Všichni Autoři a témata

Doris Ruppert (1)

Německá autorka knih z oboru ručních prací.

Ina Píšová (1)

Narozena 1985. Bohemistka, germanistka a literární teoretička, autorka prací a článků z oboru. Publikuje např. v A2 a České literatuře. Též autorka práce o svém pradědečku legionáři Janu Koubovi.

Anne Höfler (1)

narodila se v roce 1944 v Anglii. Po zácviku jako sekretářka a překladatelka, odešla do Německa, kde se vdala. Zásadní změnu ve svém životě zažila v roce 1981, jejich třetí dítě mělo diagnostikovaný ekzémem. Obrátila se k duchovnímu léčení a studovala několik let s léčiteli z mnoha kultur. V Anglii pracovala se jako léčitelka a byla dlouholetou členkou Národní asociace duchovních léčitelů. Od roku 1989 vede Anne Hoefler po celém Německu a dalších zemích semináře týkající se svépomocných skupin.

Jana Nagyová (1)

Jay May je pseudonym autorky Jany Nagyové, která světlo světa spatřila v roce 1990. Vystudovala obchodní akademii a následně absolvovala bakalářské studium metalurgie na VŠ Báňské v Ostravě. V současnosti pracuje v administrativě a žije v Ostravě. Několik let přispívala svými díly na různé literární weby . Dále publikovala kratší povídky do online časopisu "Neslyšný kočkopes", který založilo několik nadšenců do psaní. Ve svých dílech preferuje historii, konkrétně 19. století. Píše především tajemné romány odehrávající se v Paříži nebo Londýně, nebo povídky z českého prostředí, zejména z Prahy. Postavy z jejich knížek prožívají těžké životní osudy a většinou stojí před zásadními rozhodnutími. Kniha "Pod křídly Fénixe" je její první vydanou knížkou. Chystá se pokračování s názvem "Na křídlech Pegasů". V současnosti autorka pracuje na spin-offu k této sérii.

Erika Baarmanová (1)

Michael Shaara (1)

Michael Shaara byl americký spisovatel sci-fi, beletrie a historické beletrie. Bývalý boxer a policista. Začal publikovat v padesátých létech vědecko fantastické povídky v časopisech. Po infarktu v 36 rokách přestal učit na Floridské univerzitě a začal se věnovat psaní beletrie. Za román Andělé smrti dostal Pulitzera za beletrii v roce 1975.

Margit Proebst (1)

Studovala dějiny umění a filozofii, kromě toho řadu let provozovala malou cateringovou firmu. Jako samouk důvěrně zná spoustu drobných překážek, s nimiž se začátečník musí potýkat - coč je ten správný předpoklad pro to, aby dokázala s rozmyslem vybrat a sestavit postup pro vaření i pro kuchařský dorost. Od roku 1999 pracuje jako autorka kuchařek a foodstylista v Mnichově.

František Springer (3)

Narozen 27.5.1897, zemřel 23.4.1985. Učitel, básník a prozaik, pořadatel literárního a uměleckého almanachu, překlady z němčiny a ruštiny, fejetony o osobnostech kulturního života.

Marie Platovská (1)

PhDr., historička umění, práce z oboru historie architektury, převážně 20. století. Osobní profil 1994 – dosud Ústav dějin umění AV ČR, Praha 1993 odborná pracovnice NM Praha a PNP Praha 1993 – 1996 výkonná redaktorka časopisu Umění 1979 – 1994 odborná redaktorka v nakladatelství Odeon 1974 – 1979 dějiny umění, etnografie, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, Praha Předmět odborného zájmu moderní architektura 19.-21. století, odborná redaktorka Současné projekty Současné projekty spoluřešitelka projektu Proměna venkovské architektury s důrazem na vývoj v 19. a 20. století, NAKI , ID. kód projektu: DG16P02H02H023 - http://venkov.fsv.cvut.cz/projekt/ Umělecké památky Velké Prahy Umělecké památky Moravy a Slezska Ostatní významné aktivity Cena AV ČR za Dějiny českého výtvarného umění IV. 1890–1938 a cena AV ČR za Dějiny českého výtvarného umění V. 1939–1958 . Cena nakladatelství Academia za \"nejlepší slovník nebo encyklopedickou publikaci za rok 2017\" dvojsvazkové knize Umělecké památky Prahy. Velká Praha M/Ž, ed. Dalibor Prix, Praha 2018

Margot Hellmiß (1)

Margot Hellmiss je novinářka na volné noze a autor se zaměřením na zdravou výživu, přírodní léčebné procedury a alternativní terapie. Autorka žije v Mnichově.

Ladislav Kratochvíl (1)

Ladislav Kratochvíl je český malíř a ilustrátor. Věnuje se převážně grafice. Maluje temperou na sololit a akrylem na plátno. V poslední době se zaměřuje na hyperrealistické portrétování a to jak tužkou, tak i olejem na plátno. Žije v Chrastavě, kam se přistěhoval v roce 2007 z Liberce. Vystudoval Střední průmyslovou školu sdělovací techniky v Ústí nad Labem. V letech 1978– 1982 navštěvoval Lidovou školu umění v Litoměřicích a to s výborným prospěchem. Zdárně složil talentové zkoušky na Středním odborném učilišti v Kamenickém Šenově, obor malíř skla a porcelánu. Bohužel pro velký počet uchazečů nebyl přijat. Na malování ale nezanevřel, a věnuje se mu i nadále. Svůj talent rozvíjel na kurzech kreslení v pražských ateliérech u profesionálních lektorů MgA. Tomáše Kubíka a MgA. Leoše Suchana, kteří mu pomohli najít svou vlastní tvář i svůj osobitý styl. V minulosti se věnoval převážně grafice a maloval temperou na sololit, později akrylem na plátno. V současné době se zaměřil na hyperrealistické portrétování a to jak tužkou, tak i olejem na plátno. Spolupracoval s grafickým studiem Malý Princ, Liberec, který v roce 1993 vytiskl jeho kompletní omalovánky pro děti. Samostatně vystavoval své obrazy:

Ludvík David (1)

Ludvík David je český právník, od 7. srpna 2013 soudce Ústavního soudu České republiky, dříve soudce Nejvyššího soudu. Absolvoval Právnickou fakultu Masarykovy univerzity, kde stále externě vyučuje občanské právo. Původně pracoval jako podnikový právník, v letech 1985–1993 byl advokátem, poté se stal soudcem. Začínal na Městském soudu v Brně, v letech 2000–2002 působil u Krajského soudu v Brně a poté se stal soudcem Nejvyššího soudu, kde byl členem občanskoprávního a obchodního kolegia. V květnu 2013 prezident Miloš Zeman oznámil, že jej hodlá jmenovat soudcem Ústavního soudu, k čemuž v červnu získal souhlas Senátu. Do funkce ústavního soudce byl David jmenován 7. srpna. Ludvík David se ještě jako předseda tříčlenného senátu č. 28 Nejvyššího soudu podílel na zaujetí právního názoru, že „dohoda“ může pro účely rozhodnutí, v jakém poměru ponesou vlastníci bytových jednotek náklady spojené se správou domu a pozemku, znamenat i usnesení shromáždění společenství vlastníků, které bylo přijato většinou hlasů. Podle tohoto závěru, k němuž se přiklonil také senát č. 22 a potvrdil jej navíc Ústavní soud, tedy nebyla dohoda ve smyslu § 15 odst. 1 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, nutně jednomyslnou, většina mohla přehlasovat menšinu. Tato judikatura, která mj. šla proti znění § 11 odst. 3 zákona o vlastnictví bytů, ale vzbudila nesouhlasné reakce laické veřejnosti. Proti ní rozhodnul např. Vrchní soud v Olomouci a nakonec byla překonána rozhodnutím velkého senátu civilního kolegia Nejvyššího soudu, podle něhož je dohoda vždy „souhlasný projev vůle všech vlastníků jednotek“.

Kasimir Malewitsch (1)

Josef Vaňhara (1)

*6.července 1907 ve Zlíně - †11. září 1997 Vyučen hodinářem a zlatníkem. V polovině dvacátých let vstoupil do služeb baťovského tisku a zasloužil se o jeho rozmach - podařilo se mu sžít se s dynamikou, pracovním tempem a filosofií firmy. Nejen svými reportážemi, ale i fotografiemi zásoboval podnikový a později zlínský časopis Sdělení a reportážními záběry pronikal i na celostátní úroveň. V roce 1940 byl nacisty zbaven publikační činnosti a vyloučen ze Syndikátu novinářů. V době okupace se mu podařilo změnit Památník T. Bati ve Zlínské muzeum a ve Studijním ústavu vybudoval rozsáhlý archiv fy Baťa. Bohužel požár horního patra prvního Studijního ústavu mnohé z uložených věcí, včetně veduty města Zlína, zničil. Po okupaci se vrátil k novinařině. Řídil národně socialistický deník Zdar, vycházející do února 1948. V roce 1947 přešel do Prahy jako zahraničně politický redaktor Svobodného slova a designovaný šéfredaktor týdeníku Svobodný zítřek. Vítězný únor s ním naložil jako s mnohými jinými svobodomyslnými - nesměl publikovat a pracoval jako zemědělský dělník. Navíc jej i s rodinou dělnický režim vystěhoval z bytu a opět vyloučil ze Svazu novinářů. Nato byl odvlečen do tábora nucených prací v uranových dolech u Příbrami a Jáchymova. Pro nemoc - zánět pohrudnice a ozáření - jej propuštili. Následujcící tři roky strávil v invalidním důchodu. Do pense odcházel jako skladník. V roce 1989 se navrátil ke svému publicistickému povolání. Zúročil především léta, kdy měl zakázáno publikovat - ze šuplíku vytáhnul napsané essaye, vzpomínky a úvahy. Vyšla jeho ucelená díla: Příběh jednoho muže a jednoho města, Zlínské letectví, Zpráva o jedné zkušenosti . Josefu Vaňharovi byla po zásluze v roce 1993 udělena Cena města Zlína....

Madeleine Albrightová (1)

Madeleine Albrightová, nepřechýleně Madeleine Albright, rozená Marie Jana Körbelová je bývalá ministryně zahraničních věcí USA , historicky první žena v tomto úřadu. Předtím, během první Clintonovy administrativy, působila jako velvyslankyně USA při OSN. Sehrála významnou úlohu v rozšiřování NATO o země bývalého východního bloku. V květnu 2012 jí Barack Obama udělil Prezidentskou medaili svobody. Madeleine Albrightová se narodila v pražské židovské rodině na Smíchově. Byla však pokřtěna a vychovávána jako katolička a o svém židovském původu se podle vlastních slov dozvěděla až poté, co Washington Post publikoval reportáž, v níž bylo vzpomenuto, že její prarodiče a několik příbuzných se stali oběťmi holocaustu. Její pradědeček Emil Salus byl spoluzakladatelem židovského hřbitova v Chrudimi. Její otec Josef Korbel byl československý diplomat. Hned po Hitlerově okupaci zbytku Československa v březnu 1939 se mu podařilo i s celou rodinou odejít do Londýna, kde ve sklepním bytě zažili německé bombardování. Značnou část dětství jsem prožila v protiletadlovém krytu a zpívala jsem si, vzpomíná Albrightová. Později se rodina přestěhovala do městečka Walton-on-Thames. Má sestru Kathy a bratra Johna. V době, kdy se její otec jako pracovník československé exilové vlády aktivně účastnil boje proti hitlerovskému Německu, nastoupila šestiletá Madeleine do školy. Na vysvědčení z roku 1943 byla charakterizována jako bystrá a živá žačka, snadno se učí a učivo si dobře pamatuje. Známky měla dobré, jen ze zeměpisu měla čtyřku. Po válce se Korbelovi vrátili do Československa, po komunistickém převratu v roce 1948 ho opustili a usadili se ve Spojených státech v Coloradu. Měli jen skromné finanční prostředky. Po studiích na internátní škole ve Švýcarsku a absolvování uznávaného Wellesley College, kde dostala stipendium pro studium politologie, se Madeleine provdala za chicagského novináře...

Michaela Vieser (1)

Vystudovala japanologii a dějiny asijského umění v Londýně. Několik let se věnovala výzkumu, pracovala v Japonsku a v USA. Od roku 2003 žije se svou rodinou v Berlíně a píše populárně naučné knihy. Naposledy publikovala knihu Tee mit Buddha — mein Jahr in einem japanischen Kloster .

André François-Poncet (1)

Předválečný francouzský velvyslanec v Berlíně.

Serge Plantureux (1)

Venouš Dolejš (1)

Narozen 15. 3. 1871 v Dolní Krči, zemřel 12. 5. 1948 v Zbraslavi. Novinář, překladatel a dramatik. Jedním z nejplodnějších humoristů počátku 20. století byl Josef Skružný . Téměř v každé jeho povídkové sbírce najdeme nějakou fantastickou či vědeckofantastickou povídku. Skružný v těchto nenáročných příbězích dociloval humorných situací bud zveličením současných jevů v blízké budoucnosti, nebo domýšlením dopadů nových vynálezů. Kromě povídky Roku 2907 vydané ve sbírce Kotrmelce načrtl momentku z rapidní budoucnosti také v povídce Ve století spěchu ze sbírky Dobrý den . Běžný provoz prodejny létajících dopravních prostředků popisuje hříčka Ve velkozávodě se vzducholoděmi . Až do nebe se dostane pomocí letadla nového typu podnikatel v povídce Sensační reklama . Aviatik, který ovládl tajemství ptačího letu, se pro hrdinku povídky Anděl stal přeludem anděla, což vedlo k založení poutního místa navštěvovaného lidmi z širokého okolí. Hloubavý vynálezce z povídky Štastný den profesora Karfiola sestrojí „ženicholapač„: na dálku ovládaný elektrický proud přichytí k lavičce párek milenců na takovou dobu, že pak dvojici nezbývá než se vzít. Josef Skružný působil v letech 1895–1930 jako redaktor Humoristických listů, kde publikoval i své povídky, shrnuté ve výše jmenovaných sbírkách. Lidové popularity dosáhl zejména díky sérii vyprávění o životem zkoušeném mládenci Venouši Dolejšovi. Vlastním nákladem vydal desítky narychlo napsaných veseloher a komediálních skečů. Podle jeho námětů bylo natočeno i několik filmů, z nichž nejzajímavější je Falešná kočička s postavou učitele, který je samozvaným odborníkem na mluvu a gesta galerky. V rukopisné pozůstalosti autora se nachází nedatovaná „fantastická pohádková hra o 5 obrazech“ Tisíc a jedna noc, tiskem zřejmě nevydaná. Orientálního sultána zde navštíví cestovatel časem z budoucnosti ...

Georg Kaiser (1)

Georg Kaiser byl německý spisovatel a dramatik. Narodil se v Magdeburgu v rodině obchodníka. Knihkupecké učení přerušil a pracoval v exportu a importu. V roce 1895 stál u zrodu literárního čtenářského kruhu Sappho a v tomtéž roce také napsal své první naturalistické drama. Roku 1898 se odstěhoval do Latinské Ameriky za prací pro AEG, ale brzy se musel vrátit do Německa, protože onemocněl malárií. Díky sňatku s Margarethe Habenicht ze zámožné kupecké rodiny se mohl od roku 1908 věnovat psaní na volné noze. Napsal expressionistické drama Von morgens bis mitternachts , které bylo později zfilmováno, nebo Občané z Calais , které zaznamenalo veliký úspěch. Ačkoli byl po první světové válce v Německu oblíbeným a nejvíce hraným dramatikem, nevyhovoval nacistickému režimu. Roku 1933, krátce po Hitlerově převzetí moci, měla v Lipsku premiéru divadelní hra "Stříbrné jezero - zimní pohádka" se zpěvy židovského skladatele Kurta Weila na texty Georga Kaisera. Hra měla zpočátku úspěch a hrála se i na dalších dvou scénách, stala se však terčem nenávistné kritiky nacistů a po několika provedeních musela být stažena. Kaiser byl vyloučen z Německé akademie umění a dirigent lipského představení si na útěku vzal život. Roku 1938 emigroval Kaiser do Švýcarska, kde v roce 1945 zemřel. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Georg Kaiser na německé Wikipedii.

Karl Lebrecht Immermann (1)

Německý básník.

Georges Antheunis (1)

Guido Deseyn (1)

Marc Van Gysegem (1)

Hofer Tamas (1)

Tommaso Piroli (1)

Julius Hoffmann (1)

Upravovatel knih, zejména pro děti, působil v druhé polovině 19. století.

F. Dl Středa (1)

* 13.6.1890 Mirošov – † 5.11.1975 Praha Prof. PhDr. Antonín Friedl, Dr.Sc, historik umění, především se zabýval českým středověkým uměním , archeolog v letech 1920–1925 řídil ve Starém Plzenci a v Plasech archeologické výzkumy, zabýval se také mj. průzkumem nástěnných maleb ve znojemské rotundě

Heinz von. Perckhammer (1)

Diana S Waite (1)

Selim O. Chan-Magomedow (1)

Zenobiusz Strzelecki (1)

Polský scénograf a divadelní historik.

Boris Gelfand (1)

Boris Abramovich Gelfand je izraelský a židovský šachista, pocházející z Minsku . Jeho současné FIDE ELO k červenci 2014 činí 2753 , se kterým obsadil 12. místo v oficiálním žebříčku nejlepších šachistů. Je nejlepším izraelským šachistou. Nejvyšší ELO, jež činilo 2777, měl v listopadu 2013. Bílými kameny začíná převážně tahem 1. d4, černými je znám jako specialista na Najdorfův systém. Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Boris Gelfand

Julia Bird (1)

Britská bytová architektka, redaktorka časopisů o bydlení.

Wilhelm Lübke (1)

Německý spisovatel a historik umění.

Martin Slacman (1)

H. Brugmans (1)

Adriaan Loosjes (1)

Stanley Bell (1)

Arnold Borsig (1)

Klaus Maurice (1)

Manfred Lemmer (1)

Německý filolog, lingvista a germanista.

Jaromír Nepraš (1)

Jaromír Nepraš , komunistický funkcionář okresního formátu činný v zemědělství , amatérský regionální historik .

Hans Jürgen Hansen (1)

Německý voják, nakladatel, autor prací z oblasti námořnictví a folkloristiky.

František Švec (1)

František Švec je bývalý slovenský fotbalový záložník, technik, bývalý politik HZDS a bývalý poslanec NR SR. V československé lize hrál za AC Nitra. Nastoupil ve 40 ligových utkáních a dal 4 góly. V devadesátých letech působil jako přednosta Okresního úřadu v Nitře. V předčasných parlamentních volbách v roce 1994 kandidoval za HZDS v západoslovenském volebním kraji. Mandát získal až dodatečně za Olgu Keltošovou, která se stala členkou vlády. V parlamentu působil ve výboru pro zdravotnictví a sociální věci a v mandátovém a imunitním výboru. V parlamentních volbách 1998 opět kandidoval za HZDS a opět mandát získal až jako náhradník, ale již na ustavující schůzi parlamentu za Ivana Hudece, který byl v té době členem končící vlády.

Francis Picabia (1)

Francis Picabia, původním jménem François Marie Martinez Picabia byl francouzský malíř, básník a grafik, z otcovy strany španělského původu. Představitel řady avantgardních směrů první poloviny 20. století: dadaismu, kubismu, orfismu, fauvismu i surrealismu. V letech 1895–1897 vystudoval malířství na École des Beaux-Arts a École des Arts Décoratifs v Paříži. Po studiích začal vytvářet obrazy v impresionistickém stylu, účastnil se i impresionistických výstav v Salon d'Automne a Salon des Indépendants roku 1903. První samostatnou výstavu měl roku 1905 v galerii Hausmann v Paříži a i zde ještě prezentoval impresionistická díla. Po impresionistických začátcích přešel k postimpresionismu, po roce 1908 začal užívat kubistické a fauvistické prvky. V roce 1910 se seznámil s Marcelem Duchampem a jeho bratry, kteří ho seznámili s básníkem Guillaume Apollinairem. Ten ho uvedl do světa dadaismu. V roce 1913 odjel do Spojených států. Jeho výstava Armory Show v New Yorku měla obrovský úspěch u kritiků i veřejnosti, podobně expozice v Galerii 291, kterou mu uspořádal známý fotograf Alfred Stieglitz. Během druhého pobytu v New Yorku v roce 1915 Picabia, Marcel Duchamp a američtí avantgardisté začali široce propagovat dadaismus v USA. Založili v New Yorku i dadaistickou pobočku, která začala vydávat časopis 291. Roku 1917 Picabia začal vydávat vlastní časopis 391. Zde také zveřejnil své první „Mechanické kresby“, sérii kompozic, kde použil technické výkresy, z nichž vytvořil tvary lidských postav. Tyto „mechanomorfy“ ho proslavily a staly se symbolem dadaismu. Roku 1917 byl Picabia v USA naposledy. V Evropě však vycházel časopis 391 až do roku 1924. V roce 1918 odjel do Švýcarska, kde se stal členem skupiny curyšských dadaistů. Vydal zde knihu Poèmes et dessins de la fille née sans mère a přispíval do časopisu Dada. Roku 1920 začal vydávat časopis Cannibale. V roce 1921 principy dadaismu...

Catherine Land (1)

Lektorka angličtiny, autorka jazykových příruček.

Jiří Grimm (1)

Jan Pravda (1)

Jan Pravda byl český a československý politik Československé strany socialistické a poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění za normalizace. K roku 1971 se profesně uvádí jako plánovač. K roku 1976 coby kontrolor výroby. Ve volbách roku 1971 zasedl do české části Sněmovny národů . Mandát obhájil ve volbách roku 1976 . Ve Federálním shromáždění setrval do konce funkčního období, tedy do voleb roku 1981.

Shannon McKenna Schmidt (1)

Americká autorka, novinářka, spoluautorka cestopisného průvodce po místech spojených s významnými spisovateli.

Hermann Krekeler (1)

Autor publikací pro děti, redaktor časopisu pro rodiče a děti.

Marlies Rieper-Bastian (1)

Daniel Raviv (1)

Americký novinář.

Tono Stano (1)

Tono Stano je český a slovenský fotograf tvořící od sedmdesátých let minulého století. Proslavil se zejména svými portréty a akty. Patří do tzv. Slovenské nové vlny spolu s Vasilem Stankem, Kamilem Vargou, Rudo Prekopem, Miro Švolíkem a Peterem Župníkem, kteří v první polovině 80. let bourali zaběhnutá klišé inscenované fotografie. Jeho nejznámějším aktem je snímek Smysl z roku 1992. V letech 1975 až 1979 studoval na Střední umělecko-průmyslové škole v Bratislavě, v letech 1980 až 1986 pak FAMU v Praze. Žije v Praze.

`Unsur al-Ma`ali Kaykavus ibn Iskandar ibn Qabus (1)

Perský státník.

Josef Janoušek (2)

Josef Janoušek byl český právník a politik. Josef Janoušek se narodil v roce 1879 v Březníku nedaleko Náměšti nad Oslavou, v roce 1899 maturoval na prvním českém gymnáziu v Brně a následně odešel do Prahy, kde nastoupil na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, kterou ukončil v roce 1907. Posléze začal působit v Třebíči jako okresní soudce na místním soudě, roce 1920 odešel na pozici soudce do Brna, tam pak pracoval jako vrchní soudní rada Nejvyššího soudu, mezi lety 1932 a 1933 pracoval jako první náměstek starosty města Brna. Byl pohřben na Ústředním hřbitově v Brně mezi čestnými hroby. Po jeho smrti byla na jeho počest pojmenována ulice Dra Josefa Janouška v Černých Polích v Brně. Jeho hrob je součástí kulturní památky Ústřední hřbitov.

Pavel Trnka (1)

Pavel Trnka je český hokejista. Hrál na postu obránce. Statistiky reprezentace: V roce 1994 byl v pátém kole jako 106. celkově draftován týmem Anaheim Ducks. Celkem v National Hockey League odehrál 415 zápasů.

Pavel Andrle (1)

Bc. Pavel Andrle, LL.M. . Ekonom, finančník, poradce a lektor v oblasti Trade Finance. Působí jako poradce v oblasti financování zahraničního obchodu, též je tajemníkem Bankovní komise ICC ČR při Národním výboru Mezinárodní obchodní komory v ČR – ICC ČR . Je autorem několika úspěšných publikací, např. knihy Dokumentární akreditiv v praxi , který vychází nyní již v šestém aktualizovaném vydání, dále Komentáře k UCP 500 s přihlédnutím k ISBP a dalším dokumentům Bankovní komise ICC, Komentáře k UCP 600. Koncem roku 2013 vychází anglická publikace Examination of Documents under Documentary Credits . Často přispívá do odborných zahraničních časopisů, přednáší problematiku dokumentárního platebního styku a financování zahraničního obchodu taktéž v zahraničí , jež je členem Světové banky v rámci svojí TFP . Pro ICC ČR poskytuje školení v oblasti dokumentárních plateb a financování zahraničního obchodu již od roku 1999. Dále přednáší pro Institut mezinárodního obchodu a spedice, o.p.s., CzechTrade a ICC ČR. Zajišťuje poradenskou službu pro ICC ČR , zajišťuje školení a konzultace též přímo ve firmách, většinou zaměřených na export. S financováním zahraničního obchodu má značné zkušenosti i ze své vlastní bohaté bankovní praxe. V rámci své činnosti v bankovní komisi ICC působil v konzultační skupině pro revizi Jednotných zvyklostí a pravidel pro dokumentární akreditivy,...

Chris Ward (1)

Historik, který se zabývá 2. světovou válkou.

Rajinder Singh (1)

Indický odborník na meditaci, rozhlasový a televizní publicista, práce o meditačních duchovních cvičení, o dosahování vnějšího a vnitřního míru.