982 v Bratislavě. Pochovaný je v Martině na slovenském ...

Jan Seidel (9)

Jan Seidel byl český hudební skladatel. Základy hudebního vzdělání získal v rodině. Vedle studia na reálce v Nymburce se učil hře na varhany u místního varhaníka A. Hoffmanna. Vystudoval inženýrské stavitelství a architekturu na Českém vysokém učení technickém v Praze a krátce studoval i malbu a výtvarné umění na Akademii výtvarných umění u Vratislava Nechleby. V letech 1936–1938 učil na pražském reálném gymnáziu a vedle toho studoval skladbu u Aloise Háby na Pražské konzervatoři a soukromě u Josefa Bohuslava Foerstra. Jako skladatel scénické hudby a dirigent působil od roku 1936 v Pražském dětském divadle Míly Mellanové a dále spolupracoval s Novým divadlem, divadlem D 34 a s Československým rozhlasem. Spolu s architektem Zdeňkem Pešánkem pracoval na Multimediálních kinetických kreacích. V letech 1938–1945 byl uměleckým poradcem a režisérem gramofonové firmy Esta. Po vzniku Gramofonových závodů Supraphon v roce 1945, se stal jejich uměleckým ředitelem. V roce 1958 byl jmenován šéfem opery Národního divadla a v letech 1967–1975 byl hlavním dramaturgem opery. V závěru své profesní kariéry působil v Československém rozhlase Praha. Po roce 1989 se stáhl do soukromí. Zemřel roku 1998 v Praze. Byl pohřben na Vinohradském hřbitově. Od mládí byl levicově orientovaný, což se projevovalo nejen v množství funkcí v různých svazech, ale i v jeho tvorbě. Byl autorem mnoha politicky angažovaných skladeb a masových písní. Mimo jiné zkomponoval pochodovou píseň „Kupředu, zpátky ni krok“, která se stala znělkou zpráv Československého rozhlasu. Za svoji práci a angažovanost obdržel nejvyšší státní vyznamenání: Státní cenu Klementa Gottwalda , Řád práce i tituly zasloužilého umělce , národního umělce a Řád republiky . Vedle toho však skládal i symfonická díla, kantáty, sbory, opery, instrumentální koncerty, komorní hudbu, scénickou hudbu a hudbu pro film. Za filmovou hudbu k filmu Karla Steklé...

Ján Pavol (12)

Jan Panenka (9)

Jan Panenka byl uznávaný český klavírista, známý svou interpretací klasické hudby, zejména děl Beethovena a Mozarta. Narodil se 10. června 1922 v Praze, brzy rozvinul svůj hudební talent a pokračoval ve studiu na Pražské konzervatoři. Panenkova kariéra byla poznamenána spoluprací s různými orchestry a komorními soubory a také partnerstvím s uznávaným českým houslistou Josefem Sukem. Společně provedli a nahráli řadu děl a získali uznání za svou hudební souhru. Díky své zručné hře a nuancovanému přístupu ke klavírnímu repertoáru se Panenka stal respektovanou osobností v prostředí klasické hudby. Až do své smrti 29. července 1999 hojně koncertoval a dělil se o své umění s publikem po celém světě.5 "Císařský", "Trojkoncert" ani případnou spolupráci s Josefem Sukem zde neuvádíme, Panenkův odkaz jako dokonalého hudebníka zůstává v oblasti klasické interpretace vlivný.

Jan Ondřej (11)

Doc. JUDr. Jan Ondřej, CSc. . Vystudoval právnickou fakultu UK v Praze. V roce 2002 byl jmenován docentem pro obor mezinárodní právo. V roce 2007 mu byl Akademií věd ČR udělen vědecký titul Doktor sociálních a humanitní věd - DSc. Od června 2011 je prorektorem Soukromé vysoké školy ekonomických studií v Praze, na které působí od jejího založení v roce 2000.

Jan Mendel (6)

Jan Menděl se od svých 13 let intenzivně zabývá duchovními naukami. Ve svém volném čase se věnuje psaní, překladům a osobnímu poradenství. Více o něm naleznete na www.janmendel.com. V této knize předkládá své osobní poznatky, postřehy a závěry, které se pro čtenáře mohou stát hodnotným pomocníkem a průvodcem při hledání vlastní vnitřní pravdy a hlubšího smyslu života.

Jan Márton (15)

Slovenský básnik, ktorý si všimol, že na našom trhu sa dobre predáva Charles Bukowski, tak napísal niečo veľmi podobné, len skresané na slovenské pomery a bez masívnej reklamy - inak vášnivý bloger.

Jan Martinec (6)

Jan Martinec byl český dramatik, publicista, prozaik a překladatel, autor reportáží a knih pro děti a mládež. Jan Martinec pocházel z pražské obchodní německo-židovské rodiny. Roku 1934 maturoval na německém klasickém gymnáziu a do roku 1937 byl činný jako herec a režisér u německého a pak u českého kočovného divadla a posléze u pražského lidového divadla Uranie. Do roku 1939 působil rovněž v proletářském ochotnickém divadelnictví a v Hnutí českých a německých antifašistických divadelníků. V říjnu roku 1939 emigroval do Palestiny, kde pracoval jako dělník. V červenci roku 1942 vstoupil do československé armády v zahraničí, sloužil v Palestině a Velké Británii a bojoval u Tobrúku a Dunkerque. Po návratu do Československa pracoval v různých funkcích v oboru divadelnictví kromě let 1952–1955, kdy byl z politicko-antisemitských důvodů přesunut do závodního časopisu ČKD Sokolovo a poté do časopisu Spolku přátel žehu. Od roku 1966 byl ve svobodném povolání, po těžkém úrazu v roce 1968 mu byl přiznán invalidní důchod. Svou literární činnost začal Martinec v letech 1944–1945 psaním reportáží a glos do exilových a vojenských periodik. Po válce publikoval reportáže, stati, divadelní glosy a povídky v různých novinách a časopisech. Psal rozhlasové hry pro mládež, divadelní hry zejména s brannou a politickou tematikou a prózy založené na jeho zážitcích z exilu a zahraničního vojenského odboje. Zabýval se rovněž sbíráním a adaptacemi židovských anekdot. Jako divadelní publicista se orientoval především na problematiku estrádního divadla a nových dramatických forem. Podle reportážní knihy německého novináře Güntera Wallraffa napsal společně s Bedřichem Pilným scénář k televizní inscenaci Odhalení jednoho spiknutí ...

Jan Macků (6)

Dr. Jan Macků se narodil dne 21. května 1881 ve Volfířově u Dačic, zemřel 13. března 1964 v Brně. Studoval na filozofii v Praze, v roce 1905 získal doktorát z filozofie. Vyučoval na středních školách v Uherském Hradišti, Velkém Meziříčí, Přerově a na gymnáziu v Brně, od roku 1920 působil na Vysoké škole zemědělské v Brně, později i na zdejší veterině, do roku 1951 byl profesorem botaniky na České vysoké škole technické v Brně, potom v letech 1951–1957 byl tamtéž na Vojenské technické akademii, v letech 1954–1960 působil externě na Slovenskej vysokej škole technickej v Bratislavě. Kromě užité botaniky se zabýval i mykologií. Je autorem prvního českého klíče k určování hub. Jeho Český houbař: Illustrovaný klíč kapesní k určení všech v našich vlastech rostoucích jedlých a jedovatých hub na základě jich vědecké soustavy s návodem, jak zacházeti s houbami v praksi a v kuchyni měl v prvním vydání 174 stran, byl doplněn 182 barevnými a 20 černobílými obrázky na 48 tabulích, autorem barevných ilustrací byl olomoucký malíř J. Havlíček. Druhé vydání pochází z roku 1918, třetí rozšířené a přepracované vydání z roku 1924. To mělo 258 stran s 253 barevnými a 39 černobílými obrazy na 80 tabulkách. V roce 1915 vyšel jeho klíč i v německém vydání jako Praktischer Pilzsammler: III. Taschen-Bestimmungsbuch zum bestimmen aller in unserer Heimat washvenden essbaren und giftigen Pilze), druhé německé vydání pochází z roku 1925. Český houbař byl ve své době knihou značně populární, během deseti let se ho prodalo na 50 tisíc výtisků, jistě měl silný vliv na růst popularity sběru hub u nás. Našel si však i svého výrazného kritika v osobě mykologa J. Bezděka. Další praktickou příručkou J. Macků byla kniha Pěstování a sbírání rentabilních rostlin léčivých, kterou vydal nejdříve vlastním nákladem v roce 1935, později v dalších vydáních u Prombergera v Olomouci. Do roku 1940 to byla čtyři vydání. V roce 1949 vyšla jeho kniha Houby jedlé a jedovaté, fotografie do n...

Jan Karoń (9)

Americké autorce Jan Karonové se podařilo to, co se před ní nepodařilo hned tak někomu. Její román U nás v Mitfordu se stal první knihou vydanou křesťanským nakladatelem, renomovaným nakladatelstvím Lion, která získala cenu ABBY - Cenu amerického svazu knihkupců za nejlépe prodávaný titul. Jan Karonová opustila dlouholetou kariéru v reklamě, natrvalo se odstěhovala do městečka Blowing Rock v Severní Karolíně a zazářila na literárním nebi jako nečekaný a překvapivý talent. Narodila se v roce 1937 v Lenoiru v Severní Karolíně. Vyrostla na farmě a podle vlastních slov to bylo to nejlepší, co ji mohlo potkat, a i když se jako mladá dívka nemohla dočkat, až bude moct odejít do Hollywoodu a New Yorku, je vděčná, že mohla vyrůstat v prostředí tak blahodárném pro kreativní myšlení. Vždycky chtěla být spisovatelkou a první román sepsala už v deseti letech. První příležitost stát se spisovatelkou dostala v osmnácti, kdy se stala recepční v reklamní agentuře a tak dlouho vnucovala své texty šéfovi agentury, až si všiml jejích schopností. Tak začalo čtyřicet úspěšných let Jan Karonové v reklamě, které jí vynesly i nejrůznější ocenění. Poté se odstěhovala do městečka Blowing Rock v Severní Karolíně, které se stalo předobrazem Mitfordu. V posledních letech se věnuje pouze literatuře, a že rovněž úspěšně, o tom svědčí nejen mitfordská sága, ale i další řada románů s otcem Timem.

Jan Jakubec (9)

Jan Jakubec byl český literární historik a kritik. V letech 1919–1932 působil jako profesor dějin české literatury na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Zemřel roku 1936 v Praze. Byl pohřben na Vinohradském hřbitově. Jeho tvorba je ovlivněna pozitivismem. Knižně vydal např. práci o Antonínu Markovi: Hlavním dílem Jana Jakubce jsou soustavné dějiny české literatury: Rozšířené a přepracované vydání tohoto spisu vyšlo ve dvou svazcích: Jan Jakubec dále napsal řadu kapitol do kolektivního čtyřsvazkového díla, které též redigoval: Dále napsal celou řadu knih, statí a článků o české literatuře a jejím vývoji.

Jan Dvořák (10)

Narozen 30. 1. 1951 v Praze. Doc., PhDr., divadelní teoretik a kritik, práce a redakční činnost v oboru. Také editor publikace o výtvarníkovi Jaroslavu Rónovi.

James Last (3)

James Last , narozený jako Hans Last 17. dubna 1929 v Brémách v Německu, byl uznávaný skladatel a vedoucí big bandu, známý svými aranžemi pro easy listening a pop music. Během své kariéry, která trvala několik desetiletí, vydal celou řadu alb a proslavil se svým " James Last Orchestra". Jeho styl se vyznačoval vlastní formulí "veselé hudby", díky níž se stal oblíbeným mezi posluchači vyhledávajícími optimistické a přístupné melodie.

James Krüss (6)

James Krüss byl německý básník a spisovatel, jeden z nejvýznamnějších a nejsvéraznějších poválečných autorů knih pro děti a mládež. Narodil se na Helgolandu, zemřel na Gran Canarii, pohřben byl do moře u Helgolandu. Po dokončení střední školy v roce 1943 začal studovat učitelství. Už během studií napsal v roce 1946 svoji první knihu – Der goldene Faben. Studium vysoké školy dokončil v roce 1948 – i když jako učitel později nikdy nepracoval. Od roku 1956 se zabýval psaním rozhlasových her pro děti. V témže roce publikoval knihu Maják na Humřím útesu. Slavným se stal po roce 1960 vydáním knihy Můj pradědeček a já . V roce 1962 vyšla jeho možná nejslavnější kniha Tim Tolar a zvonivý smích. Je po něm pojmenováno sedm škol, z toho jedna na Helgolandu. V roce 1968 se mu dostalo nejvyššího literárního ocenění udělovaného autorům dětské literatury, Ceny Hanse Christiana Andersena.

James Grippando (9)

Narodil se v roce 1958 a prvních osmnáct let života strávil s rodiči a čtyřmi sourozenci v americkém státě Iliinois. Tam také začal studovat na univerzitě. Později se rodina přestěhovala na Floridu a Grippando pokračoval ve vysokoškolských studiích na University of Florida. Kromě toho, že byl příkladným studentem, působil také jako redaktor odborného školního časopisu. Po dokončení studia pracoval u soudu, ale zároveň se ve volném čase věnoval psaní. Nakonec zvítězila literatura a z Jamese Grippanda se stal spisovatel na plný úvazek. V českém překladu vyšly tituli Mimo podezření, Prosba o milost, Nalezené peníze, Výkupné a Informátor.

Jakub Malý (13)

Jakub Malý, celým jménem Jakub Josef Dominik Malý byl český národní buditel a novinář, autor publikací z oboru historie a literatury, překladatel z angličtiny, francouzštiny a němčiny. Používal též pseudonymy Budislav a Václav Pravda . Vystudoval na Karlově universitě filosofii a práva, seznámil se s mnoha tehdejšími vlastenci . Začal psát básně do mnoha častopisů, živil se jako učitel jazyků. Spolupracoval s Jungmannem na sestavování Slovníku, pracoval jako redaktor a překladatel . Vydával ostře protivládní politické články, historické spisy . Na sklonku života vydal své paměti, v nichž popsal situaci na počátku národního obrození . Mimo vlastní tvorbu překládal, především z angličtiny , francouzštiny, němčiny a polštiny. Je autorem prvního překladu Charlese Dickense z roku 1840. Psal i německy. Patřil k nejplodnějším českým spisovatelům své doby.

Ivo Urban (7)

Ivo Urban je bývalý český fotbalista, záložník, reprezentant Československa a sportovní novinář. V československé reprezentaci odehrál roku 1956 čtyři utkání, pětkrát nastoupil i v reprezentačním B mužstvu. Hrál za Slavii Praha a Duklu Praha , s níž šestkrát získal titul mistra republiky a jednou vyhrál Československý pohár . V lize odehrál 198 utkání a vstřelil 1 branku. Po skončení hráčské kariéry se stal sportovním novinářem, od roku 1979 pracoval ve sportovní redakci Rudého práva . Od roku 1977 byl předsedou Klubu sportovních novinářů, po listopadu 1989 ho vystřídal Pavel Vitouš z MF Dnes.

Ivo Fleischmann (11)

Ivo Fleischmann byl lyrický básník a překladatel z francouzštiny. Ivo Fleischmann se narodil v rodině advokáta. Vystudoval francouzské a reálné gymnázium v Praze, maturoval v roce 1940. Za 2. světové války pracoval Ivo Fleischmann v truhlářské dílně a byl zapojen do protifašistického odboje. V květnu roku 1945 byl spoluzakladatelem deníku Mladá fronta a podílel se i na založení stejnojmenného nakladatelství. Od roku 1946 byl Ivo Fleischmann kulturním přidělencem na československém velvyslanectví v Paříži, v dalších letech působil na ministerstvu kultury v Praze , jako redaktor Lidových novin, publikoval v řadě novin a časopisů. Od roku 1964 vykonával Ivo Fleischmann funkci kulturního rady v Paříži, kde v roce 1969 požádal o politický azyl.

Ivana Svobodová (9)

Ivana Svobodová je česká bohemistka, která se věnuje jazykovému poradenství a současné češtině. Působí v oddělení jazykové kultury Ústavu pro jazyk český AV ČR. Známá je především tím, že odpovídá na e-mailové dotazy v jazykové poradně ústavu, takže její názory na jazykové jevy v češtině bývají často vnímány jako oficiální kodifikace jazyka. Je také řešitelem projektu internetové příručky českého jazyka v rámci jazykové poradny a autorkou nebo spoluautorkou několika publikací zabývajících se jazykovou pedagogikou a osvětou. Napsala mnoho popularizačních a poradenských článků a podílela se na několika popularizačních příručkách čerpajících ze zkušeností v jazykové poradně: Ze zkušeností jazykové poradny , Čeština jak ji znáte i neznáte . Píše knihy o češtině pro malé děti , působila jako editorka sborníků a v 90. letech se jako spoluautorka podílela na metodických návodech Miloslava Synka, jak psát odborné práce . Je jedním z téměř 20 členů redakční rady odborného časopisu Český jazyk a literatura, který vydává SPN, a členkou patnáctičlenné odborné rady časopisu Naše řeč. Na Katedře mediálních studií Fakulty sociálních věd UK externě vede semináře Současný český jazyk.

Ivan Bohuš (9)

Ivan Bohuš byl slovenský historik, vědec, muzeolog, publicista, pracovník Muzea TANAPu v Tatranské Lomnici specializující se na historii Vysokých Tater a podtatranského kraje. V letech 1949–1957 byl ředitelem Tatranského muzea v Popradu. V roce 1957 zakládal Muzeum TANAPu v Tatranské Lomnici, jehož byl až do roku 1967 ředitelem. V roce 1950 byl jedním ze zakladatelů Tatranské horské služby. Zabýval se historií horolezectví, tatranské turistiky, horského vůdcovství. Je autorem desítek publikaci, zabývajících se historií Vysokých Tater. Ve slovenských, českých i polských periodikách a vědeckých, populárně-naučných časopisech publikoval přes 2 300 článků a historických studií. Je spoluautorem řady textů v turistických průvodcích a publikacích o Vysokých Tatrách. Za muzeologickou činnost byl oceněn mnoha vyznamenáními. Za výzkum a publikování prací o protifašistickém odboji ve Vysokých Tatrách byl oceněn dvěma Pamětními medailemi SNP. Matica slovenská mu udělila Medaili Ľudovíta V. Riznera. Je první čestným členem Spišského dejepisného spolku, v roce 2000 se stal prvním laureátem Ceny města Vysoké Tatry za celoživotní dílo a v roce 2005 prvním laureátem Ceny MUDr. Mikuláše Szontágha za cedloživotní zásluhy o Vysoké Tatry. V roce 2007 získal jako první zahraniční autor polskou literární cenu Nagroda Literacka im. Waldislawa Krygowsiego za rok 2005. V roce 2011 byl oceněn za celoživotní dílo Cenou předsedy Prešovského samosprávného kraje. Ivan Bohuš je nositelem Zlatého a Čestného odznaku Horské služby a laureátem vyznamenání Za zásluhy Horské služby. V tomto článku byly použity překlady textů z článků Ivan Bohuš na slovenské Wikipedii a Ivan Bohuš na polské Wikipedii.

Irena Kačírková (2)

Ingo F Walther (9)

Německý historik umění a literatury.

Imrich Sečanský (7)

Slovenský lékař, internista, gastroenterolog, dietolog a publicista.

Imrich Lečko (5)

Narozen 28.2.1915 v Považské Bystrici, zemřel 19.7.1974 v Bratislavě. Slovenský pedagog, matematik.

Ilona Spurná (15)

Ilona Gillernová (9)

Narozena 23. 3. 1955 v Praze. PhDr., CSc., asistentka oddělení pedagogické psychologie a psychologie pro učitele na katedře psychologie UK, práce z oboru.

Igor' Ivanovič Akimuškin (5)

Igor Ivanovič Akimuškin, rusky: Игорь Иванович Акимушкин byl sovětský ruský zoolog a spisovatel, významný vědec, autor řady objevů v mořské biologii, popolarizátor biologie, autor mnoha populárně naučných knih. Vystudoval biologii na moskevské státní univerzitě. První z jeho mnoha knih vyšla v roce 1961. V roce 1968 po něm byl pojmenován nově objevený druh krakatice Cycloteuthis akimushkini.

Ian Kershaw (9)

Ian Kershaw je anglický historik, odborník na téma nacismu, autor ceněné dvoudílné biografie Adolfa Hitlera. Vystudoval historii na liverpoolské a oxfordské univerzitě. Na Manchesterské univerzitě byl odborným asistentem středověkých, později moderních dějin. V letech 1983–1984 byl hostujícím profesorem moderních dějin na univerzitě Ruhr v Bochumi, v západním Německu. Od roku 1987 do roku 1989 byl profesorem moderních dějin na univerzitě v Nottinghamu, a od roku 1989 na Sheffieldské univerzitě. Je členem Britské akademie, Královské historické společnosti, Wissenschaftskolleg zu Berlin a Alexander von Humboldt-Stiftung v Bonnu. Úzce spolupracuje s BBC, byl odborným konzultantem řady jejích historických dokumentárních seriálů na téma nacismu, mimo jiné i The Nazis: A Warning from History, který získal cenu BAFTA.

Iain Pears (11)

Iain Pears je anglický spisovatel, historik a novinář. Iain Pears vystudoval Wadham College a Wolfson College Oxfordské univerzity. Před tím, než se začal věnovat psaní, působil jako novinář pro BBC, ZDF a agenturu Reuters. Známou se stala jeho série detektivních příběhů, v nichž vystupuje obchodník a historik umění Jonathan Argyll. Mezinárodně poprvé uspěl s historickým románem Neviditelná chvíle rozhodnutí. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Iain Pears na anglické Wikipedii.

Hermína Melicharová (6)

Narozena 25.7.1923 v Brandýse nad Labem, zemřela 7.2.2000 vPraze. Malířka, grafička, ilustrátorka.

Herci Studia Ypsilon (2)

Český divadelní soubor z Prahy, doslova "Herci Studia Ypsilon". Vystupovali také jako sbor v různých projektech Petra Hapky. Původně vznikl v roce 1963 v Liberci. Viz také: Založení souboru: Studio Ypsilon, Praha

Herbert Slavík (10)

Herbert Slavík je český fotograf, držitel řady tuzemských i zahraničních ocenění, autor a spoluautor řady fotografických publikací. V letech 1986 až 1990 působil jako fotoreportér pro Mladou frontu a od roku 1990 do roku 2002 působil jako vedoucí fotografického oddělení ve zmíněném deníku. Od roku 2001 se věnuje převážně fotografování portrétů, od roku 2003 je fotografem na volné noze. S manželkou Terezou Brodskou mají syna Samuela, který se narodil v roce 1996. Počátkem února 2013 fotografoval oficiální portréty prezidenta Miloše Zemana. Výstava Plzeňské ikony je volně spojena s jeho úspěšnou sérií Tváře/Faces, která byla poprvé představena nejen české veřejnosti v roce 2003 a byla doprovázena stejnojmennou fotografickou publikací. V roce 2008 vyšla publikace Tváře/Faces : CZ , která byla vydána při příležitosti českého předsednictví v Radě EU v první polovině roku 2009; soubor portrétů byl vystaven v Bruselu. V roce 2010 byla vydána publikace Hrdost a odvaha : tváře české armády – H. Slavík je autorem projektu a fotografií, autory textů jsou Barbora Potůčková a Eduard Stehlík.

Henry Morton Stanley (8)

Sir Henry Morton Stanley, vlastním jménem John Rowlands , byl britský novinář a cestovatel. Byl sirotek, možná to ho naučilo být tak tvrdý, až bezohledný. Roku 1858 doplul jako plavčík do New Orleans. Zde se stal adoptivním synem makléře Henryho Stanleyho, jehož jméno přijal. Po jeho smrti se znovu ocitl bez prostředků. Dopracoval se však až na reportéra listů Chicago Tribune a New York Heraldu, u kterého zůstal. Proslavil se zejména svou expedicí do Afriky a tím, že u jezera Tanganika našel Davida Livingstona. Daleko větší význam však měly až jeho další dvě akce – konžská expedice a výprava na záchranu Emina-paši . V roce 1869 byl vyslán pátrat po zmizelém britském badateli Davidu Livingstonovi. V březnu roku 1871 vyrazil Stanley ze Zanzibaru, ostrova na pobřeží dnešní Tanzanie. Cestou se Stanley zastavil v Egyptě, aby byl jako zpravodaj při otevření Suezského průplavu. V listopadu 1871 našel Dr. Livingstona v Ujiji na břehu jezera Tanganika. Po památném setkání s Livingstonem vyplul roku 1872 do Londýna, kde se připravoval na novou expedici. 17. listopadu 1874 vyrazil z afrického přístavu Bagamoja do vnitrozemí. 27. února 1875 dorazila výprava do přístavu Mwanza na jihu Viktoriina jezera. Zjistil, že jediný výtok z jezera jsou Riponovy vodopády. Dalším bodem programu byl nový průzkum jezera Tanganika. Odtud plul po řece Lualabě na sever, kde se potvrdil jeho předpoklad – pluli po hladině Konga. Přešli přes mohutné vodopády, které poté dlouho nesly i Stanleyho jméno a po mnoha strastech dorazili do prozkoumané části řeky. 12. srpna 1877 se cestovatel objevil v Bomě, obchodní stanici založené Evropany. V letech 1879–1884 podnikl výpravu pro belgického krále Leopolda II. Ve středoafrické džungli založil Svobodný stát Kongo. Emin-paša, guvernér z Equatorie, německý lékař v egyptských službách byl roku 1881 kvůli súdánskému povstání proti egypt...

Henry Herbert Knibbs (7)

H.H.Knibbs se narodil v Clifton,Ontario,Kanada zámožným americkým rodičům.V roce 1901 napsal první román Ztráta farmy Camp.Byl západní spisovatel a básník,zanechal mnoho kovbojské poesie,pro kterou je znám dodnes.

Helena Koutková (9)

Narozena 7.9.1952 v Třebíči. RNDr.,CSc., matematička, vyučuje základy pravděpodobnosti a matematické statistiky, regresní analýzy, analýzy časových řad. Publikace v oboru.

Helena Haraštová (11)

Narozena 1987 v Brně. MgA., divadelní dramaturgyně, autorka divadelních programů a recenzí, lektorka dramaturgických kurzů, překladatelka z angličtiny. Též autorka publikací pro děti.

Helena Bechlerowa (8)

Helena Bechlerowa - autorka dětských knih, rozhlasových pořadů, překladatelka z ruské literatury.

Heinrich von Kleist (13)

Bernd Heinrich Wilhelm von Kleist byl německý dramatik, lyrický básník a publicista jeden z čelních představitelů raného německého romantismu. Roku 1811 spáchal sebevraždu společně se svou milenkou Henriettou Vogelovou.

Heinrich Vollrat Schumacher (8)

Heinrich Vollrat Schumacher byl německý spisovatel . Heinrich Vollrat Schumacher byl synem architekta. Dokončil vysokou školu ve vestfálském městě Brilon a vojenské služby v Arolsen. Od roku 1881 působil v daňové správě pruské provincie Hesse - Nassau. V roce 1882 vzdal tuto pozici a začal na Friedrich - Wilhelmově - univerzitě Berlín studovat protestantskou teologii, filozofii, literaturu a hudbu. Schumacher byl nucen studia financovat prací jako soukromý učitel. Kromě toho cestoval po Německu, Francii, Španělsku a severní Africe. V roce 1892 se usadil jako spisovatel na volné noze v Niederschoenhausen v Berlíně, a později žil ve Groß-Lichterfelde. Heinrich Vollrat Schumacher byl autorem románů, povídek a divadelních her. Velké prodejní úspěchy zaznamenaly až v roce 1920 jeho dva historické romány o lásce a životě Lady Hamilton a o poslední lásce Lorda Nelsona , po natočení filmu Lady Hamilton .

Heidi Betts (10)

Americká autorka milostných románů.

Hanuš Sedláček (12)

Narozen 24.1.1871 v Bobnicích u Nymburka, od roku 1899 až do roku 1939 působil na různých školách jako učitel, pak byl ředitel obecné školy. Psal vesměs knihy pro děti, jako byl v roce 1920 Zlaté klíčky od srdíčka, 1927 Kytka pampelišek, 1918 Prsten Maurského kupce, mimo to překládal z polštiny a ruštiny.

Hans Hellmut Kirst (10)

Kirst, a World War II veteran, had his first success with the Gunner Asch series of novels. Published in German as the trilogy; "Band: 08/15 in der Kaserne, 1954", "Band: 08/15 im Krieg, 1954", and "Band: 08/15 bis zum Ende, 1955", and later followed up with the novels, "08/15 heute, 1963" and "08/15 in der Partei, 1978", they follow the career of a soldier from before World War II, to the Eastern Front, and finally to post-war Germany. The books were published in English as: "The Revolt of Gunner Asch" "Forward, Gunner Asch!" "The Return of Gunner Asch" "What Became of Gunner Asch" At the end of the war, Asch was a Lieutenant as Kirst was. Kirst wrote other novels about the corruption of Germany and its armed forces by Nazism. Kirst's best known work is "The Night of the Generals" about an investigation into a series of murders of prostitutes during and after World War II. The book was made into the successful 1967 film of the same name. Other major novels by Kirst set during the Third Reich and World War II include; "Officer Factory" about the investigation into the death of a training officer in an Officer School near the end of World War II, "The Castle", "Camp Seven Next Stop", "The Fox of Maulen" and "The Nights of the Long Knives" . All of these novels were translated by J Maxwell Brownjohn and show Kirst's unique blend of deadpan humour and devastating satire. Characters are often shown positioning themselves as outspoken ardent Nazis during the Third Reich era, and than being equally ardent in claiming to have been anti-Nazi -- and to be 100% pro-democracy or pro-communist, whichever is to their advantage -- after the end of the Nazi era. Kirst's non-World War II themed novels include; "The Sev...

Hanns Kurth (7)

Spisovatel a redaktor, publikace o psychologii, mj. pseudonym Jules Silver, Jean Baptiste Delacour.

Hana Lasicová (11)

Hana Lasicová sa narodila 28. 2. 1981 v Bratislave. Vyštudovala ekonómiu na Ekonomickej univerzite vo Viedni a komparatívnu literatúru na Sorbonne v Paríži. V Paríži žila tri roky, po ukončení štúdií tam pracovala v oblasti personalistiky. Je dcérou Milana Lasicu a Magdy Vašáryovej.

Hana Klenková (9)

Hana Klenková, rozená Jana Benešová byla autorka próz pro mládež i pro dospělé, překladatelka z angličtiny a publicistka. Byla dcerou Vojty Beneše , v té době učitele v Čakovicích a matky Emilie, rozené Řezáčové . Otec Hany Klenkové byl bratr československého prezidenta Edvarda a Václava Beneše. Její mladší bratr byl Václav Ladislav Beneš . Dětství prožila v Brandýse nad Labem, roku 1914 odjela s rodiči do USA, kde se otec podílel na organizování protirakouského emigrantského odboje. 1919 se vrátila do vlasti, 1925 maturovala na gymnáziu v Praze. Studium na Právnické fakultě Univerzity Karlovy přerušila a absolvovala učitelské zkoušky v Čáslavi. Podnikla cesty do Rakouska, Švýcarska a opět do USA, kde v letech 1927–1928 studovala na Vassar College v Poughkeepsie u New Yorku sociologii a psychologii. Krátce pracovala ve výchovném ústavu v Pensylvánii. Po návratu učila rok v Praze. V roce 1929 se provdala za učitele Ladislava Klenku, který se 1932 stal ředitelem dětského výchovného ústavu v Načeradci u Vlašimi. Zde působila mezi lety 1939 až 1964 jako vychovatelka. Poté odešla na odpočinek do obce Lesáky pod Blaníkem a od roku 1967 žila v Praze. Vychází z její bohaté vychovatelské a učitelské zkušenosti. Hrdinky jejích próz jsou ženy - emancipované a sebevědomé osobnosti, které převyšují své okolí nadáním, energií a vzděláním, jež v její generaci nebylo prioritou. Detailním líčením prostředí a psychologie navazuje na tradiční realistický román. Kniha Rok na vsi byla dílem jejího otce, kterého kryla svým jménem. Přesto se publikace dostala do prodeje až po německé okupaci, v roce 1945.

Hana Hrzalová (13)

Narozena 23. 3. 1929 v Rakovníku, zemřela 21. 8. 2019. Literární historička a kritička, editorka, vedoucí redaktorka časopisu Česká literatura. Členka společnosti Julia Fučíka.

Günther Weisenborn (5)

Günther Weisenborn byl německý prozaik a dramatik. Weisenborn se narodil roku 1902 ve Velbertu, ale vyrůstal Opladenu . Počátkem 20. let pracoval na volné noze pro místní noviny Opladener Zeitung a studoval germanistiku a lékařství na univerzitách v Kolíně nad Rýnem, Bonnu a Berlíně. Po ukončení studií v roce 1927 působil aktivně v několika divadlech a roku 1928 se stal dramaturgem v berlínském Volksbühne , kde byla v tom samém roce uvedena jeho protiválečná divadelní hra U-Boot S4 . V letech 1928 až 1930 žil v Argentině, kde se živil jako dělník a poštovní jezdec. Z tohoto pobytu vytěžil náměty pro několik svých děl. Když se v Německu dostali k moci nacisté, byly jeho knihy zakázány a spáleny. Weisenborn však pokračoval v psaní pod různými pseudonymy, například Christian Munk nebo Eberhard Förster. Roku 1936 emigroval do Argentiny a o rok později do New Yorku, ale v roce 1939 se vrátil zpět do vlasti a naoko spolupracoval s nacistickými kulturními organizacemi . Ve skutečnosti však byl členem protinacistické odbojové skupiny Rudá kapela . Roku 1941 se oženil s Margarete Schnabelovu , které přezdíval Joy. Roku 1942 byl zatčen a odsouzen za velezradu k deseti letům vězení. V dubnu roku 1945 byl osvobozen sovětskou Rudou armádou. Po skončení války byl v letech 1945 až 1947 společně s Herbertem Sandbergem spoluvydavatelem a redaktorem satirického časopisu Ulesnspiegel. Věnoval se také divadlu, nejprve v Západním Berlíně a pak v Hamburku jako hlavní dramaturg v Hamburger Kammerspiele. Roku 1953 vydal knihu Der lautlose Aufstand souhrnně popisující německý odboj během druhé světové války. Přednáškové turné jej přivedlo do Barmy, Číny, Indie, Sovětského svazu, Anglie, Francie, Československa a Polska. Stal...

Giorgio Vasari (6)

Teoretik umění, estetik, historik výtvarného umění.

Gilbert Bécaud (5)

Gilbert Bécaud byl známý francouzský zpěvák, skladatel a herec, jehož kariéra trvala několik desetiletí od 50. let 20. století až do jeho smrti v roce 2001. Bécaud, známý pod přezdívkou "Monsieur 100 000 Volts", byl díky svému dynamickému jevištnímu projevu a energickému stylu vystupování plodným umělcem, který zanechal nesmazatelnou stopu ve francouzském šansonu. Byl autorem nebo spoluautorem mnoha svých hitů, často spolupracoval s textařem Pierrem Delanoëm a jeho písně převzala řada světových umělců.

Georges Bizet (11)

Georges Bizet byl francouzský skladatel období romantismu, který proslul svým přínosem pro svět opery a klasické hudby. Bizet se narodil 25. října 1838 v Paříži jako zázračné hudební dítě, které v devíti letech nastoupilo na pařížskou konzervatoř. Během své kariéry složil řadu děl, která zahrnovala různé hudební formy, včetně oper, symfonií a komorní hudby.

Gennadij Malachov, (10)

Gary Chapman, (14)

Garth Ennis (15)

Garth Ennis je severoirský komiksový scenárista, který se prosadil i v USA. Svou kariéru započal u vydavatelství Fleetway Publications, ale brzy se prosadil i DC Comics a tamního imprintu Vertigo. Úspěch měl i u Marvel Comics. Proslul svou originální sérií Preacher a prací na sériích Hitman, Punisher a Hellblazer. V současnosti vydává u menších vydavatelství, jako jsou Avatar Press a Dynamite Entertainment. V České republice vydaly komiksy Gartha Ennise nakladatelství BB/art a CREW.

Gaelen Foley (8)

Gaelen Foley se narodila 16. listopadu 1973 v Pittsburghu, Pensylvánie, USA a má tři sestry. Vystudovala obor anglická literatura a částečně i obor filosofie na State University of New York. Po studiích Gaelen začala s psaním knih, ale mezitím se živila jako servírka. Než se jí podařilo vydat její první knihu, měla hotové již další čtyři rukopisy. V roce 1998 vyšla její prvotina Pirátský princ a hned si získala srdce čtenářů. Od té doby má Gaelen na kontě 11 bestsellerů, pro které jsou charakterističtí „složití, avšak citliví hrdinové, bohaté a současně něžné milostné scény, a to vše v elegantně plynoucím příběhu“.

Gabriela Babušová (15)

Mgr., pedagožka.

Friedrich A. von Hayek (9)

Rakouský ekonom, filozof a vysokoškolský pedagog, zaměřený na liberální ekonomii a sociální a politickou filozofii, působil ve Velké Británii, Spojených státech amerických a Německu.