Výpis všech autorů

Jiří Mašín

Jiří Mašín byl český historik románského umění a výtvarný teoretik soudobého umění, celoživotní pracovník Národní galerie v Praze a roku 1960 její dočasný ředitel, a externí pedagog AVU. Narodil se na Vysočině. V letech 1933–1942 absolvoval státní reformní reálné gymnázium v Jihlavě. V roce 1945 začal studovat dějiny umění a estetiku na Filozofické fakultě UK. Jeho učiteli byli Antonín Matějček, Josef Cibulka, Jaromír Pečírka a Jan Mukařovský. Roku 1949 obhájil rigorózní práci s titulem Románská nástěnná malba v Čechách a na Moravě, která později vyšla knižně a ve své době patřila k vysoce ceněným badatelským dílům. Po návratu ze základní vojenské služby roku 1952 nastoupil do Národní galerie v Praze, kde již v letech 1946-1950 pracoval jako volontér a kde jako jeden z mála pracovníků vydržel po celou svou kariéru až do roku 1983. Kromě toho v letech 1954-1955 vykonával práci tajemníka redakce časopisu Umění ČSAV. V roce 1957 byl jmenován zástupcem ředitele Národní galerie, po té vědeckým pracovníkem galerie. Roku 1959 nastoupil jako externí učitel na Akademii výtvarných umění v Praze, kde se roku 1968 habilitoval a jako docent vyučoval do roku 1973. V roce 1960 byl zastupujícím ředitelem Národní galerie. Z původní specializace medievalisty se postupně přeorientoval především na teoretika moderny a současného umění, stěžejní prací je jeho monografie o Janu Štursovi. Věnoval se také teorii a metodice restaurování. Napsal texty do tří desítek katalogů výstav soudobého umění, jichž býval pořadatelem nejen v Národní galerii, ale i v regionech. Svými statěmi přispíval do mnoha časopisů, např. Tvorba, Umění a řemesla, Výtvarné umění nebo Umění. Celoživotní přátelství ho poutalo k fotografu Tiboru Hontymu, výtvarníkům Františku Ronovskému, Karlu Hladíkovi, k historikům umění Jaromíru Homolkovi, Haně Seifertové a dalším....

Jill Murphy

Jill Murphyová se narodila v Londýně v roce 1949. Od dětství psala a kreslila své vlastní „knížky„. První ze série knih The Worst Witch vydala v roce 1974 a román sklidil okamžitý úspěch. Jill se několik let věnovala práci s dětmi, dokud nevydala druhou „čarodějnickou“ knihu The Worst Witch Strikes Again v roce 1980. Opětovný velký úspěch ji přiměl, aby se vydala na profesionální spisovatelskou dráhu. Knih ze série The Worst Witch se prodalo několik milionů výtisků, posledním dílem je The Worst Witch to the Rescue z roku 2007. Jill Murohyová se také proslavila knihami pro menší děti, které sama ilustrovala, zejména sérií o sloní rodince The Large Family. Za své dílo byla mnohokrát oceněna.

Ježek Martin

Jaroslav Marvan

Jaroslav Marvan byl český herec. Narodil se a vyrůstal na pražském předměstí, tehdy samostatném Žižkově. Vystudoval reálné gymnázium Karla Sladkovského a stejně jako jeho otec se stal zaměstnancem pošty. Pracoval v pražském Zeměpisném ústavu a na ředitelství pošt. Po několika letech praxe byl vyslán do Užhorodu na Podkarpatskou Rus . Zde působil v letech 1920–1923 a zde začal hrát ochotnické divadlo. Pokračoval ochotnicky i později v Praze v žižkovském divadle Deklarace a také ve Švandově divadle. Po návratu do Prahy byla jeho hlavním zaměstnáním práce výběrčího úvěrů. Když si údajně stěžoval svému příteli a spolužákovi, blíže neurčenému Josefu Čapkovi, že se stydí vymáhat od lidí peníze, Čapek mu pomohl dostat se k divadlu k Burianovi. Bylo mu v té době 24 let, stal se hostujícím hercem v Divadle Vlasty Buriana s gáží třicet korun za představení. V roce 1926 se stal profesionálním hercem a Burianovým dvorním „nahrávačem“. V období protektorátu, v roce 1943, přestoupil do Divadla na Vinohradech, kde zůstal až do roku 1950, kdy po rozdělení souborů přešel do Městských divadel pražských a zde hrál až do roku 1954. V roce 1954 se stal členem činohry Národního divadla, kde působil až do svého odchodu do důchodu v roce 1972. Účinkoval ve 212 filmech a na 30 televizních inscenací, stal se jedním z nejobsazovanějších českých herců. První film se jmenoval Falešná kočička aneb Když si žena umíní a poslední Noc na Karlštejně z roku 1973. Hrál téměř ve všech Burianových filmech. Vystupoval též v televizním seriálu Hříšní lidé města pražského, kde ztvárnil postavu kriminálního rady Vacátka i v navazujících celovečerních filmech. Svatopluk Beneš František Filipovský Josef Vinklář Jaroslav Marvan bydlel ve vilové čtvrti Třebešín ve Strašnicích v ulici K Červenému dvoru 677....

Jan Mohr

PhDr. Profesně se zaměřuje na: užité umění, architekturu i regionální kultutru . Publikace v oboru.

Ján Marton

Slovenský básník.

Jackie Merritt

Jackie pevně věří tomu, že každý, kdo ovládá gramatiku, může napsat knihu. Stačí chtít a mít do toho chuť. Dokazuje to na svém vlastním příkladu. Po léta pracovala jako účetní a napsala stovky a stovky obchodních dopisů, nikdy ale ani jediné slůvko z jakéhokoliv příběhu. V roce 1987 se rozhodla, že to zkusí, a o rok později jí vyšla první kniha. Jackie žije s manželem na americkém jihozápadě. Kromě rodiny jsou její největší radostí knihy; ráda je píše, ráda je i čte. Když právě nepíše ani si neužívá četby, ráda amatérsky maluje a hraje na klavír. V češtině zatím Jackii vyšlo pětadvacet knih

Gustáv Murín

Gustáv Murín je slovenský přírodovědec, biolog, spisovatel, esejista, publicista, dramatik a scenárista. Pochází z rodiny vysokoškolského profesora. Po maturitě na gymnáziu v letech 1978–1983 studoval na Přírodovědecké fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě, kde v 1984 získal titul doktora přírodních věd a posléze v roce 1991 se stal i kandidátem věd. Absolvoval studijní pobyty na ČAV v Praze a Brně, Universitě v Seville, Universitě v Záhřebu, Akademii věd v Německu, Akademii věd v Rakousku a Universitě v Cambridge. Svoji literární, odbornou a publicistickou tvorbu zahájil již v 80. letech 20. století kdy publikoval různé texty v různých slovenských periodikách . Psal jak různé články a příspěvky týkající se biologie a ekologie tak i volnou literární tvorbu. V roce 1985 se stal zakladatelem Klubu mladých dramatiků, v roce 1986 pak Kruhu mladých autorů. V 90. letech se podílel na vzniku almanachu mladých spisovatelů střední a východní Evropy, v roce 1994 také působil jako organizátor setkání mladých spisovatelů tohoto regionu v Budměřicích. V roce 1994 na Slovensku zastupoval časopis Playboy. Jde o člena Slovenského P.E.N. centra, v letech 2000 – 2004, 2009 – 2011 zde působil jako jeho předseda. Člen Centra San Miguel del Allende . Žije a pracuje v Bratislavě, jako vědecký pracovník Katedry botaniky Univerzity Komenského. Česky: * Sex kontra kultura, doplnené a rozšírené vydanie „Pud konta kultúra“, vyd. Hynek, 1999. * Náhradní konec světa, doplnené a rozšírené vydanie Náhradný koniec sveta, vyd. Ivo Železný, 1999. * A stanete se bohy, zbierka esejí, vyd. Ivo Železný, 2002. * Abeceda tělesné lásky , encyklopédia sexu, vyd. Triton, 2004. * Česko-slovenský/Slovensko-český Dualóg , o česko-slovenských vzťahoch, vyd. Slovenský literárny klub v ČR, Praha,  2009. * Slovenská mafie v Praze – vyd. Marenčin PT, 2014. Anglicky: * SVET JE MAL...

Giorgio Moroder

Giorgio Moroder , narozený 26. dubna 1940 v Urtijëi v Itálii, je průkopnický hudební producent, skladatel a textař, který je všeobecně uznáván jako jeden z hlavních tvůrců disco music a elektronické taneční hudby. Jeho kariéra trvá několik desetiletí, během nichž zanechal nesmazatelnou stopu v krajině populární hudby. Moroder si získal značné uznání v 70. letech 20. století svou inovativní tvorbou, v níž spojil syntezátory s tanečními beaty a vytvořil futuristický zvuk, který předběhl svou dobu.

Freida McFadden

Fern Michaels

Fern Michaels je mezinárodně velmi úspěšná autorka, která žije v Summerville, Jižní Karolině. Začala psát v roce 1973, když její nejmladší syn šel do školy, a od té doby je autorkou více než padesáti knih. Fern Michaels je pseudonym Mary Ruth Kuczkir, která se narodil v Hastings v Pennsylvanii, o hmotnosti pouze čtyři a jeden-napůl liber. Díky její malé porodní hmotnosti jí otec přezdíval "Dink". Jakmile vešla do obchodního světa, ona se stala "Mary". Je vdaná, přestěhovala do New Jersey, a má pět dětí. Protože ona netušila, jak se dostat do zaměstnání, se rozhodla zkusit napsat knihu. Její manžel ji nepodporoval v jejím snažení a tak se rozvedla. Přestože její první rukopis neuspěl, druhý ano. Od té doby se prodalo více než šedesát knih, mnoho z nich se staly v USA bestsellery. Ona má pověst, že umí vdechnout život do své postavy. Miluje psaní knih o ženách, které jsou v těžkých podmínkách, které se cítí odstrčené. Za její úsilí a houževnatost byla uvedena do New Jersey Literární síně slávy. Mary v současné době žije v Summerville, Jižní Karolina, v 300 let starém domě, jeho plantáže jsou uvedeny v historickém registru.

Eva Medková

Naroezena 1937.Spoluautorka práce o starožitném nábytku.

Elke Meinardus

Německá spisovatelka, autorka pohádek pro děti.

Dick Mills

Úspěšný chovatel akvarijních rybek s více než 30-ti letou zkušeností. Mezi chovateli je považován za uznávaného odborníka této oblasti. Pravidelně přispívá do odborných časopisů a publikuje knižně, hlavně ve Velké Británii, odkud pochází. Celkově má jako autor a editor na kontě 16 knih. V Britské asociaci akvaristů pravidelně čtvrtletně vydává bulletin pro členy federace. Ve své chovatelské praxi se specializuje na chov parmiček a skalár. Je také aktivním fotografem akvarijních rybiček.

David Mitchell

První román Davida Mitchella nazvaný Ghostwritten vyšel v roce 1999. Získal cenu Mail on Sunday/John Llewelllyn Rhys Prize jako nejlepší kniha autora do pětatřiceti let a dostal se i mezi nominované na cenu First Book Award listu Guardian. Další román number9dream následoval v roce 2001 a i jeho kvality byly oceněny nominací na Booker Prize a James Tait Black Memorial Prize. Za román Cloud Atlas získal nominace na Booker Prize, James Tait Black Memorial Prize, Arthur C. Clarke Award a Nebula. V roce 2003 se David Mitchell volbou do Granta’s Best of Young British Novelists zařadil mezi nejlepší britské romanopisce. V nedávné době se vrátil z několikaletého pobytu v Japonsku a nyní žije v Irsku.

Dagmar Marková

PhDr. Dagmar Marková, CSc. je přední českou odbornicí v oblasti hindského a urdského jazyka a literatury. Zabývá se rovněž současnou indickou společností, zejména rolí náboženství ve společnosti a muslimskou menšinou. Studovala hidnštinu a indologii v Praze a Berlíně. V roce 1965 obhájila disertaci o ženské problematice v současněm hindském románu. Je autorkou desítek odborných publikací v několika jazycích a spoluautorkou Hindsko-českého slovníku. Naší veřejnosti je známa zejména překlady moderních hindských povídek a monografiemi, například Hrdinky Kámasútry: Historie indické ženy nebo Zrcadlo Indie 20. století v díle hindských spisovatelek , ale i vlastní literární tvorbou. Dagmar Marková působila nejprve na Institut für Orientforschung Akademie věd v Berlíně, od roku 1969 byla vědeckou pracovnicí Orientálního ústavu AV s přestávkou v letech 1998-2003 až do vynuceného odchodu v letošním roce. Nadále působí jako externí vyučující Ústavu jižní a centrální Asie FF UK. Cena Višva hindí sammán jí byla udělena v září na Světové konferenci o hindštině v jihoafrickém Johannesburgu. V roce 2012 obdržela mezinárodní ocenění za celoživotní přínos k hindským studiím.

Bärbel Mohr

Bärbel Mohr byla fotoreportérka, fotoredaktorka a grafička. V roce 1995 začala psát. Její první kniha Objednáváme si z vesmíru se napřed rozšiřovala jako podomácku vyráběné kopie, až se roku 1998 dostala do správného nakladatelství. Kniha byla přeložena do 12 jazyků. Od roku 1996 začala vést kurzy a přednášet. Roku 2000 natočila na video film „Jak si každý může sám splnit svá nejtajnější přání”. V roce 2001 se jí narodila dvojčata. Od té doby omezila své vystupování na veřejnosti.

Antonín Macek

Antonín Macek byl český levicový novinář, spisovatel, dramatik a básník. Narodil se v Mladé Boleslavi, v rodině krejčovského mistra Josefa Macka a jeho ženy Anny, rozené Dlaskové. Jeho život, včetně smrti, ovlivnilo to, že po prodělané spále téměř ohluchl. Ze zdravotních důvodů nedokončil studia na gymnáziu a vyučil se řezbářem. I přes nedokončené vzdělání se věnoval soukromému studiu dějin umění, literatury a filozofie. Studoval též jazyky. Prošel různými zaměstnáními, především v Mladé Boleslavi a později v Českých Budějovicích. Zde musel opustit místo v okresní nemocenské pokladně pro svoje členství v sociálně demokratické straně. V roce 1907 odešel do Prahy a od roku 1898 byl zaměstnán v pražské redakci Práva lidu. Roku 1895 se stal členem Českoslovanské sociálně demokratické strany a od roku 1897 přispíval do jejího tisku. V roce 1921 spoluzakládal Komunistickou stranu Československa. V roce 1900 se oženil – manželka Milada, rozená Selichová . V policejních přihláškách z roku 1900 a 1903 uvedl jako bydliště Nusle, povolání "účetní Rudého práva", resp. "účetní a redaktor". Příčinou smrti byly komplikace po zastaralém zánětu středního ucha. Byl pohřben na Olšanských hřbitovech v Praze. Od roku 1895 až do své smrti spolupracoval s dělnickými periodiky a přispíval do nich. Některá z nich spoluzakládal a vydával . V letech 1911–1920 byl redaktorem Práva lidu, kde také uveřejňoval své básně. Po rozdělení sociálně demokratické strany přešel do redakce Rudého práva, redigoval i další levicové časopisy . Osobní vlastnosti a šířku sebevzdělání Antonína Macka ocenily při jeho odchodu i nelevicové listy, jako Národní listy nebo Zlatá Praha. Po roce 1948 prezentoval tisk Antonína Macka především jako revolučního dělnického básníka a jednoho ze zakladate...

Alois Mezera

Alois Mezera byl český funkcionalistický a klasicistně puristický architekt. Patří k opomíjeným osobnostem české architektury. Byl předsedou Společnosti architektů. Jeho manželkou byla malířka Julie Winterová-Mezerová. Mezi roky 1910–1913 vystudoval na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze u Josipa Plečnika. Podílel se také na návrzích interiérů císařských vlaků pro Rakousko-Uhersko a Osmanskou říši. Oženil se s malířkou Julianou Winterovou a podnikl celou řadu studijních cest po celé Evropě, včetně Turecka. V letech 1920–1925 byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes. Po první světové válce vypracoval celou řadu návrhů památníků obětem tohoto konfliktu. Účastnil se řady architektonických výstav v různých evropských hlavních městech. Kromě toho se účastnil řady soutěží, mj. na kostel na Královských Vinohradech, krematorium na Vyšehradě, Nejvyšší soud v Brně a další.

Zdenek Mlynar

Zdeněk Mlynář, rodným jménem, které užíval do roku 1945, Zdeněk Müller, byl český komunistický politik, právník, signatář Charty 77, pedagog, vědec a politolog. Od roku 1946 byl členem Komunistické strany Československa, v období 1950–1955 absolvoval moskevskou Právnickou fakultu Lomonosovovy univerzity . Následně nastoupil do Ústavu státu a práva Československé akademie věd, kde setrval až do roku 1968. Během pražského jara byl zvolen tajemníkem Ústředního výboru KSČ. Po srpnové invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa byl spolu s dalšími vedoucími členy strany odvlečen do Moskvy, kde připojil svůj podpis pod tzv. Moskevské protokoly. Poté byl ještě dosazen do funkce člena předsednictva ÚV KSČ, následně v listopadu téhož roku však na všechny své posty rezignoval a roku 1970 byl vyloučen z komunistické strany. Novým zaměstnavatelem se stalo Národní muzeum, kde se věnoval na vědecké úrovni entomologii. Podepsal Chartu 77 a podílel se na protirežimních aktivitách. To byl důvod represivního tlaku státní moci na jeho osobu, v důsledku něhož emigroval do Rakouska. Tam přednášel na univerzitě v Innsbrucku, od roku 1989 jako profesor politologie. Po sametové revoluci se vrátil do Československa. Stal se čestným předsedou a volebním lídrem Levého bloku pro parlamentní volby v roce 1996. Poté, co strana propadla, odstoupil ze své funkce a pro zhoršený zdravotní stav definitivně opustil politiku. Zemřel v dubnu 1997 ve Vídni. Pražského pohřbu se mimo jiné zúčastnil bývalý generální tajemník ÚV KSSS a prezident Sovětského svazu Michail Sergejevič Gorbačov. Manželkou byla ekonomka a diplomatka Rita Budínová-Mlynářová-Klímová. Dcera Milena Bartlová je profesorka historie umění, syn Vladimír Mlynář je manažer. Druhou manželkou se stala česká spisovatelka Irena Dubská se kterou od konce sedmdesátých let žil společně v exilu. V druhém manželství s Irenou Dubs...

Witold Makowiecki

Witold Makowiecki byl polský spisovatel, autor dvou dobrodružných knih pro mládež. Witold Makowiecki byl synem publicisty Zygmunta Makowieckého . Jeho bratr Tadeusz byl básník a literární historik. Povoláním byl Makowiecki zemědělským inženýrem. Nemoc mu znemožnila pokračovat v kariéře a tak se věnoval psaní. V letech 1940-1945 napsal pro své děti dva poutavé a napínavé, které vyšly až po jeho smrti. Děj obou knih, které na sebe volně navazují, je zasazen do starověkého Řecka.

Václav Merhaut

Narozen 5. 4. 1947 v Berouně, zemřel 29. 9. 2015 v Praze. Filmový historik, nakladatel, režisér dabingu, vysokoškolský pedagog, scenárista, dramatik, odborný publicista, rozhlasový pracovník.

Toni Morrison

Toni Morrisonová, vlastním jménem Chloe Anthony Wofford byla americká spisovatelka, redaktorka a profesorka. V roce 1993 obdržela Nobelovu ceny za literaturu. Její knihy jsou známy díky užívání epických témat, živých dialogů a propracovaných charakteristik postav afroamerického původu. Mezi její nejznámější knihy patří Velmi modré oči, Píseň o Šalamounovi nebo Milovaná, za kterou získala v roce 1988 Pulitzerovu cenu. Americkým časopisem s názvem Ladies' Home Journal byla vybrána mezi třicet nejmocnějších žen v Americe. Toni Morrisonová se narodila ve městě Lorain v americkém státě Ohio do chudé dělnické rodiny jako druhé ze čtyř dětí. Jako malé dítě Toni neustále četla, jejími oblíbenými autory byli Jane Austenová a Lev Nikolajevič Tolstoj. Její otec George Wofford pracoval jako svářeč. Své dceři často vypravoval příběhy černošské komunity a to způsobem, jež později našel uplatnění i v bezspočtu knih Toni Morrisonové. V roce 1949 byla přijata ke studiu angličtiny na prestižní černošské Howardově univerzitě. Zde začala užívat přezdívky Toni, jež má svůj původ v jejím prostředním jméně Anthony. V roce 1953 Toni úspěšně ukončila bakalářské studium. Na magisterské studium nastoupila na Cornellovu univerzitu, kde úspěšně obhájila práci o sebevraždách v dílech W. Faulknera a V. Woolfové, což jí dopomohlo k získání titulu v roce 1955. Po studiích působila jako asistentka pro výuku angličtiny na Texaské jižní univerzitě ve městě Houston, po dvou letech se však vrátila zpět na Howardovu univerzitu. V této době se také stala členkou spolku Alpha Kappa Alpha, což je spolek žen zabývajících se sociální činností za účelem zlepšení sociálních a ekonomických životních podmínek. V roce 1958 se provdala za Howarda Morrisona, s nímž měla dvě děti – Harolda a Sladea. V roce 1964 se s Howardem rozvedla a s oběma dětmi se přestěhovala do města Syracuse ve ...

Simon Mugford

Americký autor příručky bojových umění.

Šárka Miková

Dětská psycholožka s praxí v pedagogicko-psychologickém a školně-psychologickém poradenství.

Raymond A Moody - ml

Rastislav Michal

Rastislav Michal je český akademický malíř, grafik a ilustrátor. V letech 1951-1955 studoval obor grafických technik na Vyšší škole uměleckého průmyslu . V roce 1955 byl přijat na Akademii výtvarných umění v Praze, kde jeho profesory byli postupně Antonín Pelc, Miloslav Holý a Karel Souček. Po absolutoriu v roce 1961 následoval na Akademii čestný rok a stipendium Svazu výtvarných umělců v Praze . V roce 1975 získal stipendium francouzské vlády na roční pobyt v Paříži. Žije a pracuje v Praze. Od roku 1994 je stálá expozice jeho širokospektré tvorby v Galerii Michal´s Collection, Husova 13, Praha 1 – Staré Město. Od konce padesátých a v průběhu šedesátých let navázal Rastislav Michal na klasickou linii moderní malby. Obrazy charakterizuje plasticky pojatý objemový tvar a malířská kultivovanost projevu . Tento výrazový klasicismus představoval „tichou“ vzpouru proti často jednostrannému modernismu i diletantskému „ne-umění“, vyrůstal z potřeby bránit se něčím „vysokým“ malosti a nízkosti, vplétajícími se do kulturního života. Od přelomu šedesátých a v sedmdesátých letech se jeho projev dynamizoval, začal se vzdalovat klasickému pólu, zcela jistě pod tíhou doby. Expresivita vrcholí za ročního studijního pobytu v Paříži roku 1975, v obrazech jako „Trojportrét“, „Přítelkyně“ či v cyklu „Z Paříže“. V druhé polovině sedmdesátých let vznikají další závažná díla: triptych „Pláž“ , soubory obrazů „Z Páté čtvrti“ , „Akrobaté“ ad. Obrazy osmdesátých let jako např. „Figura IV – Velká Odaliska“, 1981; „Milenci z Pompejí“, 1984; „Ateliér“, 1984 jsou prodchnuty erotickým zaujetím. Autor objevuje novou prostorovost i barevnou paletu. Realizuje významné portréty ...

Ramana Mahariši

Indický duchovní vůdce.

Pierre Mac Orlan

Francouzský spisovatel. Autor povídek a románů z prostředí velkoměsta a jeho podsvětí.

Pavel Masopust

PhDr., Ph.D., vysokoškolský učitel fyziky, autor učebnic.

Multatuli

Multatuli, vlastním jménem Eduard Douwes Dekker , byl nizozemský spisovatel. Do češtiny byl mimo jiné přeložen jeho světoznámý román Max Havelaar. Eduard Douwes Dekker pracoval jako koloniální úředník v Nizozemské východní Indii , kam dorazil v devatenácti letech, a kde se dle jeho vlastních slov jeho „duše probudila“, ale kde byl také svědkem zlořádu pod taktovkou nizozemské koloniální vlády. Jeho nejznámějším dílem je kritický román Max Havelaar , ve kterém na základě vlastních zkušeností odsoudil zacházení nizozemských úředníků a domorodých vládců s místními obyvateli. Při vydání této knihy poprvé použil pseudonym Multatuli, který pochází z latinského „multa tuli“, což znamená „mnoho jsem trpěl“. V červnu 2002 prohlásila Společnost pro nizozemskou literaturu Maxe Havelaara za nejvýznamnější nizozemsky psané literární dílo všech dob. V roce 2004 skončil Multatuli na třicátém čtvrtém místě v anketě Největší Nizozemec. Eduard Douwes Dekker se narodil v amsterdamské ulici Korsjespoortsteeg, ve které se dnes nachází Multatuliho muzeum, do rodiny hlásící se k mennonitům. Jeho otec, Engel Douwes Dekker, byl lodní kapitán a jeho matka, Sietske Eeltjes Klein, žena v domácnosti. Eduard byl inteligentní dítě, navštěvoval latinskou školu. Již velmi brzy si kladl kritické otázky ohledně víry a psal básně. Po dvou, nebo třech letech z latinské školy odešel, aniž by studia dokončil, a v roce 1838 odcestoval na palubě lodi, které velel jeho otec, do Nizozemské východní Indie, do jejíhož hlavního města ležícím na ostrově Jáva, Batávie, dorazili roku 1839. Eduard Douwes Dekker tam nastoupil do služeb nizozemské správy jako nižší úředník Účetního dvora. V následujících letech se dočkal povýšení, i když se mu práce s financemi příliš nezamlouvala. Batávie, kde rok a půl vedl veselý a činorodý život daleko...

Müller

Autor německého textu k ilustracím Prahy.

Monika Macháčková

Slovenská novinářka, redaktorka.

Milan Mysliveček

Narozen 4. 10. 1951 v Praze. Knižní grafik, ilustrátor a autor populárně historických knih a průvodců.

Michaela Merglová

Narozena 1990. Autorka fantasy románů a povídek, žánrová recenzentka a konzultantka, marketérka sociálních médií, copywriterka, fotografka.

Lukáš Malý

Narodil se v roce 2002 ve Slaném. Od patnácti let přispíval do časopisu ABC a o rok později vydal svoji prvotinu, novelu Vázací motýlek. Je milovníkem literatury, historie a přírody. Ve volném čase nejraději sportuje a čas od času se pustí do nějakého projektu.

Lubomír Mátl

Lubomír Mátl je český hudební skladatel a dirigent, známý svým přínosem klasické a duchovní hudbě. Ve své kariéře se věnoval jak tvorbě nových děl, tak interpretaci stávajících skladeb. Mátl se angažuje v různých funkcích, od vedení sborů a orchestrů až po komponování skladeb, které rezonují s tradičním českým hudebním dědictvím. V jeho tvorbě se často odráží hluboké porozumění liturgickým tradicím, jak dokládají skladby jako "Česká mše vánoční", která naznačuje zapojení do témat a pocitů vánočního období optikou české kultury. Jeho vliv přesahuje rámec kompozice a týká se i pedagogiky a mentorství, čímž ovlivňuje další generace českých hudebníků.

Lubomír Man

Lubomír Man je český spisovatel. Lubomír Man se narodil v Záblatí u Bohumína 23. března 1930. Po mobilizaci v roce 1938 se jeho rodina uchýlila k příbuzným na Vysočině , kde dokončil základní školní docházku. Po válce se rodina vrátila zpět do Záblatí a LM začal chodit do bohumínského gymnázia, kde v roce 1949 maturoval. Studoval pak na Pedagogické a Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně tělesnou výchovu a anglickou literaturu a anglický jazyk. Během studií začal reprezentovat ČSR ve skoku dalekém. Od roku 1950 do roku 1956 byl stálým členem národního mužstva ČSR a dvakrát se stal vicemistrem ČSR. Učil na několika středních školách na Ostravsku, na Vysoké škole báňské, rok pracoval v zahraniční redakci ČTK v Praze. Po několika letech publicistiky do nejrůznějších tiskovin , začal v roce 1967 psát svou literární prvotinu Vysoký cíl. Jedna kniha byla zpracována pro rozhlas, jiná pro televizi. Vysoký cíl byl v roce 1996 převeden na Slovensku do zvukové podoby pro slepce, v Česku o rok později. Do zvukové podoby pro slepce byla převedena i kniha S devatenáctkou do Bernu a kniha Hrrr na ně! . Mezinárodním úložištěm dat Wikimedia Commons byla kniha Hrrr na ně! zařazena do seznamu 40 Knih roku světové produkce v r. 2003.. V anketě České televize Kniha mého srdce získal mezi autory Ostravska přítomnosti i minulosti nejvyšší počet hlasů.{Kniha mého srdce, Česká televiz...

Ladislav Muška

Ladislav Muška se narodil roku 1928 v Semilech, tři metry od pstruhové říčky Olešky, což ho poznamenalo natolik, že dodnes je úspěšným lovcem lososovitých ryb. Řemeslo zdědil po otci, vyučil se sladovníkem. Během zaměstnání studoval v Praze sólový zpěv. Dva roky zpíval v Armádním uměleckém souboru, od roku 1951 do konce roku 1988 byl členem ústecké opery. Je nositelem řady literárních cen, spoluautorem různých sborníků. Dodnes vystupuje na koncertech a píše. Na kontě má 29 vydaných titulů. Závěrem roku 2008 mu byla udělena Cena primátora města Ústí nad Labem za přínos ústecké kultuře.

Klaus Mann

Klaus Mann byl německý spisovatel, dramatik a novinář, syn spisovatele a laureáta Nobelovy ceny za literaturu Thomase Manna. Po nástupu nacismu v Německu emigroval do Amsterdamu. V Amsterdamu vydával časopis Die Sammlung. Od roku 1935 se zdržoval na mnoha místech . V témže roce získal československé státní občanství, ale v roce 1936 se rozhodl emigrovat do USA. Roku 1938 se účastnil bojů ve španělské občanské válce. Po roce 1941 se jako voják americké armády účastnil bojů v Evropě. Poválečný vývoj byl pro něho velkým zklamáním, které dával všude najevo a velmi těžce ho nesl. Spolu s jeho homosexualitou, s níž se jen těžko vyrovnával, bývá právě poválečná deziluze často uváděna jako důvod sebevraždy Klause Manna. K jeho depresím přispíval fakt, že až do smrti byl finančně závislý na svém otci. Je pochován na hřbitově 'Le Grand Jas' ve francouzském Cannes. Klaus Mann také těžce nesl opakované neúspěchy svých knih. Nedlouho před smrtí se dozvěděl, že se mu nepodaří vydat jeho nejvýznamnější knihu, román Mefisto. Za zablokováním publikace stál muž, podle kterého byla napsána, Gustaf Gründgens, v letech 1926-29 manžel autorovy sestry Eriky – viz Causa Mefisto v časopise Reflex 04/2007. Kniha pojednává o významném německém herci, který se zaprodal nacismu. Jde o tzv. klíčový román, v němž řada osob, včetně hlavního hrdiny má předlohy v žijících osobách, včetně Marlene Dietrichové, samotného autora nebo jeho otce Thomase Manna. Tou hlavní postavou románu byl Hendrik Höfgen , který udělal velkou kariéru za Výmarské republiky, pak v době nacismu a nakonec znovu po osvobození Německa. Jeho parádní rolí byl právě Mefisto. Mannovo dílo vycházelo už v předválečném Československu, například právě román Mefisto, který vyšel v roce 1937, tedy pouhý rok po vydání exilového originálu. Podle této knihy také natočil v roce 1981 stejnojmenný film maďarsk...

Kamil Miketa

Narozen 1969. Publicista, reportáže o lidech na okraji, knihy a scénáře o unesených dětech, autor knihy Vzestupy a pády českých milionářů.

Josef Müldner

Josef Müldner, , byl český prozaik a básník. Je považován za průkopníka české sci-fi literatury. Narodil se v rodině libeňského lékárníka Josefa Müldnera a jeho manželky Berty, rozené Schmiedtové . U křtu dostal jméno Josef František Bedřich. Měl starší sestru Bertu . Studoval na gymnáziu v Křemencové a Truhlářské ulici. Po maturitě roku 1899 složil na filozofické fakultě Karlovy univerzity státní zkoušky a dizertaci obhájil v roce 1906. Během studií patřil s Romanem Haškem k redaktorům časopisu Letáky. Později se stal členem Spolku českých spisovatelů beletristů Máj. Po studiích byl středoškolským profesorem na gymnáziích v Uherském Hradišti a na Královských Vinohradech a na reálkách v Lounech a na Královských Vinohradech. První světovou válku prožil na srbské a italské frontě, kde setrval do roku 1918. Po návratu učil na vinohradské reálce až do roku 1939. Procestoval řadu evropských zemí, ze sportů se věnoval šermu a jízdě na koni. Podporoval nárok Československa na Slezsko i myšlenku přístupu slovanských národů k Jadranu a Baltskému moři. Josef Müldner byl dvakrát ženat. Poprvé se oženil s Gabrielou, rozenou Reičovou . Dne 25. 8. 1945 se v Horních Mokropsech oženil podruhé, s Marií Suchomelovou. Svůj názor o úpadku české literární kritiky vyjádřil v polemice Kritika kritiky slovy, že kritika „...je řemeslným zneužíváním svobody slova.“ Josef Müldner přispíval do řady deníků a časopisů jako Světozor,, Zlatá Praha a dalších. Často přispíval zejména do časopisu Zvon. 1935) Ve Zločinu doktora Modrana předvídal Josef Müldner tragickou migrační vlnu v důsledku klimatických změn. Nikoliv však z jihu na sever jako důsledek nedostatku vody a jiných příčin, ale ze severu na jih, kdy lidé prchají do Afriky před vlhkem a mrazem, rozšiřujícími se od severu po Evropě. Román se odehrává v P...

Josef Mašín

V roce 1946 obdržel od prezidenta Beneše československou medaili Za chrabrost. Později vytvořil spolu s bratrem Ctiradem menší protikomunistickou skupinu. Se skupinou se Josef zúčastnil přepadu služebny Sboru národní bezpečnosti , při níž Ctirad zabil přítomného příslušníka, a přepadení vozu s výplatami, při níž byl zabit pokladník Josef Rošický. Na podzim 1953 se skupina rozhodla dostat do Západního Berlína. Josef se tam dostal v doprovodu těžce zraněného Milana Paumera nedlouho po Ctiradovi v listopadu 1953. V západní zóně vyslovili zájem vrátit se do Československa jako parašutisté. Následně se stali frekventanty americké armády. Do Spojených států amerických připluli lodí v březnu 1954. Následoval vojenský výcvik, po němž se bratři a Paumer rozhodli vstoupit do Special Forces. Působištěm se jim tak stala základna Fort Bragg v Severní Karolíně. Jako příslušníci 77. SFG se zúčastnili několika manévrů, poté nastoupili oba bratři jako instruktoři do 82. vzdušně-výsadkové divize. Po uplynutí pětiletého závazku služby v americké armádě, jenž byl potřebný pro získání amerického občanství, odešli bratři do civilu a začali se věnovat podnikání. Po odchodu do civilu bratři podnikali společně s Paumerem, po roce se jejich cesty rozešly a Josef podnikal v oblasti kovů, slitin, poté letadel a nakonec v oboru počítačových čipů. V roce 2008 obdržel čestnou plaketou předsedy vlády ČR Mirka Topolánka. U příležitosti pohřbu bratra Ctirada obdržel rezortní vyznamenání Zlaté lípy.

Jiří Mikula

Zasloužilý umělec profesor Jiří Mikula se narodil 19. 1. 1926 v Poplzích na Litoměřicku. Nejvíce znám jako malíř a grafik. Od roku 1965 se zabývá také archeologií. Mnohostranný talent, především výtvarník, absolvent grafické školu Umělecko-průmyslové školy v Praze, povoláním dlouholetý redaktor nakladatelství Naše vojsko, spisovatel, fotograf, paleontolog a sběratel pravěkých artefaktů. Narodil se 19. ledna 1926 v Poplzích a mládí strávil na dohled romantické siluety Hazmburku, zátočin Ohře a pahorků vulkanického Středohoří. Vracel se sem později z Prahy jako náruživý rybář, malíř a grafik, fotograf a nakonec i sběratel pravěké industrie. Po absolvování studia na grafické škole a na Umělecko- průmyslové škole v Praze absolvoval roční praxi v důstojnickém učilišti v Litoměřicích na úseku kreslení a tvorby názorných pomůcek počátkem padesátých let 20. století. Pracovali tam společně s manželkou, Miladou Mikulovou narozenou 2. prosince 1926. Právě tam realizoval Jiří Mikula první portréty pravěkých lidí a krajiny geologických dob. Námět, k němuž se vrátil ve zralém věku, již nejen s potřebou portrétovat, ale i objevovat. Společná práce na dřevorytech - ilustracích k prozaickému a básnickému dílu českého romantika Karla Hynka Máchy sblížila oba talenty a inspirací byly hory, hrady, květiny Středohoří, jak je potkávali při letních vycházkách. Dokonce i věnec na vazbě knihy sdružuje typickou floru v těchto kopcích. Výbor z díla Zemi krásnou, zemi milovanou, Naše vojsko 1956, byl významným příspěvkem k máchovské ilustraci. Ilustrování celé řady titulů zejména válečné literatury, kterou editovalo nakladatelství Naše vojsko, a činnost ve skupině umělců Radar, řada obrazů, výstavy, cesty vyplňují nadějná šedesátá léta. Přehled tvůrčí dráhy: Studia na grafické škole u profesora Jaroslava Vodrážky od roku 1941 studium na UMPRUM u profesora Karla Svolinského od roku 1945 člen skupiny RADAR od roku 1961 vlastní tvorba - obrazy, grafické listy, plakáty, ilustrace a grafická řeš...

Jiří Mareš

Jiří Mareš byl český fotbalista, reprezentant Československa. Za československou reprezentaci odehrál v roce 1926 tři utkání a dal jeden gól. Hrál za AFK Vršovice a Viktorii Žižkov.

Jean-Noël Mouret

Francouzský spisovatel věnující se různorodým tématům. Autor monografií o etnografických objektech, například zbraních.

Jaroslav Müller

Narozen 27.6.1934, zemřel 9.5.2006. Spisovatel a scénárista, autor seriálu pro mládež Přátelé zeleného údolí.

Jan Mukařovský

Jan Mukařovský byl český estetik a literární teoretik, čelný představitel českého strukturalismu a Pražského lingvistického kroužku, akademik ČSAV. Po maturitě studoval lingvistiku na pražské univerzitě, kde studium úspěšně zakončil roku 1915 . Poté až do roku 1925 vyučoval na gymnáziu v Plzni. Od roku 1925 vyučoval na gymnáziu v Truhlářské ulici v Praze. V roce 1926 spoluzakládal Pražský lingvistický kroužek, kde se brzy stal jednou z vůdčích postav. Roku 1929 se habilitoval jako docent estetiky na Karlově univerzitě. V letech 1931–1937 působil na Komenského univerzitě v Bratislavě, kde byl v roce 1934 jmenován profesorem. Řádným profesorem Univerzity Karlovy se stal v roce 1948. Po 2. světové válce se politicky angažoval ve prospěch KSČ a zřekl se svých dřívějších strukturalistických „pochybení“, což mu umožnilo, aby se v roce 1948 stal rektorem Univerzity Karlovy a zůstal jím až do roku 1954. Toto období je spojeno s vypovězením řady kvalitních pedagogů, na němž měl Mukařovský také svůj podíl. Dne 25. února 1948 podepsal výzvu prokomunistické inteligence Kupředu, zpátky ni krok podporující komunistický převrat. V letech 1951 – 1962 byl ředitelem Ústavu pro českou literaturu Československé akademie věd. Od roku 1948 až do své smrti působil v mírovém hnutí, byl členem byra Světové rady míru a předsedou Československého výboru obránců míru. Napsal desítky článků, ale nikdy své myšlenky neshrnul do souborného díla. Mezi jeho nejvlivnější práce patří například studie „Estetická funkce, norma a hodnota jako sociální fakty“. Zprvu ho ovlivnil ruský formalismus, později se inspiroval sémiotikou a fenomenologií. Zabýval se problémy obecné estetiky, a to hlavně vztahem estetična k ostatním oblastem, povahou estetické funkce a hodnoty, estetických norem a významem estetična pro společnost. Rovněž se věnoval charakteru uměleckých děl, které chápe jako autonomní znak, strukturu...

Ján Malík

Jan Malík byl český loutkař. Byl jedním z předních iniciátorů založení loutkářské katedry Divadelní fakulty AMU v Praze, kde následně sám také přednášel, a to režii a dějiny loutkového divadla. Právě on se zasloužil o obnovení činnosti mezinárodní loutkářské organizace UNIMA stejně jako o založení dodnes fungujícího Muzea loutkářských kultur v Chrudimi, kde je též vystavena jeho soukromá sbírka. Jan Malík se narodil 15. února 1904 v Příbrami, v rodině učitele na chlapecké škole Jana Malíka a jeho manželky Františky, rozené Klosové. Vystudoval klasickou filologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Dne 1. července 1930 získal titul PhDr. Dva roky působil jako pedagog – profesor reálného gymnázia v Praze XVI , od listopadu 1930 byl profesorem gymnázia v Novém Jičíně. Dne 20. prosince 1930 se v Praze oženil s Mimi Topinkovou . Do roku 1945 byl zaměstnán ve Státním statistickém úřadu. Poté pracoval na ministerstvu informací a v roce 1949 založil Ústřední loutkové divadlo a stal se jeho ředitelem. Zemřel 24. července 1980 v Praze. V Praze to bylo Poprvé se jako amatérský loutkoherec angažoval v roce 1923 v libeňském Sokolu. Ještě koncem 20. let, tedy v době studií na Karlově univerzitě, se začal projevovat Malíkův zájem o loutkové divadlo i v rovině teoretické, a tak se nedlouho poté stal sekretářem předsedy "Loutkářského soustředění" a šéfredaktora časopisu Loutkář Jindřicha Veselého. Svou činnost ale dále rozvíjel a již od 30. let se věnoval také režii a autorským textům . V jeho osobnosti se snoubilo nejen umělecké cítění a nadání, ale také dobré organizační schopnosti, kterých v oblasti loutkového divadla v dalších letech hojně využil. Vedle zmiňovaného Sokola se jeho působiště rozrostlo a v letech 1934–1...

Gilly Macmillan

Gilly Macmillan vyrostla v Swindon, Wiltshire a také žila v severní Kalifornii v jejím pozdním mladistvém věku. Studovala dějiny umění na univerzitě v Bristolu a pak u Courtauld Institute of Art v Londýně. Pracovala u Burlington Magazine a Hayward Gallery před založením rodiny a od té doby udělala nějaké přednášky v \"A\" Level fotografování. Gilly žije v Bristolu ve Velké Británii se svým manželem a třemi dětmi a teď píše na plný úvazek. V současné době pracuje na svém třetím románu.

Giles Milton

Giles Milton je britský novinář a spisovatel, zaměřující se na narativní historii. Přispívá do řady anglických i zahraničních časopisů a novin. Publikoval řadu prací, včetně několika přeložených do češtiny. Narodil se v Buckinghamshire, univerzitu navštěvoval v Bristolu. Žije střídavě mezi Londýnem a Burgundskem. Je ženatý s ilustrátorkou Alexandrou Miltonovou, se kterou mají tři dcery. Je členem správní rady London Library. Nejvíce se proslavil bestsellerem The Nutmeg War , epickým příběhem o boji mezi Angličany a Holanďany o kontrolu nad světovými dodávkami muškátového oříšku na počátku 17. století. Následovaly tři další historické příběhy: The Queen's Adventurers, Samurai William a Captives in Barbary, věnované prvním anglickým expedicím do Virginie, na Dálný východ a Maghrebu, ve kterých zkoumal kořeny evropského kolonialismu v 17. a 18. století. Tyto jeho první knihy vycházely z nepublikovaných zdrojů a také z oficiálních archivů nebo z cestopisných sborníků sestavených v 16. století Richardem Hakluytem a Samuelem Purchasem. Jeho pozdější eseje se vyznačují návratem do 20. století: V knize Paradise Lost zkoumal islámské vyplenění Smyrny v roce 1922 a vzestup intolerance. Zde se inspiroval z cestovních deníků a osobní korespondence smyrenských křesťanů. Esej Wolfram: The Boy Who Went to War je popisem každodenního života mladého Němce zařazeného do wehrmachtu na konci druhé světové války. Dílo Russian Roulette představuje skupinu britských agentů bojujících mezi Moskvou, em a Taškentem v měsících následujících po říjnové revoluci proti Sovětům. Zdroje k tomuto dílu získal z nepublikovaných zdrojů, které objevil v archivech indické tajné zpravodajské služby. Kniha Fascinating Footnotes from History je směsicí anekdot o „malé historii“, vyšla původ...

Edvard Maška

Narozen 13. 3. 1900 v Místku jako manželský syn Jiřího Mašky a jeho ženy Terezie Maškové roz. Pastorové. Křtěný 18. 3. 1900 jako Eduard. Redaktor, šéfredaktor, vydavatel, básník, překladatel a odbojář. V magazínu Úspěch zpracoval desítky monografií významných osobností. Jeho stěžejní prací jsou především návody k životnímu úspěchu a osobnímu rozvoji. Eduard Maška zemřel 17. 11. 1984.

Charles Mingus

Charles Mingus byl velmi vlivný americký jazzový hudebník, skladatel, kapelník a baskytarista. Mingus se narodil 22. dubna 1922 v Nogales v Arizoně a jeho kariéra trvala více než tři desetiletí. Je známý svým ohnivým a odvážným přístupem k jazzu, který kombinoval gospel, hard bop, free jazz a prvky klasické hudby. Mingus byl virtuosem na kontrabas a svým komplexním a silným stylem hry povýšil roli tohoto nástroje v jazzu.

Barbara McMahon

Spisovatelka románů pro ženy. se narodila a vyrostla na jihu Spojených států, ale po tom, co strávila rok na cestách po celém světě ve službách leteckých aerolinií, se usadila v Kalifornii. Založila rodinu, nějaký čas pracovala pro počítačovou firmu, a když její děti začaly chodit do školy, pustila se do psaní. Jakmile se jí splnil její dlouholetý sen opustit "denní zaměstnání" a výhradně se věnovat dráze spisovatelky, odstěhovali se nedávno s manželem do horské oblasti Sierra Nevada, kde, jak říká, cítí potřebu psát silněji než kdekoliv předtím. Obklopená krásou hor viditelných z okna jejich domu a vzdálená ruchu a shonu sanfranciského zálivu, kde předtím bydleli, má nyní Barbara daleko více času vytvářet zajímavé příběhy a romantické hrdiny a prostřednictvím tvorby se o ně dělit i s ostatními. Inspiraci pro své příběhy čerpá ze svých předchozích cest, ale jejím nejoblíbenějším místem je americký Západ. Za největší přednost na práci spisovatele považuje, že si může organizovat den podle vlastního přání a potřeb. Tráví čas nejen nad svými knihami, ale také v koňském sedle, což jí přináší velké uspokojení a klid. Za nejromantičtější místo na světě považuje Řím, za nejromantičtějí pokrm vše, kde je čokoláda! Už od počátku manželství dodržuje se svým manželem romantický rituál, že čas od času tráví několik dní jen oni dva o samotě a věnují se sami sobě. České čtenářky si mohly přečíst už dvacítku romancí této autorky.

Amedeo Molnár

Amedeo Molnár byl český teolog, vysokoškolský pedagog a historik, ve své době přední badatel v oboru medievistiky, světově známý především studiemi o české a evropské reformaci a středověkém kacířství. Jako polyhistor klasické vzdělanosti byl znalcem patristiky, valdenství, Husa a husitství a teologického vývoje Českých bratří. Narodil se jako mladší syn elektroinženýra Bedřicha Molnára a učitelky Anity, rozené Selli. Studoval na Jiráskově gymnáziu v Praze, kde byl jeho učitelem literární historik Felix Vodička. Zde byl za Protektorátu Čechy a Morava pro své výborné znalosti němčiny a přátelství se studentem Roubíčkem při maturitě v roce 1942 účelově označen jako příslušník židovské rasy. Po maturitě absolvoval v letech 1942–1945 teologický kurs, organizovaný v době německé okupace Synodní radou Českobratrské církve evangelické. České vysoké školy totiž byly za války zavřeny. V letech 1944 a 1945 byl vikářem v Železném Brodě. Po osvobození Československa se zapsal v letním semestru 1945 jako posluchač na Husovu fakultu v Praze a zároveň i na Filozofickou fakultu Karlovy univerzity. V letech 1945 a 1946 studoval ve francouzském Štrasburku. Roku 1947 se stal asistentem na Husově teologické fakultě v Praze a v březnu 1948 zde obhájil doktorskou práci o Lukáši Pražském. V květnu téhož roku získal i doktorát univerzity ve Štrasburku . Roku 1949 se habilitoval na Husově fakultě pro obor církevních dějin a – po rozdělení bohosloveckých fakult na husitskou a evangelickou – v roce 1950 se stal docentem historické symboliky na Komenského evangelické bohoslovecké fakultě. Tehdy se oženil s bohoslovkou Marií, rozenou Harantovou , která od roku 1952 působila jako vikářka, resp. farářka Českobratrské církve evangelické na sborech Praha-Kliment, Horní Počernice a Kladno). V roce 1964 se jim narodila d...

Alice Munro

Alice Ann Munroová, , rodným jménem Laidlawová je kanadská spisovatelka, proslulá především svými povídkami. Třikrát získala nejprestižnější kanadské literární ocenění Governor General's Award a roku 2009 i Mezinárodní Man Bookerovou cenou. Většina jejích próz se odehrává v její rodné provincii Ontariu. Její povídka The Bear Came Over the Mountain byla roku 2006 zfilmována režisérkou Sarah Polleyovou pod názvem Away from Her. Film byl nominován na Oscara v kategorii nejlepší adaptovaný scénář. V roce 2013 jí byla udělena Nobelova cena za literaturu, přičemž byla označena za „mistryni současné povídky“ s výjimečně vyvinutým pozorovacím talentem a stylově se blížící k ruskému prozaikovi Čechovovi. Stala se tak vůbec první Kanaďankou, která obdržela Nobelovu cenu, a třináctou ženou oceněnou za literaturu. Alice Munroová se narodila v městečku Wingham na západě kanadské provincie Ontario v roce 1931. Sama toto místo svého dětství popisuje spíše jako ghetto plné pašeráků a prostituce. Její otec provozoval liščí a norčí farmu, matka byla učitelkou. Alice má ještě 2 sestry. Počátkem 30. let se ani její rodině nevyhnula velká hospodářská krize. I proto matka chtěla ze svých dcer vychovat uhlazené a vznešené dámy, které by se mohly dobře provdat. V této době je možné nalézt zárodek jejího feminismu, zrod vzdoru proti konvenci. Jiné okolnosti jejího dětství nebývají zmiňovány, nicméně Munroová otevřeně přiznává, že se do díla promítají. Příkladem je například povídka The Bear Came Over the Mountain, tematizující Alzheimerovu chorobu, kterou koncem 40. let začala trpět její matka. Zfilmována jako Away from Her v roce 2006, v českém překladu vyšla ve sbírce Nepřítel, přítel, manžel, milenec. Po střední škole nastoupila studium žurnalis...

Zdeněk Míka

Od roku 1961 pracuje v Muzeu hlavního města Prahy, kde v letech 1977-2000 vykonával funkci ředitele. Publikoval množství článků a podílel se na řadě muzejních expozic věnovaných historii Prahy. Phdr. Zdeněk Míka , vystudoval Filosofickou fakultu UK obor Československé dějiny se specializací na 19. století. Od roku 1961 pracuje v Muzeu hlavního města Prahy, zde pracuje dodnes. Nutno připomenout, že má za sebou mnoho let plodné práce v podobě publikací či významných muzejních expozicí a výstav . Jeho nová publikace Zapomenuté obrazy - Praha 19. století je krásnou obrazovou přehlídkou tvorby známých, méně známých nebo i anonymních malířů.

Vlastimil Milota

Vlastimil Milota -†25.11.1993, Hustopeče u Brna), československý důstojník, prozaik a básník. Vlastimil Milota pocházel ze smíšeného slovensko - českého manželství. Otec byl úředníkem, matka, Slovenka, dělnicí v továrně. Až do roku 1939 žili na Slovensku, potom v Rakovníku. Tam Vlastimil maturoval na obchodní akademii. Poté byl až do roku 1945 nasazen na nucené práce v hitlerovském Německu. Po osvobození sloužil Vlastimil Milota v armádě jako důstojník z povolání. Od roku 1963 pracoval v psychiatrické léčebně v Kroměříži jako vedoucí dokumentačního střediska a knihovny. V roce 1976 se stal spisovatelem z povolání.

Vladimír Mikolášek

Narozen 26.2.1918 v Košťálově u Semil, zemřel 13.8.1997 v Tanvaldě. Novinář, redaktor Stráže severu v Liberci. Básník, beletrista, cestopisy, pověsti a pohádky z kraje.

Vladimír Michna

Narozen 22. 9. 1927 v obci Nižnij Tagil . Důstojník, redaktor, prozaik, překladatel z ruštiny, estonštiny a litevštiny.