Všichni Autoři a témata

Lukáš Fišer (5)

Narozen 3. 7. 1964. Spisovatel, scenárista, hudební skladatel, producent, kapelník a textař. Autor knih pro děti. Absolvent Konzervatoře Jaroslava Ježka, obor Tvorba textu a scénáře. Absolvent architektury.

Luise Rinser (6)

Luise Rinserová byla německá spisovatelka, autorka mnoha románů a povídek. Absolvovala střední školu v Mnichově, vystudovala pedagogiku a psychologii. Pracovala pak jako asistentka na několika školách v Horním Bavorsku. Seznámila se tam s reformovanými pedagogickými metodami Franze Seitze, který tak ovlivnil její způsob výuky. Během tohoto období také napsala své první povídky. Ačkoli odmítla vstoupit do NSDAP, po roce 1936 patřila k jejímu ženskému křídlu . V roce 1939 se vdala. V roce 1944 byla uvězněna poté, co ji udal nacistický „přítel" kvůli podrývání vojenské morálky. Soudní proces, který by pravděpodobně skončil trestem smrti za zradu, byl zastaven díky konci války. Otřesnou zkušenost vězeňského života popsala v Deníku z vězení , vydaném v roce 1946. Od roku 1945 do roku 1953 byla na volné noze, psala pro noviny Neue Zeitung München. V roce 1959 se přestěhovala do Říma, o šest let později do městečka Rocca di Papa v jeho blízkosti. Naposled žila v Unterhachingu u Mnichova, kde v roce 2002 zemřela. Rinserová se angažovala v politických a sociálních otázkách. Podporovala např. Willyho Brandta, protestovala proti investicím do jaderných zbraní v Německu. Stala se také ostrým kritikem katolické církve. Přesto ji však nikdy neopustila, byla rovněž akreditovanou novinářkou na druhém vatikánském koncilu. V roce 1984 ji němečtí Zelení navrhli jako kandidátku na německou prezidentku. Spolkový president Johannes Rau Rinserovou ocenil jako jeden z velkých literárních hlasů poválečného období. Jejím prvním manželem se v roce 1939 stal skladatel Horst Günther Schnell, který také byl otcem jejích dvou synů. Zemřel za 2. světové války na východní frontě. Po jeho smrti se provdala za komunistického spisovatele Klause Herrmanna; toto manželství bylo ukončeno kolem roku 1952. Jejím třetím manželem se stal skladatel Carl Orff. Brali se v roc...

Ludwig Wittgenstein (6)

Ludwig Josef Johann Wittgenstein byl jedním z nejvlivnějších filosofů 20. století. Bývá spojován především s analytickou filosofií a filosofií jazyka, ovlivnil však i logické pozitivisty. Jeho myšlení pravděpodobně nejvíce ovlivnili Otto Weininger, Arthur Schopenhauer, Bertrand Russell a Gottlob Frege. Ludwig Josef Johann Wittgenstein se narodil 26. dubna 1889 ve Vídni jako nejmladší z osmi dětí. Jeho rodina byla velmi bohatá, otec Karl Wittgenstein patřil k nejúspěšnějším podnikatelům Rakouska-Uherska. Oba Karlovi rodiče byli Židé, jeho otec přijal jméno Christian, aby se tak distancoval od svého židovského původu, jeho matka před sňatkem konvertovala k protestantismu. Ludwigova matka, Leopoldina, je známá „Poldi“ z názvu a emblému kladenských železáren . Její otec byl český Žid, zatímco její matka byla rakousko-slovinská katolička.   Do školy chodil Ludwig Wittgenstein v Linci. Ve stejnou dobu navštěvoval tuto školu i Adolf Hitler, který přesto, že byl o šest dnů starší, chodil o dvě třídy níž. Reálně se tak mohl Wittgenstein setkat s Hitlerem pouze v jednom školním roce. Později studoval Ludwig strojnictví v Berlíně. Jeho zájem se časem rozšířil na matematiku, přes niž se dostal k logice a filozofii matematiky. Na radu Gottloba Fregeho absolvoval několik trimestrů filozofie u Bertranda Russella v anglické Cambridgi. Po vypuknutí první světové války se přihlásil do rakouské armády jako dobrovolník a v jejím průběhu získal na východní frontě několik medailí za statečnost. Po válce pokračoval v bádání a roku 1921 vydal s Russellovou pomocí Logisch-philosophische Abhandlung , jediné dílo, které vyšlo za jeho života . V něm, podle svého názoru, vyřešil všechny problémy filosofie a stáhl ...

Ludmila Zimová (6)

Narozena 16. 9. 1953 v Rakovníku, zemřela 10. 12. 2022. Doc., PhDr., CSc., vysokoškolská pedagožka, lingvistka, bohemistka, práce z oboru českého jazyka, učebnice.

Ludmila Tomandlová (5)

Mgr., ředitelka odboru pracovněprávní legislativy a kolektivního vyjednávání při Ministerstvu práce a sociálních věcí. Autorka prací z oboru pracovněprávních vztahů.

Ludmila Sinkulová (2)

Ludmila Sinkulová byla česká lékařka, historička medicíny a redaktorka. Ludmila Sinkulová, rozená Eliášová, vystudovala klasické gymnázium v Praze a přihlásila se na lékařskou fakultu v Praze, kde promovala 17. října 1936. Již během studia byla spoluzakladatelkou Jednoty nemajetného a pokrokového studentstva na lékařské fakultě a časopisu Roentgen. Při angažované činnosti v rámci JNPS se seznámila s jejím předsedou, aktivistickým členem KSČ, Václavem Sinkule, s nímž uzavřela sňatek. Aktivistické působení manžela vedlo k jeho internaci a později popravě v koncentračním táboře Mauthausen.  Ludmila Sinkulová se rovněž angažovala v levicovém odbojovém hnutí. Před hrozícím zatčením se zachránila prostřednictvím odjezdu do Německa, kde vystupovala pod falešnou identitou jako Marie Nedbalová či Marie Novotná. Zde vystřídala mnohá zaměstnání, profesi dělnice v Lipsku, pracovnice v tiskárně, později působila jako služebná, konec válečného konfliktu pak prožila v pozici pomocné ošetřovatelky v jedné z vídeňských nemocnic. Na začátku své lékařské praxe pracovala před vypuknutím 2. světové války na několika klinikách – v Jedličkově ústavu, v nemocnici na Bulovce, v roce 1939 pak půl roku v táboře pro uprchlíky českého původu ze Sudet ve Svatobořicích. Za války pracovala jako sekundářka Baťovy nemocnice ve Zlíně, později v infekční nemocnici v Praze na Bulovce. Profesní dráha byla přerušena nuceným útěkem do zahraničí. Po návratu do Československa se vrátila k profesní dráze, zastával však především vedoucí pozice v administrativě, kde prosazovala v rámci poválečných reforem zdravotnictví nové uspořádání zdravotní péče. V rozmezí let 1945 – 1949 byla vedoucí odboru ministerstva sociální péče, během let 1949 – 1951 v odboru zdravotní osvěty ministerstva zdravotnictví, v let...

Ludmila Jandová (7)

Ludmila Jandová, rozená Kalibánová , byla česká malířka, kreslířka, grafička a ilustrátorka, žačka profesorů Vladimíra Silovského a Vojtěcha Tittelbacha. Specializovala se především na přírodní a církevní témata. Její díla zdobí mimo jiné katedrálu svatého Ducha či královéhradeckou biskupskou rezidenci, vytvořila též logo pro Diecézní eucharistický kongres, který proběhl v Hradci Králové v roce 2002. Za celoživotní dílo a přínos pro církev jí papež Jan Pavel II. udělil vyznamenání „pro ecclesia et pontifice“, Litomyšl jí udělila Zvláštní Cenu za přínos městu. Jejím manželem byl akademický sochař František Janda .

Ľudmila Čulenová (7)

Autorka učebnic němčiny.

Ludmila Chládková (5)

Narozena 10.9.1944 v Olešku, okr. Litoměřice. Pedagožka, historička, autorka publikací o koncentračních táborech a nacistických věznicích.

Luděk Schneider (7)

Ilustrátor, akademický malíř, humorista. Štukatér. Spolupráce s humoristickým časopisem Dikobraz.

Luděk Marold (2)

Luděk Alois Marold byl český malíř a ilustrátor, který vytvořil největší obraz v Česku panoramu Bitva u Lipan. Jako nemanželské dítě dostal příjmení po matce Aloisii a po ní dostal také druhé křestní jméno – Luděk Alois; křtěn byl u Sv. Mikuláše na Malé Straně. Luděk Marold záhy osiřel, protože otec mu umřel v prusko-rakouské válce v roce 1866 a matka o šest let později. Již v 16 letech byl přijat na pražskou Akademii výtvarných umění, kde však vydržel pouhý rok. Jeho dalším studijním pobytem byla Akademie výtvarných umění v Mnichově. Setkal se zde s mnohými Čechy a zaznamenával první úspěchy s kresbami zachycujícími výstižně každodenní život města. Kromě publikování v českých i německých časopisech se v 21 letech pokusil o ilustraci románu Pan markýz od Serváce Hellera. V roce 1887 se Marold vrátil do Prahy, kde pracoval v ateliéru Maxe Pirnera a stal se redaktorem Spolku Mánes, kterému předsedal Mikoláš Aleš. O rok později zaujal bravurní lavírovanou kresbou a svým pozorovacím talentem, které využil v několika obrazech a v ilustracích pro časopisy. V roce 1889 odjel do Paříže. Zde brzy přišel díky své nestálosti o státní stipendium a spřátelil se s Vojtěchem Hynaisem. Rychle se však uchytil díky svým ilustracím cizojazyčné a české literatury . Na mezinárodní výstavě v Mnichově byl v roce 1892 za ilustrace oceněn i zlatou medailí. Ani v Paříži však nezapomínal Marold na obrazy, v nichž tentokrát zobrazoval momentky z francouzského prostředí. Přiblížil se dekorativnímu stylu secese, aniž by se stával pouze popisným. Začal dostávat i nabídky na tvorbu plakátů. Od 30. listopadu 1895 byl řádným členem České akademie věd a umění, v roce 1898 dostal medaili za své akvarely, které zakoupil...

Luděk Kubát (7)

Luďka Kubáta známe zejména z kláštereckého výtvarného prostředí. Je vyučeným malířem porcelánu, léta pracoval v různých profesích v porcelánce. Odmalička chodil do knihovny, četl klasickou i dobrodružnou literaturu. „Zaujala mě zejména současná skandinávská detektivka a tak jsem si řekl, že bych mohl napsat něco podobného, temně severského. Vyšla mi z toho detektivka ze severních Čech, která má v sobě i prvky humoru,“ prozrazuje o své prvotině s názvem Stvůry. Příběh zasadil přímo do Klášterce nad Ohří, děj prokládá různými postavami, které poznal právě v Klášterci nad Ohří.

Luděk Brábník (4)

Luděk Brábník byl český hokejista, hokejový trenér, sportovní komentátor a novinář. V roce 2014 byl uveden do Síně slávy českého hokeje. V roce 2018 mu byl věnován jeden z dílů pořadu Legendární komentátoři s názvem Komentátor a odborník v jedné osobě. Luděk Brábník byl aktivní hokejista, hrál za Bohemians a Slavii, později funkcionář a trenér. V letech 1953–1960 byl předsedou komise mládeže celostátního hokejového ústředí. V závěru jeho předsednictví byly položeny základy dorostenecké reprezentace, která v Československu do té doby neexistovala. V roce 1957 absolvoval trenérskou školu tehdejšího ITVS , obor lední hokej, později získal i doktorát FFUK. Trénoval dorostenecký reprezentační výběr, Slavii Praha, Motorlet / I. ČLTK Praha, reprezentaci Norska nebo Mladou Boleslav. V roce 1966 se stal komentátorem Československé televize . V roce 1977 byl však z politických důvodů vyhozen za výrok při mezistátním utkání mezi ČSSR a SSSR o hráčích s písmeny CCCP na dresech . Známý se stal jeho výrok při komentování hokeje: "Šance jako hrom!", který používají čeští komentátoři i v 21. století. Poté pracoval až do roku 1987 v redakci týdeníku Stadión, jeho hokejové portréty se ale objevily i v jiných publikacích. Napsal několik knih se sportovní tematikou.

Lucinda Edmonds (5)

Lucinda vystudovala herectví,ale nyní se plně věnuje spisovatelské práci. Kniha Árie je jejím pátým dílem ,předcházely romány Milenci a hráči,Skrytá krása,Okouzlená,Žádný anděl,které byly přeloženy do dvanácti jazyků. Žije s manželem a malým synem v Irsku.

Lucie Vyšínová (3)

Ing. v oboru technologie potravin, spoluautorka kuchařky.

Lucie Stošková (3)

Narozena 1980 ve Frýdku-Místku. Učitelka českého jazyka a dějepisu na základní škole, autorka románu pro mládež.

Lucie Sára Závodná (8)

Narozena 16.7.1984 v Olomouci. Ing., ekonomka, vyučuje manažerské účetnictví na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Publikace o mediální výchově. Spisovatelka beletrie.

Lucie Křesťanová (8)

Narozena 16. 9. 1968 v Praze. Šéfredaktorka časopisu Gong určeného občanům s vadami sluchu a externí redaktorka beletrie, populárně-naučné literatury a dětské literatury. Autorka pohádek.

Lucie Jarkovská (3)

Narozena 29.9.1978 v Broumově. Mgr., socioložka, zabývá se problematikou gender.

Lucie Jandová (5)

Lucie Jandová , novinářka a spisovatelka.

Lucie Honsigová (5)

Narozena 22.10.1935. Autorka školních příruček k výuce českého jazyka.

Lucie Harnošová (3)

Lektorka kontaktního rodičovství, zabývá se též životním stylem, ženstvím a pořádáním kurzů.

Luciano Pavarotti (3)

Luciano Pavarotti byl světoznámý operní zpěvák, přezdívaný „král vysokého C“. Je považován za jednoho z nejlepších tenorů historie. Narodil se v italské Modeně jako syn amatérského zpěváka a pekaře. Byl jedním z nejpopulárnějších tenorů vůbec, jeho koncerty vysílaly televize na celém světě. Také se věnoval charitě, pomáhal uprchlíkům, a pracoval pro Červený kříž. Talent Luciano zdědil po otci, který ač hlasově v pořádku, nedal se na profesionální kariéru z důvodu přílišné nervozity. Otec ho ke zpěvu vedl od malička a přibližně v devíti letech ho přihlásil do místního farního sboru „Gioacchino Rossini“, se kterým vyhrál mezinárodní soutěž. Více než zpěv ho ale zajímal sport – především fotbal. A tak Pavarotti po škole řešil dilema, zda se stát profesionálním fotbalistou nebo zpěvákem. Poté, co navštívil koncert Benjamina Gigliho, hudba nakonec zvítězila a Lucianno v 19 letech začal studovat zpěv u respektovaného profesora Arrigo Pola. Během studií se několikrát rozhodoval, zda ve zpěvu pokračovat a vydělával si jako učitel na základní škole nebo jako pojišťovák. Zlom nastal až v roce 1961, kdy ztvárnil roli Rodolfa v Pucciniho opeře La bohème. Po tomto úspěchu následovala angažmá v Amsterdamu, Vídni, Curychu, Londýně a USA. V roce 1972 zažil fenomenální úspěch, když v metropolitní opeře v New Yorku zazpíval v představení La Fille du Regiment bez námahy devětkrát tříčárkované C – publikum si jej 17× vytleskalo zpět před oponu. Od té doby jeho sláva a popularita stoupala. Ve známost vešel svými televizními operními přenosy, největší popularitu mu přineslo jeho „členství“ ve hvězdném týmu Tří tenorů. Společně s José Carrerasem a Plácidem Domingem zazpíval na koncertu při fotbalovém mistrovství světa v roce 1990, který se přenášel do celého světa. Pavarotti ale miloval i moderní rockovou a popovou hudbu, což dokládá několik jeho koncertů se Stingem, irskými U2 nebo Bryanem Adamsem, což mělo po...

Lucia Kollárová (5)

Lucia Kollárová je scenáristka a publicistka relácií "zábavného" charakteru. Často sa vyskytuje po boku celebrít, ktoré majú blízko k drogovým škandálom a sama rada komentuje dianie v slovenskom aj svetovom showbiznise - prípadne reaguje na módne výstrelky ľudí, ktorí si to, na rozdiel od nej možu dovoliť. Na druhú stranu, v rokoch 1995-2003 spravila niekoľko pekných rozhovorov napr. s Philom Collinsom, Bryanom Adamsom, REM, Mel C, Cranberries, Travis, Rammstein, A-ha, Him, The Corrs, Apocalyptica, Die Fantastischen Vier, Natashou Bedingfield... V roku 2001 vyhrala v ankete o najhorší reklamný ksicht Fun rádia V roku 2008 získala pekné 8. miesto v ankete Nového času o najhlúpejšiu celebritu Lucia má doktorát z filozofie. Plynule ovláda anglický i nemecký jazyk. Špecializuje sa na štúdium starých tlačí - v odbornej verejnosti vzbudila rozruch jej rigorózna práca - považovaná za priekopnícku - v ktorej analyzovala judaiká, vycházajúce v nemeckom jazyku na Slovensku medzi dvoma svetovými vojnami. Na internete sú dostupné Luciine články, recenzie a eseje, publikované napríklad v karentovanom odbornom časopise Filozofia alebo v mesačníku Delet.

Luc Durtain (3)

Luc Durtain, jehož skutečné jméno je Robert Gustave André Neveu, narozen 10.března 1881 v Paříži , zemřel 29. ledna 1959 v Paříži , je francouzský básník, prozaik, dramatik a esejista.

Luboš Tichý (4)

Narozen 18.1.1948 v Praze. Doc., JUDr., CSc., právník, práce z oboru evropského práva.

Luboš Koláček, (6)

Luboš Dobrovský (3)

Narozen 3. 2. 1932 v Kolíně, zemřel 30. 1. 2020 v Praze. Publicista, literární kritik, překladatel z ruštiny a polštiny, politik.

Luboš Brabec (6)

Narozen 1974. Sportovní novinář.

Luboš Bárta (3)

Právník, publicista, fotoreportér, vinař.

Lubor Pok (3)

nar. 13.7.1931 v Bratislavě, absolvent právnické fakulty UK v Praze a posluchač asyriologie na filozofii. Jako dlouholetý pracovník rozhlasu a později redaktor televize je autorem řady vědeckopopulárních pořadů zaměřených především k otázkám historie, archeologie, astronomie a dějin náboženství. Časopisecky se zabýval teorií rozhlasu, televize a divadel pro mládež s obzvláštním zřetelem k jejich vzdělávací a výchovné funkci. V roce 1979 vydal přehlednou práci Jak člověk stvořil bohy, určenou hlavně mládeži. V současné době připravuje rozměrnou prózu z historie konkvisty a sérii vědeckofantastických povídek.

Ľubomír Jančok (6)

Vystudoval francouzštinu, literaturu a pedagogiku. Zakladatel asociace slovenských frankofonních studentů.

Lubomír Balcar (4)

Lubomír Balcar byl českobratrský duchovní, publicista a spisovatel. Od roku 1939 až do své smrti působil jako farář českobratrského sboru v Praze–Strašnicích. Za 2. světové války redigoval Kostnické jiskry, v 60. letech připravil šest ročníků Evangelického kalendáře. Velké úsilí věnoval přípravě sborníku Církev v proměnách času . Psal básně, povídky a písňové texty, adresované většinou dětskému čtenáři. Je rovněž autorem rozhlasových kázání.

Ľubo Olach, (6)

Love Unlimited Orchestra (6)

The Love Unlimited Orchestra byl čtyřicetičlenný smyčcový orchestr, který založil americký soulový hudebník Barry White a který sloužil jako doprovodný soubor Whitea a ženského vokálního tria Love Unlimited. Od počátku 70. let byl orchestr významnou součástí soulové a diskotékové scény a poskytoval svěží, romantické a filmové aranže, které se staly synonymem Whiteova charakteristického zvuku. Orchestr je nejznámější díky instrumentálnímu hitu "Love's Theme", který se v roce 1974 dostal na první místo žebříčku Billboard Hot 100. Tato skladba je často považována za jednu z prvních diskotékových písní, které se na tuto pozici dostaly. Práce skupiny Love Unlimited Orchestra zahrnovala nejen doprovod Whitea a tria, ale také několik úspěšných vlastních instrumentálních alb. Jejich hudba byla hojně samplována a nadále ovlivňuje zvuk soulové a R&B hudby.

Louis Sachar (6)

Narozen 20.3.1954 v New Yorku. Vystudoval práva, věnuje se literatuře pro děti a mládež.

Louis Golding (5)

Britský spisovatel, spoluautor filmových scenářů. Autor beletrie a poezie.

Louis Fürnberg (4)

Louis Fürnberg byl německy píšící spisovatel, básník, literární teoretik, překladatel a československý diplomat židovského původu, autor hymny Die Partei vládnoucí strany SED v komunistické Německé demokratické republice. Narodil se v rodině židovského majitele textilního podniku v Jihlavě. Jeho matka Berta zemřela brzy po jeho narození na tuberkulózu, otec Jakob se znovu oženil a celá rodina se přestěhovala do Karlových Varů, kde otevřela keramickou dílnu. Na přání svého otce se po ukončení gymnázia vyučil v Karlových Varech keramikem, práce v otcově továrně však musel zanechat kvůli následkům onemocnění tuberkulózou. V roce 1927 se přestěhoval do Prahy, kde absolvoval Německou obchodní akademii. Brzy jej zlákaly myšlenky komunismu, do německé sekce KSČ vstoupil v roce 1928. Začal se živit jako novinář, přispíval do několika českých i německých levicových periodik. Vedl německou divadelní skupinu Echo von links, pro niž vytvořil pod vlivem E. F. Buriana žánr scénické kantáty; skupina sklízela řadu úspěchů doma i v zahraničí. Ve své tvorbě vystupoval proti nacistické ideologii. Při práci v divadle se seznámil s Lotte Wertheimer, s níž se proti vůli jejího otce, zámožného rakousko-židovského podnikatele, v říjnu 1937 oženil. Po okupaci Čech a Moravy nacisty se se ženou pokusili uprchnout do Polska, ale byli zadrženi. Lotte byla propuštěna po dvou měsících a uprchla do Londýna, avšak Louis byl vězněn přibližně rok. V důsledku mučení částečně ztratil sluch. Poté, co jeho žena údajně uplatila gestapo, byl propuštěn a odsunut do Itálie, kde se potkali a společně odcestovali do Jugoslávie, kde se jim v roce 1940 narodil syn Michael. Z Jugoslávie byli o rok později rovněž nuceni uprchnout, tentokrát do britské Palestiny, kam dorazili v roce 1941. V Jeruzalémě přednášel a vedl knižní klub. Jeho rodina a další příbuzní byli za holokaustu zavražděni nacisty. V roce 1946 se s rodinou v...

Louis Boussenard (8)

Francouzský autor dobrodružných románů , přezdívaný francouzský Rider Haggard v průběhu svého života, ale známější dnes ve východní Evropě než ve frankofonních zemích. Lékař z povolání, když cestoval po francouzských koloniích, zejména v Africe. Nejznámější Boussenardova kniha je Le Capitaine Casse-Cou z dob burských válek.

Ljubov' Fedorovna Voronkova (4)

Ruská spisovatelka dětské literatury.

Liz Nugent (5)

Scenáristka rozhlasových a televizních inscenací, spisovatelka.

Lisa Regan (6)

Lisa Reganová je kromě bestsellerové série s detektivem Josie Quinnovou autorkou i dalších krimi thrillerů. Je členkou spisovatelských skupin Sisters in Crime, International Thriller Writers, and Mystery Writers of America. Žije ve Philadelphii se svým manželem, dcerou a bostonským teriérem, který se jmenuje Mr. Phillip.

Linda Rybová (4)

Linda Rybová je česká filmová a divadelní herečka a modelka. Vystudovala balet a herectví na Pražské konzervatoři. Účinkovala v Divadle Komedie a v Divadle pod Palmovkou. V roce 1996 hrála v klipu k písni Andělé skupiny Wanastowi Vjecy. Jejím manželem je David Prachař, kterému porodila 3 děti — dcery Rozálii , Josefínu a syna Františka . Je druhou manželkou českého herce a dabéra Davida Prachaře, s nímž má celkem tři děti.

Linda Nichols (1)

Promovala na Univerzitě ve Washingtonu. Píše jedinečné romány. Žije v Tacomě ve Washingtonu

Linda Chopin (5)

Linda Carwin Tomchin (1)

Spoluautorka knihy o psychologii osobnosti.

Lidmila Pekařová (3)

Třicettři let praxe v klinické psychologii a přednáškových aktivitách pro pedagogy, širokou veřejnost a řídící pracovníky různých firem a školství. Vysoká návštěvnost seminářů po celé republice. Speciální akce pro řízení firem, výcvik vedoucích pracovníků ve školství, ale i ve zdravotnictví, farmacii: Coaching sebepoznání, Coaching řízení a vedení lidí, Workshop vedení firmy, Workshop přijímání nových členů do týmu atd., pro firmy Androsa, Management, Abbott, Panasonic Automotive Systems Czech,s.r.o., CS Cargo a další. Vydání odborných letáků: „Tresty a odměny“, „Dětská enuréza“, „Vše o LMD“,vydaná publikace při MŠ jako metodické listy „Co nezanedbat v citové výchově“pro VEDENÍ MATEŘSKÉ ŠKOLY –listopad 2003. Kniha „Jak žít a nezbláznit se“, červenec 2006, pro velký zájem osmý dotisk. Sedmnáct let praxe primáře oddělení Rehabilitace II v Hamzově léčebně v Luži-Košumberku, pozice obhájená výběrovým řízením. Předsedkyně etické komise HL. Absolventka FF MU v Brně, atestace v roce 1985 v Praze, stáž v Americe a Kanadě v r. 1992.

Libuše Ulrichová (6)

Narozena 6.2.1958 v Humpolci. Mgr., pedagožka, autorka učebnic a pracovních pomůcek z českého jazyka a literatury.

Libor Hofman (4)

Narozen 25. 4. 1955 v Tanvaldu. Grafik, počítačový a reklamní výtvarník, autor knihy výtvarných nápadů pro děti.

Libor Dvořák (5)

Narozen 6.6.1948 v Chebu. Externí zpravodaj české televize, rozhlasový pracovník, překladatel z ruštiny, hlavně současné autory.

Lev Sergejevič Ovalov (7)

Ruský spisovatel.

Lesley Bremness (8)

Anglická autorka publikací o rostlinách.

Leoš Šatava (6)

Leoš Šatava je český vysokoškolský učitel a etnolog, zabývající se tematikou evropských národnostních menšin , jenž zastával v letech 2003–2006 pozici předsedy Společnosti přátel Lužice. Vystudoval národopis a dějepis na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, po získání malého a velkého doktorátu , se v roce 1996 habilitoval a o devět let později byl na FF UK v Praze jmenován profesorem. Jeho nejznámější publikací z oboru je pak kniha Národnostní menšiny v Evropě: Encyklopedická příručka .

Leopold von Sacher-Masoch (5)

Leopold rytíř von Sacher-Masoch byl rakouský novinář a spisovatel smíšeného původu , po kterém je pojmenován masochismus. Publikoval také pod jmény Charlotte Arand a Zoe von Rodenbach. V neněmeckém prostředí bývá často jeho šlechtický titul „rytíř“ uváděn omylem jako další křestní jméno. Studoval v Praze, kde se také ve věku dvanácti let začal učit německy. Datum úmrtí 9. března 1895 v Lindheimu poblíž Frankfurtu nad Mohanem je mystifikace, kterou rozšířila jeho vlastní rodina. Narodil se v haličském Lvově jako první ze čtyř synů do rodiny policejního velitele Leopolda Sacher-Masocha, rytíře von Kronenthal, který byl v letech 1848–1856 přeložen do Prahy a odtud do Štýrského Hradce. Už od dětství jej fascinovala teta z otcovy strany, hraběnka Zenobia Sacher-Masochová von Kronenthal. Leopold zbožňoval ji samotnou i bití, kterého se mu od ní často dostávalo. Líbila se mu i švagrová Wilhelmina Sacher-Masochová von Kronenthal, která žila s rodinou ve společné domácnosti. Byl uchvácen katolickým uměním a kultem svatých mučedníků. V roce 1848 se rodina přestěhovala do Prahy, kde se Leopold učil mj. německy. Byl vynikajícím žákem novoměstského gymnázia a jeho závěrečná slohová práce byla dokonce oceněna. Navzdory svému přání věnovat se dále literatuře, přesněji psaní divadelních her, pokračoval podle otcovy vůle studiem práv nejprve na Univerzitě Karlově, později ve Štýrském Hradci, kde v roce 1855 získal i doktorát. O rok později začal na univerzitě přednášet historii. V roce 1857 publikoval svou první práci, historickou studii o lidovém povstání, ke kterému došlo za nadvlády španělského krále Karla V. v letech 1537-1539 ve flanderském městě Gent. Historikové ji však kritizovali jako příliš beletristickou. V roce 1861 se zamiloval do Anny von Kottowitz, manželky lékaře, k...

Leopold Stokowski (2)

Leopold Stokowski byl proslulý dirigent, jehož dlouhá a slavná kariéra trvala více než sedm desetiletí. Stokowski se narodil v Londýně v roce 1882 a stal se jedním z nejvýznamnějších a nejvlivnějších dirigentů počátku a poloviny 20. století. Proslavil se zejména díky svému spojení s Filadelfským orchestrem, který vedl v letech 1912-1941 a díky svým inovativním technikám a charismatickému vedení z něj vytvořil jeden z nejlepších orchestrů na světě.

Leopold Korbař (5)

Czech pianist and composer. Born June 7, 1917 in Vienna , died September 2, 1990 in Prague . Chief editor for popular music at Panton 1964–1977. Best known for composing the swing tune “Hm, hm” in 1940.

Leonardo Sciascia (7)

Leonardo Sciascia /čit. šáša/ byl italský spisovatel, publicista a politik. Debutoval sbírkou satir na fašistický režim Bajky z diktatury, v roce 1955 vydal knihu Farnost Ragalpetra, v níž popsal své zkušenosti učitele na zaostalém sicilském venkově. Byl představitel angažovaného kritického realismu, vynikl jako kritik korupce a byrokracie a v románu Den sovy popsal vliv mafie na sicilskou společnost. Knihu zfilmoval v roce 1968 Damiano Damiani s Francem Nerem v hlavní roli. Věnoval se také historickému žánru , ve svých knihách se pokoušel o objasnění případů Alda Mora a Ettoreho Majorany. Divadelní hru Recitazione della controversia liparitana dedicata ad A.D. dedikoval Alexandru Dubčekovi. Pracoval na ministerstvu školství a byl spolupracovníkem deníku Corriere della Sera. V roce 1975 byl zvolen radním města Palerma jako nezávislý na kandidátce Italské komunistické strany. V letech 1979 až 1983 byl zástupcem Radikální strany v Poslanecké sněmovně. Je po něm pojmenován Asteroid Sciascia.

Leonard Mlodinow (7)

Leonard Mlodinow je americký fyzik a spisovatel populárně-naučné literatury. Jeho rodiče byli přeživší holokaust, jeho otec strávil více než rok v koncentračním táboře Buchenwald. Mlodinow se v mládí zajímal o matematiku a chemii, ale po přečtení knihy Feynmanovy přednášky z fyziky Richarda Feynmana se jeho zájem přesunul na fyziku. Podílel se na několika fyzikálních objevech v oboru kvantové mechaniky. Svět fyziky popularizuje laické veřejnosti. Jeho koníčkem je psaní, je spoluautorem scénářů k seriálům Star Trek, McGyver či polodokumentárnímu filmu Beyond the Horizon. Zimu roku 1973 strávil v kibucu v Izraeli na úpatí kopců poblíž Jeruzaléma. Večer tam nebylo moc zábavy a tak se mu dostala do ruky kniha Povaha fyzikálních zákonů od Richarda Feynmana. Tato kniha okouzlila a tak si přečetl další tři knihy, které byly v místní knihovničce - třídílné Feynmanovy přednášky z fyziky. Po návratu do Chicaga byl rozhodnutý studovat fyziku. V roce 1981 nastoupil na Caltech, kde strávil dva roky. Pracovnu měl kousek od dvou nositelů Nobelovy ceny za fyziku - Dick Feynman a Murray Gell-Mann. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Leonard Mlodinow na anglické Wikipedii.

Lenka Peremská (4)

Narodila se v roce 1981 v severočeských Teplicích. Po maturitě se přesunula do Brna, kde studovala historii, klasickou archeologii a žurnalistiku a mediální studia. Po získání magisterského titulu zůstala na půdě Historického ústavu v doktorském studiu se zaměřením na český středověk 14. století, několik semestrů zde také vedla historické semináře. Po nějaké době se začala zabývat genealogií, které se intenzivně věnuje dodnes. V současnosti je rovněž externí redaktorkou populárně-naučných časopisů Živá historie a Tajemství české minulosti.

Lenka Bednářová (6)

Lenka Bednářová je česká výtvarnice, výrobkyně háčkovaných pohádkových postaviček a šperků a autorka knih a kurzů o technice háčkování. Je „celebritou“ mezi lidmi zabývajícími se ručními pracemi, věnuje se především háčkování hraček a postaviček, ale své umělecké sklony nechává vyniknout i ve vyšívání, paličkování nebo pletení. Její jméno je dvakrát uvedeno v Knize českých rekordů. Před lety v Pelhřimově při Dni rekordů představila největší háčkované české dějiny, ale i dětmi oblíbené postavičky z večerníčků, které byly vystaveny v Muzeu rekordů v Pelhřimově k 50. výročí Večerníčka. Hodně ze svého umění se snaží předávat na kurzech háčkování, které probíhají v Praze a těší se velkému zájmu. Její výtvory si našly cestu i do zahraničí, postavičky a zvířátka jsou oblíbená například v Německu, Rakousku, USA, Thajsku nebo v Japonsku.