Výpis všech autorů

Josef Mašín

V roce 1946 obdržel od prezidenta Beneše československou medaili Za chrabrost. Později vytvořil spolu s bratrem Ctiradem menší protikomunistickou skupinu. Se skupinou se Josef zúčastnil přepadu služebny Sboru národní bezpečnosti , při níž Ctirad zabil přítomného příslušníka, a přepadení vozu s výplatami, při níž byl zabit pokladník Josef Rošický. Na podzim 1953 se skupina rozhodla dostat do Západního Berlína. Josef se tam dostal v doprovodu těžce zraněného Milana Paumera nedlouho po Ctiradovi v listopadu 1953. V západní zóně vyslovili zájem vrátit se do Československa jako parašutisté. Následně se stali frekventanty americké armády. Do Spojených států amerických připluli lodí v březnu 1954. Následoval vojenský výcvik, po němž se bratři a Paumer rozhodli vstoupit do Special Forces. Působištěm se jim tak stala základna Fort Bragg v Severní Karolíně. Jako příslušníci 77. SFG se zúčastnili několika manévrů, poté nastoupili oba bratři jako instruktoři do 82. vzdušně-výsadkové divize. Po uplynutí pětiletého závazku služby v americké armádě, jenž byl potřebný pro získání amerického občanství, odešli bratři do civilu a začali se věnovat podnikání. Po odchodu do civilu bratři podnikali společně s Paumerem, po roce se jejich cesty rozešly a Josef podnikal v oblasti kovů, slitin, poté letadel a nakonec v oboru počítačových čipů. V roce 2008 obdržel čestnou plaketou předsedy vlády ČR Mirka Topolánka. U příležitosti pohřbu bratra Ctirada obdržel rezortní vyznamenání Zlaté lípy.

Josef Mařan

Narozen 11.11.1905 v Písku, zemřel 11.11.1978 v Praze. RNDr., docent zoogeografie, publikace z oboru.

Jolana Matějková

Jolana Matějková - novinářka, publicistka - se narodila 3. 3. 1967. Fakultu žurnalistiky UK absolvovala v roce 1990. Spolupracovala s Mladou frontou, Světem v obrazech, Kinem a Mladým světem. V současné době je redaktorkou týdeníku Televize .

Jitka Machová

Narozena 6.8.1933 v Praze. RNDr., CSc., odborná asistentka na katedře speciální pedagogiky. Práce v oboru.

Jiří Marold

Autor detektivní literatury.

Jiří Mareček

Osobní údaje Profesor v oboru zahradní a krajinná architektura, Česká zemědělská univerzita v Praze, Fakulta agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů, katedra zahradní a krajinné architektury, Kamýcká 129, Praha 6 - Suchdol. Profesor oboru zahradní a krajinné architektury Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, zahradnické fakulty v Lednici, katedra biotechniky zeleně. Emeritní vedoucí katedry. Narozen 3. června 1930 v Hradci Králové. Adresa: Vřesová 286, 252 43 Průhonice Rodina: Otec: František Mareček - majitel zahradnictví v Hradci Králové – Kuklenách, pěstitel a šlechtitel růží , vynálezce mezinárodně patentovaného zařízení pro pěstování zeleninové sadby , propagátor a realizátor nízkoenergetického rychlení zeleniny. Vybudoval první československý skleníkový komplex pro rychlení zeleniny Komunálního podniku v Hradci Králové. Před kolaudací, to je po dokončení tohoto ve své době unikátního rychlírenského provozu byl z „třídních důvodů“ donucen ukončit zaměstnání a pracoval do konce života jako topič a zahradnický dělník. Matka: Božena, roz. Černá – tvůrce rodinného a podnikového zázemí, výchova pěti dětí. Manželka: Františka, roz. Konečná – nar. 20. 2. 1933, perfektní životní jistota a opora, bez které by se daly jen velmi těžko realizovat veškeré mé dále uváděné činnosti. Odborné předpoklady: Diplomová práce – zahradnický směr VŠZ V Brně – Lednici, 1955 Téma: „Národní prvky v úpravě vesnice.“ Kandidátská disertační práce – VŠZ Praha, agronomická fakulta, 1968 Téma: „Současný stav zeleně v sídlištích venkovského typu ve vztahu k přestavbě venkovského sídla.“ Habilitační práce – VŠZ Brno, zahradnická fakulta v Lednici, 1980 Téma: „Kategorizace zeleně v sídlech venkovského typu.“ Profesorské řízení a jmenování – MZLU Brno, zahradnická fakulta v Lednici, pro obor speciální rostlinná produkce – zahradní a krajinná architektura, 1989 Téma: „Koncepce dalš...

Jiří Mára

Jmenuji se Jiří Mára a narodil jsem se dne 15.6.1966 v Přerově. Po ukončení VŠ ekonomické jsem 15 let pracoval v Komerční bance. Práce mě velmi bavila a rád na toto období vzpomínám. Rodinná situace a nemoc mého syna mě donutila ukončit pracovní poměr a získat tak více času „na život“. Svého kroku nelituji, umožnil mi absolvovat v roce 2004 nádherný a velmi poučný pobyt na Novém Zélandu. Strávil jsem 3 měsíce studiem angličtiny v Aucklandu a ubytováním přímo v novozélandské rodině jsem získal možnost poznat domorodý životní styl. Rok po svém návratu jsem se rozhodl napsat o svém tamním životě knihu Nový Zéland země protinožců. Upřímně řečeno, nečekal jsem, že to bude tak těžká práce. Na druhé straně to ale bylo období velmi zajímavé a poučné. Prodejem mé knihy se mi podařilo získat finanční prostředky na drahý rehabilitační přístroj, který slouží mému synovi ke každodennímu cvičení. Na přelomu roku 2006 a 2007 jsem se na Nový Zéland vrátil společně s mým synem Jirkou. Důkladně jsme procestovali oba největší ostrovy a prožili v zemi Pána prstenů nádherných šest týdnů. Cílem této cesty bylo dokázat, že nejvzdálenější země světa se dá procestovat i s invalidním vozíkem.Troufám si říct, že Jirka je jediným českým občanem, který něco takového dokázal. S úmyslem dodat motivaci lidem se zdravotním hendikepem a optimistickým způsobem je podpořit v jejich boji za naplnění vlastního snu jsem vydal druhý díl knihy s názvem Nový Zéland návrat k protinožcům a o naší cestě také vznikly Nový Zéland - Severní ostrov a Nový Zéland - Jižní ostrov. Následovala další expedice, tentokrát do Jižní Ameriky. Chtěli jsme přesvědčit sami sebe i naše příznivce, že se dá cestovat po cizí zemi i bez znalosti místního jazyka. A tak jsme se ve škole prokousávali do té doby neznámou španělštinou a současně poznávali Ekvádor. Obrovské zkušenosti a nezapomenutelné zážitky jsme získali při pobytu v Amazonské džungli a také na tajuplných Galapágách. Vydali jsme třetí knihu Na vozíku na rovníku a no...

Jiří Macek

Narozen 18.5.1932 v Olomouci. Promovaný historik, hudební spisovatel, autor monografie V. Kaprálové, pořadatel výboru statí a kritik J. Stanislava a sborníku diskofila.

Jindřich Marek

Jindřich Marek je bývalý učitel, historik a publicista s dlouholetou muzejní praxí. Je autorem historických reportáží, prací o odboji a osudech českých vojáků ve 20. století. Jindřich Marek v roce 1975 ukončil studium na Pedagogické fakultě v Ústí nad Labem. V letech 1980 až 1991 pracoval jako historik v Okresním muzeu v Chomutově. V dalším období se věnoval popularizaci českých moderních dějin formou historické reportáže. Od roku 1991 pracoval jako novinář. Působil v týdeníku "Signál" a v denících Lidové noviny, Mladá fronta DNES a Svobodné slovo. V posledně jmenovaném periodiku zastával více jak rok funkci šéfredaktora. V říjnu roku 1998 nastoupil na pozici pracovníka tiskového odboru Úřadu vlády ČR. V letech 1998 až 2005 pak stál v čele tiskového odboru Úřadu vlády ČR a poté pracoval jako poradce předsedy Senátu Parlamentu ČR. Od prosince roku 2010 působí ve VHÚ Praha jako vědecký pracovník Historicko-dokumentačního odboru VHÚ. Jindřich Marek je členem Klubu autorů literatury faktu a Obce spisovatelů. Za tvorbu v žánru literatury faktu získal Jindřich Marek několik literárních cen: Jindřich Marek se zabývá se především českou vojenskou historií 20. století. Ve svých dílech se soustřeďuje na osudy československých vojáků za první a druhé světové války. Jindřich Marek publikoval více než čtyři sta historických reportáží a řadu odborných studií. Také se autorsky podílel na mnoha televizních dokumentech. Je autorem více než dvou desítek knih literatury faktu. Níže uvedený seznam zahrnuje i tituly ze dvanáctisvazkového cyklu "Osudy českých mužů ve 20. století". Jedná se o tituly, které byly vydány nakladatelstvím "Svět křídel" v letech 2000 až 2005. Tituly jsou na začátku řádku označeny zdrojem: Seznam vybraných odborných článků a studií je seřazen chronologicky:...

Jan Martinec

Jan Martinec byl český dramatik, publicista, prozaik a překladatel, autor reportáží a knih pro děti a mládež. Jan Martinec pocházel z pražské obchodní německo-židovské rodiny. Roku 1934 maturoval na německém klasickém gymnáziu a do roku 1937 byl činný jako herec a režisér u německého a pak u českého kočovného divadla a posléze u pražského lidového divadla Uranie. Do roku 1939 působil rovněž v proletářském ochotnickém divadelnictví a v Hnutí českých a německých antifašistických divadelníků. V říjnu roku 1939 emigroval do Palestiny, kde pracoval jako dělník. V červenci roku 1942 vstoupil do československé armády v zahraničí, sloužil v Palestině a Velké Británii a bojoval u Tobrúku a Dunkerque. Po návratu do Československa pracoval v různých funkcích v oboru divadelnictví kromě let 1952–1955, kdy byl z politicko-antisemitských důvodů přesunut do závodního časopisu ČKD Sokolovo a poté do časopisu Spolku přátel žehu. Od roku 1966 byl ve svobodném povolání, po těžkém úrazu v roce 1968 mu byl přiznán invalidní důchod. Svou literární činnost začal Martinec v letech 1944–1945 psaním reportáží a glos do exilových a vojenských periodik. Po válce publikoval reportáže, stati, divadelní glosy a povídky v různých novinách a časopisech. Psal rozhlasové hry pro mládež, divadelní hry zejména s brannou a politickou tematikou a prózy založené na jeho zážitcích z exilu a zahraničního vojenského odboje. Zabýval se rovněž sbíráním a adaptacemi židovských anekdot. Jako divadelní publicista se orientoval především na problematiku estrádního divadla a nových dramatických forem. Podle reportážní knihy německého novináře Güntera Wallraffa napsal společně s Bedřichem Pilným scénář k televizní inscenaci Odhalení jednoho spiknutí ...

Drahoslav Machala

Narodil se 16. 11. 1947 v Zemianském Podhradí, okres Trenčín. Vystudoval žurnalistiku na FFUK v Bratislavě. Napsal několik knih - Zhavranení bratia, Nebo nad strechou sveta aj.

Compton Mackenzie

Sir Compton Mackenzie, nositel Řádu britského impéria, byl skoský nacionalista, spisovatel, autor románů, biografií a historických knih, zakladatel Scottish National Party.

Charles Martin

Charles Martin je autor z jihu USA. Abosolvoval bakalářské studium angličtiny na Floridské státní univerzitě a magisterské studium žurnalistiky na Regentské univerzitě, kde získal též titul Ph.D. v komunikaci. Žije v Jacksonville na Floridě s manželkou a třemi syny .

Bruce Marshall

Claude Cunningham Bruce Marshall, známý pod jménem Bruce Marshall byl skotský spisovatel a beletrista širokého záběru. Prvotinou se stala kniha A Thief in the Night vydaná v roce 1918 vlastním nákladem. Poslední dílo An Account of Capers vyšlo posmrtně roku 1998, tedy sedmdesát let od prvního. Narodil se ve skotském Edinburghu jako syn Claude Nivena Marshalla a Annie Margaretové Marshallové. Vystudoval univerzitu v St. Andrews. V roce 1917 byl pokřtěnm stal se římským katolíkem a ve víře zůstal aktivní po celý zbytek života. Byl členem a několikrát zastával funkci v organizacích Una Voce a Latinské mešní společnosti. Na počátku první světové války sloužil jako vojín pěšího pluku . V roce 1918 byl povýšen do důstojnické hodnosti a v pozici druhého poručíka přidělen k Irskému královskému střelectvu. Šest dnů před podpisem příměří byl vážně zraněn. Odvážný německý zdravotník riskoval život pro jeho záchranu v těžké palbě. Marshall tak přežil, ale padl do zajetí. Zranění vyústilo v amputaci jedné dolní končetiny. V roce 1919 byl povýšen do hodnosti prvního poručíka a následující rok uznána invalidita. Po válce dokončil studium, stal se auditorem a přestěhoval se do Francie, kde pracoval v pařížské pobočce firmy Peat Marwick Mitchell. V roce 1928 se oženil s Mary Pearsonovou Clarkovou . Z manželství vzešla dcera Sheila Elizabeth Bruceová Marshallová. Od roku 2005 je jeho vnučka Leslie Ferrarová správkyní majetku Prince z Walesu. Během nacistické okupace Francie unikl z Paříže dva dny před jejím obsazením. Vrátil se do Anglie, kde se připojil jako poručík ke sboru královské armády mající v gesci dohled nad hospodařením . Poté pracoval pro výzvědnou službu, v níž byl povýšen do hodnosti kapitána, udržoval styky s Francouzským hnutím odporu a následně se stal podplukovníkem přiděleným k divizi operující v Rakousku. V roce 1...

André Malraux

André Georges Malraux byl francouzský archeolog, spisovatel a politik, který ve svých románech předznamenal existencialismus. Prožil pestrý, dobrodružný život. V letech 1923–1927 se účastnil archeologické výpravy na Dálný Východ a podílel se na osvobozovacím boji národů Indočíny a Číny. Tyto zážitky mu poskytly námět k jeho prvním románům. Ve 30. letech 20. století se zúčastnil španělské občanské války, byl velitelem jednotky zahraničních letců, kteří bojovali na straně republikánů. Za druhé světové války byl aktivním účastníkem odporu, při osvobozování Francie velel jako plukovník proslulé brigádě „Alsasko-Lotrinsko“ ; za statečnost obdržel několik vysokých francouzských i britských řádů. Po válce se stal kulturním atašé, v letech 1945 – 1946 působil ve funkci ministra informací ve vládě Charlese de Gaulla a v letech 1958 – 1969 byl ministrem kultury. Jeho životní dráha politika a spisovatele ho předurčovala k setkání s významnými osobnostmi 20. století jakými byli i Pablo Picasso, Néhrú, Mao Ce-tung, Charles de Gaulle nebo americký prezident John Fitzgerald Kennedy a jeho žena Jacqueline. Ta se o autorovi pak zmínila jako o jednom z nejzajímavějších mužů, se kterými měla možnost se setkat a hovořit. V roce 1976 zemřel, je pochován v Paříži . Ve svém závažném románovém díle, v němž čerpal často z osobních zážitků, předznamenal existencialismus. Hlavním tématem jeho knih je hledání smyslu lidského života, který byl zbaven všech jistot ve společnosti tradičně uznávaných . Hrdinové románu vzdorují krutosti a absurditě života hrdinskými činy ve jménu revoluce; největší hodnotou je pro autora lidské bratrství. V závěrečném období své tvorby se zabýval uměním, které jako jediné dokáže překonat hranice smrti, osudu a historie. Po neúspěšném atentátu ultranacionalistické Organizace tajné armády...

Alois Marhoul

Narozen 24. 6. 1951 v Praze. Básník, spisovatel, živnostník v oboru gastronomie.

Zdeněk Madar

Narozen 18. 4. 1929 v Praze, zemřel v roce 2007. Právník, vysokoškolský pedagog, specializace na právní ochranu životního prostředí či správní právo.

Viliam Matuška

Slovenský autor učebnic matematiky.

Vilem Mathesius

Vilém Mathesius byl český jazykovědec a literární historik, spoluzakladatel a jeden z nejvýznamnějších představitelů Pražského lingvistického kroužku a zakladatel české anglistiky. Jeho bratranec byl Bohumil Mathesius. Trpěl těžkou oční chorobou, později také tuberkulózou páteře. V té době mu také zemřela žena, která byla pro něj velkou psychickou i intelektuální oporou. Vilém však v této těžké životní situaci nerezignoval, ale soustavně pracoval dál, publikoval, přednášel na univerzitě a vychovával žáky, organizoval vědeckou práci na mezinárodní úrovni a přitom se ještě zajímal o český kulturní život a psal k němu nabádavé komentáře, redigoval časopisy a sborníky . Jan Mukařovský o něm řekl: „Neznal podléhání, znal jen přemáhání a činnost, odvahu vůči úkolům“. Potvrzují to i názvy dvou knížek úvah tohoto těžce zkoušeného muže: Kulturní aktivismus a Možnosti, které čekají. Když už pro nemoc nemohl navštěvovat schůze PLK, zval si k sobě do bytu mladé lingvisty, s nimiž probíral jazykovědná témata. Toto setkávání označoval jako "Kroužeček". Zemřel roku 1945 a byl pohřben na Olšanských hřbitovech. Vilém Mathesius se v roce 1912 stal prvním profesorem anglistiky na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze. V roce 1926 se podílel na založení Pražského lingvistického kroužku. Byl představitelem české strukturální lingvistiky. Zabýval se především gramatikou, fonologií a stylistikou angličtiny a češtiny a obecnou lingvistikou.

Tim Marshall

Britský novinář, zahraniční zpravodaj, specialista na válečné zpravodajství a zprávy z průběhu prezidentských voleb v USA.

The Academy Of St. Martin-in-the-Fields

The Academy of St Martin in the Fields je světově proslulý komorní orchestr se sídlem v Londýně. Soubor byl založen v roce 1958 sirem Nevillem Marrinerem a rychle si získal pověst orchestru s vybroušeným a kultivovaným zvukem a stal se jedním z nejplodnějších nahrávacích orchestrů na světě. Repertoár Akademie zahrnuje hudbu od baroka až po současnost, přičemž zvláštní důraz klade na díla klasicismu a raného romantismu. V průběhu let spolupracovali s mnoha významnými sólisty a dirigenty, čímž dále posílili své mezinárodní postavení.

Steve Martini

Narodil se v roce 1946 v San Francisku. Po absolvování University of California v roce 1968 pracoval jako novinář v Sacramentu. Psaní reportáží ze soudních síní vzbudilo jeho zájem o práva. Vystudoval právnickou fakultu University of Pacific v roce 1974 a založil si soukromou praxi. Více než 10 let působil též jako státní zástupce. Od roku 1991 se věnuje výhradně psaní.

Radislav Matuštík

Jeden z najvýznamneších slovenských kritikov a historikov umenia.

Petr Maděra

Narozen 1968. Knižní ilustrátor, autor kreslených vtipů.

Paul Margueritte

Francúzsky románopisec. Zvykne byť uvádzaný spolu so svojím bratom Victorom Margueritte a to pre ich blízku spoluprácu. Obaja narodení v Alžírsku.

Miloslav Martenek

Narozen 16.9.1933 v Praze. Výtvarník, ilustrátor.

Marguerite

Příslušnice francouzského královského rodu Valois, v letech 1527-1549 navarrská královna.

M Martinková

Autorka slovníků.

Lovro Von Matacic

Lovro von Matačić byl významný chorvatský dirigent a skladatel, který se narodil 14. února 1899 v Sušaku v Chorvatsku a zemřel 4. ledna 1985. Jeho kariéra byla poznamenána působením u různých prestižních orchestrů po celé Evropě. Působil jako šéfdirigent Záhřebské filharmonie a později převzal stejnou funkci u Bělehradské filharmonie. Matačić byl také spojen s Vídeňskou státní operou a Rozhlasovým symfonickým orchestrem ve Frankfurtu.

Klaus Mann

Klaus Mann byl německý spisovatel, dramatik a novinář, syn spisovatele a laureáta Nobelovy ceny za literaturu Thomase Manna. Po nástupu nacismu v Německu emigroval do Amsterdamu. V Amsterdamu vydával časopis Die Sammlung. Od roku 1935 se zdržoval na mnoha místech . V témže roce získal československé státní občanství, ale v roce 1936 se rozhodl emigrovat do USA. Roku 1938 se účastnil bojů ve španělské občanské válce. Po roce 1941 se jako voják americké armády účastnil bojů v Evropě. Poválečný vývoj byl pro něho velkým zklamáním, které dával všude najevo a velmi těžce ho nesl. Spolu s jeho homosexualitou, s níž se jen těžko vyrovnával, bývá právě poválečná deziluze často uváděna jako důvod sebevraždy Klause Manna. K jeho depresím přispíval fakt, že až do smrti byl finančně závislý na svém otci. Je pochován na hřbitově 'Le Grand Jas' ve francouzském Cannes. Klaus Mann také těžce nesl opakované neúspěchy svých knih. Nedlouho před smrtí se dozvěděl, že se mu nepodaří vydat jeho nejvýznamnější knihu, román Mefisto. Za zablokováním publikace stál muž, podle kterého byla napsána, Gustaf Gründgens, v letech 1926-29 manžel autorovy sestry Eriky – viz Causa Mefisto v časopise Reflex 04/2007. Kniha pojednává o významném německém herci, který se zaprodal nacismu. Jde o tzv. klíčový román, v němž řada osob, včetně hlavního hrdiny má předlohy v žijících osobách, včetně Marlene Dietrichové, samotného autora nebo jeho otce Thomase Manna. Tou hlavní postavou románu byl Hendrik Höfgen , který udělal velkou kariéru za Výmarské republiky, pak v době nacismu a nakonec znovu po osvobození Německa. Jeho parádní rolí byl právě Mefisto. Mannovo dílo vycházelo už v předválečném Československu, například právě román Mefisto, který vyšel v roce 1937, tedy pouhý rok po vydání exilového originálu. Podle této knihy také natočil v roce 1981 stejnojmenný film maďarsk...

Katarína Machová

Josef Richard Marek

Josef Richard Marek byl český kreslíř, grafik, překladatel a spisovatel. Významně zasáhl do vývoje české knižní grafiky. Byl pohřben na Vinohradském hřbitově. Dále napsal úvodní statě k řadě výstavních katalogů.

Josef Mára

Prózy.

Jitka Macháčková

Narodila se 10.11.1939. Popularizační práce z oboru chemie a přírodovědy.

Jiří Maurenz

Spoluautor a autor publikací o železniční dopravě a parních lokomotivách, též fotograf vlaků a lokomotiv, příspěvatel do časopisu Dráha.

Jiří März

Ing., spoluautor publikace z oblasti vodohospodářství a kanalizačních sítí.

Jill Mansell

Anglická spisovatelka.

Jaroslav Maršálek

Publikace o bruskách.

Jaroslav Mareš

Jaroslav Mareš byl český divadelní, filmový a rozhlasový herec. Narodil v jihočeském Husinci v rodině písmomalíře a lakýrníka. Otec se na přelomu dvacátých a třicátých let rozhodl odejít na nábor do francouzského Vernonu a později pracoval v Rouenu ve velkých loděnicích. Rodina se za ním za půl roku přistěhovala do Francie, matka zde však krátce po příjezdu zemřela na tuberkulozu. Jaroslav strávil rok v sirotčinci a v roce 1931 se s otcem vrátili zpět do Husince. Otec se znovu oženil, Jaroslav měl celkem dvě sestry. Chvíli pak žili v Českém Brodě a později v Praze. Zde se Jaroslav vyučil strojním zámečníkem. Již před válkou hrál v dětském věku s pražskými strašnickými ochotníky divadlo a později vystupoval v souboru Aragon . Po druhé světové válce se začal divadlu věnoval coby plný profesionál, nejprve působil ve Studiu 5. května při činohře Divadla 5. května, od roku 1948 do roku 1951 v Divadle filmového studia , v obou těchto souborech často vystupoval na různých estrádách. Od roku 1952 do roku 1988, kdy odešel do důchodu, byl členem činoherního souboru Národního divadla v Praze. Během svého působení v Národním divadle v Praze nastudoval role ve více než sto uváděných inscenacích. Na některých navíc spolupracoval i jako asistent režiséra a autor libreta. Naposledy se objevil na jevišti na Nové scéně v repríze inscenace Jegor Bulyčev a jiní od Maxima Gorkého v režii Františka Laurina dne 8. května 1988. Zpočátku jeho kariéry se jednalo o poměrně vyhledávaného herce, způsoboval to patrně jeho chlapecký vzhled a vážné vystupování. Od konce čtyřicátých let až do šedesátých let 20. století vytvořil poměrně mnoho zajímavých i poměrně výrazných filmových rolí nejrůznějšího charakteru, v pozdější době se ale jednalo o drobnější vedlejší a epizodní role. Svoji první filmovou roli si zahrál ve filmu Nezbedný bakalář v roce 1946. Popu...

Jaroslav Macek

Jaroslav Macek byl český archivář, historik a kancléř litoměřického biskupství . Byl ženatý, měl dvě děti. Jaroslav Macek pocházel z katolické učitelské rodiny. Studoval nejprve na gymnáziu v Litoměřicích , po Mnichovské dohodě pak celá rodina uprchla před nacistickým záborem. Studium ukončil maturitou na gymnáziu v Chrudimi v roce 1944. Během války byl totálně nasazen. Stal se aktivním účastníkem protinacistického odboje a obdržel vyznamenání "Za zásluhy I. stupně". V roce 1945 zahájil studium oborů dějepis–zeměpis na Karlově univerzitě a současně se nechal zaměstnat jako pomocná vědecká síla v Historickém ústavu Akademie věd v Praze. Nakonec nepromoval v roce 1948, ale bývá mu omylem uváděn titul PhDr., kterého však nedosáhl. Nikoli v letech 1946–1950, ale až v letech 1947–1950 studoval na Státní archivní škole v Praze. Jaroslav Macek se zaměřoval na české církevní dějiny a byl úzkým spolupracovníkem jak biskupa Webera, tak později biskupa Trochty, s nímž spolupracoval i na výchově katolických vysokoškolských skautů. Na žádost biskupa Webera spravoval biskupský archiv, knihovnu a památky . V této funkci zůstal i za biskupa Trochty, s nímž úzce spolupracoval jak před jeho zatčením v roce 1953, tak i po jeho návratu v roce 1968. Výzkumu v církevních archivech se věnoval od roku 1945, z pověření Historického ústavu cestoval do Vatikánu za účelem přípravy dalšího svazku Monumenta Vaticana. Po roce 1948 musel odejít z Prahy a delší dobu pracoval v litoměřickém krajském archivu. Z něj musel odejít v roce 1968 pro svou spolupráci s Trochtou. Ve svazcích StB je veden jako agent pod krycím jménem „Dobroslav“. V 1990 ho biskup Koukl pověřil správou knihovny, archivu a uměleckých sbírek a v roce 1993 jej jmenoval kancléřem litoměřické diecéze. Přednášel současně dějiny a církevní dějiny na teologické fakultě a pozd...

Jana Machalická

Narozena 14. 9. 1958 v Praze. Teatroložka, divadelní kritička a novinářka.

Jan Martinovský

RNDr. Jan Martinovský je český botanik, dendrolog a autor publikací z oboru.

Jacques Marseille

Francouzský historik, redaktor, univerzitní profesor, esejista, novinář

Jacques Maritain

Jacques Maritain byl francouzský katolický filosof tomistické a personalistické inspirace, zastánce „integrálního křesťanského humanismu“ a lidské svobody. Velký význam měla jeho politická filosofie, včetně účasti při formulaci Deklarace lidských práv, a jeho estetika. Maritain se narodil v rodině významného právníka, v letech 1900–1905 studoval na Sorbonně filosofii a přírodní vědy a na radu svého přítele, spisovatele Charlese Péguyho, chodil i na přednášky Henri Bergsona. Roku 1904 si vzal paní Raïssu z ruské židovské emigrantské rodiny a roku 1906 se dal katolicky pokřtít. V letech 1906–1908 dále studoval přírodní vědy v Heidelbergu a po návratu do Francie se rozešel s Bergsonem a věnoval se studiu Tomáše Akvinského. V letech 1914–1939 byl profesorem na Institut catholique v Paříži a ve svých raných pracích se věnoval obraně katolicismu. Seznámil se s ruským filosofem Nikolajem Berďajevem a s personalistickým myslitelem E. Mounierem a pod jejich vlivem se začal zajímat o sociální otázky, křesťanský humanismus a lidská práva. Už od třicátých let dojížděl pravidelně přednášet do Toronta a po pádu Francie roku 1940 místo návratu odjel do USA, kde přednášel v Princetonu a na Kolumbijské univerzitě. Pracoval také na vysílání pro Francii, po osvobození Francie byl v letech 1944–1948 byl velvyslancem ve Vatikánu, kde se spřátelil s pozdějším papežem Pavlem VI.; v téže době se podílel na formulaci Deklarace lidských práv pro OSN i papežských dokumentů k sociálním otázkám. Roku 1948 opět odejel do Princetonu a přednášel na řadě dalších amerických univerzit. Roku 1960 se vrátil do Francie a když roku 1961 ovdověl, odešel do Toulouse, kde žil a zemřel v dominikánském klášteře. V poslední knize, Sedlák od Garonny , kritizoval některé změny, k nimž došlo na Druhém vatikánském koncilu. Maritain napsal přes 60 knih , zčásti polemic...

Ivan Matoušek

Narozen 28. 7. 1948 v Praze. Básník a prozaik, výtvarník a překladatel. Původním povoláním chemik.

František Mareš

František Mareš byl český fyziolog, filozof, nacionalistický politik, poslanec Revolučního národního shromáždění za Českou státoprávní demokracii, respektive za z ní vzniklou Československou národní demokracii, později senátor Národního shromáždění RČS. Byl dvojnásobným rektorem Univerzity Karlovy.

Edison Marshall

Edison Tesla Marshall byl americký povídkář a novelista. Edison Tesla Marshall se narodil v městě Rensselaer, Indiana. Vystudoval University of Oregon. Byl důstojníkem armády USA v hodnosti podporučík. Autor kovbojek, dobrodružných románů a detektivek. Používal ještě pseudonym Hall Hunter.

Camille Mauclair

Rodným jménem Séverine Faust. Byl francouzský básník, spisovatel a kritik.

Bohumil Matějovský

Zámečník, autor povídek. Narozen v Chomutově, bydlištěm v Bílině.

Bohumil Matějka

Bohumil Jaroslav Matějka byl český učitel, spisovatel, historik a muzejník. Narodil se v Litoměřicích jako syn Jindřicha a Alžběty Matějkových. Po studiu na gymnáziu v Litoměřicích pokračoval v letech 1886 -1893 studiem na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde byl také promován doktorem filozofie a dějin umění. Roku 1897 se oženil s Helenou, rozenou Schulhofovou, s níž měl jediného syna Jaroslava . Jeho kariéru a život předčasně ukončila duševní choroba, pro kterou byl v posledních letech hospitalizován. Věnoval se studiu dějin umění, v roce 1891 byl tajemníkem uměleckého oddělení na Jubilejní výstavě v Praze v roce 1891, vykonal několik studijních cest do Itálie, Francie a Německa. Patřil k badatelům v oboru nemovitých i movitých památek a k dobrým organizátorům. Tak se stal dobrovolným konzervátorem a posléze kustodem archeologické a historické sbírky Národního muzea, v této funkci ho roku 1892 vystřídal Jan Koula. Dále byl tajemníkem c.k. Umělecké průmyslové školy v Praze, docentem dějin umění na Akademii výtvarných umění a na České technice . Roku 1904 byl jmenován mimořádným profesorem dějin umění na Karlově univerzitě. Je autorem řady odborných publikací a mnoho článků, které publikoval v periodickém tisku. Pro Ottův slovník naučný zpracoval řadu hesel. Některé jeho práce byly vydány v němčině. V rámci edice Soupis památek historických a uměleckých v království Českém provedl soupisy okresů:

Augustín Maťovčík

Literárny historik, autor literatúry faktu, vedecký a odborný pracovník v oblasti biografistiky, vysokoškolský pedagóg. Po gymnaziálnych štúdiách v Trstenej a Námestove vyštudoval Vysokú školu pedagogickú v Bratislave, odbor slovenčina – dejepis. Pôsobil ako vedecký pracovník v Matici slovenskej, v Ústave slovenskej literatúry v Bratislave, v Biografickom ústave Matice slovenskej, od r. 2000 SNK v Martine Je autorom monografií Vavrinec Čaplovič a osudy jeho knižnice , Martin Hamuljak , pod cudzím menom publikoval v normalizačnom období diela Ján Kollár – Legenda o veľkom Slovanovi , Albert Škarvan – Život je zápas , Štefan Krčméry – Slovo čisté , neskôr už pod vlastným menom priblížil osobnosti a diela Jána Hollého , Ľuda Ondrejova , a P. O. Hviezdoslava . Životným osudom a dielu J. C. Hronského je venovaná monografia Životná dráha a knižka Zažíhanie svetiel . Žije a tvorí v Martine.

Andrew Matthews

Australský mezinárodní mluvčí, autor publikací z oblasti motivace a osobního rozvoje, též kreslíř.

Alison Mackonochie

Anglicky píšící autorka publikací o těhotenství a péči o dítě. Redaktorka a spisovatelka.

Alfred Edward Woodley Mason

Alfred Edward Woodley Mason , narozen v Dulwichi, odchovanec Oxfordu, jedna z největších postav prvního raného podoylovského období. Napsal řadu vážných historických románů, byl hercem, poslancem za Coventry a za první světové války šéfem anglické námořní špionáže. Je autorem celkem pěti detektivních románů, v nichž vystupuje VD Hanaud, člen pařížské Súreté, a jeho watson, piják vína pan Ricardo. Romány se vyznačují výbornou atmosférou, psychologickým ponorem a vůbec značnou literární úrovní; Hanaud, jakési znovuvtělení Gaboriauova Lecoqa, je bystrý tlouštík, značně ješitný na svou slávu a výborný znalec lidské psychologie; pátrá v knihách Tajemství vily Rose , Dům šipu , Žádný jiný tygr a Zajatec v opálu .

Alessandro Manzoni

Alessandro Francesco Tommaso Manzoni byl italský básník a romanopisec. Jeho nejvýznamnějším dílem je historický román „Snoubenci“ z roku 1827. Román se odehrává za španělské nadvlády roku 1628, v roce 1827 jej však Italové četli jako obžalobu rakouského panství, takže významně podpořil italské risorgimento, zápas o sjednocení Itálie. Zároveň významně ovlivnil moderní italský jazyk. Manzoni se narodil v rodině staré šlechty, jeho matka byla vzdělaná a literárně nadaná dáma, dcera slavného právního filosofa Cesara Beccarii. Vztahy v rodině však nebyly dobré a rodiče se roku 1792 rozešli, matka pak žila s bohatým a vzdělaným Carlem Imbonatim v Anglii a v Paříži. Alessandro strávil dětská léta na venkovském statku a později v katolických internátech, kde špatně prospíval. V 15 letech se však nadchl pro poezii a začal psát klasické sonety. Po smrti svého otce roku 1805 odjel za matkou do Auteuil u Paříže, kde se scházela republikánská společnost tzv. „ideologů“; seznámil se zde s řadou významných osvícenců. Roku 1808 se Alessandro oženil s Henriette Blondel, dcerou ženevského bankéře, která roku 1810 přestoupila z kalvinismu ke katolictví. To mělo veliký vliv i na Alessandra, který se z osvícenského deisty stal přísným katolíkem. Manželství bylo velice šťastné a Manzoni žil v krásném venkovském sídle v severní Itálii, psal duchovní básně a traktát o katolické morálce. Roku 1818 však musel zděděné sídlo prodat, protože ho podvodník připravil o peníze, přesto velkoryse odpustil svým poddaným všechny dluhy. Roku 1819 vydal své první drama, které proti různým kritikům vehementně hájil Goethe. Na Napoleonovu smrt roku 1821 odpověděl sonetem „Pátý květen“, který si získal neobyčejnou popularitu a Manzoni se pomalu stával národním básníkem. Věnoval se také historii, kterou pokládal za nezbytného průvodce pro politiku. Roku 1822 vydal druhou tragédii, Adelchi, o dobytí severní Itálie Karlem Veli...

Alena Mátlová

Překladatelka westernových sešitů z němčiny.

Witold Makowiecki

Witold Makowiecki byl polský spisovatel, autor dvou dobrodružných knih pro mládež. Witold Makowiecki byl synem publicisty Zygmunta Makowieckého . Jeho bratr Tadeusz byl básník a literární historik. Povoláním byl Makowiecki zemědělským inženýrem. Nemoc mu znemožnila pokračovat v kariéře a tak se věnoval psaní. V letech 1940-1945 napsal pro své děti dva poutavé a napínavé, které vyšly až po jeho smrti. Děj obou knih, které na sebe volně navazují, je zasazen do starověkého Řecka.

Vojtěch Mašek

libretista a výtvarník, skladatel a textař, vystudoval scénaristiku na FAMU. S Džianem Babanem je členem Monstrkabaretu Freda Brunolda a autorsky se podílejí na všech jeho aktivitách.

Vladimír Martinec

Vladimír Martinec je bývalý československý hokejový útočník a nynější trenér. V letech 1967–1981 hrál za Teslu Pardubice, výjimkou byla sezóna 1978/1979, kdy hrál v Jihlavě. V 539 odehraných zápasech vsítil 343 gólů. V roce 1981 odešel do německého ESV Kaufbeuren, kde roku 1985 ukončil aktivní kariéru. V roce 1981 byl drafrován týmem Hartford Whalers, avšak v NHL nikdy nenastoupil. V letech 1973, 1975, 1976, 1979 zvítězil v anketě Zlatá hokejka. Jedenáctkrát se zúčastnil mistrovství světa , třikrát zimních olympijských her a také Kanadského poháru v roce 1976. Reprezentační dres oblékl v 289 utkáních a zaznamenal 155 branek. Na mistrovstvích světa v letech 1997–2002 a na Zimních olympijských hrách v letech 1998 a 2002 působil jako asistent trenéra české reprezentace. Později začal pracovat jako sportovní ředitel týmu HC Moeller Pardubice. Jeho synem je bývalý hokejista Tomáš Martinec. Ve volbách do Senátu PČR v roce 2018 kandidoval v obvodu č. 44 – Chrudim, a to jako nestraník za SNK ED. Podpořili jej také Soukromníci. Se ziskem 4,60 % hlasů skončil na 9. místě.

Victor Margueritte

Francúzsky románopisec. Zvykne byť uvádzaný spolu so svojím bratom Paulom Margueritte a to pre ich blízku spoluprácu. Obaja narodení v Alžírsku.