10621–10680 z 142921 Autoři
Benoîte Groult (5)
Benoîte Groultová byla francouzská novinářka, spisovatelka a také feministka.
Více od autora
Benjamin Black (7)
Prozaik John Banville se narodil v roce 1945 ve Wexfordu na jihovýchodě Irska. Vstoupil na literární scénu v roce 1970 povídkovou sbírkou Dlouhý Lankin. Většinu svého života strávil v Dublinu, kde od roku 1989 působí v redakci listu The Irish Times. Banvillovy kritikou i čtenáři ceněné romány se pyšní množstvím prestižních cen. Za knihu Doctor Copernicus získal literární cenu James Tait Black Memorial Prize v roce 1976. Román Kepler získal cenu deníku The Guardian v roce 1981. Román Moře, v češtině vydaný v roce 2006, vynesl Banvillovi v roce 2005 Booker Prize, o rok později Irish Book Awards. V roce 2011 obdržel Banville Mezinárodní literární cenu Franze Kafky. Detektivní romány z Dublinu padesátých let 20. století píše pod pseudonymem Benjamin Black. Pod tímto pseudonymem píše detektivky, které dokonalou psychologií postav, stylistickým mistrovstvím i myšlenkovou hloubkou výrazně přesahují hranice žánru .
Více od autora
Bel Kaufman (3)
Bella \"Bel\" Kaufman je rusko-americká učitelka a autorka. Kaufmanová se narodila v Berlíně v Německu, kde tehdy její otec studoval medicínu. Přestože se narodila v Německu, její rodný jazyk byla ruština. Rodina se později vrátila do Oděsy . Spolu s rodiči emigrovala v roce 1923 do Spojených států , stěhuje se do New Yorku, kde se poprvé začíná učit anglicky. Ve věku 18 let, absolvovala Hunter College v New Yorku, na níž získala titul BA, poté magisterský titul na Columbia University. Posléze začala pracovat jako učitelka na různých školách v New Yorku, současně se věnuje psaní . V roce 1965 vydala svůj nejznámější román Nahoru po schodišti dolů, jejíž děj byl založen na jwejích vlastních učitelských zkušenostech. Kniha měla obrovskýmúspěch, na seznamu New York Times Best Seller zůstala 64 týdnů. V roce 1967 byl podle knihy natočen stejnojmenný film. V roce 1979 publikovala Kaufmanová druhý román Láska, atd . Od té doby pak psala různé další krátké příběhy. Zároveň pokračovala jako pedagog a lektor. Kaufmanová je vnučka slavného jidiš spisovatele Šoloma Alejchema.
Více od autora
Bedřich Moldan (10)
Bedřich Moldan je český geochemik, ekolog, publicista a politik, sehrál významnou roli při tvorbě české ekologické legislativy po listopadu roku 1989, je označován jako jeden z nejvýznamnějších představitelů československé a české environmentální školy. Je světově uznávaným odborníkem v oblasti analytické chemie, biochemie a životního prostředí. Svou rozsáhlou pedagogickou, publicistickou, organizační, politickou a diplomatickou činností zásadně ovlivnil hned několik generací environmentalistů a významně se podílel na nastavení právního systému ochrany životního prostředí v České republice. Byl vůbec prvním československým ministrem životního prostředí. Narodil se v Praze v rodině policejního rady. Dětství prožil v Košířích. Po válce se s rodinou odstěhoval do Děčína, kde vystudoval gymnázium, maturoval v roce 1954. V sextě na gymnáziu vstoupil do kmenu Vycházejícího slunce hnutí Woodcraft, které na gymnáziu založil Zdeněk Klen Fišera. V oddílu naplno prožíval výpravy do přírody Českého Švýcarska a letní tábory v Tatrách se stal. Jak sám hodnotí, právě knihy E. T. Setona a jeho přístup k přírodě a k životu ho ovlivnily na celý život. Vystudoval Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy, obor analytická chemie. Po studiu nastoupil na Matematicko-fyzikální fakultu UK, do oboru analytická chemie. Poté krátce pracoval jako učitel na základních školách v Praze 6. Jeho manželkou je bohemistka Dobrava Moldanová, mají dva syny a dceru a dohromady šest vnuků. V letech 1959–1989 pracoval jako výzkumný pracovník v Ústředním ústavu geologickém. Zabýval se analytickou chemií, zkoumal geochemii životního prostředí a vedl oddělení biogeochemie. V této době působil také jako tajemník Československé spektroskopické společnosti. V roce 1964 se stal kandidátem chemických věd. V roce 1992 se stal docentem Univerzity Karlovy v oboru geochemie. V roce 1997 byl jmenován profesorem v oboru ochrana životního prostře...
Více od autora
Barbora Kováčová (9)
Slovenská vysokoškolská pedagožka, spoluautorka publikace o šikaně ve školách, též publikace o terapeutickém využití panenek.
Více od autora
Barbara Berger (5)
Publicistka, narozená v USA, žije v Dánsku, práce o zdravém životním stylu a duchovní moudrosti.
Více od autora
Barbara Bartos-Höppner (4)
Narodila se v Eckersdorfu ve Slezsku v roce 1923. Od roku 165 působila jako spisovatelka na volné noze. Psala hlavně dobrodružné příběhy a romány pro děti a dospívající. Její knihy byly přeloženy do více než dvaceti jazyků a získaly mnoho ocenění, včetně Velké ceny z Německé akademie pro dětskou liteaturu a Spolkový kříž za zásluhy 1. třídy. Byla také členem Mezinárodního PEN klubu. Zemřela v červenci 2006.
Více od autora
Baltasar Gracian (3)
Baltazar Gracián y Morales byl španělský jezuita, spisovatel a filosof 17. století.
Více od autora
Astrud Gilberto (7)
Astrud Gilberto je brazilská zpěvačka, která je známá především díky svému hladkému a okouzlujícímu vokálnímu stylu, který se v 60. letech 20. století stal synonymem pro žánr bossa nova. Mezinárodní slávu jí přineslo provedení písně "The Girl from Ipanema" na albu "Getz/Gilberto", které získalo cenu Grammy a které nahrála se svým tehdejším manželem João Gilbertem, saxofonistou Stanem Getzem a pianistou Antôniem Carlosem Jobimem. Tato píseň nejen zpopularizovala bossa novu po celém světě, ale také z Astrud udělala ikonický hlas tohoto žánru.
Více od autora
Arthur Schnitzler (8)
Arthur Schnitzler byl rakouský prozaik, dramatik a lékař. Arthur Schnitzler se narodil v roce 1862 ve Vídni jako syn předního laryngologa Johanna Schnitzlera a jeho ženy Louisy. Již jako dítě se zajímal o literaturu, psal básně a hrál na klavír. Po maturitě na akademickém gymnáziu se však vydal ve šlépějích svého otce a na vídeňské univerzitě vystudoval medicínu. Přispíval do lékařského časopisu svého otce Internationale Klinische Rundschau. Velmi se zajímal o psychologii. Praxi absolvoval u psychiatra Theodora Meynerta, u nějž se seznámil s užitím hypnózy a sugesce. Tyto poznatky měly později vliv na jeho literární tvorbu. Od poloviny 80. let působil jako asistent nejdříve ve vídeňské Všeobecné nemocnici a poté na oddělení svého otce na Všeobecné poliklinice. Po otcově smrti roku 1893 si otevřel vlastní privátní praxi. Jeho literární kariéra začala v roce 1893, když zemřel jeho otec. Ve stejném roce vzbudilo jeho drama Anatol zájem veřejnosti i kritiky. To v roce 1900 následoval soubor deseti konverzačních jednoaktovek Der Reigen o milostných vztazích vídeňské společnosti, které prostupují všemi společenskými vrstvami , které zachycují jejich rozhovor před milostným aktem a po něm. Inscenování i knižní vydání této hry bylo cenzurou zakázáno a Schnitzler ji vydal samonákladem. Poprvé byla uvedena na jevišti až v Berlíně v roce 1920 a vyvolala skandál nedozírných obzorů. Pro svou otevřenou sexualitu byly i další jeho práce cenzurovány. Psal především povídky, novely a divadelní hry, je však také autorem dvou románů. Jeho dílo bylo silně poznamenáno jeho lékařskou profesí a hlavně psychologickými a psychiatrickými poznatky. Často je označován jako literární protipól Sigmunda Freuda. Oba se však setkali pouze jednou, krátce poté, co Freud gratuloval Schnitzlerovi k 60. ...
Více od autora
Arthur Golden (4)
Arthur Golden je americký spisovatel. Na Harvardově univerzitě vystudoval dějiny umění se zaměřením na Japonsko. Posléze získal diplom z japonských dějin na Columbia University, kde se rovněž naučil mandarínské čínštině. Nějaký čas působil v Pekingu a Tokiu a po návratu do Spojených států amerických získal na Boston University diplom z anglického jazyka. V současnosti žije ve městě Brookline ve státě Massachusetts s manželkou a dvěma dětmi. Golden proslul hned svým prvním dílem – románem Gejša . Toto dílo vypráví o životě mladé japonské dívky, kterou v mládí vytrhli z rodné vesnice a byla jí určena role gejši v japonském Kjótu. Kniha je volně založena na životních osudech skutečné gejši Mineko Iwasaki. V roce 2005 byl román Gejša zfilmován režisérem Robem Marshallem. Hlavních role si zahráli Ziyi Zhang a Ken Watanabe.
Více od autora
Arnošt Klíma (8)
Narozen 1.3.1916 v Klimkovicích, zemřel 4.1.2000. PhDr., DrSc., člen korepondent Československé akademie věd, profesor filosofické fakulty University Karlovy v Praze. Historik, práce v oboru, překladatel z němčiny.
Více od autora
Arno Puškáš (7)
Arno Puškáš byl přední slovenský horolezec, publicista, chatař, člen Horské služby. Na svém kontě měl přes dvě stě prvovýstupů ve Vysokých Tatrách, kde dlouhé roky pracoval jako chatař v objektu Chata pod Rysmi. Dále lezl v Julských Alpách, na Mt. Blanc, Grossglockner. Pyreneje, Atlas, Olymp. V r. 1969 a 1971 se zúčastnil prvních dvou československých expedic na Nanga Parbat. Na té druhé vylezl na předvrchol Čongru a jihovýchodní vrchol Nanga Parbat . Účastnil se též dalších horolezeckých expedic Romsdal, Ahhagar, třikrát Fanské vrchy, Pamír 1979 – Kullai Ismoili Somonij. Slovenský nejvýznamnější horolezecký publicista – celkem napsal 18 knih, 2 povídky, asi 1200 článků s horolezeckou tematikou. Polyglot, fotograf, grafik. Jeho životním dílem je podrobný desetidílný Horolezecký průvodce Vysoké Tatry, jenž psal a vydával 32 let. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Arno Puškáš na slovenské Wikipedii.
Více od autora
Arkadij Aleksejevič Pervencev (7)
Arkady A. Perventsev narodil 13 Leden 1905 v obci Nagut nyní Mineralovodsky District, Stavropol území v rodinném Kuban kozácké původu učitelů. Otec - Perventsev Alexei Ivanovič - pravoslavný kněz, jeho matka - Afanasyev lubov - učitel. Druhý bratranec Vladimir Majakovskij. Vyrůstal v regionu Kuban, v obci Novopokrovsky. Byl kulturní pracovníci v obci Novorozhdestvenskoy, reportér v novinách "proletářského Way" a "Leninova cesta" Tikhoretsk. Vzal aktivní služby v kavalerii, šel z Rudé armády na velitele čety šavle.
Více od autora
Antonín Slavíček (5)
Antonín Slavíček byl český impresionistický malíř. Jedná se o vrcholného představitele českého umění kolem roku 1900, který vyšel z odkazu náladového realismu, ale již roku 1898 začal tvořit obrazy barevnou skvrnou, chvatnou i rozechvělou, která vyvolává dojem pohybu a víření. Byl mistrem v zachycení světla a stínu. Díla tvořil v Hostišově v oblasti zvané Česká Sibiř, kam jezdil za spisovatelem Janem Herbenem. V letech 1903-1905 pobýval v Kameničkách u Hlinska. Krajinu Vysočiny zatoužil poznat po přečtení románu Západ z roku 1899 od Karla Václava Raise . Snažil se o zachycení rázu a proměn tamní krajiny. Jeho více než sedmdesátka obrazů, které zde namaloval, se považuje za jeho vrcholnou tvorbu. Vzhledem k tomu, že jeho žena Bohumila vyrostla ve středočeském Štolmíři, vznikly některé jeho obrazy také zde. Jde např. o obraz Kostel ve Štolmíři, který zachycuje místní monumentální barokní kostel sv. Havla. Dnes je obraz uložen v Galerii moderního umění v Roudnici nad Labem. Na konci života maloval zákoutí Prahy, která se stala jeho novou inspirací a hlavním tématem jeho pláten. Narodil se v Praze jako čtvrté dítě Jana Slavíčka, správce vysokých škol technických, a jeho manželky Pavlíny, rozená Mildnerové ze Semil. V letech 1881–1885 navštěvoval reálné gymnázium ve Spálené. Už jako školák se účastnil vydávání školního časopisu a troufal si vystoupit se svými kreslířskými pokusy i na veřejnosti. Jeho strýc, děkan, mu hodně pomáhal a umožnil mu cestu do Mnichova . Roku 1887 byl zapsán na AVU v Praze do krajinářské speciálky u profesora Julia Mařáka . Mařák přiměl Slavíčka, aby soukromě dostudoval gymnázium. Studium na akademii několikrát přerušil, patrně pro neshodu s Mařákem. V roce 1888 pravděpodobně z nešťastné lásky odešel do benediktinského kláštera v Rajhradu na Moravě. V letech 1894–1899 s Mařákovým ateliérem jezdil malovat do plenéru do o...
Více od autora
Antonín Přidal (7)
Narozen 13. 10. 1935 v Prostějově, zemřel 7. 2. 2017 v Brně. Spisovatel, publicista, básník, autor populárně naučných cyklů pro rozhlas, rozhlasových a divadelních her. Překladatel z angličtiny, španělštiny a francouzštiny.
Více od autora
Antonín Pochop (6)
Antonín Pochop byl český spisovatel, pedagog a sběratel povídek. Narodil se 7. února 1862 v Dolních Štěpanicích. Počátkem 80. let 19. století působil jako ředitel na škole v Martinicích v Krkonoších. Zavedl zde předmět ženské ruční práce. Roku 1885 ze školy odešel a nahradil jej Florian Nykl. Roku 1902 začal učit na Měšťanské škole chlapecké v Jilemnici, kde působil až do roku 1920. Od září 1904 do června 1905 vydával čtrnáctideník pro mládež Mladý Slovan. Časopis se snažil udržovat jako laciný. Sbíral krkonošské pohádky a jeho první sbírkou byl Devaterník čili devatero pohádek z horního Pojizeří od Antonína Pochopa roku 1904. Brzy se stal nejen uznávaným autorem, ale i řečníkem, což dokazuje jeho proslov 8. listopadu 1918 na oslavu znovuobnovení TJ Sokol v Martinicích, který nazval "O vzniku naši samostatnosti". Zemřel 16. ledna 1949 v Praze.
Více od autora
Antonín Kovář (4)
Antonín Kovář byl český a československý politik Československé sociální demokracie, po roce 1948 Komunistické strany Československa, a poválečný poslanec Ústavodárného Národního shromáždění a Národního shromáždění ČSR. Pocházel z rodiny gruntovníka v Pržně. Narodil se jako katolík. Roku 1928 vystoupil z církve a byl bez vyznání. V roce 1946 se uvádí jako malorolník, bytem Pržno. V parlamentních volbách v roce 1946 se stal poslancem Ústavodárného Národního shromáždění za ČSSD. Zasedal zde do voleb do Národního shromáždění roku 1948, v nichž byl zvolen do Národního shromáždění za ČSSD ve volebním kraji Ostrava. Patřil k té části sociální demokracie, která souhlasila s průběhem komunistického převratu v roce 1948 a setrval ve straně i poté, co se stala loajálním spojencem komunistů. V červnu 1948 po sloučení ČSSD a KSČ přešel do poslaneckého klubu komunistů. Mandát zastával konce funkčního období parlamentu, tedy do roku 1954.
Více od autora
Antonín Hamsík (8)
Narozen 15. 1. 1878 v Olešnici u Bystřice, zemřel 20. 10. 1963 v Praze. MUDr., profesor lékařské chemie, práce z oboru.
Více od autora
Antonín Dolenský (6)
Antonín Dolenský byl vrchní knihovník knihovny Národního muzea, bibliograf, historik umění a publicista. Syn spisovatele a středoškolského učitele Jana Dolenského . Po maturitě na reálném gymnasiu v Praze studoval v letech 1904–1911 na Filosofické fakultě UK v Praze dějiny umění , historii a estetiku . Roku 1914 obhájil rigorózní práci: Václav Hollar ve světle nových pramenů a výzkumů. Pracoval v knihovně Národního muzea, od r. 1904 jako písař a volontér, 1910 asistent, 1916–1927 knihovník, 1927–1939 vrchní knihovník, 1939–1941 rada v knihovně NM. Roku 1939 byl vězněn gestapem. Byl výtvarným redaktorem novin Samostatnost , 1912-1919 redaktorem umělecké revue Veraikon, 1913-1917 redaktorem uměleckého měsíčníku Dílo. Od roku 1911 člen literární sekce Uměleckého sdružení Sursum, 1926-1956 člen Spolku českých bibliofilů, aktivní člen Kruhu pro pěstování dějin umění. Za války byl redaktorem edic české klasické literatury Česká kronika a Růžový palouček v nakladatelství Františka Strnada. Psal různé publikace ze svého oboru, vedle toho také připravil k vydání Kupidovu střelu od Šimona Lomnického, Palackého dějiny, Trojánskou kroniku, výbor obrazů Karla Škréty, Kleychovu zprávu o vynálezu knihtisku, či Komenského Orbis pictus. Redigoval také Knižní kulturu doby staré i nové, nebo Haškovy sebrané spisy. Byl také hlavní redaktor prvorepublikové encyklopedie Nový velký ilustrovaný slovník naučný a byl v redakci Komenského slovníku naučného vydaného v druhé půli 30. let. Připravil také československý biografický slovník typu Kdo je kdo, Kulturní adresář ČSR . Byl činný v projektu Emila Pacovského Veraikon, který se zaměřoval na vydávání rarit z historie české literatury.
Více od autora
Antonín Bednář (9)
Narozen 5.6.1889 v Žamberku, zemřel 18.8.1940 v Praze. Středoškolský profesor, práce z účetnictví.
Více od autora
Antonín Bajaja (4)
Antonín Bajaja je český spisovatel. Narodil se v rodině lékaře. Vystudoval Vysokou školu zemědělskou v Brně, poté pracoval v oboru: v letech 1965–1973 jako zootechnik v JZD v Želechovicích nad Dřevnicí, později jako zaměstnanec zemědělské laboratoře. V roce 1991 se stal redaktorem brněnské redakce Československého rozhlasu, od roku 1992 působil v deníku Prostor, později v časopise Týden a souběžně byl redaktorem Svobodné Evropy. V letech 2011 až 2014 byl členem Rady České televize. Od roku 1996 vedl semináře tvůrčího psaní na Univerzitě Palackého v Olomouci a na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Je spoluzakladatelem časopisu pro kulturu a společenské dění Zlínského kraje Zvuk a byl také u vzniku pěveckého spolku Wlastenci při Českém centru Mezinárodního PEN klubu. Bajajův román Zvlčení byl přeložen do ruštiny, běloruštiny, bulharštiny, slovinštiny a maďarštiny. Jeho román Na krásné modré Dřevnici vyšel v listopadu 2016 v anglickém překladu jako Burying the Season: Blue Dřevnice Waltz. Překlad pořídil David Short a předmluvu napsal Rajendra Chitnis. Poté byl v roce 2017 vydán i v polštině pod názvem Nad piękną modrą Dřevnicą.
Více od autora
Antonia Fraser (6)
Antonia Fraser se narodila roku 1932 v Londýně. Je autorkou mnoha historických děl, která získala významná ocenění a stala se mezinárodními bestsellery. V roce 1969 si Lady Antonia zajistila své místo mezi nejvýznamnějšími historiky biografií Marie, královna skotská a stala se nejjasnější hvězdou „Literárních Longfordů“, aristokratického rodu, který se chlubí osmi spisovateli ve třech generacích. „Intuitivně chápe problémy obklopujíc ženy – moc, majestát, věrolomnost a zrada,“ jak to dokazuje v knize Slabší pohlaví: Ženy v Anglii sedmnáctého století , Královny válečnice a Šest žen Jindřicha VIII. . Jejími posledními díly jsou Charles II , Prachový atentát a Cromwell: V čele našich mužů . Napsala rovněž osm kriminálních příběhů o Jemima Shore a sestavila několik antologií.
Více od autora
Anton Vasil'jevič Florovskij (3)
Ruský historik a slavista, od roku 1922 žil v Československu, historická literatura o česko-ruských vztazích.
Více od autora
Annie Girardot (3)
Annie Suzanne Girardotová byla francouzská divadelní, filmová a televizní herečka a zpěvačka. Původně zdravotní sestra, vystudovala herectví a byla členkou prestižního divadla Comédie-Française. Po několika úspěšných vystoupeních před kamerou se stala vyhledávanou představitelkou emancipovaných žen a v sedmdesátých letech 20. století byla jedinou francouzskou herečkou, která hrála ve filmu výhradně hlavní role. Třikrát získala ocenění Césara, byla nositelkou Řádu umění a literatury udělovaného francouzským ministerstvem kultury a obdržela Řád čestné legie. Narodila se v desátém pařížském obvodu. Druhou světovou válku prožila s matkou a bratrem v Normandii, otec zemřel, když jí byly čtyři roky. Už jako dítě chtěla hrát, ale stejně jako matka se nejdříve stala zdravotní sestrou. Při práci nejdříve navštěvovala dramatické kurzy, později vystudovala herectví na pařížské konzervatoři Conservatoire national supérieur d'art dramatique. V letech 1954-1957 byla členkou prestižního divadla Comédie Française, kde účinkovala v díle francouzských klasiků. Mezitím se začala prosazovat ve filmu, vynikla ve Viscontiho dramatu Rocco a jeho bratři , poté dělila svou práci mezi Francii a Itálii. V dekádě sedmdesátých let 20. století byla jedinou francouzskou herečkou, která ve filmech hrála výhradně hlavní role. Střídala dramatický a komediální žánr, její doménou se staly emancipované ženy, které různým způsobem bojují proti nástrahám života. Za kreaci lékařky postižené rakovinou získala cenu Césara. V dramatickém a kriminálním žánru hrála ve filmech Andrého Cayatta , komediální polohu uplatnila v mimořádně úspěšné dvojici s Philippem Noiretem . Točila také s Louisem de Funèsem . Poslední hlavní roli hrála v kriminálce Černá listina , od té doby ztvárňovala jen vedlejší úl...
Více od autora
Anne Ashley (5)
Anne Ashley se narodila v Leicester, Anglii kde se i vzdělávala. Žila po dlouhou dobu ve Skotsku, nyní žije v západní zemi Anglie s manželem, dvěma syny a dvěma kočkami. Píše historické romance pro Mills & Boon od roku 1997.
Více od autora
Anna Markowitz (5)
Narozena 25.11.1949. Pěvkyně, pianistka, hudební pedagožka, autorka poezie a prózy.
Více od autora
Anna (4)
Více od autora
Angelo Scarano (6)
Angelo Scarano se narodil na jihu Itálie, v dětství se ale přestěhoval do Čech, kde dochodil základní školu a vystudoval gymnázium. Do rodné Itálie se znovu vrátil během svých studií biblistiky na Papežském biblickém institutu v Římě. Od roku 2003 působí jako odborný asistent na Katedře biblických věd KTF UK v Praze. V roce 2004 obhájil a publikoval svou doktorskou práci. Je knězem pražské arcidiecéze a v současnosti působí ve farnosti Praha - Stodůlky.
Více od autora
Angelika Kipp (7)
Sociální pracovnice, spisovatelka, autorka publikací zaměřených na ruční práce.
Více od autora
Andy Weir (8)
Andy Weir je americký spisovatel a softwarový inženýr. Světově se proslavil románem Marťan , který Ridley Scott v roce 2015 převedl na filmová plátna. Weir se narodil v Kalifornii jako jediný syn fyzika a inženýrky. Když mu bylo osm let, jeho rodiče se rozvedli. Weir vyrůstal na klasickém sci-fi – například na pracích Athura C. Clarka a Isaaca Asimova. V patnácti letech začal jako programátor pracovat pro Sandia National Laboratories. Na Kalifornské univerzitě v San Diegu studoval počítačové vědy, nakonec však školu nedokončil. Pracoval jako programátor pro několik softwarových společností jako AOL, Palm, MobileIron a Blizzard, kde pomáhal vytvořit světově proslulou hru Warcraft II. Weir začal psát kolem svých dvaceti let a všechny své výtvory publikoval na internetu. Zvýšenou pozornost mu obstarala kratičká povídka The Egg, která byla dokonce zadaptovaná několika youtubery, včetně vzdělávacího kanálu Kurzgesagt. Velkou slávu mu ale přinesla až jeho první publikovaná kniha – Marťan. Weir Marťana původně publikoval na svých stránkách, ale na žádost čtenářů dal knihu k dispozici v elektronické podobě. Marťan byl prodáván za 99 centů a brzy se objevil v seznamu bestsellerů. Weir byl kontaktován literárním agentem a práva na knihu prodal společnosti Crown Publishing Group. Tištěná verze knihy dosáhla v bestsellerovém žebříčku časopisu The New York Times dvanáctého místa, The Wall Street Journal se nechal slyšet, že "Marťan je nejlepší čistokrevná sci-fi za posledních několik let". Kniha byla v roce 2015 zfilmována Ridleym Scottem, hlavní roli si zahrál Matt Damon. V Česku si film Marťan odbyl premiéru 1. října 2015. Další jeho kniha přeložená do češtiny je Artemis. Další Andyho kniha je třeba Zhek – "spíše tradiční sci-fi s mimozemšťany, telepatií a podobně" řekl Andy. Weir žije v Mountain View v Kalifornii v najatém dvoupokojovém bytě. Trpí fóbií z létání, proto nenavštívil natáčení Marťana, k...
Více od autora
Andrzej Kuśniewicz (5)
Polský prozaik, esejista, básník, redaktor „Miesięcznika Literackiego”.
Více od autora
Andrea Wandel (7)
Andrea Wandel miluje koně už tak dlouho, její paměť sahá, a skoro stejně dlouho na nich jezdí. Dlouhá léta pracovala jako hudební redaktorka v nejrůznějších německých časopisech, než se rozhodla proměnit zálibu v zaměstnání. Její první kniha nazvaná Kamarád pro Marii vyšla v roce 2003. Po ní následovalo deset dobrodružných příběhů o Marii a jejím newforestském poníkovi Šťístkovi. Knižní řada o Sonnenhofu, Mareike, Julii a jejich nezbedných haflinzích je napsána přímo pro Pony Club. Až doposud vyšly čtyři díly a další se připravují. Andrea Wandel žije na předměstí Berlína se svým manželem, dětmi, psem, kočkou, morčaty a samozřejmě také s koňmi: německým jezdeckým poníkem, newforestským poníkem a jedním velmi starým shagya-arabem.
Více od autora
András Berkesi (7)
Byl maďarský spisovatel, autor detektivních a špionážních románů. Byl chráněncem Kadárova režimu a od roku 1945 působil jako důstojník tajné politické policie komunistického režimu. Ve svých dílech většinou líčí boj proti nepřátelům proletariátu a proti kontrarevoluci. V toto duchu jsou pochopitelně i líčeny události v Maďarsku roku 1956. Přesto autor patří dodnes k nejčtenějším domácím spisovatelům a jeho dílo je předmětem živé literární a politické diskuse.
Více od autora
Amedeo Molnár (6)
Amedeo Molnár byl český teolog, vysokoškolský pedagog a historik, ve své době přední badatel v oboru medievistiky, světově známý především studiemi o české a evropské reformaci a středověkém kacířství. Jako polyhistor klasické vzdělanosti byl znalcem patristiky, valdenství, Husa a husitství a teologického vývoje Českých bratří. Narodil se jako mladší syn elektroinženýra Bedřicha Molnára a učitelky Anity, rozené Selli. Studoval na Jiráskově gymnáziu v Praze, kde byl jeho učitelem literární historik Felix Vodička. Zde byl za Protektorátu Čechy a Morava pro své výborné znalosti němčiny a přátelství se studentem Roubíčkem při maturitě v roce 1942 účelově označen jako příslušník židovské rasy. Po maturitě absolvoval v letech 1942–1945 teologický kurs, organizovaný v době německé okupace Synodní radou Českobratrské církve evangelické. České vysoké školy totiž byly za války zavřeny. V letech 1944 a 1945 byl vikářem v Železném Brodě. Po osvobození Československa se zapsal v letním semestru 1945 jako posluchač na Husovu fakultu v Praze a zároveň i na Filozofickou fakultu Karlovy univerzity. V letech 1945 a 1946 studoval ve francouzském Štrasburku. Roku 1947 se stal asistentem na Husově teologické fakultě v Praze a v březnu 1948 zde obhájil doktorskou práci o Lukáši Pražském. V květnu téhož roku získal i doktorát univerzity ve Štrasburku . Roku 1949 se habilitoval na Husově fakultě pro obor církevních dějin a – po rozdělení bohosloveckých fakult na husitskou a evangelickou – v roce 1950 se stal docentem historické symboliky na Komenského evangelické bohoslovecké fakultě. Tehdy se oženil s bohoslovkou Marií, rozenou Harantovou , která od roku 1952 působila jako vikářka, resp. farářka Českobratrské církve evangelické na sborech Praha-Kliment, Horní Počernice a Kladno). V roce 1964 se jim narodila d...
Více od autora
Amanda Conner (9)
Americká autorka a kreslířka komiksů. Ilustrátorka v reklamních agenturách.
Více od autora
Alžběta Birnbaumová (6)
Alžběta Birnbaumová , rozena Šourková byla česká historička umění první absolventka dějin umění na filozofické fakultě Karlovy univerzity a spisovatelka, v letech 1923-1925 manželka Václava Breindla a v letech 1926-1934 manželka Vojtěcha Birnbauma. Po maturitě na dívčím reálném gymnáziu na Smíchově v Praze vystudovala v letech 1920-1925 dějiny umění na Filosofické fakultě UK . Již během studií se provdala za profesora přírodopisu smíchovského gymnázia a pozdějšího profesora obecné zoologie na Přírodovědecké fakultě UK dr. Václava Breindla .. Jako první historička umění na české Karlově univerzitě roku 1925 obhájila rigorózní práci na téma Zámek "Troja" u Prahy. Vydala k tomuto tématu řadu časopiseckých článků a publikací. V době studií se zamilovala do svého o 21 let staršího profesora, Vojtěcha Birnbauma, za něhož se 21. ledna 1926 na Staroměstské radnici provdala, za svědka šel Birnbaumův příterl, historik Josef Šusta. Po osmi letech manželství Birnbaum předčasně zemřel. Alžběta po něm převzala činnost v klubu Za starou Prahu a od roku 1928 také funkci. Na počest svého manžela sestavila sborník Listy z dějin umění, do kterého kromě statí zařadila také jeho korespondenci. Od roku 1938 spolupracovala s redakcí Ottova naučného slovníku nové doby. V letech 1938-1948 byla editorkou edice Poklady národního umění, 1946 založila knižnici Horizont. V 50. letech byla zatčena, po propuštění pracovala v Pražském památkovém středisku. Zemřela v Praze 18. 11. 1967. Přeložila knihu Friedricha Wilhelma Foerstera "Evropa a německá otázka", Praha 1938 Literární pozůstalost je uložena v archivu Ústavu dějin umění České akademie věd. Konvolut předmětů ze své domácnosti Birnbaumová darovala do sbírek Národního muzea v Praze....
Více od autora
Alojz Lorenc (1)
Alojz Lorenc , je bývalý československý policista slovenské národnosti. V období 1985–1989 působil jako první náměstek federálního ministra vnitra Československé socialistické republiky, pověřený řízením centrálních kontrarozvědných správ Státní bezpečnosti. Prakticky celou svoji kariéru působil v bezpečnostních složkách. Po absolutoriu Vojenské akademie Antonína Zápotockého v Brně nastoupil v roce 1970 na ministerstvo vnitra ČSSR v Praze, kde pracoval ve zvláštním odboru federálního ministerstva vnitra . Alojz Lorenc se věnoval kryptografii. Řídil vývoj šifrovacího automatu, jehož byl autorem. Svými nadřízenými byl opakovaně výborně hodnocen a rychle postupoval vzhůru po kariérním žebříčku. V roce 1977 se stal náčelníkem zvláštní správy SNB, což byl ústřední orgán šifrové služby ČSSR. Od 1. května 1980 velel správě SNB hl. města Bratislavy a Západoslovenského kraje. Nejvyššího postu dosáhl generál Lorenc v roce 1985, kdy se stal prvním náměstkem ministra vnitra Vajnara. Zpočátku generál Lorenc řídil Správu ekonomické kontrarozvědky a Správu vnitřní kontrarozvědky, též ale Vysokou školu SNB a Technickou správu FMV, Správu vývoje automatizace, Zvláštní správu a Technickou správu . Řídil Státní komisi pro ochranu státního tajemství, byl členem Vládního výboru pro obranný průmysl a členem Vládní havarijní komise. V čase Mimořádných bezpečnostních opatření byl pověřován řízením celostátního operačního štábu na FMV. Od reorganizace FMV v roce 1988 mu byly podřízeny Hlavní správa kontrarozvědky, Hlavní správa vojenské kontrarozvědky a Správa kontrarozvědky v Bratislavě. Řídil a komplexně kontroloval protišpionážní, ekonomickou, vojenskou i politickou kontrarozvědnou práci v celém Československu. V průběhu sametové revoluce vydal generál Lorenc rozkaz, podle kterého nemají složky StB nijak zasahovat do situace. Tento rozkaz později odůvodnil tím, že...
Více od autora
Alois Urban (7)
Narozen: 9. října 1912 v Ústí nad Orlicí Zemřel: 9. ledna 1981 v Praze Alois Urban po maturitě na reálce v České Třebové v roce 1931 pokračoval ve studiu na Přírodovědecké fakultě Karlovy univerzity v Praze. V roce 1935 získal aprobaci pro matematiku a deskriptivní geometrii. V roce 1937 získal doktorát za práci z diferenciální geometrie. Do roku 1945 působil na středních školách, po válce se stal asistentem na Přírodovědecké fakulty Karlovy univerzity. V roce 1948 studoval v Holandsku u profesora Schoutena. V roce 1950 se habilitoval a v roce 1954 byl jmenován profesorem deskriptivní geometrie na stavební fakultě ČVUT. Alois Urban byl spoluautorem středoškolské učebnice Deskriptivní geometrie pro 11. ročník. V 60. letech vyšly dva díly jeho známé vysokoškolské učebnice Deskriptivní geometrie.
Více od autora