Všichni Autoři a témata

Petr Poš (1)

Petr Poš byl český výtvarník a režisér animovaných filmů.

Marie Rakušanová (1)

Narozena 26. 3. 1978 v Uherském Hradišti. Historička umění, kurátorka, vysokoškolská pedagožka, vědecká pracovnice. Zaměřuje se na umění přelomu 19. a 20. století a současnou metodologii dějin umění.

Maximilien Gauthier (1)

Francouzský kritik umění, novinář, autor biografií a publikací o umění.

Jan Kaplický (1)

Jan Kaplický byl český architekt a vizionář moderní architektury, žijící od své emigrace v roce 1968 ve Spojeném království. Společně s Davidem Nixonem založil architektonické studio Future Systems. Za stavbu Lord's Media Centra na londýnském kriketovém stadionu byl oceněn Stirlingovou cenou, nejprestižnější britskou cenou za architekturu. Kromě působení v oblasti architektury a designu se Kaplický podílel i na výuce na univerzitách ve Spojeném království, Francii a Německu. V Česku bylo vydáno několik jeho knih. Kaplický se narodil v roce 1937 v Praze. Oba rodiče byli umělci: jeho matka, Jiřina Kaplická, byla kreslířka a jeho otec, Josef Kaplický, byl malíř, architekt a sochař. Po ukončení studia na gymnáziu na Hládkově vystudoval v letech 1956–1962 Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, načež od roku 1964 až do své emigrace působil na volné noze. V roce 1968 emigroval do Anglie, což znamenalo velkou změnu v jeho životě. První architektonickou kanceláří, ve které působil, byla v letech 1969–1971 Denys Lasdun & Partners. Poté byl v letech 1971–1973 zaměstnán v ateliéru Renza Piana a Richarda Rogerse, kde se podílel na projektu DRU budovy v Londýně a vypomáhal ve skupině návrhářů na návrhu pařížského kulturního centra a muzea Centre Georges Pompidou . Roku 1975 získal britské občanství. V roce 1979 založil společně s Davidem Nixonem architektonické studio Future Systems, ve kterém působil až do své smrti. Jeho partnerkou byla i architektka Eva Jiřičná . Poté se seznámil a v roce 1991 oženil se svou dlouholetou manželkou Amandou Levete, která v roce 1989 nastoupila do jeho studia Future Systems. Během jejich 15letého společného života se jim narodil syn Josef Kaplický. Při natáčení biografického snímku Profil, který měl premiéru v roce 2004, se seznámil ...

Durward L Alen (1)

Eva Bužgová (1)

Narozena 3.3.1930 v Praze. Promovaná historička výtvarného umění, monografie z oboru.

Julius Broul (1)

Narozen 1914 v Březových Horách. Ing., autor publikací z oboru sklářství.

Leonard Trelawney Hobhouse (1)

Britský filozof a sociolog, předtavitel teoret. liberalismu.

Rudolf Fischer-Wollpert (1)

Katolický kněz, teolog.

Charles A Coulombe (1)

Americký žurnalista a spisovatel. Věnuje se především náboženské, politické a ekonomické tématice.

Daniel A Helminiak (1)

Narozen 20. 11. 1942. Teolog, psycholog, bývalý katolický kněz. Působí jako psychoterapeut a vychovatel.

Ivana Hudcová (1)

Narozena 1957. Novinářka.

Wilfried Possin (1)

Německý trenér paměti.

Marianne J Legato (1)

Americká lékařka, pedagožka, spisovatelka, specialistka na zdraví žen.

Arthur R Pell (1)

Americký lektor a konzultant v oblasti řízení lidských zdrojů, autor publikací z oblasti mezilidských vztahů, motivace, komunikace a plánování kariéry.

Oscar Zarate (1)

Oscar Zarate se narodil v Buenos Aires, pracoval do roku 1970 jako umělecký šéf několika tamějších reklamních agentur. V roce 1971 se přestěhoval do Londýna a začal se věnovat kresbě a ilustraci. Podílel se na kreslené podobě Shakespearova Othella, Marlowova Doktora Fausta a řady dalších knížek pro dospělé i pro děti.

Albert Lang (1)

Prof. Dr. Albert Lang byl římskokatolický kněz a teolog. Roku 1924 promoval z teologie na univerzitě v Mnichově, roku 1928 tamtéž obhájil habilitační práci. V lednu 1929 se stal mimořádným profesorem na kněžském semináři v Regensburgu. Od roku 1935 byl řádným profesorem fundamentální teologie na katolické teologické fakultě univerzity v Mnichově, od roku 1939 na univerzitě v Bonnu.

Peter Pawlowsky (1)

Peter Pawlowsky je rakouský novinář, editor, spisovatel a překladatel.

Franz Joseph Schierse (1)

Německý teolog a spisovatel, zabýval se výkladem bible.

František z Assisi (1)

František z Assisi , zvaný též sv. František Serafinský byl mnich, zakladatel žebravého řádu františkánů a mystik. Je známý vedením jednoduchého a přísně asketického života a jako první, u koho se objevila stigmata . Bazilika nad jeho hrobem v Assisi a nedaleká kaple Porciunkule patří k nejvýznamnějším křesťanským poutním místům. Svatý František se narodil v Assisi, asi 25 km východně od Perugie, dnešního hlavního města stejnojmenné provincie v oblasti Umbria. Františkův otec, Pietro Bernardone, byl bohatý obchodník s látkami. Matka Jana Picaová pocházela z Francie, patrně z Provence. Při křtu dostal jméno Giovanni . Protože od matky uměl francouzsky, dali mu kamarádi přezdívku malý Francouzek . Toto jméno později použil jako své jméno v řádu. Za téměř tisíc let od jeho narození nakupili životopisci pro Františkovu slávu bezpočet historek, které jsou z větší části pouhé legendy. Např. není pravda, že se narodil ve stáji. V mládí se František nijak nevymykal ze společnosti bohatých mladíků, kteří by se dnes označili za zlatou mládež. Stejně jako ostatní miloval truvérské písně a hodlal se stát udatným rytířem. Daleko od pravdy nejsou ani zmínky o jeho bezstarostnosti a marnotratnosti. Aby svou touhu uskutečnil, zúčastnil se František v roce 1201 výpravy proti Perugii. Assisi však bylo poraženo a František strávil celý rok v zajetí, než byl dojednán mír a zajatci propuštěni. V zajetí trpěl vážnou chorobou, která mu také zabránila, aby se v roce 1205 zúčastnil tažení proti císaři Filipu Švábskému. V průběhu vojenského tažení a nemoci měl František četné sny a vidění, ve kterých mu Bůh sdělil, že jeho posláním bude chudoba a služba Ježíši Kristu. V mladickém nadšení se rozhodl vykonat pouť do Říma. Tam jej však čekalo obrovské zklamání nad bohatstvím církve a chudobou lidí. Zahodil peníze, vyměnil si oděv s nejbližším žebrákem a žebral u...

Emanuel Opravil (1)

Narozen 28. 2. 1933 v Kvasicích u Kroměříže, zemřel 21. 1. 2005 v Opavě. RNDr., CSc., publikace z oboru paleobotaniky.

Peter Lamborn Wilson (1)

Americký filosof, politický myslitel, spisovatel, esejista, básník, autor konceptu TAZ .

Abú Hámid Muhammad Ibn Ahmad <<al->>Ghazzálí (1)

Islámský teolog, mystik a filozof.

Merritt Parmelee Allen (1)

Britský spisovatel.

Petr Hejtmánek (1)

Elektro ing., cestovatel, horolezec, fotograf, publikuje zejména o Africe a Českém ráji.

A. Jäger (1)

Jan Petrák (1)

Narozen asi 1909. Učitel, výzkum hmotných památek vinařství, stati z oboru.

Josef Dostál (1)

Narozen 20.12.1903 v Praze, zemřel 10.5.1999 v Praze. RNDr., profesor systematické botaniky, literatura z oboru.

Dolfina Poppée (1)

Narozena 8. 9. 1865 v Nových Dvorech u Chýnova, zemřela 8. 3. 1934 v Praze. Polyglotka, první licencovaná grafoložka v Čechách, soudní písmoznalkyně Zemského soudu ve Vídni, léčitelka a feministka.

Adolf Zelinka (1)

Richard Martinčík (1)

Narozen 7.5.1875 v Seničce u Litovle. Typograf, publikace z oboru knihtisku, beletrie.

Zdeněk Tmej (1)

Zdeněk Tmej byl významný český reportážní a dokumentární fotograf. Vystudoval Státní grafickou školu a několik let dělal asistenta špičkovému českému reportérovi Karlu Hájkovi. Proslavil se svými fotografiemi z válečného totálního nasazení. Své fotografie publikoval v prvorepublikovém tisku již od svých 16 let. Spolupracoval zejména s časopisy nakladatelství Melantrich a s Pestrým týdnem. Za druhé světové války a ještě několik let po ní spolupracoval s dalšími špičkovými autory Karlem Ludwigem a Václavem Chocholou při fotografování divadla a baletu . Do dějin světové fotografie se zapsal originálním souborem z totálního nasazení v polské Vratislavi . Tmej zde byl nasazen mezi roky 1943–1944 na práci při překládání poštovních zásilek. Během svého pobytu zde vytvořil soubor několika desítek fotografií zachycujících běžný život nasazených mužů. V jeho snímcích není prvoplánový vzruch, není tam nikdo mučen či mlácen, přesto z nich dýchá smutek, drobné lidské utrpení, ani ne újma fyzická jako spíš duševní. Fotografoval většinou za přirozeného osvětlení nebo s jedinou žárovkou na film s nevelkou citlivostí 19 DIN. Fotografie vyšly knižně po válce pod názvem Abeceda duševního prázdna s doprovodným textem Aleny Urbanové. V roce 1944 uprchl do Prahy. Během květnové revoluce vyfotografoval několik snímků, z nichž mezi nejsilnější patří raněný německý voják na pražské dlažbě. Společně s Ludwigem a Chocholou těsně po skončení války podnikl dobrodružnou fotografickou cestu do poraženého Německa. Po únoru 1948 Tmej fotografoval představení Státního souboru písní a tanců. V roce 1951 dostali Tmej a Ludwig nabídku od generálního tajemníka KSČ Rudolfa Slánského na založení fotograficko-propagačního oddělení Komunistické strany Československa. Po odstranění Slánského z jeho pozice nabídka skončila. Tmej byl od roku 1958 sedm let vězněn komunistickým...

Božena Matějovcová (1)

Narodila se 1.8. 1892. V roce 1914 vstupuje do sokolské jednoty na Královských Vinohradech. Krátce po I. světové válce se stává členkou cvičitelského sboru, v r. 1920 místonáčelnicí a v r. 1922 náčelnicí jednoty. Tuto funkci zastávala 13 let. Proslavila se sletovými vystoupeními, Jejichž tvorba začíná na VIII. všesokolském sletu v r. 1926, pro který byla přijata její skladba prostných dorostenek s hudbou Karla Matějovce. Se svými skladbami uspěla i na všech následujících všesokolských sletech až do r. 1948. Na IX. sletě v r. 1932 byla přijata její skladba pro ženy, opět s hudbou Karla Matějovce, se kterým pokračovala nejen v úspěšné tvorbě sletových vystoupení, ale od r. 1930 potvrdila vzájemné zaujetí v tvůrčí sokolské činnosti i v osobním životě uzavřením svazku manželského. Pro sletová vystoupení při X. všesokolském sletu 1938 byly vybrány skladby manželů Matějovcových pro dorostenky a ženy. XI. všesokolský slet 1948 byl z hlediska volby sletových skladeb skutečným triumfem manželů Matějovcových. Jednak byla zařazena do sletového pořadu slavná skladba obou tvůrců pro dorostenky s bílými kroužky, jednak jejich mimořádně odvážná skladba - rej 30 000 žen. Nová netradiční choreografie s vysokým počtem cvičenek strhla diváky k nadšenému bouřlivému potlesku. Kromě obdivuhodné tvůrčí činnosti vynikala Božena Holečková Matějovcová i v dalších oborech tělovýchovné činnosti. Byla od r. 1922 dlouholetou členkou náčelnictva žen ČOS. Postupné se její činnost v ČOS rozšiřovala o působení v řadě dalších útvarů, odborů, komisí. Ještě ve výroční zprávě vinohradské jednoty za rok 1947 je uveden tento rozsáhlý vyčet jejích funkcí v ČOS: Členka náčelnictva žen Č0S, předsedkyně komise rytmicko-gymnastické, členka komise nástupové, komise krojové, zástupkyně zájmů žen v odborech hudebním, biografickém a filmovém, zpravodajka odborů sletového, slovanského, výstavního a hudebního odboru, důvěrnice župy Denisovy, Nitranské a Východočeské. Sestra Božena Holečková-Matějovcová patří mezi...

Michaela Lesařová-Roubíčková (1)

Narozena 19.4.1949 v Praze. Výtvarnice, knižní tvorba a ilustrace, vědecké bibliofilie.

Josef Višinka (1)

Narozen 8.7.1911 v Olešnici, zemřel 23.2.1985. Kronikář města Olešnice.

Luboš Grunt (1)

Narozen 27. 1. 1947 v Praze, zemřel v roce 2012. Malíř, grafik a ilustrátor.

Petra Jelenová (1)

Narozena 1974 v Praze. Výtvarnice, malířka, ilustrátorka.

Vilém Kropp (1)

Vilém Kropp byl český reportážní fotograf a držitel ocenění World Press Photo z roku 1958. Vystudoval obor strojní zámečník a ve strojním průmyslu také pracoval. Fotografii na školách nikdy nestudoval, učil se jí sám. Po druhé světové válce začal pracovat jako redaktor a fotoreportér pro řadu novin a časopisů, jako například deník Práce nebo Svět v obrazech. V roce 1958 získal první cenu v kategorii Features v mezinárodní soutěži novinářské fotografie World Press Photo za černobílý snímek Provinilec. Na něm zachytil malého chlapce v mateřské školce s rukama v kapsách, kterého kárá jeho paní učitelka. Kromě toho vyhrával i další soutěže v Čechách i v zahraničí. Výstavu vidělo přes 160 tisíc lidí a stala se nejnavštěvovanější výstavou galerie Leica v Praze. Od padesátých do osmdesátých let minulého století sledoval každodenní události na Václavském náměstí. Dokumentoval humorné, nostalgické, poetické příběhy tehdejších obyčejných lidí, pohlcených vlastními starostmi a radostmi. Na snímcích zachycoval májové průvody, pohřeb prezidenta Zápotockého nebo průjezd Gagarina, stavbu tramvajového kolejiště, ale také drobnosti: dítě nesoucí obrovskou vánočku, pána s piánem na zastávce, kolizi auta, které lidé tlačí z křižovatky, frontu na knihu Hanzelky a Zikmunda nebo ořezávání větví, tramvaje, lidé ve sněhové vánici, automat Koruna nebo pruhovaný válec pro dopravního strážníka na Můstku.

Josef Havlíček (1)

Josef Havlíček byl český funkcionalistický architekt, vůdčí reprezentant české meziválečné avantgardy, člen Devětsilu. Nejznámější stavbou, kterou postavil spolu s Karlem Honzíkem, je budova Všeobecného penzijního ústavu v Praze na Žižkově. Narozen 5. května 1899 v Praze Josefu Havlíčkovi , pozdějšímu radovi ministerstva veřejných prací, a Kamile Havlíčkové, rozené Hübschmannové , jež byla sestrou architekta Bohumila Hübschmanna. Studium architektury na ČVUT v Praze a na Akademii výtvarných umění v Praze u prof. Josefa Gočára, v jehož ateliéru pak pracuje do roku 1928. V letech 1928-1936 projektuje a píše spolu s Karlem Honzíkem , později spolupracuje zejména s K. Neumannem. Byl členem Devětsilu, Levé fronty, SVU Mánes , předsedou redakční rady časopisu Architekt SIA. Úzce spolupracuje s výtvarnými umělci a designéry, je členem družstva Artěl. Od roku 1929 působí v CIAM , v l. 1945-47 členem Světové rady této mezinárodní organizace. V roce 1948 se stává prvním ředitelem pražského Stavoprojektu. Jeho manželkou byla sochařka Marta Jirásková–Havlíčková, se kterou se oženil 29. srpna 1931. 6. října začal studovat jako mimořádný posluchač na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Závěr jeho života poznamenává chronická nemoc, umírá 30. 12. 1961 v Praze. Roku 1963 se koná v Praze souborná posmrtná výstava jeho díla. V meziválečném období bylo známé jeho přátelství s Aloisem Wachsmanem. Při studiích na ČVUT ve 20. letech se svým excentrickým stylem zařadili mezi tzv. pražské figurky - jejich módní, intelektuální a řečnické obraty se staly vzorem dvojice Jiřího Voskovce a Jana Wericha. Po druhé světové válce se přímo účastnil návrhu sídla OSN v New Yorku ve skupi...

Zdeněk Forman (1)

Narozen 16.3.1926, zemřel 23.10.1981 v Praze. Docent filmové fakulty, režisér, scénárista, literatura z oboru.

Richard Kieckhefer (1)

Profesor náboženství a dějin.

Malcolm Barber (1)

Malcolm Charles Barber je britský historik, odborník na středověké dějiny. Specializuje se na historii křížových výprav a dějiny Latinských států ve Svaté zemi ve dvanáctém a třináctém století, dějiny rytířských řádů a kacířství . Studoval na univerzitě v Nottinghamu a na British School v Římě . V roce 1968 získal doktorát na univerzitě v Nottinghamu. Působil jako profesor středověkých evropských dějin na univerzitě v Readingu ve Velké Británii až do svého odchodu do důchodu v září 2004.

Jean Flori (1)

Jean Flori byl francouzský historik a pracovník Centre national de la recherche scientifique a Centre d'Etudes Supérieures de Civilisation Médiévale . Specializoval se především na dějiny středověké společnosti, rytířství a křížových výprav. Doktorát z humanitních věd získal v roce 1981 . V současnosti působí jako ředitel výzkumu v CNRS . Je autorem mnoha knih mimo jiné s tematikou rytířství a křížových výprav a také několika monografií věnovaných středověkým osobnostem . Jeho knihy byly přeloženy do mnoha světových jazyků.

Jacques Verger (1)

JACQUES VERGER , jeden z předních znalcù dějin středověkých univerzit. V řadě prací se věnoval vzniku a vývoji univerzit, dějinám myšlení a kultury středověku či osobnosti Petra Abélarda. Je místopředsedou mezinárodní komise pro dějiny univerzit.

Václav Jakš (1)

Zdatný organizátor a učitel včelařství. Narodil se 3. 8. 1862 v Protivíně. Absolvoval učitelský ústav v Soběslavi. Ve svém rodišti působil jako odborný učitel měšťanských škol od 16. 9. 1903 až do 1. 3. 1923, kdy odešel do výslužby. Po 40 let byl členem píseckého včelařského spolku, jehož byl dlouhá léta předsedou. V r. 1932 se přičinil o založení včelařského spolku v Protivíně, který měl ihned při svém založení 154 členů a stal se také na krátkou dobu jeho prvním předsedou. 22. 6. 1933 se stěhuje ke svému synovi Václavovi do Libčic n./Vlt., kde zemřel 21. 10. 1938. Jeho zásluhou se podařila dochovat nejen značná část jeho životopisu, který o sobě sám napsal, ale i životní příběhy mnoha dalších významných českoslovanských včelařů. Jako jeden z pramenů lze uvést Památník včelařů českoslovanských, vydaný v r. 1896, napsaný jako upomínka na Českoslovanskou národopisnou výstavu v r. 1895. Památník napsal spolu s ostatními Josef Kebrle, farář v Přistoupimi a starosta Zemského ústředního spolku včelařského pro království České. V r. 1925 se velice zasloužil o druhé vydání dvoudílné knihy Františka Vohnouta Včelařova čítanka, která byla do velké míry ve svém I. vydání překladem amerického originálu z r. 1903 od A. I. Roota. Dodatečně se zjistilo, že téma amerického originálu není zdaleka vyčerpané a tak přepracování a doplnění knihy trvalo dalších pět let. Na nové knize pracoval celý redakční výbor, kde s Václavem Jakšem spolupracovali také Josef Kebrle, Fr. Adamec, J. Boháč a J. Forst. Asi za nejznámější literární dílo se považuje kniha od V. Jakše Včelař začátečník, která vyšla v Praze r. 1895, a která se dočkala pro velký zájem v krátké době šesti vydání, do roku 1939 již osmi vydání. Slovenský včelař Juraj Babka, redaktor časopisu Slovenský Včelár, přeložil tuto knihu též do slovenštiny. Jakš byl též uznávaným odborníkem a prvním náměstkem starosty Zemského ústředí včelařských spolků v Praze. Přednášel na významných včelařských akcích, např. na XI. valném sjezdu čes...

František Dráb (1)

Dobrovolný hasič, spoluautor výroční publikace.

Ľudovít Gešajovský-Švancer (1)

Včelař, publicista.

David Clay Large (1)

Historik, vysokoškolský pedagog, specializace na novodobé evropské dějiny, zejména moderní dějiny Německa a Rakouska.

Vojtěch Kolman (1)

Vojtěch Kolman je český filosof, zabývající se především logikou, filosofií matematiky a filosofií G. W. F. Hegela. Je docentem Ústavu filosofie a religionistiky FF UK, kde vyučuje logiku a analytickou filosofii. V letech 2014–2016 byl proděkanem pro vědu a výzkum FF UK. Vydal mimo jiné monografii Zahlen a knihu O čem se nedá mluvit, o tom se musí zpívat .

Helena Johnová (1)

Helena Johnová byla česká sochařka, keramička; profesorka Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze. V letech 1899–1907 studovala na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, zprvu nastoupila jen do ženských kursů vyšívání Idy Krauthové a malby květin Emilie Krostové, později byl řádnou studentkou školy, žačkou Jakuba Schikanedera a Josefa Schussera. Ve studiu pokračovala ve Vídni na Uměleckoprůmyslové škole v ateliéru pro keramiku profesora Michaela Powolného. V porcelánce ve Waldenburgu a na keramické škole v Bechyni absolvovala praxi. V roce 1912 začala pracovat v dílně Slovenské keramické společnosti v Modré. V roce 1908 se podílela na založení uměleckého družstva Artěl, ve kterém se svými přáteli V. H. Brunnerem, J. Konůpkem, P.Janákem, V. V. Štechem a Aloisem Dykem působila pouze do roku 1919. Z umělkyň v družstvu byla činná mj. také Marie Teinitzerová, obě zaujímaly významné postavení, jejich aktivity měly „oživit smysl pro výtvarnou práci a vkus v denním životě“, obnovit umělecké hodnoty rukodělné práce a řemesla, vytvořit vlastní styl dekoru. Johnová také roku 1911 spoluzaložila a do roku 1918 vedla keramické dílny ve Vídni a byla schopnou podnikatelkou. Své výrobky prezentovala na mezinárodních výstavách nejen za Artěl, ale i za Rakousko, za což ji čeští vlastenci kritizovali. Po roce 1918 přesídlila do ČSR. Uměleckoprůmyslová škola v Praze se po vzoru vídeňském snažila dosáhnout postavení „Vysoké školy dekorativního umění“, posílila svou autonomii a sestavila pedagogický sbor z významných výtvarníků. Vedl ji rektor a do pedagogického sboru přišly osobnosti jako Pavel Janák, František Kysela, Jaroslav Horejc, Jan Kotěra a Helena Johnová, která zde roku 1919 založila ateliér keramiky - „speciálku keramiky“. Vybudovala velkou keramickou dílnu s pecí a byla také jmenována profesorkou. V roce 1935 byla předčasně penzionována, vymohla si alespoň bezplatné užívání keramické dílny, kterou vybudovala. Pokr...

Dominique Webb (1)

Jaroslav Kučera (1)

Ing., fotograf a novinář, katalogy k výstavám, fotografické publikace, časopisecké fotografie. Narodil se 19. prosince 1946 ve vesnici Ředhošť v okrese Litoměřice. Od roku 1962 do roku 1966 studoval na Mělníku Střední průmyslovou školu stavební. V roce 1967 zahájil studium na stavební fakultě Českého vysokého učení technického v Praze, kde také bydlel ve strahovských kolejích. V tomtéž roce se aktivně zúčastnil protirežimních studentských demonstrací, které byly předzvěstí Pražského jara 1968. Na Strahovských kolejích se stal spoluzakladatelem Fotoklubu Strahov, z něhož vzešlo několik později známých fotografů . V roce 1969 byl při fotografování 1. výročí okupace Československa sovětskou armádou zatčen, surově zbit a několik týdnů vězněn ve věznici na Pankráci a poté souzen jako kontrarevoluční živel. V roce 1973 ukončil studium jako stavební inženýr, avšak ihned po státnicích se stal fotografem „na volné noze“. V období normalizace fotografoval pro některé časopisy a státní podniky. Po převratu v roce 1989 stál u zrodu fotografické skupiny Signum a v roce 1996 se stal členem agentury Bilderberg Hamburg. V roce 2006 založil vydavatelství JAKURA, kde vydává umělecké publikace.

Alois Podzemský (1)

Narozen 20.6.1881. Ing., architekt, publikace z oboru stavitelství.

Jindřich Freiwald (1)

Jindřich Freiwald byl český architekt. Byl žákem Jana Kotěry. Jindřich Freiwald se narodil v rodině Františka Freivalda, hostinského v Hronově a jeho manželky Josefy, rozené Jiráskové. V Hronově se vyučil zedníkem a v Praze absolvoval stavitelské oddělení Vyšší průmyslové školy, kde ukončil studium v roce 1910. Poté se stal asistentem Antonína Balšánka. V letech 1913-15 a 1917-18 studoval na Akademii výtvarných umění u architekta Jana Kotěry . V roce 1921 založili s Jaroslavem Böhmem společný ateliér Freiwald a Böhm. V lednu 1925 se oženil se Zdenčou Hrubešovou. Od počátku Pražského povstání 5. května 1945 se ho aktivně zúčastnil v Braníku, na Zbraslavi, v Nuslích, Pankráci a Krči, v uniformě kapitána československé armády. Byl zajat ustupujícími Němci a zastřelen. Tělo bylo nejprve uloženo na hřbitově v Braníku, později bylo převezeno a pohřbeno na městském hřbitově v Hronově. Navrhl a postavil řadu bankovních domů a divadel . K dalším realizacím patři dělnické kolonie v Duchcově a Chustu na Podkarpatské Rusi, nájemní dům v Praze v Bubenči , objekty továrny Aero v Praze ve Vysočanech a Karlíně a kino Aero v Praze na Žižkově. Navrhl též stavbu Hotelu na Masarykově náměstí v Pardubicích a několik dalších budov v Kolíně. Při Pražském povstání byl zavražděn nacisty v Braníku , kde měl nad kostelem sv. Prokopa svou vilu....

Karel Hannauer (1)

Narozen 11.6.1906 v Praze, zemřel 13.7.1966 v Praze. Ing.arch. Dr.techn., práce z oboru bytové architektury.

Elizabeth Rose Campbell (1)

Astroložka, spisovatelka, videografička, autorka publikace z oboru.

Benjamin Shield (1)

PhD. Benjamin Shield je kraniosakrální terapeut, pedagog a autor žijící v Los Angeles. Bakalářský titul v oboru biologie získal na Universitě v Californii, postgraduálním studiem na Boston University School z mediciny a v Boston University Graduate School jeho doktorát v oboru lékařských věd. Vyučoval četné kurzy týkající se zdravotní péče a technik ve Spojených státech, Kanadě a Evropě, je zakládajícím členem rady Mezinárodní asociace terapeutů jógy a americké Asociace kraniosakrální terapie. Je učitel, lektor, psychoterapeut – napsal nesčetnou řadu článků o psychologii, léčení a lidské psychice. Stal se častým hostem v celostátních rozhlasových a televizních pořadech. Společně s Richardem Carlsonem sepsali a vydali knihy Healing on Healing – Léčitelé o léčení, For the Love of God – Pro lásku boží a Handbook for the Soul – Kniha nejen pro duši.

Gerlinde Ortner (1)

Německá dětská psycholožka.

Susan Page (1)

Thubtän Lhündrub (1)

Buddhistický mnich žijící v Austrálii.