Všichni Autoři a témata

Zdeněk Vavřík (11)

Zdeněk Vavřík byl český knihovník, básník, prozaik a dramatik, rovněž autor knih pro děti a mládež. Pocházel z učitelské rodiny. Po maturitě roku 1925 na gymnáziu v Ostravě začal studovat práva, ale roku 1928 přestoupil na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, kterou absolvoval roku 1932. Zároveň vystudoval Státní knihovnickou školu v Praze a pak pracoval jako knihovník v Ostravě, Opavě a v Pardubicích. Od roku 1941 byl dramaturgem činohry pardubického Východočeského divadla. Roku 1944 byl totálně nasazen v továrně na výbušniny Explosia v Semtíně. Po skončení války se k práci knihovníka v Pardubicích vrátil a vykonával jí až do roku 1955. Pak byl až do své smrti redaktorem Literárních novin. Debutoval roku 1919 fejetonem v Ostravském večerníku. V různých novinách a časopisech publikoval své verše a divadelní i literární kritiky. Již od studentských let se aktivně účastnil kulturního života a pokračoval v tom ve všech svých působištích. Jeho první vydanou knihou byla roku 1929 sbírka teskných básní Elegie, napsaná pod vlivem teorie čisté poezie Henryho Brémonda a zaměřená na zvukové hodnoty slov. Později se věnoval se také milostným veršům i aktuální politické situaci . Většího ocenění se dočkaly jeho práce pro mládež, založené na adaptacích starších předloh. Bohaté zkušenosti z vlastní profese promítl do úvah soustředěných v Knihovníkově zápisníku, vycházejícím v letech 1940–1942. Psal také divadelní i rozhlasové hry. Jeho dílo doplňuje novinářská činnost a překlady z francouzštiny.

Zdeněk Vančura (6)

Narozen 11.1.1903 v Praze, zemřel 5.5.1974 tamtéž. PhDr., DrSc., profesor americké literatury a kultury na Universitě Karlově v Praze, ředitel Ústavu jazyků a literatury Československé akademie věd v Praze, člen korespondent Československé akademie věd v Praze. Práce v oboru dějin americké a anglické literatury, filosofie, ekonomie, autor slovníků a čítanek, publikoval též anglicky. Překladatel z angličtiny a němčiny.

Zdeněk Urbánek (4)

Zdeněk Spilka (13)

Narozen 1.1.1903 ve Slatiňanech u Chrudimi, zemřel 16.1.1987 v Brně. Básník, prozaik, rozhlasový dramatik, literární kritik, redaktor, překladatel z ruštiny a němčiny.

Zdeněk Šmíra (8)

Autor anglického slovníku a gramatiky.

Zdeněk Šimanovský (10)

Narozen 1. 5. 1950. Překladatel, dramaturg, prozaik, básník, autor rozhlasové hry, literární pásma, po studiu psychologie spolupracuje s pedagogy na příručkách o využití divadla a her v pedagogice a psychoterapii.

Zdeněk Půlpán (12)

Narozen 1942. Práce z oboru pedagogiky a metodiky výuky přírodních věd.

Zdeněk Míka (6)

Od roku 1961 pracuje v Muzeu hlavního města Prahy, kde v letech 1977-2000 vykonával funkci ředitele. Publikoval množství článků a podílel se na řadě muzejních expozic věnovaných historii Prahy. Phdr. Zdeněk Míka , vystudoval Filosofickou fakultu UK obor Československé dějiny se specializací na 19. století. Od roku 1961 pracuje v Muzeu hlavního města Prahy, zde pracuje dodnes. Nutno připomenout, že má za sebou mnoho let plodné práce v podobě publikací či významných muzejních expozicí a výstav . Jeho nová publikace Zapomenuté obrazy - Praha 19. století je krásnou obrazovou přehlídkou tvorby známých, méně známých nebo i anonymních malířů.

Zdeněk Klepš (11)

Autor technických učebnic.

Zdeněk Brdlík (8)

Zdeněk Brdlík byl český akademický malíř, ilustrátor a grafik. Zdeněk Brdlík absolvoval v Praze Státní grafickou školu a posléze Akademii výtvarných umění u profesorů Miloslava Holého a Vladimíra Pukla. Působil jako grafik v časopise Tvorba. Ilustroval knihy o přírodě . Vedle ilustrací a grafiky se věnoval také volné malbě a známkové tvorbě.

Wolfgang Hensel (10)

Biolog, spisovatel a překladatel. Studoval biologii a zeměpis na univerzitě v Bonnu. Rozhodl se nikoliv pro povolání učitele, které vystudoval, ale pro vědecký biologický výzkum. Po promoci, habilitaci a přednáškové činnosti na univerzitách v Bonnu, Münsteru a Kolíně n. Rýnem opět změnil povolání. Od té doby nahlíží v knihách, článcích a překladech na svůj obor ze širšího hlediska.

Wolfgang Döbereiner (12)

Německý astrolog.

William Paul Young (11)

William Gibson (14)

William Ford Gibson je jeden z nejznámějších autorů kyberpunku. Jeho otec pracoval v továrně, ve které byla vyrobena první atomová bomba . V 19 letech se vyhnul povinnosti narukovat do Vietnamské války tím, že se odstěhoval ze Spojených států do Kanady. Tam žil ve Vancouveru až do roku 1972. Nyní je ženatý a má dvě děti. Psát začal již v době studií na universitě v Britské Kolumbii, kde vystudoval anglickou literaturu. V roce 1984 jeho první novela Neuromancer získala cenu HUGO, Philip K. Dick memorial Award a Nebulu. V Neuromancerovi se poprvé objevily pojmy jako kyberprostor, virtuální realita, Matrix a Internet, což napomohlo ke zpopularizování těchto pojmů. Autor uvádí, že jeho dílo ovlivnil W. S. Burroughs.

Willa Sibert Cather (8)

Americká prozaička-novelistka, nositelka Pulitzerovy ceny.

Wilhelm Hünermann (12)

Wilhelm Hünermann byl německý římskokatolický kněz a spisovatel. Známý je zejména pro své biografické romány. V kněžské službě působil v letech 1926–1975, literárně činný byl v letech 1931–1969. Wilhelm Hünermann se narodil jako syn profesora matematiky v městečku Kempen v Severním Porýní-Vestfálsku na západě Německa. Tam také ve věku 17 let odmaturoval a nastoupil jako voják do bojů první světové války. Po konci války začal studovat teologii v Münsteru na Westphalian Wilhelms University. Na kněze byl vysvěcen 26. května 1923. V té době církevně spadal jeho rodný region pod správu arcibiskupství v Kolíně nad Rýnem. Byl ustanoven jako kaplan ve farnosti Herz Jesu v Oberhausen-Sterkrade, náležející pod správu kolínského arcibiskupství. Roku 1926 byl jmenován do biskupské delegace Berlín-Braniborsko-Pomořansko, která církevně spadala do vratislavské církevní provincie. V roce 1930 z ní bylo vyčleněno území pro novou berlínskou diecézi. Církevní reorganizace se dotkla i Hünermannova domovského regionu v Porýní, který byl připojen k obnovené cášské diecézi. Wilhelm Hünermann pracoval jako kaplan farnosti sv. Matyáše na Winterfeldtplatzu v Berlíně. Clemens August von Galen, pozdější kardinál a biskup münsterský, který byl v roce 2005 blahoslaven, zde působil jako jeho zpovědník a nadřízený. V Berlíně objevil Carl Sonnenschein Hünermannovo nadání pro psaní a přivedl ho do redakčního týmu diecézního deníku Katolický deník delegace biskupů pro Berlín, Braniborsko a Pomořany . Erich Klausener, který byl později zavražděn nacionalistickými socialisty, Hünermanna pověřil tiskem pro materiály katolické akce, jejíž byl vůdcem. Již v roce 1931 začal s literární činností i mimo redakci. Jeho první hra, tragédie Dětská křížová výprava ...

Wilhelm Busch (9)

Heinrich Christian Wilhelm Busch byl německý malíř, grafik, ilustrátor, karikaturista a básník-humorista. Studoval nejdříve techniku, poté krátce malířství v Düsseldorfu a Antverpách, studium však přerušil kvůli onemocnění tyfem. Po vyléčení odešel na nějaký čas do Mnichova, kde se seznámil s tamními umělci a začal se živit publikováním karikatur a komiksů. Jeho nejznámějším dílem je dětská kniha Max a Moritz, obsahující veršované a kresbami ilustrované příběhy dvou chlapců, poprvé souborně vydaná roku 1865. Protože vycházela v časopisech na pokračování, jde o první strip, tj. moderní komiks. V českém vydání byli uličníci přejmenováni na Vít a Véna. Na přelomu 60. a 70. let Busch pobýval ve Frankfurtu nad Mohanem a věnoval se více klasické malbě. Zbytek života strávil převážně na venkově, ve svém rodišti Wiedensahlu u své sestry Fanny a poté v Mechtshausenu.

Wilhelm Bölsche (10)

Bölsche se narodil v Kolíně nad Rýnem . Studoval 1883-1885 filozofie, historie umění a archeologie v Bonnu a přestěhoval 1885 do Berlína . V Berlíně-Friedrichshagen se stal ústřední postavou v " Friedrichshagener Dichterkreis ", což je básníků společnosti. Přestože většina z jeho práce na fyzické historických tématech, Boelsche nebyl přírodovědec, ale člověk, který popularizoval přírodní záležitost

Wham! (5)

Wham! bylo britské popové duo, které v roce 1981 založili George Michael a Andrew Ridgeley. Skupina dosáhla v 80. letech 20. století obrovského úspěchu díky svým optimistickým popovým skladbám a proslavila se svými chytlavými hity a osobitou image. Jejich druhé album "Make It Big" vydané v roce 1984 bylo komerčně velmi úspěšné a obsahovalo singly, které se umístily na předních místech hitparád, jako například "Wake Me Up Before You Go-Go", "Freedom" a balada "Careless Whisper", která byla díky svému osobitému stylu často připisována sólovému počinu George Michaela. Wham! také v roce 1997 vydal kompilační album s názvem "The Best of Wham! If You Were There...", které obsahovalo výběr jejich největších hitů a sloužilo jako retrospektiva jejich kariéry. Píseň "Last Christmas" je jedním z jejich nejtrvalejších hitů, ačkoli v době aktivní činnosti skupiny nebyla součástí alba s názvem "Last Christmas "; v průběhu let byla znovu vydána a coverována různými umělci. Wham! se rozpadli na vrcholu své slávy v roce 1986, přičemž George Michael pokračoval v úspěšné sólové kariéře až do své předčasné smrti v roce 2016. Andrew Ridgeley byl hudebně méně viditelný, ale příležitostně se objevoval v médiích a zapojoval se do aktivit souvisejících s hudbou.

Washington Irving (10)

Washington Irving byl americký romantický spisovatel, humorista, autor povídek, historických studií a životopisů. Byl rovněž americkým velvyslancem ve Španělsku. Díky filmovým zpracováním jsou dnes známé jeho povídky Legend of Sleepy Hollow a Rip Van Winkle, obě ze sbírky Kniha skic. Dále jsou stále uváděny jeho příběhy a pohádky ze Španělska . Byl nejmladším z jedenácti dětí obchodníka z New Yorku. Jeho otec William Irving starší pocházel ze Skotska a matka Sarah z Anglie. V roce 1800 začal studovat na Collumbijské koleji. Měl se stát právníkem, ale raději se věnoval umění a bohémskému životu. Začal psát humorné a satirické povídky a komentáře, které se věnovaly společenské a divadelní scéně. Ty otiskoval od roku 1802 v novinách The Morning Chronicle a později byly vydány ve sbírce Letters of Jonathan Oldstyle. Aby zlepšili jeho zdravotní stav, financovali Washingtonovi bratři jeho cestu do Evropy v letech 1804–1806. Po návratu z Evropy pokračoval ve studiu práv, ale studia zanedbával a nedokončil. Začal vydávat vlastní časopis Salmagundi . Výběr článků z tohoto časopisu vyšel v roce 1823 pod titulem Salmagundi or the whimwams and opinions of Lancelot Langstaff and others. V roce 1809 jej proslavila satirická kniha Dějiny New Yorku od Dietricha Knickerbockera. Uvedení knihy předcházela mystifikační kampaň, kdy v novinách vycházely inzeráty, hledající fiktivního historika Dietricha Knickerbockera a jeho otištěné Dějiny, které údajně zapomněl v hotelu, měly být nápomocny tomuto pátrání. V době britsko-americké války v roce 1812 byl pobočníkem Daniela D. Tompkinse, guvernéra New Yorku a velitele milice, pozdějšího viceprezidenta USA. Dosáhl hodnosti plukovníka, do vlastních bojů se ale nezapojil. Válka zdecimovala rodinnou obchodní firmu a tak Washington Irving v roce 1815 ...

Ward Penelope (11)

Wanda Wasiłewska (10)

Wanda Wasilewska, známá také pod ruským jménem Vanda Lvovna Vasilevskaja , byla polská a ukrajinská sovětská romanopiskyně a novinářka a levicová politická aktivistka, která se stala oddanou komunistkou. Uprchla z Polska po německé invazi v září 1939 a usadila se v Sověty okupovaném Lvově a nakonec v Sovětském svazu. Byla zde zakladatelkou Svazu polských vlastenců a hrála důležitou roli při formaci polské 1. pěší divize Tadeusze Kościuszka. Divize byla zárodkem pozdější Polské lidové armády a během druhé světové války bojovala na východní frontě. Wasilewska byla v době války poradkyní Josifa Stalina a její vliv byl důležitý pro zřízení Polského výboru národního osvobození v červenci 1944, a tedy pro vznik Polské lidové republiky. Po válce se nevrátila do Polska, ale usadila se v Kyjevě a postupně se stáhla z veřejného života. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Wanda Wasilewska na anglické Wikipedii.

Walt Morey (3)

Walter „Walt“ Nelson Morey byl americký spisovatel knih pro mládež odehrávajících se na americkém severozápadě a na Aljašce, tedy v místech, kde Morey žil po většinu svého života. Morey neměl nikdy velký zájem o studium a po ukončení střední školy se živil jako dělník, pracoval v lese, byl boxerem a potápěčem. V počátcích své spisovatelské kariéry měl problémy kvůli svému nedostatečnému vzdělání. Psal v podstatě brakové povídky pro pulp magazíny, ale vyučil se na nich spisovatelskému řemeslu. Pak začal psát knihy pro mládež, za které získal řadu ocenění. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Walt Morey na anglické Wikipedii.

Wacław Sieroszewski (12)

Wacław Kajetan Sieroszewski byl polský spisovatel z okruhu Mladé Polsko . Vyrůstal v péči širšího příbuzenstva, protože jeho otec byl uvězněn za podíl na Lednovém povstání v roce 1863 a jeho matka zemřela. Za účast v tajných studentských spolcích byl ruskou správou vyloučen z gymnázia. Učil se zámečníkem a studoval na železniční technické škole. Aktivně se zapojuje do sociálně demokratického hnutí v dělnickém prostředí. V roce 1878 byl uvězněn a příštího roku byl poslán do vyhnanství na Sibiř. Od roku 1880 pobýval ve Verchojansku, od roku 1882 v Irkutsku. Za své etnografické práce o Jakutsku získal ocenění ruské Zeměpisné společnosti a v roce 1898 mu bylo povoleno vrátit se na území Polského království . V roce 1900 byl opět uvězněn za účast na manifestaci při příležitosti druhého výročí odhalení pomníku Adama Mickiewicze ve Varšavě. Vyhnán z Polského království odjíždí na vědeckou expedici do Japonska. Na ostrově Hokkaidó studuje život menšiny Ainu. V roce 1904 se přes Koreu, Čínu, Cejlon a Egypt vrátil do Varšavy. V období revoluce v roce 1905 byl opět vězněn. Přesídlil do Haliče a žil v Krakově a v Zakopaném. V letech 1910–1914 žil v Paříži. V době 1. světové války vstoupil do polských legií. V roce 1918 působil jako ministr informací a propagandy v Prozatímní lidové radě polské republiky v Lublinu. V období druhé polské republiky byl senátorem, v letech 1927–1930 byl prezidentem Svazu polských spisovatelů a v letech 1933–1939 prezidentem Polské akademie literatury . Je pochován na hřbitově „Cmentarz Powązkowski” ve Varšavě. Je znám jako autor románů a především povídek, ve kterých popisuje život na Sibiři a Dálném východě. Mimo to psal i práce etnografické. V tomto článku ...

Vlastimil Baruš (8)

Vlastimil Baruš byl český a československý biolog, parazitolog, vědecký pracovník Československé akademie věd i Akademie věd České republiky, politik Komunistické strany Československa a poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění za normalizace. Studoval na VŠ zemědělské v Brně, kde také potom učil. V letech 1958-1962 působil jako vědecký pracovník Biologického ústavu. K roku 1981 se profesně uvádí jako ředitel Ústavu pro výzkum obratlovců Československé akademie věd. V letech 1985–1986 byl rektorem Vysoké školy zemědělské v Brně. Od roku 1987 pracoval v Ústavu systematické a ekologické biologie ČSAV v Brně. Byl účastníkem četných výzkumných zoologických expedic . Ve své profesní dráze se specializoval na studium cizopasných hlístic a přírodní ohniskovost namatodóz. Publikoval či spolupublikoval přes tři stovky vědeckých pracích a 23 knih. Později působil jako vedoucí vědecký pracovník Ústavu ekologie krajiny Akademie věd České republiky v Brně. Státní bezpečnost ho evidovala jako důvěrníka . Ve volbách roku 1981 zasedl do Sněmovny lidu . Mandát obhájil ve volbách roku 1986 . Ve Federálním shromáždění setrval do konce funkčního období, tedy do svobodných voleb roku 1990. Netýkal se ho proces kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci.

Vlasta Winkelhöferová (7)

Vlasta Winkelhöferová, roz. Vojáčková , japanistka, překladatelka, autorka. Po maturitě na Státním francouzském gymnáziu v Praze v roce 1950 studovala obor japanologie-koreanistika na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze. Po absolvování roku 1955 působila na této fakultě jako asistentka, později odborná asistentka se zaměřením na moderní japonskou literaturu, moderní jazyk a folklór. Spolu s manželem Janem Winkelhöferem, rovněž japanologem, po dvojím pobytu v Japonsku v šedesátých letech napsala cestopis Sto pohledů na Japonsko , který se dočkal dvou českých reedic a překladů do cizích jazyků . Po vynuceném odchodu z fakulty v době normalizace působila jako profesorka japonštiny na Orientálním oddělení Státní jazykové školy v Praze. Přeložila do češtiny řadu stěžejních děl japonských prozaiků a dramatiků moderní doby . Je spoluautorkou prvních českých dějin japonské kultury Vějíř a meč – Kapitoly z dějin japonské kultury a dějin moderní japonské literatury , spolupracovala na Slovníku spisovatelů Asie a Afriky a jeho anglické verzi . V letech 1982−83 pobývala na půlroční odborné stáži na Univerzitě Waseda a Institutu pro studium národní literatury v Tokiu. V českých, zahraničních a japonských odborných sbornících a periodikách publikovala vědecké a odborné stati, zúčastňovala se aktivně mezinárodních japanologických konferencí a sympozií. Vedle literatury se věnuje studiu japonského folkloru a lidového umění a je autorkou a spoluautorkou několika výstavních scénářů z této oblasti. Během pobytu v Japonsku v letech 1990−96 (jako manželka československého, později českéh...

Vlasta Baránková (8)

Vlasta Baránková je česká výtvarnice, známá především jako autorka ilustrací pro děti. Žije a pracuje v Brně, má dva syny. Po studiích na uměleckoprůmyslové škole v Brně pracovala v oblastech vývoje a užití hraček, drobných uměleckých předmětů a divadelních loutek. Pracovala také jako výtvarník Kulturního domu v Brně. V 70. letech 20. století se věnovala grafickému designu, výstavní grafice a typografické úpravě časopisů a knih. Od 80. let se věnovala také malbě. Od 90. let 20. století se těžištěm její tvorby staly knižní ilustrace. Výčet ilustrovaných knih čítá přes sto titulů. Od roku 1986 spolupracovala s curyšským vydavatelstvím Bohem Press, mezi českými vydavatelstvími jsou to například Albatros, Fragment nebo Euromedia Group. Své dílo prezentovala na desítkách českých i mezinárodních výstav a obdržela několik ocenění. Její první ilustrovaná kniha vyšla již v roce 1971 . Od 90. let spoluvytvářela dětské animované seriály, např. Lískulka. Její ilustrace doprovázejí zpěvníky pro děti od autorské dvojice Zdeňka Svěráka a Jaroslava Uhlíře.

Vlado Bednár (14)

Vlado Bednár byl slovenský spisovatel-prozaik, dramatik a autor literatury pro děti a mládež. Užíval pseudonymy Fedor Vietor, Quido Maria Piaček a jiné. Narodil se v rodině akademického malíře Štefana Bednára. Vzdělání získal v Bratislavě, kde v letech 1958–1964 studoval na Univerzitě Komenského Filosofickou fakultu, obor žurnalistika. V letech 1964–1966 byl odborým asistentem na Katedře žurnalistiky, v letech 1966-1970 redaktorem mládežnických časopisů. V letech 1970–1975 pracoval jako redaktor ve vydavatelství Smena. Od roku 1975 se věnoval výhradně své literární práci. Jeho manželkou byla pozdější politička Oľga Keltošová. Dne 17. ledna 1984 tragicky zahynul následkem úrazu na rozkopané bratislavské ulici. Věnoval se psaní prózy jak pro mládež tak i pro dospělé. V jeho tvorbě pro dospělé převládají humoristicky laděná díla, jsou často protkána ostrou satirou nasměrovanou do společnosti, kde odhaloval její mnohé nedostatky. Jeho knížky však byly psány s lehkostí a optimismem až s náchylností k recesi. I když se obrátil k vážným tématům a opustil toto humorné zázemí jeho děl jeho kritický pohled na společnost stále zůstával přítomen. V tvorbě pro děti zůstává věren svému humornému pohledu na okolní svět a to i když tento jeho humor často vyplývá z okolností. Jeho díla jsou často poučná a mají didaktickou tendenci. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vlado Bednár na slovenské Wikipedii.

Vladimíra Havlová (14)

Dietní sestra. Věnuje se edukaci diabetiků, zabývá se problematikou poruch metabolismu a výživy.

Vladimír Zacha (5)

Narozen 7. 5. 1925 v Brně, zemřel 1995. Doc., Dr., Ing., CSc., fytopatolog, diagnostik škodlivých činitelů, popularizátor vědy, publikace z oboru botaniky a ochrany rostlin.

Vladimir Vysockij (3)

Vladimir Semjonovič Vysockij byl ruský písničkář, herec a básník. Po druhé světové válce, v letech 1947–1949 žil ve městě Eberswalde v Německu u svého otce, důstojníka Rudé armády. Po návratu do Moskvy začal v r. 1955 studovat strojírenskou fakultu Moskevského institutu, kde strávil jeden rok, poté se dostal na divadelní fakultu MCHAT, kterou úspěšně absolvoval. V letech 1960–1964 byl členem Divadla A. S. Puškina v Moskvě. Roku 1964 se stal členem avantgardního divadla Moskevského dramatu a komedie Na Tagance. V tomto divadle se prosadil v několika těžkých rolích; hrál např. Hamleta nebo Galilea . Stal se též filmových hercem a hrál v mnoha filmech a několika seriálech – viz jeho profil na ČSFD. Oženil se s francouzskou herečkou ruského původu Marinou Vladyovou. Po Sovětském svazu kolovalo asi 2000 jeho písní plus mnoho falzifikátů. Podílel se na přípravě 11 rozhlasových relací a uskutečnil více než 1000 koncertů po celém SSSR a za hranicemi. Byl autorem více než 700 písní a básní. Jeho básnická tvorba představuje hlavně lyrickou poezii, v níž hojně používal ironii a sarkasmus. Největší popularitu získal zhudebněnými básněmi a písněmi, které interpretoval především s doprovodem akustické kytary, pomocí které udržoval rytmus. V textech vycházel hlavně z městského folklóru , slovní hry, parodie, parafráze a filozofických úvah. Do oběhu se po jeho smrti dostalo i mnoho falzifikátů vydávaných za jeho písně. V Česku a na Slovensku zpívali některé jeho přeložené písně Jaromír Nohavica či Radůza. Nejvýznamnějším překladatelem a také interpretem Vysockého díla je v Česku rusista Milan Dvořák, který převedl do češtiny několik desítek písní. Na Slovensku překládala jeho básně např. Lýdia Vadkerti-Gavorníková. Mnohé písně vystihovaly názory tehdejší ruské mládeže, velmi populární byly písně s vojenskou tematikou. Mnoho posluchačů jeho písní ne...

Vladimír Vokolek (12)

Vladimír Vokolek byl český meditativní básník, prozaik a esejista, poválečný představitel tzv. spirituální poezie. Narodil se v rodině Václava Vokolka, majitele pardubické tiskárny, která ve 30. letech proslula mimo jiné vydáváním uměleckých tisků katolických autorů, jako byli např. J. Deml, J. Zahradníček či B. Reynek. Vladimír měl dva bratry a sestru: Vojmír byl výtvarník, Vlastimil převzal otcovu tiskárnu, Květa se stala řádovou sestrou. Po maturitě na gymnáziu roku 1933 se Vladimír zapsal ke studiu jazyků a filosofie na FF UK. Studia nedokončil a po uzavření vysokých škol roku 1939 se vrátil do Pardubic. V letech 1945 – 46 absolvoval knihovnický kurs a od roku 1946 působil jako ředitel okresní knihovny v Děčíně. Roku 1949 byl ovšem z této funkce odvolán a v roce 1954 byl donucen z knihovny odejít. Živil se tedy jako učitel základní školy v Děčíně, poté jako redaktor časopisu Dialog v Ústí nad Labem. Po jeho zákazu v roce 1970 byl až do roku 1973, kdy odešel do důchodu, bez trvalého zaměstnání. Jeho syn Václav Vokolek je prozaik a básník, autor vizuální poezie. Vokolkova poezie je ovlivněna křesťanským pohledem na svět a inspirována díly Máchovými, Březinovými a Zahradníčkovými. - výpovědi o zrůdnostech 2. světové války a pokus dobrat se příčin krize tradičních mravních hodnot: - básnické sbírky z období komunistické totality, jež kolovaly především v opisech: - Vokolkovy prózy ze 40. - 60. let: - eseje, jejichž hlavním posláním je polemika s odosobňujícími tendencemi totalitního režimu:

Vladimír Venclík (4)

Autor učebnic mechaniky.

Vladimír Sattran (9)

RNDr. Ing. Vladimír SATTRAN, CSc., nar. 1930, ředitelem od r. 1990 do r. 1991. Odborné zaměření: ložisková geologie, strukturní geologie, petrologie. V SGÚ působil v letech 1955–1992. Před nástupem do funkce ředitele pracoval hlavně v odborech krystalinika a ložisek nerostných surovin. Po odchodu z SGÚ se stal velvyslancem České republiky v Maroku. Zabýval se výzkumem krystalinika, metalogeneze Českého masivu, numerickou klasifikací rudních ložisek a použitím matematických metod v geologii. Studoval krystalinikum Krušných hor, variské magmatity a jejich vztah k metalogenezi či obecné problémy metalogeneze po celém Českém masivu. Spoluautor metalogenetické mapy Československa. Z titulu své funkce zpracoval řadu analýz o činnosti geologické služby.

Vladimír Papoušek (10)

Narozen 19.12.1957 v Českých Budějovicích. Prof., PaedDr., CSc., literární historik, bohemista, vysokoškolský učitel, práce z oboru české literatury.

Vladimir Klavdijevič Arsen‘jev (7)

Ruský cestovatel, geograf, etnograf, výzkumník na Dálném východě a spisovatel.

Vladimír Francev (12)

Autor se zabývá obrněnými vozidly.

Vladimír Forst (11)

Vladimír Forst byl český literární historik, kritik, lexikograf a vedoucí redaktor Lexikonu české literatury. Vyučil se jako soustružník kovů ve firmě Sellier a Bellot a poté pracoval jako dělník. V roce 1949 absolvoval Státní kurz pro přípravu pracujících na vysoké školy v Mariánských Lázních a následně v letech 1949–1953 vystudoval češtinu, filozofii a obecný jazykozpyt na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V průběhu studia strávil dva semestry na univerzitě v Budapešti. Od roku 1956 působil jako odborný asistent na katedře české literatury FF UK. V roce 1957 obhájil práci Antonín Zápotocký spisovatel a získal titul CSc. V roce 1966 mu byl přiznán titul PhDr. za jeho diplomovou práci Česká literatura v Maďarsku. V letech 1962–1991 působil v Ústavu pro českou literaturu ČSAV. Významnou měrou se podílel na vzniku Lexikonu české literatury, jehož byl v letech 1971–1990 vedoucím redaktorem. Za tuto práci byl spolu se svými nástupci ve funkci vedoucího redaktora Jiřím Opelíkem a Lubošem Merhautem oceněn v roce 2009 cenou Magnesia Litera za přínos české literatuře. Byl autorem mnoha učebnic pro základní i střední školy. Zemřel 28. července 2010 ve Vlašimi.

Vít Haškovec (10)

Narozen 1965. Autor životopisů slavných a známých osobností, nakladatelský redakor.

Vilém Pospíšil (7)

Narozen 19.7.1911 v Praze, zemřel 19.9.1988 tamtéž. JUDr., hudební kritik, redaktor, muzikologická literatura.

Victoria Vázquez (15)

Španělská autorka knih pro děti.

Veronika Štroblová (11)

Mgr., autorka výukových listů z oblasti českého jazyka a literatury, vychází v rámci projektu "V lavici" .

Veronika Rubínková (6)

Veronika Rubínková se narodila 16.05.1980 v Praze. Příjmení přejala po svém dědečkovi, protože si to tak přála. Publikuje už několik let na literárních serverech, zajímá se o historii, záhady, architektonické památky a válečnou a poválečnou dobu.

Veronika Hurdová (11)

Mám nediagnostikovanou hyperaktivitu, která propukla až v dospělosti. Ze židle mě zvedají tři věci: 1) Svobodná výchova 2) Férový marketing 3) Zodpovědný přístup ke spotřebě A protože nejsem lenoch, tak o tom píšu, učím a aktivně podporuju nebo vymýšlím projekty, které s těmito myšlenkami souzní. Jsem maminka tří malých svobodných bytostí a osudu navzdory se nevzdávám.

Věra Stauchová (11)

Narozena 17.3.1922 v Praze, zemřela 26.7.1971 v Maďarsku. PhDr., romanistka, pracovnice katedry jazyků, učebnice francouzštiny.

Věra Formánková (6)

Narozena 6.2.1928 ve Slaném. Paed.dr., asistentka katedry českého jazyka, literatura z oboru.

Vera Cowie (11)

Narodila se ve městě South Shields. První román začala psát jako dvanáctiletá, ale nedokončila ho. Ve svých dvaceti letech se ke psaní vránila a románovou prvotinu publikovala v roce 1978. Než se rozhodla plně se věnovat profesi spisovatelky, pracovala v advokátní kanceláři a v městské agentuře zprostředkující pojištění. Později Vera Cowie zasvětila život už jen literární tvorbě. Kažkoročně napíše jeden román, přičemž několik měsíců stráví pečlivou přípravou vybraného námětu. Mezi její díla patří romány Vůně Evy, Dvojí život, Soukromé peklo, Tajemství nebo Úžasná žena. Vera Cowie je už babička a žije v Bishops Stortford v Hertfodshire.

Vavřinec Řehoř (12)

Vraný Josef, 9. 5. 1874 - 27. 3. 1937, č. agrární novinář a politik; statkář. Od 1906 redaktor, od 1922 šéfredaktor deníku Venkov; od 1918 člen výkonného výboru agrární strany; 1918-25 poslanec, od 1925 senátor republikánské strany, zemědělský odborník a publicista, beletrista. Používal také pseudonymy Jan Kobr, Jiří Vávra, Kateřina Romanovská, J. V. Stránecký. Redigoval tiskoviny Lidový deník a Venkov, založil týdeník Cep a beletristický časopis Rozkvět. Autor lidových románů a fejetonů .

Vadim Zeland (13)

Vadim Zeland - Вадим Зеланд je ruský autor bestleserové řady knih o transurfingu a životním stylu. Ve svých knihách říká, že věda došla do slepé uličky a její rozvoj nic nepřinesl, kromě technogenní civilizace a znečištění životního prostředí. Technogenní civilizace je koncept, který se jako červená nit vine téměř všemi jeho knihami. Klade v nich zvláštní důraz na vědomou přítomnost, aktivovaný stav „správce“, což znamená „být si jasně vědom toho, kde jsem, co se děje, co dělám a proč“. V knize z roku 2008 o sobě prozradil následující: Je mi 40 let. Do rozpadu SSSR jsem se zabýval výukumem v oblasti kvantové fyziky, potom počítačovými technologiemi a nyní knihami. Žiju v Rusku, národnostní jsem Rus, přesněji tedy čtvrtinový Estonec. Nic dalšího o mně už nemá žádný význam, stejně jako všechno tohle.

Václav Zykmund (9)

Václav Zykmund byl český výtvarný kritik a teoretik, malíř, fotograf a grafik. Dále působil jako středoškolský a vysokoškolský pedagog, zakladatel literární edice Ra v Rakovníku a surrealistické Skupiny Ra v Brně. Absolvoval reálné gymnázium v Rakovníku a poté studoval deskriptivní geometrii a kreslení na Přírodovědecké fakultě UK a na ČVUT. V roce 1933 vstoupil do KSČ. Roku 1936 založil v Rakovníku literární edici Ra, kterou vydával Akademický studentský spolek. V letech 1937–1939 působil jako profesor kreslení na Ruském reformním gymnáziu v Mukačevu, 1939–1945 na reformním reálném gymnáziu v Brně-Králově poli. Od roku 1940 žil v Brně se svou první ženou Marií a dcerou Olgou. Od počátku války v letech 1940–1948 působil spolu s L. Kunderou, Z. Lorencem, O. Mizerou ad. v postsurrealistické skupině Ra, kterou inicioval. Roku 1948 byla skupina komunistickým režimem zakázána. Do té doby Zykmund vystavoval i v zahraničí, např. na na výstavách čs. moderního umění v Paříži, Bruselu, Antverpách, Luzernu. V letech 1945–1972 byl scenáristou, výtvarníkem a režisérem animovaného filmu v Brně a pedagogem JAMU. V letech 1960–1965 byl externím pedagogem Vysoké školy výtvarných umení v Bratislavě a zároveň do roku 1972 vedoucím Katedry výtvarné teorie a výchovy na Filozofické fakultě UP v Olomouci, od roku 1966 jako docent. Roku 1968 byl zakládajícím členem a členem výboru České společnosti pro estetiku při ČSAV. Byl členem Mezinárodní asociace výtvarných kritiků AICA, SVU Mánes, Bloku moravsko-slezských umělců v Brně, SVU Aleš, Skupiny Parabola, Sdružení Q a funkcionář SČSVU. V roce 1972 byl vyloučen z KSČ a byl mu udělen zákaz činnosti v oblasti kultury. Věnoval se pak intenzivně vlastní výtvarné tvorbě. Byl členem skupiny DOFO , což byla skupina předních olomouckých fotografů, založená roku 1958. Skupina zanikla roku 1967. Rané dílo Václava Zykmunda bylo ovlivněno Šímou, Picassem a surrealisty,...

Václav Zemek (9)

Narozen 13. 4. 1974 ve Vlašimi. Ing., regionální publicista, autor historických prací o Podblanicku.

Václav Vilém Štech (7)

Václav Stehlík (9)

Václav Stehlík je český právník, vysokoškolský pedagog a od roku 2020 děkan Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Ve své odborné činnosti se zaměřuje na různorodé aspekty práva Evropské unie, ať se jedná o tzv. evropské ústavní právo, soudní systém EU, poměr evropského a národního práva, vnitřního trhu EU, unijních vnějších vztahů či migračního práva. Kromě práv vystudoval anglický jazyk a literaturu na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a postgraduální LL.M. studium na University of London zaměřené na právo Evropské unie.

Václav Richter (8)

Narozen 26. 8. 1940 v Babicích nad Svitavou, zemřel 29. 1. 1999. Mgr., učitel, básník, prozaik, redaktor, sběratel žákovských i kantorských perliček a lidových pověstí.

Václav Procházka (8)

Václav Procházka je český fotbalový obránce či záložník a reprezentant, od srpna 2020 působící v českém klubu FC Fastav Zlín. Hraje na stoperu, může nastupovat i na postu defenzivního záložníka. Svoji fotbalovou kariéru začal v ZKZ Břasy, odkud v průběhu mládeže odešel do Viktorie Plzeň. Před sezonou 2002/03 se propracoval do prvního týmu Viktorky. V říjnu 2004 projevil o Procházku zájem tehdy druholigový italský celek FC Janov. V Plzni zažil doby v nejvyšší soutěži i druhé lize. Za mužstvo odehrál během celého svého působení 96 ligových zápasů, ve kterých vstřelil tři góly. Před jarní částí ročníku 2004/05 se domluvil na smlouvě s klubem 1. FC Slovácko, kam zamířil z Viktorie na půlroční hostování. Se Slováckem bojoval na jaře 2005 o záchranu v 1. lize, která se zdařila. Během svého působení odehrál osm střetnutí v lize, ve kterých branku nevsítil. V létě 2007 přestoupil za nespecifikovanou částku do mužstva FK Mladá Boleslav. Na jaře 2011 došel s Mladou Boleslaví až do finále Českého fotbalového poháru, kde klub porazil na neutrální půdě v Jihlavě Sigmu Olomouc 2:1 po penaltách. 22. července 2011 nastoupil k zápasu o český Superpohár, kde se Mladá Boleslav představila na půdě tehdejšího mistra Viktorie Plzeň, kde Boleslav podlehla soupeři až na pokutové kopy 4:2 . Za tým odehrál celkem 98 ligových zápasů. dal devět gólů. Před jarní částí ročníku 2011/12 se vrátil do Plzně, kde podepsal kontrakt na tři a půl roku. Do Viktorky přišel výměnou za Martina Filla, který do Mladé Boleslavi odešel na hostování. 17. listopadu 2012 proti Liberci byl Procházka ve 43. minutě vyloučen za faul na unikajícího Dzona Delarge. Plzeň dokázala i v oslabení zápas otočit a zvítězit 2:1. Zajistila si tak jednobodový náskok do jarní části sezóny před druhou Spartou Praha. 3. března 2013 v 18. ligovém kole nastoupil ...

Václav Patočka (7)

Spoluautor publikace z oboru modelářství.

Ursula Poznanski (10)

Ursula Poznanski je rakouská spisovatelka. Za thriller Erebos obdržela v roce 2011 německou cenu za literaturu pro mládež. Po ukončení gymnázia studovala Poznanski na Vídeňské univerzitě postupně japanologii, publicistiku, právo a divadelní vědu, žádný obor však nedokončila. Od roku 1996 byla zaměstnána jako redaktorka v odborném zdravotnickém nakladatelství. Po narození syna v roce 2000 se scénářem k milostné komedii zúčastnila soutěže Rakouského rozhlasu, nebyla však mezi oceněnými. V roce 2001 přijalo rakouské nakladatelství Dachs její rukopis Buchstabendschungel , který pak vyšel roku 2003. V následujících letech uveřejnila další knížky pro děti a zároveň připravovala první román pro mládež. Když však při hledání vhodného nakladatele zjistila, že kniha neodpovídá aktuálním požadavkům trhu, napsala svůj první thriller s názvem Erebos, který vydalo v roce 2010 nakladatelství Loewe. Roku 2011 obdržela za tento román německou cenu za literaturu pro mládež. Ursula Poznanski žije se svou rodinou jižně od Vídně. Jejím koníčkem je geocaching. V tomto článku byl použit překlad textu z článku article na německé Wikipedii.

Umberto Nobile (3)

Umberto Nobile – 30. července 1978, Řím) byl italský generál, vzduchoplavec, objevitel a konstruktér, profesor na Neapolské univerzitě. Proslavil se zejména cestami do arktických oblastí ve vzducholodích vlastní konstrukce. Poprvé zaznamenal velký úspěch v roce 1926, kdy spolu s Roaldem Amundsenem a L. Ellsworthem přeletěl severní pól na vzducholodi Norge, o jejíž konstrukci jej Amundsen požádal. Výprava byla částečně sponzorovaná fašistickou vládou Benita Mussoliniho, který v ní nadšeně spatřoval možnost pro proslavení Itálie a jejího vývoje v moderní vědě. Nobile za své zásluhy po ukončení expedice získal čestné členství ve fašistické straně. Mussolini chtěl jeho úspěch využít pro další propagandu, a proto podpořil jeho další polární výpravu roku 1928 na vzducholodi Italia, tentokrát nesoucí italskou vlajku. Šestnáctičlenná posádka byla téměř výhradně italská. Jedním ze dvou cizinců byl český radiolog František Běhounek. Vzducholoď při návratu z pólu ztroskotala severně od Špicberk. Při mezinárodně organizované záchranné výpravě o měsíc později zemřel polárník Amundsen. Sám Nobile byl kontroverzně zachráněn jako první švédským letcem Einerem Lundborgem, který dostal příkaz, že Nobileho musí zachránit jako prvního. Moderní studie dokazují , že Nobile chtěl jako kapitán výpravy opustit místo ztroskotání jako poslední. Lundborg sám havaroval při pokusu o záchranu dalších členů posádky Italie. Kvůli svému neúspěchu byl propuštěn z armády. Některé moderní studie naznačují, že při výpravě nechyboval, jak se po havárii tvrdilo, ale že ztroskotání pouze posloužilo jeho politickým nepřátelům, protože stále prosazoval další vývoj vzduchoplavby, zatímco vedení fašistické strany bylo spíše nakloněné výzkumu v oblasti letectví. Na druhou stranu Nobilův postup později zdrženlivě kritizoval i jeden z nejzkušenějších vzduchoplavců Hugo Eckener. V letech 1...

Ulf Stark (8)

Celým jménem Ulf Gottfrid Stark je švédský spisovatel a scénarista. Je považován za předního švédského spisovatele pro děti a mládež. Vyrostl na předměstí Stockholmu v Stureby. Do těchto míst se několikrát vrátil ve své tvorbě. Jeho kariéra začíná poměrně brzy, již na střední škole. V 19 letech vydal svou první básnickou sbírku a nedlouho poté následoval první román. První dětskou knížku napsal v roce 1975, sktuečný průlom však nastal až v roce 1984. Je autorem několika filmových adaptací svých knih, v roce 1999 napsal filmový scénář filmu Tsatsiki, morsan och polisen . V letech 1989 - 1998 působil ve Švédské acociaci pro dětské knihy.

Tony Smith (9)

Odborný redaktor lékařské literatury. Působil mnoho let jako zástupce vydavatele časopisu British Medical Journal.. 10 let byl dopisovatelem pro noviny The Times v oboru medicíny. Je autorem řady článků a šéfredaktorem velmi populární encyklopedie Complete Family Health Encyklopaedia , kterou vydala BMA .