Výpis všech autorů

Pierre Mac Orlan

Francouzský spisovatel. Autor povídek a románů z prostředí velkoměsta a jeho podsvětí.

Monika Macháčková

Slovenská novinářka, redaktorka.

Miroslav Matoušek

Narozen 1914, zemřel 1996. MUDr., pediatr, publikace z oboru.

Miloš Malý

Narozen 15.6.1908. Odborný učitel, logoped, práce z oboru, publikace pro mládež, překlady z ruštiny.

Meghan March

Americká spisovatelka erotických románů a románů pro ženy. Podniková právnička.

Marguerite

Příslušnice francouzského královského rodu Valois, v letech 1527-1549 navarrská královna.

Lukáš Malý

Narodil se v roce 2002 ve Slaném. Od patnácti let přispíval do časopisu ABC a o rok později vydal svoji prvotinu, novelu Vázací motýlek. Je milovníkem literatury, historie a přírody. Ve volném čase nejraději sportuje a čas od času se pustí do nějakého projektu.

Jaroslav Marvan

Jaroslav Marvan byl český herec. Narodil se a vyrůstal na pražském předměstí, tehdy samostatném Žižkově. Vystudoval reálné gymnázium Karla Sladkovského a stejně jako jeho otec se stal zaměstnancem pošty. Pracoval v pražském Zeměpisném ústavu a na ředitelství pošt. Po několika letech praxe byl vyslán do Užhorodu na Podkarpatskou Rus . Zde působil v letech 1920–1923 a zde začal hrát ochotnické divadlo. Pokračoval ochotnicky i později v Praze v žižkovském divadle Deklarace a také ve Švandově divadle. Po návratu do Prahy byla jeho hlavním zaměstnáním práce výběrčího úvěrů. Když si údajně stěžoval svému příteli a spolužákovi, blíže neurčenému Josefu Čapkovi, že se stydí vymáhat od lidí peníze, Čapek mu pomohl dostat se k divadlu k Burianovi. Bylo mu v té době 24 let, stal se hostujícím hercem v Divadle Vlasty Buriana s gáží třicet korun za představení. V roce 1926 se stal profesionálním hercem a Burianovým dvorním „nahrávačem“. V období protektorátu, v roce 1943, přestoupil do Divadla na Vinohradech, kde zůstal až do roku 1950, kdy po rozdělení souborů přešel do Městských divadel pražských a zde hrál až do roku 1954. V roce 1954 se stal členem činohry Národního divadla, kde působil až do svého odchodu do důchodu v roce 1972. Účinkoval ve 212 filmech a na 30 televizních inscenací, stal se jedním z nejobsazovanějších českých herců. První film se jmenoval Falešná kočička aneb Když si žena umíní a poslední Noc na Karlštejně z roku 1973. Hrál téměř ve všech Burianových filmech. Vystupoval též v televizním seriálu Hříšní lidé města pražského, kde ztvárnil postavu kriminálního rady Vacátka i v navazujících celovečerních filmech. Svatopluk Beneš František Filipovský Josef Vinklář Jaroslav Marvan bydlel ve vilové čtvrti Třebešín ve Strašnicích v ulici K Červenému dvoru 677....

Guy Maupassant De

Ella Maise

Elisabeth Manke

Německá botanička, publikace o pěstování pokojových rostlin, palem, kaktusů a sukulentů. Novinářka.

Vitalij Marek

Narodil se v Chrastavě, kde strávil školní léta. Po základní vojenské službě žil od r. 1961 v Litoměřicích. Věnoval se filokartii - sbíráním pohlednic. Jeho velkým zájmem byla historie Litoměřic a okolí.

Vilem Mathesius

Vilém Mathesius byl český jazykovědec a literární historik, spoluzakladatel a jeden z nejvýznamnějších představitelů Pražského lingvistického kroužku a zakladatel české anglistiky. Jeho bratranec byl Bohumil Mathesius. Trpěl těžkou oční chorobou, později také tuberkulózou páteře. V té době mu také zemřela žena, která byla pro něj velkou psychickou i intelektuální oporou. Vilém však v této těžké životní situaci nerezignoval, ale soustavně pracoval dál, publikoval, přednášel na univerzitě a vychovával žáky, organizoval vědeckou práci na mezinárodní úrovni a přitom se ještě zajímal o český kulturní život a psal k němu nabádavé komentáře, redigoval časopisy a sborníky . Jan Mukařovský o něm řekl: „Neznal podléhání, znal jen přemáhání a činnost, odvahu vůči úkolům“. Potvrzují to i názvy dvou knížek úvah tohoto těžce zkoušeného muže: Kulturní aktivismus a Možnosti, které čekají. Když už pro nemoc nemohl navštěvovat schůze PLK, zval si k sobě do bytu mladé lingvisty, s nimiž probíral jazykovědná témata. Toto setkávání označoval jako "Kroužeček". Zemřel roku 1945 a byl pohřben na Olšanských hřbitovech. Vilém Mathesius se v roce 1912 stal prvním profesorem anglistiky na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze. V roce 1926 se podílel na založení Pražského lingvistického kroužku. Byl představitelem české strukturální lingvistiky. Zabýval se především gramatikou, fonologií a stylistikou angličtiny a češtiny a obecnou lingvistikou.

Stanislav Mareš

Narozen 25.3.1934 v Praze, zemřel 15.3. 2005 v Bathurstu . Básník a dramatik, překladatel z angličtiny.

Sochrová Marie

Prokop Málek

Prokop Málek byl český lékař, chirurg, vysokoškolský pedagog, první ředitel Institutu klinické a experimentální medicíny a dlouholetý šéfredaktor časopisu Vesmír. Narodil se v rodině středoškolského profesora a jeho bratr Ivan Málek byl mikrobiolog a lékař, zakladatel Biologického ústavu ČSAV a Mikrobiologického ústavu ČSAV . Od roku 1933 studoval Prokop Málek medicínu na Lékařské fakultě UK v Praze, ale těsně před jeho promocí nacisté české vysoké školy zavřeli, takže Málek promoval až v roce 1945. Už před tím, od roku 1941 pracoval na chirurgických odděleních pražských nemocnic na Vinohradech a v Motole, po promoci nastoupil jako asistent II. chirurgické kliniky LF UK a od roku 1951 pracoval ve výzkumných ústavech v Krči. Zabýval se hlavně užitím antibiotik v chirurgii, lymfatickým systémem a transplantací orgánů. Vydal řadu odborných i populárních prací a získal několik vědeckých ocenění. Jako přední odborník v oboru transplantace orgánů získal v roce 1979 s kolektivem, který vedl, státní cenu Klementa Gottwalda za přínos v rozvoji transplantace ledvin. V té době byl MUDr. Málek ředitelem Institutu klinické a experimentální medicíny v Praze-Krči.

Pilátová Markéta

Paula Marshall

Začala svou kariéru v knihovně a skončila jako profesorka historie na vysoké škole. Ráda a často cestuje a jeden čas působila dokonce jako trenérka plavání, má tedy pestrý a bohatý život. Odjakživa se toužila stát autorkou příběhů plných dobrodružství a humoru. Paula je spokojeně vdaná a má tři děti.

Miroslav Macháček

Miroslav Macháček byl český herec a divadelní režisér. Narodil se 8. května 1922 v Nymburce. V roce 1945 byl přijat na Státní konzervatoř v Praze, kde studoval tři roky herectví. K jeho profesorům patřil např. Miloš Nedbal. Po absolutoriu konzervatoře byl od roku 1948 v angažmá ve Východočeském divadle v Pardubicích, od roku 1950 v Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého v Praze. V témže roce byl obviněn z nepřátelské činnosti a musel opustit toto angažmá, vzápětí s ním byl rozvázán pracovní poměr i na DAMU v Praze, kde učil. V roce 1952 jej angažoval I. Glanc do Českých Budějovic, kde působil v letech 1952–1954 jako režisér, později až do roku 1956 jako hlavní režisér činohry. V roce 1956 se vrátil do Prahy – nejdříve jako režisér do Městských divadel pražských , od sezóny 1959/1960 působil jako režisér činohry pražského Národního divadla. S inscenací hry bratří Čapků Ze života hmyzu, kterou režíroval a která měla premiéru v roce 1965, navštívilo pražské Národní divadlo během tří let jedenáct měst v osmi zemích Evropy . Po roce 1969 měl vzhledem ke svým postojům obtížnou situaci až do konce života. Věnoval se i herectví a hostování v jiných divadlech . V roce 1975 přednesl v Národním divadle kritický referát a v témže roce nastoupil léčbu na psychiatrické klinice – o tomto období pojednávají posmrtně vydané deníkové Zápisky z blázince. V roce 1989 se aktivně účastnil revolučních událostí, se situací v Národním divadle byl velmi nespokojen. Zemřel po těžké nemoci dne 17. února 1991 v Praze, pohřben je v Nymburce...

Máci

Libuše Macáková

Doc. PhDr. Libuše Macáková, CSc. působí na katedře mikroekonomie VŠE v Praze. Narozena 11.2.1955 v Turnově. Je autorkou prací z oboru makro a mikroekonomie.

Léo Malet

Léo Malet, rozený Léon Mallet byl francouzský spisovatel a básník, který se proslavil především svými detektivními romány s Nestorem Burmou. Při své tvorbě používal rovněž pseudonymy Frank Harding, Léo Latimer, Lionel Doucet, Jean de Selneuves, Noël Letam, Omer Refreger, Louis Refreger a společně se spisovateli Sergem Arcouëtem a Pierrem Ayraudem kolektivní pseudonym John-Silver Lee. Byl členem surrealistického hnutí a za své dílo obdržel ceny Grand prix de littérature policière a Prix Paul Féval . Léo Malet začal svou uměleckou dráhu jako kabaretiér na Montmartru v Paříži v roce 1925. Téhož roku se vrátil do Montpellier, kde jej ovlivnil básník André Colomer a po svém novém příjezdu do Paříže se pohyboval v anarchistickém prostředí. Bydlel v ulici Rue de Tolbiac, kde se odehrává několik jeho pozdějších románů. Vystřídal několik příležitostných zaměstnání jako úředník, nádeník, příležitostný novinář, figurant ve filmu, kolportér, balič v nakladatelství Hachette aj. Pod různými pseudonymy psal detektivní romány. V letech 1930-1949 psal surrealistickou poezii. Zapojil se aktivně jako jiní surrealisté do trockistické strany Parti ouvrier internationaliste . V roce 1942 napsal svůj první román s detektivem Nestorem Burmou, který mu přinesl největší ohlas, Nádražní ulice 120 , takže následovala další pokračování. V asi třiceti románech se vyskytuje soukromý detektiv Nestor Burma, jehož příběhy se odehrávají většinou v Paříži. V románové sérii Nové tajnosti pařížské odkazující svým názvem na Tajnosti pařížské Eugèna Sua, se každá kniha odehrává v jiném pařížském obvodu. K jeho další dílům patří trilogie románů La vie est dégueulasse , Le soleil n'est pas pour nous a Sueur aux tripes a mnoho detektivních příběhů. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Léo Malet na ...

Květa Maryšková

Narozena 11. 5. 1919 v Plzni, zemřela 13. 7. 2001 v Praze. PhDr., asistentka anglické literatury, překlady z angličtiny.

Kinley MacGregor

Píše také pod pseudonymem Sherrilyn Kenyon dílka z období středověku. Prohlašuje o sobě, že má mimojiné keltské kořeny. První román napsala, když jí bylo 7 a sama ho i vydala :-). Ještě pořád má tenhle výtisk schovaný. Píše už do školy. Vyrůstala obkolopena osmi bratry a nyní žije s manželem a třemi syny. Sama prohlašuje, že současnou situaci, kdy čelí výrazné mužské přesile, dokáže zvládat jen díky dvěma věcem: Smyslu pro humor a psaní.

Josef Mašín

V roce 1946 obdržel od prezidenta Beneše československou medaili Za chrabrost. Později vytvořil spolu s bratrem Ctiradem menší protikomunistickou skupinu. Se skupinou se Josef zúčastnil přepadu služebny Sboru národní bezpečnosti , při níž Ctirad zabil přítomného příslušníka, a přepadení vozu s výplatami, při níž byl zabit pokladník Josef Rošický. Na podzim 1953 se skupina rozhodla dostat do Západního Berlína. Josef se tam dostal v doprovodu těžce zraněného Milana Paumera nedlouho po Ctiradovi v listopadu 1953. V západní zóně vyslovili zájem vrátit se do Československa jako parašutisté. Následně se stali frekventanty americké armády. Do Spojených států amerických připluli lodí v březnu 1954. Následoval vojenský výcvik, po němž se bratři a Paumer rozhodli vstoupit do Special Forces. Působištěm se jim tak stala základna Fort Bragg v Severní Karolíně. Jako příslušníci 77. SFG se zúčastnili několika manévrů, poté nastoupili oba bratři jako instruktoři do 82. vzdušně-výsadkové divize. Po uplynutí pětiletého závazku služby v americké armádě, jenž byl potřebný pro získání amerického občanství, odešli bratři do civilu a začali se věnovat podnikání. Po odchodu do civilu bratři podnikali společně s Paumerem, po roce se jejich cesty rozešly a Josef podnikal v oblasti kovů, slitin, poté letadel a nakonec v oboru počítačových čipů. V roce 2008 obdržel čestnou plaketou předsedy vlády ČR Mirka Topolánka. U příležitosti pohřbu bratra Ctirada obdržel rezortní vyznamenání Zlaté lípy.

Josef Mach

Narozen 5.2.1883 v Loučeni u Nymburka, zemřel 8.11.1951 v Praze. Novinář, básník, fejetonista, diplomat, redaktor krajanských časopisů v USA, překladatel z angličtiny, němčiny, italštiny.

John Man

Emily St. John Mandelová se narodila roku 1979 na západním pobřeží Kanady. Na torontské taneční akademii vystudovala moderní tanec a poté žila krátce v Montrealu, než se přestěhovala do New Yorku. Napsala čtyři romány. Ten zatím poslední, Stanice 11, získal v r. 2015 Cenu Arthura C. Clarka za nejlepší sci-fi a dostal se do užšího výběru americké Národní knižní ceny a PEN/Faulknerovy ceny. Emily St. John Mandelová je kmenovou autorkou internetového literárního časopisu The Millions. Žije s manželem v New Yorku.

Jiří Mareček

Osobní údaje Profesor v oboru zahradní a krajinná architektura, Česká zemědělská univerzita v Praze, Fakulta agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů, katedra zahradní a krajinné architektury, Kamýcká 129, Praha 6 - Suchdol. Profesor oboru zahradní a krajinné architektury Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, zahradnické fakulty v Lednici, katedra biotechniky zeleně. Emeritní vedoucí katedry. Narozen 3. června 1930 v Hradci Králové. Adresa: Vřesová 286, 252 43 Průhonice Rodina: Otec: František Mareček - majitel zahradnictví v Hradci Králové – Kuklenách, pěstitel a šlechtitel růží , vynálezce mezinárodně patentovaného zařízení pro pěstování zeleninové sadby , propagátor a realizátor nízkoenergetického rychlení zeleniny. Vybudoval první československý skleníkový komplex pro rychlení zeleniny Komunálního podniku v Hradci Králové. Před kolaudací, to je po dokončení tohoto ve své době unikátního rychlírenského provozu byl z „třídních důvodů“ donucen ukončit zaměstnání a pracoval do konce života jako topič a zahradnický dělník. Matka: Božena, roz. Černá – tvůrce rodinného a podnikového zázemí, výchova pěti dětí. Manželka: Františka, roz. Konečná – nar. 20. 2. 1933, perfektní životní jistota a opora, bez které by se daly jen velmi těžko realizovat veškeré mé dále uváděné činnosti. Odborné předpoklady: Diplomová práce – zahradnický směr VŠZ V Brně – Lednici, 1955 Téma: „Národní prvky v úpravě vesnice.“ Kandidátská disertační práce – VŠZ Praha, agronomická fakulta, 1968 Téma: „Současný stav zeleně v sídlištích venkovského typu ve vztahu k přestavbě venkovského sídla.“ Habilitační práce – VŠZ Brno, zahradnická fakulta v Lednici, 1980 Téma: „Kategorizace zeleně v sídlech venkovského typu.“ Profesorské řízení a jmenování – MZLU Brno, zahradnická fakulta v Lednici, pro obor speciální rostlinná produkce – zahradní a krajinná architektura, 1989 Téma: „Koncepce dalš...

Jiří Majer

PhDr. Jiří Majer, CSc., vystudoval Filozofickou fakultu UK a Státní archivní školu v Praze. Byl emeritním vedoucím oddělení dějin hornictví Národního technického muzea v Praze, zakladatelem a garantem Muzea 3. odboje v Příbrami. Zabýval se dějinami vědy a techniky.

Jiří Macků

Narozen 1919, zemřel 1983. Autor publikací z oboru kybernetiky a programování, oblast fyziky ve farmacii a lékařství.

Jaroslav Maršálek

Publikace o bruskách.

Jaroslav Marcha

Dominik Nejezchleb-Marcha, též jen Dominik Nejezchleb , byl československý spisovatel a politik, meziválečný poslanec a senátor Národního shromáždění za Republikánskou stranu zemědělského a malorolnického lidu . Narodil se jako Dominik Nejezchleb. Od roku 1905 používal pseudonym Jaroslav Marcha. 16. června 1925 mu Zemská správa politická na Moravě povolila změnu příjmení na Nejezchleb-Marcha. Získal jen základní vzdělání. Literárně i politicky byl samoukem. V letech 1907–1910 byl členem redakcí Rolnických listů, Selských listů a Moravského venkova. Už tehdy byl i politicky aktivní. V roce 1910 se stal tajemníkem agrární strany pro Moravu a Slezsko. V letech 1918–1920 zasedal v Revolučním národním shromáždění. V parlamentních volbách v roce 1920 se stal poslancem Národního shromáždění a mandát obhájil v následujících volbách, tedy v parlamentních volbách v roce 1925 i parlamentních volbách v roce 1929. Podle údajů k roku 1929 byl profesí členem Ústřední Domoviny v Brně. Později ještě přešel do horní komory parlamentu. Po parlamentních volbách v roce 1935 získal senátorské křeslo v Národním shromáždění. V senátu setrval do jeho zrušení v roce 1939, přičemž krátce předtím ještě v prosinci 1938 přestoupil do nově vzniklé Strany národní jednoty. Byl literárně činný. Zprvu přispíval do regionálního tisku verši, později psal kratší prózy z venkovského prostředí. V letech 1936–1941 zastával funkci předsedy Moravského kola spisovatelů. Později byl čestným předsedou. Zároveň byl předsedou Sdružení poslanců-novinářů v Praze, místopředsedou dozorčí rady spořitelny a správní rady pojišťovny. Rovněž vykonával funkci člena správní rady firmy Novák a Jahn. Zemřel v prosinci 1961 v Brně. Pohřben byl na Ústředním brněnském hřbitově. V roce 1990 mu byla na rodném domě v Babicích nad Svitavou odhalena pamětní deska od Františka Pokorného. V téže obci byla v prosinci 2011 odhalena i...

Jana Marhounová

Narozena 7. 5. 1941 v Praze, zemřela 21. 6. 1998. Psycholožka, spisovatelka, pedagožka, ředitelka nakladatelství Empatie. Práce o recepci uměleckého a hudebního díla, o hudebních skladatelích a výtvarných umělcích, psychologické práce o manželství a dospívání mládeže.

J. Moussaieff Masson

Americký psychoanalytik, autor prací o psychologii a právech zvířat, editor korepondence S. Freuda, vyučuje též sánskrt.

Ivo Martinec

Narozen 14.02.1955 Brno, okr. Brno-město, literární teoretik.

František Marek

František Marek byl český architekt. Vyučil se sice zednictví, avšak poté absolvoval střední průmyslovou školu stavební a v letech 1922–1926 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze, kde ho vedl český architekt Josef Gočár. Aktivně působil též ve Spolku výtvarných umělců Mánes. V roce 1948 se účastnil uměleckých soutěží v kategorii architektonický návrh na Olympijských hrách v Londýně, kde za pražskou sokolovnu získal čestné uznání.

František Mandát

Dětství prožil na Ostravsku, kde byl jeho otec horníkem. Nejmladší bratr Luboš Mandát je malířem. Vystudoval Vojenskou střední odbornou školu v Žilině a Vojenskou politickou akademii v Bratislavě . Od 1975 byl vedoucím kulturní rubriky Obrany lidu, po odchodu do zálohy pracoval v edičním úseku ÚV KSČ. 1985–88 měl stipendium Českého literárního fondu. Od září 1988 do prosince 1989 byl tajemníkem Svazu českých spisovatelů. Po 1990 je soukromým podnikatelem, spoluzakladatelem a zakladatelem nakladatelských a vydavatelských podniků, mezi něž náleží nakladatelská a vydavatelská agentura FAJMA, vlastněná jeho ženou, nakladatelství a vydavatelství Sociopress, které existovalo v letech 1996–2003, a konečně dosud činné nakladatelství a vydavatelství BMSS-Start, zaměřené na publikování odborných časopisů, například měsíčníku Průvodce pracovněprávními předpisy, odborné, ale také krásné literatury . – Je členem Obce spisovatelů a Unie českých spisovatelů. Už na ZDŠ v Havířově založil školní časopis. Během vysokoškolského studia publikoval povídky a fejetony v Obraně lidu, Rudém právu, Československém vojáku, Literárním měsíčníku, později též v Mladé frontě a Kmeni. Je autorem několika rozhlasových celovečerních her a rozhlasových adaptací vlastní prózy i děl jiných autorů . Za prózu Semestrálky získal Cenu Jiřího Wolkera za rok 1983, za prózu Bariéry získal Výroční cenu nakladatelství Naše vojsko, za prózu Facky do života Cenu Antonína Zápotockého. Byl členem Literárního klubu ČSLA. Jako tajemník Svazu českých spisovatelů se podílel na ...

Drahoslav Machala

Narodil se 16. 11. 1947 v Zemianském Podhradí, okres Trenčín. Vystudoval žurnalistiku na FFUK v Bratislavě. Napsal několik knih - Zhavranení bratia, Nebo nad strechou sveta aj.

Compton Mackenzie

Sir Compton Mackenzie, nositel Řádu britského impéria, byl skoský nacionalista, spisovatel, autor románů, biografií a historických knih, zakladatel Scottish National Party.

Carole Matthews

Carole Matthews je mezinárodní prodávaná spisovatelka vtipných romantických knih. Její unikátní smysl pro humor si získal miliony fanynek po celém světě. U nás vyšly tyto knížky: S tebou nebo bez tebe , V dobrém i zlém , Taková nevinná lež , Vůně skandálu ,Když se lásce lepí smůla na paty , Kompromitující situace , Setkání na osmém nástupišti .

Camille Mauclair

Rodným jménem Séverine Faust. Byl francouzský básník, spisovatel a kritik.

Antonín Macek

Antonín Macek byl český levicový novinář, spisovatel, dramatik a básník. Narodil se v Mladé Boleslavi, v rodině krejčovského mistra Josefa Macka a jeho ženy Anny, rozené Dlaskové. Jeho život, včetně smrti, ovlivnilo to, že po prodělané spále téměř ohluchl. Ze zdravotních důvodů nedokončil studia na gymnáziu a vyučil se řezbářem. I přes nedokončené vzdělání se věnoval soukromému studiu dějin umění, literatury a filozofie. Studoval též jazyky. Prošel různými zaměstnáními, především v Mladé Boleslavi a později v Českých Budějovicích. Zde musel opustit místo v okresní nemocenské pokladně pro svoje členství v sociálně demokratické straně. V roce 1907 odešel do Prahy a od roku 1898 byl zaměstnán v pražské redakci Práva lidu. Roku 1895 se stal členem Českoslovanské sociálně demokratické strany a od roku 1897 přispíval do jejího tisku. V roce 1921 spoluzakládal Komunistickou stranu Československa. V roce 1900 se oženil – manželka Milada, rozená Selichová . V policejních přihláškách z roku 1900 a 1903 uvedl jako bydliště Nusle, povolání "účetní Rudého práva", resp. "účetní a redaktor". Příčinou smrti byly komplikace po zastaralém zánětu středního ucha. Byl pohřben na Olšanských hřbitovech v Praze. Od roku 1895 až do své smrti spolupracoval s dělnickými periodiky a přispíval do nich. Některá z nich spoluzakládal a vydával . V letech 1911–1920 byl redaktorem Práva lidu, kde také uveřejňoval své básně. Po rozdělení sociálně demokratické strany přešel do redakce Rudého práva, redigoval i další levicové časopisy . Osobní vlastnosti a šířku sebevzdělání Antonína Macka ocenily při jeho odchodu i nelevicové listy, jako Národní listy nebo Zlatá Praha. Po roce 1948 prezentoval tisk Antonína Macka především jako revolučního dělnického básníka a jednoho ze zakladate...

Alena Maxová

Alena Maxová byla rozhlasová redaktorka a překladatelka z angličtiny a bulharštiny. Mimo jiné stála u zrodu rozhlasového pořadu Kolotoč a jako překladatelka do českého prostředí uvedla amerického autora detektivních románů Eda McBaina. Narodila se v roce 1920 v holandském Haagu. Jejím otcem byl legionář, prvorepublikový politik a diplomat Prokop Maxa. Měla tři bratry. V letech 1931–38 žila s rodinou v bulharské Sofii, kde byl její otec velvyslancem. Vychodila tam českou měšťanku, naučila se místní jazyk a později se stala jeho přední překladatelkou do češtiny. Celý pobyt v Bulharsku považovala za jedno z nejhezčích období svého života, což dokládá např. i krátký rozhlasový dokument Malé pásmo o Bulharsku z cyklu Zvukový atlas. Ve středoškolských studiích pokračovala na Drtinově reformním reálném gymnáziu v Praze. Roku 1939 emigrovala s rodiči do Francie a později do Spojeného království. V letech 1942–1945 byla učitelkou a ředitelkou československých jeslí v Londýně získala jazykové osvědčení Cambridge Certificate. Po návratu do Československa studovala v letech 1945–1948 angličtinu, češtinu a bulharštinu na Univerzitě Karlově, v posledním ročníku také vyučovala na Dívčím gymnáziu Charlotty Masarykové v Praze 7. V letech 1948–1970 působila v Československém rozhlasu v Praze. První dva roky byla redaktorkou v zahraniční redakci, poté pracovala do roku 1955 jako lektorka v tzv. učebním oddělení a byla redaktorkou literárních pořadů. V roce 1956 se stala redaktorkou a později vedoucí nově vytvořené redakce Aktualit a zajímavostí, zkráceně A-Zet. V době, kdy televizní vysílání bylo stále ve svých počátcích, prožíval rozhlas i v takové zemi, jakou bylo tehdejší Československo, svůj zlatý věk. Výrazným způsobem se podílel na formování životního stylu. Jeho masovému rozšíření napomohl i vynález tranzistorového přijímače. Došlo ale i k jiným změnám. Uvolněnější 60. léta přinesla...

Veronika Mazalová

Mgr. Bc., pedagožka, spoluautorka učebnic literatury pro střední školy.

Sylva Marešová

Narozena 24. 6. 1933 v Brně, zemřela 22. 5. 2007 v Praze. Scénografka, publikace z oboru.

Susan Mallery

Americká spisovatelka romantických příběhů.

Stéphane Mallarmé

Stéphane Mallarmé byl francouzský básník a esejista. Bývá řazen mezi prokleté básníky a považován za nejvýraznějšího představitele symbolismu. Ve svém bytě pořádal od roku 1880 literární salony . Jeho tvorba je symbiózou hudby, malířství a poezie – verše mají navodit hudebnost, grafické členění celé básně i jednotlivých veršů pak výtvarný dojem. Báseň má bez ohledu na obsah či formu vyvolávat dojmy. Za důležitou považuje inspiraci – sen, který vsugeruje dojmy. „Báseň je tajemství, k němuž čtenář musí hledat klíč.“„Účinek básně není daný obsahem, formou, ale dojmem, který vzbudí.“ Mallarmého dílo je dílem cizeléra - neprodukoval básnické sbírky, ale spíše jednotlivé básně. Mnohá díla nedokončil , jiná přepracovával a posléze opustil . Existuje řada Mallarmého básní, které sám nazýval popěvky, a které se výrazněji neliší od produkce generace Parnasistů. Mallarmé vycházel stylově z Baudelaira, jeho celoživotním vzorem bylo ale dílo Edgara Allana Poea, které překládal do francouzštiny. Oběma autorům se postupně vzdálil důrazem na maximální prokomponovanost relativně krátkých veršových útvarů. Mezi vrcholná Mallarmého díla pak patří jednotlivé sonety, které nesou prostě jména svých úvodních strof . Mallarmé je koncipoval jako hermetická, do sebe se zavíjející sdělení, často ve formě jediné, bohatě rozvinuté věty, dokonale propracované, psané širokodechým vázaným veršem. Pro pochopení Mallarmého díla je dobré znát jeho zájem o filosofii a lingvistiku, o to, jak se liší jazyk hovoru a básně. Většina Mallarmého díla se dotýká toho nejpodstatnějšího s čím se lidská existence v životě potkává: metafyzické zkušenosti. Proto bývá Mallarmé považován za nejvýznamnějšího francouzského symbolistního básníka první generace tohoto směru. Mallarmé sám svou metodu přiro...

Sir Charles Mackerras

Sir Charles Mackerras byl známý australský dirigent, který se narodil 17. listopadu 1925 v Schenectady ve státě New York australským rodičům. Vyrůstal v Austrálii a později se přestěhoval do Anglie, kde získal hudební vzdělání. Mackerras se proslavil zejména interpretací děl Janáčka, Mozarta, Händela a Gilberta a Sullivana. Byl všestranným dirigentem s širokým repertoárem, který zahrnoval hudbu od baroka až po současnost.

Samuil Jakovlevič Maršak

Samuil Jakovlevič Maršak, rusky Самуи́л Я́ковлевич Марша́к byl ruský a sovětský spisovatel židovského původu, autor literatury pro děti. Byl rovněž překladatelem, zejména z angličtiny. Verše začal psát již jako dítě. Navštěvoval gymnázium ve Voroněži, avšak v roce 1902, v jeho patnácti letech, se rodina přestěhovala do Petrohradu, tedy mimo Zónu osídlení, v níž mohli mít ruští židé trvalé bydliště a tedy i chodit do škol. Pomohl mu však židovský filantrop se šlechtickým titulem David Günzburg, který ho představil vlivnému literárnímu kritikovi Vladimiru Vasiljeviči Stasovovi, jenž byl z dětské Maršakovi poezie tak nadšen, že mu zajistil z protižidovských opatření výjimku. Stasov také Maršaka seznámil s Maximem Gorkým a Fjodorem Šaljapinem, s nimiž se spřátelil. Když v roce 1904 Maršakovi diagnostikovali tuberkulózu, nabídl mu Gorkij, aby žil v jeho letním bytě na Jaltě, u Černého moře, kde bylo vhodnější ovzduší. V roce 1904 Maršak rovněž publikoval své první verše, a to v časopise Židovský život. V té době zastával sionistické postoje. V roce 1907 se vrátil z Jalty do Petrohradu a následně vydal řadu svých textů v populárním časopise Satyricon. Poté se podíval na Blízký východ a v roce 1912 se přestěhoval do Anglie a vystudoval zde filozofii na Londýnské univerzitě. Zamiloval se zde do anglické kultury a zvláště poezie. Vydal ještě během studií své ruské překlady básní Williama Blakea, Roberta Burnse a Williama Wordswortha. Roku 1913 navštívil experimentální školu ve Walesu, kde započal jeho velký zájem o formování dětí, zejména pak literaturou tvořenou speciálně pro ně. Krátce před první světovou válkou, v roce 1914, se vrátil do Ruska a živil se dále překládáním. K dětské literatuře ho nasměrovala práce s dětmi židovských uprchlíků z Voroněže po začátku války a také smrt jeho dcery v roce 1915. V roce 1920 se přestěhoval do Krasnodaru, kde bylo velké množství sirotčinců, plných kvůli světové i občanské válc...

Petr Mašek

Narozen 1. 4. 1959 v Praze. PhDr., historik, knihovník a spisovatel. Absolvent Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, obor knihovnictví a vědecké informace. Pracovník knihovny Národního muzea v Praze - vedoucí oddělení zámeckých knihoven, specializace na dějiny šlechtických rodů. Publikace z oboru, též autor kuchařské knihy a sestavovatel sbírky židovských anekdot.

Pavel Marek

Narozen 17. 3. 1949 v Šumperku. Prof. PhDr., PaedDr., Ph.D., historik, politolog, slavista, vysokoškolský učitel, redaktor, rusista, autor bibliografií, historických a vlastivědných prací z prostějovského regionu, zaměřený na dějiny 19. a 20. století.

Olga Marečková

Narozena 12. 6. 1939 v Praze. Doc. MUDr., CSc., specializace: metabolismus a výživa. Práce nefrologicko-gastroenterologické.

Miloslav Martínek

Narozen 1943. PhDr., CSc., historik a novinář, práce z oboru.

Miloš Marten

Miloš Marten , vlastním jménem Miloš Šebesta, vystupoval též pod pseudonymem Leon Brauner, Pavel Orsey a Ivan Skála, byl český spisovatel katolicko-symbolistického zaměření, esejista, literární a výtvarný kritik a překladatel z francouzštiny a angličtiny. Narodil se v kultivovaném měšťanském prostředí, otec byl právníkem, Miloš byl nejmladší ze šesti dětí. Od roku 1893 studoval na českém gymnáziu v Brně. Ze zdravotních důvodů opustil ve školním roce 1899–1900 školu a pokračoval v soukromých studiích. Odmaturoval v roce 1901 na Akademickém gymnáziu v Praze. Pokračoval ve studiu na právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, v roce 1906 získal titul JUDr. Od roku 1902 byl důvěrným přítelem malířky Zdenky Braunerové, která podstatně ovlivnila jeho kulturní orientaci a uvedla jej do českých i francouzských kulturních kruhů. Od roku 1905 též ilustrovala a graficky upravovala jeho knihy. V letech 1907 a 1908 strávil několik měsíců ve Francii, kde se seznámil se spisovatelem Élémirem Bourgesem, Émilem Bernardem a básníkem Paulem Claudelem. Paul Claudel byl v letech 1909–1911 francouzským konzulem v Praze a byl svědkem na Martenově svatbě. V roce 1912 se oženil s Annou Kopalovou, dcerou továrníka z Přepeř u Turnova, s kterou ho v předchozím roce seznámila Zdenka Braunerová. Anna byla později překladatelkou a publicistkou. V letech 1912–1914 byl Marten konceptním úředníkem na pražském magistrátu. V únoru 1915 byl odveden k 88. pluku a v červnu odvelen do města Szolnok v Uhrách a dále na ruskou frontu, kde byl zraněn. Po dovolené v Praze se v roce 1916 vrátil na frontu. Byl poslán zpět na vyšetření do posádkové nemocnice v Praze. Zemřel za rekonvalescenčního pobytu v Přepeřích. Od svých sedmnácti let přispíval do časopisu Moderní revue. Později otiskuje své kritiky a eseje v celé řadě časopisů a sborníků. Věnoval se především tvorbě svých českých so...

Meyerová Marissa

Marta Marková

Narodila se 30.9.1947 ve Špiklicích , publikovat začala v regionálním tisku. Vystudovala gymnázium v Šumperku a v letech 1966-1971 Fakultu sociálních věd a publicistiky Karlovy univerzity v Praze . V letech 1971-1973 pracovala v nakladatelství Avicenum, 1975-1980 externě spolupracovala s Československým rozhlasem . V roce 1979 vyšla knižně její disertační práce "Slovesné útvary v rozhlasovém stereofonním vysílání", distribuce však byla zakázána. Od roku 1981 žije Marta Kotyková ve Vídni; publikuje v rakouském a německém tisku.

Marie Macková

Je zaměřena na dějiny správy, regionální dějiny, církevní dějiny, to vše především v dlouhém 19. století. Věnuje se dějinám regionu okresu Ústí nad Orlicí a dějinám Němců v Čechách. Kromě toho dokumentuje i dějiny tabákového průmyslu v Rakousku-Uhersku. Historička, archivářka, pedagožka Ústavu historických věd Filozofické fakulty Univerzity Pardubice.

Lubomír Man

Lubomír Man je český spisovatel. Lubomír Man se narodil v Záblatí u Bohumína 23. března 1930. Po mobilizaci v roce 1938 se jeho rodina uchýlila k příbuzným na Vysočině , kde dokončil základní školní docházku. Po válce se rodina vrátila zpět do Záblatí a LM začal chodit do bohumínského gymnázia, kde v roce 1949 maturoval. Studoval pak na Pedagogické a Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně tělesnou výchovu a anglickou literaturu a anglický jazyk. Během studií začal reprezentovat ČSR ve skoku dalekém. Od roku 1950 do roku 1956 byl stálým členem národního mužstva ČSR a dvakrát se stal vicemistrem ČSR. Učil na několika středních školách na Ostravsku, na Vysoké škole báňské, rok pracoval v zahraniční redakci ČTK v Praze. Po několika letech publicistiky do nejrůznějších tiskovin , začal v roce 1967 psát svou literární prvotinu Vysoký cíl. Jedna kniha byla zpracována pro rozhlas, jiná pro televizi. Vysoký cíl byl v roce 1996 převeden na Slovensku do zvukové podoby pro slepce, v Česku o rok později. Do zvukové podoby pro slepce byla převedena i kniha S devatenáctkou do Bernu a kniha Hrrr na ně! . Mezinárodním úložištěm dat Wikimedia Commons byla kniha Hrrr na ně! zařazena do seznamu 40 Knih roku světové produkce v r. 2003.. V anketě České televize Kniha mého srdce získal mezi autory Ostravska přítomnosti i minulosti nejvyšší počet hlasů.{Kniha mého srdce, Česká televiz...

Jiří Marold

Autor detektivní literatury.

Jiří Mareš

Jiří Mareš byl český fotbalista, reprezentant Československa. Za československou reprezentaci odehrál v roce 1926 tři utkání a dal jeden gól. Hrál za AFK Vršovice a Viktorii Žižkov.