Všichni Autoři a témata

Nezmaři (2)

Neil Richards (7)

Anglický producent a autor filmových scénářů a scénářů k počítačovým hrám. Ve spolupráci s Matthewem Costellem píše detektivní romány.

Neil Patrick Harris (6)

Neil Patrick Harris je americký herec, zpěvák a režisér. K významným rolím v jeho kariéře patří úloha v seriálu Doogie Howser, M.D. a role sukničkáře Barneyho Stinsona v seriálu Jak jsem poznal vaši matku . Hrál sám sebe ve filmové sérii Zahulíme, uvidíme , Zahulíme, uvidíme 2 a Zahulíme, uvidíme 3 a také si zahrál titulní roli v internetové muzikálové minisérii Dr. Horrible's Sing-Along Blog Josse Whedona . Narodil se v Albuquerque v Novém Mexiku, vyrůstal ve městě Ruidoso . Jeho rodiče, Sheila a Ron, byli oba právníci, kteří vlastnili restauraci, k jeho budoucímu povolání nikterak neměli velký vztah. Má staršího bratra Briana, díky kterému ve čtvrté třídě začal hrát divadlo - jako Toto se objevil ve školní hře Čaroděj ze země Oz. Střední školu si sám vybral, šlo o La Cueva High School v Albuquerque, ve které se aktivně účastnil školních her a muzikálů. Školu úspěšně ukončil s vyznamenáním roku 1991. Svoji kariéru zahájil už jako dětský herec, kterého objevil autor divadelních her Mark Medoff ve hře Drama Camp v Las Cruces. Medoff ho roku 1988 obsadil do filmu Claras's Heart, dramatu s Whoopi Goldberg napsaném podle stejnojmenného románu Josepha Olshana, za které získal nominaci na Zlatý glóbus. V témže roce zazářil v dětském fantasy filmu Purple People Eater. Následující rok získal hlavní roli v seriálu Doogie Howser, M.D. , za kterou opět získal nominaci na Zlatý glóbus. Poté, co Doogie Howser, M.D. v roce 1993 po čtyřech sériích skončil, hrál mnoho rolí v televizních pořadech a v roce 1995 měl poprvé možnost účinkovat v šokujícím filmu Animal Room, který se však příliš neujal. Od té doby jeho filmová kariéra zahrnovala pouze vedlejší role ve snímcích Hvězdná pěchota , Příští správná věc a Bratrstvo černé pracky . Ve filmové sérii Harold & Kumar (Zahulíme, uvidíme , Zahulíme, uvidíme 2 a Zahulíme, uvidíme 3 [2...

Nataly von Eschstruth (9)

Nataly Auguste Karline Amalie Hermiona z Eschstruth je původní jméno německé spisovatelky Nataly von Knobelsdorff-Brenkenhoff . Začala psát povídky už v roce 1884.

Naděžda Kubů (5)

Narozena 30. 7. 1954. PhDr., CSc., historička, pracovnice památkového úřadu, publikace o hradech a zámcích.

Nacuki Kizu, (5)

Multatuli (6)

Multatuli, vlastním jménem Eduard Douwes Dekker , byl nizozemský spisovatel. Do češtiny byl mimo jiné přeložen jeho světoznámý román Max Havelaar. Eduard Douwes Dekker pracoval jako koloniální úředník v Nizozemské východní Indii , kam dorazil v devatenácti letech, a kde se dle jeho vlastních slov jeho „duše probudila“, ale kde byl také svědkem zlořádu pod taktovkou nizozemské koloniální vlády. Jeho nejznámějším dílem je kritický román Max Havelaar , ve kterém na základě vlastních zkušeností odsoudil zacházení nizozemských úředníků a domorodých vládců s místními obyvateli. Při vydání této knihy poprvé použil pseudonym Multatuli, který pochází z latinského „multa tuli“, což znamená „mnoho jsem trpěl“. V červnu 2002 prohlásila Společnost pro nizozemskou literaturu Maxe Havelaara za nejvýznamnější nizozemsky psané literární dílo všech dob. V roce 2004 skončil Multatuli na třicátém čtvrtém místě v anketě Největší Nizozemec. Eduard Douwes Dekker se narodil v amsterdamské ulici Korsjespoortsteeg, ve které se dnes nachází Multatuliho muzeum, do rodiny hlásící se k mennonitům. Jeho otec, Engel Douwes Dekker, byl lodní kapitán a jeho matka, Sietske Eeltjes Klein, žena v domácnosti. Eduard byl inteligentní dítě, navštěvoval latinskou školu. Již velmi brzy si kladl kritické otázky ohledně víry a psal básně. Po dvou, nebo třech letech z latinské školy odešel, aniž by studia dokončil, a v roce 1838 odcestoval na palubě lodi, které velel jeho otec, do Nizozemské východní Indie, do jejíhož hlavního města ležícím na ostrově Jáva, Batávie, dorazili roku 1839. Eduard Douwes Dekker tam nastoupil do služeb nizozemské správy jako nižší úředník Účetního dvora. V následujících letech se dočkal povýšení, i když se mu práce s financemi příliš nezamlouvala. Batávie, kde rok a půl vedl veselý a činorodý život daleko...

Monika Wurm (8)

Monika Wurmová je přechýlená podoba jména slovenské spisovatelky Moniky Wurm, žijící ve Vídni. Vystudovala střední průmyslovou školu se zaměřením na technicko-informatické služby. Před několika lety odešla do rakouské metropole, kde se usadila. V první knize s názvem Slzy prodaných dívek popisuje příběh mladé filipínské dívky, která se v katastrofálních podmínkách dostane do Dubaje, kterému říkají město snů. Tam ji prodají jako luxusní společnici. Právě tato kniha získala oblibu nejen na Slovensku, ale taky v České republice, kde ji dodalo na trh nakladatelství Brána, jehož je exkluzívní autorkou. V říjnu 2015 byl román Slzy prodaných dívek vydán v němčině pod titulem Die Tränen der verkauften Mädchen. O sérii románů Rockové tango, Pákistánská princezna a její pokračování Pákistánská mstase zajímají zahraniční filmaři. V říjnu 2015 v Londýně bude slavnostní podpis smlouvy k filmovému zpracování knížky Pákistánská princezna i projednání překladu tohoto románu do urdštiny a hindštiny.

Monika Nevolová (7)

Mgr., psycholožka, redaktorka lifestyle magazínů, televizní dramaturgyně, věnuje se koučinku poradenství v osobnostním rozvoji.

Monika Králiková (4)

Publicistka, autorka publikací o výtvarných pracích z papíru.

Mojmír Vlašín (7)

Mojmír Vlašín je český zoolog, ekolog, aktivista a politik, v letech 2004 až 2008 zastupitel Jihomoravského kraje, v letech 1990 až 1994 a opět 2002 až 2018 zastupitel města Brna, nestraník za Stranu zelených. Pochází z rodiny normalizačního literárního vědce Štěpána Vlašína. Vystudoval Přírodovědeckou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, obor biologie. Po absolvování školy byl mimo jiné náměstkem ředitele Českého ústavu ochrany přírody. V současnosti je zaměstnán v Ekologickém institutu Veronica , externě vyučuje na Katedře environmentálních studií Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity a je soudním znalcem v oboru ochrana přírody. Je aktivní v řadě nevládních ochranářských a vědeckých organizací, mj. těchto: Ekologický institut Veronica, Česká společnost ornitologická, Česká společnost pro ochranu netopýrů, Poradní sbor Pálava, nebo Natural Areas Asotiation. Také je jedním ze zakladatelů Česko-nepálské společnosti. Patří mezi členy redakční rady časopisu Sedmá generace. V České televizi uváděl ekologický soutěžní pořad pro děti Hra na zelenou. Ve vědecké oblasti se zabývá především ochranou netopýrů, obojživelníků a plazů. Věnuje se preventivní ochraně životního prostředí, začátkem devadesátých let spolu s Alešem Máchalem napsali knížku Desatero domácí ekologie; název této knihy časem zdomácněl a používá se pro dobrovolné a preventivní možnosti ochrany životního prostředí každého jednotlivce. Je autorem řady recesistických divadelních her pro brněnský ekologický institut Veronica. Mojmír Vlašín je ženatý, má dvě dospělé děti . V roce 1990 byl zvolen do zastupitelstva města Brna, kde pracoval do roku 1994 jako místopředseda komise pro životní prostředí. V roce 2002 byl opět zvolen do zastupitelstva města Brna i do zastupitelstva městské části Brno-Ořešín, kde v letech 2005–2006 vykonával funkci místostarosty. V letech 2004–2008 byl členem zastupitelstva Jihomoravské...

Miroslav Podhorský (6)

Narozen v lednu 1945 v Havlíčkově Brodě. Cestovatel, publikace z expedic na Aljašku a do severní Kanady, též fotograf.

Miroslav Oplt (4)

Miroslav Oplt učil jazyk, literaturu a dějiny Indonésie na univerzitě také překládal malajské pantuny a do češtiny převedl knihu Na břehu řeky Bekasi nyní již zesnulého spisovatele Pramoedya Ananta Toer a povídku Piké na rubáš od Idrus . Milovníci dálek a jiných zvyků ho ale především znali jako autora poutavých knih Hledání Indonésie a Návraty na Bali. Díky obsáhlým pasážím o dějinách, kultuře a literatuře země byly tyto cestopisy ještě na konci devadesátých let skoro jedinými zdroji podrobnějších informacích o Indonésii. Od té doby se ale situace naštěstí změnila a Indonésie přestala být tou velkou neznámou

Miroslav Novák (4)

Narozen 17.6.1924 v Praze, zemřel 24.2.1982 tamtéž. PhDr., asistent katedry věd o zemích Asie a Afriky, publikace a překlady z oboru japanistiky.

Miroslav Mráz (5)

Narozen 8.2.1923 v Kakovicích, zemřel 3.6.2004. MUDr., CSc., docent na katedře farmakologie lékařské fakulty University Karlovy v Praze. Práce v oboru.

Miroslav Kotrba (5)

Dietolog, práce z oboru.

Miroslav Karlíček (6)

Ing. Miroslav Karlíček, Ph.D. je vedoucí katedry marketingu na Fakultě podnikohospodářské VŠE. Vyučuje předměty Marketing 1 a Marketingová komunikace. Praktické zkušenosti získal v agentuře Ogilvy Public Relations, kde pracoval pro klienty, jako je Janssen-Cilag, Plzeňský Prazdroj, Henkel či Olympus. Působil také jako tiskový mluvčí VŠE a marketingový poradce společnosti SAP ČR. Další zkušenosti nabyl během stáží na HEC School of Management ve Francii, ve společnosti EPSON v USA a ve společnosti BOSCH v Německu. Od roku 2009 je členem vědecké rady Fakulty podnikohospodářské VŠE.

Miroslav Kapinus (5)

Narozen 1. 1. 1932 v Blížkovicích u Moravských Budějovic, zemřel 30. 11. 2012 v Uherském Hradišti. Učitel, básník, publicista, překladatel, kulturně-osvětový pracovník.

Miroslav Huptych (6)

Miroslav Huptych je český básník, výtvarník a arteterapeut. Kromě své úspěšné literární tvorby se věnuje i výtvarné činnosti. Svými kolážemi a fotomontážemi ilustroval řadu knih a nástěnných kalendářů. M. H. se vyučil mechanikem v odborném učilišti Tesly Hloubětín v Praze 1968–1971. V letech 1972–1980 byl zaměstnán v pražské nemocnici Na Bulovce a večerně vystudoval střední zdravotní školu . V letech 1980–1991 pracoval na Psychiatrické klinice 2. fakultní nemocnice v Praze jako zdravotní bratr. V letech 1992–1997 absolvoval psychoterapeutický výcvik a v letech 1997–2001 bakalářské studium psychologie a arteterapie na Pedagogické fakultě Jihočeské univerzity . V letech 1991– 2001 pracoval jako terapeut na lůžkové části Krizového centra a na Lince důvěry v Regionálním institutu ambulantních psycho-sociálních služeb , v letech 2001–2003 v terapeutické komunitě Magdaléna pro léčbu drogově závislých . Od roku 2003 je ve svobodném povolání a věnuje se výtvarné, literární a vzdělávací činnosti. V roce 2005 založil Institut pro vzdělávání v arteterapii a artefiletice. Působí jako lektor a supervizor arteterapeutických kurzů a výcviků. Řadu let byl místopředsedou České arteterapeutické asociace a šéfredaktorem časopisu arteterapie. Literární tvorba: Poezie: Srdcový střelec ; Zvěrokruh , Názorný přírodopis tajnokřídlých ; Tarot a trakaře , Noční linka důvěry , List za listem Knížka autorských aforismů a gregerií: Hodinky s ohňostrojem Uspořádal a vydal: Černá slepice aneb Kterak se líhne bazalíček, jenž do domu štěstí přináší ; Pegasovo poučení. Antologie české poezie 1945–2000 ; Ne...

Miroslav Hák (3)

Miroslav Hák byl významným meziválečným českým fotografem. Byl členem sdružení umělců Skupiny 42. Byl jednou z nejvýraznějších postav v dějinách české moderní fotografie a zařadil se mezi plodné a nikdy plně uznané a poznané osobnosti v oblasti umění. Studoval u svého otce, fotografa Františka Háka. Mezi lety 1925 a 1931 pracoval jako fotograf v Praze a v Bratislavě. Od svých 20 let aktivně obesílal různé soutěže a umělecké salóny. Jako neznámý autor byl oceněn na Mezinárodní výstavě fotografií v Praze v roce 1936; jeho snímky vzbudily pozornost a okamžitě ho přiřadily k významným osobnostem české avantgardy. Vystavoval společně s takovými autory jako byli John Heartfield, Man Ray, László Moholy-Nagy, Brett Weston či Alexandr Rodčenko. Od roku 1937 pracoval jako fotograf pro divadlo E. F. Buriana . Od roku 1940 pracoval ve filmovém průmyslu. V letech 1942–1944 působil v obrazové redakci Věstníku fotografů. Spoluzaložil Skupinu 42, která spojovala české avantgardní fotografy. O rok později vyšly jeho snímky v portfoliu Moderní česká fotografie. Koncem války převzal po otci fotografickou živnost v Nové Pace. Od roku 1954 působil jako fotograf v Ústavu teorie a dějin umění Československé akademie věd. K dominantním motivům jeho fotografií patřilo divadlo, akty a lyrické snímky.

Miroslav Grepl (7)

Miroslav Grepl byl český vysokoškolský učitel a jazykovědec, zaměřením bohemista. Narodil se v roce 1929 v Hrochově u Prostějova. V letech 1949–1953 vystudoval češtinu a ruštinu na FF UJEP v Brně, kde mezi jeho učitele patřili kupříkladu František Trávníček, Josef Kurz, Adolf Kellner, Bořivoj Novák a Jaroslav Bauer. O tři roky později obhájil svoji kandidátskou práci a v roce 1966 se již habilitoval v oboru českého jazyka. V roce 1990 byl pak jmenován profesorem daného oboru. Společně s bohemistou prof. PhDr. Petrem Karlíkem, CSc. napsal dle NK ČR řadu jazykovědně zaměřených knih o českém jazyce , Skladba spisovné češtiny , Skladba češtiny aj.

Miroslav Drozda (8)

Narozen 1.10.1924 v Suchdole nad Lužnicí, zemřel 8.4.1990 v Praze. PhDr., DrSc., profesor ruské a sovětské literatury, literární historik a politický publicista, spisy z oboru.

Miroslav Cipár (7)

Miroslav Cipár sa narodil 8.1.1935 vo Vysokej nad Kysucou. Autor študoval na Vysokej škole pedagogickej a Vysokej škole výtvarných umení v Bratislave u profesorov V. Hložníka a P. Matejku. V rokoch 1971 - 72 pracoval v New Delhi v Indii v Children´s Book Institut. Okrem ilustrácie sa venuje úžitkovej grafike, voľnej grafike a monumentálnej tvorbe. Autorovu ilustračnú tvorbu charakterizuje dominantný prvok hravosti a sladkej romantiky. Z ilustrácií je evidentný tvorcov rukopis, štylizuje jednoduché predmety, ktoré skladá tvarovo i farebne do kompozične zoskupených obrazov plných fantázie. Príznačný je pre jeho ilustráciu sklon k symbolom, znaku a vytríbenej až historizujúco pôsobiacej ornamentike. Za ilustračnú tvorbu získal viacnásobnú Cenu vydavateľstva Mladé letá a čestné uznania zo súťaže Najkrajšia kniha. Za ilustrácie ku knihám M. Ďuríčkovej: Biela kňažná a Dunajská kráľovná získal Plaketu BIB´73 a Plaketu BIB´77. Zlatou medailou na IBA Lipsko v roku 1982 bola ocenená kniha M. Válka: Veľká cestovná horúčka. Od roku 1979 je autor nositeľom ceny Ľudovíta Fullu.

Miloslava Pourová (6)

Po maturitě na Gymnáziu J. K. Tyla v Hradci Králové a absolvování Pedagogické fakulty v Hradci Králové nabyla rozsáhlých pedagogických zkušeností zejména při dvacetileté praxi v Biskupském gymnáziu Bohuslava Balbína v Hradci Králové. Je autorkou dvou úspěšných učebnic anglického jazyka, vydaných vydavatelstvím Grada Publishing, a.s., Praha.

Miloslav Urban (3)

Narozen 10.1.1940 v Kladně, zemřel 1.9.2006. MUDr., gynekolog, prozaik.

Miloslav Uličný (4)

Miloslav Uličný je český romanista, vysokoškolský pedagog, básník a překladatel ze španělštiny, italštiny, angličtiny, portugalštiny a katalánštiny. Roku 1959 maturoval na Střední všeobecně vzdělávací škole v Kroměříži a pak pracoval rok jako soustružník v podniku Pal Magneton. V letech 1960-1965 vystudoval španělštinu a italštinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a jako třetí obor portugalštinu. Studoval také katalánštinu a postgraduálně v letech 1966-1968 estetiku. Roku 1982 získal titul doktora filozofie. Roku 1965 pracoval v Československé tiskové kanceláři, v letech 1966-1971 byl zaměstnán jako překladatel v Československém rozhlasu, v letech 1971-1973 působil v Díle, podniku Českého fondu výtvarných umění a pak do roku 1980 v Orientálním ústavu Akademie věd Československé republiky. Mezi lety 1981-1993 se věnoval překladatelské činnosti ve svobodném povolání. Roku 1993 začal pracovat jako odborný asistent Ústavu translatologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde přednášel dějiny španělské a hispanoamerické literatury a vedl semináře uměleckého překladu. Roku 2006 se stal v oboru translatologie docentem. Absolvoval také řadu zahraničních stáží a zúčastnil se mnoha mezinárodních konferencí. Byl rovněž vedoucím Klubu kultury překladu, kde od roku 1994 organizoval veřejné přednášky, zaměřené na problematiku překladatelské práce. Roku 2012 odešel do důchodu a v Ústavu translatologie FF UK působí jako externista. Je autorem řady odborných statí a článků, publikovaných v českých i zahraničních časopisech, dále více než dvaceti předmluv a doslovů k vlastním překladům a také několika desítek recenzí. Těžištěm jeho překladatelské činnosti jsou překlady krásné literatury, především španělské, ale přeložil také přes 300 filmů, televizních inscenací a seriálů z různých jazyků pro dabing, nebo pro podtitulkování a vytvořil také titulky k dvanácti televizním inscenacím italských oper. Vydal také devět sbírek v...

Miloslav Jokl (4)

Narozen 9. 2. 1933 v Praze, zemřel 7. 4. 2012. Prof., Ing., DrSc., pracovník stavební fakulty Českého vysokého učení technického, soudní znalec v oboru stavebnictví, specialista na odhady cen nemovitostí. Práce v oboru stavebnictví a životního prostředí.

Miloslav Hoznauer (4)

Miloš Vítek (5)

Narozen 1940. Doc., ing., CSc., průkopník systémového inženýrství, děkan Fakulty územní správy, vedoucí katedry společenských věd, práce z ekonomie, politologie a společenských věd a systémové ekologie.

Miloš Petr (2)

Miloš Noll (7)

Miloš Noll byl malíř, grafik, ilustrátor, scénograf a filmový scenárista. Miloš Noll studoval na Státní grafické škole v Praze, ve Škole umění ve Zlíně, v letech 1945 – 1950 na UMPRUM v Praze . Už na zlínské škole se dostal do kontaktu se surrealismem, později v Praze se připojil ke spořilovské surrealistické skupině a hlásil se k tomuto odkazu trvale ve své volné tvorbě. Po studiu se začal uplatňovat v různých oborech užitého umění: novinová kresba, karikatura, kreslený humor, scénografie, typografie, plakáty a ilustrace. Byl výtvarným redaktorem World Student News , přispíval do Literárních novin , začal soustavně pracovat jako výtvarník, scénograf, později i scenárista pro Čs. televizi. Setkání a přátelství s režisérem Evaldem Schormem zahájilo jeho trvalejší spolupráci s filmem. Po několika krátkých televizních filmech natočili v roce 1966 podle společného scénáře v režii E. Schorma film „Gramo Von balet“, kombinující baletní projev s výtvarnou animací . Z podobné spolupráce s režisérem Ladislavem Rychmanem vznikl pro Laternu magiku filmově-scénický balet „Rondo“ . Řada scénářů k animovaným i hraným filmům pro Čs. televizi, Laternu magiku a Krátký film byla výsledkem blízké spolupráce s režisérem Pavlem Hoblem. V tehdejší době se podařilo realizovat jen některé scénáře: kupř. 26 dílů animovaného filmu „Jedna plus jedna“ a celovečerní film „Třicet panen a Pythagoras“ . Jako scenárista a výtvarník připravil animovaný seriál „Jak se chytají rusalky“ . Z jeho posledních prací pro animovaný film lze uvést „O vodníkovi Čepečkovi“...

Miloš Matula (8)

Duchovní učitel, terapeut, spisovatel, žurnalista, filmový a hudební producent, ale také reklamní a PR specialista... "Duchovní cesta pokojného bojovníka Světla" „Odmalička jsem při pohledu na noční oblohu plnou hvězd tušil, že všechno je nám jinak předkládáno. První silný impuls přišel během spolupráce s Barbrou Streisandovou na filmu Yentl, který se tady u nás v roce 1982 natáčel. Když jsem poprvé slyšel při natáčení její píseň „Where is it written?", bylo to, jako kdyby se uvnitř mne samého něco otevřelo. Docenil jsem to a pochopil ale až mnohem později, neboť jsem ještě musel ujít pěkný kus cesty… Dalším impulsem bylo v polovině osmdesátých let setkání s postavou české šlechtičny a léčitelky 13. století Zdislavou z Lemberka v románu Aleny Vrbové, na základě něhož jsem po revoluci vyprodukoval stejnojmenný film a věřím, se stal jedním z podkladů pro Zdislavinu kanonizaci. A posledním, třetím a velkým impulsem bylo, když jsem se v roce 1988 dostal pod dojmem jistého vztahu na zásadní životní křižovatku s otázkou: pokračovat nebo nepokračovat? Tehdy jsem pocítil NĚCO, co se nedá slovy vyjádřit. Absolutní LÁSKA. A to změnilo běh mého života…"

Miloš Konvalinka (4)

Český dirigent a skladatel, narozen 3. ledna 1919, zemřel 27. listopadu 2000.

Miloš Jiránek (5)

Miloš Jiránek byl český malíř, výtvarný kritik, literát a překladatel. Používal i pseudonym Václav Zedník. V malířském díle byl ovlivněn impresionismem. Otec byl protestantský statkář a mlynář a matka pocházela z bohatého selského rodu Kratochvílů. Při studiích na akademickém gymnáziu v Praze bydlel v rodině Jaroslava Vrchlického, kde jeho osobnost formovala také knihovna. Zvládal skvěle cizí jazyky a mnohé knihy četl v originále. Od roku 1894 studoval na Filozofické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity a od roku 1895 na pražské Akademii výtvarných umění , nejdříve u Maxmiliána Pirnera a po roce přešel do ateliéru Vojtěcha Hynaise. Roku 1897 vstoupil do SVU Mánes. Od roku 1899 přispíval do Volných směrů. V únoru 1900 cestoval do Mnichova, dále do Benátek a Terstu, na podzim odjel s přítelem Arnoštem Hofbauerem na Světovou výstavu do Paříže. Potkal se zde se sochařem Augustem Rodinem. Nemalou měrou se podílel na zrealizování výstav géniů tehdejšího moderního umění Augusta Rodina v roce 1902 a Edvarda Muncha v roce 1905 v Praze. Od roku 1903 zajížděl po tři roky na Slovensko, kde se pokusil o realizaci zbojnického cyklu. Pro Jiránkovu tvorbu po roce 1905 bylo důležité seznámení s Antonínou Zedníkovou, která se stala umělcovou manželkou. Jeden čas bydlel na Hradčanech v Lumbeho vile, odkud pak také maloval netradiční pohledy na blízký Pražský hrad. Mezi nejslavnější obrazy se řadí "Sprchy v pražském Sokole" a "Pískaři" . V roce 1910 se v Topičově salonu konala Jiránkova první samostatná výstava. Roku 1911 se mu narodila dcera Milada. Na sklonku podzimu 1910 se nervově zhroutil a zemřel na tuberkulózní zánět mozkových blan 2. listopadu 1911 v Praze v 35 letech. Byl pochován na Olšanských hřbitovech ....

Miloš Filip (6)

Vystudoval Ekonomicko-správní fakultu při Masarykově univerzitě v Brně, kde získal doktorát z finanční ekonomie a kvalifikoval se na prestižní, celosvětově uznávaný titul pro finanční poradce Chartered Financial Analyst . V představenstvu společnosti ING Investment Management zodpovídal za obchod a marketing produktů investiční správy v ČR a na Slovensku. Dále pracoval v jako konzultant vrcholového managementu ČSOB, ředitel penzijního fondu a také poradce pro prémiovou klientelu skupiny ABN AMRO. Dlouhodobě se věnuje otázce klientského poradenství, osobních financí a finančního vzdělávání. Je autorem několika odborných finančně-vzdělávacích publikací.

Miloš Černý (5)

Milena Kozderová (2)

Narozena 29.2.1931. Autorka humoristické prózy.

Milena Bartlová (7)

Milena Bartlová je česká historička umění. Zabývá se uměním a kulturou středověku, metodologií dějin umění, muzeologií a vizuálními studiemi. Věnuje se vědeckovýzkumné a publikační činnosti, v současné době přednáší na katedře teorie a dějin umění Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze. Dcera docentky ekonomie na pražské UK Rity Klímové , v letech 1990–1991 československé velvyslankyně v USA, a bývalého reformního komunisty Zdeňka Mlynáře. Rita Klímová byla jedna z prvních průkopnic feminismu v České republice. Má mladšího bratra Vladimíra Mlynáře. Její dědeček Stanislav Budín byl redaktorem časopisu Reportér. V letech 1980–1983 studovala dějiny umění na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy a její magisterská diplomová práce: Příspěvek k ikonografii krásného slohu. Figurálně zdobené rámy českých gotických obrazů byla uznána jako rigorózní. Roku 1995 obhájila kandidátskou disertaci: Vztah českých milostných madon k ikonám. K 15. dubnu 2001 byla jmenována docentkou v oboru dějiny umění a od 1. listopadu 2005 je profesorkou. V letech 1992–2014 byla členkou Uměleckohistorické společnosti, v letech 2008–2011 byla předsedkyní. Působila jako zahraniční poradce v Center of Medieval Art in New York , předsedkyně výboru pro udílení Baderových stipendií , členka rady Moravské galerie v Brně , členka komise pro akviziční činnost Sbírky starého umění NG a akreditační komise MŠ Slovenské republiky.

Milan Vašíček (6)

Narozen v roce 1935, zemřel v srpnu 2007 v Lipníku nad Bečvou. Ornitolog, specialista na papoušky, práce z oboru.

Milan Vároš (6)

Po absolvovaní Jedenásťročnej strednej školy v Bytči pracoval rok v rodnom meste ako redaktor okresných novín. Potom študoval žurnalistiku na Filozofickej fakulte Univerzity Komenského v Bratislave . V r. 1960 – 1969 bol redaktorom denníka Smena. Pre svoje postoje k politickým udalostiam rokov 1968 – 1969 bol politicky diskriminovaný a nemohol publikovať. Od r. 1969 pracoval ako redaktor vo vydavateľstve Smena, kde redigoval edíciu Dobrodružné romány. Od r. 1990 bol šéfredaktorom týždenníka Život a od r. 1995 aj šéfredaktorom mesačníka Rodina. V súčasnosti žije a tvorí v Bratislave.

Milan Šimečka (5)

Milan Šimečka byl český a slovenský filosof a literární kritik, otec spisovatele a publicisty Martina Šimečka. Po maturitě 1949 vystudoval českou a ruskou literaturu na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně v Brně, kterou absolvoval v roce 1953. Poté se stal odborným asistentem na Univerzitě Komenského v Bratislavě, odkud v roce 1958 odešel na Vysokou školu múzických umění, kde se i habilitoval. Byl členem Komunistické strany Československa a na uvedených školách vyučoval marxistickou filosofii. V roce 1970 byl pro své ideové postoje přinucen opustit univerzitní půdu a pracovat v manuálních profesích. V roce 1981 byl v akci Státní bezpečnosti „Francouzský kamion“ obviněn za údajný trestný čin podvracení republiky a vzat do vyšetřovací vazby v Bratislavě a v Praze-Ruzyni, kde byl držen od 6. května 1981 do 27. května 1982. Po listopadu 1989 se stal předsedou Rady konzultantů prezidenta Václava Havla. 23. září 1990 v Praze ve věku 60 let zemřel.

Milan Polák (5)

Milan Polák byl slovenský a československý voják, účastník slovenského národního povstání, politik, poválečný poslanec Prozatímního Národního shromáždění, Slovenské národní rady a Ústavodárného Národního shromáždění za Demokratickou stranu. Po roce 1948 poslanec Národního shromáždění ČSR a funkcionář Strany slovenské obrody coby loajální součásti komunistického režimu. V letech 1948-1951 pověřenec zdravotnictví. Absolvoval obecnou a měšťanskou školu v Žilině a učitelský ústav Ostřihomi. Působil jako učitel, později jako vládní úředník. V meziválečném Československu se angažoval v Republikánské straně zemědělského a malorolnického lidu . Po Mnichovu se v říjnu 1938 podílel za slovenské agrárníky na dojednávání Žilinské dohody coby společné platformy slovenských stran ve prospěch autonomie a byl jedním ze signatářů její finální verze. Za druhé světové války působil v odboji, podílel se na přípravě slovenského národního povstání. Ještě před vypuknutí povstání se stal členem Slovenské národní rady, která sdružovala komunistické a nekomunistické špičky odboje. Působil jako kapitán na velitelství pozemních vojsk v povstaleckém centru v Banské Bystrici. Byl pobočníkem Jána Goliana. Zastával post pověřence pro zdravotnictví. Byl mu udělen roku 1945 Řád Slovenského národního povstání a roku 1969 in memoriam Řád Rudé hvězdy. Patřil mezi zakladatele Demokratické strany jako hlavní politické síly nesocialistického odboje. Na sjezdu DS v dubnu 1945 byl zvolen jedním z jejích místopředsedů. Ve funkci ho potvrdil sjezd v červenci 1945. Předsedal vlivnému Svazu vojáků Slovenského národního povstání. Účastnil se v delegaci Slovenské národní rady, která 1. června 1945 jednala s prezidentem Edvardem Benešem a řešila mimo jiné postavení Slovenska v obnovené republice. V letech 1945–1946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za Demokratickou stranu. Po parlamentních vo...

Milan Navrátil (5)

Narozen 15. 9. 1930 v Komárně . Pracovník rozhlasu, prózy, překladatel z maďarštiny a litevštiny.

Milan Kovář (6)

Bc. Milan Kovář je původním povoláním automechanik, v současnosti pracující již skoro třicet let u Policie České republiky. Pochází z Hradce Králové, kde také při zaměstnání vystudoval Vysokou školu pedagogickou, obor sociální patologie a prevence. Jako spisovatel se již řadu let systematicky věnuje oblasti vojenské historie - zvláštních jednotek a speciálních operací. Je autorem jak řady odborných článků , tak i řady publikací na uvedená témata.

Milan Kopecký (6)

Narozen 14.5.1925 v Brně, zemřel 17.9.2006. PhDr., CSc., profesor české literatury, komeniolog, publikační a redakční činnost v oboru.

Milan Balabán (6)

Milan Balabán byl český evangelický teolog, duchovní Českobratrské církve evangelické, religionista a vysokoškolský pedagog. Po absolutoriu Komenského evangelické bohoslovecké fakulty byl duchovním Českobratrské církve evangelické v Šenově u Ostravy , ve Strmilově , Semtěši a Praze-Radotíně. Od 50. let patřil ke sdružení Nová orientace, které kritizovalo poměry nejen v církvi, ale obecně ve společnosti. V roce 1975 byl zbaven státního souhlasu k výkonu duchovenské činnosti a posléze i podepsal Chartu 77. Od roku 1990 působil jako religionista na Evangelické teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze . V roce 1995 byl jmenován profesorem. V říjnu 2002 obdržel státní vyznamenání za zásluhy o Českou republiku. Z jeho rozsáhlé bibliografie, která zahrnuje mj. i sbírky básní, jmenujme např. knihy Víra nebo osud , Hebrejské myšlení a Gilgameš .

Milada Večeřová (7)

Česká pedagožka, spisovatelka, redaktorka a překladatelka. Narozena 26. 8. 1930 v Dolním Újezdě u Litomyšle . PhDr. Středoškol. pedagožka, redaktorka, autorka beletrie, knih pro děti. Překladatelka z ruštiny a běloruštiny. Narodila se v Dolním Újezdě u Litomyšle. V dětství onemocněla tuberkulózou kostí a strávila čtyři roky v Hamzově dětské léčebně v Košumberku . Vystudovala gymnázium v Litomyšli a poté filosofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor čeština-ruština. Zprvu pracovala jako nakladatelská redaktorka, poté se věnovala učitelskému povolání. Učila na Střední všeobecné vzdělávací škole a na Střední průmyslové škole elektrotechnické v Pardubicích. Mnozí bývalí žáci vzpomínají na paní profesorku s láskou, podle jejich svědectví nebyla na ně příliš přísná, přesto si dokázala získat autoritu a vzbudit u studentů zájem o literaturu a poezii. Počátkem devadesátých let však učitelství opustila a věnovala se cele literatuře. Známá je především její tvorba pro děti. První knížka Nouzové přistání je příběhem pro kluky a jejich tatínky, kterým učarovaly letecké motory. Klukovské hrdiny najdeme i v další knize Hokejka – do jakého prostředí čtenáře zavede, napovídá už její název. Doslov k ní napsala paní Marie Hašková, maminka slavného „Dominátora“. Dějištěm jsou samozřejmě Pardubice. Naopak převážně dívčí hrdinky má samozřejmě nejvýznamnější dílo paní Večeřové. Jmenuje se Děti z Košumberku a vyšla v roce 1996. V ní se autorka vrací do svého dětství a přibližuje čtenářům právě dobu, kdy se léčila v Košumberku. Může se tedy zdát, že půjde o velice smutné čtení . Ano, píše, přesto však v knížce nenajdeme přehnaný sentiment a dojde i na chvíle úsměvné. Děti z Košumberku oslavily nejen ty, kteří sami Hamzovou léčevnou prošli, ale i mnoho dalších čtenářů. Pro ty, kteří je ještě neznají, určitě stojí za přečtení. Poslední knihou...

Milada Šťovíčková (3)

Spolupracovnice na edici čínských pohádek.

Milada Kudrnová (3)

Narozena 21. 3. 1955 v Praze. Akademická malířka a grafička, ilustrátorka pohádek, učebnic a omalovánek.

Milada Horáková (4)

Milada Horáková, rozená Králová , byla česká právnička, politička, národní demokratická socialistka a feministka, manželka zemědělského inženýra a novináře Bohuslava Horáka. Po komunistickém převratu v únoru 1948 se stala nežádoucí osobou a o dva roky později obětí justiční vraždy v důsledku jednoho z nejznámějších politických procesů v komunistickém Československu, ve kterém byla odsouzena za spiknutí proti republice. Byla jedinou ženou popravenou v rámci těchto soudních řízení. Již během studií práv na vysoké škole se Horáková zasazovala za ženská práva v Ženské národní radě. V roce 1929 vstoupila do strany národních socialistů a začala pracovat na pražském magistrátu, kde se věnovala sociálním otázkám. Během nacistické okupace byla aktivní v antifašistickém odboji, za což byla později tvrdě vyslýchána gestapem a mezi lety 1940 a 1945 vězněna. Po konci druhé světové války vstoupila do znovu obnovené národně socialistické strany a stala se poslankyní Národního shromáždění. Byla kritičkou nedemokratických tendencí komunistické strany, za což byla sledována StB a později v roce 1950 i zatčena v rámci vykonstruovaného politického procesu. Během něho byla odsouzena k trestu smrti a popravena. Narodila se na Královských Vinohradech v rodině Čeňka Krále , oddaného Masarykově myšlence, a tedy protirakouským postojům, a Anny, rozené Velíškové. Rodina na Vinohradech neměla domovské právo, příslušela do Bělče nad Orlicí. Milada měla tři sourozence, dva z nich – starší Marta a mladší Jiří – zemřeli v dětství na septickou spálu. Dospělosti se tak dožila jen o 16 let mladší sestra Věra . Po roce 1989 se do povědomí veřejnosti dostala pověst, že Milada Horáková byla ze studia na gymnáziu za Rakouska-Uherska v roce 1918 vyloučena, a to za účast na protiválečné prvomájové demonstraci, která byla středoškolákům zakázaná. Zároveň jí však byl umo...

Míla Doleželová (9)

Míla Doleželová, vlastním jménem Bohumila Doleželová , byla akademická malířka, jejímž hlavním tématem byli cikáni, jejich emocionální život a s nimi spojená témata. Žila a zemřela na Vysočině, kde po ní zůstalo monumentální dílo sestávající jednak z fresek , jednak z nesčetného množství olejomaleb a grafik. Známé jsou i její ilustrace k Příběhům dávné Indie a k cikánským pohádkám, které vyšly pod názvem Zpívající housle. Narodila 12. listopadu 1922 v Prostějově. Ve 14 letech odešla do učení na dámskou kloboučnici. Poté pracovala v Prostějově a v Plzni, kde u své tety přežila válku. V roce 1945 začala navštěvovat Státní grafickou školu v Praze, té však po roce studia zanechala. V roce 1946 byla přijata do druhého ročníku AVU , ke studiu jí byl udělen dispens, který jí z důvodu vysokého nadání povoloval studium navzdory tomu, že neměla maturitu. Studia dokončila v roce 1950 a následující čtyři roky působila na AVU jako odborná asistentka. Od roku 1954 se věnovala především olejomalbě, roku 1957 pak podnikla na východním Slovensku etnografické bádání o životě Romů. Z AVU na vlastní žádost odešla a od roku 1957 s Jiřím Marešem, svým pozdějším manželem , a maminkou žila v bývalé cihelně u obce Jihlávka. V roce 1961 se všichni přestěhovali do malé vesničky Klatovec nedaleko Javořice, v centrální části Vysočiny. V tomto období se celá rodina potýkala s velkými materiálními problémy. V domě nebyla zavedena ani voda, ani elektřina, Doleželová se však v samotě Vysočiny našla, z tohoto období pochází největší množství olejomaleb a kreseb. V té době také měla první výstavy, v Klatovci oba malíře navštěvovala řada umělců. V 50. a 60. letech se ústředním tématem tvorby stali Romové. V roce 1967 byla přijata do Sdružení výtvarných umělců Vysočiny. Zlom nastal po její souborné výstavě v Galerii Vyso...

Mikuláš Kroupa (5)

Narozen 12. 8. 1975 v Praze. Publicista, redaktor, zpravodaj BBC, zakladatel sdružení Post Bellum.

Mikuláš Dačický z Heslova (3)

Mikuláš Daczický z Heslowa, v moderní češtině Dačický z Heslova byl český spisovatel a měšťan. Pocházel z rodu erbovních měšťanů Daczických z Heslowa. Jeho otcem byl podnikatel a kutnohorský rychtář Ondřej Daczický, někdy zvaný Ondřej Křivoláček podle své první manželky, vdovy A. Křivoláčkové. Mikuláš se narodil ze druhého sňatku s Dorotou z Práchňan. Z 15 dětí přežili jen tři bratři a dvě sestry. Bratr Václav Daczický z Heslowa založil na tvrzi Lorec, zakoupené jejich otcem Ondřejem, dodnes existující pivovar. V dětství byl poslán na výchovu a vzdělání do Kladrubského kláštera k opatu Wronovi, není známo, jak se tam učil. V patnácti letech, po smrti otce, se vrátil do Kutné Hory. Nevykonával žádné řemeslo, žil z velkého dědictví Křivoláčků . Vedl bouřlivý život, strávil většinu času v krčmách u vína. Kutnohorští měšťané nešetřili stížnostmi na něj. Mikuláš Daczický byl několikrát trestán vězením. I v šatlavě s přáteli hodoval, pil a rušil noční klid. V roce 1582 se v krčmě U Svobodů střetl v souboji s Felixem Novohradským z Kolovrat, kterého zabil a následující léta strávil ve vězení a soudními jednáními. Nakonec byl spor s vdovou po Novohradském urovnán smírem a pokutou 125 kop grošů. V roce 1590 se oženil s Alžbětou Mládkovou, dcerou Jiřího Mládka. Manželství trvalo přesně dvacet let, ale zůstalo bezdětné. Ke konci života Daczickému docházely peníze, jednak vinou dlouhotrvajícího soudu, a dále i úpadkem dolování stříbra v Kutné Hoře. Ani při bouřlivém společenském životě nepřestal být vnímavým renesančním humanistou. Příležitostně veršoval a především systematicky navázal na rodovou měšťanskou kroniku, kterou začal sepisovat jeho pradědeček, Bartoš z Práchňan. Dalšími pokračovateli kroniky byli dědeček Mikuláš z Práchňan a otec Ondřej Daczický. Mikuláš kroniku rozvinul s pozoruhodnou vážností, filozofickým a historickým nadhledem a faktografickou přesností. Prot...

Mike Barfield (8)

Spisovatel, kreslíř, básník a televizní scenárista.

Miguel Delibes (6)

Miguel Delibes Setién byl španělský romanopisec a od roku 1975 člen Španělské královské akademie. Zprvu se živil jako sloupkař a novinář v deníku El Norte de Castilla, které později řídil, dokud se postupně nezačal věnovat v první řadě svým románům. Delibes byl velkým znalcem kastilského rurálního prostředí, jeho flóry a fauny, a také příznivcem lovu. Byl jedním z nejoceňovanějších španělských autorů doby po občanské válce ; množství jeho děl bylo zdramatizováno nebo sloužilo za předlohu filmovým projektům . V roce 1946 se oženil s Ángeles de Castro, se kterou měl sedm dětí. Od roku 1998 trpěl rakovinou, což mu znemožňovalo pokračovat v práci.

Michele Prisco (4)

Michele Prisco byl italský spisovatel a novinář. Narodil se a vyrůstal v Torre Annunziata v buržoazní prostředí. Absolvoval v práva.

Michal Skořepa (6)

Narozen 1972. Autor učebnic a metodických materiálů pro výuku finanční a ekonomické gramotnosti na ZŠ a SŠ. Též autor fotografií k publikaci o přebírání.

Michal Čuřín (4)

Narozen 1. 9. 1983 v Oberwiesenthalu. Mgr., vysokoškolský pedagog, práce z oblasti didaktiky literatury, čtenářství a literární historie.

Michal Anděl (7)

Michal Anděl je český lékař, internista specializující se na metabolismus, diabetes a klinickou výživu, v letech 1997–2003 a 2010–2018 děkan 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a následně proděkan pro akademické tradice a etiku. V období 1990–2016 působil také jako přednosta II. interní kliniky 3. LF UK a Fakultní nemocnice Královské Vinohrady. Narodil se v Praze roku 1946. Na střední školu nemohl nastoupit z politických důvodů, jeho otec byl politickým vězněm. Nejdříve ukončil učební obor chemie ve Spolaně Neratovice. Poté nastoupil do Thomayerovy nemocnice jako sanitář. V roce 1966 při zaměstnání vystudoval večerní střední školu na Vinohradech a pokračoval na Fakultě všeobecného lékařství Univerzity Karlovy, kterou ukončil v roce 1972. Lékařskou praxi začínal na interním oddělení v nemocnicích na Mělníku a Kralupech nad Vltavou . Poté působil v pražském IKEMu jako vedoucí Jednotky intenzivní metabolické péče a poslední dva roky pracoval zároveň ve funkci zástupce přednosty 1. interní výzkumné základny. Po sametové revoluci přešel na 3. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy, kde byl od roku 1990 přednostou II. interní kliniky FNKV, než jej v dubnu 2016 nahradil edokrinolog profesor Michal Kršek. V roce 1994 působil jako pověřený přednosta Kliniky pracovního lékařství 3. LF UK a FNKV. Od roku 1995 na fakultě zastává také post vedoucího Oddělení výživy Centra preventivního lékařství a od roku 2001 je souběžně vedoucím Katedry interních oborů. V letech 1997–2003 byl děkanem 3. LF UK a v období 2003–2009 pak proděkanem pro vědu a výzkum. V roce 2005 se stal jedním ze tří kandidátů na funkci rektora Univerzity Karlovy, kterým byl zvolen profesor Václav Hampl. V roce 2009 byl spolu s profesorem Petrem Widimským kandidátem na post děkana 3. LF UK. Akademický senát fakulty jej zvolil děkanem ve druhé volbě pro období 2010–2014 a znovuzvolil na období 2014–2018. Roku 1978 obhájil kandid...

Michaela Jedličková (9)

Narozena 21. 11. 1973 v Karviné. Mgr., pedagožka, autorka učebnic a pracovních sešitů pro výuku matematiky na ZŠ.