Výpis všech autorů

Josef Mach

Narozen 5.2.1883 v Loučeni u Nymburka, zemřel 8.11.1951 v Praze. Novinář, básník, fejetonista, diplomat, redaktor krajanských časopisů v USA, překladatel z angličtiny, němčiny, italštiny.

Johnny Mathis

Johnny Mathis je americký zpěvák, jehož kariéra trvá již několik desetiletí, od poloviny 50. let. Je známý svým hladkým hlasovým stylem a romantickými baladami, díky nimž se stal populárním umělcem v žánru adult contemporary. Mathis nahrál více než 70 alb a prodal miliony desek po celém světě. Jeho hudba zahrnuje směs původních hitů a coververzí populárních písní, což ukazuje jeho všestrannost v různých hudebních stylech, včetně jazzu, popu a soulu.

Jiří Mareček

Osobní údaje Profesor v oboru zahradní a krajinná architektura, Česká zemědělská univerzita v Praze, Fakulta agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů, katedra zahradní a krajinné architektury, Kamýcká 129, Praha 6 - Suchdol. Profesor oboru zahradní a krajinné architektury Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, zahradnické fakulty v Lednici, katedra biotechniky zeleně. Emeritní vedoucí katedry. Narozen 3. června 1930 v Hradci Králové. Adresa: Vřesová 286, 252 43 Průhonice Rodina: Otec: František Mareček - majitel zahradnictví v Hradci Králové – Kuklenách, pěstitel a šlechtitel růží , vynálezce mezinárodně patentovaného zařízení pro pěstování zeleninové sadby , propagátor a realizátor nízkoenergetického rychlení zeleniny. Vybudoval první československý skleníkový komplex pro rychlení zeleniny Komunálního podniku v Hradci Králové. Před kolaudací, to je po dokončení tohoto ve své době unikátního rychlírenského provozu byl z „třídních důvodů“ donucen ukončit zaměstnání a pracoval do konce života jako topič a zahradnický dělník. Matka: Božena, roz. Černá – tvůrce rodinného a podnikového zázemí, výchova pěti dětí. Manželka: Františka, roz. Konečná – nar. 20. 2. 1933, perfektní životní jistota a opora, bez které by se daly jen velmi těžko realizovat veškeré mé dále uváděné činnosti. Odborné předpoklady: Diplomová práce – zahradnický směr VŠZ V Brně – Lednici, 1955 Téma: „Národní prvky v úpravě vesnice.“ Kandidátská disertační práce – VŠZ Praha, agronomická fakulta, 1968 Téma: „Současný stav zeleně v sídlištích venkovského typu ve vztahu k přestavbě venkovského sídla.“ Habilitační práce – VŠZ Brno, zahradnická fakulta v Lednici, 1980 Téma: „Kategorizace zeleně v sídlech venkovského typu.“ Profesorské řízení a jmenování – MZLU Brno, zahradnická fakulta v Lednici, pro obor speciální rostlinná produkce – zahradní a krajinná architektura, 1989 Téma: „Koncepce dalš...

Jiří Macků

Narozen 1919, zemřel 1983. Autor publikací z oboru kybernetiky a programování, oblast fyziky ve farmacii a lékařství.

Jakub Malý

Jakub Malý, celým jménem Jakub Josef Dominik Malý byl český národní buditel a novinář, autor publikací z oboru historie a literatury, překladatel z angličtiny, francouzštiny a němčiny. Používal též pseudonymy Budislav a Václav Pravda . Vystudoval na Karlově universitě filosofii a práva, seznámil se s mnoha tehdejšími vlastenci . Začal psát básně do mnoha častopisů, živil se jako učitel jazyků. Spolupracoval s Jungmannem na sestavování Slovníku, pracoval jako redaktor a překladatel . Vydával ostře protivládní politické články, historické spisy . Na sklonku života vydal své paměti, v nichž popsal situaci na počátku národního obrození . Mimo vlastní tvorbu překládal, především z angličtiny , francouzštiny, němčiny a polštiny. Je autorem prvního překladu Charlese Dickense z roku 1840. Psal i německy. Patřil k nejplodnějším českým spisovatelům své doby.

Guy Maupassant De

Elisabeth Manke

Německá botanička, publikace o pěstování pokojových rostlin, palem, kaktusů a sukulentů. Novinářka.

Edison Marshall

Edison Tesla Marshall byl americký povídkář a novelista. Edison Tesla Marshall se narodil v městě Rensselaer, Indiana. Vystudoval University of Oregon. Byl důstojníkem armády USA v hodnosti podporučík. Autor kovbojek, dobrodružných románů a detektivek. Používal ještě pseudonym Hall Hunter.

Dalibor Mácha

Narozen 2.3.1960 v Čeladné. PhDr., redaktor, kniha rozhovorů.

Charles Martin

Charles Martin je autor z jihu USA. Abosolvoval bakalářské studium angličtiny na Floridské státní univerzitě a magisterské studium žurnalistiky na Regentské univerzitě, kde získal též titul Ph.D. v komunikaci. Žije v Jacksonville na Floridě s manželkou a třemi syny .

Bruce Marshall

Claude Cunningham Bruce Marshall, známý pod jménem Bruce Marshall byl skotský spisovatel a beletrista širokého záběru. Prvotinou se stala kniha A Thief in the Night vydaná v roce 1918 vlastním nákladem. Poslední dílo An Account of Capers vyšlo posmrtně roku 1998, tedy sedmdesát let od prvního. Narodil se ve skotském Edinburghu jako syn Claude Nivena Marshalla a Annie Margaretové Marshallové. Vystudoval univerzitu v St. Andrews. V roce 1917 byl pokřtěnm stal se římským katolíkem a ve víře zůstal aktivní po celý zbytek života. Byl členem a několikrát zastával funkci v organizacích Una Voce a Latinské mešní společnosti. Na počátku první světové války sloužil jako vojín pěšího pluku . V roce 1918 byl povýšen do důstojnické hodnosti a v pozici druhého poručíka přidělen k Irskému královskému střelectvu. Šest dnů před podpisem příměří byl vážně zraněn. Odvážný německý zdravotník riskoval život pro jeho záchranu v těžké palbě. Marshall tak přežil, ale padl do zajetí. Zranění vyústilo v amputaci jedné dolní končetiny. V roce 1919 byl povýšen do hodnosti prvního poručíka a následující rok uznána invalidita. Po válce dokončil studium, stal se auditorem a přestěhoval se do Francie, kde pracoval v pařížské pobočce firmy Peat Marwick Mitchell. V roce 1928 se oženil s Mary Pearsonovou Clarkovou . Z manželství vzešla dcera Sheila Elizabeth Bruceová Marshallová. Od roku 2005 je jeho vnučka Leslie Ferrarová správkyní majetku Prince z Walesu. Během nacistické okupace Francie unikl z Paříže dva dny před jejím obsazením. Vrátil se do Anglie, kde se připojil jako poručík ke sboru královské armády mající v gesci dohled nad hospodařením . Poté pracoval pro výzvědnou službu, v níž byl povýšen do hodnosti kapitána, udržoval styky s Francouzským hnutím odporu a následně se stal podplukovníkem přiděleným k divizi operující v Rakousku. V roce 1...

Arthur Machen

Prozaik waleského původu píšící anglicky, povídkář, klasik hororové literatury, fejetonista.

Andrea Majocchi

Italský chirurg a spisovatel, autor románů z lékařského prostředí.

André Malraux

André Georges Malraux byl francouzský archeolog, spisovatel a politik, který ve svých románech předznamenal existencialismus. Prožil pestrý, dobrodružný život. V letech 1923–1927 se účastnil archeologické výpravy na Dálný Východ a podílel se na osvobozovacím boji národů Indočíny a Číny. Tyto zážitky mu poskytly námět k jeho prvním románům. Ve 30. letech 20. století se zúčastnil španělské občanské války, byl velitelem jednotky zahraničních letců, kteří bojovali na straně republikánů. Za druhé světové války byl aktivním účastníkem odporu, při osvobozování Francie velel jako plukovník proslulé brigádě „Alsasko-Lotrinsko“ ; za statečnost obdržel několik vysokých francouzských i britských řádů. Po válce se stal kulturním atašé, v letech 1945 – 1946 působil ve funkci ministra informací ve vládě Charlese de Gaulla a v letech 1958 – 1969 byl ministrem kultury. Jeho životní dráha politika a spisovatele ho předurčovala k setkání s významnými osobnostmi 20. století jakými byli i Pablo Picasso, Néhrú, Mao Ce-tung, Charles de Gaulle nebo americký prezident John Fitzgerald Kennedy a jeho žena Jacqueline. Ta se o autorovi pak zmínila jako o jednom z nejzajímavějších mužů, se kterými měla možnost se setkat a hovořit. V roce 1976 zemřel, je pochován v Paříži . Ve svém závažném románovém díle, v němž čerpal často z osobních zážitků, předznamenal existencialismus. Hlavním tématem jeho knih je hledání smyslu lidského života, který byl zbaven všech jistot ve společnosti tradičně uznávaných . Hrdinové románu vzdorují krutosti a absurditě života hrdinskými činy ve jménu revoluce; největší hodnotou je pro autora lidské bratrství. V závěrečném období své tvorby se zabýval uměním, které jako jediné dokáže překonat hranice smrti, osudu a historie. Po neúspěšném atentátu ultranacionalistické Organizace tajné armády...

Alena Maxová

Alena Maxová byla rozhlasová redaktorka a překladatelka z angličtiny a bulharštiny. Mimo jiné stála u zrodu rozhlasového pořadu Kolotoč a jako překladatelka do českého prostředí uvedla amerického autora detektivních románů Eda McBaina. Narodila se v roce 1920 v holandském Haagu. Jejím otcem byl legionář, prvorepublikový politik a diplomat Prokop Maxa. Měla tři bratry. V letech 1931–38 žila s rodinou v bulharské Sofii, kde byl její otec velvyslancem. Vychodila tam českou měšťanku, naučila se místní jazyk a později se stala jeho přední překladatelkou do češtiny. Celý pobyt v Bulharsku považovala za jedno z nejhezčích období svého života, což dokládá např. i krátký rozhlasový dokument Malé pásmo o Bulharsku z cyklu Zvukový atlas. Ve středoškolských studiích pokračovala na Drtinově reformním reálném gymnáziu v Praze. Roku 1939 emigrovala s rodiči do Francie a později do Spojeného království. V letech 1942–1945 byla učitelkou a ředitelkou československých jeslí v Londýně získala jazykové osvědčení Cambridge Certificate. Po návratu do Československa studovala v letech 1945–1948 angličtinu, češtinu a bulharštinu na Univerzitě Karlově, v posledním ročníku také vyučovala na Dívčím gymnáziu Charlotty Masarykové v Praze 7. V letech 1948–1970 působila v Československém rozhlasu v Praze. První dva roky byla redaktorkou v zahraniční redakci, poté pracovala do roku 1955 jako lektorka v tzv. učebním oddělení a byla redaktorkou literárních pořadů. V roce 1956 se stala redaktorkou a později vedoucí nově vytvořené redakce Aktualit a zajímavostí, zkráceně A-Zet. V době, kdy televizní vysílání bylo stále ve svých počátcích, prožíval rozhlas i v takové zemi, jakou bylo tehdejší Československo, svůj zlatý věk. Výrazným způsobem se podílel na formování životního stylu. Jeho masovému rozšíření napomohl i vynález tranzistorového přijímače. Došlo ale i k jiným změnám. Uvolněnější 60. léta přinesla...

Wendy Mass

Americká spisovatelka, píše jak nebetrickou literaturu, tak knihy pro děti a mládež.

Vladimír Malík

Slovenský chovatel drobného hospodářského zvířectva, práce z oboru.

Sylva Marešová

Narozena 24. 6. 1933 v Brně, zemřela 22. 5. 2007 v Praze. Scénografka, publikace z oboru.

Pavel Marek

Narozen 17. 3. 1949 v Šumperku. Prof. PhDr., PaedDr., Ph.D., historik, politolog, slavista, vysokoškolský učitel, redaktor, rusista, autor bibliografií, historických a vlastivědných prací z prostějovského regionu, zaměřený na dějiny 19. a 20. století.

Miroslav Macháček

Miroslav Macháček byl český herec a divadelní režisér. Narodil se 8. května 1922 v Nymburce. V roce 1945 byl přijat na Státní konzervatoř v Praze, kde studoval tři roky herectví. K jeho profesorům patřil např. Miloš Nedbal. Po absolutoriu konzervatoře byl od roku 1948 v angažmá ve Východočeském divadle v Pardubicích, od roku 1950 v Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého v Praze. V témže roce byl obviněn z nepřátelské činnosti a musel opustit toto angažmá, vzápětí s ním byl rozvázán pracovní poměr i na DAMU v Praze, kde učil. V roce 1952 jej angažoval I. Glanc do Českých Budějovic, kde působil v letech 1952–1954 jako režisér, později až do roku 1956 jako hlavní režisér činohry. V roce 1956 se vrátil do Prahy – nejdříve jako režisér do Městských divadel pražských , od sezóny 1959/1960 působil jako režisér činohry pražského Národního divadla. S inscenací hry bratří Čapků Ze života hmyzu, kterou režíroval a která měla premiéru v roce 1965, navštívilo pražské Národní divadlo během tří let jedenáct měst v osmi zemích Evropy . Po roce 1969 měl vzhledem ke svým postojům obtížnou situaci až do konce života. Věnoval se i herectví a hostování v jiných divadlech . V roce 1975 přednesl v Národním divadle kritický referát a v témže roce nastoupil léčbu na psychiatrické klinice – o tomto období pojednávají posmrtně vydané deníkové Zápisky z blázince. V roce 1989 se aktivně účastnil revolučních událostí, se situací v Národním divadle byl velmi nespokojen. Zemřel po těžké nemoci dne 17. února 1991 v Praze, pohřben je v Nymburce...

Miloš Marten

Miloš Marten , vlastním jménem Miloš Šebesta, vystupoval též pod pseudonymem Leon Brauner, Pavel Orsey a Ivan Skála, byl český spisovatel katolicko-symbolistického zaměření, esejista, literární a výtvarný kritik a překladatel z francouzštiny a angličtiny. Narodil se v kultivovaném měšťanském prostředí, otec byl právníkem, Miloš byl nejmladší ze šesti dětí. Od roku 1893 studoval na českém gymnáziu v Brně. Ze zdravotních důvodů opustil ve školním roce 1899–1900 školu a pokračoval v soukromých studiích. Odmaturoval v roce 1901 na Akademickém gymnáziu v Praze. Pokračoval ve studiu na právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, v roce 1906 získal titul JUDr. Od roku 1902 byl důvěrným přítelem malířky Zdenky Braunerové, která podstatně ovlivnila jeho kulturní orientaci a uvedla jej do českých i francouzských kulturních kruhů. Od roku 1905 též ilustrovala a graficky upravovala jeho knihy. V letech 1907 a 1908 strávil několik měsíců ve Francii, kde se seznámil se spisovatelem Élémirem Bourgesem, Émilem Bernardem a básníkem Paulem Claudelem. Paul Claudel byl v letech 1909–1911 francouzským konzulem v Praze a byl svědkem na Martenově svatbě. V roce 1912 se oženil s Annou Kopalovou, dcerou továrníka z Přepeř u Turnova, s kterou ho v předchozím roce seznámila Zdenka Braunerová. Anna byla později překladatelkou a publicistkou. V letech 1912–1914 byl Marten konceptním úředníkem na pražském magistrátu. V únoru 1915 byl odveden k 88. pluku a v červnu odvelen do města Szolnok v Uhrách a dále na ruskou frontu, kde byl zraněn. Po dovolené v Praze se v roce 1916 vrátil na frontu. Byl poslán zpět na vyšetření do posádkové nemocnice v Praze. Zemřel za rekonvalescenčního pobytu v Přepeřích. Od svých sedmnácti let přispíval do časopisu Moderní revue. Později otiskuje své kritiky a eseje v celé řadě časopisů a sborníků. Věnoval se především tvorbě svých českých so...

Martin Malý

Martin Malý, známý též pod přezdívkou Arthur Dent či Adent je český programátor, blogger, publicista a komentátor. Vystudoval gymnázium. V roce 2003 naprogramoval a spustil veřejnou blogovací službu Bloguje.cz, na jejímž vzniku se podíleli také Libor Krayzel a Lukáš Vičánek. Na konci října 2003 prodal server společnosti LAAR, a.s., která se zavázala jej udržovat v provozu po dobu minimálně tří let. Martin Malý se i po převzetí serveru společností LAAR, a.s. staral o jeho další rozvoj a směřování. Na svou dobu měl server některé unikátní vlastnosti, jako možnost publikování přes mobilní telefon nebo pomocí ICQ. Martin Malý vedl od roku 2003 svůj blog, nejprve pod názvem Převážně neškodný blog, později bylo vypuštěno slovo "blog". Blogoval krátce i na jiných platformách . Od roku 2007 změnil název blogu i doménu a píše Misantropův zápisník, ve kterém komentuje dění, publikuje zajímavosti z vědy, techniky i společnosti. Věnuje se i médiím a veřejné komunikaci. Kromě Misantropova zápisníku píše i weblog o elektronice a starých počítačích Retročip nebo blog o počítačových hrách Old Player. V roce 2007 psal pravidelný sloupek pro Digiweb – součást webu iHNed.cz. Od června 2009 do března 2012 pracoval na pozici šéfredaktora webového magazínu Zdroják . V této době publikoval i v dalších magazínech společnosti Internet Info, s.r.o. – Lupa.cz či Root.cz. V březnu 2013 nastoupil po kratším neúspěšném pokusu o startup do vydavatelství Economia na pozici vedoucího týmu redakčních vývojářů iHNed.cz. Po změnách v redakci odešel s některými kolegy pracovat pro českou mutaci magazínu Forbes, kde připravili jeho webovou verzi. Od roku 2015 popularizuje Internet věcí a DIY elektroniku, přednáší o těchto oborech a školí zájemce o platformu Arduino. Za svou popularizační činnost byl v roce 2016 nominován v anketě Křišťálová Lupa, v kategorii One man show. Je autorem tří knih o mik...

Martin

Francouzský filozof, dramatik, profesor filozofie v Château-Gontier. Působil v 18. století.

Léo Malet

Léo Malet, rozený Léon Mallet byl francouzský spisovatel a básník, který se proslavil především svými detektivními romány s Nestorem Burmou. Při své tvorbě používal rovněž pseudonymy Frank Harding, Léo Latimer, Lionel Doucet, Jean de Selneuves, Noël Letam, Omer Refreger, Louis Refreger a společně se spisovateli Sergem Arcouëtem a Pierrem Ayraudem kolektivní pseudonym John-Silver Lee. Byl členem surrealistického hnutí a za své dílo obdržel ceny Grand prix de littérature policière a Prix Paul Féval . Léo Malet začal svou uměleckou dráhu jako kabaretiér na Montmartru v Paříži v roce 1925. Téhož roku se vrátil do Montpellier, kde jej ovlivnil básník André Colomer a po svém novém příjezdu do Paříže se pohyboval v anarchistickém prostředí. Bydlel v ulici Rue de Tolbiac, kde se odehrává několik jeho pozdějších románů. Vystřídal několik příležitostných zaměstnání jako úředník, nádeník, příležitostný novinář, figurant ve filmu, kolportér, balič v nakladatelství Hachette aj. Pod různými pseudonymy psal detektivní romány. V letech 1930-1949 psal surrealistickou poezii. Zapojil se aktivně jako jiní surrealisté do trockistické strany Parti ouvrier internationaliste . V roce 1942 napsal svůj první román s detektivem Nestorem Burmou, který mu přinesl největší ohlas, Nádražní ulice 120 , takže následovala další pokračování. V asi třiceti románech se vyskytuje soukromý detektiv Nestor Burma, jehož příběhy se odehrávají většinou v Paříži. V románové sérii Nové tajnosti pařížské odkazující svým názvem na Tajnosti pařížské Eugèna Sua, se každá kniha odehrává v jiném pařížském obvodu. K jeho další dílům patří trilogie románů La vie est dégueulasse , Le soleil n'est pas pour nous a Sueur aux tripes a mnoho detektivních příběhů. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Léo Malet na ...

Karel Mácha

Narozen 2.1.1931 v Dírné u Tábora. Prof. PhDr., DrSc., filosof, autor publikací z oboru.

Josef Matoušek

Josef Matoušek byl synem někdejšího národně demokratického ministra průmyslu, obchodu a živností Josefa Matouška. Vystudoval Vančurovo gymnázium na Smíchově a poté historii na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy, kde byl žákem Josefa Šusty. V roce 1931 začal pracovat v Archivu země České. Badatelsky se zajímal zejména o 15. a 16. století a české dějiny v 19. století. Politicky byl činným v Československé národní demokracii a poté v Národním sjednocení. Kritizoval Benešovu politiku a požadoval lepší vztahy s tehdejším Polskem a Itálií. V mnoha svých názorech se shodoval s Karlem Kramářem. Během Mnichovské krize jednoznačně podporoval obranu země a byl i spoluautorem manifestu českých historiků, který byl adresován historikům francouzským. Po německé okupaci se stal členem Národního souručenství a Českého svazu pro spolupráci s Němci, který však na rozdíl od kolaborantské Česko-německé společnosti odmítal proněmecký aktivismus. Ve svých článcích se Matoušek zastával Čechů v okupovaném pohraniční, kladl důraz za ochranu českého jazyka, národního hospodářství a kultury a taktéž požadoval větším míru autonomie. Měl i podíl vydání Balbínovy Obrany jazyka slovanského, zvláště českého. Ve svých politických názorech byl pořád českým nacionalistou. Vedl korespondenci se svými známými ze studií v Římě, kteří byli fašisticky zaměření, ale nesouhlasili s italským spojenectvím s nacistickým Německem. V listopadu 1939 se podílel na přípravě Opletalova pohřbu, 16. listopadu vymohl studentům audienci u prezidenta Háchy, ke které však vzhledem k následujícím událostem již nedošlo. 17. listopadu 1939 byl okolo čtvrté ráno zatčen gestapem v bytě svých rodičů a téhož dne bez soudu popraven v ruzyňských kasárnách. Popraven byl jako první z popravených toho dne.

Josef Mašín

V roce 1946 obdržel od prezidenta Beneše československou medaili Za chrabrost. Později vytvořil spolu s bratrem Ctiradem menší protikomunistickou skupinu. Se skupinou se Josef zúčastnil přepadu služebny Sboru národní bezpečnosti , při níž Ctirad zabil přítomného příslušníka, a přepadení vozu s výplatami, při níž byl zabit pokladník Josef Rošický. Na podzim 1953 se skupina rozhodla dostat do Západního Berlína. Josef se tam dostal v doprovodu těžce zraněného Milana Paumera nedlouho po Ctiradovi v listopadu 1953. V západní zóně vyslovili zájem vrátit se do Československa jako parašutisté. Následně se stali frekventanty americké armády. Do Spojených států amerických připluli lodí v březnu 1954. Následoval vojenský výcvik, po němž se bratři a Paumer rozhodli vstoupit do Special Forces. Působištěm se jim tak stala základna Fort Bragg v Severní Karolíně. Jako příslušníci 77. SFG se zúčastnili několika manévrů, poté nastoupili oba bratři jako instruktoři do 82. vzdušně-výsadkové divize. Po uplynutí pětiletého závazku služby v americké armádě, jenž byl potřebný pro získání amerického občanství, odešli bratři do civilu a začali se věnovat podnikání. Po odchodu do civilu bratři podnikali společně s Paumerem, po roce se jejich cesty rozešly a Josef podnikal v oblasti kovů, slitin, poté letadel a nakonec v oboru počítačových čipů. V roce 2008 obdržel čestnou plaketou předsedy vlády ČR Mirka Topolánka. U příležitosti pohřbu bratra Ctirada obdržel rezortní vyznamenání Zlaté lípy.

Josef Macurek

Josef Macůrek byl český historik, žák Jaroslava Bidla, profesor na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Odborně se zabýval raně novověkými dějinami střední a východní Evropy, především dějinami Polska, Maďarska a Rumunska. Josef Macůrek studoval na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži, poté studoval historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde v roce 1925 absolvoval s titulem PhDr. V roce 1930 se stal docentem, v roce 1935 byl jmenován mimořádným a v roce 1939 řádným profesorem. Už během studia absolvoval zahraniční cestu do Rumunska , později také do Polska a Francie . Od roku 1935 do roku 1970 působil na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Dobu uzavření českých vysokých škol v letech 1939-1945 využil k přípravě knih, které pak vydal v letech 1945-1948. V letech 1946-1947 působil jako děkan Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Po roce 1948 obrátil svůj zájem ke studiu valašského osídlení, k česko-slovenským a česko-polským vztahům v minulosti. V roce 1970 odešel do penze.

John Man

Emily St. John Mandelová se narodila roku 1979 na západním pobřeží Kanady. Na torontské taneční akademii vystudovala moderní tanec a poté žila krátce v Montrealu, než se přestěhovala do New Yorku. Napsala čtyři romány. Ten zatím poslední, Stanice 11, získal v r. 2015 Cenu Arthura C. Clarka za nejlepší sci-fi a dostal se do užšího výběru americké Národní knižní ceny a PEN/Faulknerovy ceny. Emily St. John Mandelová je kmenovou autorkou internetového literárního časopisu The Millions. Žije s manželem v New Yorku.

Jiří Mach

Jiří Mach je český divadelní herec. Vystudoval brněnskou JAMU – obor muzikálové herectví. Od roku 2007 je členem zpěvoherního souboru Městského divadla Brno. Hostuje v hudebním divadle Karlín a také v Národním divadle Moravskoslezském. Za roli Fredericka Baretta v muzikálu Titanic byl v širší nominaci na cenu Thalie za sezonu 2015/2016. http://www.mdb.cz/soubor/2288-jiri-mach

Jindřich Matiegka

Jindřich Matiegka byl český lékař a antropolog, profesor a rektor Univerzity Karlovy. Roku 1886 absolvoval medicínu v Praze a působil jako lékař, od roku 1890 se začal zabývat antropologií, organizoval antropologickou sekci Národopisné výstavy v Praze, zpracoval rozsáhlý výzkum českého obyvatelstva a podílel se na budování ústavů pro postižené. Roku 1897 se habilitoval v oboru antropologie a demografie na pražské univerzitě, roku 1904 jmenován profesorem. V letech 1922–1923 byl děkanem Přírodovědecké fakulty a v letech 1929–1930 rektorem Univerzity Karlovy. Mezi jeho četnými žáky vynikl zejména Emanuel Vlček. Mimo jiné odborně zkoumal a nově uspořádal kostnici při chrámu svatého Petra a Pavla na Mělníku. Na zdejším náměstí má na domě č.p. 15 také pamětní desku. Založil obor fyzické antropologie v Čechách a jeho studium v Praze, organizoval rozsáhlé výzkumy obyvatelstva a zejména mládeže a soustavně budoval antropologické muzeum, které založil jeho přítel Aleš Hrdlička. V letech 1923–1941 redigoval časopis Anthropologie a publikoval přes 200 vědeckých prací, mimo jiné o kostrách různých významných lidí nebo o prehistorických nálezech K. J. Mašky v Předmostí a K. Absolona v Brně a ve Věstonicích.

Jaroslav Maršálek

Publikace o bruskách.

Jaroslav Marek

Jaroslav Marek byl český historik, od roku 1992 profesor obecných dějin na Masarykově univerzitě v Brně.

Jan Malát

Jan Malát byl hudební skladatel, pedagog a teoretik, sběratel a upravovatel lidových písní. Vystudoval varhanní školu v Praze a svou hudební a učitelskou dráhu začínal v Novém Bydžově. Sepsal teoretickou i praktickou školu hry na housle a klavír. Po dokončení varhanické školy v Praze se Jan Malát vrátil zpět na Novobydžovsko. Na Chlapecké hlavní škole v Novém Bydžově učil v letech 1863 až 1866. Zpíval v místním pěveckém spolku, hrál na koncertech na klavír i housle. „V Novém Bydžově mě měli rádi, vážili si mne jako učitele a hudebníka,“ píše Malát, „a přec jsem koncem ledna 1866 opustil dosavadní místo, abych nastoupil jako definitivní učitel při dívčí hlavní škole v Hořicích.“ Malát po třech letech Nový Bydžov opustil. Téměř desetileté působení v Hořicích bylo plné tvůrčích sil. Jako jedna z prvních skladeb tohoto období byla ouverturu pro malý orchestr. Pro hořické ochotníky píše scénickou hudbu k Tylovým Kutnohorským havířům a dále píše sbory, písně a skladby pro klavír. Po osmi letech v Hořicích se oženil s Aninkou Petrovou. Roku 1876 se Malátovi trvale usadili v Praze na Smíchově. Jan Malát napsal i několik oper: Kromě toho je autorem velkého množství písní, sborů a komorních skladeb pro housle, klavír a harmonium.

Jan Máchal

Jan Máchal byl český pedagog, činovník Sokola. Jan Máchal nabyl vzdělání na třebíčském gymnáziu. Jako středoškolský profesor se stal po převratu 29. října 1918 předsedou národního výboru pro politický okres třebíčský. Později působil jako školský inspektor tělesné výchovy. Členem Sokola se stal roku 1883, kdy se Sokol v Třebíči ustavil na třetí pokus . Jan Máchal náležel k hlavním organizátorům sokolského života Třebíče i celého Třebíčska: stál u zrodu sokolských jednot v Moravských Budějovicích a Velkém Meziříčí , v Jaroměřicích nad Rokytnou, Jemnici, Jihlavě, Dačicích, Náměšti nad Oslavou a jinde. Jako první místonáčelník se podílel na organizaci celostátního sokolského hnutí. Svou pedagogickou dráhu dovršil jako docent tělesné výchovy na Masarykově univerzitě. Skonal náhle na mozkovou mrtvici. Jeho pohřeb se stal slavnou smuteční slavností nejen Třebíče a jihozápadní Moravy, ale i smuteční slavností celého sokolstva. Po Janu Máchalovi nesou jméno ulice některých měst a brněnská župa Jana Máchala .

James MacGregor

Spoluautor několika knih Johna Francoma.

Jacques Maritain

Jacques Maritain byl francouzský katolický filosof tomistické a personalistické inspirace, zastánce „integrálního křesťanského humanismu“ a lidské svobody. Velký význam měla jeho politická filosofie, včetně účasti při formulaci Deklarace lidských práv, a jeho estetika. Maritain se narodil v rodině významného právníka, v letech 1900–1905 studoval na Sorbonně filosofii a přírodní vědy a na radu svého přítele, spisovatele Charlese Péguyho, chodil i na přednášky Henri Bergsona. Roku 1904 si vzal paní Raïssu z ruské židovské emigrantské rodiny a roku 1906 se dal katolicky pokřtít. V letech 1906–1908 dále studoval přírodní vědy v Heidelbergu a po návratu do Francie se rozešel s Bergsonem a věnoval se studiu Tomáše Akvinského. V letech 1914–1939 byl profesorem na Institut catholique v Paříži a ve svých raných pracích se věnoval obraně katolicismu. Seznámil se s ruským filosofem Nikolajem Berďajevem a s personalistickým myslitelem E. Mounierem a pod jejich vlivem se začal zajímat o sociální otázky, křesťanský humanismus a lidská práva. Už od třicátých let dojížděl pravidelně přednášet do Toronta a po pádu Francie roku 1940 místo návratu odjel do USA, kde přednášel v Princetonu a na Kolumbijské univerzitě. Pracoval také na vysílání pro Francii, po osvobození Francie byl v letech 1944–1948 byl velvyslancem ve Vatikánu, kde se spřátelil s pozdějším papežem Pavlem VI.; v téže době se podílel na formulaci Deklarace lidských práv pro OSN i papežských dokumentů k sociálním otázkám. Roku 1948 opět odejel do Princetonu a přednášel na řadě dalších amerických univerzit. Roku 1960 se vrátil do Francie a když roku 1961 ovdověl, odešel do Toulouse, kde žil a zemřel v dominikánském klášteře. V poslední knize, Sedlák od Garonny , kritizoval některé změny, k nimž došlo na Druhém vatikánském koncilu. Maritain napsal přes 60 knih , zčásti polemic...

Ivo Machačka

Narozen 24. 5. 1944 v Petrovicích. Elektroinženýr, CSc., práce o počítačích, programování a mikroprocesorech, též autor publikací z oblasti dopravy.

František Mašek

František Mašek , byl československý politik a meziválečný poslanec Národního shromáždění. Byl statkářem. Od roku 1908 mu patřilo panství v Želči u Tábora. Podle údajů k roku 1920 byl profesí rolníkem v Želči u Tábora. Podporoval rozvoj obce a kulturní život. Organizoval divadelní představení místního ochotnického spolku. V parlamentních volbách v roce 1920 získal poslanecké křeslo v Národním shromáždění za Československou národní demokracii. Zemřel roku 1950.

Estelle Maskame

Estelle Maskame pochází ze Skotska a s psaním začala už ve třinácti letech. V šestnácti dokončila svou první trilogii s názvem DIMILY . Tu pak o rok později koupilo nakladatelství Black & White. Kolem Estelle se velmi rychle vytvořila obrovská fanouškovská základna, nejen proto, že svou tvorbu publikovala na sociální platformě Wattpad, ale také proto, že je Estelle velmi aktivní na sociálních sítích. Její trilogie se i díky tomu stala obrovských hitem po celém světě ještě před vydáním v knižní podobě.

Emma Mars

Francouzský novinář a spisovatel, publikace z oboru partnerských vztahů, sexuality. Též autor románu.

Elizabeth Marshall Thomas

Americká antropoložka, též spisovatelka.

Charlotte Masaryková-Garrigue

Narozena 20.11.1850 v Brooklynu , zemřela 13.5.1923 v Lánech. Korespondence, časopisecké stati z oboru literatury a hudby, překlady z angličtiny.

Bohumil Matějovský

Zámečník, autor povídek. Narozen v Chomutově, bydlištěm v Bílině.

Amanda Maris

Učebnice angličtiny.

Albert Maltz

Albert Maltz byl americký autor a scenárista. Patřil do tzv. Hollywoodské desítky autorů, jimž byla zakázané činnost za údajnou spolupráci s komunisty.

Yann Martel

Yann Martel je kanadský spisovatel. Narodil se v Španělsku, ale kvůli tomu, že jeho rodiče byli diplomaté, vyrůstal i na Aljašce, Kostarice, Mexiku a Francii. Celá jeho rodina je také literárně činná. Přestože Martel sám mluví francouzsky, píše jen v angličtině. Žije v Montrealu.

Vladimir Semenovič Makanin

Ruský spisovatel.

Vitalij Marek

Narodil se v Chrastavě, kde strávil školní léta. Po základní vojenské službě žil od r. 1961 v Litoměřicích. Věnoval se filokartii - sbíráním pohlednic. Jeho velkým zájmem byla historie Litoměřic a okolí.

Vilem Mathesius

Vilém Mathesius byl český jazykovědec a literární historik, spoluzakladatel a jeden z nejvýznamnějších představitelů Pražského lingvistického kroužku a zakladatel české anglistiky. Jeho bratranec byl Bohumil Mathesius. Trpěl těžkou oční chorobou, později také tuberkulózou páteře. V té době mu také zemřela žena, která byla pro něj velkou psychickou i intelektuální oporou. Vilém však v této těžké životní situaci nerezignoval, ale soustavně pracoval dál, publikoval, přednášel na univerzitě a vychovával žáky, organizoval vědeckou práci na mezinárodní úrovni a přitom se ještě zajímal o český kulturní život a psal k němu nabádavé komentáře, redigoval časopisy a sborníky . Jan Mukařovský o něm řekl: „Neznal podléhání, znal jen přemáhání a činnost, odvahu vůči úkolům“. Potvrzují to i názvy dvou knížek úvah tohoto těžce zkoušeného muže: Kulturní aktivismus a Možnosti, které čekají. Když už pro nemoc nemohl navštěvovat schůze PLK, zval si k sobě do bytu mladé lingvisty, s nimiž probíral jazykovědná témata. Toto setkávání označoval jako "Kroužeček". Zemřel roku 1945 a byl pohřben na Olšanských hřbitovech. Vilém Mathesius se v roce 1912 stal prvním profesorem anglistiky na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze. V roce 1926 se podílel na založení Pražského lingvistického kroužku. Byl představitelem české strukturální lingvistiky. Zabýval se především gramatikou, fonologií a stylistikou angličtiny a češtiny a obecnou lingvistikou.

Tim Marshall

Britský novinář, zahraniční zpravodaj, specialista na válečné zpravodajství a zprávy z průběhu prezidentských voleb v USA.

Svetlana Majchráková

Steve Martini

Narodil se v roce 1946 v San Francisku. Po absolvování University of California v roce 1968 pracoval jako novinář v Sacramentu. Psaní reportáží ze soudních síní vzbudilo jeho zájem o práva. Vystudoval právnickou fakultu University of Pacific v roce 1974 a založil si soukromou praxi. Více než 10 let působil též jako státní zástupce. Od roku 1991 se věnuje výhradně psaní.

Steve Martin

Stephen Glenn „Steve“ Martin je americký herec, komik, spisovatel, dramatik, producent, hudebník a skladatel. Za svou přes čtyřicet let trvající kariéru získal mimo jiné Cenu Emmy a Cenu Grammy. Zpočátku působil hlavně v televizi, několikrát uváděl pořad Saturday Night Live. Také byl úspěšným stand-up komikem, ale ke konci 70. let se začal věnovat herecké kariéře. Zahrál si např. ve filmech Dvanáct do tuctu a Růžový panter . Už od mládí hraje na banjo a vydal několik hudebně-komediálních alb. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Steve Martin na anglické Wikipedii.

Sándor Márai

Sándor Márai , USA) byl maďarský spisovatel. Narodil se v Košicích jako Sándor Grosschmid. Jeho otcem byl maďarský právník a později senátor Národního shromáždění ČSR Géza Grosschmid. Od roku 1918 pracoval jako redaktor maďarského deníku Budapesti Napló. Na počátku psal i německy, ale postupně přešel jen k maďarštině. Jako první objevil pro maďarské čtenáře osobnost Franze Kafky. Márai byl kritický jak vůči Horthyovskému režimu, tak vůči nacionalistům a komunistům. V roce 1948 odešel do emigrace. Žil ve Švýcarsku a Itálii, než se usadil v New Yorku. Nějaký čas žil poté v italském Salernu, aby strávil zbytek života v americkém San Diegu. Po smrti manželky se odvrátil od světa a v roce 1989 odešel ze světa vlastní rukou. V letech 1952-1967 byl spolupracovníkem Rádia Svobodná Evropa. Jeho díla nebyla v Maďarsku vydávána až do konce studené války. V 90. letech byl „znovu objeven“. Sándor Márai je v současnosti považován za jednoho z nejvýznamnějších evropských spisovatelů 20. století. V roce 1990 dostal posmrtně nejvyšší maďarské umělecké vyznamenání, Kossuthovu cenu. V německy mluvících zemích je vydáván v rekordních nákladech.

Petr Macek

Petr Macek je český spisovatel, novinář a scenárista. Začínal komerční science fiction zasazenou do populárních sérií Star Trek a Mark Stone a novelizací scénáře nízkorozpočtového komediálně-hororového filmu Marka Dobeše a Štěpána Kopřivy Choking Hazard. Jeho pozdější knihy Golemův stín, Případ dobře vychlazené pomsty a Hitlerův posel smrti jsou původním příspěvkem do edice pastišů o Sherlocku Holmesovi. Všechny dosavadní romány s postavou slavného detektiva v roce 2014 přijalo londýnské vydavatelství MX Publishing a vydalo jejich anglický překlad v celosvětové distribuci. S řadou osobností sepsal coby novinář jejich autorizované biografie, například s herečkou Ivou Janžurovou, režisérem Václavem Vorlíčkem, jazzmanem Laďou Kerndlem či zpěvačkou Helenou Vondráčkovou. Jeho kniha 1968 očima 50 je ohlédnutím 50 osobností Česka a Slovenska na události Pražského jara a okupaci vojsky Varšavské smlouvy roku 1968. Společně s výtvarníkem Petrem Koplem je autorem komiksového časopisu Dechberoucí Zázrak, pro časopis ABC autoři tvoří příběhy i s dalšími hrdiny, jako jsou Pérák nebo legendární Conan.

Paula Marshall

Začala svou kariéru v knihovně a skončila jako profesorka historie na vysoké škole. Ráda a často cestuje a jeden čas působila dokonce jako trenérka plavání, má tedy pestrý a bohatý život. Odjakživa se toužila stát autorkou příběhů plných dobrodružství a humoru. Paula je spokojeně vdaná a má tři děti.

Miroslav Macháček

Narozen 8.5.1922 v Nymburce, zemřel 17.2.1991 v Praze. Herec a režisér.

Miloslav Martan

Narozen 13.9.1966 ve Strakonicích. Autor článků a publikací o Šumavě.

Miloš Matula

Duchovní učitel, terapeut, spisovatel, žurnalista, filmový a hudební producent, ale také reklamní a PR specialista... "Duchovní cesta pokojného bojovníka Světla" „Odmalička jsem při pohledu na noční oblohu plnou hvězd tušil, že všechno je nám jinak předkládáno. První silný impuls přišel během spolupráce s Barbrou Streisandovou na filmu Yentl, který se tady u nás v roce 1982 natáčel. Když jsem poprvé slyšel při natáčení její píseň „Where is it written?", bylo to, jako kdyby se uvnitř mne samého něco otevřelo. Docenil jsem to a pochopil ale až mnohem později, neboť jsem ještě musel ujít pěkný kus cesty… Dalším impulsem bylo v polovině osmdesátých let setkání s postavou české šlechtičny a léčitelky 13. století Zdislavou z Lemberka v románu Aleny Vrbové, na základě něhož jsem po revoluci vyprodukoval stejnojmenný film a věřím, se stal jedním z podkladů pro Zdislavinu kanonizaci. A posledním, třetím a velkým impulsem bylo, když jsem se v roce 1988 dostal pod dojmem jistého vztahu na zásadní životní křižovatku s otázkou: pokračovat nebo nepokračovat? Tehdy jsem pocítil NĚCO, co se nedá slovy vyjádřit. Absolutní LÁSKA. A to změnilo běh mého života…"