Výpis všech autorů

Václav Miko

Václav Miko je český publicista a spisovatel. Vydal řadu publikací a odborných posudků v oblasti společenských věd. Také se zabývá hudební a filmovou kritikou. V žánrech, kterým se autor věnuje, převládají témata faktografická, převážně z období druhé světové války. V období eskalace rasismu v Evropě oslovil o pomoc tehdejšího prezidenta USA Baracka Obamu a papeže katolické církve Benedikta XVI. o audienci. Autor rozšiřuje svůj umělecký směr a přidává k rozepsaným žánrům i poezii. V devadesátých letech působil v nevládních organizacích jako poradce politických otázek. Řídil řadu občanských sdružení a významně se podílel na mezinárodní kooperaci lidskoprávních organizací v Evropě. Ve známost vešel excentrickým upozorňováním na porušování lidských práv menšin v České republice, zejména Romů. V rozhovoru pro BBS Miko uvedl, že jeho politickým vzorem je jeho učitel a dlouholetý kolega Ondřej Giňa st., který po revoluci působil také jako poslanec v Parlamentu ČR. V roce 2006 upoutal mediální pozornost výzvou českým Romům v operaci s názvem „EXODUS“, aby odešli ze země ze sebezáchovných důvodů. Některé zdroje uvádějí, že bezprostřední příčinou bylo napadení otce Václava Mika, které bylo potrestáno pouze podmínečným trestem. Osobně se setkal s afroamerickým odborníkem na lidská práva Michalem Simmonsem, který spolupracoval s Martinem Lutherem Kingem. Účastnil se prestižních konferencí a sympozii, mimo jiné i v Radě Evropy ve Štrasburku. V únoru 2009 se Miko kvůli eskalaci neonacismu v Česku a vyhrocení protiromských nálad v české společnosti obrátil písemně na amerického prezidenta Baracka Obamu. Zda se ve věci postoupilo se dosud neví. Oficiálně bylo známo pouze to, že Miko dopis určený Obamovi předal chargé d'affaires velvyslanectví USA v Praze Mary Thompsonové-Jonesové. V září roku 2009 Václav Miko jako zástupce lidskoprávní organizace požádal prezidentskou kancelář a Českou biskupskou konferenci o audienci u papež...

Thomas Moore

Zabývá se oborem archetypální psychologie, mytologie a spirituality.

Sven-David Müller

Německý diabetolog.

Susan Mallery

Americká spisovatelka romantických příběhů.

Sochrová Marie

Silvia Moreno-Garcia

Silvia Moreno-Garciová je mexicko-kanadská autorka fantastiky. Pracuje jako redaktorka a editorka antologií, píše pro The Washington Post a The New York Times. Je autorkou několika románů, jako například Signal to Noise , Certain Dark Things nebo Bohové jadeitu a stínu . Její nejnovější román Mexická gotika se stal okamžitě po vydání bestsellerem — práva se prodala do deseti zemí a v současnosti se připravuje jeho seriálová adaptace.

Sergej Vladimirovič Michalkov

Sergej Vladimirovič Michalkov byl ruský dramatik a autor knih pro děti. Především je znám jako autor dvou verzí slov hymny Sovětského svazu a posléze hymny Ruska. Jeho synové Andrej Končalovskij a Nikita Michalkov jsou známými ruskými herci a režiséry, jeho manželka Natalia Petrovna Končalovská byla básnířka a překladatelka. Hymna Sovětského svazu byla v Československu opakovaně vydávána od roku 1945. Z češtiny přeložil do ruštiny libreto opery Antonína Dvořáka Čert a Káča. Z ostatních děl vyšlo česky:

Sabatino Moscati

Sabatino Moscati byl italský archeolog a lingvista, známý svými pracemi o Féničanech a Punech. Vystudoval Papežský biblický institut v Římě. V roce 1954 se stal profesorem semitské filologie na univerzitě v Římě, kde založil institut předovýchodních studií. Sabatino vedl množství archeologických výzkumů, díky kterým se mezinárodně proslavil. Vyhrál Lamarmorovu cenu za studie o Sardinii, Selinonovu cenu za práce o Sicílii, cenu Sybaris Magna Grecia za výzkum starověké Itálie a ocenění I cavalli d'oro di San Marco za práce o Orientu. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sabatino Moscati na anglické Wikipedii.

Ružena Murgová

Slovenská autorka knih s gastronomickou tematikou.

Richard Marcinko

Richard Marcinko se narodil na Den díkůvzdání v roce 1940 v málem městečku v Pennsylvanii jménem Lansford, kde dle vlastního Marcinkova popisu nikdo jiný než Slováci a Češi nežili. V okolí se těžilo uhlí, i okres se jmenoval Carbon County a nejbližší větší město bylo Coaldale. Otec se jmenoval Juraj Marcinko a matka byla podle jména Češka - Emilie Teresa Pavlík Marcinko. Když bylo malému Richardovi 12 let, tak se přestěhovali do New Brunswick, New Jersey a kluk s překvapením zjistil , že mimo Slováků a Čechů existují i Poláci, Maďaří, Ircani, Židi, černoši a Hispanci. Původně Richard chtěl vstoupit k Marines, protože tehdy president Eisenhower posílal Marines do Libanonu, ale přišli mu na to, že je mu teprve sedmnáct a tudíž ho nevzali. Poučen a lépe připraven na lhaní, pak Richard prošel sítem u Navy - námořnictva a 15. října 1958 nastoupit do Navy boot campu in Great Lakes, Illinois - pořád mu ještě chybělo víc jak měsíc do osmnáctých narozenin - a začal tak vojenskou kariéru, která trvala třicet let, tři měsíce a sedmnáct dnů aktivní služby. Richard Marcinko odešel z US Navy 1. února 1989 v hodnosti kapitána. Co bylo mezitím, o tom jdou legendy, existují desítky stránek na Internetu, stačí do vyhledávačů na Internetu naklepat \"Marcinko\", jsou napsaný dvě knihy vzpomínek, tři učebnice a devět románů - tedy zatím. V historii amerického námořnictva má Richard Marcinko své důležité místo. Dickie začal - jako mnozí další - ve Vietnamu jako mladý důstojník jednotek SEALS. Zatímco ostatní vojáci budovali opevnění z pytlů s pískem ostnatého drátu, Marcinko a jeho četa operovali za nepřátelskými liniemi - za frontou. Oblečení v typických místních černých pyžamech, bosí, vyzbrojeni ukořistěnými sovětskými zbraněmi a munici Marcinkův tým \"lovil\" Vietcongy hluboko v jejich území. Během prvního šesti-měsíčního období...

Pilátová Markéta

Pavla Michňová

Autorka kuchařek.

Otakar Mohyla

studium sociologie, později germanistiky a rusistiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy Povolání redaktor, překladatel z ruštiny a němčiny Zaměstnání 1949-52: redaktor v nakladatelství Orbis 1952-72: redaktor v nakladatelství Československý spisovatel 1973-88: redaktor nakladatelství Olympia Profesní životopis Překládal z ruštiny a okrajově z němčiny.

Miroslav Menšík

Narozen 3. 8. 1906 v Praze, zemřel 12. 1. 1968 tamtéž. Doc. RNDr., matematik, pedagog a redaktor. Publikace z oboru.

Miloslav Mečíř

MUDr. Miloslav Mečíř, CSc. pracoval ve všech oborech lékařské péče o dítě. Kromě odborných prací napsal řadu populárně naučných publikací z oboru péče o dítě a je spoluautorem několika osvětových krátkých filmů.

Mike Mignola

Mike Mignola je americký komiksový scenárista a kreslíř. Proslul svou prací pro Dark Horse Comics, zejména autorskými sériemi Hellboy a Ú.P.V.O.. Spolupracoval také na animovaném filmu Atlantida: Tajemná říše a krákometrážním pilotním filmu k nezrealizovanému seriálu The Amazing Screw-On Head .

Megan Miller

Americká autorka a redaktorka publikací o počítačových hrách.

Maxim E Matkin

Maxim E. Matkin je umelecký pseudonym slovenského spisovateľa, ktorého totožnosť nie je známa . Na skonštruovanosť mena Maxim E. Matkin upriamuje pozornosť už frekvencia spoluhlásky M, v našom kontexte trojčlenná podoba mena i jeho celková symetria. Pri značke Maxim E. Matkin je čitateľskej verejnosti známe, že ide o pseudonym, s tajomstvom aj hypotézami okolo identity reálneho autora sa ráta aj pri reklamnej prezentácii Matkinom signovaného tovaru: "Svoju skutočnú totožnosť úzkostlivo tají. Všetci však vedia, kto to je, a väčšina z nich sa mýli.", píše sa na záložke románu Láska je chyba v programe . Sem teda zrejme odkazuje prostredný prvok pseudonymu, iniciála E. Po významovej stránke meno kombinuje dve zjavné vrstvy. Prvá rovina je exoticky mondénna, sugeruje nadnárodne globalizovanú, kozmopolitnú identitu nositeľa. Pod tým sa ale skrýva intelektuálsky exkluzívna parodická alúzia na zakladajúce dielo socialistického realizmu . Obe základné významové roviny pritom súvisia s celkovým gestom vlastných textov, ako ju definuje napríklad D. Kršáková, keď Matkinove prózy zaraďuje do konzumnej literatúry, pričom upozorňuje na to, že simultánne vyvolávajú zdanie, že všetko je inak, že povrchnosť je len hraná a že za všetkým treba hľadať výstrelok intelektuála. Dielo * 2002 - Polnočný denník * 2004 - Láska je chyba v programe * 2005 - Mexická vlna * 2007 - Mužské interiéry * 2007 - Miluj ma ironicky * 2010 - Aj ja teba * 2011 - Nie na ústa

Marlo Morgan

Marlo Morganová je americká lékařka a spisovatelka, která se proslavila díky svému kontroverznímu románu Poselství od protinožců . Román líčí několikaměsíční putování australskou divočinou s místními domorodci. Jak kmen postupuje, Marlo se postupně očišťuje od konzumního způsobou života a myšlení, postaveného na sociálních jistotách, pohodlí a chemii. Marlo Morganová vystudovala medicínu a biochemii a celý svůj život se živila jako lékařka. Vdala se a má dvě děti. Po rozvodu začala psát. Proslavila se díky svým románům Poselství od protinožců a Poselství z věčnosti. Nyní je v důchodu, žije v Lee Summit v Missouri. Marlo Morganová se narodila 29. září 1937 ve Fort Madison v americkém státě Iowa. Studovala biochemii a orientální medicínu na Barstow Community College a Cleveland Chiropractic College . Po ukončení studií se vdala a přestěhovala do Kansas City v Missouri. Narodily se jí dvě děti. Po 25 letech života lékařky se rozvedla a začala psát. Svůj první román Poselství od protinožců vydala vlastním nákladem v roce 1990. Od počátku bylo toto dílo prezentovano jako příběh inspirovaný skutečnými událostmi. Následovalo uzavření smlouvy s americkým nakladatelstvím HarperCollins , které z příběhu udělalo světový bestseller. Přestože toto vydání již bylo označeno jako fikce, Morganová uvedla, že je to jen pro zachování anonymity konkrétních osob a zmiňovaného domorodého kmene. De fakto se tím chytře vyhnula případným právním sporům. Morganová poté po úspěchu knihy jezdila po Spojených státech a po Evropě, kde přednášela o své zkušenosti z australské divočiny. Podle 90 stránkového reportu publikovaného "Dumbartung Aboriginal Corporation" z Perthu, byla provedena studie domorodých skupin z centrální a západní Austrálie a nepodařilo se prokázat jakoukoliv přítomnost Ms. Morganové na daném území, či existenci kmene "pravých lidí." Dotazov...

Marillion

Marillion je britská rocková skupina, která vznikla v roce 1979 v Aylesbury v hrabství Buckinghamshire. Vzešla z postpunkové hudební scény a je spojována především s hnutím neo-progresivního rocku počátku 80. let. Původní zpěvák kapely Fish s ní vydal první čtyři alba, včetně debutu "Script for a Jester's Tear" z roku 1983 a kritikou oceňovaného alba "Misplaced Childhood" z roku 1985, které se stalo jejich komerčně nejúspěšnějším. Fishovo působení v kapele Marillion se vyznačovalo jeho poetickými texty a charismatickým vystupováním na pódiu.

María Mañeru

Španělská autorka a editorka knih pro děti.

Libuše Macáková

Doc. PhDr. Libuše Macáková, CSc. působí na katedře mikroekonomie VŠE v Praze. Narozena 11.2.1955 v Turnově. Je autorkou prací z oboru makro a mikroekonomie.

Les Martin

Les Martin je americký spisovatel, specializuje se na knihy pro mladé čtenáře. Napsal několik knih o "Young Indiana Jones" a sérií "The X-Files".

Josef Mysliveček

Josef Mysliveček byl český hudební skladatel, který se v 18. století významně zapsal do vývoje klasické hudby. Narodil se v Praze a později se přestěhoval do Itálie, která byla v té době centrem operní a instrumentální tvorby. Mysliveček si díky svému českému původu vysloužil přezdívku "Il Boemo" . Proslul především svými operami, které komponoval v italském stylu, a napsal také značné množství instrumentální hudby, včetně symfonií a koncertů.

Jiří Medula

Josef Kuchynka byl učitel, psycholog a spisovatel. Používal různé pseudonymy. Narodil se v rodině bednáře Jana Kuchyňky a Marie rozené Petříkové. Po ukončení studií byl nejdříve učitelem. Působil mj. na škole v obci Bolevec. Později byl ředitelem dětského záchytného domova v Plzni, ústavním učitelem v trestnici Plzeň-Bory a správcem školy trestnice pro muže v Plzni. Působil také jako odborný asistent na Pedagogické fakultě v Plzni.. Jak vyplývá z oznámení o úmrtí, byl ženat a měl děti. Jeho osobní archiv je uložen ve Státním oblastním archivu v Plzni, číslo fondu/sbírky 10315. Pod různými pseudonymy psal detektivky a dobrodružné romány. Psal též rozhlasové hry, přednášky, publikace pro školy a texty z oborů psychologie a pedopsychologie. V poválečných letech často přispíval do západočeského deníku Pravda. Dnes je jeho dílo hodnoceno jako druhořadé. V Lexikonu české literatury není heslo Josef Kuchynka uvedeno. Nakladatelství Toužimský Moravec dokázalo získat pro ilustrace nepříliš významných románů Josefa Kuchynky přední ilustrátory . Vznikly tak knihy trvalejší hodnoty.

Jiří Medek

Jiří Medek je český prozaik a novinář. V roce 1969 se vyučil knihkupcem. Poté pracoval na archeologických vykopávkách nebo jako zeměměřič. V letech 1971–1972 pracoval jako propagační textař vydavatelství Rudého práva, v roce 1973 se stal redaktorem týdeníku Tvorba. V roce 1976 krátce pracoval pro Československé kulturní a informační středisko ve Varšavě. V letech 1979–1981 byl redaktorem deníku Práce, v letech 1982–1984 byl na volné noze, v letech 1984–1989 pracoval v agentuře Dilia jako referent pro propagaci české literatury v zahraničí. V letech 1989–1990 byl redaktorem Literární revue, v letech 1991–1993 redaktorem humoristického Nového Dikobrazu, v letech 1993–1994 redaktorem jiného humoristického týdeníku Podvobraz, v letech 1994–1995 redaktorem Zemských novin, v letech 1995–1998 internetového magazínu Dotyk. V období 1999–2002 pracoval v Galerii hlavního města Prahy. Od té doby je znovu publicistou na volné noze. Během své kariéry příležitostně překládal z polštiny a slovenštiny. První knihu vydal v roce 1974 pod názvem Píšťaličky. V Panoramatu české literatury se o této prvotině píše: "Soustředil se na téma lidské sounáležitosti, na spojitosti uplynulého se současným i budoucím, na jedincovo hledání vlastního tónu, který by se zvukem toho mohutného orchestru nejen ladil, ale též jej i obohatil." K nejznámějším jeho prózám patří novela Čirikloro, která popisuje milostný vztah stárnoucího muže a mladé cikánky. Bohumil Svozil ve Slovníku české literatury po roce 1945 jeho prozaický styl popsal slovy: "Zprvu své prózy situoval především na venkov, později spíše do městského prostředí. Ačkoli některé z nich nepostrádají pevnější epickou osnovu, většinou jsou komponovány po zákonu lyrické asociace motivů a reakcí étericky načrtnutých postav, s důrazem na chvějivou atmosféru situace. Medkův v zásadě umělecky nevýbojný lyrismus se nejzdařileji uplatňuje při sondování jemných pohybů lidského nitra, zvláště pak při postihování citový...

Jiří Marold

Autor detektivní literatury.

Jiří Margolius

Narozen 9. 11. 1936, zemřel 2006. Publicista, autor detektivních povídek.

Jiří Macoun

Jiří Macoun je český spisovatel a ilustrátor. Je autorem vojenské historické literatury, dětské dobrodružné a komiksů. V nakladatelství Computer Press mu v cyklu Stručná historie vyšly knihy: Slavné střelné a raketové zbraně, České vojenské letectvo, Významné bitvy v Čechách a na Moravě, Tanky a Československé pevnosti. Publikace jsou doporučeny čtenářům základních ale i středních škol. Dále je autorem dětské dobrodružné literatury: Plus Minus Max, Experiment Max a Faktor Max.

Jiří Macků

Narozen 1919, zemřel 1983. Autor publikací z oboru kybernetiky a programování, oblast fyziky ve farmacii a lékařství.

Jaroslav Mostecký

Jaroslav Mostecký byl český autor SF a fantasy. Žil v Šumperku, kde také v roce 1983 vystudoval SPŠ strojní. Pak pracoval jako montér. Aktivně se zapojil do vedení Moravské lacrossové ligy.. Byl významnou postavou fandomu v Šumperku, ; pravidelně publikoval v časopise Pevnost. Jako jeden z mála českých žánrových autorů vstoupil do Obce spisovatelů. Byl ženatý a pracoval ve státní správě. V prosinci 2020 podlehl nemoci covid-19. Od začátku 90. let publikoval povídky a postupně získal řadu žánrových ocenění: Cena Karla Čapka v kategorii krátká povídka Kaple má okna klenutá a v kategorii povídka Plachty z rudé perleti a Jsem jenom veš, odpustkáři ; vítězství v soutěži O nejlepší fantasy s povídkami Sbohem, jezero a Oči pro Dračí panenku ; ceny Akademie science fiction, fantasy a hororu pro nejlepší povídky za Květen, stejně jako loni , Sekyry na Viole a Anděl posledního soudu . Později se přeorientoval na romány, které jsou čtenářsky velmi úspěšné; Prokletí přízračných hřebců navíc získalo cenu ASFFH pro nejlepší domácí román. Jeho dílo se vyznačuje akcí, krutým prostředím a drsným a strhujícím dějem. Typické jsou prudké zvraty v osudech hrdinů a jejich špatný konec . U ranějších povídek byl rovněž pozorovatelný stereotyp „sympatický, ale při bližším pohledu ne doopravdy kladný drsňák ve vágně postkatastrofickém prostředí se dostane do potíží a překoná je pouze za cenu obětování jednoho ze svých mála zbývajících morálních principů nebo náhodných společníků“. Mosteckého knihy jsou charakteristické též svým filosofickým, respektive světonázorovým založením. Některými čtenáři byla jeho díla kritizována jako zaujatá proti ženám (až na výjimky neobsahují kladnou...

Jana Marhounová

Narozena 7. 5. 1941 v Praze, zemřela 21. 6. 1998. Psycholožka, spisovatelka, pedagožka, ředitelka nakladatelství Empatie. Práce o recepci uměleckého a hudebního díla, o hudebních skladatelích a výtvarných umělcích, psychologické práce o manželství a dospívání mládeže.

Jan Máchal

Jan Máchal byl český pedagog, činovník Sokola. Jan Máchal nabyl vzdělání na třebíčském gymnáziu. Jako středoškolský profesor se stal po převratu 29. října 1918 předsedou národního výboru pro politický okres třebíčský. Později působil jako školský inspektor tělesné výchovy. Členem Sokola se stal roku 1883, kdy se Sokol v Třebíči ustavil na třetí pokus . Jan Máchal náležel k hlavním organizátorům sokolského života Třebíče i celého Třebíčska: stál u zrodu sokolských jednot v Moravských Budějovicích a Velkém Meziříčí , v Jaroměřicích nad Rokytnou, Jemnici, Jihlavě, Dačicích, Náměšti nad Oslavou a jinde. Jako první místonáčelník se podílel na organizaci celostátního sokolského hnutí. Svou pedagogickou dráhu dovršil jako docent tělesné výchovy na Masarykově univerzitě. Skonal náhle na mozkovou mrtvici. Jeho pohřeb se stal slavnou smuteční slavností nejen Třebíče a jihozápadní Moravy, ale i smuteční slavností celého sokolstva. Po Janu Máchalovi nesou jméno ulice některých měst a brněnská župa Jana Máchala .

Jan Mach

Narozen 8. 3. 1954 v Písku. Právník, odborné práce ze zdravotnického práva.

James McClure

9. 10. 1939 Johannesburg – 17. 6. 2006 Oxford James Howe McClure se narodil a vyrůstal v Jižní Africe, kde také začal svou kariéru novináře, fotografa a policejního reportéra pro místní deníky. Ve svých reportážích se však dostal moc hluboko a jeho články byly tak ostré a přímé, až se o něj začali neblaze zajímat místní autority. Nechali ho sledovat, jeho přátele zatkli, takže rozhodnutí opustit Afriku nebylo žádným problémem. A tak se v roce 1965 přestěhoval i se svou rodinou do Británie, kde psal pro Scottish Daily Mail, později pro Oxford Times. S novinařinou ale skončil, jakmile si uvědomil, že dokáže zúročit svůj literární talent a zkušenosti s jihoafrickou policií. Napsal řadu detektivních románů zasazených do JAR, kde je hlavní postavou bělošský poručík Tromp Kramer a bantuský seržant Mickey Zondi. Tyto příběhy jsou výjimečné tím, že kromě kriminálních zápletek mezi řádky prosvítá i drsná realita apartheidu, rozdělení tehdejší africké společnosti na bílou a černou, které skončilo teprve nedávno. Po dokončení čtrnácti knih, z toho osmi s duem Kramer-Zondi, se autor vrátil zpátky do novin a jako editor dovedl své Oxford Times až k výhře o nejlepší noviny roku 1994. Po odchodu do důchodu se rozhodl napsat další román, ale v tom mu zabránila nečekaná nemoc, které podlehl.

Jakub Mařík

Narodil se v roce 1981 v Teplicích, vystudoval právně-ekonomickou školu a v současnosti se živí jako překladatel z angličtiny. Jeden z nejvýraznějších autorů současné tuzemské sci-fi & fantasy má na kontě přes dvacet povídek, z nichž nejznámější je paranormální detektivka Absolutní smrt, za kterou byl v roce 2008 nominován na Cenu Karla Čapka. Publikuje v antologiích a časopise Pevnost, do populární série Kladivo na čaroděje přispěl šestou epizodou nazvanou Drsné sny . V současné době se věnuje zejména military sci-fi sérii UTSS Salamis, kterou má tvořit pět samostatných románů a sbírka kratších textů V nefritové kleci. Jakub Mařík žije v Novosedlicích u Teplic a ve volných chvílích provozuje pěší turistiku, zahradničí, čte a skládá puzzle.

Jacques Maritain

Jacques Maritain byl francouzský katolický filosof tomistické a personalistické inspirace, zastánce „integrálního křesťanského humanismu“ a lidské svobody. Velký význam měla jeho politická filosofie, včetně účasti při formulaci Deklarace lidských práv, a jeho estetika. Maritain se narodil v rodině významného právníka, v letech 1900–1905 studoval na Sorbonně filosofii a přírodní vědy a na radu svého přítele, spisovatele Charlese Péguyho, chodil i na přednášky Henri Bergsona. Roku 1904 si vzal paní Raïssu z ruské židovské emigrantské rodiny a roku 1906 se dal katolicky pokřtít. V letech 1906–1908 dále studoval přírodní vědy v Heidelbergu a po návratu do Francie se rozešel s Bergsonem a věnoval se studiu Tomáše Akvinského. V letech 1914–1939 byl profesorem na Institut catholique v Paříži a ve svých raných pracích se věnoval obraně katolicismu. Seznámil se s ruským filosofem Nikolajem Berďajevem a s personalistickým myslitelem E. Mounierem a pod jejich vlivem se začal zajímat o sociální otázky, křesťanský humanismus a lidská práva. Už od třicátých let dojížděl pravidelně přednášet do Toronta a po pádu Francie roku 1940 místo návratu odjel do USA, kde přednášel v Princetonu a na Kolumbijské univerzitě. Pracoval také na vysílání pro Francii, po osvobození Francie byl v letech 1944–1948 byl velvyslancem ve Vatikánu, kde se spřátelil s pozdějším papežem Pavlem VI.; v téže době se podílel na formulaci Deklarace lidských práv pro OSN i papežských dokumentů k sociálním otázkám. Roku 1948 opět odejel do Princetonu a přednášel na řadě dalších amerických univerzit. Roku 1960 se vrátil do Francie a když roku 1961 ovdověl, odešel do Toulouse, kde žil a zemřel v dominikánském klášteře. V poslední knize, Sedlák od Garonny , kritizoval některé změny, k nimž došlo na Druhém vatikánském koncilu. Maritain napsal přes 60 knih , zčásti polemic...

Iva Michňová

Vystudovala FF UK . V současnosti vyučuje na Vysoké škole ekonomické v Praze a na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze. Vede kurzy zaměřené na odborný hospodářský jazyk, odborný překlad a komunikační dovednosti. Kromě překladů se věnuje i psaní učebnic němčiny.

Igor' Vsevolodovič Možejko

Ruský orientalista a historik, autor vědeckofantastických povídek, novel a románů. Psal pro děti i dospělé.

Hana Motyčková

Narozena 15. 4. 1948 v Praze. Ilustrátorka, fotografka, překladatelka z němčiny, autorka knih o přírodě.

František Mandát

Dětství prožil na Ostravsku, kde byl jeho otec horníkem. Nejmladší bratr Luboš Mandát je malířem. Vystudoval Vojenskou střední odbornou školu v Žilině a Vojenskou politickou akademii v Bratislavě . Od 1975 byl vedoucím kulturní rubriky Obrany lidu, po odchodu do zálohy pracoval v edičním úseku ÚV KSČ. 1985–88 měl stipendium Českého literárního fondu. Od září 1988 do prosince 1989 byl tajemníkem Svazu českých spisovatelů. Po 1990 je soukromým podnikatelem, spoluzakladatelem a zakladatelem nakladatelských a vydavatelských podniků, mezi něž náleží nakladatelská a vydavatelská agentura FAJMA, vlastněná jeho ženou, nakladatelství a vydavatelství Sociopress, které existovalo v letech 1996–2003, a konečně dosud činné nakladatelství a vydavatelství BMSS-Start, zaměřené na publikování odborných časopisů, například měsíčníku Průvodce pracovněprávními předpisy, odborné, ale také krásné literatury . – Je členem Obce spisovatelů a Unie českých spisovatelů. Už na ZDŠ v Havířově založil školní časopis. Během vysokoškolského studia publikoval povídky a fejetony v Obraně lidu, Rudém právu, Československém vojáku, Literárním měsíčníku, později též v Mladé frontě a Kmeni. Je autorem několika rozhlasových celovečerních her a rozhlasových adaptací vlastní prózy i děl jiných autorů . Za prózu Semestrálky získal Cenu Jiřího Wolkera za rok 1983, za prózu Bariéry získal Výroční cenu nakladatelství Naše vojsko, za prózu Facky do života Cenu Antonína Zápotockého. Byl členem Literárního klubu ČSLA. Jako tajemník Svazu českých spisovatelů se podílel na ...

Ferenc Molnár

Ferenc Molnár, vlastním jménem Ferenc Neumann byl maďarský prozaik, dramatik a novinář židovského původu. Ferenc Neumann byl druhým synem Móra Neumanna, úspěšného budapešťského lékaře a jeho ženy Jozefy Wallfisch. Po absolvování Kalvínského gymnázia v Budapešti začal studovat právo na Universita Lóránda Eötvöse . Studium však nedokončil a živil se jako novinář a později jako spisovatel. Během první světové války působil rok jako válečný dopisovatel. Roku 1938 v době narůstání fašismu emigroval do USA. Svá díla psal především maďarsky, později také německy a v emigraci i anglicky. V prvním Molnárově tvůrčím období převládala próza z velkoměstského života spojující ostrou sociální kritiku s ironií a sentimentalitou. Takto napsal i své nejznámější dílo, román pro mládež Chlapci z Pavelské ulice . Poté se začal věnovat dramatu, ve kterém vynikl scénickou rutinou a bravurními efekty, často založených na erotických motivech. Stal se věhlasným autorem, ale mnozí kritikové mu vyčítali myšlenkovou lacinost. Podle jeho knih a divadelních her bylo natočeno přes šedesát filmů a téměř patnáct televizních seriálů. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Molnár Ferenc na maďarské Wikipedii.

Evgenij Melnikov

Narozen 8. 12. 1909 v Rožyšči . PhDr., rusista, zpočátku se zabýval dějinami umění, od roku 1945 věnoval pozornost ruské lexikografii, morfologii a dějinám ruského jazyka.

Dobroslava Menclová

Dobroslava Menclová, rozená Vavroušková, byla česká historička umění, architektka a archeoložka. Dobroslava Menclová se narodila 2. ledna 1904 v Přerově v rodině akademického malíře Františka Vavrouška a Filipíny, rozené Moučkové. Větší část školní docházky absolvovala v Bučovicích, ale z tamního gymnázia po šestém ročníku přešla na jinou školu. Po absolvování střední školy začala studovat malířství na Akademii výtvarných umění v Praze u profesora Josefa Loukoty. Po kritickém přehodnocení svého talentu nakonec vystudovala architekturu na ČVUT. Dne 6. dubna 1930 se provdala za Václava Mencla. Spolu s ním pracovala v Bratislavě a projektovala úpravy některých kostelů nebo zámeckého parku v Pezinku. Od roku 1933 do roku 1939 se svým mužem spolupracovala na archeologických výzkumech slovenských klášterů a hradů. Na počátku druhé světové války se manželé Menclovi vrátili do Prahy a věnovali se výzkumu českých hradů, například provedli archeologický výzkum Dražic. Od počátku padesátých let spolupracovala s historiky umění se specializací na nástěnné malby . Sama se detailně zabývala fortifikační architekturou a vývojem stavebních typů hradů a kromě řady průvodcovských monografií hradů připravila v padesátých letech dvoudílné souborné dílo České hrady, které vyšlo až v roce 1972 a pak doplněné v roce 1976. Rozsáhlé studie o stavebním vývoji hradů Moravy, na kterých pracovala v závěru života a které měly vyústit v knihu Moravské hrady, zůstaly nedokončeny. Dne 28. července 1978 došlo na silnici mezi Nemilkovem a Sušicí k dopravní nehodě, při které zemřel Václav Mencl. Dobroslava Menclová zemřela na následky nehody v sušické nemocnici 19. listopadu 1978. Na Slovensku vydala Menclová několik studií, které se zabývaly vývojem slovenské architektury od renesance do novověku. Od počátku své odborné činnosti se zaměřila na stav...

Dalibor Mácha

Narozen 2.3.1960 v Čeladné. PhDr., redaktor, kniha rozhovorů.

Conrad Ferdinand Meyer

Conrad Ferdinand Meyer byl švýcarský spisovatel a básník. Tvořil zejména historické novely, romány a lyriku. Spolu s Gottfriedem Kellerem a Jeremiasem Gotthelfem patří k hlavním postavám švýcarské literatury 19. století. Pocházel z patricijské rodiny. Stejně jako jeho matka, která si vzala život, trpěl duševními problémy a léčil se s depresemi. Literární dráhu začal jako překladatel z francouzštiny, první svazek básní vydal roku 1864. První větší úspěch mu roku 1872 přineslo vydání cyklu básní Huttens letzte Tage o humanistovi Ulrichovi von Hutten. Roku 1875 se Meyer oženil s Luise Zieglerovou, dcerou curyšského primátora, což posílilo jeho společenské postavení. Trpěl však tím, že jeho manželka žárlila na jeho sestru Betsy, k níž měl Meyer silný citový vztah a jež mu pomáhala v jeho literární práci. Roku 1888 se začalo zhoršovat Meyerovo zdraví a roku 1892 se psychicky zhroutil, takže již nebyl až do konce života schopen literární tvorby.

Bruce Marshall

Claude Cunningham Bruce Marshall, známý pod jménem Bruce Marshall byl skotský spisovatel a beletrista širokého záběru. Prvotinou se stala kniha A Thief in the Night vydaná v roce 1918 vlastním nákladem. Poslední dílo An Account of Capers vyšlo posmrtně roku 1998, tedy sedmdesát let od prvního. Narodil se ve skotském Edinburghu jako syn Claude Nivena Marshalla a Annie Margaretové Marshallové. Vystudoval univerzitu v St. Andrews. V roce 1917 byl pokřtěnm stal se římským katolíkem a ve víře zůstal aktivní po celý zbytek života. Byl členem a několikrát zastával funkci v organizacích Una Voce a Latinské mešní společnosti. Na počátku první světové války sloužil jako vojín pěšího pluku . V roce 1918 byl povýšen do důstojnické hodnosti a v pozici druhého poručíka přidělen k Irskému královskému střelectvu. Šest dnů před podpisem příměří byl vážně zraněn. Odvážný německý zdravotník riskoval život pro jeho záchranu v těžké palbě. Marshall tak přežil, ale padl do zajetí. Zranění vyústilo v amputaci jedné dolní končetiny. V roce 1919 byl povýšen do hodnosti prvního poručíka a následující rok uznána invalidita. Po válce dokončil studium, stal se auditorem a přestěhoval se do Francie, kde pracoval v pařížské pobočce firmy Peat Marwick Mitchell. V roce 1928 se oženil s Mary Pearsonovou Clarkovou . Z manželství vzešla dcera Sheila Elizabeth Bruceová Marshallová. Od roku 2005 je jeho vnučka Leslie Ferrarová správkyní majetku Prince z Walesu. Během nacistické okupace Francie unikl z Paříže dva dny před jejím obsazením. Vrátil se do Anglie, kde se připojil jako poručík ke sboru královské armády mající v gesci dohled nad hospodařením . Poté pracoval pro výzvědnou službu, v níž byl povýšen do hodnosti kapitána, udržoval styky s Francouzským hnutím odporu a následně se stal podplukovníkem přiděleným k divizi operující v Rakousku. V roce 1...

Bedřich Moldan

Bedřich Moldan je český geochemik, ekolog, publicista a politik, sehrál významnou roli při tvorbě české ekologické legislativy po listopadu roku 1989, je označován jako jeden z nejvýznamnějších představitelů československé a české environmentální školy. Je světově uznávaným odborníkem v oblasti analytické chemie, biochemie a životního prostředí. Svou rozsáhlou pedagogickou, publicistickou, organizační, politickou a diplomatickou činností zásadně ovlivnil hned několik generací environmentalistů a významně se podílel na nastavení právního systému ochrany životního prostředí v České republice. Byl vůbec prvním československým ministrem životního prostředí. Narodil se v Praze v rodině policejního rady. Dětství prožil v Košířích. Po válce se s rodinou odstěhoval do Děčína, kde vystudoval gymnázium, maturoval v roce 1954. V sextě na gymnáziu vstoupil do kmenu Vycházejícího slunce hnutí Woodcraft, které na gymnáziu založil Zdeněk Klen Fišera. V oddílu naplno prožíval výpravy do přírody Českého Švýcarska a letní tábory v Tatrách se stal. Jak sám hodnotí, právě knihy E. T. Setona a jeho přístup k přírodě a k životu ho ovlivnily na celý život. Vystudoval Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy, obor analytická chemie. Po studiu nastoupil na Matematicko-fyzikální fakultu UK, do oboru analytická chemie. Poté krátce pracoval jako učitel na základních školách v Praze 6. Jeho manželkou je bohemistka Dobrava Moldanová, mají dva syny a dceru a dohromady šest vnuků. V letech 1959–1989 pracoval jako výzkumný pracovník v Ústředním ústavu geologickém. Zabýval se analytickou chemií, zkoumal geochemii životního prostředí a vedl oddělení biogeochemie. V této době působil také jako tajemník Československé spektroskopické společnosti. V roce 1964 se stal kandidátem chemických věd. V roce 1992 se stal docentem Univerzity Karlovy v oboru geochemie. V roce 1997 byl jmenován profesorem v oboru ochrana životního prostře...

Zdeněk Michalec

Narozen: 1929, zemřel: 23.9.1984. Ing. žurnalista působící v Čs.televizi od jejích počátků - zakládal 2.program; /Za televizní obrazovkou - s M.Baumanem a L.Kejhou; předseda red.rady čas.Televizní tvorba; články v čas. mj. Televizní tvorba./ Nekrolog: Televizní tvorba, 1984,č.4,s.107.

Vratislav Mazák

Vratislav Mazák byl český biolog. Specializoval se na paleoantropologii, zoologii savců a taxonomii. Byl také kreslířem, který často ilustroval své knihy. Narodil se v Kutné Hoře, v roce 1955 nastoupil vysokoškolská studia biologie na Přírodovědecké fakultě UK v Praze, později zde zůstal a stal se profesorem. Také pracoval jako zoolog pro pražské Národní muzeum. Vynikal všestranností. Objekty jeho vědeckého zájmu byly kočkovité a kunovité šelmy, kopytníci, hmyzožravci, netopýři a fosilní savci, včetně člověka. Později se věnoval i kytovcům. Popsal poddruh tygra Panthera tigris corbetti a divokého osla Equus hemionus kulan . Spolu s dr. Colinem Grovesem popsal prehistorického hominida Homo ergaster, který je v současnosti považován za jeden z klíčových druhů lidské evoluce. Jeho spolupracovníkem na knihách o genezi člověka byl Zdeněk Burian. Mazák se zabýval katalogizací Burianova díla a mj. byl autorem katalogu stálé expozice Burianových obrazů v ZOO Dvůr Králové nad Labem. Vratislav Mazák se netajil svému obdivu ke zvířatům, především pak k tygrovi a vorvaňovi. Byl velkým ctitelem Hermana Melvilla, jehož popis života kytovců považoval za nadčasový jak svou poetikou, tak faktografickou přesností. Dále obdivoval Jima Corbetta. Často citoval jeho postřehy ze života indických tygrů a k jeho knize o lidožroutech z Kumáonu napsal doslov. Mazákův bratr Miroslav zahynul jako student za okupace v době 2. světové války. Vratislav Mazák zemřel na rakovinu v roce 1987.

Vladislav Moulis

Studoval historii na Filosofické fakultě UK v Praze. V letech 1964-1972 v ČSAV, znovu v l. 1990-93 jako vědecký pracovník Ústavu dějin střední a východní Evropy, od r. 1994 pracoval na grantovém úkolu Středoevropské university. Specializoval se na dějiny bývalého SSSR a československo-sovětských vztahů. Za normalizace byl spolupracovníkem samizdatových Historických studií. Členství v odborných organizacích, radách atd.: - Slovanský přehled - člen redakční rady - Rossica - člen redakční rady - Klub autorů literatury faktu - Vědecká rada Slovanské knihovny – člen Publikační činnost: - Evropa ve stínu Hitlera. - Praha : Nakl. politické literatury, 1963. - 263 s. - Vznik, krize a rozpad sovětského bloku v Evropě 1944-1989 / V. Moulis, J. Valenta, J. Vykoukal ... . - Ostrava : Amosium, 1991. - 372 s. - Dějiny Ruska / M. Švankmajer ... . - Praha : Nakl. Lidové noviny, 1995. - 473 s. - 2. dopl. a přeprac. vyd.: 1996. - 558 s. - Spoluautor. - 3. dopl. vyd.: 1999. - 4. rozš. a dopl. vyd.: 2004. - Podivné spojenectví. - Praha : Karolinum, 1996. - 111 s. - Běsové ruské revoluce. - Praha : Nakl. Dokořán, 2002. - 204 s.

Vladimír Medek

Vladimír Medek je český ekonom a překladatel z angličtiny, španělštiny a portugalštiny. Do širšího povědomí veřejnosti vstoupil překladem sedmidílné ságy Joanne Rowlingové o Harrym Potterovi. Vladimír Medek absolvoval v roce 1962 studium na VŠE v Praze a od roku 1965 pracoval ve sklářském průmyslu. Počátkem šedesátých let pobýval pracovně na Kubě, od roku 1991 pak ve Španělsku. Knižně publikuje od roku 1963, ale známým se stal především jako překladatel ze španělštiny a angličtiny. Přeložil např. Sto roků samoty a Dobrodružství Miguela Littína v Chile Gabriela Garcíi Márqueze, také díla Maria Vargasse Llosy, či z angličtiny Sheckleyův sci-fi román Desátá oběť. Spolu se svým bratrem Pavlem přeložili sedmidílnou ságu Joanne Rowlingové o Harrym Potterovi. Nakladatelství Albatros oslovilo Vladímíra Medka s nabídkou překladu prvního dílu ságy Harry Potter a kámen mudrců v roce 1998. Přeložil i druhý díl – Harry Potter a tajemná komnata. K překladu třetího dílu ságy pak přizval svého bratra Pavla. Důvodem byla snaha vydavatelství dohnat skluz ve vydávání Harryho Pottera proti ostatním světovým nakladatelům. Čtvrtý díl Harry Potter a Ohnivý pohár přeložil opět Vladimír Medek a Pavel Medek se pak ujal překladu zbylých dílů ságy. Překlad bratří Medků je mistrovský; při práci nejen zohlednili cílovou skupinu čtenářů z prvního stupně základních škol a věnovali velkou péči například i překladu vlastních jmen a neologismů, ale dokázali také postihnout proměnu vypravěčského stylu od dětské knihy až po thriller pro dospělé, řešící závažné existenciální otázky.

Vitalij Marek

Narodil se v Chrastavě, kde strávil školní léta. Po základní vojenské službě žil od r. 1961 v Litoměřicích. Věnoval se filokartii - sbíráním pohlednic. Jeho velkým zájmem byla historie Litoměřic a okolí.

Symposium Musicum

Symposium Musicum je český soubor, který se specializuje na interpretaci staré hudby, včetně renesančního, barokního a klasicistního repertoáru. Soubor založil v roce 1963 český dirigent a muzikolog Pavel Kühn. Soubor je známý svou autentickou interpretací historické hudby, při níž často používá dobové nástroje, aby dosáhl zvuku věrného době, v níž hudba vznikla.

Stanislav Minářík

Stanislav Minařík byl český nakladatel a překladatel z polštiny a ruštiny. Narodil se v rodině řídícího učitele v Bítouchově Františka Minaříka a jeho manželky Anny Kateřiny, rozené Pfeifrové. V roce 1904 vystoupil z římskokatolické církve a zůstal bez vyznání. Byl ženat, s manželkou Bohumilou, rozenou Tulachovou měl syna Vladimíra a dceru Jarmilu . Bohumila Minaříková je uváděna jako nakladatelka u řady vydání Minaříkových překladů. Nakladatelská činnost manželů Minaříkových, která měla veliký vliv na šíření slovanské literatury, nebyla ale ekonomicky příliš úspěšná. Jejich sklad vykoupilo v roce 1924 nakladatelství Kvasnička a Hampl. V dubnu 1926 byl Stanislav Minařík jedním ze zakládajících členů Klubu moderních nakladatelů Kmen. Z klubu ale ještě během dvacátých let vystoupil. V povídkách z Podkrkonošska, zveřejněných v denících a časopisech, vzpomínal Mařík na rodný Bítouchov ; v některých obec přímo jmenoval.

Stanislav Michal

Publikace z oboru hodinářství a historie technických vynálezů.

Stanislav Mareš

Narozen 25.3.1934 v Praze, zemřel 15.3. 2005 v Bathurstu . Básník a dramatik, překladatel z angličtiny.

Samuil Jakovlevič Maršak

Samuil Jakovlevič Maršak, rusky Самуи́л Я́ковлевич Марша́к byl ruský a sovětský spisovatel židovského původu, autor literatury pro děti. Byl rovněž překladatelem, zejména z angličtiny. Verše začal psát již jako dítě. Navštěvoval gymnázium ve Voroněži, avšak v roce 1902, v jeho patnácti letech, se rodina přestěhovala do Petrohradu, tedy mimo Zónu osídlení, v níž mohli mít ruští židé trvalé bydliště a tedy i chodit do škol. Pomohl mu však židovský filantrop se šlechtickým titulem David Günzburg, který ho představil vlivnému literárnímu kritikovi Vladimiru Vasiljeviči Stasovovi, jenž byl z dětské Maršakovi poezie tak nadšen, že mu zajistil z protižidovských opatření výjimku. Stasov také Maršaka seznámil s Maximem Gorkým a Fjodorem Šaljapinem, s nimiž se spřátelil. Když v roce 1904 Maršakovi diagnostikovali tuberkulózu, nabídl mu Gorkij, aby žil v jeho letním bytě na Jaltě, u Černého moře, kde bylo vhodnější ovzduší. V roce 1904 Maršak rovněž publikoval své první verše, a to v časopise Židovský život. V té době zastával sionistické postoje. V roce 1907 se vrátil z Jalty do Petrohradu a následně vydal řadu svých textů v populárním časopise Satyricon. Poté se podíval na Blízký východ a v roce 1912 se přestěhoval do Anglie a vystudoval zde filozofii na Londýnské univerzitě. Zamiloval se zde do anglické kultury a zvláště poezie. Vydal ještě během studií své ruské překlady básní Williama Blakea, Roberta Burnse a Williama Wordswortha. Roku 1913 navštívil experimentální školu ve Walesu, kde započal jeho velký zájem o formování dětí, zejména pak literaturou tvořenou speciálně pro ně. Krátce před první světovou válkou, v roce 1914, se vrátil do Ruska a živil se dále překládáním. K dětské literatuře ho nasměrovala práce s dětmi židovských uprchlíků z Voroněže po začátku války a také smrt jeho dcery v roce 1915. V roce 1920 se přestěhoval do Krasnodaru, kde bylo velké množství sirotčinců, plných kvůli světové i občanské válc...

Robert Muchamore

Robert Kilgore Muchamore je anglický spisovatel, známý pro své série knížek CHERUB a Henderson's Boys. O knižní sérii CHERUB pojednává samostatný článek.

Radislav Matuštík

Jeden z najvýznamneších slovenských kritikov a historikov umenia.