9781–9840 z 145361 Autoři
Adolf Burger (5)
Adolf Burger byl slovenský Žid, který se za 2. světové války jako vězeň zúčastnil operace Bernhard – německého projektu padělání platidel spojenců. V mládí se vyučil typografem. Poté pracoval na stavbách a v letech 1937–1939 sloužil v československé armádě. Po vzniku samostatného slovenského státu pracoval v Bratislavě v oboru, kterému se vyučil. Současně se zapojil do odbojové činnosti komunistické skupiny, která se snažila o záchranu slovenských Židů. Adolf Burger tiskl falešné křestní listy. V roce 1942 byl zatčen a spolu se svou ženou Giselou, transportován, nejdříve do Žiliny a poté do Osvětimi. Manželka Osvětim nepřežila. Jelikož byl povoláním typograf, byl přesunut do Sachsenhausenu, kde probíhala operace Bernhard, při níž vězňové padělali bankovky a další tiskoviny jako např. dokumenty. Byl posledním žijícím pamětníkem této akce, o které napsal knihu Ďáblova dílna získal v roce 2008 cenu Oscar za nejlepší cizojazyčný film. Od roku 1945 žil v Praze. Zemřel 6. prosince 2016 ve věku 99 let.
Více od autora
Adolf Andrej Lebeda (4)
Adolf Andrej Lebeda, narozen roku 1913, zemřel v červnu 1997. Sportovec, zakladatel československého juda, instruktor juda. Vycvičený japonskými učiteli Kodakanu. Práce z oboru.
Více od autora
Adam Jist (6)
Vlastním jménem Stiblík Jindřich. Narodil se 10.11.1907 v Kladně, zemřel 18.12.1995 v Praze. Básník, beletrista.
Více od autora
Adam Blade (7)
Adam Blade je anglický spisovatel dobrodružné série Beast Quest pro mladší čtenáře. Narodil se v hrabství Kent. Blade neuvádí datum narození, víme, že mu ještě není 30. Rodiče jsou učitelé dějepisu, otec vášnivý amatérský malíř. Od dětství ho obklopovaly otcovy obrazy s náměty historických bitev a s hrdiny, vyobrazenými s heroickými gesty. Otec měl v pracovně nejen obrazy, ale i rozvěšené staré zbraně, meče, štíty a brnění. Takové prostředí formovalo jeho fantazii. Jako chlapec si představoval, kdo asi mohl s mečem bojovat, komu patřila helma, pro koho mistr zbrojíř vykoval zbroj. Tak si vysnil mladého hrdinu Toma, kovářského chlapce, který se stane nejstatečnějším rytířem v bájné zemi Avantia. Tak se zrodil nejen Tom, ale celá plejáda postav a také fantazijních netvorů, příšer a monster, s nimiž se Tom musí utkat. Adam Blade se z nadšeného snílka stal spisovatelem, ale pro hrdinství horuje stejně jako dřív. Pokud právě nepíše, navštěvuje muzea a cestuje po místech, kde se odehrály dávné bitvy. Jeho největší zálibou jsou šerm a fotbal. Stará se o své dva mazlíčky, tarantuli Ziggi a opičku Omara. Tihle tvorečci ho inspirovali v knize Arachnid, vládce pavouků, a Dráp, opičí monstrum. Prý lituje, že nemůže mít také ohnivého draka, ale kdo ví, Adam Blade neztrácí naději, že ho objeví.
Více od autora
Adam (5)
Adam byl podle Bible první člověk, společný předek celého lidstva a všech lidí. Hebrejské slovo אדם Ádám znamená člověk, takže překladatelé Bible se musejí rozhodovat, kdy toto slovo mají považovat za vlastní a kdy za obecné jméno. Kniha Genesis zpočátku mluví o stvoření člověka a násl., Gn 2, 7 a násl.) a s postupem vyprávění patrně přechází k osobě - Adamovi. Biblické překlady se liší v tom, kam tento přechod umístí. V Gn 1 užívají všechny překlad "člověk", některé staré překlady uvádějí jméno Adam už v Gn 2, 20 , moderní překlady většinou až v Gn 3, 17 . Adam-člověk je tak zároveň zástupcem celého pozdějšího lidstva a celé lidstvo je v něm symbolicky obsaženo. Adamův příběh je tak zároveň příběhem člověka vůbec. Bible to ještě zdůrazňuje tím, že jeho stvoření popisuje dvakrát a v Gn 5, 2 ještě stručně shrnuje. Šestého dne se Bůh rozhodl stvořit člověka, "aby byl naším obrazem podle naší podoby" ), a to jako muže a ženu, a svěřil mu vládu nad zemí. Podle Gn 2, 7 byl člověk-Adam stvořen jako muž a postaven do krásné zahrady Eden. Teprve dodatečně dostal ženu-Evu jako "pomoc sobě rovnou" a od toho se odvine drama jeho pádu. Podle Gn 2, 16 Hospodin Adamovi zakázal jíst ze "stromu poznání dobrého a zlého". Když Eva i Adam zákaz porušili, Hospodin je vyhnal ze zahrady a potrestal tím, že budou muset pracovat, rodit děti v bolestech a nakonec zemřít. Přesto je podle Gn 3, 21 Hospodin oblékl a verš Gn 3, 15 chápou křesťané jako příslib záchrany v Kristu. Adamovi nejznámější synové se jmenovali Kain a Ábel. Jejich příběh je popsán ve 4. kapitole Genesis. Zemědělec Kain žárlil na mladšího pastevce Ábela, který přinesl Bohu dobrou oběť, a zabil ho. Podle Gn 5, 3 , když bylo Adamovi 130 let, zplodil syna Šéta a po něm další syny a dcery, které Bible nezmiňuje jménem. Podle Gn 5,5 Adam zemřel ve...
Více od autora
A. Ludvík Salač (8)
Narozen 17. 6. 1900 v Praze, zemřel 24. 8. 1953 v Německu. Malíř, grafik, ilustrátor a nakladatel pohlednic. Po roce 1948 žil v emigraci.
Více od autora
A. E Van Vogt (6)
Alfred Elton van Vogt narozený v Kanadě, byl jedním z nejslavnějších autorů Zlatého věku SF. U nás je však větší část jeho díla poměrně neznámá, snad kromě románů Slan a Okřídlený muž a několika povídek uveřejněných v časopise Ikarie. Roku 1995 A. E. van Vogt získal titul Velmistra žánru science fiction. Van Vogt nejvíce proslul jako autor grandiózních kosmických oper s komplikovanými zápletkami a rychlým spádem děje. Jeho díla byla plná odolných protivníků, mimozemských příšer, superhrdinů, galaktických říší a časových paradoxů.
Více od autora
Zuzana Michnová (2)
Zuzana Michnová je česká písničkářka a kytaristka, známá svým působením na české folkové a rockové scéně. Byla členkou vlivné folkrockové skupiny Marsyas, kterou založila na počátku 70. let 20. století společně s Petrem Kalandrou a Oskarem Petrem. Během své kariéry byla Michnová uznávána pro svůj výrazný hlas a poetické texty. Díky svému přínosu české hudbě se stala respektovanou osobností v oboru a v průběhu let pokračovala v koncertování a nahrávání hudby.
Více od autora
Zuzana Dostálová (8)
Zuzana Dostálová, dcera spisovatele, scenáristy a režiséra Zeno Dostála. Vystudovala konzervatoř v Praze a Janáčkovu akademii múzických umění v Brně, obor violoncello. V roce 2014 založila na facebooku projekt Povídky ze zdi, jehož podstatou je štafetové psaní povídek a jiných literárních útvarů. Za rok a půl společné práce spolu se spisovateli, novináři a dalšími přišlo na svět 45 textů. V rámci Povídek ze zdi autorka zároveň pořádá pravidelné veřejné čtení, které doprovází na violoncello. Kromě beletrie se věnuje psaní hudebních textů a fejetonů. V roce 2016 vyšla její prvotina Proč všichni odcházejí . V roce 2018 román Johana .
Více od autora
Zdeňka Vasiljevová (1)
Zdeňka Vasiljevová byla česká historička Dálného východu a japanoložka. Vasiljevová vystudovala obor japonština a dějiny Dálného východu na Filologické fakultě Univerzity Karlovy. Později byla zaměstnána jako odborná pracovnice v knihovně Orientálního ústavu ČSAV. V rámci vědecké aspirantury na Katedře věd o zemích Asie a Afriky FF UK, pobývala na Tokijské univerzitě, kde se zabývala studiem japonského vnitropolitického vývoje 30. let. V 60. letech byla členkou redakční rady časopisů Nový Orient a Dějiny a současnost.
Více od autora
Zdeňka Študlarová (8)
Narozena 1972. Ilustrátorka, výtvarnice, ilustruje dětskou literaturu, učebnice, komiksy, kalendáře a ekologickou literaturu pro děti.
Více od autora
Zdeňka Kuncová (2)
Narozena 19. 8. 1909 v Nechanicích, zemřela 19. 12. 1989 v Praze. MUDr., CSc., docentka pediatrie, stati z oboru.
Více od autora
Zdenka Heřmanová (4)
Zdenka Heřmanová-Novotná je česká sinoložka, překladatelka a propagátorka čínské literatury. Laureátka Ceny ČSAV za práci na Česko-čínském slovníku. Zdenka Heřmanová-Novotná se narodila v Rakovníku. Během gymnaziálních studií strávila rok v Anglii studiem angličtiny. V roce 1950 odmaturovala na rakovnickém Wintrově reálném gymnáziu. V letech 1950–1953 studovala na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze čínštinu a dějiny Dálného východu u prof. Jaroslava Průška. V letech 1953–1958 pokračovala ve studiu čínštiny a čínské literatury na Pekingské univerzitě. Po skončení studia pracovala v letech 1958–1988 a 1990–1992 jako vědecká pracovnice v Orientálním ústavu Československé akademie věd. Roku 1966 získala hodnost kandidáta filologických věd a roku 1967 titul doktorky filosofie na Univerzitě Karlově. V letech 1967–1984 byla členkou Názvoslovné komise Českého úřadu geodetického a kartografického, v letech 1990–1999 členkou redakční rady Archivu orientálního a v letech 1992–2001 členkou výboru Česko-čínské společnosti a redakční rady jejího časopisu Fénix. Roku 1969 získala Čestné uznání ČSAV za lexikologické studie, v roce 1991 Cenu ČSAV za Česko-čínský slovník. Vědecky se zabývá problémy struktury a vývoje čínského znakového písma a jeho reformou, morfologií a lexikologií moderní a středověké čínštiny. V rámci této činnosti spolupracovala i na mezinárodních lexikografických projektech . Časopisecky publikovala celou řadu odborných studií a vydala několik knih. Jejím hlavním úkolem v Orientálním ústavu byla práce na sestavení a redakci devítidílného Česko-čínského slovníku . Kromě vědecké práce se zabývá překládáním čínské literatury do češtiny. Jejím nejznámějším překladatelským dílem je kniha Opičí král , výbor z klasického románu Putování na západ spisovatele Wu Čcheng-ena, s nímž jako vůbec první seznámila ...
Více od autora
Zdeňka Benešová (3)
Zdeňka Benešová byla česká a československá politička Komunistické strany Československa a poslankyně Sněmovny národů Federálního shromáždění za normalizace. K roku 1986 se profesně uvádí jako členka JZD. Ve volbách roku 1986 zasedla za KSČ do české části Sněmovny národů . Ve Federálním shromáždění setrvala do konce funkčního období, tedy do svobodných voleb roku 1990. Netýkal se jí proces kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci.
Více od autora
Zdeněk Záhoř (8)
Zdeněk Záhoř byl český středoškolský profesor, literární historik a kritik, spisovatel a dramatik. Byl autorem studií o Boženě Němcové a J. Laforguovi. Proslavil se učebnicemi, příručkami a články o sexuální výchově. Narodil se 10. července 1881 v rodině pražského lékaře Jindřicha Záhoře. Studoval moderní filologii, poté působil jako středoškolský profesor. Jeho manželkou byla Marie Záhořová-Němcová, vnučka Boženy Němcové. 16. srpna 1931 vyskočil v sebevražedném úmyslu z okna svého bytu v Janovského ul. 1116 v Holešovicích a následkem zranění zakrátko zemřel v nemocnici. Jako možná příčina se uváděly zdravotní problémy , popřípadě deprese z přepracování a ze smrti manželky. Pohřben byl na Olšanech. Byl oceňovaný jako ušlechtilý idealista a obětavý učitel zanícený pro zdravou výchovu mládeže. Do literatury vstoupil ještě za studií r. 1903 jako humorista, autor knihy drobných próz Člověk, jenž nevydal básně. Po ní následovaly frašky ze studentského života, Pereat láska a Uzel. Jeho beletristickou tvorbu uzavřel proverb Fata morgana z roku 1909. Poté se věnoval literární historii a kritice. K jeho oblíbeným autorům patřili Jules Laforgue, jehož Hamleta porovnával se Shakespearovým, a především Božena Němcová. Napsal také esej o Otokaru Březinovi. Knižně vyšly: Nejvíce se proslavil publikacemi v oboru sexuální výchovy , určených dospívajícím, rodičům i vychovatelům. K jeho pracím v tomto oboru patří: Byl rovněž redaktorem rubriky o pohlavní výchově v časopise Národní osvobození. Ke konci života shromažďoval materiál pro rozsáhlejší publikaci, tu však již nedokončil.
Více od autora
Zdeněk Vašků (5)
Doc. Ing. Zdeněk Vašků, CSc., vystudoval Vysokou školu zemědělskou v Praze a geobotaniku na Přírodovědecké fakultě UK. Zabývá se kulturně-technickým inženýrstvím v krajině, klimatologií a půdoznalstvím. Přednáší na Fakultě životního prostředí ČZU v Praze. Napsal knihy Velký pranostikon , Základní druhy průzkumů pro krajinné inženýrství, využití a ochranu krajiny , Umění pojmenovat a spolu s V. Cílkem a J. Svobodou Velkou knihu o klimatu zemí Koruny české .
Více od autora
Zdeněk Urban (2)
Zdeněk Urbánek byl prozaik, překladatel, esejista a kritik. Zdeněk Urbánek pocházel z kultivované evangelické rodiny. Po maturitě krátce studoval češtinu a angličtinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, po uzavření vysokých škol pracoval jako nakladatelský redaktor a potom jako kočí na otcově statku. Za okupace ukrýval několik židovských dívek, za což mu bylo v roce 1993 uděleno v Izraeli vyznamenání. Po válce byl novinářem, 1949 – 57 lektorem v Čs. státním filmu, poté se živil překlady z angličtiny. V 60. letech psal do časopisu Divadlo. Během 70. a 80. let nesměl publikovat, svá díla uveřejňoval v samizdatu.
Více od autora
Zdeněk Troška (5)
Zdeněk Troška se narodil 18. května 1953 v jihočeských Hošticích u Volyně. Absolvoval středoškolská studia na Lycée Camot ve francouzkém Dijonu a poté studoval filmovou a televizní režii na pražské FAMU, kterou ukončil v roce 1978.
Více od autora
Zdeněk Šmoldas (2)
Narozen 1924. Prof., Dr., DrSc., historik českého dělnického hnutí, autor publikací o dějinách československého letectví.
Více od autora
Zdeněk Šimek (5)
Zdeněk Šimek byl český sochař a malíř. Zdeněk Šimek se během studia na měšťanské škole učil hře na housle, zpíval ve sboru a zajímal se o výtvarné umění a poezii. Silnou a trvalou inspirací pro něj byla příroda a hudba. Po celý život budoval sbírku nerostů, hornin a fosilií, používal optický mikroskop i vlastní hvězdářský dalekohled, zabýval se astronomií, botanikou, morfologií bezobratlých, budoval fonotéku vážné hudby a jazzu. V letech 1941–1946 studoval na učitelském ústavu v Soběslavi, kde jeho třídním učitelem byl spisovatel Jiří Marek a spolužáky pozdější historik umění Jiří Padrta a Jiří Hronek . Roku 1946 byl přijat ke studiu na VŠUP, nejprve do ateliéru Karla Dvořáka. Po jeho smrti dokončil studia v ateliéru Josefa Wagnera, kde se seznámil i se svou budoucí ženou, Dagmar Vinklerovou a navázal přátelství s výtvarníky, kteří roku 1954 zakládali tvůrčí skupinu Trasa . V letech 1952–1967 podnikl řadu zahraničních cest . Ze sňatku s Dagmar Vinklerovou se narodili synové Ondřej a Lukáš . V 50. letech pracoval na veřejných zakázkách – sochách pro kašny v Mariánských Lázních a Třeboni a kromě toho se věnoval i vlastní volné tvorbě. V roce 1964 vystavoval se skupinou Trasa a měl první samostatnou výstavu ve Špálově galerii. Od roku 1965 žila rodina střídavě v Praze a letním domě v Šestajovicích, který Šimek sám postavil a později používal i jako sochařský ateliér. Zdeněk Šimek se zúčastnil prvního sochařského sympozia v Hořicích v Podkrkonoší a sympozií v Krastalu a Neukirchen . Roku 1968 vážně onemocněl plicní chorobou a několik měsíců strávil v sanatoriu. Přesto dál pracoval na veřejných zakázkách v Praze, Třeboni a Prachaticích a roku 1969 se zúčastnil sochařského symposia v Oggelshausenu. V roce 1970 podlehl nemoci a zem...
Více od autora
Zdeněk Pírko (6)
Narozen 12.12.1909 v Pacově, zemřel 15.5.1983 v Praze. RNDr., DrSc., vysokoškolský profesor, práce a překlad z oboru matematiky a fyziky.
Více od autora
Zdeněk Mařatka (4)
Zdeněk Mařatka byl český lékař působící v oblasti vnitřního lékařství, oboru gastroenterologie. V roce 1933 maturoval na gymnáziu, v lednu 1939 promoval na lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1969 byl jmenován profesorem vnitřního lékařství. V letech 1958–1984 byl přednostou II. interní kliniky Fakultní nemocnice v Praze na Bulovce. Jeho otcem byl sochař Josef Mařatka a dětmi jsou MUDr. Tomáš Mařatka, lékař kardiolog, Dora M. Brodie M.D., lékařka gastroenteroložka žijící v USA, Apolena Mařatková, MUDr. Irena Závadová, lékařka internistka a hudební skladatel Kryštof Mařatka, žijící převážně ve Francii. Zabýval se zejména záněty tlustého střeva a endoskopií trávicího ústrojí. Byl členem řady mezinárodních lékařských organizací, ve kterých vykonával funkci presidenta nebo vice presidenta. Je autorem řady odborných publikací a memoárů Paměti – medicína, umění a život v osmi politických režimech Mezi významná ocenění Zdeňka Mařatky patří:
Více od autora
Zdeněk Lahoda (4)
Narozen 5. 11. 1920 v Ústí nad Labem, zemřel 17. 12. 1987 v Praze. Autor detektivních románů, překladatel z němčiny a angličtiny.
Více od autora
Zdeněk Kudělka (4)
Narozen 3. 6. 1921 v Košatce u Ostravy, zemřel 2. 7. 1996 v Praze. Akademický malíř, grafik, ilustrátor.
Více od autora
Zdeněk Král (7)
Zdeněk Král je český klavírista a hudební skladatel. Je držitelem ceny Classic Prague Awards za nejlepší skladbu vážné hudby za rok 2019. http://classicpragueawards.eu/vitezove-2019/ Zdeněk Král je autorem hudby k osmi desítkám divadelních, filmových a rozhlasových projektů, autorem desítky komorních skladeb , symfonických a sborových skladeb, písní i šansonů. Natočil 4 sólová klavírní alba, asi 50 alb s různými interprety, napsal scénickou hudbu k 70 představením, hudbu k filmům Velkofilm a Jako nikdy. S Martinem Krajíčkem tvořil duo KK Band. Je členem divadla Komediograf, členem seskupení Inspektor Kluzó. Napsal dětské představení Edison , knížku pohádek pro děti Tři drakouni, sborník logopedických písniček Žvaní žabák u louže. Dále zpěvníky úprav lidových písní . V roce 2015 obdržel Cenu komediantů za scénickou hudbu k inscenaci Deník Anne Frankové Slováckého divadla v Uherském Hradišti. V roce 2017 se stal finalistou v mezinárodní skladatelské soutěži The UK Songwriting Contest 2017 v kategorii instrumentální skladby. Ve stejném roce se stal finalistou mezinárodní soutěže Pianista roku 2017. S duem KK Band získal cenu Krteček. Je držitelem ceny Classic Prague Awards za skladbu Magnificat pro smíšený sbor a varhany a držitelem ceny Osa za nejhranějšího skladatele vážné hudby za rok 2018.
Více od autora
Zdeněk Hostička (3)
Zdeněk Hostička , byl myslivec a přítel lesa, nezkazil žádnou legraci a napsal knihu vzpomínek svých i našich předků
Více od autora
Zdeněk Frankenberger (6)
Zdeněk Frankenberger byl lékař, univerzitní profesor histologie, embryologie a patologie, přírodovědec, zoolog, malakozoolog, isopodolog a entomolog. Byl členem několika vědeckých společností a institucí. Studoval na akademickém gymnáziu v Praze, kde maturoval v roce 1911. V témže roce se zapsal na lékařskou fakultu Karlovy univerzity v Praze, kde se v letech 1914-1915 stal nejdříve demonstrátorem a později asistentem v Ústavu pro obecnou biologii a experimentální morfologii. Doktorem všeobecného lékařství byl promován v roce 1917. Po skončení I. světové války byl jmenován asistentem histologicko-embryologického ústavu Prof. Otakara Srdínka, kde habilitoval. Po habilitaci odešel pracovat do Pařížě a Lublaně, odkud se vrátil v roce 1922, kdy byl jmenován mimořádným profesorem histologie a embryologie na Lékařské fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě. V roce 1927 byl jmenován řádným profesorem. Současně, v letech 1929-1936 vykonával funkci přednosty Anatomického ústavu Univerzity Komenského v Bratislavě. Po převzetí politické moci Hlinkovou Slovenskou lidovou stranou v roce 1938 byl jako učitel české národnosti ze služeb propuštěn a odešel do Čech . Zde byl v roce 1939 jmenován řádným profesorem a přednostou histologicko-embryologického ústavu Univerzity Karlovy v Praze. Po uzavření vysokých škol v Čechách pracoval na patologicko-anatomickém oddělení Vinohradské nemocnice. Po osvobození Československa znovu obnovil a v letech 1954-1962 vedl histologicko-embryologický ústav Karlovy univerzity. V roce 1962 odešel do důchodu. Profesor MUDr. Zdeněk Frankenberger byl všestranným vědcem, který dokonale ovládal několik vědních oborů. Jsou obecně známy jeho práce paleontologické, obecně biologické, anatomické, histologické, fylogenetické, lékařské a zoologické. První jeho zoologickou prací bylo v roce 1910 zpracování měkkýšů Šumavy v článku Měkkýší fauna Šumavy. Zabý...
Více od autora
Zdeněk Dráb (6)
Narozen 1925 v Praze. Ing., CSc., docent, literatura z oboru automatizace a systémového inženýrství.
Více od autora
Zdeněk Červenka (7)
Švédský akademik českého původu. Přednášel na kalifornské univerzitě v Berkeley, na univerzitě v Bostonu a na vojenské koleji NATO v Římě. V Uppsale působil více než 20 let jako vědecký ředitel Skandinávského ústavu pro Afriku, o které napsal řadu knih. Nepřestal však sledovat vývoj v zemi, ve které se narodil, a po pádu komunismu napsal 2 studie o politické a hospodářské transformaci Československa, které vyšly v Londýně. Po odchodu ze Skandinávského ústavu v roce 2002 se věnoval psaní "real fiction" románů o české kriminální scéně. Knihu o kupónové privatizaci s názvem "Kuponový král" a o pašování českých zbraní s titulem "Škorpion" napsal pod pseudonymem Dennis Kane. Třetí, "Vzestup a pád šejdíře Romana Kočíře" vyšla pod jeho jménem Zdenek Červenka. V roce 2010 se Zdenek Červenka začal věnovat novému žánru – příběhům ze života na vesnici Autignac v jižní Francii, kde v současnosti žije. Knížka s názvem Změna je život, s podtitulem Jak si žije důchodce v jižní Francii, vyšla 30.března 2011 s předmluvou Zdeňka Svěráka, který ji též pokřtil. Nyní píše druhý díl s názvem Pohlednice z Languedoku Má dva syny: Simona, docenta psychiatrie a primáře na fakultní nemocnici ve Stockholmu a novináře Andrease jenž za komentáře v denníku Svenska Dagbladet o současné evropské finanční krizi, byl v listopadu vyhlášen Švédskou Akademii za nejlepšího novináře Švédska.
Více od autora
Zdeněk Bažant (7)
Zdeněk P. Bažant je profesor stavebního a ekologického inženýrství, strojního inženýrství a materiálových věd na Robert R. McCormick School of Engineering a Applied Science, Northwestern University. Je vnukem Zdeňka Bažanta – bývalého rektora ČVUT. Zdeněk Pavel Bažant se narodil v Praze jako syn profesora geotechniky na ČVUT Zdeňka Bažanta a doktorky sociologie a vnuk profesora mechaniky, bývalého rektora ČVUT Zdeňka Bažanta. Studoval stavební inženýrství na ČVUT a studium ukončil s nejlepším prospěchem v ročníku a červeným diplomem v roce 1960, kdy získal titul inženýra. Poté pracoval jako mostní inženýr pro státní projekční firmu Dopravoprojekt v Praze a zároveň působil jako vědecký aspirant v Československé akademii věd, kde roku 1963 získal hodnost kandidáta věd. Ve své dizertační práci se zabýval teorií dotvarování betonu a vyvinul novou metodu pro analýzu trhlin v betonových konstrukcích. Získal také diplom v teoretické fyzice na Karlově univerzitě v roce 1966 a následujícího roku se habilitoval v oboru betonových konstrukcí na ČVUT. V roce 1966 absolvoval vědeckou stáž ve francouzském Centre Experimental de Recherches et d’Études du Bâtiment et des Travaux Publics a pokračoval studiem University of Toronto a University of California v Berkeley. Po okupaci Československa v srpnu 1968 se rozhodl zůstat ve Spojených státech a roku 1969 nastoupil na Northwestern University v Evanstonu, Illinois, jako docent stavebního inženýrství. Roku 1973 se stal řádným profesorem a na této univerzitě působí dodnes. V letech 1981 až 1987 působil jako ředitel výzkumného centra "Center for Concrete and Geomaterials" při Northwestern University a později získal čestné profesorské pozice s označením Walter P. Murphy Professor a McCormick Institute Professor . Je ženatý a má dvě děti. Syn Martin Z. Bazant je profesorem chemického inženýrství a matematiky na Massachusetts Institute of Technology. Zdeněk P. Bažant je obecně u...
Více od autora
Zdena Malá (5)
Pedagožka, lektorka angličtiny, němčiny a češtiny pro cizince, autorka výukových materiálů.
Více od autora
Zbyněk Roček (3)
Doc. RNDr. Zbyněk Roček, DrSc., vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK v Praze, obor zeměpis-biologie. Na této fakultě působí na katedře zoologie, přednáší předměty související s vývojovou morfologií živočichů. V laboratoři paleobiologie Geologického ústavu AV ČR se zabývá evolucí obojživelník a systematikou třetihorních plazů. Za rok 2002 mu byla udělena cena Českého literárního fondu za knihu „Historie obratlovců“.
Více od autora
Zbyněk Černík (6)
ČERNÍK Zbyněk, PhDr. – autor, překladatel, publicista, 17. 1. 1951 Praha, rozvedený, býv. m. Eva Černíková, děti: Kateřina, Kristýna. NYNÍ překladatel, spisovatel, publicista. ST FF UK Praha, angličtina, švédština 1975. 1977-92 redaktor nakladat. Odeon. ZÁJMY cestování, fotografování, příroda, angličtina, švédština. 1990-91 stud. pobyt ve Švédsku. Politicky nikdy nikde neorganizován. V 1990 překladatelská cena Švédské akademie, 1991 prémie Fondu švédských spisovatelů. Překlady ze švédštiny a z angličtiny, publicistická činnost. V SFK a organizacích nepůsobí, soutěží se nikdy neúčastnil. OBLIBA R. Bradbury. DÍLO povídky v čas. Květy, Sedmička, Tech. týdeník, Kmen aj., spolupráce s rozhlasem, povídky v antologiích: Osudný omyl patagonského profesora, Komisařův velký případ, Uličníci, Stroj času, Cesta do pravěku , Homo fisci, Rodinný slet , Exkurze , Holmovy dva omyly s vážnými následky , Problém osobnosti, Elektrický muž .
Více od autora
Yuval Noah Harari (7)
Yuval Noah Harari, hebrejsky: יובל נח הררי je izraelský intelektuál, historik a filosof, profesor světových dějin na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě, autor populárně-naučných publikací. Jaho práce zkoumají svobodnou vůli, vědomí, inteligenci, štěstí a strádání. Zabývá se makrohistorií, pokouší se zformulovat odpovědi na otázky týkající se například vztahu dějin a biologie či vztahu a rozdílů mezi Homo sapiens a zvířaty.
Více od autora
Yang Jwing-ming (5)
Dr. Yang Jwing-Ming se narodil v r. 1946 na Tchaj-wanu. V 15 letech se začal učit wu-šu u šaolinského mistra stylu Bílého Jeřába Ccheng Ťin-caoa. Za 13 let svých studií u mistra Cchenga se stal dr. Yang odborníkem v metodě Bílého Jeřába pro obranu a útok, což zahrnuje jak použití holých rukou, tak různých zbraní jako jsou šavle, hůl, kopí, trojzubec a dvě krátké tyče. U stejného mistra studoval také styl Bílého Jeřába, oddíl čchin-na, masáž a léčbu bylinami. Ve věku 16 let začal studovat Jangův styl tchaj-ťi-čchüan u mistra Kao Tchao. Po studiu u mistra Kao Tchao pokračoval dr. Yang ve studiu a výzkumu tchaj-ťi-čchüanu pod vedením několika mistrů v Tchaj-peji. Získal kvalifikaci učitele tchaj-ťi. Když bylo Yangovi 18 let, vstoupil do koleje Tamkang v Tchaj-peji , aby tam studoval fyziku. Za pobytu na koleji začal studovat šaolinskou Dlouhou Pěst u mistra Li Mao-čchinga v klubu Kuo-šu koleje Tamkang a nakonec se stal pomocným instruktorem u mistra Li. V r.1971 získal titul bakaláře na tchajwanské Národní universitě a pak sloužil u vojenského letectva. Za této služby dr. Yang vyučoval fyziku na akademii čínského letectva a zároveň také vyučoval wu-šu. Po řádném propuštění z armády se v r. 1972 vrátil na kolej Tamkang, kde vyučoval fyziku a pokračoval i ve výcviku pod vedením Mistra Li. Li Mao-čching jej učil severnímu stylu wu-šu, který zahrnuje jak techniky beze zbraní , tak použití četných zbraní. Celkem vzato se nyní dr. Yang zabývá více než 20 let čínským wu-šu . Z toho 13 let zasvětil výcviku šaolinského stylu Bílého Jeřába , šaolinské Dlouhé Pěsti a tchaj-ťi-čchüan. Dr. Yang má za sebou 16 let praxe s vyučováním: 7 let na Tchaj-wanu, 5 let na Purdue University, 2 roky v Houstonu a 2 roky v Bostonu....
Více od autora
Władysław Szpilman (2)
Władysław „Władek“ Szpilman byl polský klavírista a hudební skladatel židovského původu. Narodil se v Sosnowci do židovské rodiny Samuela Szpilmana a Edwardy roz. Rappaportové jako jejich nejstarší syn. Měl ještě bratra a dvě sestry. Studoval na Hudební akademii Fryderyka Chopina ve Varšavě pod vedením Josepha Śmidowicze a Alexandra Michalowského. V roce 1931 získal stipendium Akademie umění v Berlíně, kde studoval u Artura Schnabla a Leonida Kreutzera hru na klavír a u Franz Schrekera kompozici. V této době napsal svůj Houslový koncert, klavírní suitu Życie Maszyn , Concertino pro klavír a orchestr, řadu skladeb pro housle a klavír a několik písní. Nástup nacismu v roce 1933 ho donutil v návratu do vlasti. V roce 1934 vystupoval společně s americkým houslistou polského původu Bronislawem Gimpelem. Od roku 1935 působil jako klavírista v polském rozhlase. V té době začal komponovat populární písně, které mu přinesly značnou popularitu. Napsal rovněž hudbu k filmům Wrzos a Dr. Murek . 23. září 1939 hrál v posledním vysílání polského rozhlasu koncert z díla Fryderyka Chopina. O chvíli později německé bomby dopadly na Varšavu a polský rozhlas utichl. O šest let později byly tytéž skladby v provedení Władysława Szpilmana uvedeny v prvním poválečném vysílání. V roce 1940 byla rodina v Szpilmanových odvlečena do varšavského ghetta. Až do roku 1942 bylo ještě možné provozovat v ghetu hudbu. Szpilman hrál v kavárnách a byl sólistou Symfonického orchestru Simona Pullmanna. V roce 1942 přišel o celou rodinu, ale sám s pomocí židovského policisty unikl deportaci do vyhlazovacího tábora v Treblince. Pracoval jako stavební dělník, až v roce 1943 se mu podařilo uniknout na tzv. árijskou stranu Varšavy. Tam se skrýval až do konce července 1944. Po Varšavském povstání se dále skrýval v ...
Více od autora
Witold Makowiecki (4)
Witold Makowiecki byl polský spisovatel, autor dvou dobrodružných knih pro mládež. Witold Makowiecki byl synem publicisty Zygmunta Makowieckého . Jeho bratr Tadeusz byl básník a literární historik. Povoláním byl Makowiecki zemědělským inženýrem. Nemoc mu znemožnila pokračovat v kariéře a tak se věnoval psaní. V letech 1940-1945 napsal pro své děti dva poutavé a napínavé, které vyšly až po jeho smrti. Děj obou knih, které na sebe volně navazují, je zasazen do starověkého Řecka.
Více od autora
William Arden (8)
Americký spisovatel detektivních příběhů, používal několik pseudonymů.
Více od autora
Werner Gitt (6)
Werner Gitt je německý spisovatel, emeritní ředitel a profesor. Některé knihy přeloženy do češtiny, např.: Otázky, které jsou kladeny vždy znovu. / 1992. Několik článků zveřejněno společností KPK, z.s., Hradec Králové.
Více od autora
Wendy Darlenová (6)
Petr Lander byl český výtvarník, skladatel, textař, spisovatel a překladatel. Studoval na Anglickém reálném gymnáziu v Praze, v septimě byl však zatčen a strávil více než rok ve vyšetřovací vazbě STB. Po dvouleté vojenské službě u PTP a maturitě na Výtvarné škole v Praze spolupracoval s nakladatelstvími jako knižní ilustrátor, jako kreslíř a grafik pracoval i pro krátký film. Patnáct let upravoval stránky Dikobrazu a publikoval v něm svůj kreslený humor. V sedmdesátých letech se věnoval hlavně volné grafice a navázal spolupráci s Pavlem Smetáčkem. Napsali a odvysílali spolu dva cykly rozhlasových pořadů „Setkání víceméně jazzová“ a „Proč právě takhle?“. Později se Lander uplatnil ve Smetáčkově Traditional Jazz Studiu jako autor textů i hudby. Po odchodu do důchodu v roce 1989 se věnoval překladům amerických autorů knížek pro mládež. Sám je autorem řady knih, vydaných pod pseudonymem Wendy Darlenová.
Více od autora
Waltraud-Maria Hulke (5)
Pochází z lékařské rodiny. Díky tomu byla již velice brzo konfrontována s nemocemi a utrpením. Z těchto zkušeností vyrostl její silný zájem o přírodní léčebné metody a počala se jimi velice intenzivně zabývat. Obzvláště ji fascinovaly barvy a jejich léčivé síly a proto se věnuje po dlouhá léta výzkumu jejich působení na tělo a psychiku člověka. Po studiu v oboru Terapie pomoci barev - aury - Somy, jakož i ukončeném studiu v oboru Spiritual healer s titulem NFSH a Crystal-Healer s titulem ICCH pracuje dnes v této oblasti a pořádá přednášky a semináře.
Více od autora
Walter Nigg (4)
Walter Nigg studoval filozofii a evangelickou teologii na univerzitách v Göttingen, Lipsku a Curychu. Byl pastorem v Dällikon-Dänikon a profesorem církevních dějin v Curychu. Má ve svých knihách mnoho slavných, svatých, filozofů, umělců a kacířů – jemným způsobem portrétuje z dějin křesťanství. Celý svůj život se zabýval otázkou katolických svatých, udělal významný přínos v rámci ekumenického sblížení křesťanských vyznání. Jeho osobní knihovna byla dána do ústavu pro ekumenická studia na univerzitě ve Freiburgu, kde se výzkumné pracoviště skládá z Niggova života a díla.
Více od autora
