Všichni Autoři a témata

Alžběta Birnbaumová (6)

Alžběta Birnbaumová , rozena Šourková byla česká historička umění první absolventka dějin umění na filozofické fakultě Karlovy univerzity a spisovatelka, v letech 1923-1925 manželka Václava Breindla a v letech 1926-1934 manželka Vojtěcha Birnbauma. Po maturitě na dívčím reálném gymnáziu na Smíchově v Praze vystudovala v letech 1920-1925 dějiny umění na Filosofické fakultě UK . Již během studií se provdala za profesora přírodopisu smíchovského gymnázia a pozdějšího profesora obecné zoologie na Přírodovědecké fakultě UK dr. Václava Breindla .. Jako první historička umění na české Karlově univerzitě roku 1925 obhájila rigorózní práci na téma Zámek "Troja" u Prahy. Vydala k tomuto tématu řadu časopiseckých článků a publikací. V době studií se zamilovala do svého o 21 let staršího profesora, Vojtěcha Birnbauma, za něhož se 21. ledna 1926 na Staroměstské radnici provdala, za svědka šel Birnbaumův příterl, historik Josef Šusta. Po osmi letech manželství Birnbaum předčasně zemřel. Alžběta po něm převzala činnost v klubu Za starou Prahu a od roku 1928 také funkci. Na počest svého manžela sestavila sborník Listy z dějin umění, do kterého kromě statí zařadila také jeho korespondenci. Od roku 1938 spolupracovala s redakcí Ottova naučného slovníku nové doby. V letech 1938-1948 byla editorkou edice Poklady národního umění, 1946 založila knižnici Horizont. V 50. letech byla zatčena, po propuštění pracovala v Pražském památkovém středisku. Zemřela v Praze 18. 11. 1967. Přeložila knihu Friedricha Wilhelma Foerstera "Evropa a německá otázka", Praha 1938 Literární pozůstalost je uložena v archivu Ústavu dějin umění České akademie věd. Konvolut předmětů ze své domácnosti Birnbaumová darovala do sbírek Národního muzea v Praze....

Aluisio Tancredo Belo Gonçalves Azevedo (4)

Alojz Lorenc (1)

Alojz Lorenc , je bývalý československý policista slovenské národnosti. V období 1985–1989 působil jako první náměstek federálního ministra vnitra Československé socialistické republiky, pověřený řízením centrálních kontrarozvědných správ Státní bezpečnosti. Prakticky celou svoji kariéru působil v bezpečnostních složkách. Po absolutoriu Vojenské akademie Antonína Zápotockého v Brně nastoupil v roce 1970 na ministerstvo vnitra ČSSR v Praze, kde pracoval ve zvláštním odboru federálního ministerstva vnitra . Alojz Lorenc se věnoval kryptografii. Řídil vývoj šifrovacího automatu, jehož byl autorem. Svými nadřízenými byl opakovaně výborně hodnocen a rychle postupoval vzhůru po kariérním žebříčku. V roce 1977 se stal náčelníkem zvláštní správy SNB, což byl ústřední orgán šifrové služby ČSSR. Od 1. května 1980 velel správě SNB hl. města Bratislavy a Západoslovenského kraje. Nejvyššího postu dosáhl generál Lorenc v roce 1985, kdy se stal prvním náměstkem ministra vnitra Vajnara. Zpočátku generál Lorenc řídil Správu ekonomické kontrarozvědky a Správu vnitřní kontrarozvědky, též ale Vysokou školu SNB a Technickou správu FMV, Správu vývoje automatizace, Zvláštní správu a Technickou správu . Řídil Státní komisi pro ochranu státního tajemství, byl členem Vládního výboru pro obranný průmysl a členem Vládní havarijní komise. V čase Mimořádných bezpečnostních opatření byl pověřován řízením celostátního operačního štábu na FMV. Od reorganizace FMV v roce 1988 mu byly podřízeny Hlavní správa kontrarozvědky, Hlavní správa vojenské kontrarozvědky a Správa kontrarozvědky v Bratislavě. Řídil a komplexně kontroloval protišpionážní, ekonomickou, vojenskou i politickou kontrarozvědnou práci v celém Československu. V průběhu sametové revoluce vydal generál Lorenc rozkaz, podle kterého nemají složky StB nijak zasahovat do situace. Tento rozkaz později odůvodnil tím, že...

Alois Urban (7)

Narozen: 9. října 1912 v Ústí nad Orlicí Zemřel: 9. ledna 1981 v Praze Alois Urban po maturitě na reálce v České Třebové v roce 1931 pokračoval ve studiu na Přírodovědecké fakultě Karlovy univerzity v Praze. V roce 1935 získal aprobaci pro matematiku a deskriptivní geometrii. V roce 1937 získal doktorát za práci z diferenciální geometrie. Do roku 1945 působil na středních školách, po válce se stal asistentem na Přírodovědecké fakulty Karlovy univerzity. V roce 1948 studoval v Holandsku u profesora Schoutena. V roce 1950 se habilitoval a v roce 1954 byl jmenován profesorem deskriptivní geometrie na stavební fakultě ČVUT. Alois Urban byl spoluautorem středoškolské učebnice Deskriptivní geometrie pro 11. ročník. V 60. letech vyšly dva díly jeho známé vysokoškolské učebnice Deskriptivní geometrie.

Alois Pavlůsek (8)

Český autor. Píše zejména publikace o automobilech a motocyklech.

Alma Gross (8)

Allyson Braithwaite Condie (5)

Americká spisovatelka.

Alison Mackonochie (7)

Anglicky píšící autorka publikací o těhotenství a péči o dítě. Redaktorka a spisovatelka.

Alice Seifertová (6)

Narozena 12. 7. 1937 v Lískovci u Frýdku-Místku. Pedagožka, autorka učebnic českého jazyka.

Alice Pantermüllerová, (7)

Alice Broadway (4)

Britská autorka románů pro mládež.

Alfred Schirokauer (5)

JUDr. Alfred Schirokauer byl německý právník, spisovatel, scenárista a filmový režisér, který zejména ve 20. letech 20. století proslul především jako autor mnoha historických románů a biografií, řada z nich byla posléze i zfilmována. Mezi jeho nejznámější díla vydaná v češtině patří historický román Hříšná Messalina, který pojednává o římské císařovně Messalině, manželce římského císaře Claudia. Své vzdělání zahájil v Anglii, pak se vrátil do Německa, kde v Hamburku složil maturitu, poté úspěšně vystudoval práva. Po dokončení požadované právní praxe pracoval nejprve po sedm let jako právník. Během této doby začal literárně tvořit, svůj první román vydal v roce 1904. Mezi jeho životopisná díla patří práce o Ferdinandu Lassallovi, Lordu Byronovi, Napoleonovi či Lucretii Borgii. Od roku 1912 působil i jako filmový scenárista, později i jako filmový režisér, kdy několikrát také spolupracoval s Reinholdem Schünzelem. Vzhledem k svému židovskému původu byl nucen opustit nacistické Německo a emigrovat nejprve do Nizozemska, později do Rakouska, kde v roce 1934 ve Vídni zemřel.

Alfréd Rényi (3)

Alfréd Rényi byl maďarský matematik, který pracoval v oborech kombinatorika, teorie grafů, teorie čísel, ale nejvíce vynikl v teorii pravděpodobnosti. Rényi se narodil v Budapešti do rodiny maďarských Židů; jeho otec Artur Rényi byl strojní inženýr a jeho matka Barbara Alexanderová byla dcerou filozofa a literárního kritika Bernáta Alexandera. Kvůli tehdy platnému protižidovskému zákonu nemohl být přijat v roce 1939 na univerzitu, ale v roce 1940 se zapsal na Budapešťskou univerzitu. Studium dokončil v roce 1944. Byl odveden na nucené práce, z kterých utekl. V roce 1947 dokončil doktorská studia na Szegedské univerzitě, pod vedením Frigyese Riesze. V roce 1946 se oženil s Katalin Schulhofovou , rovněž matematičkou. V roce 1948 se jin narodila dcera Zsuzsanna. Po krátkém působení jako profesorský asistent v Budapešti byl v roce 1949 jmenován mimořádným profesorem na Debrecínské univerzitě. V roce 1950 založil Matematický institut Maďarské akademie věd, a řídil ho až do své smrti. Nyní nese institut jeho jméno. Rozvinul dále axiomatickou teorii pravděpodobnosti Kolmogorova.

Alfred Neumann (4)

Alfred Neumann je rodem Prus, narodil se 15. října 1895 v Lidzbarku jako syn obchodníka s dřívím. V rodišti strávil jen nejútlejší dětství, pak žil v Berlíně, kde studoval. Po studiích romanistiky stal novinářem, pak dramaturgem Komorních her mnichovských. Sám říká, že je "typickým pětadevadesátníkem", že nepokládá vliv místa, kde žil, za tak důležitý, jako vliv bouřlivé doby svého mládí. Po úspěchu svého prvního románu oddal se Neumann úplně spisovatelství. Od roku 1933 žije trvale ve Florencii, kamž zajíždíval již dříve. Za První světové války psal verše, pro válce debutoval dramatem Vlastenec, jednajícím o caru Pavlovi, který se ze strachu stane ukrutníkem . Pak následoval román Ďábel , za který autor dostal Kleistovu cenu , Rebelové román, o němž praví kritika, že je divukrásným květem německé řeči, a Guerra, pokračování Rebelů, líčící revoluci v Toskánsku v roce 1848, Hrdina, z ovzduší fémových vražd v poválečném Německu, Zrcadlo bláznů román o vévodovi Jindřichu II. z Lehnice, v němž se uplatňuje Neumannův humor, a drama Rod Danieli. Poslední díla jsou Nový césar , Císařství a Královna Kristina Švédská .

Alfred Holeček (5)

Narozen 6. května 1907 v Charkově - zemřel 8. února 1989 v Praze.

Alexandros Charalambidis (6)

PhDr. Alexandros Charalambidis je absolventem Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze obor učitelství 5. až 12. stupeň se zaměřením na ruský jazyk a hudební výchovu a je mj. autorem řady učebnic hudební výchovy pro žáky druhého stupně ZŠ, víceletých gymnázií i čtyřletých gymnázií.

Alexandra Rebrová (4)

Historička, archivářka, knihovnice, PhDr., Narozena 4.5. 1945 v Daruvaru v bývalé Jugoslávii.

Alexandra Jirkovská (8)

Prof. MUDr. Alexandra Jirkovská, CSc. je přední osobností v oboru diabetologie a vnitřního lékařství. Byla zvolena do výboru European Foot Study Group, do níž se dostala vytrvalou pílí a aktivitou v oboru. Prof. Jirkovská přednáší zejména na postgraduálních akcích, seminářích, symposiích i předatestačních kursech. Profesorka vnitřních nemocí , MUDr., CSc., diabetoložka . Zabývá se syndromem diabetické nohy. Publikace z oboru.

Alexandr Ort (6)

Alexandr Ort byl český historik a politolog, jehož oborem zájmu byla česká a zahraniční politika a mezinárodní vztahy. Vystudoval na Vysoké škole politické a sociální a v akademickém prostředí již zůstal. Od roku 1949 působil postupně na Universitě 17. listopadu, na Vysoké škole politických a hospodářských věd, na Fakultě mezinárodních vztahů UK, a především v Ústavu pro mezinárodní politiku a ekonomii, kde zastával několik let post zástupce ředitele. Zabýval se zejména vnitřní a vnější politikou Francie a teorií mezinárodních vztahů. Jelikož byl aktivním účastníkem pražského jara 1968, musel po nástupu normalizace akademické prostředí opustit. Po sametové revoluci obnovil pedagogickou činnost na Právnické fakultě Univerzity Karlovy a Fakultě mezinárodních vztahů VŠE, kde stál u vzniku Střediska mezinárodních studií Jana Masaryka, nejstaršího českého pracoviště zaměřeného na výuku a výzkum mezinárodní politiky a diplomacie. Vyučoval i na Komenského univerzitě v Bratislavě a VŠMVV v Praze, svou pozornost soustředil na problematiku evropské integrace a české diplomacie. Zasedal v několika redakčních radách, jezdil přednášet do zahraničí a kromě toho zastával post předsedy správní rady Nadace Jiřího z Poděbrad pro evropskou spolupráci, jakož i Výboru sdružení Za evropský dům. Je autorem řady publikací, z nichž některé byly přeloženy do cizích jazyků, a rovněž překladů knih z francouzštiny a ruštiny. Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Alexandr Ort

Alexander Puškin, (5)

Alexander Loyd (4)

Americký kněz, naturopat a psycholog.

Alex Garland (4)

Alex Garland je anglický romanopisec, scenárista a režisér. Vystudoval dějiny umění na Manchesterské univerzitě. V prvním románu Pláž , který se brzy stal kultovním, čerpal Garland ze svých zážitků, kdy jako batůžkář cestoval po světě. Román byl zfilmovaný, stejně jako i další kniha Tesseract . Napsal scénář například k filmům 28 dní poté , Sunshine , Neopouštěj mě , Dredd nebo Ex Machina , který i režíroval, stejně jako film Annihilation .

Ales' Adamovič (5)

Běloruský prozaik, literární teoretik a kritik.

Aleš Rozehnal (6)

JUDr. Aleš Rozehnal, Ph.D., je český advokát, bývalý jednatel společnosti CET 21 s.r.o. Zabývá se mediálním a soukromým právem. Absolvoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy . Je autorem publikace Úvěry zajištěné zástavním právem. Je spoluautorem knihy Korupce na český způsob. Působí jako vedoucí katedry práva na Bankovním institutu a jako odborný asistent na Fakultě právnické ZČU v Plzni a na Fakultě humanitních studií UK. Zároveň působí jako advokát.

Aleš Gerloch (8)

Aleš Gerloch je český právník a profesor na Právnické fakultě Univerzity Karlovy, kde se zabývá hlavně teorií práva, právní filozofií a ústavním právem. Od roku 2014 zastává funkci prorektora pro akademické kvalifikace Univerzity Karlovy. Také externě vyučuje na Právnické fakultě Západočeské univerzity. V letech 2006 až 2014 na Právnické fakultě UK vykonával funkci děkana. Provozuje také advokátní praxi a od roku 2006 je místopředsedou Legislativní rady vlády. Téhož roku byl zvolen Právníkem roku v oblasti veřejného práva. V roce 2008 obdržel stříbrnou medaili Antonína Randy, kterou získal jako významný představitel politického, veřejného a společenského života, za jeho zásluhy o fungování demokratického právního státu a významnou pomoc a spolupráci s Jednotou českých právníků. Narodil se v Ostravě. Do Prahy přišel s rodiči v polovině 60. let. Otec Vladimír byl novinář, na počátku normalizace od dubna 1970 vedoucí ideologického byra ÚV KSČ na konci 70. let byl zástupcem šéfredaktora Rudého práva. Matka pracovala na sekretariátu KSČ. V Praze Aleš Gerloch dokončil základní školu a odmaturoval. Již v 18 letech se stal kandidátem na členství v KSČ a členem KSČ byl až do roku 1990. V roce 1978 úspěšně ukončil magisterské studium na Právnické fakultě Univerzity Karlovy, kde od té doby působí jako učitel. Od roku 1983 se pravidelně stýkal s agentem StB, když StB zkoumala možnost využít ho jako tajného spolupracovníka. Spis byl uložen roku 1986 se závěrem, že Gerloch je kladně politicky orientován, je ochoten být ve styku s orgány MV a informovat o situaci na PF UK Praha v oficiálním styku. Podle českého publicisty Jana Urbana se Gerloch před rokem 1989 setkával nejméně deset let s příslušníky StB. Urban v roce 2019 ve svém příspěvku do internetového média HlídacíPes.org uvádí, že "podle dochovaných dokumentů je zjevné, že pan Gerloch se nijak nestyděl předávat tajné policii i charakteristiky osob ze svéh...

Aleš Doubrava (4)

Narozen 28.1.1935 v Hradci Králové, zemřel 21.2.1993. Historik, regionální historická literatura.

Alena Zárybnická (5)

Meteoroložka České televize. Alena Zárybnická se narodila se v Praze roku 1969. Její otec byl pilot motorových letadel. V letech 1984-1988 studovala na Gymnáziu. Poté v letech 1988–1994 studovala Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy, obor Katedra meterologie a klimatologie. Od roku 1997 působí v české televizi, půl roku zde působila jako externí člen Redakce ČT. Od dubna 1998 jako stálý zaměstnanec. Od roku 1997 moderuje Předpověď počasí a od roku 2000 moderuje pořad pro ženy Sama doma. Působí také v magazínu o počasí Turbulence od roku 2011. Roku 1999 se stala členkou sportovní redakce, natáčí dokumenty, reportáže o létání. Sama se sportovnímu létání aktivně věnuje. Je vdaná, její manžel je leteckým inspektorem. Má syna Víta.

Alena Vlčková (6)

Narozena 14. 11. 1942 v Chuchelně u Semil, zemřela 6. 6. 2011. Nakladatelská redaktorka , překladatelka z litevštiny a ruštiny, z němčiny překládala populárně-naučné knihy, autorka kuchařských knih a praktických příruček.

Alena Večeřová-Procházková (4)

Narozena 1971. MUDr., psychiatrička, od roku 1996 odborná asistentka na Katedře psychiatrie IPVZ v Psychiatrické léčebně Praha-Bohnice. Od roku 2004 působí jako lektorka výcvikové komunity ve Skálově institutu. Odborné práce z psychiatrie a toxikomanie.

Alena Vasiljeva-Lešková (5)

PhDr., spoluautorka učebnice ruštiny.

Alena Smyslilová (6)

Mgr, pedagožka. Autorka publikace pro děti - první čtení.

Alena Munková (4)

Alena Munková, rozená Alena Synková byla česká novinářka a publicistka, scenáristka a dramaturgyně, vnučka nakladatele Adolfa Synka a mladší sestra spisovatele Františka Listopada, která se stala jednou z posledních osob, které byly v době 2. světové války v dětském věku vězněny v Terezínském ghettu a přežily holokaust. Její tehdejší dívčí básničky pocházející z let 1942–1945, kdy zde byla vězněna, byly několikrát i zhudebněny. Po 2. světové válce vystudovala žurnalistiku na fakultě Vysoké školy politické a sociální a posléze pracovala ve Filmovém studiu na Barrandově, nicméně z politických důvodů byla na počátku 50. let donucena této činnosti zanechat. Poté od roku 1954 pracovala v nakladatelství Naše vojsko a souběžně s tím vystudovala pražskou FAMU, poté pracovala v dokumentačním oddělení Ústřední půjčovny filmů v Praze, kde vydávala pravidelný týdenní bulletin Filmové informace. Od roku 1964 působila jako scenáristka a dramaturgyně Studia kresleného a loutkového filmu, od té doby se váže její spolupráce na animovaných dílech a televizních seriálech populárních večerníčků s Václavem Bedřichem, Vladimírem Jiránkem nebo Jiřím Šalamounem. Společně se svým manželem Jiřím Munkem pracovala jako významná scenáristka dokumentárních a zejména animovaných filmů a seriálů – například:

Alena Macková (7)

Narozena 18.3.1963 v Liberci. JUDr., občanské právo. Publikace z oboru.

Alena Hejduková (4)

Mgr., středoškolská učitelka, autorka učebnic českého jazyka pro střední školy.

Alena Bartoňová (6)

Narozena 15. 11. 1957 v Jilemnici. Kadeřnice, spoluautorka kuchařky, autorka povídek a ilustrací.

Aleksandr Stepanovič Jakovlev (4)

Ruský prozaik.

Alberto Carlo Carpiceci (4)

Italský architekt a historik architektury.

Albert Marenčin (7)

Albert Marenčin byl slovenský spisovatel – prozaik, básník, esejista, scenárista, dramaturg, výtvarník, překladatel a kritik. Vystudoval filosofickou fakultu na Slovenské univerzitě v Bratislavě a po ukončení studia v roce 1944 se aktivně zúčastnil Slovenského národního povstání. Po skončení druhé světové války pracoval jako redaktor v deníku Národná obroda, později pokračoval ve studiu v Paříži. V letech 1949–1972 pracoval v různých funkcích v Československém státním filmu . V roce 1972 byl v průběhu normalizace z politických důvodů propuštěn z práce nesměl publikovat. Až do odchodu do důchodu pracoval ve Slovenské národní galerii. Od roku 1965 je členem patafyzického hnutí v Paříži, od roku 1977 členem Surrealistické skupiny v Československu, jejíž časopis Analogon spoluzaložil v roce 1969. Psát začal už v době svých vysokoškolských studií, kdy napsal své první rozhlasové hry a první román. Svojí tvorbou se řadí mezi pokračovatele surrealistického hnutí, je autorem próz s tematikou druhé světové války a filmových scénářů podle literárních předloh. Kromě vlastní tvorby se také věnoval překladům z francouzštiny. Jako výtvarník se věnoval i tvorbě koláží, výtvarné historii a kritice . Z francouzštiny V tomto článku byl použit překlad textu z článku Albert Marenčin na slovenské Wikipedii.

Alan Watts (6)

Alan Wilson Watts byl anglický básník, filosof, spisovatel. Propagoval východní filosofie jako buddhismus, taoismus a hinduismus pro západní publikum. Narodil se v Anglii, od roku 1939 žil v USA. V letech 1945–1950 byl knězem episkopální církve, 1951–1957 přednášel na Americké akademii asijských studií v San Franciscu, kde byl čtyři roky děkanem. Neměl však dostatečné oficiální vzdělání a proto byl v univerzitních kruzích neoblíben, avšak mezi beatniky byl nesmírně populární. Celosvětově proslul především jako vykladač a propagátor zenu, taoismu a východního myšlení vůbec. Sám se označoval za "baviče" . Byl třikrát ženatý, přičemž se netajil svojí promiskuitou, pořádal skvělé večírky, dobře mluvil a výborně vařil. Zemřel na zástavu srdce ve věku 58 let. Napsal 28 knih a bezpočet článků, pořádal semináře a přednášky. Většina jich vyšla také na elektronických mediích. O jeho odkaz se nyní stará Alanův syn Mark Watts. V současné době je ve stádiu příprav film o A. Wattsovi "In the Way".

Alan Bradley (6)

Alan Bradley se narodil v Torontu a vyrůstal v Cobourgu v Ontariu. Než odešel v roce 1994 do předčasného důchodu, aby se mohl plně věnovat psaní, působil 25 let jako ředitel oddělení televizní techniky v mediálním centru Saskatchewanské university. Mnohotvárnost jeho talentu mu vynesla četné ceny za dětské knížky, jeho povídky se dočkaly rozhlasových zpracování. Je také spoluautorem knihy Ms.Holmes of Baker Street, která vyvolala značný poprask svou teorií, že Velký detektiv je žena. Nyní žije Bradley na ostrově Gozo v souostroví Malta s manželkou a dvěma kočkami. Za Koláč s kapkou jedu získal v roce 2007 cenu Debut Dagger Award.

Agáta Pilátová (6)

Narozena 17. 10. 1938. Kulturní redaktorka, publicistka, recenzentka a editorka rusínského původu. Autorka filmových a literárních recenzí, editací knih, výstav a kulturních pořadů s tematikou Podkarpatské Rusi.

Adrienne Basso (5)

Americká spisovatelka narozená ve Skotsku, též knihovnice, povoláním účetní, finanční poradkyně a marketingová analytička.

Adrian Gilbert (6)

Adrian Gilbert je autor a nezávislý vydavateľský konzultant. V roku 1991 založil Solos Press, malé vydavateľstvo zamerané na kresťanský mysticizmus, gnosticizmus a hermetiickú tradíciu Egypta. Viac než dvadsať rokov skúmal starý Egypt a pokladá objavy obsiahnuté v Mystériu Orióna za veľmi dôležité pre naše pochopenie veku pyramíd.

Adolf Mützelburg (4)

Německý spisovatel, autor historických románů, tvůrce volného pokračování Dumasova románu Hrabě Monte Christo.

Adolf Kuba (3)

Narozen v červenci 1923. Redaktor, publikace z oboru automobilismu, odborný překlad z němčiny.

Adolf Cmíral (8)

Adolf Cmíral byl český hudební skladatel, pedagog a publicista. Na doporučení svého řídícího učitele šel studovat na pražskou konzervatoř, kde v letech 1897 až 1900 vystudoval skladbu u Karla Steckera, řízení sboru u Karla Knittla, hru na varhany u Josefa Kličky a obřadní zpěv u Augustina Vyskočila. Poté do roku 1905 pokračoval ve studiu na Amerlingově učitelském ústavu a v letech 1914 a 1915 složil státní zkoušky ze zpěvu, hry na varhany a hry na klavír. Profesně byl nejdříve varhaníkem v Praze: u sv. Tomáše , v Loretě a na Strahově . Zároveň během svého studia vyučoval od roku 1905 hudbu a zpěv na pražských obecných školách, na vinohradské pěvecké škole Umělecké výchovy, na odborné škole pro ženská povolání a na reálném gymnáziu a učitelském ústavu. Od roku 1919 učil na pražské konzervatoři, kde založil a vedl hudebně-pedagogické oddělení. Také byl jedním ze zakladatelů a poté ředitelem Hudební Budče . Později byl členem komise pro státní zkoušky z hudby a inspektorem hudební výchovy. Po válce začal přednášet na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy, kde spoluzakládal katedru hudební výchovy , a přednášel na Akademii múzických umění . Ve svém díle se Adolf Cmíral inspiroval J. A. Komenským, neboť se vždy snažil o zlepšení úrovně hudební výchovy a celkově o hudební osvětu. Kromě organizování řady hudebních akcí přednášel, podílel se na školském vysílání Československého rozhlasu a hojně publikoval. Psal do Pedagogických rozhledů, Hudební revue, Listů Hudební matice, Tempa a časopisu Hudba a škola, který založil. Navíc řídil i časopisy Hudební výchova a Souzvuk. Samostatně vydal např. příručku Základní pojmy hudební nebo školu zpěvu Jaro. Též sbíral a propagoval české lidové písně, zejména ze středních Čech. Inspiraci k vlastní hudební tvorbě čerpal především na svém letním sídle ve Zlenicích. V roce 1962 obdržel vyznamenání ...

Adam M Grant (5)

Americký psycholog a vysokoškolský učitel, autor publikace z oblasti osobního rozvoje.

Adam Jist (5)

Vlastním jménem Stiblík Jindřich. Narodil se 10.11.1907 v Kladně, zemřel 18.12.1995 v Praze. Básník, beletrista.

A. Ludvík Salač (9)

Narozen 17. 6. 1900 v Praze, zemřel 24. 8. 1953 v Německu. Malíř, grafik, ilustrátor a nakladatel pohlednic. Po roce 1948 žil v emigraci.

A Zapletal (9)

Zuzana Urbanová (6)

Narozena 9. 7. 1953 v Košicích, působí v Praze. Doc. MUDr., CSc., dětská a dorostová lékařka-kardioložka . Práce z oboru dětské kardiologie a lipidologie se zaměřením na prevenci aterosklerózy od dětského věku.

Zuzana Tascas (4)

Zuzana Strachotová (5)

Autorka fantasy románu.

Zuzana Kadlecová (5)

Zuzana Kadlecová rozená Adamcová se narodila v roce 1982 v Novém Jičíně.

Zuzana Holasová (4)

Zuzana Holasová se narodila v Praze v roce 1950. Vyrůstala v rodině, která byla v podstatě ateistická, posléze studovala práva a nakladatelskou specializaci v rámci žurnalistiky. Pracovala v nakladatelství Albatros. V devadesátých letech začala publikovat vlastní knihy: Nefritový prsten, Příběhy z Bible, Bible kniha knih, Čtrnáct malých setkání, Popoupo, Jakub a radost, Strašidelné město. Je členkou Sekulárního františkánského řádu.

Zuzana Foffová (6)

Česká nakladatelka a autorka a editorka prací o vinařství a vinohradnictví.

Zuzana Csontosová (6)

Slovenská publicistka, spoluzakladatelka bezdomoveckého časopisu Nota bene, autorka článků v časopise Dieťa. Autorka knihy pohádek.

Zuzana Beňová (5)

Mgr., spoluautorka učebních materiálů z němčiny.

Zofia Nałkowska (6)

Zofia Nałkowska byla polská prozaička, dramatička, básnířka a žurnalistka. Psala psychologické romány. Z její poválečné tvorby je nejvýznamnější sbírka reportážních črt, v nichž zachytila osudy obětí během nacistické okupace. Studovala historii, zeměpis, ekonomii a jazykovědu na tajné „Létavé univerzitě“ . Pracovala v ženských organizacích. Od roku 1933 byla členkou Polské literární akademie . Dále byla pracovnicí PEN klubu, ZZLP a společnosti péče o vězně „Patronat“. Byla spoluzakladatelkou a členkou literární skupiny „Předměstí“ . V roce 1936 dostala „Złoty Wawrzyn Polskiej Akademii Literatury“. V létech 1939–1944 působila v kulturním podzemí. V letech 1945–1947 byla nestranickou poslankyní Zákonodárného sněmu , pracovala v Hlavní komisi německých zločinů v Polsku , oddělení Lodž, a byla redaktorkou týdeníku „Kuźnica“. Debutovala v roce 1898 na stránkách „Týdenního přehledu“ jako básnířka. V roce 1906 zveřejnila román Ženy . Její celé jméno je Zofia Gorzechowska, primo voto Rygier, rozená Nałkowska. Narodila se roku 1884 ve Varšavě. Její otec Wacław Nałkowski byl známým geografem, její matka Anna pocházela z Moravy. Vystudovala penzionát a tajnou Létavou univerzitu . Značnou část svých širokých znalostí však nabyla samostudiem. Zofia Nałkowska byla dvakrát vdaná. Jejím prvním mužem byl publicista a pedagog Leon Rygier . Vdala se za něj v roce 1904, přičemž oba, chtějíce si ulehčit případný rozvod v budoucnosti, přešli na kalvinismus. Manželství se rozpadlo kolem roku 1909, třebaže rozvod uskutečnili až v roce 1918. Jejím druhým mužem byl Jan Jur-Gorzechowski, bojovník ve Válečné organizaci (Organizacja Bojow...

Zinovij Jur'jevič Jur'jev (4)

Ruský spisovatel a scenárista, autor sci-fi, satirik.