Všichni Autoři a témata

Peter Milan, (12)

Peter Krassa (10)

Peter Krassa byl rakouský autor pseudovědecké literatury.

Peter Ferdinand Drucker (11)

Peter Ferdinand Drucker byl americký teoretik a filosof managementu, ekonom a autor související literatury. Platí za zakladatele moderního managementu. Drucker se narodil do rodiny vysoce postaveného úředníka v habsburském Rakousku-Uhersku. Na svět přišel v hlavním městě čokolády Rakouska, v malé vesnici jménem Kaasgraben, která je dnes součástí Vídně . Po porážce Rakouska-Uherska v první světové válce byl ve Vídni nedostatek pracovních míst, a tak se po dokončení školy přestěhoval do Německa, kde nejprve pracoval v bankovnictví a později jako žurnalista. Ve 20. letech studoval na univerzitě v Hamburku a potom studoval ve Frankfurtu mezinárodní právo, z kterého získal doktorát. Zde také pracoval jako redaktor listu Frankfurter General-Anzeiger pro mezinárodní vztahy a hospodářství. Vzestup nacismu jej však donutil v roce 1933 opustit zemi. Poté, co odešel, spálili nacisti jedno z jeho děl. Po čtyřech letech v Londýně, kde pracoval pro noviny Financial Times, odešel roku 1937 natrvalo do USA, kde se z něj stal univerzitní profesor, ale také spisovatel na volné noze a vážený odborník přes management a podnikání. O schopnostech Druckera může svědčit i to, že jej George Orwell označil za jednoho ze spisovatelů, kteří předpověděli Německo-ruský pakt z roku 1939. Předpověděl i několik dalších významných událostí, mimo jiné např. propad newyorské burzy roku 1987. Roku 1943 získává Drucker státní občanství USA. Nejprve pracoval na Bennington College v Benningtonu, kde také roku 1945 napsal jedno ze svých nejlepších děl Concept of the Corporation. Od roku 1950 vyučoval jako profesor managementu na Newyorské univerzitě, přičemž pracoval na mnoha odborných publikacích, pravidelně přispíval do Wall Street Journal a dělal také poradce několika nadnárodním koncernům jako například General Motors a Sears Roeb Od roku 1971 až...

Pawlowská Halina (9)

Pavlína Jurková (10)

Narozena 18. 3. 1977. Herečka a spoluautorka knihy pro děti.

Pavla Michňová (10)

Autorka kuchařek.

Pavel Viskup (10)

Pavel Viskup Narozen 27.7.1901 v Myjavě , zemřel 2.7.1981 v Praze. MUDr., dietetik, publikace z oboru výživy.

Pavel Šoltész (7)

PhDr. Pavel Šoltész , prozaik, dramatik. Pavel Šoltész studoval v Hradci Králové, později na Akademickém gymnáziu v Praze. Za války byl totálně nasazen v ČKD. Po válce v letech 1945–1952 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Doktorátu filozofie dosáhl v oborech anglistika a estetika. Souběžně vystudoval hudební konzervatoř v Praze obor hudební skladba. Pracoval jako učitel v pohraničí, hráč na druhý akordeon v souboru Ústředního domu armády, redaktor vojenských publikací a časopisů, pracoval také v časopisu Svět v obrazech a v Supraphonu. Je autorem desítek rozhlasových her . Napsal detektivky Scénář píše smrt, Ukolébavka pro sovu, Zavírací den , Případ dětinského dědice a Případ sváteční sukně.

Pavel Šidák (4)

Narozen 1. 5. 1977 v Praze. PhDr., Ph.D., bohemista, lingvista, autor kritických recenzí a literárních studií.

Pavel Petr (12)

Narozen 3.1.1969 ve Zlíně. Básník, podílí se na výtvarném životě Zlínska.

Pavel Klech (14)

Mgr., vysokoškolský pedagog, práce ze speciální pedagogiky, autor odborných učebnic pro základní školy a prací z animoterapie a hipoterapie.

Paula Brackston (8)

Paula Brackston má bakalářský titul z oboru tvůrčího psaní na Lancaster University a učí na University of Wales v Newportu. Než se stal spisovatelkou, vyzkoušela několik povolání: pracovala v cestovní kanceláři, dělala sekretářku nebo učila angličtinu. Žije v divoké hornaté části Walesu a pokud zrovna nesedí shrbená nad klávesnicí ve svém kumbálku pod schody, hraje s dětmi tenis, chodí na procházky se psem a opečovává svoje záhonky. V roce 2007 se Paula dostala do užšího výběru na cenu Creme de la Crime, která je určena začínajícím spisovatelům. V roce 2010 se její kniha Nutters dostala do užšího výběru na cenu Mind Book Award. Mezi její knihy dále patří The Winter Witch , The Midnight Witch , The Silver Witch aThe Return of the Witch .

Paul Roland (9)

Anglický novinář, hudebník a spisovatel, meditační poradce.

Paul Rival (4)

Francouz. Autor historických děl.

Paul McKenna (7)

Nejznámější světový hypnotizér. Kromě toho kouč, trenér, vedoucí seminářů, televizní dokumentarista a spisovatel.

Paul Gauguin (9)

Eugène Henri Paul Gauguin byl francouzský malíř, vůdčí osobnost postimpresionismu. Paul Gauguin se narodil 7. června 1848 antibonapartovskému novináři Clovisi Gauguinovi a Aline, rozené Tristanové, dceři radikální feministky Flory Tristan. Když se roku 1852 dostal k moci Napoleon III., rozhodl se Clovis pro jistotu i s manželkou a dvěma dětmi, Marií a Paulem, odcestovat do Peru, kde měla Aline příbuzné. Náročnou plavbu však Clovis nepřežil. U matčiných příbuzných v Limě prožil Paul rané dětství, ale po několika letech se s nimi jeho matka nepohodla a i s dětmi se roku 1854 vrátila do Paříže. Tam se Aline ujal bohatý burzián a sběratel umění Gustavo Arosa. Když zemřela, přijal Paulovu sestru Marii a Paula do svojí rodiny. Gauguin se přihlásil k obchodnímu námořnictvu. V letech 1868–1871 absolvoval námořní vojenskou službu, po jejím ukončení získal práci u burzovního makléře Bertina, kde působil jako úředník v jeho kanceláři. V tomto zaměstnání si Paul počínal obdivuhodně dobře – byl zrovna čas velkého hospodářského vzestupu a obchodníci na burze vydělávali velké peníze. V té době začal ve volném čase malovat a sochařit. Také nakupoval obrazy prozatím zatracovaných impresionistů, se kterými, zvláště pak s Camillem Pissarrem, se seznámil v Arosově rodině. Jeho první a jedinou ženou se stala Dánka Mette-Sofie Gadová, se kterou se oženil roku 1873. S ní měl čtyři syny a dceru Aline. Také díky ní Gauguin ze svých výdělků nenashromáždil větší množství peněz, protože Mette je obratně utrácela. Když pak nastal propad na burze , Paul přišel o práci a jejich manželství se zhroutilo. Když Mette zjistila, že ji a děti hodlá živit malováním, odjela zpět do své vlasti. Paul se poté protloukal jak mohl, ze zbohatlíka se stal tulák. Žít v Paříži pro něj bylo příliš nákladné, proto v té době často pobýval a maloval v Bretani v městě Pont-Aven. Velké pokroky ve s...

Patrick Lynch (6)

Britský spisovatel znám především jako autor brilantně zvládnutých románů souvisejících s lékařskou vědou. Jeho knihy vycházejí ze skutečných poznatků moderní vědy, ať už se jedná o bakterologii, biologii či medicínu. Dokáže se však se ctí vyrovnat i s tématy naprosto odlišnými, například s problematikou psychopatického pronásledování populárních osobností, o němž se dočteme v napínavém thrilleru POSEDLÍ. Díky obrovské autorově vypravěčské invenci vznikají charakteristické příběhy, čtené zpravidla doslova jedním dechem. Patrick Lynch je autorem několika románů, z nichž většina vyšla i v češtině. V současné době žije a pracuje v Londýně.

Panocha Quartet (10)

Panocha Quartet je renomované české smyčcové kvarteto, které působí od svého vzniku v roce 1968. Soubor, pojmenovaný podle českého výrazu pro "cukrovou homoli", založili studenti Pražské konzervatoře a rychle se etabloval jako jedno z předních komorních uskupení v Československu a později v České republice. Členy kvarteta byli houslisté Jiří Panocha a Pavel Zejfart, violista Miroslav Sehnoutka a violoncellista Jaroslav Kulhan. Proslulí jsou zejména interpretací českých skladatelů, jako jsou Antonín Dvořák, Bedřich Smetana a Leoš Janáček.

Paleček-Janík (6)

České folkové duo Vznik 1967

Otakar Zich (6)

Otakar Zich byl český skladatel a estetik. V letech 1897–1901 poslouchal na pražské filozofické fakultě přednášky z matematiky, fyziky a estetiky. Byl žákem vynikajícího estetika Otakara Hostinského a chráněnec obrazoboreckého muzikologa a kritika Zdeňka Nejedlého. V letech 1903–1906 vyučoval fyziku a matematiku na střední škole v Domažlicích. V letech před první světovou válkou Zich žil v Praze, kde se aktivně podílel na hudebním životě jako kritik. Z této funkce podporoval snahy Nejedlého pro-smetanovské kliky proti intelektuálním zastáncům Antonína Dvořáka, zejména během tzv. Dvořákovy aféry v letech 1911–1914, kdy zpochybňoval uměleckou integritu Dvořákovy kompozičního jazyka. Tyto aktivity pevně spojily Zicha s akademickým okruhem Nejedlého na Univerzitě Karlově, kde se roku 1911 habilitoval z estetiky. V letech 1919–1923 dojížděl z Prahy do Brna, kde na Masarykově univerzitě zřídil a vedl filozofický seminář. Přednášel zde nejen z dějin filozofie, ale také a především z psychologie a estetiky. Roku 1924 byl jmenován profesorem estetiky na Univerzitě Karlově, kde obnovil a až do své smrti roku 1934 vedl estetický seminář. Zemřel v červenci 1934 a pohřben byl na Vinohradském hřbitově. Jako skladatel byl Zich z velké části samoukem, ačkoli bychom ho mohli označit za pokračovatele post-smetanovské linie českých skladatelů . Jeho hlavními příspěvky ke koncertnímu životu v Praze byly opery Malířský nápad , Vina a Preciézky . Také vytvořil několik sólových vokálních a sborových skladeb. Jeho hudební styl je rozkročený mezi pozdním romantismem a raným neoklasicismem, spojujících hutnou orchestraci, Wagneriánské leitmotivy a mohutně lineárním kontrapunktem s hravou ...

Otakar Štěrba (8)

Otakar Štěrba byl český ekolog, cestovatel, spisovatel, dokumentarista, vodák a horolezec. Vystudoval zoologii na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně. V roce 1991 byl jmenován prvním profesorem ekologie. Založil Katedru ekologie a zavedl odborné studium Ochrana životního prostředí na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého. V letech 1990–1994 byl děkanem Přírodovědecké fakulty. Účastník prvosjezdů horských řek a horolezeckých expedicí. Se svou ženou Dinou - českou horolezkyní, založili projekt české Nemocnice v Pákistánu, o které natočili také dokument.

Orlando Figes (7)

Orlando Figes je britský historik, který se specializuje na zkoumání moderních ruských dějin. Je profesorem historie na Birkbeck College v Londýně.

Olga Strusková (10)

Olga Strusková je česká publicistka, scenáristka a překladatelka, která se specializuje na propagaci japonského dramatického umění v českém prostředí. Zároveň je aktivní v projektech zaměřených na osoby se zdravotním postižením. Toto téma připomíná jak ve svém díle, tak v pravidelných komponovaných pořadech Zůstaň nad věcí s mladými talentovanými lidmi se zdravotním postižením. Aktivně se podílí na organizaci Světového dne Downova syndromu, které se od roku 2012 koná pod záštitou Organizace spojených národů a během kterého jsou mj. nasvíceny významné budovy modrým světlem. Vystudovala filologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a poté moderní literaturu a umění na Londýnské univerzitě. Vytvořila šedesát filmových dokumentů a podílela se na vzniku čtyř česko-japonských hraných koprodukcí. Je autorkou knížky o architektu J. Letzelovi Dopisy z Japonska, spoluautorkou memoárů o Franku Towenovi Můj život s tancem. V roce 1998 přeložila pro Albatros knihu izraelské spisovatelky Navy Semel Učila jsem se létat. O rok později jí vyšla knížka Děti z planety D.S. . Je také spoluautorkou knihy Metoda Ludmily Mojžíšové a autorkou knihy Jak úspěšně stárnout. Kromě toho působí také jako divadelní režisérka. V jejích inscenacích často hrají osoby se zdravotním postižením. V poslední době zaznamenala úspěch s divadelním představení Z deníku hraběnky M., které bylo napsáno „na tělo“ herečky Zory Jandové. Zpracovává příběh Japonky Mitsuko, která byla manželkou posledního majitele zámku v Poběžovicích. Popisuje rozdílnost evropské a asijské kultury. V roce 1987 získala zvláštní cenu na Mezinárodním filmovém festivalu v Tokiu , v roce 1989 obdržela cenu za nejlepší drama roku, cenu za nejlepší scénář, zvláštní cenu festivalu v Banffu a Suchumi . V roce 1990 získala jako první zahraniční autor cenu japonské kulturní nadace Hoso Bunka Foundation, v roce 1999 1. ce...

Olga Sommerová (8)

Olga Sommerová je česká filmová dokumentaristka, vysokoškolská pedagožka a také politička. Od února 2014 zastává pozici 1. místopředsedkyně Liberálně ekologické strany . V roce 1977 absolvovala Filmovou a televizní fakultu Akademie múzických umění – katedru dokumentární tvorby. Krátce působila jako redaktorka dokumentaristické redakce Československé televize a poté jako režisérka Krátkého filmu Praha až do roku 1993. V letech 1991 – 2002 vyučovala na pražské FAMU, od roku 1994 vedla osm let katedru dokumentární tvorby. V roce 1992 byla zvolena předsedkyní Akademického senátu FAMU. V roce 1995, na základě habilitační přednášky "Dokumentární film - má láska", byla jmenována docentkou. Od roku 2005 do roku 2009 vyučovala jako mimořádná profesorka na Akademii umění v Banské Bystrici a jako externista současně na Filmové akademii v Písku. Je členkou Asociace režisérů a scenáristů a České filmové a televizní akademie . V dubnu 2012 byla zvolena předsedkyní Českého filmového a televizního svazu FITES. Jejím prvním manželem byl hudební skladatel Vladimír Sommer, se kterým má syna Jakuba, taktéž filmaře. S druhým manželem, dokumentaristou Janem Špátou, má dceru Olgu, která s ní jako kameramanka natočila osm dokumentárních filmů. a autobiografický dokument o matce a dceři s názvem cenzurované rozhovory. Od roku 2001 byla předsedkyní Společnosti Boženy Němcové a angažovala se také v občanských iniciativách Veřejnost proti korupci a Vraťte nám stát. V polovině února 2014 byla na ustavujícím sněmu Liberálně ekologické strany zvolena její 1. místopředsedkyní, když získala 68 hlasů od 70 delegátů. Funkci na sněmu v červnu 2017 obhájila. Ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2014 kandidovala na 3. místě kandidátky, ale strana LES neuspěla. Podle Olgy Sommerové "jsou ženy vyzrálejší a kvalitnější polovinou lidstva", protože "se zabývají, často osamoceně, základními věcmi života, jako je péče o dět...

Oldřich Železný (7)

ŽELEZNÝ Oldřich, JUDr., prof. AMU – autor, 4. 11. 1926, Příbram, ženatý 19. 10. 1951. m. Ludmila roz. Vlachová 1928. děti: Ivana nyní Mellerová 1964. NYNÍ důchodce, autorská činnost. ST PF UK Praha JUDr. 1950. P Profesor scenáristiky a dramaturgie FAMU 51-93, 76-91 prorektor AMU. ZÁJMY chalupaření, klavír, četba. Ž delegát FAMU – různé státy Evropy a USA. POL socialista, humanista. SF „Mám rád SF příběhy s podtextem, nadhledem humoru či ironie a jsem přesvědčen, že SF literatura by měla vedle fabulačních a literárních hodnot obsahovat vždy i podněty k zušlechťování ducha a rozvíjení humanitních ideálů.“ KNIHY Vrah ze tmy 67, Případ němých svědků 69, Droga D 70, Vyznavači ohně 76, Strýček z Ameriky 78, Leon Clifton & Tom Shark 92. Realizováno: 22 televizních her, první český dobrodružný seriál Rozsudek 71, 4 rozhlasové hry, 1 div. hra, povídky, odborné práce autor. a film. práva. Ve filmovém studiu Barrandov dramaturgie 18 filmů . OBLIBA „Mým stále nejoblíbenějším autorem z oblasti SF je Karel Čapek, rád vzpomenu na mládí s J. M. Troskou , z cizích autorů je to nesmrtelný Jules Verne a Ray Bradbury. Líbí se mi časopis Ikarie.“ DÍLO Případy kradených snů, 13 SF povídek, nakl. Růže, Č. Budějovice 65. Povídky byly v létech 65 a 66 uvedeny jako četba v Čs. rozhlase Praha. Povídka Die gestohlenen Träume, mezinárodní antologie pov. „Marsmenchen“, Verlag Das Neue Berlin 66. Pov. Das Sandelholzkästchen, ant. českých fant. pov. „Zeitschleifen“, Verlag Das Neue Berlin 81, dtto. ve druhém vydání 83. Televizní hra „Hrabě Dracula“ 71, 7 x reprízováno.

Nikolaj Ivanovič Sladkov (5)

Nikolaj Ivanovič Sladkov, rusky: Николай Иванович Сладков byl ruský sovětský spisovatel, autor více než 60 knih o přírodě. Od dětství měl rád přírodu, od druhé třídy si začal psát deník, jemuž svěřoval své dojmy. V mládí lovil, ale pak toho nechal, sportovní honitby dokonce považovat za barbarství. Místo toho se stal \"fotolovcem\". Psát začal díky setkání s Vitalijem Biankim.

Nicci French (12)

Za pseudonymem Nicci French se skrývá autorská i manželská dvojice Nicci Gerrardová a Sean French . Dosud napsali šest knih, brilantně propracovaných psychothrillerů. Všechny jejich knihy se posléze umístily mezi bestsellery. Vzali se v roce 1990 a od roku 1999 žijí v Suffolku. Oba vystudvali anglickou literaturu na Oxford University. Mají spolu dvě dcery, Hadley a Molly, a Gerrard má z prvního manželství ještě dvě děti Edgara a Annu.

Nesvadbová Barbara (6)

Neil Ardley (9)

Anglický jazzový pianista a skladatel, který také udělal jméno jako autor více než 100 populárních knih o vědě a technologii, a na hudbu, se narodil 26. května 1937 v Wallington, Surrey, zemřel dne 23. února 2004; www.neilardley.com

Natálie Kocábová (9)

Natálie Kocábová je česká spisovatelka, scenáristka a zpěvačka. Je dcerou hudebníka, skladatele a politika Michaela Kocába. Absolvovala FAMU, obor scenáristika a dramaturgie. V roce 2002 si zazpívala čtyři skladby na otcově albu Za kyslík. Roku 2008 zpívala v písni „Tramtárie“ z alba Ohrožený druh textaře Michala Horáčka. V roce 2016 vydala společně se skladatelkou Michaelou Polákovou album Ellis Island. Podíleli se na něm například kytarista Nick McCabe, člen skupiny The Verve, a baskytarista Fernando Saunders, který řadu let spolupracoval s Lou Reedem.

Naomi Novik (12)

Naomi Noviková je americká spisovatelka. Je Američankou první generace; její otec je Litevec židovského původu a její matka je etnická Polka. Vystudovala anglickou literaturu na Brown University a je držitelkou magisterského titulu z informatiky z Columbia University. Byla jedním z vývojářů pracujících na tvorbě počítačové hry Neverwinter Nights: Shadows of Undrentide, než se rozhodla, že se raději zaměří na psaní knih. Je vdaná za podnikatele a spisovatele Charlese Ardaie. Žijí v New Yorku na Manhattanu. Její první román Drak Jeho Veličenstva, který uvádí sérii Temeraire, je alternativní historií napoleonských válek ve světě, kde žije mnoho draků, kteří jsou využíváni ve vzdušném boji. Román Drak Jeho Veličenstva získal v roce 2007 cenu Compton Crook Award a byl nominován na cenu Hugo za nejlepší román. V září 2006 si renomovaný režisér Peter Jackson zajistil práva na filmové zpracování série. V září 2007 byla Naomi Noviková oceněna cenou Johna W. Campbella pro nejlepšího nového spisovatele sci-fi/fantasy v roce 2006. Série zatím zahrnuje osm knih, z toho pět bylo přeloženo do češtiny. Série má obsahovat celkově nejméně devět knih, Naomi Noviková plánuje sérii dovést až do konce napoleonských válek. Zatím poslední, devátý díl vyšel v roce 2016, zároveň ale v roce 2017 vyšly v angličtině povídky z tohoto fikčního světa. Některé z výše uvedených povídek je možno si přečíst na oficiálních webových stránkách Naomi Novikové. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Naomi Novik na anglické Wikipedii.

Monika Zgustová (9)

Monika Zgustová je česká spisovatelka a překladatelka z češtiny do španělštiny a katalánštiny. Je dcerou českých emigrantů a žije v Barceloně. Pražská rodačka se ocitla v 16 letech v USA, když se její rodiče v roce 1973 rozhodli emigrovat. Studovala zde indologii, hindštinu, kurdštinu a kašmírštinu, k čemuž si přidala katalánštinu. Na Universitě Illinois získala doktorát v oboru srovnávací literatury. Po kratším pobytu v Paříži se odstěhovala do Barcelony, kde získala místo na univerzitě a začala překládat. Od konce 90. let se věnuje i vlastní tvorbě. Píše také články a úvodníky do španělských periodik El País a La Vanguardia a do Lidových novin. Jejím prvním překladem byly Čapkovy Povídky z jedné a druhé kapsy. Mimořádný úspěch měl Haškův Švejk, na jehož překladu do katalánštiny pracovala deset let. Do katalánštiny i do španělštiny přeložila také díla Bohumila Hrabala, Jaroslava Seiferta, Václava Havla, Milana Kundery. Překládala i z ruštiny . Bohumilu Hrabalovi, jehož osobně poznala, věnovala biografickou knihu, román-esej, V rajské zahradě trpkých plodů. Kromě povídkové knihy Grave cantabile napsala několik románů. Získala více než 10 různých ocenění a její díla byla přeložena do 9 různých jazyků. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Monika Zgustová na anglické Wikipedii.

Miroslav Žák (10)

Miroslav Žák je Publicista, IT odborník, šéfredaktor a vydavatel obnoveného vzdělávacího portálu Vhled. V době komunistického režimu pracoval v oblasti informačních technologií. Začátkem devadesátých let působil jako samostatný redaktor Vzdělávací redakce Českého rozhlasu. Během 90. let vytvořil řadu zajímavých vzdělávacích pořadů pro Český rozhlas a scénářů k dokumentům České televize. Učil také na základní i střední škole . Napsal dvě knihy „Tajemství Turínského plátna“, která vyšla několikrát . V nakladatelství Grada v edici „Začínáme programovat“ vyšla roku 2002 jeho kniha XML – podrobný průvodce začínajícího uživatele. Před odchodem do důchodu pracoval jako specialista pro PR v Národním institutu dětí a mládeže MŠMT. Po jeho sloučení s Národním institutem pro další vzdělávání spolupracoval s touto institucí ještě nějakou dobu jako externista. V roce 2014 a 2015 dokončil dvě další knihy, které na své vydání teprve čekají. První z nich jsou literární apokryfy . Druhá kniha nazvaná „Sedmero pohádek pro děti“ vyjde v roce 2017 na podzim v nakladatelství Albatros. Jedná se o sedm původních pohádek klasického charakteru. V roce 2016 byla dokončena další kniha, nazvaná pracovně „Zázraky se také dějí“. Jde o deset povídek ze současnosti, která se snaží čtenáře přesvědčit, že i v současné době se dějí zázraky. To, že je nevidíme, je naše chyba. Neumíme se správně dívat. Kromě toho má autor již léta svůj blog na serveru Aktuálně.cz, kam občas píše na téma všeobecně politické, ale i vzdělávací. Občas přispívá i do Kulturních novin, které vycházejí na Moravě, na téma věda a vzdělávání . Je také šéfredaktorem a vydavatelem obnoveného vzdělávacího portálu Vhled , který připravuje sám i po stránce technické, proto vychází spíše jako občasník....

Miroslav Vild (2)

Miroslav Vild bojoval ve druhé světové válce u slavné 311. československé bombardovací perutě jako radiotelegrafista a radar-operátor. Zúčastnil se bombardovacíh, průzkumných a bitevních letů nad Německem, okupovanou Evropou, Atlanských oceánem, Severním mořem a Baltikem. Abslovoval celkem 106 operačních letů s celkovým počtem 1119 hodin a 54 minut. Touto činností se dostal do čela všech československých válečných letců druhé světové války v počtu bojových nalétaných hodin. Za své zásluhy obdržel vysoká naše i spojenecká vyznamenání.

Miroslav Stingl (1)

Miroslav Marek (8)

Narozen 20. 6. 1962. Prezident agentury "Dobrý den" v Pelhřimově, spoluautor knihy o rekordech a kuriozitách.

Miroslav Jiránek (4)

Narozen 27.11.1951 v Kolíně. Akademický malíř, ilustrátor a typograf, plakáty.

Miroslav Buchvaldek (7)

Absolvent Filozofické fakulty UK Praha, obor prehistorie a národopis. Působil na katedře obecných dějin a pravěku UK v Praze, od r. 1990 profesorem. - Zaměřil se na problematiku eneolitické kultury. Spolutvůrce projektu zmapování všech pravěkých kultur v Evropě. Zastával funkci vědeckého tajemníka Československé společnosti archeologické při ČSAV, redaktor sborníku Praehistorica ad. Autor téměř dvou stovek knih, studií, článků vysokoškolských skript. - Prováděl řadu výzkumů ve středních Čechách. Předmětem jeho studia se staly nálezy z období kultury se šňůrovou keramikou ze slánsko-kladenského regionu.

Mirko Hanák (8)

Mirko Hanák byl český malíř, grafik a ilustrátor, jenž proslul zejména svými osobitými ilustracemi, litografiemi s přírodními náměty. Námětem jeho kreseb a grafik byla velmi často divoce žijící zvířata pocházející z české přírody. Mirko Hanák patřil mezi české nejúspěšnější ilustrátory knih o přírodě. Určitě k tomu přispěla i místa, kde pobýval. Okolí Turčianského Svatého Martina, v Kroměříži, v Olomouci či prázdniny u babičky ve Skaličce u Zábřehu. Do jeho života zasáhla válka. Jako příslušník „ročníku 21“ byl po dvouletém studiu na Baťově škole umění ve Zlíně povolán na práci v Německu. Pracoval v továrně u Kapfenbergu, odkud o Vánocích 1944 uprchl se svým kamarádem, malířem Čestmírem Kafkou. Po osvobození Československa se přihlásil na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, studoval u Josefa Nováka. Domů se teď vracel do Jeseníků, kam se jeho rodiče přestěhovali. Tam měl svůj ateliér a také vlastní revír. Jeho lovy se však stále více měnily v lovy beze zbraní, jeho výpovědí se stala kresba a malba. Ilustroval od přelomu 40. a 50. let a už na počátku spolupracoval také se Státním nakladatelstvím dětské knihy. To už v roce 1951 vydalo pětici knih s jeho obrazovým doprovodem. Velmi brzy se stal známým a oblíbeným ilustrátorem. Získal ocenění v soutěžích Nejkrásnější knihy roku, výroční cenu nakladatelství Albatros, diplom na Mezinárodní výstavě knižního umění v Moskvě, cenu v Citta di Caorle i na Mezinárodním knižním veletrhu v Boloni. Mnoho knih s ilustracemi Mirko Hanáka vyšly také ve Velké Británii, USA, Japonsku, Německu, Belgii, Holandsku, Finsku, Maďarsku, Polsku, Rusku a na Slovensku. Pro Gena Deitche vytvořil cca 700 obrázků pro připravovaný animovaný film Šarlotina pavučinka ,  který se nakonec bohužel nerealizoval a ilustrace skončily v archivu G. Deitche. Dědička z pozůstalosti prodává sporadicky, jeho ilustrace jsou však zastoupeny v Japonsku v Chichiro Iwasaki Muzeu. Nedlou...

Minette Walters (11)

Minette Walters se narodila 26. září 1949. Před studiem na Durham University jela jako dobrovolnice do Izraele, kde pracovala v kibucu, v nemocnici a dalších institucích v Jeruzalémě. Vystudovala francouzštinu na Durham University a pak pracovala jako korektorka u IPC Magazines, kam také psala články, krátké povídky a novely. Později se začala na plný úvazek věnovat psaní do časopisů pro ženy. V roce 1978 se vdala za svého přítele Aleca, s nímž má dvě děti . Od roku 1987 píše detektivní příběhy, které vyšly již v 35 zemích po celém světě.

Miloslav Ransdorf (7)

Miloslav Ransdorf byl český komunistický politik, filozof a historik. Od roku 2004 do své smrti vykonával mandát poslance Evropského parlamentu. V letech 1996–2004 zasedal v dolní komoře českého parlamentu. Mezi roky 1990–1992 působil jako poslanec Federálního shromáždění. Během veřejného života byl spojen s několika kontroverzemi, které vzbudily mediální zájem. Naposledy se jednalo o zadržení ve švýcarské bance v souvislosti s podezřením z majetkového trestného činu, které se však později nepotvrdilo – dle médií bylo dokonce v této věci později zúčastněným švýcarskými úřady přiznáno odškodné. Miloslav Ransdorf byl ženatý, a jeho dcera Aneta se narodila v roce 1990. V roce 1977 absolvoval Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor historie a filosofie. Titul PhDr. získal roku 1978 , titul CSc. v roce 1982 . V letech 1984 až 1992 pracoval v Prognostickém ústavu ČSAV. V médiích se různě objevovaly informace o jeho širokých jazykových schopnostech, na přímý dotaz sám veřejně odpověděl, že na různé úrovni ovládá angličtinu, němčinu, nizozemštinu, francouzštinu, italštinu, španělštinu, portugalštinu, ruštinu, polštinu, srbochorvatštinu, bulharštinu, maďarštinu, finštinu a některé další jazyky, přičemž uváděl, že státní jazykové zkoušky má z němčiny a ruštiny; jako svůj koníček pak označil čtení ve staré řečtině a hebrejštině. Po sametové revoluci se zapojil aktivně do politiky. Byl členem Demokratického fóra komunistů, reformní skupiny v KSČ, která prosazovala široké změny ve fungování a programu komunistické strany v důsledku politických změn po listopadu 1989. Ve volbách roku 1990 zasedl do české části Sněmovny národů Federálního shromáždění ČSFR za KSČ , která v té době byla volným svazkem obou republikových komunistických stran. Po jej...

Miloslav Pojsl (11)

Miloslav Pojsl byl církevní historik, památkář a historik umění, působící na Cyrilometodějské teologické fakultě Univerzity Palackého. V r. 1969 ukončil studium dějin a archivnictví na Filosofické fakultě Univerzity J. E. Purkyně v Brně. Roku 1971 obhájil disertační práci, složil rigorózní zkoušku a získal doktorát filosofie. V letech 1969–1971 studoval na olomoucké pobočce Cyrilometodějské bohoslovecké fakulty v Litoměřicích a byl formován v arcibiskupském kněžském semináři tamtéž. Studia zde však již nedokončil a rozhodl se zůstat laikem. V letech 1971–1974 působil ve Slováckém muzeu v Uherském Hradišti a v letech 1974–1977 v Lidovém spotřebním družstvu Jednota Olomouc jako plánovač. Od roku 1977 byl odborným pracovníkem a vedoucím oddělení evidence a dokumentace na Okresním středisku státní památkové péče a ochrany přírody v Olomouci. Zde působil až do konce roku 1990, kdy se rozhodl toto povolání opustit a věnovat se plně již jen pedagogické a vědecké činnosti. V říjnu 1990 byl přijat do funkce odborného asistenta na CMBF UP a následně vedoucího katedry církevních dějin a práva. Po reorganizaci a přejmenování fakulty se následně reorganizovala i katedra a stala se z ní Katedra církevních dějin a dějin křesťanského umění a Miloslav Pojsl pak byl až do své smrti jejím vedoucím a budovatelem její rozsáhlé knihovny. V letech 1989–1993 absolvoval rozšiřující postgraduální studium dějin umění na FF UK v Praze. V letech 1991–1994 byl proděkanem CMTF UP. Roku 1991 se habilitoval na katedře historie FF UP a koncem roku 1999 byl jmenován profesorem dějin křesťanského umění. Roku 1990 spoluzakládal Historickou společnost Starý Velehrad a stal se jejím prvním předsedou a význačným podporovatelem zejména v oblasti knižní . Pravidelně v rámci Univerzity Palackého dělal čím dál více úspěšné exkurze po církevních památkách u nás i v zahraničí. Byl redaktorem ...

Miloslav Mečíř (10)

MUDr. Miloslav Mečíř, CSc. pracoval ve všech oborech lékařské péče o dítě. Kromě odborných prací napsal řadu populárně naučných publikací z oboru péče o dítě a je spoluautorem několika osvětových krátkých filmů.

Miloslav Martenek (12)

Narozen 16.9.1933 v Praze. Výtvarník, ilustrátor.

Miloslav Král (10)

Miloslav Král byl pracovník katedry filosofie vědy, docent speciální kybernetiky na VŠE v Praze. Vystudoval Vysokou školu inženýrského stavitelství ČVUT v Praze, soukromě studoval filosofii a působil na Matematicko-fyzikální fakultě UK. Politicky se angažoval v období pražského jara, proto poté pracoval jako bagrista a technik Státního rybářství. Ihned po revoluci nastoupil zpět na VŠE a od roku 1990 působil v Kabinetu pro výzkum vědy, techniky a společnosti Akademie věd ČR. V té době prožil "dva spontánní vstupy do nevědomí", uvěřil v Boha a začal se pokoušet dokázat jeho existenci. V 21. století přednášel a psal knihy o svém vlastním poznání Boha.

Miloš Kaňka (12)

Matematik, práce z oboru.

Miloš Dvořák (6)

Miloš Dvořák byl český literární teoretik a esejista katolické orientace. Narodil se v rodině vesnického učitele. V roce 1920 odmaturoval na gymnáziu v Třebíči a poté vystudoval češtinu a francouzštinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Absolvoval v roce 1931. Živil se poté jako učitel, učil nejprve na gymnáziu v Nitře a od roku 1933 v Třebíči, kde působil až do odchodu do invalidního důchodu v roce 1958. V letech 1936–1940 spoluredigoval katolický literární časopis Akord. Krom toho své texty publikoval v řadě dalších tiskovin, včetně Lidových novin, po roce 1948 například v Lidové demokracii. Na gymnáziu byli jeho spolužáky Vítězslav Nezval a Bedřich Fučík. S Fučíkem, s nímž ho pojila katolická orientace, poté spoluredigoval studentský časopis Svítání, kde také v roce 1919 publikoval svůj první esej nazvaný O básnické tvorbě. Na studiích v Praze pak navázal blízká přátelství s dalšími katolickými autory, zejména s Jakubem Demlem a Otokarem Březinou. Patřil poté nejen do jejich intelektuálního okruhu, ale jejich dílu věnoval i své literárněvědné práce. Některé Demlovy práce v 60. letech Dvořák uspořádal. Kromě Březiny a Demla se jeho eseje věnovaly také osobnosti Vladimíra Holana, Jana Zahradníčka a nové básnické tvorbě vůbec. Dvořákova měřítka umělecké kvality díla byla ovlivněna personalismem Gabriela Marcela či Maxe Picarda a ovšem také Františkem Xaverem Šaldou. V básni hledal Dvořák vždy zprávu o duchovních dějinách člověka . Oponoval levicové avantgardě. Za jeho života vyšla jen jedna kniha jeho esejů , většina ostatních textů se knižního vydání dočkala až po roce 1989, většinou díky editorské práci Ladislava Soldána. Okrajově se Dvořák sám věnoval psaní básní, jeho poezie bývá označována za silně ovlivněnou vzorem Jana Zahradníčka, vyšla až posmrtně roku 1991 pod názvem Symfonie XX. století. Rovněž překládal z francouzštiny (André Maurois, Pa...

Milada Rezková (11)

Narozena 30. 12. 1979 v Rakovníku. Autorka knih pro děti.

Milada Paulová (7)

Milada Paulová byla česká historička a byzantoložka, první docentka v Československu. Narodila se do rodiny cukrovarnického úředníka Františka Paula a jeho manželky Anny, rozené Bernardové. Tři roky po narození přišla o matku. Od malička trpěla tuberkulózou, se kterou bojovala celý život. V roce 1904 se s otcem přestěhovala do Prahy, kde začala navštěvovat střední školu. Po soukromé přípravě složila maturitu na Akademickém gymnáziu v Praze jako externistka. V roce 1913 vstoupila na Filozofickou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity. V lednu 1918 byla promována na doktorku filozofie. Na počátku dvacátých let rok a půl studovala v Jugoslávii, kde mimo jiné navštěvovala přednášky tamějších profesorů Stanoje Stanojeviće, Čoroviće a dalších. Jejím hlavním úkolem ale bylo sebrat písemný a ústní materiál k dějinám jihoslovanského a také českého odboje. Na základě těchto materiálů po návratu napsala několik cenných prací. Za nejdůležitější, Jugoslavenski odbor. Povijest jugoslavenské emigracije za svjetskog rata od 1914.-1918., byla navržena na docentku. Kolokvium a přednášku na zkoušku absolvovala v roce 1925 a stala se první docentkou Karlovy univerzity; byla první ženou v Československu, která získala právo přednášet na univerzitě. Svému celoživotnímu dílu se věnovala i v dalších letech, kdy vznikly knihy Kongres potlačených národností Rakouska-Uherska v Římě roku 1918, Jihoslovanský odboj a česká Maffie , Masaryk a Jihoslované, Dějiny Maffie: odboj Čechů a Jihoslovanů za světové války 1914–1918 a další drobné články. V roce 1935 byla jmenována mimořádnou profesorkou a po druhé světové válce řádnou profesorkou s účinností od 28. října 1939. Stala se tak první profesorkou v Československu. Po druhé světové válce se zaměřila především na byzantologii, ke které ji vedl její učitel Jaroslav Bidlo. Dílo o vnitřním odboji zakončila až na sklonku života, na konci šedesátých let, knihou Tajný...

Milada Einhornová (10)

Milada Einhornová byla česká fotografka. Milada Einhornová začala fotografovat koncem války, pak pracovala u filmu jako skriptka a asistentka kamery. Vystudovala filmovou fotografii na FAMU, po dokončení pracovala jako fotografka v Archeologickém ústavu ČSAV, fotografovala knižní příběhy pro děti. Od sedmdesátých let se svým manželem Erichem Einhornem vydávala fotografické vlastivědné publikace.

Milada Buriánková (14)

Zemřela v září 2016. Pedagožka, redaktorka časopisu Český jazyk a literatura, publicistika z oboru.

Mihail Sadoveanu (11)

Mihail Sadoveanu byl rumunský spisovatel, novinář a politický činitel, který dvakrát působil jako hlava státu v komunistickém Rumunsku . Byl jedním z nejplodnějších rumunských spisovatelů, bývá připomínán především pro své historické a dobrodružné romány. V počátcích své dráhy byl spolupracovníkem tradicionalistického časopisu Sămănătorul. Poté se přiklonil k realismu a poporanistům kolem časopisu Viața Românească. Děj jeho knih je obvykle zasazen do oblasti Moldávie a zpracovává témata z rumunských středověkých a raně novověkých dějin. K nejznámějším patří historické romány Neamul Șoimăreștilor, Frații Jderi a Zodia Cancerului. Posléze vyzkoušel i psychologický román a zvolil žánr naturalismu. Mezi světovými válkami se politicky pohyboval mezi nacionalistickou pravicí a levicí , patřil rovněž k zednářům. Po druhé světové válce uzavřel kompromis s komunistickým režimem a stal jedním z nejpreferovanějších režimních spisovatelů a představitelů oficiálně vyžadovaného socialistického realismu. Mnoho z jeho textů a projevů, včetně politického románu Mitrea Cocor či známého sloganu Lumina vine de la Răsărit , je považováno spíše za propagandu. Sadoveanu se stal i předsedou Svazu rumunských spisovatelů. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mihail Sadoveanu na anglické Wikipedii.

Michal Petrov (6)

Michal Petrov je autorem úspěšného televizního cyklu Retro . Nastoupil jako čerstvý absolvent Obchodní fakulty Vysoké školy ekonomické po převratu v roce 1989 do zahraniční rubriky tehdy ještě Československé televize. Jako její zpravodaj v Německu v první polovině 90. let zažil první vlnu tzv. nostalgie, sentimentálního stesku po fenoménech spojených se zaniklou Německou demokratickou republikou. Jako celá řada dalších se stal účastníkem historického procesu změn společenského řádu ve střední a východní Evropě, kdy na místě jednoho mizejícího světa začal vznikat svět nový. Po sbírání zkušeností v celé řadě dalších redakcí se vrátil na Kavčí hory, aby se podílel na vzniku zpravodajského programu ČT24. Této příležitosti využil i ke splnění svého snu – pokusit se alespoň částečně zmapovat socialistický konzum u nás. V roce 2008 se tak stává duchovním autorem magazínu Retro, věnovaného fenoménům čtyř dekád před revolučním rokem 1989. Díky výbornému zázemí archivu České televize, Národního filmového ústavu a nadšení celého přípravného týmu vznikl cyklus o úctyhodných 190 dílech, který si hned zpočátku získal přízeň diváků laických i odborných. Výrazem ocenění profesionálů se stala cena Elsa udělená magazínu Retro v roce 2009. Na televizní práci Petrov navázal v roce 2013 i knižně vydáním publikace Retro ČS, která se v průběhu následujících měsíců setkala s velkým zájmem čtenářů. Byla to určitě i zásluha vysokého podílu obrazového materiálu pocházejícího z autorova osobního archivu, který patří k jedněm z nejbohatších u nás. Titul se dočkal obchodního i odborného ocenění, když získal cenu Český bestseller 2013, 2014 a čestné uznání v rámci mezinárodních cen E. E. Kische za literaturu faktu....

Michal Lutovský (10)

Michal Lutovský je český archeolog a historik specializující se na raně středověkou archeologii. Pracuje v Ústavu archeologické památkové péče středních Čech v Praze. V letech 1980–1984 vystudoval prehistorii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V roce 1986 získal titul PhDr. Po studiu až do roku 1995 působil v Národním muzeu a od roku 1996 pracuje v Ústavu archeologické památkové péče středních Čech. Externě přednáší na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a na Západočeské univerzitě v Plzni. Dlouhodobě spolupracuje mimo jiné s muzeem v Jílovém u Prahy, kde pořádá přednášky a výstavy. Zabývá se také otázkou pohřebních rituálů. Je autorem velkého množství odborných i populárních knih a více než stovky studií otištěných v domácím i zahraničním odborném tisku. Je členem Koruny České .

Michaela Merglová (9)

Narozena 1990. Autorka fantasy románů a povídek, žánrová recenzentka a konzultantka, marketérka sociálních médií, copywriterka, fotografka.

Michaela Kaslová (13)

Narozena 21.5.1952 v Praze. PhDr., učitelství matematiky pro 1. stupeň základní školy.

Michaela Duffková (7)

Narozena 1992 v Praze. Blogerka a autorka knihy o alkoholové závislosti. Iniciátorka léčebného a komunitního centra Alkos zaměřeného na prevenci a léčbu alkoholismu. Pracovnice v oblasti destigmatizace a PR v Národním ústavu duševního zdraví.

Mary Lynn Baxter (11)

Americká spisovatelka milostných románů.

Martin Potůček (11)

Martin Potůček je vysokoškolský pedagog, analytik veřejné politiky, prognostik a publicista. V minulosti se výzkumně zabýval cílovým chováním diferencovaných sociálních aktérů, procesy kultivace a uplatnění lidského potenciálu, faktory ovlivňujícími zdraví a zdravotní politikou. V současné době se orientuje na zkoumání procesů formování a realizace veřejné a sociální politiky v České republice a dalších postkomunistických zemí se zaměřením na regulační funkce trhu, státu a neziskového sektoru, na problémy reformy veřejné správy, na procesy evropské integrace a na zpracování vizí a strategií pro český stát. U nás i v zahraničí se do konce roku 2010 autorsky, případně autorsky i editorsky, podílel na 60 odborných knihách a třech učebnicích, publikoval přes 70 původních prací v odborných časopisech a téměř 100 výzkumných zpráv a projektů politik

Martin Luther (12)

Martin Luther byl německý teolog, katolický kněz, univerzitní profesor, augustinianský mnich, kazatel a církevní reformátor, zakladatel luteránství, autor řady duchovních, politických, pedagogických spisů, církevních písní a překladů. Martin Luther se narodil 10. listopadu 1483 v Eislebenu jako jedno z devíti dětí horníka Hanse Ludera. Vyrůstal v chudých poměrech, spojených s tvrdou výchovou. Jeho otec se postupně vypracoval na úspěšného podnikatele, což mu umožnilo financovat studia svého nadaného syna. V letech 1501–1505 studoval na univerzitě v Erfurtu filozofii. Po získání titulu magistra se zapsal na studia práv, krátce poté se však rozhodl vstoupit do augustiniánského kláštera v Erfurtu. Ač byl vzorný mnich, pobyt v klášteře v něm od začátku vyvolával pochybnosti o možnosti spasení z vlastní moci. V roce 1507 byl vysvěcen na katolického kněze. O rok později přešel na univerzitu ve Wittenbergu, kde s krátkými přestávkami – 1511 cestoval ve věci svého řádu do Říma – přednášel filozofii, později i teologii. V roce 1512 se stal doktorem teologie a získal doživotní biblickou profesuru a od roku 1513 započal ve Wittenbergu kazatelskou činnost. V tomto období Luther překonal své pochybnosti a při studiu Písma dospěl k poznání, že Písmo obsahuje vše, co je zapotřebí znát k dosažení spásy. Spasení a Boží milosti se dostane každému, kdo je vírou přijme. Zkušenosti s rozporem mezi svým svědomím, vycházejícím ze studia bible, a oficiálním učením tehdejší církve a její praxí přivedly Luthera ve Wittenbergu 31. října 1517 k uveřejnění 95 tezí, určených pro akademickou diskusi, které zejména kriticky reagovaly na praxi odpustků . Teze, které se bez vědomí Luthera rychle rozšířily, vyvolaly kvůli tehdejší všeobecné nespokojenost...