Výpis všech autorů

Klaus Mann

Klaus Mann byl německý spisovatel, dramatik a novinář, syn spisovatele a laureáta Nobelovy ceny za literaturu Thomase Manna. Po nástupu nacismu v Německu emigroval do Amsterdamu. V Amsterdamu vydával časopis Die Sammlung. Od roku 1935 se zdržoval na mnoha místech . V témže roce získal československé státní občanství, ale v roce 1936 se rozhodl emigrovat do USA. Roku 1938 se účastnil bojů ve španělské občanské válce. Po roce 1941 se jako voják americké armády účastnil bojů v Evropě. Poválečný vývoj byl pro něho velkým zklamáním, které dával všude najevo a velmi těžce ho nesl. Spolu s jeho homosexualitou, s níž se jen těžko vyrovnával, bývá právě poválečná deziluze často uváděna jako důvod sebevraždy Klause Manna. K jeho depresím přispíval fakt, že až do smrti byl finančně závislý na svém otci. Je pochován na hřbitově 'Le Grand Jas' ve francouzském Cannes. Klaus Mann také těžce nesl opakované neúspěchy svých knih. Nedlouho před smrtí se dozvěděl, že se mu nepodaří vydat jeho nejvýznamnější knihu, román Mefisto. Za zablokováním publikace stál muž, podle kterého byla napsána, Gustaf Gründgens, v letech 1926-29 manžel autorovy sestry Eriky – viz Causa Mefisto v časopise Reflex 04/2007. Kniha pojednává o významném německém herci, který se zaprodal nacismu. Jde o tzv. klíčový román, v němž řada osob, včetně hlavního hrdiny má předlohy v žijících osobách, včetně Marlene Dietrichové, samotného autora nebo jeho otce Thomase Manna. Tou hlavní postavou románu byl Hendrik Höfgen , který udělal velkou kariéru za Výmarské republiky, pak v době nacismu a nakonec znovu po osvobození Německa. Jeho parádní rolí byl právě Mefisto. Mannovo dílo vycházelo už v předválečném Československu, například právě román Mefisto, který vyšel v roce 1937, tedy pouhý rok po vydání exilového originálu. Podle této knihy také natočil v roce 1981 stejnojmenný film maďarsk...

Josef Mašín

V roce 1946 obdržel od prezidenta Beneše československou medaili Za chrabrost. Později vytvořil spolu s bratrem Ctiradem menší protikomunistickou skupinu. Se skupinou se Josef zúčastnil přepadu služebny Sboru národní bezpečnosti , při níž Ctirad zabil přítomného příslušníka, a přepadení vozu s výplatami, při níž byl zabit pokladník Josef Rošický. Na podzim 1953 se skupina rozhodla dostat do Západního Berlína. Josef se tam dostal v doprovodu těžce zraněného Milana Paumera nedlouho po Ctiradovi v listopadu 1953. V západní zóně vyslovili zájem vrátit se do Československa jako parašutisté. Následně se stali frekventanty americké armády. Do Spojených států amerických připluli lodí v březnu 1954. Následoval vojenský výcvik, po němž se bratři a Paumer rozhodli vstoupit do Special Forces. Působištěm se jim tak stala základna Fort Bragg v Severní Karolíně. Jako příslušníci 77. SFG se zúčastnili několika manévrů, poté nastoupili oba bratři jako instruktoři do 82. vzdušně-výsadkové divize. Po uplynutí pětiletého závazku služby v americké armádě, jenž byl potřebný pro získání amerického občanství, odešli bratři do civilu a začali se věnovat podnikání. Po odchodu do civilu bratři podnikali společně s Paumerem, po roce se jejich cesty rozešly a Josef podnikal v oblasti kovů, slitin, poté letadel a nakonec v oboru počítačových čipů. V roce 2008 obdržel čestnou plaketou předsedy vlády ČR Mirka Topolánka. U příležitosti pohřbu bratra Ctirada obdržel rezortní vyznamenání Zlaté lípy.

Jiří Mareš

Jiří Mareš byl český fotbalista, reprezentant Československa. Za československou reprezentaci odehrál v roce 1926 tři utkání a dal jeden gól. Hrál za AFK Vršovice a Viktorii Žižkov.

Ján Malík

Jan Malík byl český loutkař. Byl jedním z předních iniciátorů založení loutkářské katedry Divadelní fakulty AMU v Praze, kde následně sám také přednášel, a to režii a dějiny loutkového divadla. Právě on se zasloužil o obnovení činnosti mezinárodní loutkářské organizace UNIMA stejně jako o založení dodnes fungujícího Muzea loutkářských kultur v Chrudimi, kde je též vystavena jeho soukromá sbírka. Jan Malík se narodil 15. února 1904 v Příbrami, v rodině učitele na chlapecké škole Jana Malíka a jeho manželky Františky, rozené Klosové. Vystudoval klasickou filologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Dne 1. července 1930 získal titul PhDr. Dva roky působil jako pedagog – profesor reálného gymnázia v Praze XVI , od listopadu 1930 byl profesorem gymnázia v Novém Jičíně. Dne 20. prosince 1930 se v Praze oženil s Mimi Topinkovou . Do roku 1945 byl zaměstnán ve Státním statistickém úřadu. Poté pracoval na ministerstvu informací a v roce 1949 založil Ústřední loutkové divadlo a stal se jeho ředitelem. Zemřel 24. července 1980 v Praze. V Praze to bylo Poprvé se jako amatérský loutkoherec angažoval v roce 1923 v libeňském Sokolu. Ještě koncem 20. let, tedy v době studií na Karlově univerzitě, se začal projevovat Malíkův zájem o loutkové divadlo i v rovině teoretické, a tak se nedlouho poté stal sekretářem předsedy "Loutkářského soustředění" a šéfredaktora časopisu Loutkář Jindřicha Veselého. Svou činnost ale dále rozvíjel a již od 30. let se věnoval také režii a autorským textům . V jeho osobnosti se snoubilo nejen umělecké cítění a nadání, ale také dobré organizační schopnosti, kterých v oblasti loutkového divadla v dalších letech hojně využil. Vedle zmiňovaného Sokola se jeho působiště rozrostlo a v letech 1934–1...

Gilly Macmillan

Gilly Macmillan vyrostla v Swindon, Wiltshire a také žila v severní Kalifornii v jejím pozdním mladistvém věku. Studovala dějiny umění na univerzitě v Bristolu a pak u Courtauld Institute of Art v Londýně. Pracovala u Burlington Magazine a Hayward Gallery před založením rodiny a od té doby udělala nějaké přednášky v \"A\" Level fotografování. Gilly žije v Bristolu ve Velké Británii se svým manželem a třemi dětmi a teď píše na plný úvazek. V současné době pracuje na svém třetím románu.

Edvard Maška

Narozen 13. 3. 1900 v Místku jako manželský syn Jiřího Mašky a jeho ženy Terezie Maškové roz. Pastorové. Křtěný 18. 3. 1900 jako Eduard. Redaktor, šéfredaktor, vydavatel, básník, překladatel a odbojář. V magazínu Úspěch zpracoval desítky monografií významných osobností. Jeho stěžejní prací jsou především návody k životnímu úspěchu a osobnímu rozvoji. Eduard Maška zemřel 17. 11. 1984.

Susan Mallery

Americká spisovatelka romantických příběhů.

Sochrová Marie

Richard Marcinko

Richard Marcinko se narodil na Den díkůvzdání v roce 1940 v málem městečku v Pennsylvanii jménem Lansford, kde dle vlastního Marcinkova popisu nikdo jiný než Slováci a Češi nežili. V okolí se těžilo uhlí, i okres se jmenoval Carbon County a nejbližší větší město bylo Coaldale. Otec se jmenoval Juraj Marcinko a matka byla podle jména Češka - Emilie Teresa Pavlík Marcinko. Když bylo malému Richardovi 12 let, tak se přestěhovali do New Brunswick, New Jersey a kluk s překvapením zjistil , že mimo Slováků a Čechů existují i Poláci, Maďaří, Ircani, Židi, černoši a Hispanci. Původně Richard chtěl vstoupit k Marines, protože tehdy president Eisenhower posílal Marines do Libanonu, ale přišli mu na to, že je mu teprve sedmnáct a tudíž ho nevzali. Poučen a lépe připraven na lhaní, pak Richard prošel sítem u Navy - námořnictva a 15. října 1958 nastoupit do Navy boot campu in Great Lakes, Illinois - pořád mu ještě chybělo víc jak měsíc do osmnáctých narozenin - a začal tak vojenskou kariéru, která trvala třicet let, tři měsíce a sedmnáct dnů aktivní služby. Richard Marcinko odešel z US Navy 1. února 1989 v hodnosti kapitána. Co bylo mezitím, o tom jdou legendy, existují desítky stránek na Internetu, stačí do vyhledávačů na Internetu naklepat \"Marcinko\", jsou napsaný dvě knihy vzpomínek, tři učebnice a devět románů - tedy zatím. V historii amerického námořnictva má Richard Marcinko své důležité místo. Dickie začal - jako mnozí další - ve Vietnamu jako mladý důstojník jednotek SEALS. Zatímco ostatní vojáci budovali opevnění z pytlů s pískem ostnatého drátu, Marcinko a jeho četa operovali za nepřátelskými liniemi - za frontou. Oblečení v typických místních černých pyžamech, bosí, vyzbrojeni ukořistěnými sovětskými zbraněmi a munici Marcinkův tým \"lovil\" Vietcongy hluboko v jejich území. Během prvního šesti-měsíčního období...

Pilátová Markéta

Maxim E Matkin

Maxim E. Matkin je umelecký pseudonym slovenského spisovateľa, ktorého totožnosť nie je známa . Na skonštruovanosť mena Maxim E. Matkin upriamuje pozornosť už frekvencia spoluhlásky M, v našom kontexte trojčlenná podoba mena i jeho celková symetria. Pri značke Maxim E. Matkin je čitateľskej verejnosti známe, že ide o pseudonym, s tajomstvom aj hypotézami okolo identity reálneho autora sa ráta aj pri reklamnej prezentácii Matkinom signovaného tovaru: "Svoju skutočnú totožnosť úzkostlivo tají. Všetci však vedia, kto to je, a väčšina z nich sa mýli.", píše sa na záložke románu Láska je chyba v programe . Sem teda zrejme odkazuje prostredný prvok pseudonymu, iniciála E. Po významovej stránke meno kombinuje dve zjavné vrstvy. Prvá rovina je exoticky mondénna, sugeruje nadnárodne globalizovanú, kozmopolitnú identitu nositeľa. Pod tým sa ale skrýva intelektuálsky exkluzívna parodická alúzia na zakladajúce dielo socialistického realizmu . Obe základné významové roviny pritom súvisia s celkovým gestom vlastných textov, ako ju definuje napríklad D. Kršáková, keď Matkinove prózy zaraďuje do konzumnej literatúry, pričom upozorňuje na to, že simultánne vyvolávajú zdanie, že všetko je inak, že povrchnosť je len hraná a že za všetkým treba hľadať výstrelok intelektuála. Dielo * 2002 - Polnočný denník * 2004 - Láska je chyba v programe * 2005 - Mexická vlna * 2007 - Mužské interiéry * 2007 - Miluj ma ironicky * 2010 - Aj ja teba * 2011 - Nie na ústa

Marillion

Marillion je britská rocková skupina, která vznikla v roce 1979 v Aylesbury v hrabství Buckinghamshire. Vzešla z postpunkové hudební scény a je spojována především s hnutím neo-progresivního rocku počátku 80. let. Původní zpěvák kapely Fish s ní vydal první čtyři alba, včetně debutu "Script for a Jester's Tear" z roku 1983 a kritikou oceňovaného alba "Misplaced Childhood" z roku 1985, které se stalo jejich komerčně nejúspěšnějším. Fishovo působení v kapele Marillion se vyznačovalo jeho poetickými texty a charismatickým vystupováním na pódiu.

María Mañeru

Španělská autorka a editorka knih pro děti.

Libuše Macáková

Doc. PhDr. Libuše Macáková, CSc. působí na katedře mikroekonomie VŠE v Praze. Narozena 11.2.1955 v Turnově. Je autorkou prací z oboru makro a mikroekonomie.

Les Martin

Les Martin je americký spisovatel, specializuje se na knihy pro mladé čtenáře. Napsal několik knih o "Young Indiana Jones" a sérií "The X-Files".

Jiří Marold

Autor detektivní literatury.

Jiří Margolius

Narozen 9. 11. 1936, zemřel 2006. Publicista, autor detektivních povídek.

Jiří Macoun

Jiří Macoun je český spisovatel a ilustrátor. Je autorem vojenské historické literatury, dětské dobrodružné a komiksů. V nakladatelství Computer Press mu v cyklu Stručná historie vyšly knihy: Slavné střelné a raketové zbraně, České vojenské letectvo, Významné bitvy v Čechách a na Moravě, Tanky a Československé pevnosti. Publikace jsou doporučeny čtenářům základních ale i středních škol. Dále je autorem dětské dobrodružné literatury: Plus Minus Max, Experiment Max a Faktor Max.

Jiří Macků

Narozen 1919, zemřel 1983. Autor publikací z oboru kybernetiky a programování, oblast fyziky ve farmacii a lékařství.

Jana Marhounová

Narozena 7. 5. 1941 v Praze, zemřela 21. 6. 1998. Psycholožka, spisovatelka, pedagožka, ředitelka nakladatelství Empatie. Práce o recepci uměleckého a hudebního díla, o hudebních skladatelích a výtvarných umělcích, psychologické práce o manželství a dospívání mládeže.

Jan Máchal

Jan Máchal byl český pedagog, činovník Sokola. Jan Máchal nabyl vzdělání na třebíčském gymnáziu. Jako středoškolský profesor se stal po převratu 29. října 1918 předsedou národního výboru pro politický okres třebíčský. Později působil jako školský inspektor tělesné výchovy. Členem Sokola se stal roku 1883, kdy se Sokol v Třebíči ustavil na třetí pokus . Jan Máchal náležel k hlavním organizátorům sokolského života Třebíče i celého Třebíčska: stál u zrodu sokolských jednot v Moravských Budějovicích a Velkém Meziříčí , v Jaroměřicích nad Rokytnou, Jemnici, Jihlavě, Dačicích, Náměšti nad Oslavou a jinde. Jako první místonáčelník se podílel na organizaci celostátního sokolského hnutí. Svou pedagogickou dráhu dovršil jako docent tělesné výchovy na Masarykově univerzitě. Skonal náhle na mozkovou mrtvici. Jeho pohřeb se stal slavnou smuteční slavností nejen Třebíče a jihozápadní Moravy, ale i smuteční slavností celého sokolstva. Po Janu Máchalovi nesou jméno ulice některých měst a brněnská župa Jana Máchala .

Jan Mach

Narozen 8. 3. 1954 v Písku. Právník, odborné práce ze zdravotnického práva.

Jakub Mařík

Narodil se v roce 1981 v Teplicích, vystudoval právně-ekonomickou školu a v současnosti se živí jako překladatel z angličtiny. Jeden z nejvýraznějších autorů současné tuzemské sci-fi & fantasy má na kontě přes dvacet povídek, z nichž nejznámější je paranormální detektivka Absolutní smrt, za kterou byl v roce 2008 nominován na Cenu Karla Čapka. Publikuje v antologiích a časopise Pevnost, do populární série Kladivo na čaroděje přispěl šestou epizodou nazvanou Drsné sny . V současné době se věnuje zejména military sci-fi sérii UTSS Salamis, kterou má tvořit pět samostatných románů a sbírka kratších textů V nefritové kleci. Jakub Mařík žije v Novosedlicích u Teplic a ve volných chvílích provozuje pěší turistiku, zahradničí, čte a skládá puzzle.

Jacques Maritain

Jacques Maritain byl francouzský katolický filosof tomistické a personalistické inspirace, zastánce „integrálního křesťanského humanismu“ a lidské svobody. Velký význam měla jeho politická filosofie, včetně účasti při formulaci Deklarace lidských práv, a jeho estetika. Maritain se narodil v rodině významného právníka, v letech 1900–1905 studoval na Sorbonně filosofii a přírodní vědy a na radu svého přítele, spisovatele Charlese Péguyho, chodil i na přednášky Henri Bergsona. Roku 1904 si vzal paní Raïssu z ruské židovské emigrantské rodiny a roku 1906 se dal katolicky pokřtít. V letech 1906–1908 dále studoval přírodní vědy v Heidelbergu a po návratu do Francie se rozešel s Bergsonem a věnoval se studiu Tomáše Akvinského. V letech 1914–1939 byl profesorem na Institut catholique v Paříži a ve svých raných pracích se věnoval obraně katolicismu. Seznámil se s ruským filosofem Nikolajem Berďajevem a s personalistickým myslitelem E. Mounierem a pod jejich vlivem se začal zajímat o sociální otázky, křesťanský humanismus a lidská práva. Už od třicátých let dojížděl pravidelně přednášet do Toronta a po pádu Francie roku 1940 místo návratu odjel do USA, kde přednášel v Princetonu a na Kolumbijské univerzitě. Pracoval také na vysílání pro Francii, po osvobození Francie byl v letech 1944–1948 byl velvyslancem ve Vatikánu, kde se spřátelil s pozdějším papežem Pavlem VI.; v téže době se podílel na formulaci Deklarace lidských práv pro OSN i papežských dokumentů k sociálním otázkám. Roku 1948 opět odejel do Princetonu a přednášel na řadě dalších amerických univerzit. Roku 1960 se vrátil do Francie a když roku 1961 ovdověl, odešel do Toulouse, kde žil a zemřel v dominikánském klášteře. V poslední knize, Sedlák od Garonny , kritizoval některé změny, k nimž došlo na Druhém vatikánském koncilu. Maritain napsal přes 60 knih , zčásti polemic...

František Mandát

Dětství prožil na Ostravsku, kde byl jeho otec horníkem. Nejmladší bratr Luboš Mandát je malířem. Vystudoval Vojenskou střední odbornou školu v Žilině a Vojenskou politickou akademii v Bratislavě . Od 1975 byl vedoucím kulturní rubriky Obrany lidu, po odchodu do zálohy pracoval v edičním úseku ÚV KSČ. 1985–88 měl stipendium Českého literárního fondu. Od září 1988 do prosince 1989 byl tajemníkem Svazu českých spisovatelů. Po 1990 je soukromým podnikatelem, spoluzakladatelem a zakladatelem nakladatelských a vydavatelských podniků, mezi něž náleží nakladatelská a vydavatelská agentura FAJMA, vlastněná jeho ženou, nakladatelství a vydavatelství Sociopress, které existovalo v letech 1996–2003, a konečně dosud činné nakladatelství a vydavatelství BMSS-Start, zaměřené na publikování odborných časopisů, například měsíčníku Průvodce pracovněprávními předpisy, odborné, ale také krásné literatury . – Je členem Obce spisovatelů a Unie českých spisovatelů. Už na ZDŠ v Havířově založil školní časopis. Během vysokoškolského studia publikoval povídky a fejetony v Obraně lidu, Rudém právu, Československém vojáku, Literárním měsíčníku, později též v Mladé frontě a Kmeni. Je autorem několika rozhlasových celovečerních her a rozhlasových adaptací vlastní prózy i děl jiných autorů . Za prózu Semestrálky získal Cenu Jiřího Wolkera za rok 1983, za prózu Bariéry získal Výroční cenu nakladatelství Naše vojsko, za prózu Facky do života Cenu Antonína Zápotockého. Byl členem Literárního klubu ČSLA. Jako tajemník Svazu českých spisovatelů se podílel na ...

Dalibor Mácha

Narozen 2.3.1960 v Čeladné. PhDr., redaktor, kniha rozhovorů.

Bruce Marshall

Claude Cunningham Bruce Marshall, známý pod jménem Bruce Marshall byl skotský spisovatel a beletrista širokého záběru. Prvotinou se stala kniha A Thief in the Night vydaná v roce 1918 vlastním nákladem. Poslední dílo An Account of Capers vyšlo posmrtně roku 1998, tedy sedmdesát let od prvního. Narodil se ve skotském Edinburghu jako syn Claude Nivena Marshalla a Annie Margaretové Marshallové. Vystudoval univerzitu v St. Andrews. V roce 1917 byl pokřtěnm stal se římským katolíkem a ve víře zůstal aktivní po celý zbytek života. Byl členem a několikrát zastával funkci v organizacích Una Voce a Latinské mešní společnosti. Na počátku první světové války sloužil jako vojín pěšího pluku . V roce 1918 byl povýšen do důstojnické hodnosti a v pozici druhého poručíka přidělen k Irskému královskému střelectvu. Šest dnů před podpisem příměří byl vážně zraněn. Odvážný německý zdravotník riskoval život pro jeho záchranu v těžké palbě. Marshall tak přežil, ale padl do zajetí. Zranění vyústilo v amputaci jedné dolní končetiny. V roce 1919 byl povýšen do hodnosti prvního poručíka a následující rok uznána invalidita. Po válce dokončil studium, stal se auditorem a přestěhoval se do Francie, kde pracoval v pařížské pobočce firmy Peat Marwick Mitchell. V roce 1928 se oženil s Mary Pearsonovou Clarkovou . Z manželství vzešla dcera Sheila Elizabeth Bruceová Marshallová. Od roku 2005 je jeho vnučka Leslie Ferrarová správkyní majetku Prince z Walesu. Během nacistické okupace Francie unikl z Paříže dva dny před jejím obsazením. Vrátil se do Anglie, kde se připojil jako poručík ke sboru královské armády mající v gesci dohled nad hospodařením . Poté pracoval pro výzvědnou službu, v níž byl povýšen do hodnosti kapitána, udržoval styky s Francouzským hnutím odporu a následně se stal podplukovníkem přiděleným k divizi operující v Rakousku. V roce 1...

Vratislav Mazák

Vratislav Mazák byl český biolog. Specializoval se na paleoantropologii, zoologii savců a taxonomii. Byl také kreslířem, který často ilustroval své knihy. Narodil se v Kutné Hoře, v roce 1955 nastoupil vysokoškolská studia biologie na Přírodovědecké fakultě UK v Praze, později zde zůstal a stal se profesorem. Také pracoval jako zoolog pro pražské Národní muzeum. Vynikal všestranností. Objekty jeho vědeckého zájmu byly kočkovité a kunovité šelmy, kopytníci, hmyzožravci, netopýři a fosilní savci, včetně člověka. Později se věnoval i kytovcům. Popsal poddruh tygra Panthera tigris corbetti a divokého osla Equus hemionus kulan . Spolu s dr. Colinem Grovesem popsal prehistorického hominida Homo ergaster, který je v současnosti považován za jeden z klíčových druhů lidské evoluce. Jeho spolupracovníkem na knihách o genezi člověka byl Zdeněk Burian. Mazák se zabýval katalogizací Burianova díla a mj. byl autorem katalogu stálé expozice Burianových obrazů v ZOO Dvůr Králové nad Labem. Vratislav Mazák se netajil svému obdivu ke zvířatům, především pak k tygrovi a vorvaňovi. Byl velkým ctitelem Hermana Melvilla, jehož popis života kytovců považoval za nadčasový jak svou poetikou, tak faktografickou přesností. Dále obdivoval Jima Corbetta. Často citoval jeho postřehy ze života indických tygrů a k jeho knize o lidožroutech z Kumáonu napsal doslov. Mazákův bratr Miroslav zahynul jako student za okupace v době 2. světové války. Vratislav Mazák zemřel na rakovinu v roce 1987.

Vitalij Marek

Narodil se v Chrastavě, kde strávil školní léta. Po základní vojenské službě žil od r. 1961 v Litoměřicích. Věnoval se filokartii - sbíráním pohlednic. Jeho velkým zájmem byla historie Litoměřic a okolí.

Stanislav Mareš

Narozen 25.3.1934 v Praze, zemřel 15.3. 2005 v Bathurstu . Básník a dramatik, překladatel z angličtiny.

Samuil Jakovlevič Maršak

Samuil Jakovlevič Maršak, rusky Самуи́л Я́ковлевич Марша́к byl ruský a sovětský spisovatel židovského původu, autor literatury pro děti. Byl rovněž překladatelem, zejména z angličtiny. Verše začal psát již jako dítě. Navštěvoval gymnázium ve Voroněži, avšak v roce 1902, v jeho patnácti letech, se rodina přestěhovala do Petrohradu, tedy mimo Zónu osídlení, v níž mohli mít ruští židé trvalé bydliště a tedy i chodit do škol. Pomohl mu však židovský filantrop se šlechtickým titulem David Günzburg, který ho představil vlivnému literárnímu kritikovi Vladimiru Vasiljeviči Stasovovi, jenž byl z dětské Maršakovi poezie tak nadšen, že mu zajistil z protižidovských opatření výjimku. Stasov také Maršaka seznámil s Maximem Gorkým a Fjodorem Šaljapinem, s nimiž se spřátelil. Když v roce 1904 Maršakovi diagnostikovali tuberkulózu, nabídl mu Gorkij, aby žil v jeho letním bytě na Jaltě, u Černého moře, kde bylo vhodnější ovzduší. V roce 1904 Maršak rovněž publikoval své první verše, a to v časopise Židovský život. V té době zastával sionistické postoje. V roce 1907 se vrátil z Jalty do Petrohradu a následně vydal řadu svých textů v populárním časopise Satyricon. Poté se podíval na Blízký východ a v roce 1912 se přestěhoval do Anglie a vystudoval zde filozofii na Londýnské univerzitě. Zamiloval se zde do anglické kultury a zvláště poezie. Vydal ještě během studií své ruské překlady básní Williama Blakea, Roberta Burnse a Williama Wordswortha. Roku 1913 navštívil experimentální školu ve Walesu, kde započal jeho velký zájem o formování dětí, zejména pak literaturou tvořenou speciálně pro ně. Krátce před první světovou válkou, v roce 1914, se vrátil do Ruska a živil se dále překládáním. K dětské literatuře ho nasměrovala práce s dětmi židovských uprchlíků z Voroněže po začátku války a také smrt jeho dcery v roce 1915. V roce 1920 se přestěhoval do Krasnodaru, kde bylo velké množství sirotčinců, plných kvůli světové i občanské válc...

Radislav Matuštík

Jeden z najvýznamneších slovenských kritikov a historikov umenia.

Petr Macek

Petr Macek je český spisovatel, novinář a scenárista. Začínal komerční science fiction zasazenou do populárních sérií Star Trek a Mark Stone a novelizací scénáře nízkorozpočtového komediálně-hororového filmu Marka Dobeše a Štěpána Kopřivy Choking Hazard. Jeho pozdější knihy Golemův stín, Případ dobře vychlazené pomsty a Hitlerův posel smrti jsou původním příspěvkem do edice pastišů o Sherlocku Holmesovi. Všechny dosavadní romány s postavou slavného detektiva v roce 2014 přijalo londýnské vydavatelství MX Publishing a vydalo jejich anglický překlad v celosvětové distribuci. S řadou osobností sepsal coby novinář jejich autorizované biografie, například s herečkou Ivou Janžurovou, režisérem Václavem Vorlíčkem, jazzmanem Laďou Kerndlem či zpěvačkou Helenou Vondráčkovou. Jeho kniha 1968 očima 50 je ohlédnutím 50 osobností Česka a Slovenska na události Pražského jara a okupaci vojsky Varšavské smlouvy roku 1968. Společně s výtvarníkem Petrem Koplem je autorem komiksového časopisu Dechberoucí Zázrak, pro časopis ABC autoři tvoří příběhy i s dalšími hrdiny, jako jsou Pérák nebo legendární Conan.

Patricia J MacDonald

Americká spisovatelka.

Olga Marečková

Narozena 12. 6. 1939 v Praze. Doc. MUDr., CSc., specializace: metabolismus a výživa. Práce nefrologicko-gastroenterologické.

Miroslav Mayer

Autor kuchařek a příruček stravování.

Miloš Matula

Duchovní učitel, terapeut, spisovatel, žurnalista, filmový a hudební producent, ale také reklamní a PR specialista... "Duchovní cesta pokojného bojovníka Světla" „Odmalička jsem při pohledu na noční oblohu plnou hvězd tušil, že všechno je nám jinak předkládáno. První silný impuls přišel během spolupráce s Barbrou Streisandovou na filmu Yentl, který se tady u nás v roce 1982 natáčel. Když jsem poprvé slyšel při natáčení její píseň „Where is it written?", bylo to, jako kdyby se uvnitř mne samého něco otevřelo. Docenil jsem to a pochopil ale až mnohem později, neboť jsem ještě musel ujít pěkný kus cesty… Dalším impulsem bylo v polovině osmdesátých let setkání s postavou české šlechtičny a léčitelky 13. století Zdislavou z Lemberka v románu Aleny Vrbové, na základě něhož jsem po revoluci vyprodukoval stejnojmenný film a věřím, se stal jedním z podkladů pro Zdislavinu kanonizaci. A posledním, třetím a velkým impulsem bylo, když jsem se v roce 1988 dostal pod dojmem jistého vztahu na zásadní životní křižovatku s otázkou: pokračovat nebo nepokračovat? Tehdy jsem pocítil NĚCO, co se nedá slovy vyjádřit. Absolutní LÁSKA. A to změnilo běh mého života…"

Miloš Marten

Miloš Marten , vlastním jménem Miloš Šebesta, vystupoval též pod pseudonymem Leon Brauner, Pavel Orsey a Ivan Skála, byl český spisovatel katolicko-symbolistického zaměření, esejista, literární a výtvarný kritik a překladatel z francouzštiny a angličtiny. Narodil se v kultivovaném měšťanském prostředí, otec byl právníkem, Miloš byl nejmladší ze šesti dětí. Od roku 1893 studoval na českém gymnáziu v Brně. Ze zdravotních důvodů opustil ve školním roce 1899–1900 školu a pokračoval v soukromých studiích. Odmaturoval v roce 1901 na Akademickém gymnáziu v Praze. Pokračoval ve studiu na právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, v roce 1906 získal titul JUDr. Od roku 1902 byl důvěrným přítelem malířky Zdenky Braunerové, která podstatně ovlivnila jeho kulturní orientaci a uvedla jej do českých i francouzských kulturních kruhů. Od roku 1905 též ilustrovala a graficky upravovala jeho knihy. V letech 1907 a 1908 strávil několik měsíců ve Francii, kde se seznámil se spisovatelem Élémirem Bourgesem, Émilem Bernardem a básníkem Paulem Claudelem. Paul Claudel byl v letech 1909–1911 francouzským konzulem v Praze a byl svědkem na Martenově svatbě. V roce 1912 se oženil s Annou Kopalovou, dcerou továrníka z Přepeř u Turnova, s kterou ho v předchozím roce seznámila Zdenka Braunerová. Anna byla později překladatelkou a publicistkou. V letech 1912–1914 byl Marten konceptním úředníkem na pražském magistrátu. V únoru 1915 byl odveden k 88. pluku a v červnu odvelen do města Szolnok v Uhrách a dále na ruskou frontu, kde byl zraněn. Po dovolené v Praze se v roce 1916 vrátil na frontu. Byl poslán zpět na vyšetření do posádkové nemocnice v Praze. Zemřel za rekonvalescenčního pobytu v Přepeřích. Od svých sedmnácti let přispíval do časopisu Moderní revue. Později otiskuje své kritiky a eseje v celé řadě časopisů a sborníků. Věnoval se především tvorbě svých českých so...

Meyerová Marissa

Marta Marková

Narodila se 30.9.1947 ve Špiklicích , publikovat začala v regionálním tisku. Vystudovala gymnázium v Šumperku a v letech 1966-1971 Fakultu sociálních věd a publicistiky Karlovy univerzity v Praze . V letech 1971-1973 pracovala v nakladatelství Avicenum, 1975-1980 externě spolupracovala s Československým rozhlasem . V roce 1979 vyšla knižně její disertační práce "Slovesné útvary v rozhlasovém stereofonním vysílání", distribuce však byla zakázána. Od roku 1981 žije Marta Kotyková ve Vídni; publikuje v rakouském a německém tisku.

Madness

Madness je britská ska skupina, která vznikla v roce 1976 v londýnském Camden Town. Stala se jednou z nejvýznamnějších kapel ska revivalu 2 Tone z přelomu 70. a 80. let. Klasickou sestavu kapely tvořilo sedm členů: zpěvák Graham "Suggs" McPherson, Mike Barson na klávesy, Chris Foreman na kytaru, Mark Bedford na baskytaru, Lee Thompson na saxofon, Daniel Woodgate na bicí a Chas Smash na trubku.

Lukášková Markéta

Luděk Marold

Luděk Alois Marold byl český malíř a ilustrátor, který vytvořil největší obraz v Česku panoramu Bitva u Lipan. Jako nemanželské dítě dostal příjmení po matce Aloisii a po ní dostal také druhé křestní jméno – Luděk Alois; křtěn byl u Sv. Mikuláše na Malé Straně. Luděk Marold záhy osiřel, protože otec mu umřel v prusko-rakouské válce v roce 1866 a matka o šest let později. Již v 16 letech byl přijat na pražskou Akademii výtvarných umění, kde však vydržel pouhý rok. Jeho dalším studijním pobytem byla Akademie výtvarných umění v Mnichově. Setkal se zde s mnohými Čechy a zaznamenával první úspěchy s kresbami zachycujícími výstižně každodenní život města. Kromě publikování v českých i německých časopisech se v 21 letech pokusil o ilustraci románu Pan markýz od Serváce Hellera. V roce 1887 se Marold vrátil do Prahy, kde pracoval v ateliéru Maxe Pirnera a stal se redaktorem Spolku Mánes, kterému předsedal Mikoláš Aleš. O rok později zaujal bravurní lavírovanou kresbou a svým pozorovacím talentem, které využil v několika obrazech a v ilustracích pro časopisy. V roce 1889 odjel do Paříže. Zde brzy přišel díky své nestálosti o státní stipendium a spřátelil se s Vojtěchem Hynaisem. Rychle se však uchytil díky svým ilustracím cizojazyčné a české literatury . Na mezinárodní výstavě v Mnichově byl v roce 1892 za ilustrace oceněn i zlatou medailí. Ani v Paříži však nezapomínal Marold na obrazy, v nichž tentokrát zobrazoval momentky z francouzského prostředí. Přiblížil se dekorativnímu stylu secese, aniž by se stával pouze popisným. Začal dostávat i nabídky na tvorbu plakátů. Od 30. listopadu 1895 byl řádným členem České akademie věd a umění, v roce 1898 dostal medaili za své akvarely, které zakoupil...

Léo Malet

Léo Malet, rozený Léon Mallet byl francouzský spisovatel a básník, který se proslavil především svými detektivními romány s Nestorem Burmou. Při své tvorbě používal rovněž pseudonymy Frank Harding, Léo Latimer, Lionel Doucet, Jean de Selneuves, Noël Letam, Omer Refreger, Louis Refreger a společně se spisovateli Sergem Arcouëtem a Pierrem Ayraudem kolektivní pseudonym John-Silver Lee. Byl členem surrealistického hnutí a za své dílo obdržel ceny Grand prix de littérature policière a Prix Paul Féval . Léo Malet začal svou uměleckou dráhu jako kabaretiér na Montmartru v Paříži v roce 1925. Téhož roku se vrátil do Montpellier, kde jej ovlivnil básník André Colomer a po svém novém příjezdu do Paříže se pohyboval v anarchistickém prostředí. Bydlel v ulici Rue de Tolbiac, kde se odehrává několik jeho pozdějších románů. Vystřídal několik příležitostných zaměstnání jako úředník, nádeník, příležitostný novinář, figurant ve filmu, kolportér, balič v nakladatelství Hachette aj. Pod různými pseudonymy psal detektivní romány. V letech 1930-1949 psal surrealistickou poezii. Zapojil se aktivně jako jiní surrealisté do trockistické strany Parti ouvrier internationaliste . V roce 1942 napsal svůj první román s detektivem Nestorem Burmou, který mu přinesl největší ohlas, Nádražní ulice 120 , takže následovala další pokračování. V asi třiceti románech se vyskytuje soukromý detektiv Nestor Burma, jehož příběhy se odehrávají většinou v Paříži. V románové sérii Nové tajnosti pařížské odkazující svým názvem na Tajnosti pařížské Eugèna Sua, se každá kniha odehrává v jiném pařížském obvodu. K jeho další dílům patří trilogie románů La vie est dégueulasse , Le soleil n'est pas pour nous a Sueur aux tripes a mnoho detektivních příběhů. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Léo Malet na ...

Květa Maryšková

Narozena 11. 5. 1919 v Plzni, zemřela 13. 7. 2001 v Praze. PhDr., asistentka anglické literatury, překlady z angličtiny.

Knauerová Marta

Julius Mader

Julius Mader , alias Thomas Bergner, byl německý právník, politolog, novinář a spisovatel. Mader navštěvoval obchodní školu, následuje učení jako soukeník. Pak začal studovat v oborech ekonomie vládní a právo, a žurnalistiky na univerzitách v Berlíně a Jena , Ústav vnitřního obchodu v Lipsku a německé Akademie pro politickou a právní vědu v Postupimi-Babelsbergu. V roce 1955 absolvoval Master of Business Travelers. Člen SED, 1958 - 59 byl zástupcem šéfredaktora v časopisu. Od roku 1960 začal pracovat jako spisovatel na volné noze. Od roku 1962 působil jako důstojník pro speciální úkol s kódovým jménem "Faingold" pro Stasi . V roce 1965 byl v Postupimi-Babelsbergu a složil tezi "Tajemství Spolkové republiky Německo a jeho podvratné činnosti proti Německé demokratické republice" pro doktorát. V roce 1970 žil na Humboldtově univerzitě v Berlíně , kde byl spoluautorem několika knih s Albertem Charisius na vývoj, systém a fungování imperialistické německé tajné služby. Jeho vojenské a politické spisy se týkaly období nacistické éry a studené války. Celkem jeho knihy mají náklad několika milionů, včetně překladů některých knih do češtiny.

John Malam

Britský autor knih pro děti a mládež. Editor. Pracuje jako muzejní archeolog. Píše též pod pseudonymem Jo Phillips.

Jiří Mareček

Osobní údaje Profesor v oboru zahradní a krajinná architektura, Česká zemědělská univerzita v Praze, Fakulta agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů, katedra zahradní a krajinné architektury, Kamýcká 129, Praha 6 - Suchdol. Profesor oboru zahradní a krajinné architektury Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, zahradnické fakulty v Lednici, katedra biotechniky zeleně. Emeritní vedoucí katedry. Narozen 3. června 1930 v Hradci Králové. Adresa: Vřesová 286, 252 43 Průhonice Rodina: Otec: František Mareček - majitel zahradnictví v Hradci Králové – Kuklenách, pěstitel a šlechtitel růží , vynálezce mezinárodně patentovaného zařízení pro pěstování zeleninové sadby , propagátor a realizátor nízkoenergetického rychlení zeleniny. Vybudoval první československý skleníkový komplex pro rychlení zeleniny Komunálního podniku v Hradci Králové. Před kolaudací, to je po dokončení tohoto ve své době unikátního rychlírenského provozu byl z „třídních důvodů“ donucen ukončit zaměstnání a pracoval do konce života jako topič a zahradnický dělník. Matka: Božena, roz. Černá – tvůrce rodinného a podnikového zázemí, výchova pěti dětí. Manželka: Františka, roz. Konečná – nar. 20. 2. 1933, perfektní životní jistota a opora, bez které by se daly jen velmi těžko realizovat veškeré mé dále uváděné činnosti. Odborné předpoklady: Diplomová práce – zahradnický směr VŠZ V Brně – Lednici, 1955 Téma: „Národní prvky v úpravě vesnice.“ Kandidátská disertační práce – VŠZ Praha, agronomická fakulta, 1968 Téma: „Současný stav zeleně v sídlištích venkovského typu ve vztahu k přestavbě venkovského sídla.“ Habilitační práce – VŠZ Brno, zahradnická fakulta v Lednici, 1980 Téma: „Kategorizace zeleně v sídlech venkovského typu.“ Profesorské řízení a jmenování – MZLU Brno, zahradnická fakulta v Lednici, pro obor speciální rostlinná produkce – zahradní a krajinná architektura, 1989 Téma: „Koncepce dalš...

Jiří Mára

Jmenuji se Jiří Mára a narodil jsem se dne 15.6.1966 v Přerově. Po ukončení VŠ ekonomické jsem 15 let pracoval v Komerční bance. Práce mě velmi bavila a rád na toto období vzpomínám. Rodinná situace a nemoc mého syna mě donutila ukončit pracovní poměr a získat tak více času „na život“. Svého kroku nelituji, umožnil mi absolvovat v roce 2004 nádherný a velmi poučný pobyt na Novém Zélandu. Strávil jsem 3 měsíce studiem angličtiny v Aucklandu a ubytováním přímo v novozélandské rodině jsem získal možnost poznat domorodý životní styl. Rok po svém návratu jsem se rozhodl napsat o svém tamním životě knihu Nový Zéland země protinožců. Upřímně řečeno, nečekal jsem, že to bude tak těžká práce. Na druhé straně to ale bylo období velmi zajímavé a poučné. Prodejem mé knihy se mi podařilo získat finanční prostředky na drahý rehabilitační přístroj, který slouží mému synovi ke každodennímu cvičení. Na přelomu roku 2006 a 2007 jsem se na Nový Zéland vrátil společně s mým synem Jirkou. Důkladně jsme procestovali oba největší ostrovy a prožili v zemi Pána prstenů nádherných šest týdnů. Cílem této cesty bylo dokázat, že nejvzdálenější země světa se dá procestovat i s invalidním vozíkem.Troufám si říct, že Jirka je jediným českým občanem, který něco takového dokázal. S úmyslem dodat motivaci lidem se zdravotním hendikepem a optimistickým způsobem je podpořit v jejich boji za naplnění vlastního snu jsem vydal druhý díl knihy s názvem Nový Zéland návrat k protinožcům a o naší cestě také vznikly Nový Zéland - Severní ostrov a Nový Zéland - Jižní ostrov. Následovala další expedice, tentokrát do Jižní Ameriky. Chtěli jsme přesvědčit sami sebe i naše příznivce, že se dá cestovat po cizí zemi i bez znalosti místního jazyka. A tak jsme se ve škole prokousávali do té doby neznámou španělštinou a současně poznávali Ekvádor. Obrovské zkušenosti a nezapomenutelné zážitky jsme získali při pobytu v Amazonské džungli a také na tajuplných Galapágách. Vydali jsme třetí knihu Na vozíku na rovníku a no...

Jiří Majer

PhDr. Jiří Majer, CSc., vystudoval Filozofickou fakultu UK a Státní archivní školu v Praze. Byl emeritním vedoucím oddělení dějin hornictví Národního technického muzea v Praze, zakladatelem a garantem Muzea 3. odboje v Příbrami. Zabýval se dějinami vědy a techniky.

Jiří Mach

Jiří Mach je český divadelní herec. Vystudoval brněnskou JAMU – obor muzikálové herectví. Od roku 2007 je členem zpěvoherního souboru Městského divadla Brno. Hostuje v hudebním divadle Karlín a také v Národním divadle Moravskoslezském. Za roli Fredericka Baretta v muzikálu Titanic byl v širší nominaci na cenu Thalie za sezonu 2015/2016. http://www.mdb.cz/soubor/2288-jiri-mach

Jaroslav Maršálek

Publikace o bruskách.

Jaroslav Marek

Jaroslav Marek byl český historik, od roku 1992 profesor obecných dějin na Masarykově univerzitě v Brně.

Jana Mansfeldová

Jan Martinec

Jan Martinec byl český dramatik, publicista, prozaik a překladatel, autor reportáží a knih pro děti a mládež. Jan Martinec pocházel z pražské obchodní německo-židovské rodiny. Roku 1934 maturoval na německém klasickém gymnáziu a do roku 1937 byl činný jako herec a režisér u německého a pak u českého kočovného divadla a posléze u pražského lidového divadla Uranie. Do roku 1939 působil rovněž v proletářském ochotnickém divadelnictví a v Hnutí českých a německých antifašistických divadelníků. V říjnu roku 1939 emigroval do Palestiny, kde pracoval jako dělník. V červenci roku 1942 vstoupil do československé armády v zahraničí, sloužil v Palestině a Velké Británii a bojoval u Tobrúku a Dunkerque. Po návratu do Československa pracoval v různých funkcích v oboru divadelnictví kromě let 1952–1955, kdy byl z politicko-antisemitských důvodů přesunut do závodního časopisu ČKD Sokolovo a poté do časopisu Spolku přátel žehu. Od roku 1966 byl ve svobodném povolání, po těžkém úrazu v roce 1968 mu byl přiznán invalidní důchod. Svou literární činnost začal Martinec v letech 1944–1945 psaním reportáží a glos do exilových a vojenských periodik. Po válce publikoval reportáže, stati, divadelní glosy a povídky v různých novinách a časopisech. Psal rozhlasové hry pro mládež, divadelní hry zejména s brannou a politickou tematikou a prózy založené na jeho zážitcích z exilu a zahraničního vojenského odboje. Zabýval se rovněž sbíráním a adaptacemi židovských anekdot. Jako divadelní publicista se orientoval především na problematiku estrádního divadla a nových dramatických forem. Podle reportážní knihy německého novináře Güntera Wallraffa napsal společně s Bedřichem Pilným scénář k televizní inscenaci Odhalení jednoho spiknutí ...

Jan Macků

Dr. Jan Macků se narodil dne 21. května 1881 ve Volfířově u Dačic, zemřel 13. března 1964 v Brně. Studoval na filozofii v Praze, v roce 1905 získal doktorát z filozofie. Vyučoval na středních školách v Uherském Hradišti, Velkém Meziříčí, Přerově a na gymnáziu v Brně, od roku 1920 působil na Vysoké škole zemědělské v Brně, později i na zdejší veterině, do roku 1951 byl profesorem botaniky na České vysoké škole technické v Brně, potom v letech 1951–1957 byl tamtéž na Vojenské technické akademii, v letech 1954–1960 působil externě na Slovenskej vysokej škole technickej v Bratislavě. Kromě užité botaniky se zabýval i mykologií. Je autorem prvního českého klíče k určování hub. Jeho Český houbař: Illustrovaný klíč kapesní k určení všech v našich vlastech rostoucích jedlých a jedovatých hub na základě jich vědecké soustavy s návodem, jak zacházeti s houbami v praksi a v kuchyni měl v prvním vydání 174 stran, byl doplněn 182 barevnými a 20 černobílými obrázky na 48 tabulích, autorem barevných ilustrací byl olomoucký malíř J. Havlíček. Druhé vydání pochází z roku 1918, třetí rozšířené a přepracované vydání z roku 1924. To mělo 258 stran s 253 barevnými a 39 černobílými obrazy na 80 tabulkách. V roce 1915 vyšel jeho klíč i v německém vydání jako Praktischer Pilzsammler: III. Taschen-Bestimmungsbuch zum bestimmen aller in unserer Heimat washvenden essbaren und giftigen Pilze), druhé německé vydání pochází z roku 1925. Český houbař byl ve své době knihou značně populární, během deseti let se ho prodalo na 50 tisíc výtisků, jistě měl silný vliv na růst popularity sběru hub u nás. Našel si však i svého výrazného kritika v osobě mykologa J. Bezděka. Další praktickou příručkou J. Macků byla kniha Pěstování a sbírání rentabilních rostlin léčivých, kterou vydal nejdříve vlastním nákladem v roce 1935, později v dalších vydáních u Prombergera v Olomouci. Do roku 1940 to byla čtyři vydání. V roce 1949 vyšla jeho kniha Houby jedlé a jedovaté, fotografie do n...

James MacGregor

Spoluautor několika knih Johna Francoma.

Ivan Matoušek

Narozen 28. 7. 1948 v Praze. Básník a prozaik, výtvarník a překladatel. Původním povoláním chemik.

František Marek

František Marek byl český architekt. Vyučil se sice zednictví, avšak poté absolvoval střední průmyslovou školu stavební a v letech 1922–1926 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze, kde ho vedl český architekt Josef Gočár. Aktivně působil též ve Spolku výtvarných umělců Mánes. V roce 1948 se účastnil uměleckých soutěží v kategorii architektonický návrh na Olympijských hrách v Londýně, kde za pražskou sokolovnu získal čestné uznání.