Výpis všech autorů

Pavel Matuška

Pavel Matuška se narodil 14.2.1944 v Třebechovicích pod Orebem. V roce 1962 maturoval na SPŠ strojnické v Rychnově nad Kněžnou. Jako výtvarník propagace začal pracovat v roce 1967 v královéhradecké Fotochemě a postupně pak v několika dalších podnicích. V letech 1976 - 1979 absolvoval šestisemestrální Studium teorie a praxe grafiky periodik při Fakultě žurnalistiky UK v Praze. Výtvarníkem na volné noze v oboru reklamní grafiky, ilustrace a kresleného humoru se stal v roce 1984. Svůj kreslený humor publikoval od roku 1980 v domácích novinách a časopisech, a brzy se zařadil mezi filozofující karikaturisty po bok Borna, Bartáka, Slívy, Jiránka, Renčína, Hrubého, Pálky a dalších. Ilustroval několik knížek a jeho kresby po léta otiskoval švýcarský humoristický časopis Nebelspalter. Jeho práce jsou zastoupeny ve sbírkách pořadatelů mnoha mezinárodních soutěží a festivalů kresleného humoru, na kterých také získal řadu ocenění. Z těch nejvýznamnějších např. : 1980 - Prix Excellency Tokio , 1985 - Zvláštní cena poroty Marostica , 1986 - Zlatá medaile Varaždin , Prix du graphisme Anglet , 1987 - 3. cena Beringen , 1988 - 3. cena Montreal , 1989 - Prix Press Jury Knokke-Heist , Grand Prix Riga , 2. cena Kragujevac , 1990 - Press Prize Beringen , 1991 - Prix Town Harelbeke , 1993 - Prix Municipality of Sincan Istanbul a řada dalších. Četná ocenění získal i na domácích soutěžích a přehlídkách V roce 1990 vydal vlastní knížku kresleného humoru Žiju, povolení mám, v roce 2006 velkou monografii Usmívání - kresba / malba / řezba. Uspořádal více než padesát samostatných výstav výtvarného humoru a zúčastnil se stejného počtu výstav skupinových, spolu s dalšími autory. V současné době se vedle reklamní grafiky stále více věnuje volné tvorbě - malbě a řezbě. Vyměnil čtvrtku, pero a tuš za plátno, štětce, barv...

Otakar Mařák

Otakar Mařák byl český operní pěvec, tenorista.

Ondřej Matějka

Narozen 13. 2. 1979 v Praze. Mgr., politolog a historik, jednatel Společnosti Bernarda Bolzana, od r. 1998 člen občanského sdružení Antikomplex. Byl mluvčím Česko-německého fóra mládeže a členem Koordinační rady Česko-německého diskusního fóra . Zabývá se sudetoněmeckou problematikou.

Olga Martincová

Filoložka, bohemistka, práce z oboru.

Olga Macíková

PhDr. Olga Macíková je česká hispanistka, vysokoškolská pedagožka a také autorka rozsáhlé publikační činnosti v oblasti didaktiky španělského jazyka. Doktorka Macíková působí jakožto akademická pracovnice na katedře románských jazyků Vysoké škole ekonomické v Praze.

Miroslav Matouš

Narozen 28. října 1921 v Neratovicích, zemřel 1. dubna 2021, farář Církve československé a kazatel Jednoty bratrské na konci války totálně nasazen, po únoru 1948 opustil studia na Filozofické fakultě UK od roku 1949 učitel náboženství, kazatel a farář v CČS, během svého života se setkával s významnými osobnostmi národa, spolupracovník Přemysla Pittra, v roce 1958 mu byl z politických důvodů odňat státní souhlas pro výkon duchovenské služby. Po letech v dělnických profesích se v roce 1967 stal na dvacet let kazatelem Jednoty bratrské. Autor řady básnických sbírek a životopisného vzpomínání na P. Pittra.

Miroslav Mašek

Narozen 1983. Mgr. et Mgr., historik a žurnalista, spoluautor publikace Masarykova univerzita, prostor k příležitostem.

Mirka Manáková

Slovenská autorka románů pro ženy.

Miluška Matoušová

Narozena 1. 2. 1965. Speciální pedagožka a numeroložka. Zaměřuje se též na celostní medicínu, zdravý životní styl a pohledovou diagnostiku.

Mieczysław Maliński

Polský římskokatolický kněz, teolog a spisovatel. Na kněze studoval po boku budoucího papeže Jana Pavla II. Studoval teologii na Jagellonské univerzitě a vysvěcen byl 24. července 1949. Studoval i v Římě, Mnichově a Münsteru a studia završil úspěšným obhájením doktorské práce.

Michael A Martin

Americký spisovatel sci-fi literatury, autor sci-fi série Star Trek.

Martina Mátlová

Redaktorka, doktorandka Cyrilometodějské teologické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, autorka povídky.

Martin Matoulek

Narozen 1972. MUDr., PhD., internista, obezitolog. Je odborným asistentem na III. Interní klinice 1. LF UK a VFN Praha.

Martin Martinček

Martin Martinček byl slovenský právník a fotograf, jehož dílo výrazně obohatilo slovenskou fotografii. Věnoval se především fotografování Liptovské přírody a obyvatelů Liptova. Ve svých fotografiích objevoval a zachycoval krásu všedních věcí, nacházel stále nové a netradiční pohledy na svět a přírodu. Narodil se 30. ledna 1913 v Liptovském Petru, dětství prožil na Spiši, ve Spišské Staré Vsi a v Šariši – v Sabinově. Po maturitě na reálném gymnáziu v Prešově začal studovat právnická studia na Univerzitě Komenského v Bratislavě, které ukončil doktorátem v roce 1937. Začínal pracovat v advokátní praxi, později v soudnictví. Po osvobození Košic se podílel na organizování Ministerstva spravedlnosti, později Ministerstva financí. Od roku 1946 do uvěznění 25. února 1948 byl prezidiálním šéfem Úřadu předsednictví Slovenské národní rady. Roku 1947 se oženil s akademickou malířkou Ester Šimerovou. Po roce 1948 byl Martin Martinček donucen odejít z veřejného života. Začal pracovat v Liptovském Mikuláši v cihelně na bagru, později na slepičí farmě a také jako plánovač. V roce 1957 se stal členem Svazu slovenských výtvarných umělců v Bratislavě jako umělecký fotograf. Ke konci padesátých let se především jeho zásluhou uskutečnila myšlenka umělců v Liptovském Mikuláši založit Literárně historické muzeum Janka Krále. Martinček byl jeho ředitelem do roku 1961. Po úspěchu jeho fotografií a knih doma i v zahraničí mu Rada Městského národního výboru v Liptovském Mikuláši udělila Památnou plaketu za zásluhy a rozvoj města. V roce 1970 mu vláda ČSSR udělila titul Zasloužilý umělec. Dispozice pro tvořivou činnost si Martin Martinček přinesl už z rodinného prostředí. Jeho otec byl architektem – stavitelem a mladý Martin podle jeho vzoru často modeloval. Jako čtrnáctiletý si bez vědomí rodičů vydělal na fotografický aparát nošením kufrů cestujícím ze stanice. Fotografii zůstal věrný i během studia na vysoké škole, po...

Martin Malý

Martin Malý, známý též pod přezdívkou Arthur Dent či Adent je český programátor, blogger, publicista a komentátor. Vystudoval gymnázium. V roce 2003 naprogramoval a spustil veřejnou blogovací službu Bloguje.cz, na jejímž vzniku se podíleli také Libor Krayzel a Lukáš Vičánek. Na konci října 2003 prodal server společnosti LAAR, a.s., která se zavázala jej udržovat v provozu po dobu minimálně tří let. Martin Malý se i po převzetí serveru společností LAAR, a.s. staral o jeho další rozvoj a směřování. Na svou dobu měl server některé unikátní vlastnosti, jako možnost publikování přes mobilní telefon nebo pomocí ICQ. Martin Malý vedl od roku 2003 svůj blog, nejprve pod názvem Převážně neškodný blog, později bylo vypuštěno slovo "blog". Blogoval krátce i na jiných platformách . Od roku 2007 změnil název blogu i doménu a píše Misantropův zápisník, ve kterém komentuje dění, publikuje zajímavosti z vědy, techniky i společnosti. Věnuje se i médiím a veřejné komunikaci. Kromě Misantropova zápisníku píše i weblog o elektronice a starých počítačích Retročip nebo blog o počítačových hrách Old Player. V roce 2007 psal pravidelný sloupek pro Digiweb – součást webu iHNed.cz. Od června 2009 do března 2012 pracoval na pozici šéfredaktora webového magazínu Zdroják . V této době publikoval i v dalších magazínech společnosti Internet Info, s.r.o. – Lupa.cz či Root.cz. V březnu 2013 nastoupil po kratším neúspěšném pokusu o startup do vydavatelství Economia na pozici vedoucího týmu redakčních vývojářů iHNed.cz. Po změnách v redakci odešel s některými kolegy pracovat pro českou mutaci magazínu Forbes, kde připravili jeho webovou verzi. Od roku 2015 popularizuje Internet věcí a DIY elektroniku, přednáší o těchto oborech a školí zájemce o platformu Arduino. Za svou popularizační činnost byl v roce 2016 nominován v anketě Křišťálová Lupa, v kategorii One man show. Je autorem tří knih o mik...

Marsyas

Marsyas je česká folkrocková skupina, která vznikla na počátku 70. let 20. století. Název skupiny je odvozen od Marsyas , postavy z řecké mytologie, která byla nadaným hráčem na aulos, starověký dvouplátkový dechový nástroj. Během své kariéry byla skupina Marsyas známá svým melodickým a akustickým zvukem, který často zahrnuje prvky lidové hudby, rocku a jazzu. V průběhu let se složení kapely měnilo, ale kapela si udržela oddanou fanouškovskou základnu v České republice a okolních regionech. Jejich hudba se často vyznačuje promyšlenými texty a složitými hudebními aranžemi.

Marcela Marboe

Macek

Liza Marklund

Liza Marklundová, rodným jménem Eva Elisabeth Marklund je švédská spisovatelka detektivních románů, novinářka a spolumajitelka třetího největšího švédského nakladatelství Piratförlaget. Sloupky také přispívá do plátku Expressen. Její novely, především pak o investigatvní žurnalistce Annice Bengtzonové, byly přeloženy do třiceti jazyků a některé z nich zfilmovány. V roce 2004 byla jmenována velvyslankyní Dětského fondu Organizace spojených národů. Spolu s manželem žije dlouhodobě ve Španělsku. Literární debut zaznamenala v roce 1995 románem Gömda – en sann historia, jímž zahájila sérii o Marii Erikssonové. Následně se detektivní romány o Annice Bengtzonové staly mezinárodními bestsellery. V roce 1998 obdržela cenu Polonipriset za nejlepší kriminální knihu od autorky a také Debutantpriset, ocenění udělované za nejlepší prvotinu roku, když byl oceněn její román Sprängaren . V roce 1999 ji Švédský odborový svaz SKTF vyhlásil spisovatelem roku. Seznam ICA-kuriren vydávaný švédským velkoobchodním řetězcem ji v roce 2003 zařadil na 15. místo, a o rok později na 4. příčku, nejpopulárnějších Švédek. Roku 2007 pak získala Švédskou literární cenu organizovanou rozhlasovou stanicí RixFM. Její knihy se staly nejprodávanějšími bestsellery ve všech pěti severských zemích. V letech 2002 a 2003 zařadil internetový časopis Publishing Trends dva z jejích románů do žebříčku mezinárodních bestsellerů, když se kniha Prime Time umístila na třináctém a The Red Wolf na dvanáctém místě. Ve Skandinávii a Německu pak její díla napsané v žánru Literatura faktu vzbudily vášnivé diskuse. Kriminální thriller The Postcard Killers , vytvořený ve spolupráci s americkým autorem Jamesem Pattersonem, se stal její dvanáctou knihou. Ve Švédsku vyšel 27. ledna 2010 a v únoru téhož roku vedl žebříček nejprodávanějších knižních titulů. Ve Spojených státech byl vydán 16. srpna 2010.[1...

Lisa Maurer

Německá autorka knih pro děti.

Linda Macfarlane

Autorka vyprávění a fotografických publikací o kočkách.

Kurt Mahr

Klaus Mahn alias Kurt Mahr byl „fyzikem“ rhodanovského týmu. Narodil se roku 1934 ve Frankfurtu, po maturitě studoval stavební inženýrství, ale od letního semestru 1956 přešel na fyziku. Jako diplomovaný fyzik přesídlil do spojených států a nastoupil u firmy Pratt & Whitney. Na spisovatelskou dráhu se pustil koncem 50. let milostnými románky a westerny a nedá se řici, že by s nimi dosáhl nějakého zvláštního úspěchu. Ten se dostavil teprve když přesedlal na sciene fiction. V roce 1960 mu vyšel první román „Čas jako písek“ v sešitové řadě Terra a o rok později „Atomový poplach“ v Perry Rhodanovi. Jeho fyzikální znalosti udávaly řadě tón, jeho romány se vyznačovaly exaktní technikou a vědeckou extrapolací. Až do září 1972 žil v USA, potom se s rodinou přestěhoval do Německa. V témže roce žačal spolupracovat na sesterské řadě ATLAN. V roce 1977 se vrátil opět do USA a od roku 1985 psal spolu s Ernstem Vlckem Osnovu dalšího dějě PERRYHO RHODANA. Roku 1993 tragicky zemřel na Floridě, Johnny Bruck mu věnoval obálku jubilejního svazku Möbius

Kryštof Materna

Geograf, též autor publikace o českých pivovarech.

Julius Mařák

Julius Eduard Mařák byl český malíř – krajinář, kreslíř a grafik druhé poloviny 19. století. Byl synem zámeckého protokolisty Jana Mařáka z Heřmanic u Chocně. Narodil se v Litomyšli . V tomto městě prožil dětská a chlapecká léta, odstěhoval se až po absolvování páté třídy gymnázia. Již během studia na gymnáziu se učil malovat u Antonína Dvořáka, který žil v nedalekých Němčicích. V letech 1852–1853 studoval na pražské akademii u profesora Maxe Haushofera, poté v letech 1853–1855 studoval soukromě v Mnichově u profesorů Leopolda Rottmanna a Eduarda Schleicha. Po návratu z Mnichova procestoval Krkonoše, severovýchodní Čechy a Český ráj a Šumavu. Pobýval také ve Vídni, kde se u mědirytce K. J. Schmidta naučil technice leptu a od roku 1860 působil jako ilustrátor a vyučoval ve šlechtických rodinách kreslení. V roce 1869 cestoval na Balkán a v letech 1872–1875 pobýval v Tyrolsku. Roku 1882 dostal zakázku na výzdobu Národního divadla a v roce 1887 se přestěhoval do Prahy, neboť mu bylo nabídnuto místo profesora na pražské akademii v ateliéru krajinomalby. Krajinářskou školu vedl dvanáct let. Jeho žáky byli mj. Antonín Slavíček, Václav Březina, František Kaván, Max Švabinský, Otakar Lebeda, Alois Kalvoda, Stanislav Lolek, Jaroslav Panuška, Ota Bubeníček nebo Mařákova manželka Ida a dcera Josefina. Roku 1893 vážně onemocněl a výzdobu Národního divadla dokončil v posledním roce života za pomoci své dcery a některých svých žáků. Pochován byl na Vyšehradském hřbitově v Praze . Dne 10. června 1871 se oženil se svou žačkou Idou, rozenou Pfeffermanovou . Jejich dcera Josefina Pepa Mařáková byla též malířka. Julius Mařák byl strýcem operního pěvce Otakara Mařáka, houslisty Jana Mařáka a harfistky Jarmily Mařákové-Schulzové, manželky překladatele Ivana Schulze. Mařák se celý život věnoval krajinomalbě. ...

Josef Mašín

V roce 1946 obdržel od prezidenta Beneše československou medaili Za chrabrost. Později vytvořil spolu s bratrem Ctiradem menší protikomunistickou skupinu. Se skupinou se Josef zúčastnil přepadu služebny Sboru národní bezpečnosti , při níž Ctirad zabil přítomného příslušníka, a přepadení vozu s výplatami, při níž byl zabit pokladník Josef Rošický. Na podzim 1953 se skupina rozhodla dostat do Západního Berlína. Josef se tam dostal v doprovodu těžce zraněného Milana Paumera nedlouho po Ctiradovi v listopadu 1953. V západní zóně vyslovili zájem vrátit se do Československa jako parašutisté. Následně se stali frekventanty americké armády. Do Spojených států amerických připluli lodí v březnu 1954. Následoval vojenský výcvik, po němž se bratři a Paumer rozhodli vstoupit do Special Forces. Působištěm se jim tak stala základna Fort Bragg v Severní Karolíně. Jako příslušníci 77. SFG se zúčastnili několika manévrů, poté nastoupili oba bratři jako instruktoři do 82. vzdušně-výsadkové divize. Po uplynutí pětiletého závazku služby v americké armádě, jenž byl potřebný pro získání amerického občanství, odešli bratři do civilu a začali se věnovat podnikání. Po odchodu do civilu bratři podnikali společně s Paumerem, po roce se jejich cesty rozešly a Josef podnikal v oblasti kovů, slitin, poté letadel a nakonec v oboru počítačových čipů. V roce 2008 obdržel čestnou plaketou předsedy vlády ČR Mirka Topolánka. U příležitosti pohřbu bratra Ctirada obdržel rezortní vyznamenání Zlaté lípy.

Josef Macurek

Josef Macůrek byl český historik, žák Jaroslava Bidla, profesor na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Odborně se zabýval raně novověkými dějinami střední a východní Evropy, především dějinami Polska, Maďarska a Rumunska. Josef Macůrek studoval na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži, poté studoval historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde v roce 1925 absolvoval s titulem PhDr. V roce 1930 se stal docentem, v roce 1935 byl jmenován mimořádným a v roce 1939 řádným profesorem. Už během studia absolvoval zahraniční cestu do Rumunska , později také do Polska a Francie . Od roku 1935 do roku 1970 působil na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Dobu uzavření českých vysokých škol v letech 1939-1945 využil k přípravě knih, které pak vydal v letech 1945-1948. V letech 1946-1947 působil jako děkan Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Po roce 1948 obrátil svůj zájem ke studiu valašského osídlení, k česko-slovenským a česko-polským vztahům v minulosti. V roce 1970 odešel do penze.

John Mayall

John Mayall je anglický bluesový zpěvák, kytarista, varhaník a skladatel, jehož hudební kariéra trvá již více než padesát let. Pro svůj významný vliv na tento žánr je často označován za "kmotra britského blues". Mayall se narodil 29. listopadu 1933 v anglickém Macclesfieldu a do popředí se dostal v 60. letech 20. století, kdy založil skupinu John Mayall & the Bluesbreakers. Tato kapela posloužila jako odrazový můstek pro mnoho významných hudebníků, včetně Erica Claptona, Petera Greena a Micka Fleetwooda.

Jitka Machová

Narozena 6.8.1933 v Praze. RNDr., CSc., odborná asistentka na katedře speciální pedagogiky. Práce v oboru.

Jiří Macek

Ing., odborník na táboření v týpí, autor publikací o táboření a životě v přírodě, též autor hudebních příruček.

Jean Marsh

Jean Marsh se narodila v Londýně, studovala herectví a pantomimu a působila jako kabaretní zpěvačka a fotomodelka. V letech 1950 až 1960 natočila řadu vystoupení v britské a americké televizi. S Eileen Atkins vytvořila "British period drama" Upstairs, Downstairs , a hrála roli služebné Rose Buck. Program byl populární na mezinárodní úrovni; Marsh získala za roli cenu Emmy v roce 1975.

Jaroslav Mareš

Jaroslav Mareš byl český divadelní, filmový a rozhlasový herec. Narodil v jihočeském Husinci v rodině písmomalíře a lakýrníka. Otec se na přelomu dvacátých a třicátých let rozhodl odejít na nábor do francouzského Vernonu a později pracoval v Rouenu ve velkých loděnicích. Rodina se za ním za půl roku přistěhovala do Francie, matka zde však krátce po příjezdu zemřela na tuberkulozu. Jaroslav strávil rok v sirotčinci a v roce 1931 se s otcem vrátili zpět do Husince. Otec se znovu oženil, Jaroslav měl celkem dvě sestry. Chvíli pak žili v Českém Brodě a později v Praze. Zde se Jaroslav vyučil strojním zámečníkem. Již před válkou hrál v dětském věku s pražskými strašnickými ochotníky divadlo a později vystupoval v souboru Aragon . Po druhé světové válce se začal divadlu věnoval coby plný profesionál, nejprve působil ve Studiu 5. května při činohře Divadla 5. května, od roku 1948 do roku 1951 v Divadle filmového studia , v obou těchto souborech často vystupoval na různých estrádách. Od roku 1952 do roku 1988, kdy odešel do důchodu, byl členem činoherního souboru Národního divadla v Praze. Během svého působení v Národním divadle v Praze nastudoval role ve více než sto uváděných inscenacích. Na některých navíc spolupracoval i jako asistent režiséra a autor libreta. Naposledy se objevil na jevišti na Nové scéně v repríze inscenace Jegor Bulyčev a jiní od Maxima Gorkého v režii Františka Laurina dne 8. května 1988. Zpočátku jeho kariéry se jednalo o poměrně vyhledávaného herce, způsoboval to patrně jeho chlapecký vzhled a vážné vystupování. Od konce čtyřicátých let až do šedesátých let 20. století vytvořil poměrně mnoho zajímavých i poměrně výrazných filmových rolí nejrůznějšího charakteru, v pozdější době se ale jednalo o drobnější vedlejší a epizodní role. Svoji první filmovou roli si zahrál ve filmu Nezbedný bakalář v roce 1946. Popu...

Jaroslav Mácha

Spisovatel a dramatik, autor knih pro děti i dospělé, působící v období první republiky. Tvorba pro dospělé: Šibeniční historky, Praha, 1921 Legionářské a jiné humoresky, Praha, 1922 Pan Tentononc , Praha, 1923 Pomsta paní Marty , Praha, 1923 Zlatý věneček , Praha, 1923 Výlet do země strojů, J. Steinbrener, Vimperk, 1933 Dědictví otců zachovej nám… , román ze selského života, 1936 Vlnobitím života, román, C-M knihtiskárna a nakl. V. Kotrba, Praha, 1937 Pod červenobílým praporem, legionářský román, C-M knihtiskárna a nakl. V. Kotrba, Praha, 1938 Lávka nad propastí, román ze života chudých lidí, C-M knihtiskárna a nakl. V. Kotrba, Praha, 1939 Aby bylo všude dobře… , román ze souč., C-M knihtiskárna a nakl.V. Kotrba, Praha, 1940 Černé srdce, venkov. román, C-M knihtiskárna a nakl. V. Kotrba , Praha, 1941 Babička Sloupová, román ze života, C-M knihtiskárna a nakl. V. Kotrba, Praha, 1942 Knihy pro děti: Humoru kvítky – pro hodné dítky, verše k obr. od různých malířů, Jos. R. Vilímek, Praha, 1931 Mňau-mňau!, příběhy ze života dvou koťátek – verše pro děti, Winterberg, J. Steinbreuer, 1934 Čímanovo velké dobrodružství , V. Kotrba, Praha, 1943 Veselý biograf aneb Nové humoru kvítky pro hodné dítky, 1932 Boženka u zajíčků, kniha pro děti, V. Kotrba, Praha, 1942 Drobeček mezi myškami , kniha pro děti, C-M knihtiskárna a nakl. V. Kotrba, Praha, 1940, Procházka rajskou zahradou, kniha pro děti, ilustr. dr. Jan Fischer, V. Kotrba, Praha, 1943

Jaromír Málek

Jaromír Málek je český egyptolog, který působí od 60. let ve Velké Británii. Během své kariéry mj. vedl 3 roky Světovou egyptologickou společnost. Profesor Málek vystudoval egyptologii na Univerzitě Karlově, kde v roce 1969 obhájil doktorát. V současnosti je správcem archivu Griffith Institute na univerzitě v Oxfordu, kde též vyučuje.

Jan Machoň

Jan Machoň byl český a československý spisovatel, literární kritik, novinář, politik Československé strany socialistické a poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění v letech 1971-1981. Jan Machoň se narodil v Červené Lhotě u Třebíče do rodiny drobných rolníků. Roku 1937 dokončil měšťanskou školu v Okříškách. Ve studiu pokračoval na Státním reálném gymnasiu v Třebíči, které zakončil roku 1943 maturitou. Za okupace působil v ilegálním kulturním spolku Vysočina, kde roku 1943 uveřejnil básnickou sbírku Úlomky porculánu. Po válce vstoupil do Čs. sociální demokracie. Od roku 1945 do roku 1952 působil jako kulturní redaktor v brněnské redakci Svobodných novin. Přispíval do časopisů Dnešek a List Sdružení moravských spisovatelů. Po zrušení Lidových novin pracoval v Jihlavě jako metodik krajské knihovny a věnoval se studiu regionální historie. Vrcholem jeho literárního díla jsou historické romány Vyděděnci a Život pro živé odehrávající se v době vlády krále Václava IV. a jeho konfliktů s bratrem uherským králem Zikmundem a bratrancem moravským markrabětem Joštem. Roku 1954 nastoupil jako redaktor v listu Svobodné slovo v Brně. Mezi lety 1970 až 1981 působil jako šéfredaktor Svobodného slova v Praze. Za normalizace zaměstnal řadu novinářů propuštěných z jiných redakcí. Novinář Jiří Hodač na něj vzpomínal s tím, že „Šéfredaktor Svobodného slova Jan Machoň byl možná kontroverzní, ale nade mnou někdy držel ruku. Dokázal například spolknout, že jsem nepodepsal tzv. antichartu...“ Ve volbách roku 1971 zasedl do Sněmovny lidu . Mandát získal i ve volbách roku 1976 . Ve Federálním shromáždění setrval do konce funkčního období, tedy do voleb v roce 1981. ...

Jan Machač

Autor a redaktor publikací pro děti, překlady dětské literatury.

Ján K Maliarik

Narozen 8. 11. 1869 v Myjavě, zemřel 14. 7. 1946 v Brně, mystik, teosof, původně farář evangelické církve augsburského vyznání , pacifista, kulturní a náboženský publicista, spisovatel.

J. J Marric

John Creasey byl extrémně plodný anglický spisovatel především napínavých a detektivních příběhů. Pod vlastním jménem a 28 pseudonymy vydal více než 600 knih. Narodil se do dělnické rodiny jako sedmé z devíti dětí. V letech 1923–1935 pracoval v různých dělnických i úřednických profesích a snažil se stát se spisovatelem. Od roku 1926 psal pro sci-fi magazín Boy\'s Papers, první knihu vydal roku 1930, první román s kriminální a sci-fi zápletkou Seven Times Seven roku 1932 a od roku 1935 byl spisovatelem na plný úvazek. Během 2. světové války pracoval v United Kingdom\'s National Savings Movement a za tuto činnost obdržel roku 1946 Řád britského impéria ve třídě člen . Byl rovněž politicky aktivní za liberální stranu a neúspěšně za ni kandidoval do parlamentu. V 60. letech stranu opustil a založil vlastní politické hnutí All-Party Alliance. V roce 1953 založil britskou Crime Writers Association a stal se jejím historicky prvním předsedou. Roku 1962 ocenila organizace Mystery Writers of America jeho román Gideon\'s Fire , napsaný pod pseudonymem J. J. Marric, cenou Edgara Allana Poea a roku 1969 mu udělila své nejvyšší vyznamenání Grand Master Award . Od roku 1973 uděluje CWA na jeho počest cenu John Creasey Memorial Dagger .

J Mac Gowan

Ivo Mathé

Ivo Mathé je český mediální producent, scenárista, vysokoškolský pedagog a manažer. Začínal v někdejší Československé televizi jakožto asistent produkce, po ukončení svých studií na FAMU pracoval již na místě produkčního, od roku 1976 do roku 1991 pak působil ve funkci vedoucího produkce Československé televize. V letech 1991 až 1992 působil jako šéfproducent uměleckých pořadů tamtéž. V roce 1992 se stal historicky prvním generálním ředitelem České televize, kde působil až do roku 1998. Zároveň s tím byl také v letech 1995 až 1998 viceprezidentem Evropské vysílací unie. V letech 1999 až 2003 pracoval jakožto vedoucí Kanceláře prezidenta České republiky Václava Havla. Zároveň vykonával funkci člena Správní rady ČVUT a AMU. Od roku 1990 také působí jako pedagog na FAMU, v období 2005–2008 byl rektorem AMU. Od února 2008 zastával funkci prorektora. Rektorem AMU byl opět zvolen v říjnu 2008 na funkční období 2009–2013. V prosinci 2011 ho po odstoupení ministra kultury Jiřího Bessera navrhlo několik umělců, např. Helena Třeštíková, David Černý nebo Jiří Bartoška, na jeho místo s tím, že by do čela resortu nastoupil člověk, který „mu rozumí a zároveň má respekt v uměleckých kruzích“. I přes počáteční odmítnutí hnutí Starostové a nezávislí navrhlo jeho jméno spolu s poslankyní Alenou Hanákovou předsedovi TOP 09 Karlu Schwarzenbergovi, který měl vybrat definitivní jméno. Na schůzce se Schwarzenbergem se své nominace vzdal, mimo jiné proto, že by prý jeho jméno mohlo kvůli jeho spojení s bývalým prezidentem Havlem vadit prezidentu Klausovi, který již dříve protestoval proti jmenování Schwarzenberga ministrem zahraničí.

Ivo Machačka

Narozen 24. 5. 1944 v Petrovicích. Elektroinženýr, CSc., práce o počítačích, programování a mikroprocesorech, též autor publikací z oblasti dopravy.

Ilsa Madden-Mills

Americká spisovatelka. Autorka románů pro ženy.

Hanna Malewska

Byla polská publicistka a spisovatelka. Ve svých historických románech se zaměřovala na období antiky a středověku. Zúčastnila se v r. 1944 Varšavského povstání a po válce byla v letech 1957-1973 šéfredaktorkou katolického časopisu \"Znak\".

Greer Macallister

Americká spisovatelka, autorka románů a povídek, básnířka.

Georgij Sergejevič Martynov

Ruský spisovatel.

Gavin Maxwell

Gavin Maxwell byl skotský přírodovědec a spisovatel literatury faktu, světově známý svými výzkumy vydry hladkosrsté v Iráku. Gavin Maxwell byl nejmladším synem podplukovníka Aymera Maxwella a paní Mary Percyové, páté dcery sedmého Vévody z Northumberlandu. Jeho otcův dědeček, sir Herbert Maxwell, byl archeolog, politik a přírodovědec. Gavin se narodil v kraji Wigtownshire v jihozápadním Skotsku. Jeho příbuzní stále žijí v této oblasti a rodinné dědictví a pozemky jsou v nedalekém Monreithu. Během druhé světové války Maxwell sloužil jako instruktor SOE . V roce 1945 zakoupil malý ostrůvek Soay v Hebridách a pokusil se provozovat lov žraloků k průmyslovým účelům. Svůj podnik vylíčil ve své první knížce "Harpoon at a Venture". V roce 1960 vyšla jeho nejúspěšnější kniha Ring of Bright Water - v Československu vyšla v Mladé frontě poprvé v roce 1975 s titulem "Jasná voda vůkol". Byla úspěšně zfilmována, film se u nás promítal pod názvem "Kruhy na vodě". Gavin Maxwell trpěl celý život bipolární poruchou. V Iráku zkoumal neznámý poddruh vydry hladkosrsté a do Skotska v roce 1957 dovezl samečka jménem Midžbil. Prokázalo se, že Maxwellem ochočované vydry patří k samostatné populaci. Na jeho počest tento druh dostal latinský název "Lutrogale perspicillata maxwelli".

Flint Maxwell

Maxwell Flint se narodil a vyrostl v severovýchodním Ohiu, kde dodnes žije se svou krásnou ženou, dcerou a čtyřmi chlupatými miláčky. Je autorem především hororů, ale je známo, že fušuje do mnoha různých žánrů.

Fedor Malík

Slovenský vinařský odborník, odborné práce z vinohradnictví a vinařství.

Eva Mašková

Narozena 25. 4. 1958 v Praze. Specialistka na mezinárodní účetní standardy. Lektorka a konzultantka korporátních firem a bank. Zapsaná mediátorka Ministerstva spravedlnosti ČR. Autorka povídek a detektivních románů.

Estelle Maskame

Estelle Maskame pochází ze Skotska a s psaním začala už ve třinácti letech. V šestnácti dokončila svou první trilogii s názvem DIMILY . Tu pak o rok později koupilo nakladatelství Black & White. Kolem Estelle se velmi rychle vytvořila obrovská fanouškovská základna, nejen proto, že svou tvorbu publikovala na sociální platformě Wattpad, ale také proto, že je Estelle velmi aktivní na sociálních sítích. Její trilogie se i díky tomu stala obrovských hitem po celém světě ještě před vydáním v knižní podobě.

Eric Lawson Malpass

Anglický spisovatel.

Emanuel Mandler

Emanuel Mandler byl český redaktor, novinář, historik, politolog, publicista a politik. Po sametové revoluci předák menších pravicových stran Československá demokratická iniciativa a Liberálně demokratická strana a poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění. Po dokončení studia na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy roku 1955 pracoval jako archivář a funkcionář ČSM, později od roku 1957 jako redaktor státního školního časopisu Dějepis ve škole, který vydávalo Státní pedagogické nakladatelství. V letech 1960–1968 se podílel na vydávání historických svazků encyklopedie Československá vlastivěda. V období let 1962–1965 byl spolupracovníkem časopisu Dějiny a současnost a od roku 1964 redaktorem časopisu Tvář. V obou periodikách byla jeho aktivita ukončena roku 1965, kdy na nátlak ÚV KSČ byla vyměněna redakce Dějin a současnosti a zcela zastaveno vydávání Tváře. V roce 1968 začal v obou časopisech opětovně pracovat, až do jejich nového zrušení roku 1969. V roce 1968 také působil jako ředitel nově ustaveného nakladatelství Horizont. V období normalizace po roce 1968 pracoval v méně kvalifikovaných profesích , později pak pracoval jako učitel programovacích jazyků. Nesměl oficiálně publikovat, své práce vydával pouze v samizdatu. Patřil mezi zakládající členy československého Helsinského výboru . V září 1987 vzniklo opoziční politické hnutí Demokratická iniciativa, jehož předsedou byl až do roku 1989 . 11. listopadu 1989 DI požádala ministerstvo vnitra o registraci jako politická strana. Aktivity v DI i v následném polistopadovém období vyvíjel s blízkým přítelem a spolupracovníkem Bohumilem Doležalem. V lednu 1990 po sametové revoluci nastoupil jako poslanec za...

Elisabeth Manke

Německá botanička, publikace o pěstování pokojových rostlin, palem, kaktusů a sukulentů. Novinářka.

Dobroslav Matějka

Narozen 25. 4. 1956 v Havlíčkově Brodě. RNDr., CSc., geochemik, autor publikací a pedagogických prací z oboru.

Denisa Martincová

Slovenská spisovatelka, autorka beletrie.

Davouze Marta

Dalibor Mašek

Narozen 17.5.1965. RNDr., ložiskový geolog, práce z oboru, též autorem knih kuchařských předpisů.

Cathy Maxwell

Autorka romantických příběhů.

Camille Mayran

Francouzská spisovatelka.

Brian May

Brian Harold May CBE je uznávaný britský rockový kytarista a astrofyzik známý hlavně svým působením v rockové kapele Queen. Věnuje se astrofyzice, mezi lety 2008–2012 byl kancléřem liverpoolské Univerzity Johna Moorese. Od roku 2011 vystupuje se znovuobnovenou skupinou Queen se zpěvákem Adamem Lambertem pod jménem Queen + Adam Lambert. Kytara Red Special, kterou již v mládí zhotovil společně s otcem, dokazovala, že je neobyčejně talentovaný hudebník a používal ji po celou dobu vystupování skupiny. Na hmatníku byly například použity matčiny perleťové knoflíky, nebo na krk bylo použito dřevo z výklenku krbu, který chtěl člen rodiny vyhodit. Red Special je také unikátní tím, že ve svém těle má volná akustická místa. Díky tomu kytara do snímačů chytá jakýkoli zvuk. Tento prvek jde velmi dobře slyšet na začátku písničky Get Down, Make Love. Je autorem mnoha klasických písní Queen jako jsou například Now I'm Here, Tie Your Mother Down, We Will Rock You, Save Me, Who Wants to Live Forever, White Queen . Jeho nejoblíbenější zesilovač bylo kombo firmy Vox AC30 . Brian působil během studií fyziky v několika kapelách, ale nikde to nebylo ono. Pak se rozhodl podat si inzerát, na který se mu přihlásil Roger Taylor a tím spolu vytvořili skupinu Smile. Zpěvák a baskytarista ale kapelu opustil....

Bohumil Mach

Narozen 17.9.1916 v Javorníku u Sušice, zemřel 1989. Novinář, komunistický publicista, redaktor, básník, fejetonista.