Výpis všech autorů

Bedřich Moldan

Bedřich Moldan je český geochemik, ekolog, publicista a politik, sehrál významnou roli při tvorbě české ekologické legislativy po listopadu roku 1989, je označován jako jeden z nejvýznamnějších představitelů československé a české environmentální školy. Je světově uznávaným odborníkem v oblasti analytické chemie, biochemie a životního prostředí. Svou rozsáhlou pedagogickou, publicistickou, organizační, politickou a diplomatickou činností zásadně ovlivnil hned několik generací environmentalistů a významně se podílel na nastavení právního systému ochrany životního prostředí v České republice. Byl vůbec prvním československým ministrem životního prostředí. Narodil se v Praze v rodině policejního rady. Dětství prožil v Košířích. Po válce se s rodinou odstěhoval do Děčína, kde vystudoval gymnázium, maturoval v roce 1954. V sextě na gymnáziu vstoupil do kmenu Vycházejícího slunce hnutí Woodcraft, které na gymnáziu založil Zdeněk Klen Fišera. V oddílu naplno prožíval výpravy do přírody Českého Švýcarska a letní tábory v Tatrách se stal. Jak sám hodnotí, právě knihy E. T. Setona a jeho přístup k přírodě a k životu ho ovlivnily na celý život. Vystudoval Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy, obor analytická chemie. Po studiu nastoupil na Matematicko-fyzikální fakultu UK, do oboru analytická chemie. Poté krátce pracoval jako učitel na základních školách v Praze 6. Jeho manželkou je bohemistka Dobrava Moldanová, mají dva syny a dceru a dohromady šest vnuků. V letech 1959–1989 pracoval jako výzkumný pracovník v Ústředním ústavu geologickém. Zabýval se analytickou chemií, zkoumal geochemii životního prostředí a vedl oddělení biogeochemie. V této době působil také jako tajemník Československé spektroskopické společnosti. V roce 1964 se stal kandidátem chemických věd. V roce 1992 se stal docentem Univerzity Karlovy v oboru geochemie. V roce 1997 byl jmenován profesorem v oboru ochrana životního prostře...

Barbara McMahon

Spisovatelka románů pro ženy. se narodila a vyrostla na jihu Spojených států, ale po tom, co strávila rok na cestách po celém světě ve službách leteckých aerolinií, se usadila v Kalifornii. Založila rodinu, nějaký čas pracovala pro počítačovou firmu, a když její děti začaly chodit do školy, pustila se do psaní. Jakmile se jí splnil její dlouholetý sen opustit "denní zaměstnání" a výhradně se věnovat dráze spisovatelky, odstěhovali se nedávno s manželem do horské oblasti Sierra Nevada, kde, jak říká, cítí potřebu psát silněji než kdekoliv předtím. Obklopená krásou hor viditelných z okna jejich domu a vzdálená ruchu a shonu sanfranciského zálivu, kde předtím bydleli, má nyní Barbara daleko více času vytvářet zajímavé příběhy a romantické hrdiny a prostřednictvím tvorby se o ně dělit i s ostatními. Inspiraci pro své příběhy čerpá ze svých předchozích cest, ale jejím nejoblíbenějším místem je americký Západ. Za největší přednost na práci spisovatele považuje, že si může organizovat den podle vlastního přání a potřeb. Tráví čas nejen nad svými knihami, ale také v koňském sedle, což jí přináší velké uspokojení a klid. Za nejromantičtější místo na světě považuje Řím, za nejromantičtějí pokrm vše, kde je čokoláda! Už od počátku manželství dodržuje se svým manželem romantický rituál, že čas od času tráví několik dní jen oni dva o samotě a věnují se sami sobě. České čtenářky si mohly přečíst už dvacítku romancí této autorky.

Antoninus Marcus Aurelius

Anna Musilová

Anna Musilová je mladá česká autorka, která žije napůl v Praze a napůl v Pardubicích. Studuje žurnalistiku na Univerzitě Karlově, dřív psala třeba pro Cosmopolitan nebo iDnes.cz a působila v Českém rozhlase. Aktuálně pracuje jako redaktorka české literatury v nakladatelství. Kromě toho se věnuje focení, malování a ráda cestuje – nejraději a nejčastěji do Velké Británie, která se v průběhu let stala jejím druhým domovem. Černooká je jejím debutovým románem, v roce 2019 vyšla Annina druhá kniha Tamařino souhvězdí. Autorsky se podílela i na textech v knize Hrdinky: Příběhy významných českých žen.

Adrian McKinty

Irský autor beletrie.

Witold Makowiecki

Witold Makowiecki byl polský spisovatel, autor dvou dobrodružných knih pro mládež. Witold Makowiecki byl synem publicisty Zygmunta Makowieckého . Jeho bratr Tadeusz byl básník a literární historik. Povoláním byl Makowiecki zemědělským inženýrem. Nemoc mu znemožnila pokračovat v kariéře a tak se věnoval psaní. V letech 1940-1945 napsal pro své děti dva poutavé a napínavé, které vyšly až po jeho smrti. Děj obou knih, které na sebe volně navazují, je zasazen do starověkého Řecka.

Vladislav Moulis

Studoval historii na Filosofické fakultě UK v Praze. V letech 1964-1972 v ČSAV, znovu v l. 1990-93 jako vědecký pracovník Ústavu dějin střední a východní Evropy, od r. 1994 pracoval na grantovém úkolu Středoevropské university. Specializoval se na dějiny bývalého SSSR a československo-sovětských vztahů. Za normalizace byl spolupracovníkem samizdatových Historických studií. Členství v odborných organizacích, radách atd.: - Slovanský přehled - člen redakční rady - Rossica - člen redakční rady - Klub autorů literatury faktu - Vědecká rada Slovanské knihovny – člen Publikační činnost: - Evropa ve stínu Hitlera. - Praha : Nakl. politické literatury, 1963. - 263 s. - Vznik, krize a rozpad sovětského bloku v Evropě 1944-1989 / V. Moulis, J. Valenta, J. Vykoukal ... . - Ostrava : Amosium, 1991. - 372 s. - Dějiny Ruska / M. Švankmajer ... . - Praha : Nakl. Lidové noviny, 1995. - 473 s. - 2. dopl. a přeprac. vyd.: 1996. - 558 s. - Spoluautor. - 3. dopl. vyd.: 1999. - 4. rozš. a dopl. vyd.: 2004. - Podivné spojenectví. - Praha : Karolinum, 1996. - 111 s. - Běsové ruské revoluce. - Praha : Nakl. Dokořán, 2002. - 204 s.

Vladislav Matyáš

Doc. Ing. Vladislav Matyáš, CSc. , publikace z oboru elektrotechniky, měřící techniky.

Valerio Massimo Manfredi

Valerio je italský historik, archeolog a žurnalista. Narodil se v Piumazzo di Castelfranco Emilia, což je provincie Modeny.Jeho manželka je Christine Fedderson Manfredi,která překládá jeho knihy z italštiny do angličtiny Od roku 1978 tráví svůj čas učením v některých Evropských univerzitách, kopáním ruin ve středozemí a v Středovýchodní evropy a psaním novel.

Václav Merhaut

Narozen 5. 4. 1947 v Berouně, zemřel 29. 9. 2015 v Praze. Filmový historik, nakladatel, režisér dabingu, vysokoškolský pedagog, scenárista, dramatik, odborný publicista, rozhlasový pracovník.

Teresa Medeiros

Teresa Medeiros je americká autorka historických milostných románů. Předtím než se začala plně věnovat psaní se nějakou dobu živila jako zdravotní sestřička. Svůj první román napsala v 21 letech a od té doby bylo vytištěno přes 10 milionů jejích knih ve více než 17 jazycích. Romantické příběhy píše proto, že v nich ráda nechává ožít svou víru v sílu lásky a ve šťastný konce. Teresa žije v Kentucky se svým manželem a dvěma kočkami . S manželem jsou bezdětní, rádi jezdí na kole a pořádají soukromé pikniky. Teresa má slabost pro bizarní věci a mezi její oblíbené seriály patří např. Star Trek nebo Ztraceni. Mnoho z jejích knih je uspořádáno do sérií

Spike Milligan

Terence Alan Patrick Sean „Spike“ Milligan se narodil v Ahmed Nagaru v Indii. Jeho otec, původem Irčan, kapitán Leo Alphonso Milligan sloužil v Britské indické armádě. Spike prožil dětsví v Indii. Před válkou hrával jako trumpetista s jazzovou skupinou. Během 2. Světové války, kdy již žil v Anglii, sloužil v Britské armádě u Královského dělostřelectva. Pro své vojenské kolegy připravoval mnoho zábavných vystoupení. Po válečném zranění se z něj stal konferenciér. Po návratu do Anglie se opět vrátil k hraní v jazzové kapele. Jeho snem bylo proniknout do rozhlasu jako scénarista nebo herec. Nakonec se mu povedlo obojí. V rozhlasu BBC začal s Peter Sellersem, Harry Secombem a Michael Bentinem vysílat pořad Goon Show. Jednalo se o revoluční pořad, ve kterém každý z aktérů hrával vícero postav. V roce 1952 se u něj projevily duševní poruchy jako schizofrenie a deprese. V roce 1956 s Peterem Sellersem chtěli převést humor Goon Show na televizní obrazovky. Prvním pokusem bylo THE IDIOT WEEKLY, PRICE 2D. Poté následovalo ještě mnoho dalších pokusů, ale žádné nebyly tak úspěšné jako původní vysílání Goon Show. V roce 1969 přišel s vlastním pořadem Q5. Jednalo o zcela inovativní styl podávání humoru. Šlo o satirické skeče, které převracely pravidla komiky na hlavu. Tento styl humoru měl velký vliv na práci Monty Python, kteří tento styl komiky proslavili po celém světě. Spika můžete také zahlédnout ve filmu MONTY PYTHON´S LIFE OF BRIAN. Spike Milligan napsal také několik knížek s poezií, především pro děti jako např. Silly Verse for Kids. Jeho poezie je často označována za poezii nesmyslů. Přesto jeho báseň On the Ning Nang Nong byla v roce 1998 v celorepublikovém hlasování zvolena za nejoblíbenější komickou báseň. Spike Milligan zemřel ve věku 83 let na onemocnění jater. Na svém náhrobním kameni chtěl mít napsáno : "I told you I was ill" . Diecéze to nechtěla dovolit až došli ke kompromisu s irským překladem této věty ("Dúirt mé leat g...

Sławomir Mrożek

Sławomir Mrożek byl polský spisovatel, dramatik, publicista a kreslíř. Po ukončení gymnasia v Krakově začal studovat výtvarné umění, architekturu a orientalistiku. Počátkem padesátých let začal publikovat své práce v novinách. Krátce koketoval s komunistickým režimem, kdy jako dvacetiletý mladík, který přežil válku, napsal oslavné texty na Stalina a kolektivizaci vesnice. Později se zaměřil na krátké satirické povídky. První výbor satirických próz Praktické kyrysy mu vyšel v roce 1953. První divadelní hru Policajti napsal v roce 1958. V roce 1959 se přestěhoval do Varšavy. Zde pracoval pro časopis Nowa Kultura. Začátkem 60. let pociťuje Mrożek sílící tlak systému, který ho nutí přizpůsobovat hry. V roce 1963 se i s manželkou Marií Obrembovou-Mrożkovou usazuje v Itálii v Chiavari nedaleko Janova. V roce 1967 se Mrożkovi opět stěhují, tentokrát do Paříže. Ráno 21. srpna 1968 se Mrożek dozvěděl ze zpravodajství francouzského rozhlasu o invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Do té doby striktně apolitický Mrożek mění svůj postoj a sepisuje známe politické prohlášení odsuzující agresi, které hned další den otiskly mnohé významné světové deníky a některé exilové časopisy. Hned poté je jeho dílo v zemích socialistického bloku zakázáno. Jeho díla se často vyznačují překvapující pointou, neočekávaným vtipem či absurditou, takže se v polštině ještě za časů komunistické PLR vžilo rčení komentující něco absudrního a odporujícího zdravému rozumu: „Něco takového by nevymyslel ani sám Mrożek“ .

Samuil Jakovlevič Maršak

Samuil Jakovlevič Maršak, rusky Самуи́л Я́ковлевич Марша́к byl ruský a sovětský spisovatel židovského původu, autor literatury pro děti. Byl rovněž překladatelem, zejména z angličtiny. Verše začal psát již jako dítě. Navštěvoval gymnázium ve Voroněži, avšak v roce 1902, v jeho patnácti letech, se rodina přestěhovala do Petrohradu, tedy mimo Zónu osídlení, v níž mohli mít ruští židé trvalé bydliště a tedy i chodit do škol. Pomohl mu však židovský filantrop se šlechtickým titulem David Günzburg, který ho představil vlivnému literárnímu kritikovi Vladimiru Vasiljeviči Stasovovi, jenž byl z dětské Maršakovi poezie tak nadšen, že mu zajistil z protižidovských opatření výjimku. Stasov také Maršaka seznámil s Maximem Gorkým a Fjodorem Šaljapinem, s nimiž se spřátelil. Když v roce 1904 Maršakovi diagnostikovali tuberkulózu, nabídl mu Gorkij, aby žil v jeho letním bytě na Jaltě, u Černého moře, kde bylo vhodnější ovzduší. V roce 1904 Maršak rovněž publikoval své první verše, a to v časopise Židovský život. V té době zastával sionistické postoje. V roce 1907 se vrátil z Jalty do Petrohradu a následně vydal řadu svých textů v populárním časopise Satyricon. Poté se podíval na Blízký východ a v roce 1912 se přestěhoval do Anglie a vystudoval zde filozofii na Londýnské univerzitě. Zamiloval se zde do anglické kultury a zvláště poezie. Vydal ještě během studií své ruské překlady básní Williama Blakea, Roberta Burnse a Williama Wordswortha. Roku 1913 navštívil experimentální školu ve Walesu, kde započal jeho velký zájem o formování dětí, zejména pak literaturou tvořenou speciálně pro ně. Krátce před první světovou válkou, v roce 1914, se vrátil do Ruska a živil se dále překládáním. K dětské literatuře ho nasměrovala práce s dětmi židovských uprchlíků z Voroněže po začátku války a také smrt jeho dcery v roce 1915. V roce 1920 se přestěhoval do Krasnodaru, kde bylo velké množství sirotčinců, plných kvůli světové i občanské válc...

Robert Muchamore

Robert Kilgore Muchamore je anglický spisovatel, známý pro své série knížek CHERUB a Henderson's Boys. O knižní sérii CHERUB pojednává samostatný článek.

Régine Mérieux

Francouzská autorka učebnic francouzštiny.

Ramana Mahariši

Indický duchovní vůdce.

Paul Morand

Spisovatel a esejista Paul Morand patřil k francouzským modernistům.

Patrick Modiano

Patrick Modiano je francouzský spisovatel a nositel Nobelovy ceny za literaturu v roce 2014. V roce 1978 získal Goncourtovu cenu za román Ulice temných krámků a roku 2012 Rakouskou státní cenu za evropskou literaturu. Modiano se narodil na pařížském předměstí. Jeho otec Albert Modiano byl obchodník a sefardský Žid. Významná rabínská rodina původně pocházela z řecké Soluně. Během okupace se musel v Paříži skrývat pod falešnou identitou a kvůli přežití obchodoval s nacisty. Jeho osudy přiměly Patricka Modianiho věnovat se ve svém díle osudu své rodiny a francouzských Židů. Matka Louisa Colpijn je herečka a pochází z belgických Antverp. Rodiče se seznámili v říjnu 1942 v okupované Paříži a v listopadu 1944 měli svatbu. Kromě Patricka se jim v roce 1947 narodil ještě syn Rudy, který zemřel v deseti letech na leukémii. Patrick mu pak věnoval svá raná díla. Na počátku 60. let se rodiče rozešli, otec se znovu oženil a roku 1977 zemřel ve Švýcarsku. Patrick maturoval v Annecy a v dalším vzdělávání nepokračoval. V dospívání jej významně ovlivnil jeho středoškolský učitel geometrie a matčin přítel Raymond Queneau se svým románem Zazie v metru. Díky němu se seznámil s nakladateli Gallimard, kteří mu začali vydávat první knihy. V roce 1968 tak vydal svůj první román La Place de l'Étoile o židovském kolaborantovi během války. Kvůli tomuto kontroverznímu románu s antisemitskými narážkami se nepohodl se svým otcem. V roce 2010 byl přeložen do němčiny a v Německu byl oceněn jako jedno z klíčových děl o holokaustu. V angličtině román dosud nevyšel. Roku 1973 napsal scénář k filmu Lacombe, Lucien. Film vypráví o osmnáctiletém Lucienu Lacombeovi, který za války spolupracuje s proněmeckými úřady a přitom se zamiluje do židovské dívky. Příběh, odehrávající se v jihozápadní Francii má nabourávat tradiční pohled na francouzské dějiny během 2. světové války, získal několik ocenění a byl nominován na Oscara. V roce...

Naděžda Filaretovna Melniková-Papoušková

Naděžda Filaretovna Melniková-Papoušková , rusky: Надежда Филаретовна Мельникова-Папоушкова byla ruská sovětská kulturní historička, folkloristka, autorka publikací z oboru výtvarného umění, etnografie, ruské literatury, překládala z/do ruštiny. Po VŘSR emigrovala, zabývala se hlavně českou historií, historií Prahy a jejím uměním. Byla autorkou historických knih a odborných pojednání. Naděžda Filaretovna Melniková-Papoušková , rusky: Надежда Филаретовна Мельникова-Папоушкова byla ruská sovětská kulturní historička, folkloristka, autorka publikací z oboru výtvarného umění, etnografie, ruské literatury, překládala z/do ruštiny. Po VŘSR emigrovala, zabývala se hlavně českou historií, historií Prahy a jejím uměním. Byla autorkou historických knih a odborných pojednání. Pocházela z gruzínského knížecího rodu. Po ukončení serpuchovského gymnázia absolvovala Vyšší ženské kursy – to již byla provdaná za prvního muže . V Moskvě se seznámila se svým druhým mužem – českým diplomatem Jaroslavem Papouškem, který zde pracoval jako sekretář T. G. Masaryka koncem 1. světové války. V roce 1919 spolu odjeli do Prahy, kde Naděžda pokračovala ve vzdělání studiem slavistiky na umělecké fakultě Univerzity Karlovy . V letech 1922—1925 studovala v Paříži na École du Louvre. Jaroslav Papoušek byl jedním ze zakladatelů protiněmeckého odporu v protektoráru Čechy-Morava, do něhož byla vtažena i Naděžda. Během 2. světové války se účastnila hnutí odporu českých novinářů v čelem s novinářem a historikem Františkem Bauerem. Jaroslav Papoušek byl uvězněn v prosinci 1941 a v lednu 1945 zemřel v koncentračním táboře. Po jeho uvěznění byla zatčena i Naděžda, která byla umístěna v koncentračním táboře Ravensbrück. Přežila a v roce 1945 se vrátila do osvobozeného Československa, kde se dozvěděla o...

Miroslav Moravec

Miroslav Moravec byl český divadelní a filmový herec a dabér. Hrát začínal ochotnicky již za středoškolských studií, přestože rodiče s hereckou kariérou nesouhlasili. Divadelní fakultu Akademie múzických umění absolvoval roku 1962 dálkově, dříve nebyl opakovaně přijat. Už během studií přijal první angažmá v Mostě. V dalších letech pak hrál v Chebu a ve Zlíně. V roce 1968 mu nabídl angažmá Otomar Krejča ve svém pražském Divadle za branou. Od roku 1980 pak působil v Divadle pod Palmovkou . V roce 1996 se stal členem Divadla na Vinohradech, ve kterém zůstal až do roku 2004. Působil nejen v divadle, ale i ve filmu, televizi, rozhlase a dabingu. Daboval například inspektora Kojaka, komisaře Moulina, mnoho postav Belmonda, či fiktivní postavu Fantomase. Disponoval velmi zvučným, hlubokým, hebce melodickým hlasem, díky němuž patřil mezi nejvýznamnější české dabingové a rozhlasové herce. Narodil se v Praze na Žižkově rodičům původem z Hané. Měl dvě sestry, Miladu a Marii. S manželkou, výtvarnicí, které říkal „Milča“, měl syna Prokopa a od něho vnuka Daniela.

Miroslav Matoušek

Narozen 1914, zemřel 1996. MUDr., pediatr, publikace z oboru.

Miroslav Macháček

Miroslav Macháček byl český herec a divadelní režisér. Narodil se 8. května 1922 v Nymburce. V roce 1945 byl přijat na Státní konzervatoř v Praze, kde studoval tři roky herectví. K jeho profesorům patřil např. Miloš Nedbal. Po absolutoriu konzervatoře byl od roku 1948 v angažmá ve Východočeském divadle v Pardubicích, od roku 1950 v Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého v Praze. V témže roce byl obviněn z nepřátelské činnosti a musel opustit toto angažmá, vzápětí s ním byl rozvázán pracovní poměr i na DAMU v Praze, kde učil. V roce 1952 jej angažoval I. Glanc do Českých Budějovic, kde působil v letech 1952–1954 jako režisér, později až do roku 1956 jako hlavní režisér činohry. V roce 1956 se vrátil do Prahy – nejdříve jako režisér do Městských divadel pražských , od sezóny 1959/1960 působil jako režisér činohry pražského Národního divadla. S inscenací hry bratří Čapků Ze života hmyzu, kterou režíroval a která měla premiéru v roce 1965, navštívilo pražské Národní divadlo během tří let jedenáct měst v osmi zemích Evropy . Po roce 1969 měl vzhledem ke svým postojům obtížnou situaci až do konce života. Věnoval se i herectví a hostování v jiných divadlech . V roce 1975 přednesl v Národním divadle kritický referát a v témže roce nastoupil léčbu na psychiatrické klinice – o tomto období pojednávají posmrtně vydané deníkové Zápisky z blázince. V roce 1989 se aktivně účastnil revolučních událostí, se situací v Národním divadle byl velmi nespokojen. Zemřel po těžké nemoci dne 17. února 1991 v Praze, pohřben je v Nymburce...

Miloš Marten

Miloš Marten , vlastním jménem Miloš Šebesta, vystupoval též pod pseudonymem Leon Brauner, Pavel Orsey a Ivan Skála, byl český spisovatel katolicko-symbolistického zaměření, esejista, literární a výtvarný kritik a překladatel z francouzštiny a angličtiny. Narodil se v kultivovaném měšťanském prostředí, otec byl právníkem, Miloš byl nejmladší ze šesti dětí. Od roku 1893 studoval na českém gymnáziu v Brně. Ze zdravotních důvodů opustil ve školním roce 1899–1900 školu a pokračoval v soukromých studiích. Odmaturoval v roce 1901 na Akademickém gymnáziu v Praze. Pokračoval ve studiu na právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, v roce 1906 získal titul JUDr. Od roku 1902 byl důvěrným přítelem malířky Zdenky Braunerové, která podstatně ovlivnila jeho kulturní orientaci a uvedla jej do českých i francouzských kulturních kruhů. Od roku 1905 též ilustrovala a graficky upravovala jeho knihy. V letech 1907 a 1908 strávil několik měsíců ve Francii, kde se seznámil se spisovatelem Élémirem Bourgesem, Émilem Bernardem a básníkem Paulem Claudelem. Paul Claudel byl v letech 1909–1911 francouzským konzulem v Praze a byl svědkem na Martenově svatbě. V roce 1912 se oženil s Annou Kopalovou, dcerou továrníka z Přepeř u Turnova, s kterou ho v předchozím roce seznámila Zdenka Braunerová. Anna byla později překladatelkou a publicistkou. V letech 1912–1914 byl Marten konceptním úředníkem na pražském magistrátu. V únoru 1915 byl odveden k 88. pluku a v červnu odvelen do města Szolnok v Uhrách a dále na ruskou frontu, kde byl zraněn. Po dovolené v Praze se v roce 1916 vrátil na frontu. Byl poslán zpět na vyšetření do posádkové nemocnice v Praze. Zemřel za rekonvalescenčního pobytu v Přepeřích. Od svých sedmnácti let přispíval do časopisu Moderní revue. Později otiskuje své kritiky a eseje v celé řadě časopisů a sborníků. Věnoval se především tvorbě svých českých so...

Miloš Malý

Narozen 15.6.1908. Odborný učitel, logoped, práce z oboru, publikace pro mládež, překlady z ruštiny.

Megan McDonald

Americká spisovatelka, autorka knih pro děti.

Marta Marková

Narodila se 30.9.1947 ve Špiklicích , publikovat začala v regionálním tisku. Vystudovala gymnázium v Šumperku a v letech 1966-1971 Fakultu sociálních věd a publicistiky Karlovy univerzity v Praze . V letech 1971-1973 pracovala v nakladatelství Avicenum, 1975-1980 externě spolupracovala s Československým rozhlasem . V roce 1979 vyšla knižně její disertační práce "Slovesné útvary v rozhlasovém stereofonním vysílání", distribuce však byla zakázána. Od roku 1981 žije Marta Kotyková ve Vídni; publikuje v rakouském a německém tisku.

Marillion

Marillion je britská rocková skupina, která vznikla v roce 1979 v Aylesbury v hrabství Buckinghamshire. Vzešla z postpunkové hudební scény a je spojována především s hnutím neo-progresivního rocku počátku 80. let. Původní zpěvák kapely Fish s ní vydal první čtyři alba, včetně debutu "Script for a Jester's Tear" z roku 1983 a kritikou oceňovaného alba "Misplaced Childhood" z roku 1985, které se stalo jejich komerčně nejúspěšnějším. Fishovo působení v kapele Marillion se vyznačovalo jeho poetickými texty a charismatickým vystupováním na pódiu.

Macourek Miloš

Linda Lael Miller

Linda Lael Miller se narodila roku 1949 ve Washingtonu jako Linda Lael a v současné době má na kontě více jak 70 romancí, ať již historických nebo ze současnosti. Linda vyrůstala v Northportu , kde její otec pracoval jako místní šerif. Její vzpomínky na dětství zahrnují jízdu na koních a hru na kovbojku ) na farmě svých prarodičů. Spolu s láskou ke koním a k životu na farmě Lindu provázela její touha po cestování, a tak hned po ukončení střední školy vyrazila do Londýna, Itálie, Ruska, Hong Kongu a Izraele, ale dost času strávila i v Arizoně. Ale jak se říká, všeho s mírou, tak i Linda zatoužila po návratu do míst, která zná a k lidem, které má ráda, a proto se v posledních letech usadila ve Spokane, na své vlastní farmě, kde chová čtyři koně a hlídají jí dva její psi. Co se týče Lindiny tvorby, tak většinu svých knih situuje do Arizony a její hrdinky se vyznačují tím, že to jsou silné ženy, žádné uťáplé chudinky. Linda, kromě historických romancí nebo romancí ze současnosti, se nevyhýbá ani psaní romantických příběhů o upírech a experimentuje i s paranormálními romancemi.

Leonard Medek

Leonard Medek je soudobý český spisovatel fantastiky. Pochází z Prahy, kde v roce 1980 vystudoval obor zlatník. Je synem surrealisticko dadaistického umělce Ivo Medka Kopaninského. Jde o jednoho z nejplodnějších současných českých spisovatelů fantastiky. Literárně často navazuje na dílo R.E. Howarda.

Léo Malet

Léo Malet, rozený Léon Mallet byl francouzský spisovatel a básník, který se proslavil především svými detektivními romány s Nestorem Burmou. Při své tvorbě používal rovněž pseudonymy Frank Harding, Léo Latimer, Lionel Doucet, Jean de Selneuves, Noël Letam, Omer Refreger, Louis Refreger a společně se spisovateli Sergem Arcouëtem a Pierrem Ayraudem kolektivní pseudonym John-Silver Lee. Byl členem surrealistického hnutí a za své dílo obdržel ceny Grand prix de littérature policière a Prix Paul Féval . Léo Malet začal svou uměleckou dráhu jako kabaretiér na Montmartru v Paříži v roce 1925. Téhož roku se vrátil do Montpellier, kde jej ovlivnil básník André Colomer a po svém novém příjezdu do Paříže se pohyboval v anarchistickém prostředí. Bydlel v ulici Rue de Tolbiac, kde se odehrává několik jeho pozdějších románů. Vystřídal několik příležitostných zaměstnání jako úředník, nádeník, příležitostný novinář, figurant ve filmu, kolportér, balič v nakladatelství Hachette aj. Pod různými pseudonymy psal detektivní romány. V letech 1930-1949 psal surrealistickou poezii. Zapojil se aktivně jako jiní surrealisté do trockistické strany Parti ouvrier internationaliste . V roce 1942 napsal svůj první román s detektivem Nestorem Burmou, který mu přinesl největší ohlas, Nádražní ulice 120 , takže následovala další pokračování. V asi třiceti románech se vyskytuje soukromý detektiv Nestor Burma, jehož příběhy se odehrávají většinou v Paříži. V románové sérii Nové tajnosti pařížské odkazující svým názvem na Tajnosti pařížské Eugèna Sua, se každá kniha odehrává v jiném pařížském obvodu. K jeho další dílům patří trilogie románů La vie est dégueulasse , Le soleil n'est pas pour nous a Sueur aux tripes a mnoho detektivních příběhů. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Léo Malet na ...

Květa Maryšková

Narozena 11. 5. 1919 v Plzni, zemřela 13. 7. 2001 v Praze. PhDr., asistentka anglické literatury, překlady z angličtiny.

Kateřina Mlejnková

Kamila Moučková

Kamila Moučková, rozená Nová , byla česká rozhlasová hlasatelka, moderátorka, recitátorka a lokální politička. Byla první televizní moderátorkou zpráv v Československu a v Evropě. Jako vůbec první v roce 1968 ohlásila z televizní obrazovky Československé televize invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Dne 12. dubna 2008 byla uvedena do Dvorany slávy TýTý. Byla nositelkou státního vyznamenání, medaile Za zásluhy. Jako dcera novináře a politika Viléma Nového , člena ÚV KSČ, vystudovala Státní čs. reformní reálné gymnázium v Jihlavě. Od roku 1942 žila v Polné, kde chodila na základní školu a s místními ochotníky hrála divadlo. Po návratu matky z koncentračního tábora v Ravensbrücku se vrátila zpět do Jihlavy. Od roku 1946 byla členkou KSČ. Rok po válce vystupovala jako herečka v teplickém divadle, poté v letech 1946–1948 v Horáckém divadle v Jihlavě. Sedm let pracovala jako hlasatelka Československého rozhlasu, poté přešla do Československé televize, kde se stala hlasatelkou a moderátorkou zpravodajských pořadů. Byla první hlasatelkou nově vzniklých Televizních novin, jež se začaly vysílat od 1. ledna 1957. Stala se tak první televizní moderátorkou zpráv v Československu i v Evropě, do té doby byla tato profese svěřována výhradně mužům. Na jaře roku 1968 jí prezident Ludvík Svoboda propůjčil státní vyznamenání Za vynikající práci. V roce 1989 jej na znamení protestu vrátila. Během pražského jara a při následném obsazení ČSR vojsky Varšavské smlouvy se zapojila do protiokupačního vysílání televize i rozhlasu, v den příchodu cizích armád 21. srpna vysílala celý den, až do momentu, kdy ji ze studia vyvedli ozbrojení sovětští vojáci. 17. dubna 1970 vláda vydala dekret, jímž byla Kamila Moučková odvolána z vysílání televize. Poté krátce působila v dabingu, roku 1970 ji z ČST propustili. Do roku 1989 pracovala na různých pozicích, např. jako kantýnská v hereck...

Jules Michelet

Jules Michelet byl francouzský historik. Narodil se v Paříži 21. srpna 1798 do rodiny s hugenotskou tradicí. Otec ho poslal studovat na univerzitu Collège or Lycée Charlemagne. Závěrečnou zkoušku udělal v roce 1821, a brzy byl jmenován profesorem historie na vysoké škole Rollin. Od roku 1830 se stal ředitelem státních archivů. Během svého života napsal mnoho významných děl. Zemřel 9. února roku 1874 v Hyères. Jeho socha je jednou ze 146 soch umístěných na fasádě budovy Hôtel de ville de Paris. a jiné

Judith Michael

Judith Michael je pseudonymem, který vznikl kombinací křestních jmen manželů Judith a Michaela Fainových. Manželé v současné době žijí a píšou střídavě v Chicagu a v Aspeně, ve státe Colorado

Josef Mysliveček

Josef Mysliveček byl český hudební skladatel, který se v 18. století významně zapsal do vývoje klasické hudby. Narodil se v Praze a později se přestěhoval do Itálie, která byla v té době centrem operní a instrumentální tvorby. Mysliveček si díky svému českému původu vysloužil přezdívku "Il Boemo" . Proslul především svými operami, které komponoval v italském stylu, a napsal také značné množství instrumentální hudby, včetně symfonií a koncertů.

Josef Müldner

Josef Müldner, , byl český prozaik a básník. Je považován za průkopníka české sci-fi literatury. Narodil se v rodině libeňského lékárníka Josefa Müldnera a jeho manželky Berty, rozené Schmiedtové . U křtu dostal jméno Josef František Bedřich. Měl starší sestru Bertu . Studoval na gymnáziu v Křemencové a Truhlářské ulici. Po maturitě roku 1899 složil na filozofické fakultě Karlovy univerzity státní zkoušky a dizertaci obhájil v roce 1906. Během studií patřil s Romanem Haškem k redaktorům časopisu Letáky. Později se stal členem Spolku českých spisovatelů beletristů Máj. Po studiích byl středoškolským profesorem na gymnáziích v Uherském Hradišti a na Královských Vinohradech a na reálkách v Lounech a na Královských Vinohradech. První světovou válku prožil na srbské a italské frontě, kde setrval do roku 1918. Po návratu učil na vinohradské reálce až do roku 1939. Procestoval řadu evropských zemí, ze sportů se věnoval šermu a jízdě na koni. Podporoval nárok Československa na Slezsko i myšlenku přístupu slovanských národů k Jadranu a Baltskému moři. Josef Müldner byl dvakrát ženat. Poprvé se oženil s Gabrielou, rozenou Reičovou . Dne 25. 8. 1945 se v Horních Mokropsech oženil podruhé, s Marií Suchomelovou. Svůj názor o úpadku české literární kritiky vyjádřil v polemice Kritika kritiky slovy, že kritika „...je řemeslným zneužíváním svobody slova.“ Josef Müldner přispíval do řady deníků a časopisů jako Světozor,, Zlatá Praha a dalších. Často přispíval zejména do časopisu Zvon. 1935) Ve Zločinu doktora Modrana předvídal Josef Müldner tragickou migrační vlnu v důsledku klimatických změn. Nikoliv však z jihu na sever jako důsledek nedostatku vody a jiných příčin, ale ze severu na jih, kdy lidé prchají do Afriky před vlhkem a mrazem, rozšiřujícími se od severu po Evropě. Román se odehrává v P...

Josef Moucha

Josef Moucha je český fotograf, teoretik fotografie, novinář, spisovatel a pedagog. Vystudoval filmovou žurnalistiku a periodický tisk na Fakultě žurnalistiky Univerzity Karlovy v Praze . Během studií začal vystavovat vlastní fotografie a publikovat články o fotografii. Vyšla mu alba Válka za studena. Fotografie ze základní vojenské služby v Československé lidové armádě / Serving It Cold: Photographs from Basic Training in the Czechoslovak People’s Army a Doličné okamžiky / Incriminating Moments . V roce 1991 spoluzakládal galerii Pražský dům fotografie. Byl redaktorem Revue Fotografie a členem redakčních rad pololetníků Fotograf a Imago . V současnosti působí na Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě. Píše do časopisu FOTO i dalších periodik. Podílel se na výzkumu Alternativní kultura: Příběh české společnosti 1945—1989 , na katalogu Fotogenie identity — Paměť české fotografie / The Photogeny of Identity: The Memory of Czech Photography a na monografii Koudelka / Návraty / Returning . Sestavil publikace Josef Sudek / Privatissima ; Jaroslav Rössler: Abstraktní fotografie / Abstract Photography / 1923—1978 ; Jiří Hanke ; Josef Jindřich Šechtl: Deník fotografa, 1928—1954 / Photographer’s Diary, 1928—1954 ; 400 ASA: Fotografie / Photographs / Karel Cudlín, Jan Dobrovský, Alžběta Jungrová, Antonín Kratochvíl, Jan Mihaliček, Tomki Němec, Martin Wágner . Texty doprovodil knihy Alfons Mucha ; Milan Pitlach ; Jan Lukas ; František Drtikol ; Eva Fuková ; Josef Sudek: Svatý Vít...

John Man

Emily St. John Mandelová se narodila roku 1979 na západním pobřeží Kanady. Na torontské taneční akademii vystudovala moderní tanec a poté žila krátce v Montrealu, než se přestěhovala do New Yorku. Napsala čtyři romány. Ten zatím poslední, Stanice 11, získal v r. 2015 Cenu Arthura C. Clarka za nejlepší sci-fi a dostal se do užšího výběru americké Národní knižní ceny a PEN/Faulknerovy ceny. Emily St. John Mandelová je kmenovou autorkou internetového literárního časopisu The Millions. Žije s manželem v New Yorku.

Jiří Mrkvička

PhDr. Jiří Mrkvička celý život pracoval na pardubickém psychiatrickém oddělení a jako klinický psycholog, psychologický poradce a psychoterapeut se věnoval dospělým i dětským pacientům a jejich rodinám. Jako uznávaný a vyhledávaný odborník přednášel a publikoval na mnoha konferencích i seminářích, v časopisech, rozhlase a televizních pořadech. V závěru svého působení vyučoval psychologii náboženství také studenty Univerzity Pardubice. Známé a ceněné jsou jeho publikace, zejména již dávno rozebraná „Knížka o radosti“, „Člověk v akci“, „Hovory s Tebou“ … Ve svých knihách dokázal propojit svoji filozofickou erudici s uvažováním o člověku ve zdraví a nemoci. Zamýšlel však také nad těmi, kteří pomoc druhým poskytují, ať už jako lékaři, psychologové, poradci, sociální či pedagogičtí pracovníci. Dařilo se mu vyjadřovat své myšlenky jazykem přístupným nejen úzké odborné veřejnosti.

Jiří Margolius

Narozen 9. 11. 1936, zemřel 2006. Publicista, autor detektivních povídek.

Jaroslav Maršálek

Publikace o bruskách.

Jana Mansfeldová

Jan Menděl

Narozen 23. 5. 1983 v Příbrami. IT specialista, překladatel z angličtiny a němčiny, též autor díla z oblasti esoteriky.

Jan Martinovský

RNDr. Jan Martinovský je český botanik, dendrolog a autor publikací z oboru.

Ivan Matoušek

Narozen 28. 7. 1948 v Praze. Básník a prozaik, výtvarník a překladatel. Původním povoláním chemik.

Hayden McAllister

Anglický spisovatel.

Gustáv Murín

Gustáv Murín je slovenský přírodovědec, biolog, spisovatel, esejista, publicista, dramatik a scenárista. Pochází z rodiny vysokoškolského profesora. Po maturitě na gymnáziu v letech 1978–1983 studoval na Přírodovědecké fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě, kde v 1984 získal titul doktora přírodních věd a posléze v roce 1991 se stal i kandidátem věd. Absolvoval studijní pobyty na ČAV v Praze a Brně, Universitě v Seville, Universitě v Záhřebu, Akademii věd v Německu, Akademii věd v Rakousku a Universitě v Cambridge. Svoji literární, odbornou a publicistickou tvorbu zahájil již v 80. letech 20. století kdy publikoval různé texty v různých slovenských periodikách . Psal jak různé články a příspěvky týkající se biologie a ekologie tak i volnou literární tvorbu. V roce 1985 se stal zakladatelem Klubu mladých dramatiků, v roce 1986 pak Kruhu mladých autorů. V 90. letech se podílel na vzniku almanachu mladých spisovatelů střední a východní Evropy, v roce 1994 také působil jako organizátor setkání mladých spisovatelů tohoto regionu v Budměřicích. V roce 1994 na Slovensku zastupoval časopis Playboy. Jde o člena Slovenského P.E.N. centra, v letech 2000 – 2004, 2009 – 2011 zde působil jako jeho předseda. Člen Centra San Miguel del Allende . Žije a pracuje v Bratislavě, jako vědecký pracovník Katedry botaniky Univerzity Komenského. Česky: * Sex kontra kultura, doplnené a rozšírené vydanie „Pud konta kultúra“, vyd. Hynek, 1999. * Náhradní konec světa, doplnené a rozšírené vydanie Náhradný koniec sveta, vyd. Ivo Železný, 1999. * A stanete se bohy, zbierka esejí, vyd. Ivo Železný, 2002. * Abeceda tělesné lásky , encyklopédia sexu, vyd. Triton, 2004. * Česko-slovenský/Slovensko-český Dualóg , o česko-slovenských vzťahoch, vyd. Slovenský literárny klub v ČR, Praha,  2009. * Slovenská mafie v Praze – vyd. Marenčin PT, 2014. Anglicky: * SVET JE MAL...

Grant Morrison

Skotský autor komiksů.

George Meredith

George Meredith byl anglický spisovatel viktoriánské éry. Jeho matka zemřela, když mu bylo pět. Ve čtrnácti letech byl poslán do školy, kterou vedli Moravští bratři v německém Neuwiedu na Rýně. Zde studoval dva roky. Poté pracoval jako advokát, ale nakonec se rozhodl pro žurnalistiku a poezii. Začal publikovat v literárním časopise Monthly Observer, který vydával spolu s Edwardem Peacockem. S Peackockem byli velcí přátelé a Meredith si vzal i jeho ovdovělou sestru Mary Ellen Nicollsovou, v době, kdy jemu bylo 21, zatímco jí 28. Ta mu ovšem později utekla s malířem Henry Wallisem a za tři roky poté zemřela. Tuto zkušenost Meredith umělecky zpracoval ve sbírce sonetů Modern Love a v románu The Ordeal of Richard Feverel . Meredith se znovu oženil v roce 1864 a usadil se v Surrey. Roku 1879 vydal jeden ze svých nejznámějších románů The Egoist, kde se mimo jiné věnoval tématu ponižujícího postavení žen během viktoriánské doby. Ve své době zaznamenal největší úspěch román Diana of the Crossways . Přesto se neuživil psaním literárních textů, a tak přibral ještě činnost nakladatelského redaktora v nakladatelství Chapman & Hall. Uznání došel zejména v posledních letech života. V tomto článku byl použit překlad textu z článku George Meredith na anglické Wikipedii.

Ellie Midwood

Americká lingvistka a spisovatelka zaměřená na historii 2. světové války a holocaustu. Autorka historických románů.

Edvard Maška

Narozen 13. 3. 1900 v Místku jako manželský syn Jiřího Mašky a jeho ženy Terezie Maškové roz. Pastorové. Křtěný 18. 3. 1900 jako Eduard. Redaktor, šéfredaktor, vydavatel, básník, překladatel a odbojář. V magazínu Úspěch zpracoval desítky monografií významných osobností. Jeho stěžejní prací jsou především návody k životnímu úspěchu a osobnímu rozvoji. Eduard Maška zemřel 17. 11. 1984.

Eduard Mörike

Eduard Friedrich Mörike byl německý romantický básník, prozaik a překladatel, vrcholný představitel tzv. švábské romantiky. Jeho tíhnutí k harmonii je někdy označováno za literární biedermeier. Eduard Mörike pocházel z lékařské rodiny, do které se narodil jako sedmé dítě. Po maturitě na stuttgartském gymnáziu vystudoval v letech 1822 až 1826 teologii v Tübingenu. Působil pak jako evangelický farář na různých místech ve Württembersku a od roku 1834 devět let v Cleversulzbachu poblíž Weinsbergu. Roku 1843 se pro nemoc místa vzdal a žil v soukromí v Mergentheimu. Od roku 1851 působil jako profesor literatury na Kateřinském ústavu ve Stuttgartu a roku 1866 odešel do výslužby. Zemřel roku 1875 a je pohřben na hřbitově Pragfriedhof ve Stuttgartu. Za svého života vešel Mörike ve známost díky své poetické novele Mozartova cesta do Prahy , dnes je však ceněn jako jeden z nejvýznamnějších německých básníků 19. století. Díky své uzavřené povaze se vyhýbal společenským stykům, což zvýšilo jeho vnímavost pro přírodu a lidové cítění. Proto je jeho přírodní, reflexivní i milostná lyrika vyznačující se čistou citovou intonací a smyslovou svěžestí považována za dokonalou. Jeho básnické modlitby, zbavené programové ideovosti, dekorativnosti i rétoriky, jsou směsí radosti a stesku a zamýšlejí se nad podstatou bytí. Mörike psal rovněž básně výpravné i dramatické. Rovněž dovedl vynikajícím způsobem zachytit postavy lidové fantazie ve svých pohádkách. Skvěle ovládal též klasické básnické formy a hexametr. Působil také jako překladatel. Uspořádal a přeložil výbor antických řeckých a římských básní pod názvem Klasická antologie , S Friedrichem Notterem vydal roku 1856 překlady bukolických básní Theokrita, Bióna ze Smyrny a Moscha a roku 1864 přeložil básnické dílo Anakreóntovo ....

Dmitrij Nikolajevič Medvedev

Dmitrij Nikolajevič Medvěděv byl jedním z velitelů sovětských partyzánů na Ukrajině během druhé světové války, plukovník NKVD, hrdina Sovětského svazu a ruský spisovatel. Medvěděv pocházel z dělnické rodiny. Na vysoké škole v Oděse vystudoval matematiku a fyziku. Během ruské občanské války vstoupil do Rudé armády a roku 1920 do Komunistické strany Ruska . V letech 1920 až 1938 pracoval v NKVD v různých na Ukrajině, v Medvěžegorsku na stavbě Bělomořsko-baltského kombinátu NKVD nebo v sibiřském gulagu Norillag. V létě roku 1941, krátce po po napadnutí Sovětského svazu nacistkým Německem, byl jako důstojník NKVD poslán na nejprve do západního Ruska a pak na Ukrajinu, aby zde organizoval partyzánský odboj. Jeho jednotka, zvaná Победители , působila v Žytomyrské, Rovenské a Lvovské oblasti, zaměřovala se na sabotáže, atentáty a výzvědnou činnost, zlikvidovala více než dva tisíce německých vojáků a důstojníků včetně jedenácti generálů a zachránila přes sto šedesát židovských žen a dětí. Po osvobození Ukrajiny roku 1944 se Medvěděvova jednotka stala součástí pravidelné Rudé armády. Pátého listopadu roku 1944 byl Medvěděv vyznamenán titulem Hrdina Sovětského svazu. Mimo jiné mu byl také udělen Řád rudého praporu a stal se čtyřnásobným nositelem Leninova řádu . Roku 1945 byl poslán do Litvy, aby organizoval boj proti ozbrojeným antikomunistickým oddílům tzv. Lesních bratrů. Roku 1946 odešel jako plukovník do výslužby a pak se věnoval literární činnosti. Ve svých knihách se zabýval hrdinským bojem partyzánů v týlu německých vojsk. Jeho knihy se však vyznačují značnou schematičností ve vykreslování lidských charakterů....

Conrad Ferdinand Meyer

Conrad Ferdinand Meyer byl švýcarský spisovatel a básník. Tvořil zejména historické novely, romány a lyriku. Spolu s Gottfriedem Kellerem a Jeremiasem Gotthelfem patří k hlavním postavám švýcarské literatury 19. století. Pocházel z patricijské rodiny. Stejně jako jeho matka, která si vzala život, trpěl duševními problémy a léčil se s depresemi. Literární dráhu začal jako překladatel z francouzštiny, první svazek básní vydal roku 1864. První větší úspěch mu roku 1872 přineslo vydání cyklu básní Huttens letzte Tage o humanistovi Ulrichovi von Hutten. Roku 1875 se Meyer oženil s Luise Zieglerovou, dcerou curyšského primátora, což posílilo jeho společenské postavení. Trpěl však tím, že jeho manželka žárlila na jeho sestru Betsy, k níž měl Meyer silný citový vztah a jež mu pomáhala v jeho literární práci. Roku 1888 se začalo zhoršovat Meyerovo zdraví a roku 1892 se psychicky zhroutil, takže již nebyl až do konce života schopen literární tvorby.

Compton Mackenzie

Sir Compton Mackenzie, nositel Řádu britského impéria, byl skoský nacionalista, spisovatel, autor románů, biografií a historických knih, zakladatel Scottish National Party.

Christopher Moore

Christopher Moore je americký spisovatel komické fantasy. K roku 2011 napsal jedenáct románů, z nichž se některé staly mezinárodními bestsellery. Narodil se roku 1957 v Toledu ve státě Ohio a vyrůstal v Mansfieldu, Ohio. Jeho otec byl dálniční policista a matka prodávala v obchodním domě. Navštěvoval Ohio State University a Brooks Institut fotografie v Santa Barbaře v Kalifornii. Od dětství rád četl a otec mu každý týden přinášel spoustu knih z knihovny. Začal psát kolem dvanácti let, a od šestnácti let začali brát vážně jeho psaní i rodiče. Když mu bylo 19 let, přestěhoval se do Kalifornie, kde žil na centrálním pobřeží až do roku 2003, kdy se přestěhoval na Havaj. Mezi jeho záliby, kromě psaní, patří např. potápění a fotografování. Od června 2006, žije střídavě v kalifornském San Franciscu a na ostrově Kauai na Havaji. Před zveřejněním jeho první román Practical demonkeeping v roce 1992, pracoval jako pokrývač, prodavač v obchodě, noční hlídač v hotelu, číšník, fotograf a pojišťovací makléř a všechny tyto zkušenosti mu pomohly vytvářet postavy v jeho knihách. Jeho romány ovlivnili spisovatelé jako John Steinbeck a Kurt Vonnegut . Moore má charakteristický pohled na svět, nahodilost života ho současně děsí i baví. V jeho knihách se střetávají různé postavy prostřednictvím nadpřirozených nebo mimořádných okolností.

Charles Mingus

Charles Mingus byl velmi vlivný americký jazzový hudebník, skladatel, kapelník a baskytarista. Mingus se narodil 22. dubna 1922 v Nogales v Arizoně a jeho kariéra trvala více než tři desetiletí. Je známý svým ohnivým a odvážným přístupem k jazzu, který kombinoval gospel, hard bop, free jazz a prvky klasické hudby. Mingus byl virtuosem na kontrabas a svým komplexním a silným stylem hry povýšil roli tohoto nástroje v jazzu.